Lucas 1
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NVT
1 Kayǎ è́prè̤ yácû́ rǎmárǎdyǎ lahyǎ tè̤ dố a htwǒhtya bí pè̤klè̌ yětahe ari-akyǎ.
1 Muitos se propuseram a escrever uma narração dos acontecimentos que se cumpriram entre nós.
2 Èthǐ krwǒrǎkuô̌ prè́ phú kayǎ dố a myáhtye ná ané̤ dố kalúkhè̌ rò a hésodônyǎ luô̌ pé̤ ǔ ná tè̤ritè̤kyǎ nuôtahe héso dǐtû́ pé̤ pè̤ nuôtahe prè́.
2 Usaram os relatos que nos foram transmitidos por aqueles que, desde o princípio, foram testemunhas oculares e servos da palavra.
3 Phúnuô akhu-akhyě, Thárádu Theophilo꤮, vǎ myápṳ̌ thè́gně tǎ̤te̤ htuô̌lò̌ hò́ tè̤htwǒhtya dố a khǎshyékhǎrya̤ tahehò́ akhu-akhyě, vǎ dyalya̤ hò́ vǎ thè́plò ná vǎ ki rǎ pé̤ nè̤ phú a htwǒhtya tôtó̤ htuô̌ tôtó̤ hénuôma a klyá ryá nyǎ prè́ vǎ tane̤ phúyě.
3 Depois de investigar tudo detalhadamente desde o início, também decidi escrever-lhe um relato preciso, excelentíssimo Teófilo,
4 Thyáphú nè̤ ki thè́gně tǎ̤te̤ lò̌lá̤takli lò̌ tè̤ritè̤kyǎ má̤lakǒ phú nè̤ ithyónò́ htuô̌hò́ nuôtahe agněnuôrò, vǎ rǎ phúnuô prè́.
4 para que tenha plena certeza de tudo que lhe foi ensinado.
5 Bí Khwí Herodè htwǒ khwí dố Juda ké̤kǔ akhè̌nuô, bwídu dố amwi̤ ná Zekaria otôprè̤. Rò ènuô a opatố̤kuô̌ dố prè̤lǔtyǎ aplò́amṳ dố ǔ è́ lǔmwi̤ ná Abijah mú꤮ nukhè̌ nuôtômṳ akǔ, rò amě mwi̤ ná Elizabeth. È ma aklwǐalyǎ ícû̌tố̤ ná bwídu tahe.
5 Quando Herodes era rei da Judeia, havia um sacerdote chamado Zacarias, que fazia parte do grupo sacerdotal de Abias. Sua esposa, Isabel, também pertencia à linhagem sacerdotal de Arão.
6 Èthǐ thè́nyě̤ lò̌ a ohtwǒprè̤ cò́te̤ryá lò̌ cò́ dố Cò́marya a mèthènyě cò́ rò phú Byacè Cò́marya a tè̤thyótè̤thya ná a tè̤mekyǎngó̤ tahe héonuô èthǐ cṳ̌e me̤lốme̤bǎ lò̌plǐ cò́.
6 Zacarias e Isabel eram justos aos olhos de Deus e obedeciam cuidadosamente a todos os mandamentos e estatutos do Senhor.
7 Elizabeth sǒphú akhu-akhyě èthǐ phúo kuô̌ lahyǎ ǔ to, htuô̌to èthǐ thè́nyě̤lò̌ a muố̤prè̤́ lǎhò́.
7 Não tinham filhos, pois Isabel era estéril, e ambos já estavam bem velhos.
8 Tônyěnuô, shuốkhè̌ tuố̤hò́ dố Zekaria tǒ phyéní̤ tè̤me̤ dố a lya̤bè lǔ yě. A me̤ tè̤me̤ phú bwídu tôprè̤ dố tè̤lǔhǒdu akǔ.
8 Certo dia, Zacarias estava servindo diante de Deus no templo, pois seu grupo realizava o trabalho sacerdotal, conforme a escala.
9 Phú bwídu tahe lé̤klǒ onuô, ǔ nwóhtya hò́ è ná a tǒbè sû́û̌htya tè̤nuô̤mû́ dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ bínuô tônyě akhu-akhyě, a cuốnuô̌ dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ.
9 Foi escolhido por sorteio, como era costume dos sacerdotes, para entrar no santuário do Senhor e queimar incenso.
10 Bí a sû́û̌htya tè̤nuô̤mû́ akhè̌nuô, dố aklò̌nuô, ǔ kwǐcò́bè̌ró̤cò́bè̌è́ nyacò́.
10 Enquanto o incenso era queimado, uma grande multidão orava do lado de fora.
11 Cò́marya tanémò́khuphú tôprè̤ oluô̌htya pé̤ dố Zekaria anyěhyǎ rò a kahtò o bí lé̤sû́û̌htya tè̤nuô̤mû́ akhǎlé̤ dố cò́htwó nuôtôkyě.
11 Então um anjo do Senhor lhe apareceu, à direita do altar de incenso.
12 Bí Zekaria myáhtye tanémò́khuphú akhè̌nuô, a khyé rò a thè́isě.
12 Ao vê-lo, Zacarias ficou muito abalado e assustado.
13 Manárò tanémò́khuphú hé lǔ, “Zekaria꤮ thè́isě tǎmé̤! Cò́marya ní̤huô̌ hò́ nè̤ tè̤kwǐcò́bè̌ akhu-akhyě nè̤mě Elizabeth ki phúo pé̤ nè̤ phúprè̤khǔ tôprè̤ pǎ rò nè̤ tǒbè è́ amwǐ̤ ná Giovanni pǎ.
13 O anjo, porém, lhe disse: “Não tenha medo, Zacarias! Sua oração foi ouvida. Isabel, sua esposa, lhe dará um filho, e você o chamará João.
14 Shyé꤮ a o pacè̤̌lya̤ pǎ ma a ki me̤ thè́krṳ̂̌thè́lò̌ nè̤ pǎ rò kayǎ ki thè́krṳ̂̌plu thè́krṳ̂̌phè kuô̌lò̌ ná nè̤ pǎ.
14 Você terá grande satisfação e alegria, e muitos se alegrarão com o nascimento do menino,
15 È ma a ki htwǒ du dố Cò́marya a mèthènyě pǎ tôprè̤. Thòbǐthèhtyězǎ̤ bèbè, htyěsípré̤ bèbè a tǒbè eǒní̤ tôcô꤮ to. A ki lốbǎ ná Thè́ Sǎsè̌ Byacè dố a muố̤hò́kǔ akhè̌ cò́ pǎ.
15 pois ele será grande aos olhos do Senhor. Nunca tomará vinho nem outra bebida forte. Será cheio do Espírito Santo, antes mesmo de nascer.
16 Rò a ki thǔ ka̤khyě è́nyacò́ Israelphú tahe dố èthǐ Byacè Cò́marya a o pǎ.
16 Fará muitos israelitas voltarem ao Senhor, seu Deus.
17 A ki hyǎ ré̤ ná Byacè pǎ, rò athè́plò ki hè̌shyoresò̌ rò a ki o ná taryěshyosò̌ phú Prè̤pro̤ Elia nuô pǎ. A ki me̤rè̤̌ ka̤khyě khyěthyá phè̌tahe ná phútahe pǎ. A ki buô̌tarí ka̤khyětǒ khyěthyá kayǎ ní̤dǎ kuô̌ǔ ngó̤ to nuôtahe dố prè̤cò́prè̤te̤ tahe a klyádè̌kǔ pǎ. Thyáphú kayǎ tahe ki otaritaryǎsû Byacè atè̤hyǎ pǎ yěnuôrò, a ki taritaryǎ one pé̤ kayǎ tômṳ dố Byacè agně pǎ.”
17 Será um homem com o espírito e o poder de Elias, e preparará o povo para a vinda do Senhor. Fará o coração dos pais voltar para seus filhos e levará os rebeldes a aceitarem a sabedoria dos justos”.
18 Zekaria sudyǎ tanémò́khuphú, “Yěnuôma amá̤ è̌, amá̤to è̌ nuô, vǎ ki thè́gně myálwó cyá̤ phútě? Vǎ rò vǎ muố̤prè̤́ lǎ hò́hò́, vǎmě rò a muố̤prè̤́ lǎhò́hò́.”
18 Zacarias disse ao anjo: “Como posso ter certeza de que isso acontecerá? Já sou velho, e minha mulher também é de idade avançada”.
19 Rò tanémò́khuphú hésû lǔ, “Vǎ ma Gabrielè, vǎ kahtò dố Cò́marya a mèthènyě rò a nò̌hyǎlya̤ vǎ dố vǎ ki hyǎ héso pé̤ nè̤ ná tè̤thè́krṳ̂̌mila yětôcô nuôprè́.
19 O anjo respondeu: “Sou Gabriel, e estou sempre na presença de Deus. Foi ele quem me enviou para lhe trazer estas boas-novas.
20 Vǎ hyǎ héso pé̤ nè̤ rò nè̤ zṳ̂́eto akhu-akhyě, nè̤ ki pè́ tuố̤dố a htwǒhtya phú vǎ ò́lya̤kyǎ nè̤ nuôtônyě pǎ. Shyé꤮ ashuốakhè̌ bè pǎnuô, a ki lốhtyabǎhtya dû phú vǎ hénuô pǎ.”
20 Agora, porém, você ficará mudo até os dias em que essas coisas acontecerão, pois não acreditou em minhas palavras, que se cumprirão no devido tempo”.
21 Bínuôkhè̌ dố aklò̌nuô ǔ opò̤́ è́nyacò́ Zekaria rò a cuốnuô̌ onyě̤ nyacò́ dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ mame̤tě èthǐ tane̤ lahyǎ phúnuô.
21 Enquanto isso, o povo esperava Zacarias sair do santuário e se perguntava por que ele demorava tanto.
22 Bí a hte tuố̤dố aklò̌ khè̌nuô a hébè cyá̤ pǎ èthǐ to rò èthǐ thè́gně ná a klyá myáhtye nyǎ tè̤myáhtyelwó tôcôcô dố tè̤lǔhǒdu akǔ nuô hò́. A hébè cyá̤ pǎ ná akhǎu tômû̌꤮ to rò a vû́vyá̤luô̌ prè́ ná takhukhadǎ prè́.
22 Quando finalmente saiu, não conseguia falar com eles, e perceberam por seus gestos e seu silêncio que ele havia tido uma visão no santuário.
23 Rò bí a tè̤phyétè̤me̤ dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ htuô̌hò́ akhè̌nuô, Zekaria ka̤ dố ahi.
23 Ao fim de seus dias de serviço no templo, Zacarias voltou para casa.
24 Nyě̤tyatonuô amě Elizabeth muố̤dò̌htya rò a owóouố dố hikǔ nyǎ̤lè̌ khǎlé̤ cò́.
24 Pouco tempo depois, sua esposa, Isabel, engravidou e não saiu de casa por cinco meses.
25 Rò a hé, “Khǒnyá̤yě Byacè me̤cwó̤ hò́ vǎ hò́. A phyékyǎ pé̤ hò́ vǎ tè̤thè́tarè̤̌ dố ǔ pacyé̤ishyé vǎ nuôtahe hò́.”
25 “Como o Senhor foi bom para mim em minha velhice!”, exclamou ela. “Tirou de mim a humilhação pública de não ter filhos!”
26 Bí Elizabeth muố̤dò̌ bǎhò́ lè̌thuô̌thyó akhè̌nuô, Cò́marya nò̌hyǎlya̤ tanémò́khuphú Gabrielè dố vǐ̤ Nazarè dố a o dố Galilea ké̤ nuôtôvǐ̤ akǔ.
26 No sexto mês da gestação de Isabel, Deus enviou o anjo Gabriel a Nazaré, uma cidade da Galileia,
27 A phyéhyǎ ní̤pé̤ prè̤mòphúthè dố amwi̤ ná Maria yěnuô tôprè̤ a tè̤ritè̤kyǎ. Maria yěnuô a ò́lya̤ htuô̌hò́ dố a ki phyé ná prè̤khǔ dố amwi̤ ná Joseph yěnuô tôprè̤ hò́. Joseph ma Khwí Davi aklwǐlyǎ tǎ̤lya̤ dǐtû́ tôprè̤.
27 a uma virgem de nome Maria. Ela estava prometida em casamento a um homem chamado José, descendente do rei Davi.
28 Tanémò́khuphú hyǎ dố a o rò a hé lǔ, “Cò́marya myádu khóní̤dûhò́ nè̤ hò́, rò Byacè ki okuô̌dû ná nè̤ ní꤮.”
28 Gabriel apareceu a ela e lhe disse: “Alegre-se, mulher favorecida! O Senhor está com você!”.
29 Mò́khutanéphú hyǎ hésoluô̌ pé̤ Maria tè̤ritè̤kyǎ yěnuô, a tane̤plǒ ní̤dyé angó̤lasá to, a tane̤pyá̤tane̤sè̌ ní̤dyé nyacò́.
29 Confusa, Maria tentou imaginar o que o anjo quis dizer.
30 Tanémò́khuphú hé lǔ, “Maria꤮ thè́isě tǎmé̤ ní! Cò́marya me̤bwíme̤taryě hò́ nè̤ hò́.
30 “Não tenha medo, Maria”, disse o anjo, “pois você encontrou favor diante de Deus.
31 Nè̤ ki muố̤dò̌htya pǎ rò nè̤ ki phúo ní̤dyé pacè̤̌ prè̤khǔphú tôprè̤ pǎ, rò è́ amwǐ̤ ná Jesǔ ní꤮.
31 Ficará grávida e dará à luz um filho, e o chamará Jesus.
32 È ma kayǎ dố abwídu-ataryěhtǔ tôprè̤ pǎ rò ǔ ki è́ è ná tè̤dutè̤htǔ tadû Cò́marya aphúkhǔ tôprè̤ pǎ. Byacè Cò́marya ki dyé htwǒ è ná khwí tôprè̤ phú aklwǐalyǎ Davi nuô pǎ.
32 Ele será grande, e será chamado Filho do Altíssimo. O Senhor Deus lhe dará o trono de seu antepassado Davi,
33 Htuô̌rò a ki htwǒhtya Israelphú tahe akhwí pwǒ̤tôhtû̌ pwǒ̤taple pǎ rò ahtyěaké̤ nuô atadû pé̤ cyá̤ pǎ cò́ to.”
33 e ele reinará sobre Israel para sempre; seu reino jamais terá fim!”
34 Rò Maria hésû tanémò́khuphú, “Vǎ phúthè prè́yě, vǎ ki muố̤dò̌ rò ki phúo cyá̤ phútě?”
34 Maria perguntou ao anjo: “Como isso acontecerá? Eu sou virgem!”.
35 Rò tanémò́khuphú hésû è, “Thè́ Sǎsè̌ Byacè ki hyǎlya̤ dû dố nè̤lo̤ pǎ rò dố tè̤dutè̤htǔ tadû Cò́marya a tè̤pro̤tè̤prya̤ akhu-akhyě pǎ rò pacè̤̌phú tôprè̤ ki hyǎo pacè̤̌lya̤ pǎ. Dố tè̤ritè̤kyǎ yě akhu-akhyěrò pacè̤̌sǎsè̌ yětôprè̤nuô ǔ ki è́ lǔ ná Cò́marya aphúkhǔ pǎ.
35 O anjo respondeu: “O Espírito Santo virá sobre você, e o poder do Altíssimo a cobrirá com sua sombra. Portanto, o bebê que vai nascer será santo, e será chamado Filho de Deus.
36 Tane̤tuố̤dû nè̤ tôpuố̤bǔ Elizabeth nuô, a muố̤prè̤́ lǎhò́. Ǔ hé lǔ ná aphú o cyá̤ pǎto hò́ tadû́rò, khǒnyá̤yě a muố̤dò̌ bǎhò́ lè̌thuô̌thyó hò́.
36 Além disso, sua parenta, Isabel, ficou grávida em idade avançada. As pessoas diziam que ela era estéril, mas ela concebeu um filho e está no sexto mês de gestação.
37 Cò́marya me̤cyá̤ tè̤pwǒ̤tôcô.”
37 Pois nada é impossível para Deus”.
38 Rò Maria hésû, “Vǎ ma Byacè a lulémuố̤ tôprè̤ prè́. A ki htwǒhtyadû phú nè̤ hénuô pǎ ní꤮.” Rò tanémò́khuphú htecuố taphǎkyǎ ná lǔ.
38 Maria disse: “Sou serva do Senhor. Que aconteça comigo tudo que foi dito a meu respeito”. E o anjo a deixou.
39 Nyě̤tyato nuô, Maria otaritaryǎ ané̤ rò a htetalwǒ̤ cuố dố vǐ̤ dố a o dố solo̤ nuôtôvǐ̤, bí Judaké̤kǔ nuô.
39 Alguns dias depois, Maria dirigiu-se apressadamente à região montanhosa da Judeia, à cidade
40 A cuốnuô̌ dố Zekaria a hidò́kǔ rò a hémo̤héryá avyá̤ Elizabeth.
40 onde Zacarias morava. Ela entrou na casa e saudou Isabel.
41 Rò bí Elizabeth ní̤huô̌ Maria hémo̤héryá lǔ akhè̌nuô, pacè̤̌phú dố ahò́kǔ yětôprè̤nuô, a kṳ́ká̤htya. Rò Elizabeth yěnuô a lốbǎhtya ná Thè́ Sǎsè̌ Byacè.
41 Ao ouvir a saudação de Maria, o bebê de Isabel se agitou dentro dela, e Isabel ficou cheia do Espírito Santo.
42 Rò a hébèshyo, “Dố prè̤mò lò̌꤮ plǐ aklè̌nuô nè̤ ma prè̤mò dố a ní̤bè lốhò́ ǔ tè̤sò̌ri tôprè̤ hò́ rò pacè̤̌phú dố nè̤ ki phúo ní̤dyé lǔ pǎ yětôprè̤nuô a ní̤bè kuô̌dûhò́ tè̤sò̌ri hò́.
42 Em alta voz, Isabel exclamou: “Você é abençoada entre as mulheres, e abençoada é a criança em seu ventre!
43 Vǎ Byacè amuố̤ cuốhyǎtuố̤ dố vǎ o me̤tě? Vǎ cuố ní̤bè khódû tè̤myádu vǎ me̤tě?
43 Por que tenho a grande honra de receber a visita da mãe do meu Senhor?
44 Vǎ ní̤huô̌ nè̤ hémo̤héryá vǎvǎ ná pacè̤̌phú o dố vǎhò́kǔ yětôprè̤ kṳ́ká̤htya thè́krṳ̂̌thè́lò̌ cò́.
44 Quando ouvi sua saudação, o bebê em meu ventre se agitou de alegria.
45 Nè̤ zṳ̂́e ná Byacè a tè̤ritè̤kyǎ yě ki hyǎ lốhtyabǎhtya má̤lakǒ dố nè̤gně pǎ akhu-akhyě nè̤ ní̤bèhò́ tè̤sò̌ri hò́!”
45 Você é abençoada, pois creu no que o Senhor disse que faria!”.
46 Maria hé,
46 Maria respondeu: “Minha alma exalta ao Senhor!
47 Cò́marya ma prè̤me̤lwóhteka̤ vǎ tôprè̤ htuô̌to è ma vǎ Byacè tôprè̤ akhu-akhyě vǎ thè́krṳ̂̌thè́lò̌ nyacò́.
47 Como meu espírito se alegra em Deus, meu Salvador!
48 Vǎ ma a lulémuố̤ dố amèthè okuô̌ǔ to tôprè̤ manárò a thè́né̤htyabè tuố̤ vǎ. Cáhtya khǒnyá̤yě tǎ̤plehyǎnuô myěcô pwǒ̤꤮ tôcô ki è́ vǎ ná prè̤mò dố a ní̤bè tè̤sò̌ri tôprè̤ pǎ.
48 Pois ele observou sua humilde serva, e, de agora em diante, todas as gerações me chamarão abençoada.
49 Me̤těhérò Cò́marya dố ashyo-asò̌ yětôprè̤ dyéo htwǒhtya pé̤hò́ vǎ tè̤acò́azǎ̤ tadû yěnuô ná a tè̤pro̤tè̤prya̤ tahe dố vǎgně hò́. Amwi̤ ma asǎsè̌.
49 Pois o Poderoso é santo, e fez grandes coisas por mim.
50 Aphúalye̤ dố a dyaduzṳ̂́nyá̤ lǔ tahenuô, a ki thè́zò̤klabèní̤ èthǐ tôhtû̌ htuô̌ tôhtû̌ pǎ.
50 Demonstra misericórdia a todos que o temem, geração após geração.
51 Bí a zó̤htya atakhu dố ashyo-asò̌ yě akhè̌, kayǎ dố a tane̤du ní̤dyé ané̤ tahenuô, a ki lṳpruốlṳpryǎkyǎ lò̌ pǎ.
51 Seu braço poderoso fez coisas tremendas! Dispersou os orgulhosos e os arrogantes.
52 A dyatǎ̤kyǎ khwí shyosò̌ tahe dố èthǐ akhǎlé̤ rò a dyahtyalô̌ tapleke kayǎ dố amèthè okuô̌ǔ to nuôtahe hò́.
52 Derrubou príncipes de seus tronos e exaltou os humildes.
53 A dyéekò́ dyéǒbǎ hò́ kayǎ dố a ovǐ̤okò̌ tahe rò a plwǒka̤ kazuô̌kyǎ kayǎ duzá̤htyathè̌ tahe hò́.
53 Encheu de coisas boas os famintos e despediu de mãos vazias os ricos.
54 A thè́né̤htya tuố̤bèhò́ tè̤ dố a ò́lya̤ htuô̌hò́ ná pè̤phyěpè̤phuô̌ dố꤮ nyénu nuôtahe rò a hyǎme̤cwó̤ hò́ alulé Israelphú tahe hò́.
54 Ajudou seu servo Israel e lembrou-se de ser misericordioso.
55 Thyáphú a ki thè́zò̤klabèní̤ Abraham ná aklwǐalyǎ yětahe tôhtû̌ htuô̌ tôhtû̌ agněnuôrò, a thè́né̤htya ní̤dyé hò́.”
55 Pois assim prometeu a nossos antepassados, a Abraão e a seus descendentes para sempre”.
56 Maria cuốokuốkuô̌ ná Elizabeth yěnuô a phûbǎ cò́ thuô̌lè̌ hò́ rò a ka̤no dố ahi prè́.
56 Maria ficou com Isabel cerca de três meses, e então voltou para casa.
57 Bí Elizabeth ahò́athè́ tǒlè̌ hò́ akhè̌nuô, aphú oní̤ phúprè̤khǔ tôprè̤.
57 Chegado o tempo de seu bebê nascer, Isabel deu à luz um filho.
58 Kayǎ ophûowó ná lǔ bínuô tahe ná aklwǐalyǎ phûwó tahe ní̤huô̌ ná Byacè dyéluô̌ hò́ a tè̤thè́zò̤ní̤ lakǒ lǔ akhè̌nuô, èthǐ thè́krṳ̂̌thè́lò̌ kuô̌lò̌ lǔ pwǒ̤꤮ tôprè̤.
58 Vizinhos e parentes se alegraram ao tomar conhecimento de que o Senhor havia sido tão misericordioso com ela.
59 Èthǐ lé̤klǒ o ná ki pacè̤̌ bǎhò́ agně lwǐ̤thyó hénuô, ǔ bè dû́talí ní̤pé̤ lǔphá. Bí atǒ dû́talíphá akhè̌nuô, aklwǐalyǎ tahe hyǎkuô̌ lahyǎ rò èthǐ thè́zṳ̂́ pó̤ní̤ lahyǎ amwǐ̤ ná aphè̌ Zekaria amwi̤ ní̤dû.
59 Quando o bebê estava com oito dias, eles vieram para a cerimônia de circuncisão. Queriam chamar o menino de Zacarias, como o pai,
60 Manárò amuố̤ hé, “Má̤to! Tǒbè pó̤ní̤ lǔmwǐ̤ ná Giovanni.”
60 mas Isabel disse: “Não! Seu nome é João!”.
61 Èthǐ hésû amuố̤, “Dố thǐklwǐthǐlyǎ aklè̌nuô, amwi̤ ná Giovanni nuô a o tôprè̤꤮ to.”
61 Então eles lhe disseram: “Não há ninguém em sua família com esse nome”,
62 Aphè̌ thè́zṳ̂́ è́ amwǐ̤ ná ǔpěnuô èthǐ thè́zṳ̂́ thè́gně akhu-akhyě, èthǐ dyéluô̌ lahyǎ a takhukhadǎ rò sudyǎ lǔ.
62 e com gestos perguntaram ao pai como queria chamar o bebê.
63 Aphè̌ kwǐ lò̤́ba rò a rǎtǎ̤, “Amwi̤ ma Giovanni.” Rò èthǐ khyéthukhyéthè́ lò̌plǐ cò́.
63 Ele pediu que lhe dessem uma tabuinha e, para surpresa de todos, escreveu: “Seu nome é João”.
64 Bínuô tôphuốtuô̌ Zekaria hébè cyá̤ ka̤khyě rò a htuthè́htya Cò́marya.
64 No mesmo instante, Zacarias voltou a falar e começou a louvar a Deus.
65 Kayǎ ophûowó bínuô tahe khyéthukhyéthè́ lò̌plǐ cò́, rò tè̤htwǒhtya phúyěnuô a luô̌pasǐ cuốlò̌ cò́ Judaké̤ tôké̤lè̤̌ cò́.
65 Toda a vizinhança se encheu de temor, e a notícia do que havia acontecido se espalhou por toda a região montanhosa da Judeia.
66 Byacè a tè̤pro̤tè̤prya̤ yǒ okuô̌ ná pacè̤̌phú yětôprè̤ akhu-akhyě, lò̌꤮ kayǎ dố a ní̤huô̌ tè̤ritè̤kyǎ yětahenuô a khyéthukhyéthè́ rò a hé lahyǎ, “Pacè̤̌phú yětôprè̤nuô a ki htwǒhtya ǐtě pǎ ha?” phúnuô.
66 Todos que ficavam sabendo meditavam sobre esses acontecimentos e perguntavam: “O que vai ser esse menino?”. Pois a mão do Senhor estava sobre ele.
67 Giovanni aphè̌ Zekaria lốbǎhtya ná Thè́ Sǎsè̌ Byacè rò a hépro̤ one ré̤ Cò́marya ari-akyǎ,
67 Então seu pai, Zacarias, ficou cheio do Espírito Santo e profetizou:
68 “Pè̤ ki htuthè́htya ró̤lǔ Israel a Byacè Cò́marya pó꤮. Me̤těhérò a hyǎhò́ dố akayǎ tahe a o hò́ rò a hyǎ me̤lwóhteka̤ hò́ akayǎ hò́.
68 “Seja bendito o Senhor, o Deus de Israel, pois visitou e resgatou seu povo.
69 Dố Cò́marya a prè̤me̤tè̤phú Davi aklwǐalyǎ akǔnuô, Cò́marya dyéohtwǒhtya pé̤ hò́ pè̤ prè̤me̤lwóhteka̤ Byacè dố a o ná a taryěshyosò̌ yětôprè̤ hò́.
69 Ele nos enviou poderosa salvação da linhagem real de seu servo Davi,
70 Cò́marya ò́lya̤ one htuô̌hò́ ná aprè̤pro̤ sǎsè̌ dố nuôkhè̌ tahe,
70 como havia prometido muito tempo atrás por meio de seus santos profetas.
71 è ki me̤lwóhteka̤ pè̤ dố khura tahe ná kayǎ dố a thè́hte pè̤ nuôtahe a takhukǔ pǎ.
71 Agora seremos salvos de nossos inimigos e de todos que nos odeiam.
72 A hé ná a ki dyéluô̌ a tè̤thè́zò̤klabè dố pè̤phyěpè̤phuô̌ tahe alo̤ pǎ, htuô̌to a ki thè́né̤htya bètuố̤ khyěthyá a tè̤ò́lya̤ sǎsè̌ nuôtahe pǎ.
72 Ele foi misericordioso com nossos antepassados ao lembrar-se de sua santa aliança,
73 — ausente —
73 o juramento solene que fez com nosso antepassado Abraão.
74 — ausente —
74 Prometeu livrar-nos de nossos inimigos para o servirmos sem medo,
75 — ausente —
75 em santidade e justiça, enquanto vivermos.
76 Zekaria hé aphú, “Vǎphúkhǔ, ǔ ki è́ nè̤ ná tè̤dutè̤htǔ tadû Cò́marya aprè̤pro̤ tôprè̤ pǎ, me̤těhérò nè̤ ki hyǎ taritaryǎ one ré̤ pé̤ Byacè lé̤hyǎklyá agně pǎ.
76 “E você, meu filhinho, será chamado profeta do Altíssimo, pois preparará o caminho para o Senhor.
77 Nè̤ ki héso pé̤ Byacè akayǎ è́prè̤ ná Cò́marya ki plwǒkyǎ èthǐ tè̤thû́tè̤ora pǎ, rò èthǐ ki ní̤bè tè̤me̤lwóhteka̤ pǎ.
77 Dirá a seu povo como encontrar salvação por meio do perdão de seus pecados.
78 Me̤těhérò pè̤ Cò́marya yěnuô, a thè́zò̤ní̤ nyacò́ ǔ rò a khyáthè́dǒ nyacò́. A nò̌hyǎlya̤hò́ kayǎ o dố mò́khu tôprè̤ ki hyǎ me̤lwóhteka̤ hò́ pè̤, prè̤me̤lwóhteka̤ pè̤ yětôprè̤nuô, a thyáhò́ ná tamò̤́ lǐhtyaré̤ dố mò̤́lǐbǔkhè̌ nuôhò́.
78 Graças à terna misericórdia de nosso Deus, a luz da manhã, vinda do céu, está prestes a raiar sobre nós,
79 Rò tamò̤́yě a htya dố mò́lè̤̌ rò a ki lǐtakhè̌tǎ̤ pé̤ kayǎ o dố tè̤khítè̤lò̤, tè̤thyě azo̤uô akǔ nuôtahe lò̌꤮ plǐ pǎ, rò a ki zṳ̌klyázṳ̌klǒ cuố ní̤pé̤dû pè̤ tè̤ohtwǒprè̤ dố tè̤kacṳ́kabè́ aklyákǔ pǎ.”
79 para iluminar aqueles que estão na escuridão e na sombra da morte e nos guiar ao caminho da paz”.
80 Bí Giovanni duhtyahò́ akhè̌nuô, Cò́marya a Thè́ Sǎsè̌ dyé lǔ tè̤taryěshyosò̌. Bí a cáhtya me̤luô̌ tyahí atè̤me̤ dố Israelphú tahe a mèthènyě híto akhè̌nuô, a cuốo prè́ dố ké̤sè̌htyěkya̤ lò̤́tamákhu akǔ prè́.
80 João cresceu e se fortaleceu em espírito. E viveu no deserto até chegar o tempo de se apresentar ao povo de Israel.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 1, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.