João 6

Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Phúnuôhtuô̌rò, Jesǔ htecuốkyǎ dố Galilea htyěòdu abè́rè̤̌ tôkyě. (Ǔ è́ ná htyěòdu Tiberia ma amá̤má̤.)
1 Depois disso, atravessou Jesus o lago da Galiléia {que é o de Tiberíades.}
2 Kayǎ bè́mṳ yǒ myáhtye htuô̌hò́ tè̤pro̤tè̤prya̤ dố Byacè cuố me̤sǐmé̤ pé̤ kayǎswí kayǎsè̌ tahe akhu-akhyě, èthǐ krwǒ cuốplucuốphè kuô̌ lò̌ lǔkhyě.
2 Seguia-o uma grande multidão, porque via os milagres que fazia em beneficio dos enfermos.
3 Rò Byacè Jesǔ htya dố solo̤ rò è ná a khǒpacè̤̌ tahe htya onyǎo lahyǎ bínuô.
3 Jesus subiu a um monte e ali se sentou com seus discípulos.
4 Bínuôakhè̌ Judaphú tè̤cuốtalwópwè̌ yě a phû꤮ bè hò́.
4 Aproximava-se a Páscoa, festa dos judeus.
5 Bí Byacè Jesǔ tṳ́myá rò a myáhtye kayǎ tômṳdu hyǎ tǒ dố lǔo akhè̌, a hé Philipu, “Pè̤ ki cuố ipri̤ tǒpé̤ kayǎ yětahe lé̤e bítě è̌?”
5 Jesus levantou os olhos sobre aquela grande multidão que vinha ter com ele e disse a Filipe: Onde compraremos pão para que todos estes tenham o que comer?
6 A sudyǎ myábyeprè́ Philipu prè́. A kíré̤ me̤pé̤ èthǐ phútě pǎnuô, a tane̤ one htuô̌hò́ dố a thè́plòkǔ hò́.
6 Falava assim para o experimentar, pois bem sabia o que havia de fazer.
7 Philipu hésû, “Pè̤ ipri̤ lò̌ pé̤ cò́ èthǐ ná rû̌zye denari tôko khǎlé̤ cò́ ma, èthǐ e prè́ tôprè̤ tômû̌ nuô꤮ apòeto.”
7 Filipe respondeu-lhe: Duzentos denários de pão não lhes bastam, para que cada um receba um pedaço.
8 A khǒpacè̤̌ dố aruô tôprè̤ dố amwi̤ ná Andrea, a má̤dû Simonè Petru apuố̤ yětôprè̤ hé Byacè,
8 Um dos seus discípulos, chamado André, irmão de Simão Pedro, disse-lhe:
9 “Pacè̤̌ prè̤khǔphú o bíyě tôprè̤. Akhò́mǔ dố ǔ me̤ ná buốbali̤nuô a o nyǎ̤klò̤́ ná tè̤̌phú nyě̤bè. Manárò a ki pòe pé̤ kayǎ báprè̤tě?”
9 Está aqui um menino que tem cinco pães de cevada e dois peixes... mas que é isto para tanta gente?
10 Byacè Jesǔ hé, “Nò̌ onyǎo kayǎ nuôtahe,” a hé phúnuô. Khǎlé̤ bínuô tôpho ma mi̤thuô̌lè̌ duô̌twó̤ryálǎ. Rò shuô̌shuô̌prè́ lò̌꤮ prè̤khǔdu dố a onyǎtǎ̤ bínuô tahenuô, a phû꤮ odû nyǎ̤rí cò́.
10 Disse Jesus: Fazei-os assentar. Ora, havia naquele lugar muita relva. Sentaram-se aqueles homens em número de uns cinco mil.
11 Byacè Jesǔ phyé khò́mǔ yětahe rò a hébwíhétaryěhtya Cò́marya. Htuô̌rò a dyétǎ̤ ná a khǒpacè̤̌ tahe rò èthǐ zṳ́tǎ̤ pé̤lò̌ ná kayǎ onyǎo bínuô tahe. A phyéke tè̤̌phúbí yěnyě̤bè rò a me̤ thyákuô̌ phú khò́mǔnuô. Rò kayǎ yětahe a thè́e kò́ cò́ bá꤮ těnuô a phyée lahyǎ cò́.
11 Jesus tomou os pães e rendeu graças. Em seguida, distribuiu-os às pessoas que estavam sentadas, e igualmente dos peixes lhes deu quanto queriam.
12 Bí èthǐ ekò́ǒbǎ lò̌htuô̌hò́ pwǒ̤꤮ tôprè̤ akhè̌nuô, Byacè Jesǔ hé a khǒpacè̤̌ tahe, “Phyédwóplò́ lò̌khyě sèe olốkyǎ nuôtahe, nò̌okyǎlố dě tǎmé̤,” a hé èthǐ phúnuô.
12 Estando eles saciados, disse aos discípulos: Recolhei os pedaços que sobraram, para que nada se perca.
13 Phúnuôrò a khǒpacè̤̌ tahe phyédwó khò́mǔ bali̤ nyǎ̤klò̤́ dố ǔ e htuô̌hò́ rò a okyǎlố tahenuô a obǎ pǎ cò́ ná krí̤nuô shyényě̤mě cò́.
13 Eles os recolheram e, dos pedaços dos cinco pães de cevada que sobraram, encheram doze cestos.
14 Bí kayǎ yětahe myáhtyehtuô̌ Byacè Jesǔ me̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ yětahe akhè̌nuô, èthǐ hé lahyǎ, “Prè̤pro̤ dố a kíré̤ hyǎlya̤ dố hekhuyě pǎ ǔ hé nuôma a má̤ nyǎ hò́ è hò́,” a hé lahyǎ phúnuô.
14 À vista desse milagre de Jesus, aquela gente dizia: Este é verdadeiramente o profeta que há de vir ao mundo.
15 Byacè Jesǔ thè́gně ná èthǐ kíré̤ hyǎnò̌shyo htyahtwǒ lǔ ná khwí akhu-akhyě, a cuốhtya khókyǎ dố sokhu tû́dû tôprè̤ prè́.
15 Jesus, percebendo que queriam arrebatá-lo e fazê-lo rei, tornou a retirar-se sozinho para o monte.
16 Bí mò̤́hélya̤ hò́ akhè̌nuô, a khǒpacè̤̌ tahe tǎ̤kalya̤ cuố lahyǎ dố htyěòduhtû̌.
16 Chegada a tarde, os seus discípulos desceram à margem do lago.
17 Èthǐ tǎ̤ sidyání̤ thòklyě bínuô rò a htecuố lahyǎ dố vǐ̤ Capernaum. Vǐ̤ yěnuô a o dố htyěò bè́rè̤̌ tôkyě. Mò̤́khíhò́ tadû́rò Byacè Jesǔ ka̤tuố̤ kuô̌hí èthǐ to.
17 Subindo a uma barca, atravessaram o lago rumo a Cafarnaum. Era já escuro, e Jesus ainda não se tinha reunido a eles.
18 Ké̤lathè́ duhyǎ rò htyě háhódu háhósò̌ hyǎ.
18 O mar, entretanto, se agitava, porque soprava um vento rijo.
19 Bí èthǐ khyǎcuốtuố̤ hò́ thuô̌mile, lwǐ̤mile hò́ akhè̌nuô, èthǐ myáhtye Byacè Jesǔ cuố dố htyěkhu rò hyǎphûtǒ èthǐ thòklyě. Rò èthǐ thè́isě taròthè́ lò̌plǐ cò́ lǔlé̤.
19 Tendo eles remado uns vinte e cinco ou trinta estádios, viram Jesus que se aproximava da barca, andando sobre as águas, e ficaram atemorizados.
20 Rò Byacè Jesǔ hé èthǐ, “Vǎprè́! Thè́isě lahyǎ tǎmé̤.”
20 Mas ele lhes disse: Sou eu, não temais.
21 Yětôphuốrò èthǐ thè́krṳ̂̌thè́lò̌ è́sû lahyǎ Jesǔ dố thòklyěkǔ. Rò tôphuốtuô̌, thòklyěyě cuốtuố̤ gně dố htyěhtû̌ bí èthǐ lé̤cuốyě tôpho.
21 Quiseram recebê-lo na barca, mas pouco depois a barca chegou ao seu destino.
22 Shyéparǒ tônyěnuô, kayǎ bè́mṳ dố a okyǎ dố htyěòdu bè́rè̤̌ tôkyě tahe thè́gně ná dố pahénukhè̌ nuô thòklyě okyǎprè́ tôbè prè́. Rò Byacè a khǒpacè̤̌ tahe sidyání̤ lahyǎ thòklyě nuôtôbè rò a htecuố ní̤dyédû lahyǎ prè́. Kayǎ bè́mṳ tahe thè́gně ná Byacè Jesǔ sidyácuố tố̤kuô̌ ná a khǒpacè̤̌ nuôtahe to, èthǐ htecuố ní̤dyédû lahyǎ prè́.
22 No dia seguinte, a multidão que tinha ficado do outro lado do mar percebeu que Jesus não tinha subido com seus discípulos na única barca que lá estava, mas que eles tinham partido sozinhos.
23 Htuô̌rò thòklyě o dố vǐ̤ Tiberia rò a hyǎ tahenuô, a hyǎ okuố phû lahyǎ bí Byacè lé̤ hébwíhétaryě htya Cò́marya rò a buôe kayǎ bè́mṳ tahe ná khò́mǔ akhǎlé̤ nuôtôpho.
23 Nesse meio tempo, outras barcas chegaram de Tiberíades, perto do lugar onde tinham comido o pão, depois de o Senhor ter dado graças.
24 Bí kayǎ bè́mṳ tahe myáhtye pǎ Byacè Jesǔ ná a khǒpacè̤̌ tahe bínuô to akhè̌, thyáphú èthǐ ki cuố myápṳ̌ myáhtye Byacè Jesǔ agněnuô, èthǐ nuô̌ lahyǎ dố thòklyě tahe akǔ rò htecuố lahyǎ dố vǐ̤ Capernaum.
24 E, reparando a multidão que nem Jesus nem os seus discípulos estavam ali, entrou nas barcas e foi até Cafarnaum à sua procura.
25 Bí èthǐ cuố myáhtyehò́ Jesǔ dố htyěòdu bè́rè̤̌ akhè̌nuô, a sudyǎ lǔ, “Rabbi, nè̤ hyǎtuố̤ bíyě bò́khè̌tě?”
25 Encontrando-o na outra margem do lago, perguntaram-lhe: Mestre, quando chegaste aqui?
26 Byacè Jesǔ hésû èthǐ, “Vǎ hécò́cò́ thǐ, thǐ myáhtye vǎ me̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ rò thǐ pṳ̌ vǎ má̤to. Thǐ ekò́ khò́mǔ rò thǐ pṳ̌ vǎ prè́.
26 Respondeu-lhes Jesus: Em verdade, em verdade vos digo: buscais-me, não porque vistes os milagres, mas porque comestes dos pães e ficastes fartos.
27 Cyé̤pryě̤ rya̤pé̤ tǎ sèe lé̤elé̤ǒ dố a nuô̤thuô a thò̌pyé cyá̤ nuôtahe agně tǎmé̤. Cyé̤pryě̤ rya̤pé̤ sèesèǒ dố a ki dyé thǐ thè́htwǒprè̤ tacṳ́prè̤ yětahe agněnuô. Prè̤lukayǎ aphúkhǔyě, a ki dyé ǔ sèe phúnuô tahe pǎ, me̤těhérò Phè̌ Cò́marya dyéluô̌ hò́ ná a thè́plòo hò́ lǔ hò́.”
27 Trabalhai, não pela comida que perece, mas pela que dura até a vida eterna, que o Filho do Homem vos dará. Pois nele Deus Pai imprimiu o seu sinal.
28 Rò èthǐ sudyǎ lǔ, “Ki héphúnuô rò, thyáphú pè̤ ki me̤tǒ Cò́marya athè́plò rò pè̤ bème̤ kryá꤮ maǐtě?”
28 Perguntaram-lhe: Que faremos para praticar as obras de Deus?
29 Rò Byacè Jesǔ hésû èthǐ, “Zṳ̂́e lahyǎ vǎ dố Cò́marya nò̌hyǎ è yěnuô.”
29 Respondeu-lhes Jesus: A obra de Deus é esta: que creiais naquele que ele enviou.
30 Phúnuôrò èthǐ sudyǎ lǔ, “Thyáphú pè̤ ki myáhtye tè̤pro̤tè̤prya̤ rò pè̤ ki zṳ̂́e agněnuô, nè̤ ki dyéluô̌ pé̤ pè̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ ǐtětě pǎ? Nè̤ ki me̤pé̤ pè̤ matěpǎ è̌?
30 Perguntaram eles: Que milagre fazes tu, para que o vejamos e creiamos em ti? Qual é a tua obra?
31 Phú lisǎsè̌kǔ hé, ‘A dyée èthǐ ná sèe o dố mò́khu hyǎlya̤ tahe,’ lisǎsè̌kǔ héphúnuô rò, pè̤phyěpè̤phuô̌ dố꤮ nyénu tahe e lahyǎ khò́mǔ dố ǔ è́ ná mǎna dố ké̤sè̌htyěkya̤ lò̤́tamákhu nuô.”
31 Nossos pais comeram o maná no deserto, segundo o que está escrito: Deu-lhes de comer o pão vindo do céu {Sl 77,24}.
32 Byacè Jesǔ hésû èthǐ, “Vǎ hécò́cò́ thǐ, sèe odố mò́khu hyǎlya̤ nuôma, Mosè dyée èthǐ má̤to. Vǎphè̌ dyée èthǐ prè́. Khǒnyá̤rò a ki dyée hò́ thǐ sèe má̤lakǒ dố a o dố mò́khu hyǎlya̤ yěnuô pǎ.
32 Jesus respondeu-lhes: Em verdade, em verdade vos digo: Moisés não vos deu o pão do céu, mas o meu Pai é quem vos dá o verdadeiro pão do céu;
33 Me̤těhérò Cò́marya asèe má̤lakǒ ma a o dố mò́khu hyǎlya̤ rò a dyé pé̤ prè̤lu hekhuphú thè́htwǒprè̤ nuôtôprè̤ hò́,” a hé èthǐ phúnuô.
33 porque o pão de Deus é o pão que desce do céu e dá vida ao mundo.
34 Rò èthǐ hé, “Byacè, pwǒ̤꤮ nyěnyě꤮ dyé pé̤ pè̤ sèe yěnuô.”
34 Disseram-lhe: Senhor, dá-nos sempre deste pão!
35 Rò Byacè Jesǔ hésû èthǐ, “Vǎ ma sèe dố a dyé ǔ thè́htwǒprè̤ hò́. Kayǎ dố a hyǎtǒ dố vǎo nuô, a thè́vǐ̤thè́e pǎ tôphuố꤮ to. Kayǎ dố a zṳ̂́e vǎ nuô, a thè́ǒpǎ takhyá꤮ to.
35 Jesus replicou: Eu sou o pão da vida: aquele que vem a mim não terá fome, e aquele que crê em mim jamais terá sede.
36 Manárò, phú vǎ héhtuô̌hò́ thǐnuô, thǐ myáhtye cò́ vǎ tadû́rò thǐ zṳ̂́e vǎ to.
36 Mas já vos disse: Vós me vedes e não credes...
37 Lò̌꤮ kayǎ dố vǎphè̌ dyé vǎ tahenuô, a ki hyǎ dố vǎo pǎ. Ǔpěpě꤮ bèbè, a ki hyǎ dố vǎo nuô, vǎ vè̤́htekyǎ ná è taki꤮ to.
37 Todo aquele que o Pai me dá virá a mim, e o que vem a mim não o lançarei fora.
38 Me̤těhérò vǎ odố mò́khu hyǎlya̤ rò vǎ hyǎme̤ cṳ́꤮ dû vǎ thè́plò phúnuô má̤to. Vǎ hyǎme̤ phú prè̤ dố a nò̌hyǎ vǎ yětôprè̤ a tè̤thè́zṳ̂́ nuôprè́.
38 Pois desci do céu não para fazer a minha vontade, mas a vontade daquele que me enviou.
39 Tè̤ dố atǒ prè̤ dố a nò̌hyǎ vǎ yětôprè̤ athè́plò ma matě hénuôma, lò̌꤮ kayǎ dố a dyé vǎ nuôtahe vǎ bèplwǒ lamé̤kyǎní̤ èthǐ to. Shyé꤮ mò̤́nyě dố khyětadûlố tônyě pǎnuô, vǎ bème̤ ihtòhtwǒprè̤ ka̤khyě èthǐ pǎ.
39 Ora, esta é a vontade daquele que me enviou: que eu não deixe perecer nenhum daqueles que me deu, mas que os ressuscite no último dia.
40 Me̤těhérò, vǎphè̌ a tè̤thè́zṳ̂́ ma má̤hò́ lò̌꤮ kayǎ dố a myáhtye aphúkhǔ yě rò a zṳ̂́e tahenuô, a ki ní̤bè thè́htwǒprè̤ tacṳ́prè̤, rò vǎ ki me̤ ihtòhtwǒprè̤ ka̤khyě èthǐ shyé꤮ mò̤́nyě dốkhyě tadûlố nuôtônyě pǎ.”
40 Esta é a vontade de meu Pai: que todo aquele que vê o Filho e nele crê, tenha a vida eterna; e eu o ressuscitarei no último dia.
41 “Vǎ ma sèe odố mò́khu hyǎlya̤,” Byacè Jesǔ yǒ hé phúnuô akhu-akhyě, Judaphú tahe tamwǒ̤talè̌ lò̌plǐ lǔ.
41 Murmuravam então dele os judeus, porque dissera: Eu sou o pão que desceu do céu.
42 Èthǐ hé lahyǎ, “È ma Joseph aphúkhǔ Jesǔ hénuô tôprè̤ prè́ vǎhéto? Amuố̤aphè̌ ma pè̤ thè́gně prè́ vǎhé? Mame̤těrò a cuố hétuố̤ ní̤dyé ané̤, ‘Vǎ o dố mò́khu hyǎlya̤’ phútě?”
42 E perguntavam: Porventura não é ele Jesus, o filho de José, cujo pai e mãe conhecemos? Como, pois, diz ele: Desci do céu?
43 Byacè Jesǔ hésû èthǐ, “Tamwǒ̤talè̌ pǎ tǎ lahyǎ tǎmé̤.
43 Respondeu-lhes Jesus: Não murmureis entre vós.
44 Ki má̤ ná vǎphè̌ dố a nò̌hyǎ vǎyě tôprè̤ ki nò̌hyǎ ǔ dố vǎo to hénuô, ǔ hyǎbè́ dố vǎ o tôprè̤꤮ to. Kayǎ dố a hyǎ dố vǎo tahenuô, vǎ ki me̤ ihtòhtwǒprè̤ ka̤khyě èthǐ shyé꤮ mò̤́nyě dốkhyě tadûlố tônyě pǎ.
44 Ninguém pode vir a mim se o Pai, que me enviou, não o atrair; e eu hei de ressuscitá-lo no último dia.
45 Prè̤pro̤ tahe rǎokyǎ, ‘Cò́marya ki ithyóithya èthǐ lò̌꤮ plǐ pǎ.’ Lò̌꤮ kayǎ dố a ní̤huô̌ phè̌ a tè̤ithyóithya rò a hyǎ ithyóithya tè̤ dố lǔo tahenuô, a ki hyǎ dố vǎ o pǎ.
45 Está escrito nos profetas: Todos serão ensinados por Deus {Is 54,13}. Assim, todo aquele que ouviu o Pai e foi por ele instruído vem a mim.
46 Kayǎ myáhtyenò́ Phè̌ Cò́marya tôprè̤prè̤, vǎ thè́zṳ̂́ hé phúnuô má̤to. Ǔ myáhtyenò́ phè̌ tôprè̤꤮ to, myáhtyenò́ phè̌ ma tû́prè́ a o dố Cò́marya a o rò a hyǎlya̤ nuôtôprè̤ prè́.
46 Não que alguém tenha visto o Pai, pois só aquele que vem de Deus, esse é que viu o Pai.
47 Vǎ hécò́cò́ thǐ, kayǎ dố a zṳ̂́enyá̤e vǎ tôprè̤prè̤ nuô, a ki ní̤bèhò́ thè́htwǒprè̤ tacṳ́prè̤ hò́.
47 Em verdade, em verdade vos digo: quem crê em mim tem a vida eterna.
48 Vǎ ma sèe dố a dyé ǔ thè́htwǒprè̤.
48 Eu sou o pão da vida.
49 Thǐ phyěphuô̌ dố꤮ nyénu tahe e khò́mǔmǎna tadû́rò a thyěpǎ lahyǎ prè́.
49 Vossos pais, no deserto, comeram o maná e morreram.
50 Manárò, sèe o dố mò́khu hyǎlya̤ vǎ hé thǐ nuôma, a o bíyě. Ǔpěpě꤮ bèbè a ki e sèeyě hénuôma, a thyě pǎto.
50 Este é o pão que desceu do céu, para que não morra todo aquele que dele comer.
51 Vǎ ma sèe dố a dyé ǔ thè́htwǒprè̤ rò a o dố mò́khu hyǎlya̤. Ǔpěpě꤮ bèbè, a ki e sèe yěnuô, a ki htwǒprè̤ tacṳ́prè̤ pǎ. Sèe yěnuôma má̤hò́ vǎzye yěnuô hò́. Thyáphú prè̤lu hekhuphú ki htwǒprè̤ agněnuô vǎ dyélya̤kyǎ vǎ né̤klò̤́ yě dố èthǐgně hò́.”
51 Eu sou o pão vivo que desceu do céu. Quem comer deste pão viverá eternamente. E o pão, que eu hei de dar, é a minha carne para a salvação do mundo.
52 Judaphú tahe kréthyěkréo ní̤dyélǔ, “A cuố dyée cyá̤ pè̤ ná azye phútě?”
52 A essas palavras, os judeus começaram a discutir, dizendo: Como pode este homem dar-nos de comer a sua carne?
53 Rò Byacè Jesǔ hésû èthǐ, “Vǎ hécò́cò́ thǐ, thǐ ki e prè̤lukayǎ aphúkhǔ yě azye to, thǐ ki ǒ lǔthwi to hénuô, thè́htwǒprè̤ o dố thǐkǔ to.
53 Então Jesus lhes disse: Em verdade, em verdade vos digo: se não comerdes a carne do Filho do Homem, e não beberdes o seu sangue, não tereis a vida em vós mesmos.
54 Manárò kayǎ dố a e vǎzye ǒ vǎthwi tahenuô, a ní̤bè thè́htwǒprè̤ tacṳ́prè̤, rò shyé꤮ mò̤́nyě tadû dố khyělố tônyě pǎnuô, vǎ ki me̤htwǒprè̤ ihtòka̤khyě lǔ pǎ.
54 Quem come a minha carne e bebe o meu sangue tem a vida eterna; e eu o ressuscitarei no último dia.
55 Me̤těhérò vǎzye ma lé̤e má̤lakǒ, vǎthwi ma lé̤ǒ má̤lakǒ hò́.
55 Pois a minha carne é verdadeiramente uma comida e o meu sangue, verdadeiramente uma bebida.
56 Kayǎ dố a e vǎzye ǒ vǎthwi tôprè̤prè̤ nuô, a ohtwǒprè̤ dố vǎkǔ, rò vǎ ohtwǒprè̤ dố èkǔ hò́.
56 Quem come a minha carne e bebe o meu sangue permanece em mim e eu nele.
57 Phú vǎphè̌ dố a nò̌hyǎ vǎyě tôprè̤ htwǒprè̤ nuô, dố èkhuèkhyě rò vǎ htwǒprè̤ kuô̌. Phúnuôrò kayǎ dố a e vǎzye tôprè̤prè̤ nuô, dố vǎkhuvǎkhyě rò a ki htwǒprè̤ kuô̌ pǎ.
57 Assim como o Pai que me enviou vive, e eu vivo pelo Pai, assim também aquele que comer a minha carne viverá por mim.
58 Yěma sèe odố mò́khu hyǎ hò́. Thǐphyěthǐphuô̌ mú꤮ nukhè̌ tahe e khò́mǔmǎna tadû́rò a thyě lahyǎ prè́. Manárò kayǎ dố a e sèe dố vǎ hé pé̤ thǐ khǒnyá̤ yětahenuô a ki htwǒprè̤ tacṳ́prè̤ pǎ.”
58 Este é o pão que desceu do céu. Não como o maná que vossos pais comeram e morreram. Quem come deste pão viverá eternamente.
59 Bí a ithyótǎ̤ ǔ dố vǐ̤ Capernaum tè̤cò́bè̌ hǒkǔ akhè̌nuô, a hé ǔ phúnuô.
59 Tal foi o ensinamento de Jesus na sinagoga de Cafarnaum.
60 Èthǐ ní̤huô̌ Byacè Jesǔ héphúnuô rò, a khǒpacè̤̌ è́prè̤ hé lahyǎ, “A tè̤ithyó yě apyá̤ nyacò́. Ǔpě tôprè̤ kíré̤ zṳ̂́ephyésû bè́kuô̌ a tè̤ithyóyě pě?”
60 Muitos dos seus discípulos, ouvindo-o, disseram: Isto é muito duro! Quem o pode admitir?
61 A khǒpacè̤̌ tahe tamwǒ̤talè̌ lahyǎ phúyěnuô a thè́gně akhu-akhyě, a hé èthǐ, “Vǎ hé phúyě rò thǐ thè́plòpyé lò̌ lahyǎ ná vǎ tè̤ithyó yětahe è̌?
61 Sabendo Jesus que os discípulos murmuravam por isso, perguntou-lhes: Isso vos escandaliza?
62 Ki me̤phúnuô hérò, thǐ myáhtye prè̤lukayǎ aphúkhǔyě ki ka̤kahtya khyěthyá dố akhǎlé̤ lé̤o pǎ hérò, thǐ ki tane̤ lahyǎ phútě pǎ?
62 Que será, quando virdes subir o Filho do Homem para onde ele estava antes?...
63 Thè́ Sǎsè̌ Byacè nuô a dyé thè́htwǒprè̤ tacṳ́prè̤. Prè̤lukayǎ nuô, a dyé cyá̤ thè́htwǒprè̤ tacṳ́prè̤ to. Ngó̤ dố vǎ hébè thǐ yětahe nuôma, Thè́ Sǎsè̌ Byacè a tè̤hébè tahe rò a dyébè́ ǔ thè́htwǒprè̤ tacṳ́prè̤.
63 O espírito é que vivifica, a carne de nada serve. As palavras que vos tenho dito são espírito e vida.
64 Manárò dố thǐklè̌ nuô, kayǎ dố a zṳ̂́e kuô̌ǔ tonuô a o tahe.” Me̤těhérò Byacè Jesǔ thè́gně pǎ cò́ dố akhǎshyé, dố èthǐklè̌ nuô a zṳ̂́e lǔ to, rò a ki isè̌tǎ̤kyǎ lǔ pǎnuô a otôprè̤nuô, a thè́gně rò a hé èthǐ phúnuô prè́.
64 Mas há alguns entre vós que não crêem... Pois desde o princípio Jesus sabia quais eram os que não criam e quem o havia de trair.
65 A hé plehyǎ pó̤, “Dố thǐklè̌nuô kayǎ zṳ̂́e vǎ to otahe, tû́rò vǎ hé hò́ thǐ, phè̌ ki nò̌hyǎ ǔ dố vǎo to hénuô ǔ hyǎbè́ dố vǎo tôprè̤꤮ to, phúnuô hò́.”
65 Ele prosseguiu: Por isso vos disse: Ninguém pode vir a mim, se por meu Pai não lho for concedido.
66 Cáhtya bínuô rò a khǒpacè̤̌ tahe ka̤kyǎ è́lǎ rò krwǒkuô̌ pǎ lǔkhyě to.
66 Desde então, muitos dos seus discípulos se retiraram e já não andavam com ele.
67 Rò a sudyǎ a khǒpacè̤̌ shyéthè́nyě̤ yětahe, “Thǐlě, thǐ thè́zṳ̂́ hteka̤kyǎ kuô̌ vǎlé̤ phúnuô vǎhéto?” A hé èthǐ phúnuô.
67 Então Jesus perguntou aos Doze: Quereis vós também retirar-vos?
68 Simonè Petru hé ka̤khyěsû lǔ, “Byacè, pè̤ kíré̤ cuốtǒ kuô̌ ǔpě? Tè̤ithyóithya dố a dyé pè̤ thè́htwǒprè̤ tacṳ́prè̤ nuô a o prè́tû́ dố nè̤o prè́.
68 Respondeu-lhe Simão Pedro: Senhor, a quem iríamos nós? Tu tens as palavras da vida eterna.
69 Pè̤ zṳ̂́e rò pè̤ thè́gně ná nè̤ ma Cò́marya a prè̤sǎsè̌phú tôprè̤, rò a nò̌hyǎlya̤ nè̤ hò́.”
69 E nós cremos e sabemos que tu és o Santo de Deus!
70 Htuô̌rò Byacè Jesǔ hésû èthǐ, “Vǎ nwóhtya htuô̌hò́ thǐ shyéthè́nyě̤, má̤to è̌? Manárò, dố thǐklè̌ nuô, khǐnéricyá̤ khuklò́ otôduô̌,” a hé èthǐ phúnuô.
70 Jesus acrescentou: Não vos escolhi eu todos os doze? Contudo, um de vós é um demônio!...
71 (A hé phúyěma a thè́zṳ̂́ hé Simonè Iscariot aphúkhǔ Juda. È ma a otố̤kuô̌ dố shyéthè́nyě̤yě aklè̌ tadû́rò dốkhyěnuô a isè̌tǎ̤kyǎ Byacè Jesǔ.)
71 Ele se referia a Judas, filho de Simão Iscariotes, porque era quem o havia de entregar não obstante ser um dos Doze.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.