João 6
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NVT
1 Phúnuôhtuô̌rò, Jesǔ htecuốkyǎ dố Galilea htyěòdu abè́rè̤̌ tôkyě. (Ǔ è́ ná htyěòdu Tiberia ma amá̤má̤.)
1 Depois disso, Jesus atravessou o mar da Galileia, conhecido também como mar de Tiberíades.
2 Kayǎ bè́mṳ yǒ myáhtye htuô̌hò́ tè̤pro̤tè̤prya̤ dố Byacè cuố me̤sǐmé̤ pé̤ kayǎswí kayǎsè̌ tahe akhu-akhyě, èthǐ krwǒ cuốplucuốphè kuô̌ lò̌ lǔkhyě.
2 Uma grande multidão o seguia por toda parte, pois tinham visto os sinais que ele havia realizado ao curar os enfermos.
3 Rò Byacè Jesǔ htya dố solo̤ rò è ná a khǒpacè̤̌ tahe htya onyǎo lahyǎ bínuô.
3 Então Jesus subiu a um monte e sentou-se com seus discípulos.
4 Bínuôakhè̌ Judaphú tè̤cuốtalwópwè̌ yě a phû꤮ bè hò́.
4 Era quase tempo da festa judaica da Páscoa.
5 Bí Byacè Jesǔ tṳ́myá rò a myáhtye kayǎ tômṳdu hyǎ tǒ dố lǔo akhè̌, a hé Philipu, “Pè̤ ki cuố ipri̤ tǒpé̤ kayǎ yětahe lé̤e bítě è̌?”
5 Jesus logo viu uma grande multidão que vinha a seu encontro. Voltando-se para Filipe, perguntou: “Onde podemos comprar pão para alimentar toda essa gente?”.
6 A sudyǎ myábyeprè́ Philipu prè́. A kíré̤ me̤pé̤ èthǐ phútě pǎnuô, a tane̤ one htuô̌hò́ dố a thè́plòkǔ hò́.
6 Disse isso para pôr Filipe à prova, pois já sabia o que ia fazer.
7 Philipu hésû, “Pè̤ ipri̤ lò̌ pé̤ cò́ èthǐ ná rû̌zye denari tôko khǎlé̤ cò́ ma, èthǐ e prè́ tôprè̤ tômû̌ nuô꤮ apòeto.”
7 Filipe respondeu: “Mesmo que trabalhássemos vários meses, não teríamos dinheiro suficiente para dar alimento a todos!”.
8 A khǒpacè̤̌ dố aruô tôprè̤ dố amwi̤ ná Andrea, a má̤dû Simonè Petru apuố̤ yětôprè̤ hé Byacè,
8 Então um de seus discípulos, André, irmão de Simão Pedro, falou:
9 “Pacè̤̌ prè̤khǔphú o bíyě tôprè̤. Akhò́mǔ dố ǔ me̤ ná buốbali̤nuô a o nyǎ̤klò̤́ ná tè̤̌phú nyě̤bè. Manárò a ki pòe pé̤ kayǎ báprè̤tě?”
9 “Aqui está um rapaz com cinco pães de cevada e dois peixes. Mas que adianta isso para tanta gente?”.
10 Byacè Jesǔ hé, “Nò̌ onyǎo kayǎ nuôtahe,” a hé phúnuô. Khǎlé̤ bínuô tôpho ma mi̤thuô̌lè̌ duô̌twó̤ryálǎ. Rò shuô̌shuô̌prè́ lò̌꤮ prè̤khǔdu dố a onyǎtǎ̤ bínuô tahenuô, a phû꤮ odû nyǎ̤rí cò́.
10 Jesus respondeu: “Digam ao povo que se sente”. Todos se sentaram na grama que cobria o monte. Só os homens eram cerca de cinco mil.
11 Byacè Jesǔ phyé khò́mǔ yětahe rò a hébwíhétaryěhtya Cò́marya. Htuô̌rò a dyétǎ̤ ná a khǒpacè̤̌ tahe rò èthǐ zṳ́tǎ̤ pé̤lò̌ ná kayǎ onyǎo bínuô tahe. A phyéke tè̤̌phúbí yěnyě̤bè rò a me̤ thyákuô̌ phú khò́mǔnuô. Rò kayǎ yětahe a thè́e kò́ cò́ bá꤮ těnuô a phyée lahyǎ cò́.
11 Então Jesus tomou os pães, agradeceu a Deus e os repartiu entre o povo. Em seguida, fez o mesmo com os peixes. E todos comeram à vontade.
12 Bí èthǐ ekò́ǒbǎ lò̌htuô̌hò́ pwǒ̤꤮ tôprè̤ akhè̌nuô, Byacè Jesǔ hé a khǒpacè̤̌ tahe, “Phyédwóplò́ lò̌khyě sèe olốkyǎ nuôtahe, nò̌okyǎlố dě tǎmé̤,” a hé èthǐ phúnuô.
12 Depois que todos estavam satisfeitos, Jesus disse a seus discípulos: “Agora juntem os pedaços que sobraram, para que nada se desperdice”.
13 Phúnuôrò a khǒpacè̤̌ tahe phyédwó khò́mǔ bali̤ nyǎ̤klò̤́ dố ǔ e htuô̌hò́ rò a okyǎlố tahenuô a obǎ pǎ cò́ ná krí̤nuô shyényě̤mě cò́.
13 Eles juntaram o que restou e encheram doze cestos com as sobras.
14 Bí kayǎ yětahe myáhtyehtuô̌ Byacè Jesǔ me̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ yětahe akhè̌nuô, èthǐ hé lahyǎ, “Prè̤pro̤ dố a kíré̤ hyǎlya̤ dố hekhuyě pǎ ǔ hé nuôma a má̤ nyǎ hò́ è hò́,” a hé lahyǎ phúnuô.
14 Quando o povo viu Jesus fazer esse sinal, exclamou: “Sem dúvida ele é o profeta que haveria de vir ao mundo!”.
15 Byacè Jesǔ thè́gně ná èthǐ kíré̤ hyǎnò̌shyo htyahtwǒ lǔ ná khwí akhu-akhyě, a cuốhtya khókyǎ dố sokhu tû́dû tôprè̤ prè́.
15 Jesus sabia que pretendiam obrigá-lo a ser rei deles, de modo que se retirou, sozinho, para o monte.
16 Bí mò̤́hélya̤ hò́ akhè̌nuô, a khǒpacè̤̌ tahe tǎ̤kalya̤ cuố lahyǎ dố htyěòduhtû̌.
16 Ao entardecer, os discípulos de Jesus desceram à praia,
17 Èthǐ tǎ̤ sidyání̤ thòklyě bínuô rò a htecuố lahyǎ dố vǐ̤ Capernaum. Vǐ̤ yěnuô a o dố htyěò bè́rè̤̌ tôkyě. Mò̤́khíhò́ tadû́rò Byacè Jesǔ ka̤tuố̤ kuô̌hí èthǐ to.
17 entraram no barco e atravessaram o mar em direção a Cafarnaum. Quando escureceu, porém, Jesus ainda não tinha vindo se encontrar com eles.
18 Ké̤lathè́ duhyǎ rò htyě háhódu háhósò̌ hyǎ.
18 Logo, um vento forte veio sobre eles, e o mar ficou muito agitado.
19 Bí èthǐ khyǎcuốtuố̤ hò́ thuô̌mile, lwǐ̤mile hò́ akhè̌nuô, èthǐ myáhtye Byacè Jesǔ cuố dố htyěkhu rò hyǎphûtǒ èthǐ thòklyě. Rò èthǐ thè́isě taròthè́ lò̌plǐ cò́ lǔlé̤.
19 Depois de remarem cinco ou seis quilômetros, de repente viram Jesus caminhando sobre o mar, em direção ao barco. Ficaram aterrorizados,
20 Rò Byacè Jesǔ hé èthǐ, “Vǎprè́! Thè́isě lahyǎ tǎmé̤.”
20 mas ele lhes disse: “Sou eu! Não tenham medo”.
21 Yětôphuốrò èthǐ thè́krṳ̂̌thè́lò̌ è́sû lahyǎ Jesǔ dố thòklyěkǔ. Rò tôphuốtuô̌, thòklyěyě cuốtuố̤ gně dố htyěhtû̌ bí èthǐ lé̤cuốyě tôpho.
21 Eles o receberam no barco e, logo em seguida, chegaram a seu destino.
22 Shyéparǒ tônyěnuô, kayǎ bè́mṳ dố a okyǎ dố htyěòdu bè́rè̤̌ tôkyě tahe thè́gně ná dố pahénukhè̌ nuô thòklyě okyǎprè́ tôbè prè́. Rò Byacè a khǒpacè̤̌ tahe sidyání̤ lahyǎ thòklyě nuôtôbè rò a htecuố ní̤dyédû lahyǎ prè́. Kayǎ bè́mṳ tahe thè́gně ná Byacè Jesǔ sidyácuố tố̤kuô̌ ná a khǒpacè̤̌ nuôtahe to, èthǐ htecuố ní̤dyédû lahyǎ prè́.
22 No dia seguinte, a multidão que tinha ficado do outro lado do mar viu que os discípulos haviam pegado o único barco dali e que Jesus não fora com eles.
23 Htuô̌rò thòklyě o dố vǐ̤ Tiberia rò a hyǎ tahenuô, a hyǎ okuố phû lahyǎ bí Byacè lé̤ hébwíhétaryě htya Cò́marya rò a buôe kayǎ bè́mṳ tahe ná khò́mǔ akhǎlé̤ nuôtôpho.
23 Alguns barcos de Tiberíades se aproximaram do lugar onde o povo tinha comido os pães depois que o Senhor os abençoou.
24 Bí kayǎ bè́mṳ tahe myáhtye pǎ Byacè Jesǔ ná a khǒpacè̤̌ tahe bínuô to akhè̌, thyáphú èthǐ ki cuố myápṳ̌ myáhtye Byacè Jesǔ agněnuô, èthǐ nuô̌ lahyǎ dố thòklyě tahe akǔ rò htecuố lahyǎ dố vǐ̤ Capernaum.
24 Quando a multidão viu que nem Jesus nem os discípulos estavam ali, todos entraram nos barcos e atravessaram para Cafarnaum, a fim de procurá-lo.
25 Bí èthǐ cuố myáhtyehò́ Jesǔ dố htyěòdu bè́rè̤̌ akhè̌nuô, a sudyǎ lǔ, “Rabbi, nè̤ hyǎtuố̤ bíyě bò́khè̌tě?”
25 Encontraram-no do outro lado do mar e lhe perguntaram: “Rabi, quando o senhor chegou aqui?”.
26 Byacè Jesǔ hésû èthǐ, “Vǎ hécò́cò́ thǐ, thǐ myáhtye vǎ me̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ rò thǐ pṳ̌ vǎ má̤to. Thǐ ekò́ khò́mǔ rò thǐ pṳ̌ vǎ prè́.
26 Jesus respondeu: “Eu lhes digo a verdade: vocês querem estar comigo não porque entenderam os sinais, mas porque lhes dei alimento.
27 Cyé̤pryě̤ rya̤pé̤ tǎ sèe lé̤elé̤ǒ dố a nuô̤thuô a thò̌pyé cyá̤ nuôtahe agně tǎmé̤. Cyé̤pryě̤ rya̤pé̤ sèesèǒ dố a ki dyé thǐ thè́htwǒprè̤ tacṳ́prè̤ yětahe agněnuô. Prè̤lukayǎ aphúkhǔyě, a ki dyé ǔ sèe phúnuô tahe pǎ, me̤těhérò Phè̌ Cò́marya dyéluô̌ hò́ ná a thè́plòo hò́ lǔ hò́.”
27 Não se preocupem tanto com coisas que se estragam, como a comida, mas usem suas energias buscando o alimento que permanece para a vida eterna, o qual o Filho do Homem pode lhes dar. Pois Deus, o Pai, colocou em mim seu selo de aprovação”.
28 Rò èthǐ sudyǎ lǔ, “Ki héphúnuô rò, thyáphú pè̤ ki me̤tǒ Cò́marya athè́plò rò pè̤ bème̤ kryá꤮ maǐtě?”
28 “Nós também queremos realizar as obras de Deus”, disseram eles. “O que devemos fazer?”
29 Rò Byacè Jesǔ hésû èthǐ, “Zṳ̂́e lahyǎ vǎ dố Cò́marya nò̌hyǎ è yěnuô.”
29 Jesus lhes disse: “Esta é a única obra que Deus quer de vocês: creiam naquele que ele enviou”.
30 Phúnuôrò èthǐ sudyǎ lǔ, “Thyáphú pè̤ ki myáhtye tè̤pro̤tè̤prya̤ rò pè̤ ki zṳ̂́e agněnuô, nè̤ ki dyéluô̌ pé̤ pè̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ ǐtětě pǎ? Nè̤ ki me̤pé̤ pè̤ matěpǎ è̌?
30 Eles responderam: “Se deseja que creiamos no senhor, mostre-nos um sinal. O que o senhor pode fazer?
31 Phú lisǎsè̌kǔ hé, ‘A dyée èthǐ ná sèe o dố mò́khu hyǎlya̤ tahe,’ lisǎsè̌kǔ héphúnuô rò, pè̤phyěpè̤phuô̌ dố꤮ nyénu tahe e lahyǎ khò́mǔ dố ǔ è́ ná mǎna dố ké̤sè̌htyěkya̤ lò̤́tamákhu nuô.”
31 Afinal, nossos antepassados comeram maná no deserto! As Escrituras dizem: ‘Moisés lhes deu de comer pão do céu’”.
32 Byacè Jesǔ hésû èthǐ, “Vǎ hécò́cò́ thǐ, sèe odố mò́khu hyǎlya̤ nuôma, Mosè dyée èthǐ má̤to. Vǎphè̌ dyée èthǐ prè́. Khǒnyá̤rò a ki dyée hò́ thǐ sèe má̤lakǒ dố a o dố mò́khu hyǎlya̤ yěnuô pǎ.
32 Jesus disse: “Eu lhes digo a verdade: não foi Moisés quem lhes deu pão do céu. É meu Pai quem dá o verdadeiro pão do céu a vocês.
33 Me̤těhérò Cò́marya asèe má̤lakǒ ma a o dố mò́khu hyǎlya̤ rò a dyé pé̤ prè̤lu hekhuphú thè́htwǒprè̤ nuôtôprè̤ hò́,” a hé èthǐ phúnuô.
33 O verdadeiro pão de Deus é aquele que desce do céu e dá vida ao mundo”.
34 Rò èthǐ hé, “Byacè, pwǒ̤꤮ nyěnyě꤮ dyé pé̤ pè̤ sèe yěnuô.”
34 “Senhor, dê-nos desse pão todos os dias”, disseram eles.
35 Rò Byacè Jesǔ hésû èthǐ, “Vǎ ma sèe dố a dyé ǔ thè́htwǒprè̤ hò́. Kayǎ dố a hyǎtǒ dố vǎo nuô, a thè́vǐ̤thè́e pǎ tôphuố꤮ to. Kayǎ dố a zṳ̂́e vǎ nuô, a thè́ǒpǎ takhyá꤮ to.
35 Jesus respondeu: “Eu sou o pão da vida. Quem vem a mim nunca mais terá fome. Quem crê em mim nunca mais terá sede.
36 Manárò, phú vǎ héhtuô̌hò́ thǐnuô, thǐ myáhtye cò́ vǎ tadû́rò thǐ zṳ̂́e vǎ to.
36 Mas vocês não creram em mim, embora me tenham visto.
37 Lò̌꤮ kayǎ dố vǎphè̌ dyé vǎ tahenuô, a ki hyǎ dố vǎo pǎ. Ǔpěpě꤮ bèbè, a ki hyǎ dố vǎo nuô, vǎ vè̤́htekyǎ ná è taki꤮ to.
37 Contudo, aqueles que o Pai me dá virão a mim, e eu jamais os rejeitarei.
38 Me̤těhérò vǎ odố mò́khu hyǎlya̤ rò vǎ hyǎme̤ cṳ́꤮ dû vǎ thè́plò phúnuô má̤to. Vǎ hyǎme̤ phú prè̤ dố a nò̌hyǎ vǎ yětôprè̤ a tè̤thè́zṳ̂́ nuôprè́.
38 Pois desci do céu para fazer a vontade daquele que me enviou, e não minha própria vontade.
39 Tè̤ dố atǒ prè̤ dố a nò̌hyǎ vǎ yětôprè̤ athè́plò ma matě hénuôma, lò̌꤮ kayǎ dố a dyé vǎ nuôtahe vǎ bèplwǒ lamé̤kyǎní̤ èthǐ to. Shyé꤮ mò̤́nyě dố khyětadûlố tônyě pǎnuô, vǎ bème̤ ihtòhtwǒprè̤ ka̤khyě èthǐ pǎ.
39 E esta é a vontade de Deus: que eu não perca um sequer de todos que ele me deu, mas que ressuscite todos no último dia.
40 Me̤těhérò, vǎphè̌ a tè̤thè́zṳ̂́ ma má̤hò́ lò̌꤮ kayǎ dố a myáhtye aphúkhǔ yě rò a zṳ̂́e tahenuô, a ki ní̤bè thè́htwǒprè̤ tacṳ́prè̤, rò vǎ ki me̤ ihtòhtwǒprè̤ ka̤khyě èthǐ shyé꤮ mò̤́nyě dốkhyě tadûlố nuôtônyě pǎ.”
40 Pois é a vontade de meu Pai que todo aquele que olhar para o Filho e nele crer tenha a vida eterna, e eu o ressuscitarei no último dia”.
41 “Vǎ ma sèe odố mò́khu hyǎlya̤,” Byacè Jesǔ yǒ hé phúnuô akhu-akhyě, Judaphú tahe tamwǒ̤talè̌ lò̌plǐ lǔ.
41 Então os judeus começaram a criticá-lo, pois ele havia afirmado: “Eu sou o pão que desceu do céu”.
42 Èthǐ hé lahyǎ, “È ma Joseph aphúkhǔ Jesǔ hénuô tôprè̤ prè́ vǎhéto? Amuố̤aphè̌ ma pè̤ thè́gně prè́ vǎhé? Mame̤těrò a cuố hétuố̤ ní̤dyé ané̤, ‘Vǎ o dố mò́khu hyǎlya̤’ phútě?”
42 Diziam: “Este não é Jesus, filho de José? Conhecemos seu pai e sua mãe. Como ele pode dizer: ‘Desci do céu?’”.
43 Byacè Jesǔ hésû èthǐ, “Tamwǒ̤talè̌ pǎ tǎ lahyǎ tǎmé̤.
43 Jesus, porém, respondeu: “Parem de me criticar.
44 Ki má̤ ná vǎphè̌ dố a nò̌hyǎ vǎyě tôprè̤ ki nò̌hyǎ ǔ dố vǎo to hénuô, ǔ hyǎbè́ dố vǎ o tôprè̤꤮ to. Kayǎ dố a hyǎ dố vǎo tahenuô, vǎ ki me̤ ihtòhtwǒprè̤ ka̤khyě èthǐ shyé꤮ mò̤́nyě dốkhyě tadûlố tônyě pǎ.
44 Pois ninguém pode vir a mim se o Pai, que me enviou, não o trouxer a mim; e no último dia eu o ressuscitarei.
45 Prè̤pro̤ tahe rǎokyǎ, ‘Cò́marya ki ithyóithya èthǐ lò̌꤮ plǐ pǎ.’ Lò̌꤮ kayǎ dố a ní̤huô̌ phè̌ a tè̤ithyóithya rò a hyǎ ithyóithya tè̤ dố lǔo tahenuô, a ki hyǎ dố vǎ o pǎ.
45 Como dizem as Escrituras: ‘Todos eles serão ensinados por Deus’. Todo aquele que ouve o Pai e aprende dele vem a mim.
46 Kayǎ myáhtyenò́ Phè̌ Cò́marya tôprè̤prè̤, vǎ thè́zṳ̂́ hé phúnuô má̤to. Ǔ myáhtyenò́ phè̌ tôprè̤꤮ to, myáhtyenò́ phè̌ ma tû́prè́ a o dố Cò́marya a o rò a hyǎlya̤ nuôtôprè̤ prè́.
46 Não que alguém tenha visto o Pai; somente eu, que fui enviado por Deus, o vi.
47 Vǎ hécò́cò́ thǐ, kayǎ dố a zṳ̂́enyá̤e vǎ tôprè̤prè̤ nuô, a ki ní̤bèhò́ thè́htwǒprè̤ tacṳ́prè̤ hò́.
47 “Eu lhes digo a verdade: quem crê tem a vida eterna.
48 Vǎ ma sèe dố a dyé ǔ thè́htwǒprè̤.
48 Sim, eu sou o pão da vida!
49 Thǐ phyěphuô̌ dố꤮ nyénu tahe e khò́mǔmǎna tadû́rò a thyěpǎ lahyǎ prè́.
49 Seus antepassados comeram maná no deserto, mas morreram;
50 Manárò, sèe o dố mò́khu hyǎlya̤ vǎ hé thǐ nuôma, a o bíyě. Ǔpěpě꤮ bèbè a ki e sèeyě hénuôma, a thyě pǎto.
50 quem comer o pão do céu, no entanto, jamais morrerá.
51 Vǎ ma sèe dố a dyé ǔ thè́htwǒprè̤ rò a o dố mò́khu hyǎlya̤. Ǔpěpě꤮ bèbè, a ki e sèe yěnuô, a ki htwǒprè̤ tacṳ́prè̤ pǎ. Sèe yěnuôma má̤hò́ vǎzye yěnuô hò́. Thyáphú prè̤lu hekhuphú ki htwǒprè̤ agněnuô vǎ dyélya̤kyǎ vǎ né̤klò̤́ yě dố èthǐgně hò́.”
51 Eu sou o pão vivo que desceu do céu. Quem comer deste pão viverá para sempre; e este pão, que eu oferecerei para que o mundo viva, é a minha carne”.
52 Judaphú tahe kréthyěkréo ní̤dyélǔ, “A cuố dyée cyá̤ pè̤ ná azye phútě?”
52 Então os judeus começaram a discutir entre si a respeito do que ele queria dizer. “Como pode esse homem nos dar sua carne para comer?”, perguntavam.
53 Rò Byacè Jesǔ hésû èthǐ, “Vǎ hécò́cò́ thǐ, thǐ ki e prè̤lukayǎ aphúkhǔ yě azye to, thǐ ki ǒ lǔthwi to hénuô, thè́htwǒprè̤ o dố thǐkǔ to.
53 Então Jesus disse novamente: “Eu lhes digo a verdade: se vocês não comerem a carne do Filho do Homem e não beberem o seu sangue, não terão a vida em si mesmos.
54 Manárò kayǎ dố a e vǎzye ǒ vǎthwi tahenuô, a ní̤bè thè́htwǒprè̤ tacṳ́prè̤, rò shyé꤮ mò̤́nyě tadû dố khyělố tônyě pǎnuô, vǎ ki me̤htwǒprè̤ ihtòka̤khyě lǔ pǎ.
54 Mas quem come minha carne e bebe meu sangue terá a vida eterna, e eu o ressuscitarei no último dia.
55 Me̤těhérò vǎzye ma lé̤e má̤lakǒ, vǎthwi ma lé̤ǒ má̤lakǒ hò́.
55 Pois minha carne é a verdadeira comida, e meu sangue é a verdadeira bebida.
56 Kayǎ dố a e vǎzye ǒ vǎthwi tôprè̤prè̤ nuô, a ohtwǒprè̤ dố vǎkǔ, rò vǎ ohtwǒprè̤ dố èkǔ hò́.
56 Quem come minha carne e bebe meu sangue permanece em mim, e eu nele.
57 Phú vǎphè̌ dố a nò̌hyǎ vǎyě tôprè̤ htwǒprè̤ nuô, dố èkhuèkhyě rò vǎ htwǒprè̤ kuô̌. Phúnuôrò kayǎ dố a e vǎzye tôprè̤prè̤ nuô, dố vǎkhuvǎkhyě rò a ki htwǒprè̤ kuô̌ pǎ.
57 Eu vivo por causa do Pai, que vive e me enviou; da mesma forma, quem se alimenta de mim viverá por minha causa.
58 Yěma sèe odố mò́khu hyǎ hò́. Thǐphyěthǐphuô̌ mú꤮ nukhè̌ tahe e khò́mǔmǎna tadû́rò a thyě lahyǎ prè́. Manárò kayǎ dố a e sèe dố vǎ hé pé̤ thǐ khǒnyá̤ yětahenuô a ki htwǒprè̤ tacṳ́prè̤ pǎ.”
58 Eu sou o verdadeiro pão que desceu do céu. Seus antepassados comeram maná e morreram; quem comer este pão não morrerá, mas viverá para sempre”.
59 Bí a ithyótǎ̤ ǔ dố vǐ̤ Capernaum tè̤cò́bè̌ hǒkǔ akhè̌nuô, a hé ǔ phúnuô.
59 Ele disse essas coisas quando ensinava na sinagoga de Cafarnaum.
60 Èthǐ ní̤huô̌ Byacè Jesǔ héphúnuô rò, a khǒpacè̤̌ è́prè̤ hé lahyǎ, “A tè̤ithyó yě apyá̤ nyacò́. Ǔpě tôprè̤ kíré̤ zṳ̂́ephyésû bè́kuô̌ a tè̤ithyóyě pě?”
60 Muitos de seus discípulos disseram: “Sua mensagem é dura. Quem é capaz de aceitá-la?”.
61 A khǒpacè̤̌ tahe tamwǒ̤talè̌ lahyǎ phúyěnuô a thè́gně akhu-akhyě, a hé èthǐ, “Vǎ hé phúyě rò thǐ thè́plòpyé lò̌ lahyǎ ná vǎ tè̤ithyó yětahe è̌?
61 Jesus, sabendo que seus discípulos reclamavam, disse: “Isso os ofende?
62 Ki me̤phúnuô hérò, thǐ myáhtye prè̤lukayǎ aphúkhǔyě ki ka̤kahtya khyěthyá dố akhǎlé̤ lé̤o pǎ hérò, thǐ ki tane̤ lahyǎ phútě pǎ?
62 Então o que pensarão se virem o Filho do Homem subir ao céu, onde estava antes?
63 Thè́ Sǎsè̌ Byacè nuô a dyé thè́htwǒprè̤ tacṳ́prè̤. Prè̤lukayǎ nuô, a dyé cyá̤ thè́htwǒprè̤ tacṳ́prè̤ to. Ngó̤ dố vǎ hébè thǐ yětahe nuôma, Thè́ Sǎsè̌ Byacè a tè̤hébè tahe rò a dyébè́ ǔ thè́htwǒprè̤ tacṳ́prè̤.
63 Somente o Espírito dá vida. A natureza humana não realiza coisa alguma. E as palavras que eu lhes disse são espírito e vida.
64 Manárò dố thǐklè̌ nuô, kayǎ dố a zṳ̂́e kuô̌ǔ tonuô a o tahe.” Me̤těhérò Byacè Jesǔ thè́gně pǎ cò́ dố akhǎshyé, dố èthǐklè̌ nuô a zṳ̂́e lǔ to, rò a ki isè̌tǎ̤kyǎ lǔ pǎnuô a otôprè̤nuô, a thè́gně rò a hé èthǐ phúnuô prè́.
64 Mas alguns de vocês não creem em mim”. Pois Jesus sabia, desde o princípio, quem não acreditava nele e quem iria traí-lo.
65 A hé plehyǎ pó̤, “Dố thǐklè̌nuô kayǎ zṳ̂́e vǎ to otahe, tû́rò vǎ hé hò́ thǐ, phè̌ ki nò̌hyǎ ǔ dố vǎo to hénuô ǔ hyǎbè́ dố vǎo tôprè̤꤮ to, phúnuô hò́.”
65 E acrescentou: “Por isso eu disse que ninguém pode vir a mim a menos que o Pai o dê a mim”.
66 Cáhtya bínuô rò a khǒpacè̤̌ tahe ka̤kyǎ è́lǎ rò krwǒkuô̌ pǎ lǔkhyě to.
66 Nesse momento, muitos de seus discípulos se afastaram dele e o abandonaram.
67 Rò a sudyǎ a khǒpacè̤̌ shyéthè́nyě̤ yětahe, “Thǐlě, thǐ thè́zṳ̂́ hteka̤kyǎ kuô̌ vǎlé̤ phúnuô vǎhéto?” A hé èthǐ phúnuô.
67 Então Jesus se voltou para os Doze e perguntou: “Vocês também vão embora?”.
68 Simonè Petru hé ka̤khyěsû lǔ, “Byacè, pè̤ kíré̤ cuốtǒ kuô̌ ǔpě? Tè̤ithyóithya dố a dyé pè̤ thè́htwǒprè̤ tacṳ́prè̤ nuô a o prè́tû́ dố nè̤o prè́.
68 Simão Pedro respondeu: “Senhor, para quem iremos? O senhor tem as palavras da vida eterna.
69 Pè̤ zṳ̂́e rò pè̤ thè́gně ná nè̤ ma Cò́marya a prè̤sǎsè̌phú tôprè̤, rò a nò̌hyǎlya̤ nè̤ hò́.”
69 Nós cremos e sabemos que o senhor é o Santo de Deus”.
70 Htuô̌rò Byacè Jesǔ hésû èthǐ, “Vǎ nwóhtya htuô̌hò́ thǐ shyéthè́nyě̤, má̤to è̌? Manárò, dố thǐklè̌ nuô, khǐnéricyá̤ khuklò́ otôduô̌,” a hé èthǐ phúnuô.
70 Então Jesus disse: “Eu escolhi vocês doze, mas um de vocês é um diabo”.
71 (A hé phúyěma a thè́zṳ̂́ hé Simonè Iscariot aphúkhǔ Juda. È ma a otố̤kuô̌ dố shyéthè́nyě̤yě aklè̌ tadû́rò dốkhyěnuô a isè̌tǎ̤kyǎ Byacè Jesǔ.)
71 Ele se referia a Judas, filho de Simão Iscariotes, um dos Doze, que mais tarde o trairia.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.