João 21

Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Dốkhyě nyě̤tyato nuô, Byacè Jesǔ oluô̌htya pé̤ a khǒpacè̤̌ tahe dố Tiberia htyěòduhtû̌. A oluô̌htya pé̤ lǔ phútě hérò,
1 Depois disso, tornou Jesus a manifestar-se aos seus discípulos junto ao lago de Tiberíades. Manifestou-se deste modo:
2 Simonè Petru, Thomazo dố ǔ è́pó̤ lǔmwi̤ ná Didymo, ná Galilea ké̤ vǐ̤ Cananphú Nathanael ná Zebedeo aphúprè̤khǔ thè́nyě̤ ná Jesǔ a khǒpacè̤̌ dố aruô thè́nyě̤ cuố oplò́ ró̤lò̌ lǔ.
2 Estavam juntos Simão Pedro, Tomé {chamado Dídimo}, Natanael {que era de Caná da Galiléia}, os filhos de Zebedeu e outros dois dos seus discípulos.
3 Simonè Petru hé èthǐ, “Vǎ cuốpṳ̂́e tè̤̌,” a hé rò, èthǐ hé lǔ, “Pè̤ cuốkuô̌ ná nè̤,” a hé lǔ phúnuô. Phúnuôrò èthǐ sidyání̤ thòklyě rò htecuố pṳ̂́e lahyǎ tè̤̌ tadû́rò tôthè̌꤮ tôthè̌ a ní̤ tôbè꤮ to.
3 Disse-lhes Simão Pedro: Vou pescar. Responderam-lhe eles: Também nós vamos contigo. Partiram e entraram na barca. Naquela noite, porém, nada apanharam.
4 Mò̤́lǐbǔhò́ rò Byacè Jesǔ ihtòo dố htyěhtû̌ nuô, manárò a khǒpacè̤̌ tahe thè́gně ná Jesǔ má̤to.
4 Chegada a manhã, Jesus estava na praia. Todavia, os discípulos não o reconheceram.
5 A sudyǎ èthǐ, “Khǒbò́thyó thǐ, tè̤̌ ní̤ sálé̤ è̌?”
5 Perguntou-lhes Jesus: Amigos, não tendes acaso alguma coisa para comer? Não, responderam-lhe.
6 Rò Jesǔ hé èthǐ, “Vǐtǎ̤ thǐ itavǐ dố thǐ thòklyě cò́htwó nuôtôkyě, tè̤̌ ní̤dû pǎ.” Rò bí èthǐ me̤phú a hé akhè̌nuô, tè̤̌ní̤ è́nyacò́ akhu-akhyě, a cwihtya pé̤ ní̤dyé pǎ cò́ a itavǐ dố thòklyěkǔ to.
6 Disse-lhes ele: Lançai a rede ao lado direito da barca e achareis. Lançaram-na, e já não podiam arrastá-la por causa da grande quantidade de peixes.
7 Yětôphuốrò Jesǔ a khǒpacè̤̌ dố a mo̤ ní̤dyé yětôprè̤ hé Petru, “È ma Byacè nuô꤮” a hé pé̤ lǔ phúnuô. Bí Simonè Petru ní̤huô̌ lǔ hé, “È ma Byacè nuô꤮,” phúnuô akhè̌, tôphuốtuô̌ a thyáhtya khyěthyá aca̤ dố a plwókyǎ lǔ nuôtôba htuô̌rò a pá̤tǎ̤ dố htyěkǔ.
7 Então aquele discípulo, que Jesus amava, disse a Pedro: É o Senhor! Quando Simão Pedro ouviu dizer que era o Senhor, cingiu-se com a túnica {porque estava nu} e lançou-se às águas.
8 A khǒbò́thyó dố a okyǎ dố thòklyěkǔ yětahenuô, a krwǒkhyǎka̤ kuô̌ lǔ. Èthǐ khyǎ cwitarṳ́ ka̤ní̤ itavǐ dố a ní̤bǎ ná tè̤̌ yěnuôtôba dố htyěhtû̌. Èthǐ oye̤ lǎ ná htyěhtû̌ to, a oye̤ prè́ aplè̤́ nyě̤zè̤ prè́.
8 Os outros discípulos vieram na barca, arrastando a rede dos peixes {pois não estavam longe da terra, senão cerca de duzentos côvados}.
9 Bí èthǐ ka̤bá ohò́ athòklyě dố khǒlǒkhu akhè̌nuô, èthǐ myáhtye ǔ isû́e tè̤̌ dố miklwókhu htuô̌ná khò́mǔ tahe.
9 Ao saltarem em terra, viram umas brasas preparadas e um peixe em cima delas, e pão.
10 Byacè Jesǔ Krístu hé èthǐ, “Phyé hyǎpé̤myá vǎ tè̤̌ dố thǐ pṳ̂́ní̤ nuôtôklò́ bíyě tahe.”
10 Disse-lhes Jesus: Trazei aqui alguns dos peixes que agora apanhastes.
11 Rò Simonè Petru cuốhtyanuô̌ dố thòklyěkǔ rò a cwitarṳ́htya itavǐ dố a ní̤bǎ ná tè̤̌yě dố khǒlǒkhu. Lò̌꤮ tè̤̌bèdu dố a ní̤ nuôma a o tôzè̤ ná nyǎ̤shyě ná thuô̌bè. Tè̤̌ ní̤ è́nyacò́ tadû́rò itavǐ lazè̤̌ tôcô꤮ to.
11 Subiu Simão Pedro e puxou a rede para a terra, cheia de cento e cinqüenta e três peixes grandes. Apesar de serem tantos, a rede não se rompeu.
12 Byacè Jesǔ hé èthǐ, “Hyǎ emò̌ lahyǎ.” Èthǐ thè́gněhò́ lahyǎ ná è ma Byacè Jesǔ akhu-akhyě, “Nè̤ ma ǔpě?” Èthǐ sudyǎ bû lahyǎ lǔ tôprè̤꤮ to.
12 Disse-lhes Jesus: Vinde, comei. Nenhum dos discípulos ousou perguntar-lhe: Quem és tu?, pois bem sabiam que era o Senhor.
13 Byacè Jesǔ phyéní̤ khò́mǔ rò a cuốtǒ èthǐ rò a zṳ́e pé̤ èthǐ. Rò a phyéní̤ tè̤̌ rò a cuố zṳ́e pé̤kuô̌ èthǐ phúnuônuô.
13 Jesus aproximou-se, tomou o pão e lhos deu, e do mesmo modo o peixe.
14 Byacè Jesǔ thyě ihtòhtwǒprè̤ ka̤khyě htuô̌rò a dyéluô̌ pé̤ ané̤ ná a khǒpacè̤̌ tahenuô, yě ma thuô̌phuốtôphuố hò́.
14 Era esta já a terceira vez que Jesus se manifestava aos seus discípulos, depois de ter ressuscitado.
15 Èthǐ e htuô̌rò, Byacè Jesǔ sudyǎ Simonè Petru, “Giovanni aphúkhǔ Simonè, nè̤ mo̤klò̌ má̤lakǒ vǎ ná kayǎ yětahe mo̤ vǎ nuô è̌?” A sudyǎ lǔ.
15 Tendo eles comido, Jesus perguntou a Simão Pedro: Simão, filho de João, amas-me mais do que estes? Respondeu ele: Sim, Senhor, tu sabes que te amo. Disse-lhe Jesus: Apascenta os meus cordeiros.
16 Rò Byacè Jesǔ sudyǎ khyěthyá lǔ, “Giovanni aphúkhǔ Simonè, nè̤ mo̤ má̤lakǒ vǎ è̌?” A sudyǎ lǔ.
16 Perguntou-lhe outra vez: Simão, filho de João, amas-me? Respondeu-lhe: Sim, Senhor, tu sabes que te amo. Disse-lhe Jesus: Apascenta os meus cordeiros.
17 Htuô̌rò a sudyǎ pó̤ lǔ thuô̌phuốtôphuố, “Giovanni aphúkhǔ Simonè, nè̤ mo̤ vǎ è̌?”
17 Perguntou-lhe pela terceira vez: Simão, filho de João, amas-me? Pedro entristeceu-se porque lhe perguntou pela terceira vez: Amas-me?, e respondeu-lhe: Senhor, sabes tudo, tu sabes que te amo. Disse-lhe Jesus: Apascenta as minhas ovelhas.
18 Vǎ hécò́cò́ nè̤, bí nè̤ nacè̤́pǎ akhè̌, nè̤ nyá̤htyabè́ ní̤dyédû nè̤nyá̤htò́, nè̤ thè́zṳ̂́cuố bítě꤮ nuô nè̤ cuốbè́. Manárò shyé꤮ nè̤ muố̤prè̤́hò́ pǎnuô, nè̤ ki zó̤hte nè̤ takhu nyě̤khó pǎ. Ǔ ki cò̌klò̤ma nè̤ takhu rò ǔ ki cò̤̌cuố nè̤ dố khǎlé̤ dố nè̤ thè́zṳ̂́ cuố to nuô pǎ.”
18 Em verdade, em verdade te digo: quando eras mais moço, cingias-te e andavas aonde querias. Mas, quando fores velho, estenderás as tuas mãos, e outro te cingirá e te levará para onde não queres.
19 Byacè Jesǔ hé lǔ phúyě nuôma, a thè́ héluô̌ lǔ ná Petru ki thyě phútě pǎ rò Cò́marya alǐatakhè̌ ki oluô̌htya phútě pǎ agněnuô prè́. Htuô̌rò Byacè Jesǔ hé lǔ, “Krwǒ vǎkhyě.”
19 Por estas palavras, ele indicava o gênero de morte com que havia de glorificar a Deus. E depois de assim ter falado, acrescentou: Segue-me!
20 Bí Petru myáka̤khyě akhè̌nuô, a myáhtye Byacè Jesǔ a khǒpacè̤̌ dố a mo̤dyé lǔ nuôtôprè̤ krwǒkuô̌ èthǐkhyě. (È ma prè̤ dố a o taterè̤̌ Byacè Jesǔ bí èthǐ esèe mò̤́hé akhè̌ nuôtôprè̤ hò́, rò a sudyǎ lǔ, “Byacè, ǔpě kíré̤ isè̌tǎ̤kyǎ nè̤ pǎ pě?” nuôtôprè̤ hò́. Yěma Byacè Jesǔ thyěhíto akhè̌)
20 Voltando-se Pedro, viu que o seguia aquele discípulo que Jesus amava {aquele que estivera reclinado sobre o seu peito, durante a ceia, e lhe perguntara: Senhor, quem é que te há de trair?}.
21 bí Petru myáhtye lǔ akhè̌nuô, a sudyǎ Jesǔ, “Byacè, èkuô̌lě, a ki htwǒhtyakuô̌ phútě pǎ?” A sudyǎ Jesǔ phúnuô.
21 Vendo-o, Pedro perguntou a Jesus: Senhor, e este? Que será dele?
22 Byacè Jesǔ hésû lǔ, “Vǎ ki thè́zṳ̂́ nò̌ohtwǒprè̤ tuố̤ lǔ dố vǎ hyǎpǎ kihérò, cṳ́ vǎ prè́. Nuôma nè̤ tè̤me̤ má̤to, nè̤ tè̤me̤ ma nè̤ bè krwǒkuô̌ vǎ prè́,” a hé lǔ phúnuô.
22 Respondeu-lhe Jesus: Que te importa se eu quero que ele fique até que eu venha? Segue-me tu.
23 Dố Byacè Jesǔ hé phúyě akhu-akhyě, ngó̤ luô̌pasǐcuố bò̌byelò̌ dố puố̤vyá̤ prè̤zṳ̂́etè̤phú tahe aklè̌ ná a khǒpacè̤̌ nuôtôprè̤ a thyěto hénuô̌, a hé lahyǎ phúnuô. Manárò Byacè Jesǔ hé ná a thyěto phúnuô má̤to. A hé, “Vǎ ki thè́zṳ̂́ nò̌ohtwǒprè̤ tuố̤ lǔ dố vǎ hyǎpǎ kihénuô rò cṳ́ vǎ prè́, nuôma nè̤ tè̤me̤ má̤to,” a hé phúnuô prè́.
23 Correu por isso o boato entre os irmãos de que aquele discípulo não morreria. Mas Jesus não lhe disse: Não morrerá, mas: Que te importa se quero que ele fique assim até que eu venha?
24 Prè̤ rǎmárǎdyǎ tè̤ yětahe ma vǎ dố a htwǒ Byacè Jesǔ a khǒpacè̤̌ yětôprè̤ prè́, rò a myáhtye lò̌lò̌꤮ tè̤me̤htwǒhtya ané̤ yětahe rò a rǎmárǎdyǎ prè́. A tè̤hésoluô̌ pé̤ yětahe nuôma atǒ lò̌ prè́ nuô pè̤ thè́gně.
24 Este é o discípulo que dá testemunho de todas essas coisas, e as escreveu. E sabemos que é digno de fé o seu testemunho.
25 Khǒnyá̤yě, Byacè Jesǔ me̤tè̤ dố aruô tahenuô a oè́lǎpǎ. Ki rǎmárǎdyǎ lò̌lò̌꤮ a me̤ nuôtahe hénuôma, vǎ tane̤ ná hekhuyě tôbalò̌ cò́nuô, lé̤dyali akhǎlé̤ pòpǎ cò́to hò́.
25 Jesus fez ainda muitas outras coisas. Se fossem escritas uma por uma, penso que nem o mundo inteiro poderia conter os livros que se deveriam escrever.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 21, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.