João 19
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs BKJ
1 Phúnuôrò Khwí Pilato è́ Byacè Jesǔ rò a nò̌mṳ̂̌ ǔ ná suplye̤ iplí.
1 Então, pois, Pilatos tomou a Jesus, e o açoitou.
2 Klyěphú tahe ikhu tava̤ thòshyámò̤́ thyáná khuklwǒ̤ nuôrò a klwǒ̤htya pé̤ ná Jesǔ. Rò a thyáhtya pé̤ lǔ ca̤cwo̤ taphèò́htǔ dố athyáná khwí lé̤thyá yětôba htuô̌rò,
2 E os soldados, entrelaçando uma coroa de espinhos, puseram-lha sobre a sua cabeça, e eles colocaram-lhe um manto de púrpura.
3 a hyǎtǒ lǔ rò a hyǎhé ka̤khyěkhyě hyǎnyěnyělǔ, “Kố꤮ Juda akhwídu, ohtwǒprè̤ mò̤́nyě htǔdû ní꤮!” A hé lavilavò̌ kanǐkano htuô̌ lǔ phúnuô rò èthǐ plyá̤ lǔ khǎlí̤shyé.
3 E diziam: Salve, Rei dos Judeus! E eles golpearam-lhe com as suas mãos.
4 Khwí Pilato hyǎhte khyěthyá rò a hé Judaphú tahe, “Thyáphú thǐ ki thè́gně lahyǎ ná vǎ ce̤myá è rò vǎ myáhtye a me̤ tè̤thû́ tôcô꤮ to agněnuô, vǎ ki è́hteluô̌ pé̤ khyěthyá thǐ bíyě.”
4 Então, Pilatos saiu outra vez, e disse-lhes: Eis que vo-lo trago para vocês, para que saibais que não acho nele nenhuma culpa.
5 Byacè Jesǔ klwǒ̤htení̤ khuklwǒ̤ thòshyá rò thyáhtení̤ ca̤cwo̤ taphèò́htǔ tôba rò htetǒ èthǐ. Rò Khwí Pilato hé èthǐ, “Yělé, è ma kayǎ nuôtôprè̤ hò́.” A hé èthǐ phúnuô.
5 Saiu então Jesus, vestido com o manto de púrpura e a coroa de espinhos. E disse-lhes Pilatos: Eis o homem!
6 Bwídukhu tahe ná klyěphú dố a opò̤́ tè̤lǔhǒdu tahe myáhtye lǔlǔ, “Mṳ̂̌thyěhtyakyǎ è dố krusu díkè hihtûlo̤ nuô, mṳ̂̌thyěhtyakyǎ è dố krusu díkè hihtûlo̤ nuô,” a è́htǒhtya lahyǎ phúnuô.
6 Quando os principais sacerdotes e os oficiais o viram, gritaram, dizendo: Crucifica-o, crucifica-o. Disse-lhes Pilatos: Tomai-o vós, e crucificai-o, porque nenhuma culpa eu acho nele.
7 Judaphú tahe hé tadû lahyǎ, “Pè̤ tè̤thyótè̤thya o ná è bèthyě prè́, me̤těhérò a dákwó lya̤ ní̤dyé ané̤ ná vǎ ma Cò́marya aphúkhǔ, a hé ní̤dyé ané̤ phúnuô.” A héhtya tadû lahyǎ phúnuô.
7 Responderam-lhe os judeus: Nós temos uma lei, e, segundo a nossa lei, ele deve morrer, porque ele se fez Filho de Deus.
8 Khwí Pilato ní̤huô̌ pó̤ ngó̤phúyě rò a lé thè́isě hyǎshyoshyo.
8 E Pilatos, quando ouviu essa palavra, ele ficou mais atemorizado;
9 A ka̤ kanuô̌ khyěthyá dố ahǒkǔ rò a nuô̌ sudyǎ Jesǔ, “Nè̤ obítě hyǎ?” Manárò Jesǔ héka̤khyěsû lǔ tôcô꤮ to.
9 e entrou outra vez na sala de julgamento, e disse a Jesus: De onde és tu? Mas Jesus não lhe deu resposta.
10 Rò a hé Jesǔ, “Nè̤ héka̤khyěsû vǎ tôcô꤮ to me̤tě? Vǎ ní̤bè tè̤taryěshyosò̌ dố vǎ ki plwǒkyǎ nè̤ ma a ní̤ní̤, má̤torò vǎ ki mṳ̂̌thyěhtyakyǎ nè̤ dố hihtûlo̤ nuôma a ní̤ní̤ prè́ nuôma nè̤ thè́gně to è̌?” A hé lǔ phúnuô.
10 Disse-lhe, então, Pilatos: Tu não falas comigo? Não sabes tu que tenho poder para te crucificar, e tenho poder para te soltar?
11 Rò Byacè Jesǔ hésû lǔ, “Cò́marya ki dyétǎ̤ nè̤ taryěshyosò̌ yě tonuô, nè̤ ní̤bè cyá̤ to. Phúnuôrò kayǎ dố a dyétǎ̤kyǎ vǎ dố nè̤ takhukǔ yětahenuô, atè̤thû́ duklò̌lố pǎ cò́ ná nè̤.”
11 Jesus respondeu: Tu não poderias ter poder contra mim, se de cima não te fora dado; por isso aquele que me entregou a ti, maior pecado tem.
12 Cáhtya bí a héhtuô̌ phúnuô rò, Khwí Pilato yácû́ myápṳ̌ klyá dố a ki plwǒhtekyǎ Jesǔ. Manárò Judaphú tahe è́htǒ plehyǎ tadûpó̤, “Nè̤ ki plwǒhtekyǎ kayǎ nuôtôprè̤ héma, nè̤ ma Khwí Caesare akhǒbò́thyó má̤to. Kayǎ tôprè̤prè̤ dố a dákwó lya̤ ní̤dyé ané̤ ná khwí nuô, má̤hò́ kayǎ dố a htésû Khwí Caesare hò́.”
12 Daí em diante Pilatos procurava soltá-lo; mas os judeus gritavam, dizendo: Se tu deixares este homem ir, não és amigo de César; todo aquele que se faz rei fala contra César!
13 Bí Khwí Pilato ní̤huô̌ èthǐ héphúyě akhè̌nuô, a è́hte Jesǔ rò a onyǎtǎ̤ dố tè̤cirya lé̤onyǎ khǎlé̤ dố ǔ è́, ǔ byáthye kayǎ lé̤cuố ná lò̤́. Hebreo ngó̤ ma a hé, Gabbatha.
13 Ouvindo, então, Pilatos esse dito, ele trouxe Jesus para fora e sentou-se no assento de julgamento, no lugar que é chamado Pavimento, mas, em hebraico, Gábata.
14 Bínuô tônyě ma atǒ bí mò̤́htuôkhè̌ ǔ tari one tè̤cuốtalwópwè̌ agně nuôtônyě.
14 E era a preparação da páscoa, e cerca da hora sexta; e ele disse aos judeus: Eis o vosso Rei!
15 Manárò èthǐ è́htǒhtya lahyǎ, “Me̤thyěkyǎ è, mṳ̂̌thyěhtyakyǎ lǔ dố krusu díkè hihtûlo̤ nuô.”
15 Mas eles gritavam: Fora com ele, fora com ele, crucifica-o. Disse-lhes Pilatos: Eu devo crucificar o vosso Rei? Responderam os principais sacerdotes: Nós não temos rei, senão César.
16 Dốkhyětadû rò Khwí Pilato dyétǎ̤kyǎ Jesǔ dố èthǐ atakhukǔ dố èthǐ ki mṳ̂̌thyěhtyakyǎ lǔ dố krusu díkè hihtûlo̤.
16 Então, entregou-lho para que fosse crucificado. E eles tomaram a Jesus, e o levaram.
17 Rò a zácuố ní̤dyédû a krusu rò a htecuố dố khuklò́krwí akhǎlé̤. Khǎlé̤ yětôpho ma Hebreo ngó̤ hé, “Golgotha.”
17 E, carregando ele a sua cruz, saiu para um lugar chamado o lugar de uma caveira, que é chamado em hebraico Gólgota;
18 Ǔ mṳ̂̌thyěhtyakyǎ lǔ dố krusu díkè hihtûlo̤ bínuô. Ǔ mṳ̂̌thyěhtya tố̤ lǔ ná kayǎ thè́nyě̤, tôkyě ná tôprè̤prè̤. Jesǔ rò a o dố aklǎměkǔ.
18 onde o crucificaram, e com ele outros dois, um de cada lado, e Jesus no meio.
19 Khwí Pilato nò̌rǎ ǔ tè̤mátè̤dyǎ aliplò rò a nò̌mṳ̂̌thyěhtya ǔ dố krusu díkè hihtûlo̤. Èthǐ rǎ liplòyě, “Judaphú tahe akhwí, vǐ̤ Nazarèphú Jesǔ” phúnuô.
19 E Pilatos escreveu um título, e pô-lo em cima da cruz. E nele estava escrito: JESUS DE NAZARÉ, O REI DOS JUDEUS.
20 Ǔ mṳ̂̌thyěhtya Jesǔ yěnuô, a ophûprè́ ná vǐ̤ akhu-akhyě, Judaphú tahe hốmyá è́lǎ liyě. Rò liyěnuô ǔ rǎo lò̌plǐ ná Hebreo ngó̤ dố Judaphú hébè ní̤dyé yěnuô, ná Latin ngó̤ ná Greek myěcôphú angó̤.
20 Muitos dos judeus leram este título, porque o lugar onde Jesus foi crucificado era próximo da cidade; e estava escrito em hebraico, e grego, e latim.
21 Prè̤lǔtyǎ khuklò́ tahe hé Khwí Pilato, “‘Judaphú tahe akhwí,’ rǎphúnuô tǎmé̤. Rǎ taple khyěthyá ná kayǎ yětôprè̤ ma a dákwólya̤ ní̤dyé ané̤ ná Judaphú tahe akhwí,” rǎ taple khyě phúnuô.
21 Então, diziam os principais sacerdotes dos judeus a Pilatos: Não escrevas: O Rei dos Judeus, mas que ele disse: Eu sou Rei dos Judeus.
22 Manárò Khwí Pilato hé lǔ, “Tè̤ dố vǎ rǎhtuô̌hò́ nuôma, a htuô̌hò́.”
22 Respondeu Pilatos: O que eu escrevi, eu escrevi.
23 Bí klyěphú tahe mṳ̂̌thyěhtya htuô̌hò́ lǔ dố hihtûlo̤ akhè̌nuô, klyěphú thè́lwǐ̤ yěnuô a phyé Byacè Jesǔ hyeca̤ tahe rò, a ibě ní̤dyé lǔ tôprè̤ tôba. Rò èthǐ phyé pó̤ lǔ ca̤cwo̤htǔ dố ǔ bò́cû̌ tǎ̤htǔplû́ prè́ lǔ rò ǔ lé̤isè́htû̌ lǔ oto yětôba.
23 Então os soldados, tendo crucificado a Jesus, tomaram as suas vestes, e fizeram quatro partes, para cada soldado uma parte, e também sua túnica; mas a túnica era sem costura, toda tecida de alto a baixo.
24 Èthǐ tôprè̤ ná tôprè̤ hé ní̤dyélǔ, “Pè̤ htò́zè̤̌ è to ha, ǔpě tǒ ní̤bèpě pǎnuô, pè̤ bò́ tè̤byǎbwí tôcô pó!” A hé ní̤dyé lǔ phúnuô.
24 Portanto, eles disseram entre si: Não a rasguemos, mas lancemos a sorte sobre ela, para ver de quem será; para que possa se cumprir a escritura, que diz: Eles repartiram entre si as minhas vestes, e sobre a minha túnica lançaram a sorte. Os soldados, pois, fizeram essas coisas.
25 Bí Byacè Jesǔ a krusu akhǎshyénuô, Byacè amuố̤ ná Byacè amuố̤ apuố̤prè̤mò, ná Clopa amě Maria ná Magdalena dò̌kǔmuố̤ Maria ihtò o lahyǎ bínuô.
25 E, junto à cruz de Jesus, estavam em pé sua mãe, e a irmã de sua mãe, Maria, mulher de Cléofas, e Maria Madalena.
26 Bí Byacè Jesǔ myáhtye amuố̤ ná a khǒpacè̤̌ dố a mo̤ ní̤dyé lǔ yětôprè̤ ihtò ophû ná lǔ akhè̌, a hé cuố amuố̤, “Muố̤꤮ khǒnyá̤yě kayǎ yětôprè̤ ma a htwǒhò́ nè̤phú hò́,” a hé cuố amuố̤ phúnuô.
26 Ora, Jesus, vendo ali sua mãe, e ao lado dela o discípulo a quem ele amava, ele disse à sua mãe: Mulher, eis o teu filho!
27 Htuô̌rò a hé kuô̌ke a khǒpacè̤̌ nuôtôprè̤, “Khǒnyá̤yě vǎmuố̤rò a htwǒhò́ nè̤muố̤ hò́.” Cáhtya bínuô rò a khǒpacè̤̌ yětôprè̤ è́ka̤-o Byacè amuố̤yě dố ahi.
27 Então ele disse ao discípulo: Eis a tua mãe! E desde aquela hora o discípulo a recebeu em sua própria casa.
28 A héhtuô̌ phúnuô rò Byacè Jesǔ thè́gně ná a me̤htuô̌lò̌hò́ tè̤pwǒ̤꤮ tôcô hò́. Rò thyáphú lisǎsè̌ ki lốbǎhtya agněnuô, Byacè Jesǔ hé, “Vǎ thè́ǒ htyě” a hé phúnuô.
28 Depois disso, sabendo Jesus que todas as coisas já estavam terminadas, para que pudesse se cumprir a escritura, disse: Tenho sede.
29 Bínuô tôphonuô, htyězǎ̤shye o tôthǒ. Rò èthǐ klyacuốphyé tè̤tôcô dố athyáná phyáplyé rò a cuốcye̤nuô̌ dố htyězǎ̤shye thǒkǔ rò a cò̌klò̤ma dố thòphyǎ dố ǔ è́ ná hyssóphyǎyě alo̤ rò a tṳ́dyahtyatǒ dố Byacè a khǎulo̤.
29 Ora, estava ali um vaso cheio de vinagre; e embeberam uma esponja de vinagre, e pondo-a sobre um hissopo, a colocaram na sua boca.
30 Bí Byacè Jesǔ puô̤myá yě akhè̌nuô, a hé, “A htuô̌hò́.” Rò a khuklò́ tǎ̤ngò̤kyǎ, htuô̌rò a dyélya̤kyǎ athè́plò htwǒprè̤ dố Cò́marya a takhukǔ.
30 Quando Jesus tomou o vinagre, disse: Está consumado; e ele, inclinando a cabeça, entregou o espírito.
31 Bínuô tônyěnuô atǒ ná mò̤́nyě dố ǔ taritaryǎ one shyéparǒ Judaphú a Mò̤́nyěduô nuôtônyě agně. Mò̤́nyěduô yěnuôma má̤dû Mò̤́nyěduô dố a tǎ̤tǒ khódû bí pwè̌ dố ǔ è́ ná tè̤cuốtalwópwè̌ akhè̌nuô. Phúnuôrò Judaphú khuklò́du khusuhtǔ tahenuô, bí Mò̤́nyěduô akhè̌yě, èthǐ thè́zṳ̂́ dya-o luô̤̌to̤ yětahenuô dố krusu díkè hihtûlo̤ to. Thyáphú èthǐ ki thyěpryǎnuô rò, èthǐ cuố kwǐ Khwí Pilato dố a ki nò̌dòkè̤́kyǎ ǔ ná èthǐ nuôtahe akhapyǎ̤ rò ki phyétǎ̤kyǎ èthǐ dố krusu díkè hihtûlo̤.
31 Os judeus, pois, porque era a preparação, para que os corpos não ficassem na cruz no dia do shabat, (porque foi aquele shabat um grande dia), pediram a Pilatos que se lhes quebrassem as pernas, e que fossem tirados dali.
32 Phúnuôrò klyěphú tahe hyǎdòkè̤́ ré̤lố ǔ mṳ̂̌thyěhtya tố̤ná Jesǔ yěthè́nyě̤ aklè̌ tôprè̤. Htuô̌rò a cuố dòkè̤́ kuô̌pó̤ke a okyǎ nuôtôprè̤.
32 Foram então os soldados, e quebraram as pernas do primeiro, e do outro que com ele fora crucificado.
33 Manárò bí èthǐ cuốtuố̤ dố Jesǔ o akhè̌nuô, èthǐ myáhtye ná a thyě htuô̌hò́ akhu-akhyě a dòkè̤́ lǔ khapyǎ̤ tôkhó꤮ to.
33 Mas, vindo a Jesus, e vendo-o já morto, eles não quebraram as suas pernas.
34 Manárò klyěphú yětahe aklè̌ tôprè̤nuô, a sû̌ Jesǔ rò̤̌klè̌ ná tabyǎ rò tôphuốtuô̌ thwi ná htyě sátǎ̤hte.
34 Mas, um dos soldados lhe perfurou o lado com uma lança, e imediatamente saiu sangue e água.
35 Kayǎ dố a myáhtye a htwǒhtya phúyě tôprè̤nuô a hésoluô̌ pé̤ ǔ. Rò a héso luô̌tǒ pé̤ ǔ prè́. A thè́gně tǎ̤te̤ ní̤dyé ná a hé yěnuôma acò́ate̤ prè́. Thyáphú thǐ ki zṳ̂́e kuô̌ǔ nuô, a hésoluô̌ pé̤ thǐ prè́.
35 E aquele que o viu testificou, e o seu testemunho é verdadeiro; e ele sabe que é verdade o que diz, para que também vós o creiais.
36 Thyáphú lisǎsè̌ ki lốbǎhtya agněnuô, tè̤yětahe htwǒhtya hò́. Lisǎsè̌kǔ hé, “Akrwí ki lakè̤́ní̤ tôbǒ꤮ to,” a hé phúnuô.
36 Pois estas coisas foram feitas, para que se cumprisse a escritura: Nenhum dos seus ossos será quebrado.
37 Lisǎsè̌ dố aruôtôpho hé pó̤, “Èthǐ sû̌ ní̤dyélǔ ná tabyǎ yětôprè̤nuô, èthǐ ki myá lǔ pǎ.”
37 E outra vez diz a escritura: Eles olharão para o qual perfuraram.
38 Htuô̌rò vǐ̤ Arimatheaphú Joseph cuốkwǐ Jesǔ aluô̤̌to̤ yě dố Khwí Pilato a o. Joseph ma Byacè Jesǔ a khǒpacè̤̌ tôprè̤, manárò a yǒ thè́isě Judaphú tahe alé̤ akhu-akhyě a htwǒhuôhtwǒthwè́ prè́ lǔ khǒpacè̤̌ prè́. A cuốkwǐ Khwí Pilato yěnuô, a cṳ̌ lǔ rò a hyǎ phyédwó cuốkyǎ Byacè aluô̤̌to̤ yě.
38 E depois disso, José de Arimateia, sendo discípulo de Jesus, mas em secreto, por medo dos judeus, pediu a Pilatos que lhe permitisse tirar o corpo de Jesus; e Pilatos o deixou. Portanto, ele foi e tomou o corpo de Jesus.
39 Nicodemo krwǒcuốkuô̌ ná è. Kayǎ dố a hyǎ olě kuô̌ Byacè Jesǔ dố mò̤́khíkhè̌ dố aré̤khè̌ nuôtôprè̤ ma Nicodemo hò́. A phyéhyǎní̤ lé̤plò̤́ nuô̤mû́ nyě̤cô dố ǔ è́, myrra ná alósa. A lya̤htuônuô, a phû꤮ o cò́ nyě̤shyě ná nyǎ̤cwè̤́ cò́.
39 E foi também Nicodemos, aquele que antes viera ter com Jesus de noite, trazendo uma mistura de mirra e aloés, pesando cerca de cem libras.
40 Èthǐ yěthè́nyě̤ phyé Jesǔ a luô̤̌to̤yě rò a bo talǔ ná ikè̤̌ báplǐ tôba rò a bobí talǔ tố̤ lǔ ná tè̤nuô̤mû́ nuôtahe. Judaphú alé̤klǒ iluố luô̤̌ nuôma a me̤ lahyǎ phúnuô.
40 Eles tomaram então o corpo de Jesus, e o envolveram em panos de linho com as especiarias, de acordo com os costumes judaicos de sepultamento.
41 Bí ǔ lé̤mṳ̂̌thyěhtya Jesǔ dố krusu díkè hihtûlo̤ akhǎshyénuô, prè́ o tôlé̤. Dố prè́ nuôtôlé̤ akǔnuô, ǔ ikhûkǔnuô̌ othè̌ luô̤̌kǔ tôkǔ dố lò̤́kǔ, rò ǔ iluốnò́ hí ná luô̤̌tôprè̤꤮ híto.
41 Ora, no lugar onde ele fora crucificado havia um jardim, e nesse jardim, um sepulcro novo, em que nenhum homem havia sido colocado.
42 Bínuô tônyěnuô atǒ ná mò̤́nyě dố ǔ taritaryǎ one shyéparǒ Judaphú a Mò̤́nyěduô nuôtônyě, htuô̌to luô̤̌kǔ yǒ ophû bínuô tôkǔ akhu-akhyě, èthǐ cuố iluốnuô̌kyǎ lǔ bínuô.
42 Eles colocaram Jesus ali, por ser dia da preparação dos judeus, e visto que o sepulcro ficava perto.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 19, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.