João 18
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs VC
1 A kwǐcò́bè̌ htuô̌rò è ná a khǒpacè̤̌ tahe htecuốbè́ Kidro lyǎ̤zǎ̤krǎ nuôtôbǒ. Dố lyǎ̤ bè́rè̤̌ nuô, olivaphè prè́lé̤ otôlé̤. Rò è ná a khǒpacè̤̌ tahe cuốnuô̌ lahyǎ bínuô.
1 Depois dessas palavras, Jesus saiu com os seus discípulos para além da torrente de Cedron, onde havia um jardim, no qual entrou com os seus discípulos.
2 Byacè Jesǔ ná a khǒpacè̤̌ tahe cuố myáhtye tǎ̤sû tamǒmǒ ní̤dyé lǔ bí khǎlé̤ nuôtôpho akhu-akhyě, Juda dố a isè̌tǎ̤kyǎ Byacè Jesǔ yětôprè̤nuô, khǎlé̤ nuôtôpho ma a thè́gně prè́.
2 Judas, o traidor, conhecia também aquele lugar, porque Jesus ia freqüentemente para lá com os seus discípulos.
3 Phúnuôrò, Juda cuố dố prè́nuô tôlé̤khu. Rò bwídukhu tahe ná Pharisěophú tahe nò̌hyǎ tố̤kuô̌ Roma klyěphú tahe ná klyěphú dố a opò̤́ tè̤lǔhǒdu nuôtahe ná Juda. Èthǐ phyéhyǎní̤ mikò̌ thǐtahe, mikyǎ̤ tarè́bǒ tahe ná takuô̤tabè̌ tahe.
3 Tomou então Judas a coorte e os guardas de serviço dos pontífices e dos fariseus, e chegaram ali com lanternas, tochas e armas.
4 Tè̤ kíré̤ htwǒhtya ané̤ ná Jesǔ phútě nuô, a thè́gně lò̌plǐ akhu-akhyě a hyǎtǒ èthǐ rò a sudyǎ èthǐ, “Thǐ myápṳ̌ ǔpě?”
4 Como Jesus soubesse tudo o que havia de lhe acontecer, adiantou-se e perguntou-lhes: A quem buscais?
5 Èthǐ hésû lǔ, “Pè̤ myápṳ̌ vǐ̤ Nazarèphú Jesǔ,”
5 Responderam: A Jesus de Nazaré. Sou eu, disse-lhes. {Também Judas, o traidor, estava com eles.}
6 Bí Byacè Jesǔ hé èthǐ, “Vǎ ma èhò́,” akhè̌nuô, èthǐ thyéka̤khyě rò a lakhû́tǎ̤ lò̌ dố hekhu.
6 Quando lhes disse Sou eu, recuaram e caíram por terra.
7 Yětôphuốrò Byacè Jesǔ sudyǎ khyěthyá èthǐ, “Thǐ myápṳ̌ ǔpě?”
7 Perguntou-lhes ele, pela segunda vez: A quem buscais? Disseram: A Jesus de Nazaré.
8 “Vǎ héhtuô̌hò́ thǐ ná vǎ ma èhò́. Thǐ ki myápṳ̌ má̤ vǎ hérò plwǒka̤kyǎ kayǎ dố aruô nuôtahe,” a hésû èthǐ phúnuô.
8 Replicou Jesus: Já vos disse que sou eu. Se é, pois, a mim que buscais, deixai ir estes.
9 Tè̤hébè yětômû̌nuô, a me̤ lốbǎhtya ngó̤ dố a héhtuô̌hò́, “Kayǎ dố nè̤ dyé vǎ tahenuô, a lamé̤kyǎnò́ tôprè̤꤮ to,” yěnuôhò́.
9 Assim se cumpriu a palavra que disse: Dos que me deste não perdi nenhum {Jo 17,12}.
10 Yětôphuốrò Simonè Petru dố a phyéhyǎní̤ nè́ tôbè yětôprè̤ báhte anè́ rò a pǎ̤tṳ̂̌kyǎ bwídukhulố a prè̤me̤tè̤phú tôprè̤ a khǎlèkuố̤ dố cò́htwó tôkyě. Kayǎ yětôprè̤nuô amwi̤ ná Malko.
10 Simão Pedro, que tinha uma espada, puxou dela e feriu o servo do sumo sacerdote, decepando-lhe a orelha direita. {O servo chamava-se Malco.}
11 Rò Byacè Jesǔ hé Petru, “Ryǎ̤nuô̌ dwókyǎ nè̤ nè́ dố aklokǔ nuô. Tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ abělò̤́ dố vǎphè̌ nò̌ǒ vǎyě nuôma, vǎ tǒ ǒ nyǎ to è̌?”
11 Mas Jesus disse a Pedro: Enfia a tua espada na bainha! Não hei de beber eu o cálice que o Pai me deu?
12 Htuô̌rò Roma klyěphú ná èthǐ klyěkhuklò́ tôprè̤ ná Juda klyěphú dố a opò̤́ tè̤lǔhǒdu tahe pṳ̂́ cò̌klò̤ma lò̌ Jesǔ.
12 Então a coorte, o tribuno e os guardas dos judeus prenderam Jesus e o ataram.
13 Rò a è́ cuố ré̤lố lǔ dố Anna ahi. È ma Caipha aprè̤́. Caipha ma bínuô tônakǔ a htwǒ bwídukhulố hò́.
13 Conduziram-no primeiro a Anás, por ser sogro de Caifás, que era o sumo sacerdote daquele ano.
14 Caipha ma kayǎ tôprè̤ dố a dyé thè́gněcwó̤ pé̤ Judaphú khuklò́khuklyǎ tahe, “Phû꤮ ná kayǎ lò̌꤮ plǐ ki thyělò̌ nuô, kayǎ yětôprè̤ ki thyěkyǎ nuôma aryáklò̌” a hé phúnuô.
14 Caifás fora quem dera aos judeus o conselho: Convém que um só homem morra em lugar do povo.
15 Simonè Petru ná Jesǔ a khǒpacè̤̌ dố aruô tôprè̤nuô, a krwǒcuốkuô̌ Byacè akhyě. A khǒpacè̤̌ dố aruô yětôprè̤nuô, bwídukhulố yětôprè̤ thè́gně tǎ̤te̤ lǔ akhu-akhyě a cuốnuô̌kuô̌ ná Byacè Jesǔ dố bwídukhulố yětôprè̤ ahi vǐ̤kǔ.
15 Simão Pedro seguia Jesus, e mais outro discípulo. Este discípulo era conhecido do sumo sacerdote e entrou com Jesus no pátio da casa do sumo sacerdote,
16 Manárò Petru ihtò okyǎ dố lo̤kadǎklò̌ prè́. A khǒpacè̤̌ dố aruô dố bwídukhulố thè́gně lǔ yětôprè̤nuô, a htekhyě rò a htehé prè̤opò̤́ lo̤kadǎ prè̤mòphú yětôprè̤ rò a è́nuô̌ Petru yě dố hivǐ̤kǔ.
16 porém Pedro ficou de fora, à porta. Mas o outro discípulo {que era conhecido do sumo sacerdote} saiu e falou à porteira, e esta deixou Pedro entrar.
17 Prè̤mòphú opò̤́ kadǎ yětôprè̤ hé Petru, “Nè̤ ma nè̤ otố̤kuô̌ dố Jesǔ hénuô tôprè̤ a khǒpacè̤̌ nuôtahe aklè̌ tôprè̤ hò́, vǎhéto?” Rò a hésû lǔ, “Vǎ má̤to.”
17 A porteira perguntou a Pedro: Não és acaso também tu dos discípulos desse homem? Não o sou, respondeu ele.
18 Yǒ ké̤ró̤ rò prè̤me̤tè̤phú tahe ná klyěphú dố a opò̤́ tè̤lǔhǒdu tahe ihtòswí tava̤ lò̌plǐ mi. Rò Petru ihtòswí tố̤kuô̌ mi ná èthǐ.
18 Os servos e os guardas acenderam um fogo, porque fazia frio, e se aqueciam. Com eles estava também Pedro, de pé, aquecendo-se.
19 Bwídukhulố nuôtôprè̤ sudyǎmyá Jesǔ ná a khǒpacè̤̌ tahe ari-akyǎ ná a tè̤ithyóithya tahe ari-akyǎ.
19 O sumo sacerdote indagou de Jesus acerca dos seus discípulos e da sua doutrina.
20 Byacè Jesǔ hésû lǔ, “Vǎ ithyóhuô ithyóthwè́nò́ ná ǔ to, vǎ ithyólá̤ithyólǐ ǔ dố kayǎ pwǒ̤꤮ tôprè̤ anyěhyǎ prè́. Lò̌꤮ Judaphú tahe lé̤hyǎ myáhtye tǎ̤sû ní̤ lǔ akhǎlé̤ dố tè̤cò́bè̌ hǒkǔ nuô bèbè, dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔnuô bèbè vǎ ithyó ǔ pwǒ̤꤮ tôphuố cò́.
20 Jesus respondeu-lhe: Falei publicamente ao mundo. Ensinei na sinagoga e no templo, onde se reúnem os judeus, e nada falei às ocultas.
21 Phúnuôrò nè̤ cuố sudyǎtuố̤ vǎ me̤tě? Sudyǎkuô̌ kayǎ dố a ní̤huô̌ vǎ tè̤dônyǎ nuôtahe kǒkǒ. Vǎ dônyǎ pé̤ èthǐ kryá꤮ me̤tě nuô, a thè́gně lò̌plǐ prè́,” Byacè Jesǔ héka̤khyěsû èthǐ phúnuô.
21 Por que me perguntas? Pergunta àqueles que ouviram o que lhes disse. Estes sabem o que ensinei.
22 Bí Byacè Jesǔ hé phúyě akhè̌nuô, klyěphú opò̤́ tè̤lǔhǒdu dố a ophû bí lǔkhǎshyé nuôtôprè̤ plyá̤ lǔ khǎlí̤shyé rò a hé lǔ, “Nè̤ cuố hésûtuố̤ bwídukhulố yětôprè̤ phúnuô me̤tě?” A hé lǔ phúnuô.
22 A estas palavras, um dos guardas presentes deu uma bofetada em Jesus, dizendo: É assim que respondes ao sumo sacerdote?
23 Byacè Jesǔ hésû lǔ, “Vǎ ki hé thû́ hérò a thû́kryá꤮ ǐtěnuô, zṳ̌luô̌ pé̤myá vǎ, a ki tǒ hérò mame̤těrò nè̤ cuố plyá̤tuố̤ vǎ khǎlí̤shyé me̤tě?” A hésû lǔ phúnuô.
23 Replicou-lhe Jesus: Se falei mal, prova-o, mas se falei bem, por que me bates?
24 Htuô̌rò Anna cò̌klò̤ma pǎprè́ lǔ rò a nò̌thǔcuố ǔ ná Jesǔ dố bwídukhulố Caipha hé yětôprè̤ a o.
24 {Anás enviou-o preso ao sumo sacerdote Caifás.}
25 Simonè Petru iswílè̤ tadûpǎ mi bínuô. Rò kayǎ dố aruô tôprè̤ hé lǔ, “Nè̤ ma èkhǒpacè̤̌ vǎhéto?” A sudyǎ lǔ.
25 Simão Pedro estava lá se aquecendo. Perguntaram-lhe: Não és porventura, também tu, dos seus discípulos? Negou-o, dizendo: Não!
26 Bwídukhulố a prè̤me̤tè̤phú dố apuố̤vyá̤ ná Petru pǎ̤tṳ̂̌ lǔ khǎlèkuố̤ nuôtôprè̤ sudyǎ lǔ, “Vǎ myáhtyenò́ nè̤ dố olivaphè tarè́kǔ nuôrò nè̤ otố̤kuô̌ ná Jesǔ vǎhéto?” A sudyǎ lǔ phúnuô.
26 Disse-lhe um dos servos do sumo sacerdote, parente daquele a quem Pedro cortara a orelha: Não te vi eu com ele no horto?
27 Petru htésû bíkyǎ khyěthyá ná vǎ má̤to a héhtuô̌htuô̌ ná shyěphè̌ i-uhtya.
27 Mas Pedro negou-o outra vez, e imediatamente o galo cantou.
28 Yětôphuốrò Judaphú tahe o dố Caipha hi rò a è́cuố lahyǎ Byacè Jesǔ dố Roma Khwí Pilato hǒkǔ. Èthǐ è́cuố lǔ bí mò̤́lǐ ro̤mû́ akhè̌nuô. Judaphú tahe thè́zṳ̂́ o mwǒ̤plǐthǐplo lahyǎ ané̤ phú èthǐ tè̤cò́bè̌ lé̤klǒlé̤khya o nuô. Phúnuôrò èthǐ nuô̌ lahyǎ dố Khwí Pilato hǒkǔ to, me̤těhérò èthǐ ki nuô̌ hénuô, ǔ dyée èthǐ tè̤cuốtalwópwè̌ asèe mò̤́hé yěnuô to.
28 Da casa de Caifás conduziram Jesus ao pretório. Era de manhã cedo. Mas os judeus não entraram no pretório, para não se contaminarem e poderem comer a Páscoa.
29 Phúnuô akhu-akhyě, Khwí Pilato hte dố hǒklò̌ rò a myáhtye hébèsû ná èthǐ rò a sudyǎ èthǐ, “Thǐ cuố dyatè̤thû́ lǔ ná ǐtě akhu-akhyě tě?”
29 Saiu, por isso, Pilatos para ter com eles, e perguntou: Que acusação trazeis contra este homem?
30 Èthǐ hésû, “A ki me̤thû́ tè̤ to rò pè̤ è́hyǎ lǔ dố nè̤o takhyá꤮ to,” a hésû lǔ phúnuô.
30 Responderam-lhe: Se este não fosse malfeitor, não o teríamos entregue a ti.
31 Khwí Pilato hésû èthǐ, “È́ cuố ní̤dyédû lahyǎ rò cirya ní̤dyédû lahyǎ phú thǐ tè̤thyótè̤thya onuô.”
31 Disse, então, Pilatos: Tomai-o e julgai-o vós mesmos segundo a vossa lei. Responderam-lhe os judeus: Não nos é permitido matar ninguém.
32 A hé lahyǎ phúyě ma thyáphú a ki lốbǎhtya phú Byacè Jesǔ héone hékhokyǎ ná a kíré̤ thyě phútě tôcô pǎ nuôhò́.
32 Assim se cumpria a palavra com a qual Jesus indicou de que gênero de morte havia de morrer {Mt 20,19}.
33 Phúnuôrò Khwí Pilato nuô̌ dố ahǒkǔ rò a nò̌è́nuô̌ ǔ ná Byacè Jesǔ rò a sudyǎ lǔ, “Nè̤ ma Judaphú akhwí tôprè̤ má̤lakǒ è̌?” phúnuô.
33 Pilatos entrou no pretório, chamou Jesus e perguntou-lhe: És tu o rei dos judeus?
34 Byacè Jesǔ hésû lǔ, “Yěma nè̤ tè̤tane̤ héhte ní̤dyédû è̌? Má̤torò kayǎ tôprè̤prè̤ hyǎdyá pé̤ nè̤ ná vǎrikyǎ è̌?” A sudyǎ ka̤khyěsû lǔ phúnuô.
34 Jesus respondeu: Dizes isso por ti mesmo, ou foram outros que to disseram de mim?
35 Rò Khwí Pilato hé lǔ, “Nè̤ tane̤ vǎ ná Judaphú ò? Prè̤ dố a thǔhyǎ nè̤ dố vǎo tahe nuôma nè̤ myěcôphú ní̤dû ná nè̤ bwídukhu ní̤dû nuôtahe prè́. Nè̤ cuốme̤thû́ kryá꤮ ǐtětě?” Khwí Pilato sudyǎ lǔ phúnuô.
35 Disse Pilatos: Acaso sou eu judeu? A tua nação e os sumos sacerdotes entregaram-te a mim. Que fizeste?
36 Byacè Jesǔ hésû lǔ, “Vǎhtyěvǎké̤ ma bí hekhuyě má̤to. Ki a má̤ bí hekhuyě hénuô, thyáphú vǎ ki tuố̤dố Judaphú a khuklò́khuklyǎ yětahe a takhukǔ tǎmé̤ nuô, vǎkhǒ dố a krwǒkuô̌ vǎ tahe ki vû́sû htuô̌hò́ èthǐ kǒ. Phúnuôrò vǎhtyěvǎké̤ ma bí hekhuyěnuô má̤to.” A hé phúnuô.
36 Respondeu Jesus: O meu Reino não é deste mundo. Se o meu Reino fosse deste mundo, os meus súditos certamente teriam pelejado para que eu não fosse entregue aos judeus. Mas o meu Reino não é deste mundo.
37 Khwí Pilato hé lǔ, “Ki héphúnuô hérò nè̤ htwǒ khwí tôprè̤ hò́ nuô̌?” A sudyǎ lǔ phúnuô.
37 Perguntou-lhe então Pilatos: És, portanto, rei? Respondeu Jesus: Sim, eu sou rei. É para dar testemunho da verdade que nasci e vim ao mundo. Todo o que é da verdade ouve a minha voz.
38 Khwí Pilato sudyǎ lǔ, “Tè̤má̤tè̤cò́ ma ǐtětě?” phúnuô. Rò Khwí Pilato htetǒ khyěthyá dố Judaphú yětahe a o rò a hé èthǐ, “Vǎ kíré̤ cirya è agněnuô vǎ myáhtye atè̤thû́ tôcô꤮ to.” A hé èthǐ phúnuô.
38 Disse-lhe Pilatos: Que é a verdade?... Falando isso, saiu de novo, foi ter com os judeus e disse-lhes: Não acho nele crime algum.
39 “Manárò phú thǐ tè̤cò́bè̌ alé̤klǒ o ná bí thǐ me̤hò́ tè̤cuốtalwópwè̌ akhè̌nuô, vǎ plwǒhte pé̤ thǐ kayǎ tǎ̤ dố htò̌kǔ tôprè̤ pwǒ̤꤮ tôphuố. Phúnuôrò ma thǐ thè́zṳ̂́ plwǒhtekyǎ ‘Judaphú akhwídu yětôprè̤’ è̌?” A sudyǎ èthǐ phúnuô.
39 Mas é costume entre vós que pela Páscoa vos solte um preso. Quereis, pois, que vos solte o rei dos judeus?
40 Rò èthǐ è́htǒhtya lahyǎ, “Plwǒhte to. Plwǒhte dố Barabba nuô,” a hé lahyǎ phúnuô. Barabba ma prè̤pṳ̂́phe zè́plè́e ǔtè̤ tôprè̤.
40 Então todos gritaram novamente e disseram: Não! A este não! Mas a Barrabás! {Barrabás era um salteador.}
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 18, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.