João 13

Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Bí tè̤cuốtalwópwè̌ bètya híto akhè̌nuô, Byacè Jesǔ thè́gněhò́ ná shuốkhè̌ dố a ki bè vǐkyǎ hekhu rò a bè ka̤ dố aphè̌o nuô a hyǎtuố̤hò́. Rò a mo̤ní̤ a khǒpacè̤̌ dố a o dố hekhu yětahe pwǒ̤꤮ tôphuố cò́. A mo̤ tuố̤ cò́ èthǐ dố a tadû cò́.
1 Faltava somente um dia para a Festa da Páscoa . Jesus sabia que tinha chegado a hora de deixar este mundo e ir para o Pai. Ele sempre havia amado os seus que estavam neste mundo e os amou até o fim.
2 Bínuôkhè̌ Byacè Jesǔ ná a khǒpacè̤̌ tahe e lahyǎ pǎ dǐ mò̤́hé. Rò Simonè Iscariot aphúkhǔ Juda Iscariot yětôprè̤nuô, thyáphú a ki isè̌tǎ̤kyǎ Byacè Jesǔ agněnuô, khǐnéricyá̤ khuklò́ Satan hébènuô̌ htuô̌hò́ angó̤ dố lǔ thè́plòkǔ hò́.
2 Jesus e os seus discípulos estavam jantando. O Diabo já havia posto na cabeça de Judas, filho de Simão Iscariotes, a ideia de trair Jesus.
3 Byacè Jesǔ thè́gnědûhò́ ná aphè̌ dyétǎ̤ htuô̌lò̌hò́ lǔ tè̤pro̤prya̤ shyosò̌ dố tè̤lò̌꤮ plǐ akhu hò́. A thè́gně ná a o dố Cò́marya ohyǎ rò a ki ka̤khyě khyěthyá dố Cò́marya a o pǎ.
3 Jesus sabia que o Pai lhe tinha dado todo o poder. E sabia também que tinha vindo de Deus e ia para Deus.
4 Phúnuôrò a kahtò dố èthǐ lé̤e dǐrè̤́ khǎshyé rò a plwókyǎ a ca̤klò̌htǔ htuô̌rò a cò̌ma anyá̤tǎ̤ ná khuhtǒ lé̤htû́thǔ tôba.
4 Então se levantou, tirou a sua capa , pegou uma toalha e amarrou na cintura.
5 A me̤htuô̌ phúnuôrò, a zṳ̂nuô̌ htyě dố bělò̤́ taè̌du kǔzǎ̤ tôbè akǔ rò a cáhtya sǐplǐ pé̤ a khǒpacè̤̌ tahe akhǎduô. Rò a htû́thǔkyǎ pé̤ èthǐ ná khuhtǒ dố a cò̌ dố a nyá̤tǎ̤kǔ nuôtôba.
5 Em seguida pôs água numa bacia e começou a lavar os pés dos discípulos e a enxugá-los com a toalha.
6 A cuốtǒ dố Simonè Petru a o rò a hésû lǔ, “Byacè nè̤ kíré̤ sǐplǐ vǎ khǎduô è̌?”
6 Quando chegou perto de Simão Pedro, este lhe perguntou: — Vai lavar os meus pés, Senhor?
7 Rò Byacè Jesǔ héka̤khyěsû lǔ, “Vǎ cuốme̤ tuố̤ phúyě mame̤těhérò khǒnyá̤yě nè̤ thè́gně híto tadû́rò tônyěnyě pǎnuô, nè̤ thè́gněplǒdû pǎ.”
7 Jesus respondeu:
8 “To꤮, nè̤ bè sǐplǐní̤ vǎ khǎduô taki꤮ to,” Petru hésû lǔ rò Byacè Jesǔ hé lǔ, “Vǎ ki sǐplǐní̤ nè̤ to hérò, nè̤ htwǒ vǎ khǒpacè̤̌ má̤to.”
8 — O senhor nunca lavará os meus pés! — disse Pedro.
9 Rò Simonè Petru hé khyě, “Ki me̤phúnuôrò, Byacè, sǐplǐ tû́ tǎ vǎ khǎduô tǎmé̤. Sǐplǐ tuố̤ pé̤kuô̌ lò̌dû vǎ takhu ná vǎ khuklò́ yěnuô.”
9 — Então, Senhor, não lave somente os meus pés; lave também as minhas mãos e a minha cabeça! — pediu Simão Pedro.
10 Rò Byacè Jesǔ hésû ka̤khyě lǔ, “Kayǎ dố a iluố̤ htuô̌hò́ htyě tôprè̤nuô, ané̤ tôprè̤lò̌ a plǐlò̌hò́, a lo sǐplǐ prè́tû́ akhǎduô prè́. Thǐ thè́plò mwǒ̤plǐthǐplo lò̌hò́ vǎ, manárò a mwǒ̤plǐthǐplo lò̌ pwǒ̤꤮ tôprè̤ to.”
10 Aí Jesus disse:
11 Me̤těhérò a thè́gně ná ǔ kíré̤ isè̌tǎ̤kyǎ lǔ tôprè̤ pǎ, tû́rò a hé ná thǐ mwǒ̤plǐthǐplo lò̌ pwǒ̤꤮ tôprè̤ to, a hé phúnuô prè́.
11 Jesus sabia quem era o traidor. Foi por isso que disse: “Todos menos um.”
12 Bí a sǐplǐ htuô̌hò́ èthǐ khǎduô akhè̌nuô, a thyáhtya khyěthyá aca̤klò̌ rò a ka̤khyě onyǎ khyěthyá dố akhǎlé̤. Rò a sudyǎ èthǐ, “Vǎ me̤ pé̤ thǐ phúyě nuôma thǐ thè́gněplǒ lahyǎ è̌?” A hé phúnuô.
12 Depois de lavar os pés dos seus discípulos, Jesus vestiu de novo a capa, sentou-se outra vez à mesa e perguntou:
13 “‘Thárá,’ tomaná, ‘Byacè,’ thǐ è́ lahyǎ vǎ phúnuôma atǒ prè́, me̤těhérò vǎ htwǒ má̤lakǒ phú thǐ è́ vǎ nuônuô̌꤮.
13 Vocês me chamam de “Mestre” e de “Senhor” e têm razão, pois eu sou mesmo.
14 Phúnuôrò khǒnyá̤yě vǎ htwǒ thǐ Byacè thǐ Thárá cò́ rò vǎ ki sǐplǐ pé̤ thǐ khǎduô kihérò thǐ tǒ sǐplǐ pé̤kuô̌ lǔ khǎduô tôprè̤ ná tôprè̤ ní꤮.
14 Se eu, o Senhor e o Mestre, lavei os pés de vocês, então vocês devem lavar os pés uns dos outros.
15 Vǎ me̤kyǎ pé̤ thǐ lé̤krwǒ me̤byábû̌ yětôcô hò́. Thǐ tǒ krwǒme̤kuô̌ lahyǎ phú vǎ me̤ pé̤ thǐ yěnuô.
15 Pois eu dei o exemplo para que vocês façam o que eu fiz.
16 Vǎ hécò́cò́ thǐ, lulénuô aduklò̌ ná abyacè tôprè̤꤮ to. Kayǎ dố ǔ nò̌ lǔ yětôprè̤nuô aduklò̌lố ná a nò̌ lǔ nuôtôprè̤nuô a o tôprè̤꤮ to.
16 Eu afirmo a vocês que isto é verdade: o empregado não é mais importante do que o patrão, e o mensageiro não é mais importante do que aquele que o enviou.
17 Khǒnyá̤rò thǐ thè́gně lahyǎ hò́ tè̤yětahe hò́. Thǐ ki ohtwǒprè̤ krwǒme̤ tè̤yětahe hénuô, thǐ ki ní̤bè tè̤sò̌ri.
17 Já que vocês conhecem esta verdade, serão felizes se a praticarem.
18 “Vǎ thè́ hé lò̌plǐ thǐ pwǒ̤꤮ tôprè̤ phúnuô má̤to. Lò̌꤮ thǐ dố vǎ nwóhtya yětahe nuôma vǎ thè́gně ní̤dyé lò̌ thǐ pwǒ̤꤮ tôprè̤. Manárò thyáphú lisǎsè̌kǔ héone ki lốbǎhtya agněnuô, ‘Kayǎ dố a etố̤ǒtố̤kuô̌ tè̤ ná vǎ yětôprè̤ thè́hte vǎ rò a tapè̤̌ ka̤khyěkyǎ hò́ vǎ ná akhǎnuôkyǎ hò́.’
18 — Não estou falando de vocês todos; eu conheço aqueles que escolhi. Pois tem de se cumprir o que as
19 “Shyé꤮ a htwǒhtyahò́ pǎnuô, thyáphú thǐ ki zṳ̂́e ná vǎ ma Messia nuô tôprè̤hò́ nuôrò, vǎ hésoluô̌kyǎ pé̤ hò́ thǐ khǒnyá̤ hò́.
19 Digo isso a vocês agora, antes que aconteça, para que, quando acontecer, vocês creiam que “
20 Vǎ hécò́cò́ thǐ, kayǎ tôprè̤prè̤ dố a è́mo̤sû kayǎ dố vǎ nò̌hyǎ è yětôprè̤ nuôma, a è́mo̤sû hò́ vǎ hò́. Kayǎ tôprè̤prè̤ dố a è́mo̤sû vǎ nuôma a è́mo̤sû hò́ prè̤ dố a nò̌hyǎ vǎyě nuôtôprè̤ hò́.”
20 Eu afirmo a vocês que isto é verdade: quem receber aquele que eu enviar estará também me recebendo; e quem me recebe recebe aquele que me enviou.
21 A héhtuô̌ phúnuôrò, a sǒrya̤ nyacò́ lǔthè́plò rò a héhte luô̌lǐkyǎ pé̤ èthǐ, “Vǎ hécò́cò́ thǐ, dố thǐklè̌ yěnuô kayǎ dố a ki isè̌tǎ̤kyǎ vǎ pǎnuô a o tôprè̤,” a hélǐkyǎ èthǐ phúnuô.
21 Depois de dizer isso, Jesus ficou muito aflito e declarou abertamente aos discípulos:
22 A khǒpacè̤̌ tahe myáotyá̤ ní̤dyé lò̌ lǔ tôprè̤ ná tôprè̤ rò a thè́zṳ̂́ hé bítě tôprè̤ nuô, a tane̤plǒ lahyǎ to, a hte tapa̤ lò̌plǐ cò́ èthǐ.
22 Então eles olharam uns para os outros, sem saber de quem ele estava falando.
23 Dố a khǒpacè̤̌ aklè̌ dố a mo̤ ní̤dyé nyacò́ lǔ yětôprè̤nuô, a onyǎphû dố Byacè Jesǔ khǎshyé tôkyě.
23 Ao lado de Jesus estava sentado um deles, a quem Jesus amava.
24 Simonè Petru nuôcuố akhuklò́ dố a onyǎphû lǔ khǎshyé nuôtôprè̤ rò a hé lǔ, “Sudyǎ è nuô, a thè́zṳ̂́ hé maǔpě?” A héhuô cuố lǔ phúnuô.
24 Simão Pedro fez um sinal para ele e disse: — Pergunte de quem o Mestre está falando.
25 A taterè̤̌ Byacè Jesǔ rò a hé lǔ, “Byacè, nè̤ hé nuôtôprè̤ ma ǔpě?” A sudyǎ lǔ phúnuô.
25 Então aquele discípulo chegou mais perto de Jesus e perguntou: — Senhor, quem é ele?
26 Byacè Jesǔ hé lǔ, “Vǎ tônuô̌ khò́mǔ tôkyě dố ithwíběkǔ rò vǎ dyérè̤̌ ná lǔ nuôtôprè̤ ma èhò́.” A héhtuô̌ phúnuô rò a phyé khò́mǔ tôkyě rò a tônuô̌ dố ithwíběkǔ rò a dyécuố ná Simonè aphúkhǔ Juda Iscariot.
26 — É aquele a quem vou dar um pedaço de pão passado no molho! — respondeu Jesus. Em seguida pegou um pedaço de pão, passou no molho e deu a Judas, filho de Simão Iscariotes.
27 Juda phyéhtuô̌htuô̌ khò́mǔ, khǐnéricyá̤ khuklò́ hyǎnuô̌ dố lǔkǔ.
27 E assim que Judas recebeu o pão, Satanás entrou nele. Então Jesus disse a Judas:
28 Mame̤těhérò Byacè Jesǔ cuố hétuố̤ lǔ phúyě me̤tě꤮ nuô, èthǐ o bí dǐrè̤́ khǎshyé nuôtahe thè́gně tôprè̤꤮ to.
28 Nenhum dos que estavam à mesa entendeu por que Jesus disse isso.
29 Juda yǒ pṳ̂́ pé̤ èthǐrû̌ khukhyě, èthǐ tahehe nuô, a tane̤ lahyǎ prè́ ná Byacè Jesǔ nò̌cuố ipri̤ lǔ ná tè̤ dố a lo ná pwè̌duyě agně tomaná a nò̌cuố dyé lǔ ná kayǎ sǒrya̤sǒpháphú tahe tè̤tôcôcô prè́, a tane̤ lahyǎ phúnuô.
29 Como era Judas que tomava conta da bolsa do dinheiro, alguns pensaram que Jesus tinha mandado que ele comprasse alguma coisa para a festa ou desse alguma ajuda aos pobres.
30 Juda phyéhtuô̌htuô̌ khò́mǔ, a htecuố cò́. Bínuôkhè̌ ma mò̤́khí hò́.
30 Judas recebeu o pão e saiu logo. E era noite.
31 Juda htecuố htuô̌hò́ akhè̌nuô, Byacè Jesǔ hé èthǐ, “Khǒnyá̤yě shuốkhè̌ hyǎtuố̤hò́ dố prè̤lukayǎ aphúkhǔ má̤hò́ vǎyě ki ní̤bèhò́ tè̤taryědu taryěhtǔ hò́. Cò́marya ki ní̤bè dǐtû́ tè̤taryědu taryěhtǔ dố prè̤lu kayǎ aphúkhǔyě a o hò́.
31 Quando Judas saiu, Jesus disse:
32 Cò́marya ki ní̤bè dǐtû́ a tè̤taryědu taryěhtǔ dố è o kihérò Cò́marya ki me̤lǐme̤takhè̌ aphúkhǔyě ná ané̤ ní̤dû pǎ. A ki me̤lǐme̤takhè̌ cò́ lǔ khǒnyá̤cò́.
32 E, se por meio dele a natureza gloriosa de Deus for revelada, então Deus revelará em si mesmo a natureza divina do Filho do Homem. E Deus fará isso agora mesmo.
33 “Vǎphúvǎlye̤ thǐ, vǎ otố̤ nyě̤kuô̌pǎ ná thǐ tohò́. Thǐ ki myápṳ̌thû́ vǎ pǎ. Phú vǎ héhtuô̌hò́ Judaphú khuklò́khuklyǎ tahenuô, vǎ ki hé pé̤ pó̤ thǐ khǒnyá̤yě ná khǎlé̤ dố vǎ kíré̤ cuố yěnuô, thǐ cuốcyá̤to.
33 Meus filhos, não vou ficar com vocês por muito tempo. Vocês vão me procurar, mas eu digo agora o que já disse aos líderes judeus: vocês não podem ir para onde eu vou.
34 “Phúnuôrò khǒnyá̤yě vǎ ki mekyǎ thǐ ngó̤ athè̌ tômû̌. Mo̤ ní̤dyé lahyǎ lǔ tôprè̤ ná tôprè̤ ní꤮. Phú vǎ mo̤ ní̤dyé thǐnuô, thǐ bè mo̤ ní̤dyé lǔ tôprè̤ ná tôprè̤.
34 Eu lhes dou este novo mandamento: amem uns aos outros. Assim como eu os amei, amem também uns aos outros.
35 Thǐ ki mo̤ ní̤dyé lǔ tôprè̤ ná tôprè̤ hénuô, ǔ pwǒ̤꤮ tôprè̤ ki thè́gně ná thǐ htwǒ vǎ khǒpacè̤̌ pǎ.”
35 Se tiverem amor uns pelos outros, todos saberão que vocês são meus discípulos.
36 “Byacè, nè̤ kíré̤ cuố bítě tôphotě pǎ?” Simonè Petru sudyǎ lǔ phúnuô.
36 Simão Pedro perguntou a Jesus: — Senhor, para onde é que o senhor vai? Jesus respondeu:
37 “Byacè, vǎ ki krwǒcuốkuô̌ nè̤ khǒnyá̤rò a cuố cyá̤tuố̤torò me̤tě? Vǎ o taritaryǎ onehò́ vǎné̤ ná vǎ ki thyě dố nè̤gněhò́ yě.” A sudyǎ lǔ phúnuô.
37 Pedro tornou a perguntar: — Senhor, por que eu não posso segui-lo agora? Eu estou pronto para morrer pelo senhor!
38 Yětôphuốrò Byacè Jesǔ hésû lǔ, “Nè̤ o taritaryǎ one hò́ nè̤né̤ ná nè̤ ki thyě dố vǎgně má̤lakǒ hò́ è̌? Vǎ hécò́cò́ nè̤, bí shyěphè̌ i-uhtya tyahíto nuô, nè̤ ki htébíkyǎsû ǔ ná vǎ thè́gněnò́ è to thuô̌phuố cò́ pǎ,” a hé lǔ phúnuô.
38 — Está mesmo? — perguntou Jesus. — Pois eu afirmo a você que isto é verdade: antes que o galo cante, você dirá três vezes que não me conhece.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 13, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.