João 11
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs ARA
1 Kayǎmwi̤ ná Lazarú hé yětôprè̤nuô aswí. È ná a vyá̤prè̤mò Maria ná Martha ma a o lahyǎ dố dò̌ Bethania.
1 Estava enfermo Lázaro, de Betânia, da aldeia de Maria e de sua irmã Marta.
2 Maria yětôprè̤ ma má̤hò́ a lyátǎ̤ htyěnuô̤mû́ dố Byacè a khǎduôlo̤ rò a htû́plǐ ná akhuluô̤ nuôtôprè̤ hò́. Lazarú dố aswí yětôprè̤ nuôma a puố̤prè̤khǔ hò́.
2 Esta Maria, cujo irmão Lázaro estava enfermo, era a mesma que ungiu com bálsamo o Senhor e lhe enxugou os pés com os seus cabelos.
3 A vyá̤prè̤mò yěthè́nyě̤ nò̌cuố héso ǔ ná Jesǔ, rò èthǐ cuố hé Jesǔ, “Byacè, nè̤ khǒbò́thyómo̤ Lazarú thè́swí hò́.”
3 Mandaram, pois, as irmãs de Lázaro dizer a Jesus: Senhor, está enfermo aquele a quem amas.
4 Bí Jesǔ ní̤huô̌ tè̤ritè̤kyǎ yě akhè̌nuô, a hé, “Dố tè̤swíyě akhu-akhyě ǔ ki myáhtye Cò́marya alǐ atakhè̌ pǎ. Htuô̌to dố tè̤swíyě akhu-akhyěrò ǔ ki me̤lǐme̤takhè̌ kuô̌dû Cò́marya aphúkhǔ yěnuô pǎ.”
4 Ao receber a notícia, disse Jesus: Esta enfermidade não é para morte, e sim para a glória de Deus, a fim de que o Filho de Deus seja por ela glorificado.
5 Jesǔ mo̤ní̤ lò̌plǐ Martha ná apuố̤prè̤mò, ná a puố̤prè̤khǔ Lazarú thè́thuô̌lò̌.
5 Ora, amava Jesus a Marta, e a sua irmã, e a Lázaro.
6 Rò a ní̤huô̌ ná Lazarú swí tadû́rò a o tadû plehyǎpǎ bínuô nyě̤nyě.
6 Quando, pois, soube que Lázaro estava doente, ainda se demorou dois dias no lugar onde estava.
7 Htuô̌rò a hé a khǒpacè̤̌ tahe, “Pè̤ ka̤ dố Judaké̤ pó꤮.”
7 Depois, disse aos seus discípulos: Vamos outra vez para a Judeia.
8 Manárò a khǒpacè̤̌ tahe hé lǔ, “Thárá, dố pǎnunu꤮ huprè́ rò Judaphú tahe thè́zṳ̂́ pṳ̌ tá̤ nè̤ ná lò̤́ rò nè̤ kíré̤ ka̤khyětǒ khyěthyá èthǐ bínuô ò?”
8 Disseram-lhe os discípulos: Mestre, ainda agora os judeus procuravam apedrejar-te, e voltas para lá?
9 Jesǔ hésû èthǐ, “Tônyě ma a o shyényě̤mû̌ ha vǎhé? Kayǎ tôprè̤prè̤ dố a cuốklyá dố mò̤́sè̌klè̌ yěnuô, a taphò̌ lakhû́ náto, me̤těhérò a yǒ myáhtye hekhu atè̤lǐ nuô̌.
9 Respondeu Jesus: Não são doze as horas do dia? Se alguém andar de dia, não tropeça, porque vê a luz deste mundo;
10 Manárò kayǎ tôprè̤prè̤ a ki cuố dố mò̤́khí hénuô, a ki taphò̌ lakhû́ pǎ, me̤těhérò a yǒ khí nuô̌.”
10 mas, se andar de noite, tropeça, porque nele não há luz.
11 A héhtuô̌ phúyě rò, a hé plehyǎ pó̤ èthǐ, “Pè̤ khǒbò́thyó Lazarú omyění̤ sǒtapa̤ hò́, manárò vǎ ki cuố hturyǎ̤ ihtò lǔ.” A hé èthǐ phúnuô.
11 Isto dizia e depois lhes acrescentou: Nosso amigo Lázaro adormeceu, mas vou para despertá-lo.
12 “A ki omyění̤ sǒtapa̤ prè́ hérò, a omo̤-oryá hyǎkhyě dû pǎ kǒkǒ,” a khǒpacè̤̌ hésû lǔ phúnuô.
12 Disseram-lhe, pois, os discípulos: Senhor, se dorme, estará salvo.
13 Jesǔ thè́zṳ̂́ hé angó̤lasá ná Lazarú thyě hò́ manárò èthǐ tane̤prè́ ná a omyění̤ phúnuôprè́.
13 Jesus, porém, falara com respeito à morte de Lázaro; mas eles supunham que tivesse falado do repouso do sono.
14 Yětôphuốrò a héluô̌lǐ pé̤ èthǐ, “Lazarú thyěhò́,
14 Então, Jesus lhes disse claramente: Lázaro morreu;
15 manárò, vǎ okuô̌ ná Lazarú bínuô to rò vǎ thè́krṳ̂̌ prè́, me̤těhérò dố a htwǒhtya phúyě akhu-akhyě, thǐ tè̤zṳ̂́e vǎ ki duhtya ná duhtya pǎ. Tè̤yětahe htwǒhtya phúyě nuôma, a htwǒhtya dố a ki htwǒbwíhtwǒtaryě dố thǐgně prè́. Phúnuôrò cuố꤮, pè̤ cuốkuô̌ è pó꤮.”
15 e por vossa causa me alegro de que lá não estivesse, para que possais crer; mas vamos ter com ele.
16 Thomazo dố ǔ è́pó̤ lǔmwi̤ ná Didymo yětôprè̤ hé Jesǔ a khǒpacè̤̌ tahe, “Pè̤ cuốthyě ró̤kuô̌ ná pè̤ Byacè pó!” A hé phúnuô.
16 Então, Tomé, chamado Dídimo, disse aos condiscípulos: Vamos também nós para morrermos com ele.
17 Bí Byacè Jesǔ cuốtuố̤ dố dò̌ Bethania akhè̌nuô, ǔ iluố Lazarú nuô a ohò́ lwǐ̤nyě hò́.
17 Chegando Jesus, encontrou Lázaro já sepultado, havia quatro dias.
18 Dò̌ Bethania yě a oye̤ ná vǐ̤ Jerusalem a phû꤮ o nyě̤mile.
18 Ora, Betânia estava cerca de quinze estádios perto de Jerusalém.
19 Martha ná Maria yě a puố̤prè̤khǔ thyě akhu-akhyě, ǔ hyǎ ilò̌ èthǐ, ǔ hyǎ okruô̌olè̤ è́kuô̌ lǎ èthǐ.
19 Muitos dentre os judeus tinham vindo ter com Marta e Maria, para as consolar a respeito de seu irmão.
20 Bí Martha ní̤huô̌ ná Byacè Jesǔ hyǎhò́ akhè̌nuô, a htecuố myásû lǔ. Manárò, Maria rò a okyǎ dố hi prè́.
20 Marta, quando soube que vinha Jesus, saiu ao seu encontro; Maria, porém, ficou sentada em casa.
21 Martha hé Byacè Jesǔ Krístu, “Byacè, nè̤ ki okuô̌ ná pè̤ bíyě hénuôma, vǎ puố̤prè̤khǔ thyě cyá̤ ǐtě.
21 Disse, pois, Marta a Jesus: Senhor, se estiveras aqui, não teria morrido meu irmão.
22 Manárò, khǒnyá̤yě cò́ bèbè, vǎ thè́gně ná nè̤ kwǐ Cò́marya ǐtětě꤮ nuô, a ki dyé nè̤ prè́.”
22 Mas também sei que, mesmo agora, tudo quanto pedires a Deus, Deus to concederá.
23 Jesǔ hésû lǔ, “Nè̤puố̤ ki htwǒprè̤ ka̤khyě khyěthyá pǎ.”
23 Declarou-lhe Jesus: Teu irmão há de ressurgir.
24 Rò Martha hésû lǔ, “Bí ǔ pwǒ̤꤮ tôprè̤ ihtòka̤khyě lò̌ dố tè̤thyě dố khyělố tônyě pǎnuô, è ki thyěihtò ka̤kuô̌ pǎnuô vǎ thè́gně prè́,” a hésû lǔ phúnuô.
24 Eu sei, replicou Marta, que ele há de ressurgir na ressurreição, no último dia.
25 Byacè Jesǔ hé lǔ, “Vǎ ma prè̤ dố a me̤htwǒprè̤ ka̤khyě kayǎthyě tahe. Vǎ ma prè̤ dố a dyé ǔ thè́htwǒprè̤. Kayǎ dố a zṳ̂́e vǎ tahenuô, a thyě cò́ tadû́rò a ki htwǒprè̤ ka̤khyě pǎ.
25 Disse-lhe Jesus: Eu sou a ressurreição e a vida. Quem crê em mim, ainda que morra, viverá;
26 Me̤těhérò kayǎ dố a zṳ̂́e vǎ tahenuô, a ki ní̤bè thè́htwǒprè̤ tacṳ́prè̤ pǎ, a thyěpǎ tôphuố꤮ to. Vǎ héyě nè̤ zṳ̂́e è̌, Martha?”
26 e todo o que vive e crê em mim não morrerá, eternamente. Crês isto?
27 “Ò, vǎ zṳ̂́e vǎ, Byacè,” a hésû phúnuô. “Vǎ zṳ̂́e má̤lakǒ cò́ ná nè̤ ma Messia má̤hò́ Cò́marya a phúprè̤khǔ dố a kíré̤ hyǎ dố hekhu yětôprè̤ nuôhò́.”
27 Sim, Senhor, respondeu ela, eu tenho crido que tu és o Cristo, o Filho de Deus que devia vir ao mundo.
28 Martha héhtuô̌ phúnuôrò a ka̤ dố apuố̤ Maria o rò a ka̤ hébèhuô lǔ, “Thárá hyǎtuố̤ bíyě hò́, rò a sudyǎ ní̤dyé nè̤.”
28 Tendo dito isto, retirou-se e chamou Maria, sua irmã, e lhe disse em particular: O Mestre chegou e te chama.
29 Maria ní̤huô̌ rò a tapluố̤taplyě htecuốtǒ Byacè Jesǔ.
29 Ela, ouvindo isto, levantou-se depressa e foi ter com ele,
30 Manárò bínuô akhè̌nuô, Jesǔ nuô̌hí dố dò̌kǔ to. A opǎprè́ bí Martha lé̤cuố myáhtye tǎ̤sû lǔ nuôtôpho prè́.
30 pois Jesus ainda não tinha entrado na aldeia, mas permanecia onde Marta se avistara com ele.
31 Bí Judaphú dố a hyǎ okruô̌olè̤, a hyǎ ilò̌ Maria thǐtahe myáhtye ná Maria ihtò htecuố tapluố̤taplyě akhè̌, èthǐ krwǒcuốkuô̌ lǔkhyě. Èthǐ tane̤ ná a kíré̤ hyǎnguố̤ dố luô̤̌khu.
31 Os judeus que estavam com Maria em casa e a consolavam, vendo-a levantar-se depressa e sair, seguiram-na, supondo que ela ia ao túmulo para chorar.
32 Bí Maria cuốmyáhtye ná Jesǔ akhè̌nuô, a hyǎdángṳ̂lya̤ dố lǔkhǎduô khǎshyé rò a hé lǔ, “Byacè꤮ ki nè̤ okuô̌ ná pè̤ bíyě hénuôma, vǎ puố̤prè̤khǔ thyě cyá̤ ǐtě?”
32 Quando Maria chegou ao lugar onde estava Jesus, ao vê-lo, lançou-se-lhe aos pés, dizendo: Senhor, se estiveras aqui, meu irmão não teria morrido.
33 Bí Jesǔ myáhtye Maria ná Judaphú dố a krwǒ hyǎkuô̌ lǔ tahe nguố̤ akhè̌nuô, a thè́plè̤̌, a thè́muố̤ rò a thè́plòmo̤to.
33 Jesus, vendo-a chorar, e bem assim os judeus que a acompanhavam, agitou-se no espírito e comoveu-se.
34 A sudyǎ èthǐ, “Thǐ cuố iluốtǒ lǔ bítě?”
34 E perguntou: Onde o sepultastes? Eles lhe responderam: Senhor, vem e vê!
35 Rò Jesǔ nguố̤.
35 Jesus chorou.
36 Rò Judaphú tahe hé lahyǎ, “Myámò̌lé, a mo̤ cò́ lǔ bá꤮ těnuô.”
36 Então, disseram os judeus: Vede quanto o amava.
37 Manárò tahehe rò a hé, “A me̤ lǐ cyá̤ cò́ ǔmèthè vǎ hé rò a cuố plwǒthyětuố̤ kayǎ yětôprè̤ phútě?”
37 Mas alguns objetaram: Não podia ele, que abriu os olhos ao cego, fazer que este não morresse?
38 Jesǔ thè́plè̤̌ thè́muố̤ khyěthyá rò a cuốtǒ dố ǔ lé̤iluố nuô̌ lǔ dố lò̤́kǔ yěnuô a o. Luô̤̌kǔ yěnuô ǔ htulò̌bí lǔ ná lò̤́du tômě.
38 Jesus, agitando-se novamente em si mesmo, encaminhou-se para o túmulo; era este uma gruta a cuja entrada tinham posto uma pedra.
39 Rò a hé ǔ, “Htulò̌ taphǎkyǎ lò̤́du yěnuô.”
39 Então, ordenou Jesus: Tirai a pedra. Disse-lhe Marta, irmã do morto: Senhor, já cheira mal, porque já é de quatro dias.
40 “Vǎ héhtuô̌hò́ nè̤, nè̤ ki zṳ̂́e rò nè̤ ki myáhtye Cò́marya a tè̤lǐtè̤takhè̌ pǎ, vǎhéto?” Byacè Jesǔ hé èthǐ phúnuô.
40 Respondeu-lhe Jesus: Não te disse eu que, se creres, verás a glória de Deus?
41 Phúnuôrò èthǐ htulò̌ taphǎkyǎ lò̤́du nuôtômě. Rò Jesǔ tṳ́htya dố mò́lè̤̌ rò a hé, “Kố꤮ Phè̌, nè̤ ní̤dǎ vǎ tè̤kwǐcò́bè̌ akhu-akhyě, vǎ hébwíhétaryě nè̤.
41 Tiraram, então, a pedra. E Jesus, levantando os olhos para o céu, disse: Pai, graças te dou porque me ouviste.
42 Vǎ thè́gně ná nè̤ ní̤dǎ vǎ tè̤kwǐcò́bè̌ pwǒ̤꤮ phuố. Manárò vǎ myá dố a ki htwǒbwí htwǒtaryě pé̤ kayǎ dố a ihtò bíyě tahe agně, rò thyáphú èthǐ ki zṳ̂́e ná nè̤ nò̌hyǎ vǎ agněnuôrò, vǎ hé phúyě prè́.”
42 Aliás, eu sabia que sempre me ouves, mas assim falei por causa da multidão presente, para que creiam que tu me enviaste.
43 Bí Byacè Jesǔ kwǐcò́bè̌ htuô̌nuô, a è́htǒhtya, “Lazarú! Htemò̌!”
43 E, tendo dito isto, clamou em alta voz: Lázaro, vem para fora!
44 Rò kayǎ thyě yětôprè̤ hte. Atakhu khǎduô tahenuô a talǔoma lò̌pǎ ná ikè̤̌ báplǐ rò amèthè nuô a bo tava̤bí lò̌pǎ ná ikè̤̌.
44 Saiu aquele que estivera morto, tendo os pés e as mãos ligados com ataduras e o rosto envolto num lenço. Então, lhes ordenou Jesus: Desatai-o e deixai-o ir.
45 Judaphú dố a hyǎ olě kuô̌ Maria tahe myáhtye Jesǔ me̤yě akhu-akhyě a zṳ̂́ka̤nyá̤ka̤ è́lǎ Jesǔ.
45 Muitos, pois, dentre os judeus que tinham vindo visitar Maria, vendo o que fizera Jesus, creram nele.
46 Manárò tahehe nuô a cuố dố Pharisěophú tahe a o rò a cuố hésoluô̌ pé̤ èthǐ ná Jesǔ me̤tè̤yě.
46 Outros, porém, foram ter com os fariseus e lhes contaram dos feitos que Jesus realizara.
47 Phúnuôrò bwídukhu tahe ná Pharisěophú tahe è́plò́ Judaphú khuklò́khuklyǎ dố aruô tahe rò okúokyá ní̤dyé lǔ.
47 Então, os principais sacerdotes e os fariseus convocaram o Sinédrio; e disseram: Que estamos fazendo, uma vez que este homem opera muitos sinais?
48 Pè̤ ki dya-o tadû è phúyě hénuôma, ǔ zṳ̂́e kuô̌lò̌ lǔ hò́. Htuô̌pǎrò Roma klyěphú tahe ki hyǎ pǎ rò hyǎ me̤pruốkyǎ lò̌ pè̤ tè̤lǔhǒduhǒ, pè̤ myěcôphúphú nyě̤côlò̌ pǎ.”
48 Se o deixarmos assim, todos crerão nele; depois, virão os romanos e tomarão não só o nosso lugar, mas a própria nação.
49 Yětôphuốrò dố èthǐ aklè̌ nuô, kayǎmwi̤ ná Caipha otôprè̤. Bínuô tôna ma a htwǒ bwídukhulố. Rò a héhtya, “Thǐ thè́gně lahyǎ tôcô꤮ to.
49 Caifás, porém, um dentre eles, sumo sacerdote naquele ano, advertiu-os, dizendo: Vós nada sabeis,
50 Dố Judaphú myěcô yětômuố̤ tôcôlò̌ kíré̤pyékíré̤kyǎ lò̌ agněnuô, kayǎ yětôprè̤ ki thyěkyǎ dố Judaphú yětahe agně nuô aryáklò̌ nuôma, thǐ thè́gněto è̌?”
50 nem considerais que vos convém que morra um só homem pelo povo e que não venha a perecer toda a nação.
51 A hé phúyě nuôma a hé ní̤dyédû ná a tè̤cyá̤tè̤dè nuômá̤to. Cò́marya nò̌hébè lǔ prè́. Bínuô tôna akǔnuô, è yǒ htwǒ bwídukhulố rò a hépro̤ one ré̤ ná Jesǔ ki thyě dố Juda myěcôphú tahe agně pǎ, phúnuôprè́.
51 Ora, ele não disse isto de si mesmo; mas, sendo sumo sacerdote naquele ano, profetizou que Jesus estava para morrer pela nação
52 Htuô̌rò a tè̤hépro̤ yěnuô, a tǒprè́tû́ Jesǔ ki thyě pé̤ dố Judaphú tahe agně nuômá̤to, a ki thyětuố̤ pé̤kuô̌ Cò́marya aphúalye̤ dố a o lahyǎ dố htyěké̤ aruô tahe agněgně. Thyáphú a ki me̤htwǒhtya kayǎ yětahe tômṳtuô̌ pǎ agněnuô, ǔ bè me̤thyě lǔ pǎ.
52 e não somente pela nação, mas também para reunir em um só corpo os filhos de Deus, que andam dispersos.
53 Phúnuôrò, cáhtya bínuô tônyě tǎ̤plehyǎ rò kayǎ htwǒ Judaphú khuklò́khuklyǎ tahenuô, a pṳ̌ kreme̤thyě lahyǎ hò́ Jesǔ.
53 Desde aquele dia, resolveram matá-lo.
54 Phúnuôrò, Jesǔ cuố nuô̌lá̤nuô̌lǐ pǎ dố Judaphú tahe aklè̌ to. A cuố okhókyǎ dố ké̤sè̌htyěkya̤ lò̤́tamákhu akhǎshyé khǎlé̤ tôpho. A cuố o ní̤dyé dò̌ yětôdò̌ nuôma ǔ è́ ná dò̌ Ephraim, a cuố otố̤ró̤ kuô̌ ná a khǒpacè̤̌ tahe bínuô.
54 De sorte que Jesus já não andava publicamente entre os judeus, mas retirou-se para uma região vizinha ao deserto, para uma cidade chamada Efraim; e ali permaneceu com os discípulos.
55 Judaphú pwè̌ dố ǔ è́ ná tè̤cuốtalwó pwè̌duyě a phûhyǎhò́ rò, kayǎ dò̌phúsophú otavǐtava̤ bínuô tahe htyaró̤ è́kú꤮ lǎ lahyǎ dố vǐ̤ Jerusalem. Bí pwè̌ bètyahíto akhè̌nuô, thyáphú èthǐ ki me̤ mwǒ̤plǐré̤ lahyǎ athè́plò phú tè̤cò́bè̌ lé̤klǒ o nuô rò a cuố ré̤ lahyǎ dố vǐ̤ Jerusalem prè́.
55 Estava próxima a Páscoa dos judeus; e muitos daquela região subiram para Jerusalém antes da Páscoa, para se purificarem.
56 Èthǐ myápṳ̌ lahyǎ Jesǔ. Rò bí èthǐ oplò́ tố̤lǔ dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ akhè̌nuô, a sudyǎ ní̤dyé khyělǔ tôprè̤ ná tôprè̤ rò a hé, “Thǐ tane̤ phútě? A hyǎ pwè̌ pǎ vǎhé?”
56 Lá, procuravam Jesus e, estando eles no templo, diziam uns aos outros: Que vos parece? Não virá ele à festa?
57 Bínuôakhè̌ prè̤lǔtyǎ khuklò́ tahe ná Pharisěophú tahenuô a hétǎ̤ lahyǎ angó̤, thyáphú pè̤ ki pṳ̂́ní̤ Jesǔ nuô rò, kayǎ dố a myáhtye lǔ tôprè̤prè̤ nuô, a tǒbè hésoluô̌ pé̤ pè̤.
57 Ora, os principais sacerdotes e os fariseus tinham dado ordem para, se alguém soubesse onde ele estava, denunciá-lo, a fim de o prenderem.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 11, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.