Atos 23

Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Paulu myácuốtǒ Judaphú dố a htwǒduhtwǒkhu yětahe rò a hé èthǐ, “Vǎ puố̤vyá̤ thǐ꤮, dố vǎ thè́plòkǔnuô a dyéluô̌ vǎ ná vǎ tè̤ohtwǒprè̤ dố Cò́marya a mèthènyěyě, tuố̤khǒnyá̤nuô, amwǒ̤aplǐ lốbǎ lò̌plǐ prè́.”
1 Então Paulo olhou firmemente para os membros do Conselho e disse: — Meus irmãos, tenho vivido até hoje com a consciência limpa diante de Deus.
2 Bwídukhulố Anania nò̌plyá̤ Paulu khǎu ná kayǎ dố a kahtòophû ná lǔ nuôtahe.
2 Mas Ananias, o Grande Sacerdote , mandou que os homens que estavam perto de Paulo dessem um tapa na boca dele.
3 Htuô̌rò Paulu hésû è, “Kố꤮ dò́ dố ǔ plò̤́bǔ è꤮, Cò́marya ki plyá̤ nè̤ pǎ! Nè̤ onyǎo bínuô ná nè̤ ki cirya vǎ phú tè̤thyótè̤thya aklyá hyǎ nuô tadû́rò dố nè̤ nò̌plyá̤ ǔ ná vǎ khǎu akhu-akhyě nè̤ talwóhò́ tè̤thyótè̤thya hò́.”
3 Aí Paulo disse a Ananias: — Hipócrita, Deus o castigará por isso! Você está sentado aí para me julgar de acordo com a
4 Kayǎ dố a ophû ná Paulu tahe hésû lǔ, “Kố꤮ nè̤ cuố hébè mǔmyá̤ricyá̤ bûtuố̤ cò́ Cò́marya a bwídukhulố yětôprè̤prè̤!”
4 Os homens que estavam perto de Paulo perguntaram: — Você está insultando o Grande Sacerdote, o
5 Rò Paulu hésû, “Vǎ puố̤vyá̤ thǐ꤮, vǎ thè́gně ná è ma a htwǒ bwídukhulố nuô má̤to. Lisǎsè̌ héone, ‘Kayǎ htwǒ khuklò́khuklyǎ dố a pốní̤ nè̤ kayǎ tahe yětôprè̤nuô, nè̤ tǒbè hé mǔmyá̤ricyá̤ ní̤ lǔ to,’” a hé phúnuô.
5 Paulo respondeu: — Meus irmãos, eu não sabia que ele é o Grande Sacerdote. Pois as
6 Bí Paulu myáhtye ná kayǎ obínuô tahe ma tahehe rò Saducěophú, tahehe rò Pharisěophú akhu-akhyě, a è́htǒhtyaluô̌ pé̤ Judaphú dố a htwǒ khuklò́ tahe, “Vǎ puố̤vyá̤ thǐ꤮, vǎ ma Pharisěophú tôprè̤. Vǎ ma Pharisěophú tahe a phúprè̤khǔ ma amá̤má̤. Vǎ myásû̌ ná kayǎ dố a thyě tahenuô, a ki ihtòhtwǒprè̤ ka̤khyě khyěthyá pǎ akhu-akhyěrò thǐ htû́ce̤ vǎ.”
6 Quando Paulo percebeu que alguns do Conselho eram do partido dos saduceus e outros do partido dos fariseus , disse bem alto: — Meus irmãos, eu sou fariseu e filho de fariseus. Estou aqui sendo julgado porque creio que os mortos vão ressuscitar.
7 Dố a héluô̌htya tè̤ phúyě akhu-akhyě, Pharisěophú ná Saducěophú tahe krékryá̤ khyělǔ rò èthǐ lṳpruốkyǎ lǔ nyě̤mṳ.
7 Assim que ele disse isso, os fariseus e os saduceus começaram a discutir, e o Conselho se dividiu.
8 (Me̤těhérò Saducěophú tahenuô, a hé lahyǎ, kayǎ thyě htuô̌hò́ tahenuô, a ihtòhtwǒprè̤ ka̤khyě pǎto. Htuô̌to tanémò́khuphú bèbè, zo̤ bèbè, a o tôcô꤮ to. Manárò Pharisěophú tahe ke rò, a zṳ̂́e lò̌ ke ná a olò̌ thuô̌cô.)
8 É que os saduceus não creem que os mortos vão ressuscitar, nem que existem anjos ou espíritos; mas os fariseus creem nessas coisas.
9 Yětôphuốrò ǔ lé꤮ è́htǒè́mo̤htya shyoshyo rò dố èthǐ aklè̌nuô kayǎ dố a thè́gně Cò́marya tè̤thyótè̤thya o tahe, èthǐ ma tômṳcû̌ ná Pharisěophú yětahe nuôhò́, rò dố èthǐklè̌ tahehenuô, a ihtò rò a kré ka̤khyěsû, “Pè̤ myáhtye kayǎ yětôprè̤ a tè̤me̤thû́ tôcô꤮ to. Taryáma thè́htwǒprè̤ má̤toma tanémò́khuphú nò̌hébè lakǒ è prè́ kǒle.”
9 E assim a gritaria aumentou ainda mais. Então alguns mestres da Lei que pertenciam ao partido dos fariseus se levantaram e protestaram. Eles disseram: — Não vemos nenhum mal neste homem. Pode ser mesmo que um anjo ou um espírito tenha falado com ele.
10 Tè̤klyétè̤ngǎ yě a shyohtya tuố̤ cò́ dố klyětôrí akhuklò́ yětôprè̤ bèzò̤ ná thè́isě ǔ htò́zǎ̤htò́mûkyǎ Paulu akhu-akhyě, a nò̌è́htekyǎ Paulu ná aklyěphú tahe dố èthǐ aklè̌, rò a thǔcuốkyǎ lǔ dố klyěphú tahe lé̤oní̤ hi nuôtahe akǔ.
10 A briga chegou a tal ponto, que o comandante ficou com medo de que Paulo fosse despedaçado por eles. Por isso mandou os guardas descerem para tirar Paulo do meio deles e o levar de volta para a fortaleza.
11 Bí nuôtôthè̌, Byacè hyǎ kahtòo dố Paulu khǎshyé rò a hé lǔ, “Dyashyodyasò̌ nè̤ thè́plò ní꤮. Phú nè̤ khyá htuô̌hò́ nè̤thè́ ná vǎrivǎkyǎ bí vǐ̤ Jerusalem akǔ yěnuô, nè̤ ki khyání̤kuô̌ pó̤dû tè̤ritè̤kyǎ yěnuô dố vǐ̤ Roma akǔ nuôpǎ.”
11 Na noite seguinte o Senhor Jesus apareceu a Paulo e disse:
12 Shyéparǒ mò̤́lǐbǔ akhè̌nuô, Judaphú tahe hyǎokú hébè lǔ rò èthǐ hébè sukǔ ní̤dyé lǔ ngó̤ rò a byǎkhyělǔ, “Pè̤ ki me̤thyění̤ hí Paulu to nuô, pè̤epè̤ǒ tôcô꤮ to.”
12 Na manhã seguinte alguns judeus se ajuntaram e juraram que não iam comer nem beber nada enquanto não matassem Paulo.
13 Kayǎ dố a sukǔhuô lǔ ngó̤ yětahenuô, a o kayǎ lwǐ̤shyě lốcò́.
13 Os homens que combinaram fazer isso eram mais de quarenta.
14 Htuô̌rò èthǐ cuố dố bwídukhu tahe ná Judaphú muố̤prû̌muố̤prè̤́ dố a htwǒ khuklò́khuklyǎ tahe a o rò a hé, “Pè̤ byǎthyě htuô̌hò́ pè̤né̤ ná pè̤ ki me̤thyění̤ hí Paulu to hérò pè̤epè̤ǒ tôcô꤮ to.
14 Eles foram falar com os chefes dos sacerdotes e com os líderes do povo e disseram: — Nós fizemos o seguinte juramento: “Que Deus nos amaldiçoe se comermos ou bebermos qualquer coisa enquanto não matarmos Paulo.”
15 Phúnuô akhu-akhyě thǐ ná Judaphú dố a htwǒ khuklò́khuklyǎ tahe rǎcuố li tôba dố Roma klyětôrí akhuklò́ nuôtôprè̤ a o rò hé lǔ, nò̌thǔka̤khyě khyěthyá Paulu dố thǐ onuô. Rò cyé̤me̤ lahyǎ phú thǐ thè́zṳ̂́ thè́gně tǎ̤te̤ è́htyapó̤ tè̤ritè̤kyǎ yěnuô. Rò bí ǔ thǔka̤khyěhò́ lǔ dố klyálo̤ akhè̌ pǎnuô, pè̤ otaritaryǎ onedû pè̤né̤ pǎ rò pè̤ ki me̤thyěsû è pǎ.”
15 Agora vocês e o Conselho Superior , mandem pedir ao comandante que traga Paulo aqui. Digam que estão querendo examinar melhor o caso dele. Então, antes que ele chegue, nós estaremos prontos para matá-lo.
16 Manárò Paulu apuố̤vyá̤ prè̤mò a phúprè̤khǔ ní̤huô̌ ná ǔ kíré̤ kreme̤thyě Paulu rò, a cuốnuô̌ dố klyěphú tahe lé̤ohiyě akǔ rò a cuốnuô̌ hésoluô̌ pé̤ Paulu ná tè̤ritè̤kyǎ yětôcô.
16 Mas o filho da irmã de Paulo ficou sabendo do plano; ele entrou na fortaleza e contou tudo a Paulo.
17 Yětôphuốrò Paulu è́ klyětôzè̤ a khuklò́du tahe aklè̌ tôprè̤ rò a hé lǔ, “Thǔcuố pacè̤̌ prè̤khǔphú yětôprè̤ dố klyětôrí khuklò́ nuôtôprè̤ a o nuô. Tè̤ritè̤kyǎ dố a thè́zṳ̂́ hésoluô̌ pé̤ lǔ nuô, a o tôcô.”
17 Então Paulo chamou um dos oficiais e disse: — Leve este moço ao comandante. Ele tem uma coisa para contar a ele.
18 Rò klyětôzè̤ khuklò́ tôprè̤ thǔcuố lǔ dố klyětôrí khuklò́ nuôtôprè̤ a o rò a hé lǔ, “Paulu dố ǔ dò́nuô̌ lǔ dố htò̌kǔ nuôtôprè̤ è́ vǎ rò a nò̌thǔcuố vǎ ná pacè̤̌ prè̤khǔphú yětôprè̤ dố nè̤o. A thè́zṳ̂́ hébè nè̤nuô, a o tôcô, a hé phúnuô.”
18 O oficial levou o moço ao comandante e disse: — Aquele preso que se chama Paulo mandou me chamar e pediu que eu trouxesse este moço porque ele tem uma informação para o senhor.
19 Klyětôrí khuklò́ cwiní̤ lǔtakhu rò a è́cuố lǔ dố khǎlé̤ tadwǒ tôpho rò a sudyǎhuô lǔ, “Tè̤ritè̤kyǎ dố nè̤ thè́zṳ̂́ hé vǎnuô ma ǐtě?”
19 O comandante pegou o moço pela mão, levou-o para um lado e perguntou: — O que é que você tem para me contar?
20 Rò a héso pé̤ lǔ, “Judaphú tahe thè́plò nuô̌kǔ ró̤lò̌ lǔ ná shyéparǒ pǎnuô, èthǐ ki cyé̤me̤ ané̤ phú Juda kayǎ htwǒdu tahe thè́zṳ̂́ thè́gně tǎ̤te̤ Paulu ari-akyǎ pǎ rò a nò̌thǔhyǎ nè̤ ná Paulu yě dố Juda kayǎ htwǒdu nuôtahe a o pǎ.
20 Ele respondeu: — Alguns judeus combinaram pedir ao senhor que leve Paulo amanhã ao Conselho Superior, com a desculpa de quererem examinar melhor o caso dele.
21 Manárò cuốní̤dǎ tǎ èthǐngó̤ tǎmé̤ ní꤮, me̤těhérò kayǎ kíré̤ opò̤́ me̤thyěhuô è́nuô a o cò́ kayǎ lwǐ̤shyě lốcò́. Èthǐ byǎhtuô̌hò́ lǔngó̤ tôprè̤ ná tôprè̤, èthǐ ki me̤thyění̤ hí Paulu to hénuô, èthǐ eǒ tè̤ tôcô꤮ to, a hé lahyǎ phúnuô꤮. Khǒnyá̤yě èthǐ o taritaryǎ one lò̌hò́ ané̤ ná a ki me̤ lahyǎ phúyě akhu-akhyě, èthǐ opò̤́ ní̤dǎ prè́ nè̤ tè̤hé ka̤khyěsû phútě nuôprè́.”
21 Mas não acredite nisso, pois mais de quarenta deles vão ficar escondidos esperando Paulo para o matar. Todos eles fizeram este juramento: “Que Deus nos amaldiçoe se comermos ou bebermos qualquer coisa antes de termos matado Paulo.” Eles estão prontos para cumprir o juramento e esperam apenas saber o que o senhor vai resolver.
22 Klyětôrí akhuklò́ yětôprè̤ hé lǔ, “Nè̤ hésoluô̌ pé̤ vǎ tè̤ritè̤kyǎ yětôcô nuô, cuốhéso pé̤ tǎ ǔ tôprè̤꤮ tǎmé̤ ní꤮.” A héhtuô̌ phúnuô rò a plwǒka̤kyǎ prè̤khǔphú yětôprè̤.
22 Então o comandante respondeu: — Não diga a ninguém que você me contou isso. E mandou que o moço fosse embora.
23 Phúnuô htuô̌rò, klyětôrí khuklò́ è́hyǎ klyětôzè̤ khuklò́ thè́nyě̤ rò a hé èthǐ, “Nò̌ o taritaryǎ one klyěphú nyě̤zè̤, rò nò̌cuố tố̤kuô̌ ná prè̤sidyá tathí aprè̤ thuô̌thyótôshyě, ná prè̤pṳ̂́ tabyǎ aprè̤ nyě̤zè̤ nuô, rò yětôthè̌ bí lwǐ̤thyótômû̌ bèhò́ pǎ akhè̌nuô, nò̌htecuố èthǐ dố vǐ̤ Caesarea pǎ ní꤮.
23 Então o comandante chamou dois oficiais e disse: — Arranjem duzentos soldados, e mais setenta cavaleiros, e duzentos lanceiros para ir até a cidade de Cesareia. Estejam prontos para sair daqui às nove horas da noite.
24 Taritaryǎ one pé̤ tathítahe dố Paulu agně pǎ ní꤮, rò thǔcuốtuố̤ mo̤mo̤ryáryá è dố khwídu Felice a o pǎ ní꤮, rò thǔsiplè́ cuốkyǎryá è ná prè̤ dố a thè́htethè́hǎ lǔ nuôtahe a takhukǔ ní꤮.”
24 Preparem também cavalos para Paulo montar e o levem com toda a segurança para o governador Félix.
25 A hé phúnuô htuô̌rò, klyětôrí khuklò́ yětôprè̤ rǎní̤ li tôba rò a hécuố phú dố alè̤̌ yěnuô,
25 Depois o comandante escreveu uma carta que dizia o seguinte:
26 Prè̤rǎliyě ma vǎ dố amwi̤ ná Claudio Lysia. Vǎ rǎcuố pé̤ nè̤ dố a má̤ Byacè khwídu Felice. Nè̤ ki omo̤-oryá dû ní꤮.
26 “Excelentíssimo Governador Félix, “Saudações.
27 Judaphú tahe pṳ̂́maní̤ kayǎ yětôprè̤ rò a kíré̤ me̤thyě lǔ pǎ. Ǔ dyéthè́gně vǎ ná è ma Roma htyěphúké̤phú tôprè̤ akhu-akhyě, vǎ è́ní̤ vǎ klyěphú tahe rò vǎ cuố me̤lwóhteka̤kyǎ lǔ.
27 “Alguns judeus agarraram este homem e quase o mataram. Quando soube que ele era cidadão romano, eu fui com os meus soldados e não deixei que ele fosse morto.
28 Èthǐ cuốbe tè̤thû́ lǔ ná tè̤ritè̤kyǎ ǐtěnuô, vǎ thè́zṳ̂́ thè́gně akhu-akhyě, vǎ thǔcuố è dố èthǐ Judaphú dố a htwǒduhtwǒkhu tahe a o.
28 Eu queria saber por que o estavam acusando e por isso resolvi levá-lo diante do Conselho Superior dos judeus.
29 Atè̤thû́ dố a tuố̤ cò́ dố a tǒbè thyěcò́nuô bèbè, ǔ tǒbè dò́nuô̌ cò́ lǔ dố htò̌kǔ cò́nuô bèbè, vǎ myáhtye a o tôcô꤮ to. Ǔ behtya tè̤thû́ dố lǔlo̤ khǒnyá̤yě nuôma, má̤prè́ èthǐ atè̤thyótè̤thya ní̤dyédû nuôtahe prè́.
29 Então descobri que ele não tinha feito nada para merecer a prisão ou a morte. A acusação contra ele era a respeito da própria lei deles.
30 Bí ǔ dyéthè́gněhò́ vǎ ná Judaphú tahe cuốokúokyá ní̤dyé lǔ rò èthǐ hébè sunuô̌kǔ khyělǔ ná èthǐ kíré̤ kreme̤thyě Paulu nuô, vǎ belya̤hò́ vǎ thè́plò ná vǎ ki nò̌thǔcuố pryǎkyǎ è dố nè̤o tôphuốtuô̌ cò́. Rò vǎ hédû kayǎ dố a be lǔ tè̤thû́ yěnuôtahe ná a ki hyǎdyahtyaluô̌ Paulu atè̤thû́ ari-akyǎ dố nè̤ mèthènyě pǎ.
30 Quando fui informado de que havia um plano para matá-lo, resolvi mandá-lo ao senhor. E disse para aqueles judeus que fizessem as acusações na sua presença. “Saúde. “Cláudio Lísias.”
31 Rò klyěphú tahe me̤phú ǔ nò̌ èthǐ nuô. Rò èthǐ è́ní̤ Paulu rò a thǔcuố tuố̤ cò́ lǔ dố vǐ̤ Antipatri bínuô tôthè̌cò́.
31 Então os soldados cumpriram as ordens. Pegaram Paulo e o levaram durante a noite até a cidade de Antipátride.
32 Dốkhyě tônyěnuô, klyěphú dố a cuố ná akhǎduô tahenuô a ka̤khyě khyěthyá dố klyěphú tahe lé̤oní̤ akhǎlé̤. Rò thyáphú prè̤sidyá tathí tahe ki cuố plehyǎ kuô̌pó̤ ná Paulu dố nyě tôkyě agněnuô, a nò̌okyǎkyǎ prè̤sidyá tathí tahe bínuô.
32 No dia seguinte os soldados voltaram para a fortaleza, deixando que os cavaleiros continuassem a viagem com Paulo.
33 Èthǐ cuốtuố̤ dố vǐ̤ Caesarea rò, a cuốdyé li nuôtôba dố khwídu takhukǔ rò èthǐ thǔhtyakyǎ Paulu dố khwídu yětôprè̤ a o.
33 Eles o levaram para a cidade de Cesareia, deram a carta ao Governador e lhe entregaram Paulo.
34 Khwídu hốmyáhtuô̌ liyě rò a sudyǎ Paulu ná a odố ké̤bítě tôké̤ hyǎtě, rò bí a thè́gněhò́ ná Paulu o dố Cilicia ké̤ hyǎ akhè̌nuô,
34 O Governador leu a carta e perguntou a Paulo de onde ele era. Quando soube que era da região da Cilícia,
35 a hé lǔ, “Shyé꤮ kayǎ dố a be tè̤thû́ nè̤ nuôtahe ki hyǎtuố̤hò́ pǎ rò vǎ ki ní̤dǎ myámyá nè̤ tè̤hébè pǎ.” Htuô̌rò, a hétǎ̤ angó̤ dố klyěphú tahe alo̤ ná cuốdya Paulu dố Khwí Herodè me̤htya ní̤dyé ahǒ nuôtômě akǔnuô, rò opò̤́maní̤ lǔ ní꤮.
35 disse: — Quando os seus acusadores chegarem, eu ouvirei o que você tem para dizer. Em seguida mandou que ele ficasse preso no palácio do Governador .

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 23, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.