Atos 20
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NVI
1 Bí tè̤súsá othuô htuô̌hò́ akhè̌nuô, Paulu è́plò́ prè̤zṳ̂́etè̤phú tahe rò a dyéhè̌dyére èthǐ, a hémo̤héryákyǎ èthǐ htuô̌rò a htecuố dố Macedonia ké̤kǔ.
1 Cessado o tumulto, Paulo mandou chamar os discípulos e, depois de encorajá-los, despediu-se e partiu para a Macedônia.
2 Bí a cuốrwó dò̌ o bí klyálo̤ tahe akhè̌nuô, a dyéhè̌dyére cuố è́pé̤ lǎ ǔ. Htuô̌rò a cuố plehyǎ pó̤ dố Greece ké̤.
2 Viajou por aquela região, encorajando os irmãos com muitas palavras e, por fim, chegou à Grécia,
3 A cuốo bínuô thuô̌lè̌ htuô̌rò a o taritaryǎhò́ ané̤ ná a ki htecuố dố Syria ké̤ ná thòklyědu tadû́rò a thè́gně ná Judaphú tahe kre me̤thyě lǔ akhu-akhyě, a belya̤ khyěthyá athè́plò ná a ki kanuô̌ cuốtalwó khyěthyá Macedoniaké̤ ná akhǎduô.
3 onde ficou três meses. Quando estava a ponto de embarcar para a Síria, os judeus fizeram uma conspiração contra ele; por isso decidiu voltar pela Macedônia,
4 Vǐ̤ Beroeaphú Pyrrho aphúkhǔ Sopater ná vǐ̤ Thessaloniaphú Aristarko ná Secundo, htuô̌rò vǐ̤ Derbephú Gaio, ná Timothy, ná Asia ké̤phú Tykico ná Trophimo tahe krwǒcuố kuô̌ná lǔ.
4 sendo acompanhado por Sópatro, filho de Pirro, de Beréia; Aristarco e Secundo, de Tessalônica; Gaio, de Derbe; e Timóteo, além de Tíquico e Trófimo, da província da Ásia.
5 Èthǐ cuốopò̤́ré̤ pè̤ dố vǐ̤ Troa akǔ.
5 Esses homens foram adiante e nos esperaram em Trôade.
6 Pwè̌ khò́mǔ sǒdǒ huô̌mûtapho htuô̌hò́hò́ná, pè̤ htyasidyání̤ thòklyědu bí vǐ̤ Philippi nuô rò pè̤ hyǎmyáhtye ná èthǐ dố vǐ̤ Troa. Pè̤ hyǎ dố klyálo̤ nuô a o cò́ nyǎ̤thè̌ cò́. Rò pè̤ hyǎ onyě̤ bínuô thuô̌thyótônyě.
6 Navegamos de Filipos, após a festa dos pães sem fermento, e cinco dias depois nos reunimos com os outros em Trôade, onde ficamos sete dias.
7 Bí mò̤́katò̤ mò̤́hé akhè̌nuô, pè̤ oplò́otố̤ khyěthyálǔ ná ki ibikyě khò́mǔ agně. Parǒpǎ nuô Paulu kíré̤ htecuốhò́ akhu-akhyě a hébè tuố̤ cò́ kayǎ bè́mṳ yětahenuô dố mò̤́ne̤khè̌ cò́.
7 No primeiro dia da semana reunimo-nos para partir o pão, e Paulo falou ao povo. Pretendendo partir no dia seguinte, continuou falando até à meia-noite.
8 Hidò́kǔ dố akhutôtó̤ bí pè̤ lé̤okúní̤ lǔ akhǎlé̤ nuô, ǔ isǐlǐ è́lǎ mi.
8 Havia muitas candeias no piso superior onde estávamos reunidos.
9 Pacè̤̌ prè̤khǔ phúthèphú dố amwi̤ ná Eutyko héyě tôprè̤nuô a onyǎo dố kadǎphúkhu. Paulu dônyǎ nyě̤nyacò́ rò Eutyko omyěkhǎ rò a omyění̤ hyǎlǎ. Yětôphuốrò a odố hikhu thuô̌tó̤tôtó̤ rò a latǎ̤ tuố̤dố hekhu. Bí ǔ cuố phyáhtya lǔ akhè̌nuô, a thyěhò́.
9 Um jovem chamado Êutico, que estava sentado numa janela, adormeceu profundamente durante o longo discurso de Paulo. Vencido pelo sono, caiu do terceiro andar. Quando o levantaram, estava morto.
10 Rò Paulu hítǎ̤ dố hilè̤̌ rò a ngò̤tǎ̤ phyábû́ lǔ rò a hé, “Bèzò̤ tǎmé̤. A htwǒprè̤pǎ prè́!”
10 Paulo desceu, inclinou-se sobre o rapaz e o abraçou, dizendo: "Não fiquem alarmados! Ele está vivo! "
11 Htuô̌rò a kahtya khyěthyá dố hidò́kǔ rò a htya-ibikyě khò́mǔ rò a ki etố̤ǒtố̤kuô̌ tè̤ ná prè̤zṳ̂́etè̤phú tahe. A hébènyě̤ tố̤kuô̌ ná èthǐ tuố̤dố mò̤́lǐbǔ rò a htecuốkyǎ no prè́.
11 Então subiu novamente, partiu o pão e comeu. Depois, continuou a falar até o amanhecer e foi embora.
12 Èthǐ ka̤thǔ pacè̤̌ prè̤khǔphúthè Eútychus yě dố ahi. A htwǒprè̤ pǎprè́ akhu-akhyě, a mo̤khyě nyacò́ èthǐ thè́plò.
12 Levaram vivo o jovem, o que muito os consolou.
13 Paulu mekyǎ pè̤ ná cuốsidyá thòklyědu rò htecuố ré̤ dố vǐ̤ Asso nuô, rò Paulu ki cuố sidyá kuô̌ pè̤ bínuô pǎ. Me̤těhénuô è rò a ki cuố ná akhǎduô dố khǒkhu tôkyě pǎ.
13 Quanto a nós, fomos até o navio e embarcamos para Assôs, onde iríamos receber Paulo a bordo. Assim ele tinha determinado, tendo preferido ir a pé.
14 Pè̤ myáhtyesû lǔ dố vǐ̤ Asso, rò pè̤ sidyácuố ró̤lǔ thòklyědu dố vǐ̤ Mitylene.
14 Quando nos encontrou em Assôs, nós o recebemos a bordo e prosseguimos até Mitilene.
15 Pè̤ sidyá cuố thòklyěduyě rò parǒ tônyěnuô, pè̤ cuốtuố̤ dố Chio klû́. Dốkhyětônyě rò pè̤ cuốtuố̤ke dố Samo klû́. Dốkhyětônyě pó̤ rò pè̤ cuốtuố̤ dố vǐ̤ Mileto.
15 No dia seguinte navegamos dali e chegamos defronte de Quio; no outro dia atravessamos para Samos e, um dia depois, chegamos a Mileto.
16 Thyáphú tè̤shuốtè̤khè̌ ki lò̌kyǎdě tǎ bí Asia ké̤kǔ yě tǎmé̤nuô, Paulu dyalya̤ athè́plò ná a ki cuố talwókyǎ vǐ̤ Epheso. Ki aryání̤ rò Paulu thè́zṳ̂́ cuốtuố̤ pryǎlè́ kuô̌ Pentecostopwè̌ ashuốakhè̌ bí vǐ̤ Jerusalem akǔnuô.
16 Paulo tinha decidido não aportar em Éfeso, para não se demorar na província da Ásia, pois estava com pressa de chegar a Jerusalém, se possível antes do dia de Pentecoste.
17 Bí Paulu obí vǐ̤ Mileto akhè̌nuô, a mehyǎ prè̤zṳ̂́etè̤plò́mṳ muố̤prû̌muố̤prè̤́ dố a htwǒ khuklò́khuklyǎ rò a o lahyǎ dố vǐ̤ Epheso akǔ nuôtahe dố a o. Rò a hé èthǐ ná a ki hyǎ myáhtye tǎ̤sû lǔ bí vǐ̤ Mileto akǔyě.
17 De Mileto, Paulo mandou chamar os presbíteros da igreja de Éfeso.
18 Bí èthǐ hyǎtuố̤hò́ akhè̌nuô, Paulu hé èthǐ, “Cáhtya bí vǎ hyǎtuố̤lú dố Asia ké̤ nuôtônyě tǎ̤plehyǎnuô, vǎ ihtòonyǎ tố̤ná thǐ phútěphútěnuô thǐ thè́gně htuô̌dûhò́.
18 Quando chegaram, ele lhes disse: "Vocês sabem como vivi todo o tempo em que estive com vocês, desde o primeiro dia em que cheguei à província da Ásia.
19 Bí vǎ myáhtyebè cò́ ná tè̤pyá̤tè̤sè̌ dố Judaphú tahe kreme̤ mǔmyá̤ricyá̤ cò́ vǎ akhè̌nuô tadû́rò vǎ yǒ me̤tè̤ dố Cò́marya agně akhu-akhyě vǎ bè mèthèhtyě tǎ̤ cò́. Htuô̌to vǎ bè shyalya̤ tadû cò́ vǎ thè́plò.
19 Servi ao Senhor com toda a humildade e com lágrimas, sendo severamente provado pelas conspirações dos judeus.
20 Thǐ thè́gnědûhò́ ná tè̤hésodônyǎ tôcôcô dố a ki htwǒhtya tè̤me̤cwó̤ dố thǐgně hénuô, vǎ me̤bíme̤uốkyǎ ná tôcô꤮ to. Rò dố kayǎ bè́mṳ aklè̌ bèbè, dố thǐhithǐphyǎ akǔ bèbè, vǎ ithyóithya pé̤ htuô̌hò́ thǐ hò́.
20 Vocês sabem que não deixei de pregar-lhes nada que fosse proveitoso, mas ensinei-lhes tudo publicamente e de casa em casa.
21 Judaphú tahe bèbè, Judaphú má̤to tahe bèbè, vǎ hétǎ̤sò̌ nyacò́ èthǐ nyě̤mṳlò̌, za̤ ní̤dû lahyǎ thǐné̤ rò zṳ̂́ka̤nyá̤ka̤ kuô̌ lahyǎ Byacè Jesǔ, vǎ hé pé̤ èthǐ phúnuô nuô.
21 Testifiquei, tanto a judeus como a gregos, que eles precisam converter-se a Deus com arrependimento e fé em nosso Senhor Jesus.
22 “Khǒnyá̤yě, vǎ ní̤dǎ Thè́ Sǎsè̌ Byacè angó̤ rò vǎ ki cuố dố vǐ̤ Jerusalem. Bínuôpǎrò tè̤ kíré̤ me̤-ané̤ ná vǎ phútěphútě pǎnuô, vǎ thè́gněto.
22 "Agora, compelido pelo Espírito, estou indo para Jerusalém, sem saber o que me acontecerá ali,
23 Vǎ thè́gně prè́ tôcôcô꤮ tuô̌, dố vǐ̤ pwǒ̤tôvǐ̤ akǔnuô, Thè́ Sǎsè̌ Byacè dyérò̤ vǎ ná ǔ bè cò̌klò̤ma vǎ pǎ, rò prè̤ me̤pyá̤me̤sè̌ vǎ tahenuô, a opò̤́ onehò́ vǎklyá hò́.
23 senão que, em todas as cidades, o Espírito Santo me avisa que prisões e sofrimentos me esperam.
24 Manárò thyáphú vǎ ki me̤htuô̌kyǎ tè̤me̤ dố Byacè Jesǔ dyélya̤kyǎ vǎyě agněnuô, vǎ dyadu thè́lǒ ní̤dyé pǎ cò́ vǎ thè́plò htwǒprè̤ yěnuô to hò́. Tè̤me̤ dố a nò̌me̤ vǎ yětahe nuôma má̤hò́ vǎ bè khyá vǎthè́ ná Cò́marya abwíataryě a tè̤thè́krṳ̂̌mila yě ari-akyǎ yěnuô hò́.
24 Todavia, não me importo, nem considero a minha vida de valor algum para mim mesmo, se tão-somente puder terminar a corrida e completar o ministério que o Senhor Jesus me confiou, de testemunhar do evangelho da graça de Deus.
25 “Khǒnyá̤yě vǎ thè́gněhò́ ná lò̌꤮ thǐ dố vǎ hésodônyǎ pé̤htuô̌ lò̤́hò́ ná Cò́marya ahtyěaké̤ ari-akyǎ yětahe nuô, cáhtya khǒnyá̤yě tǎ̤plehyǎ nuô thǐ myáhtye pǎ vǎ tôprè̤꤮ to hò́.
25 "Agora sei que nenhum de vocês, entre os quais passei pregando o Reino, verá novamente a minha face.
26 Phúnuô akhu-akhyě, yětônyě, vǎ ki héluô̌ thè́gně tǎ̤te̤kyǎ pé̤ thǐ ná lò̌꤮ thǐ yětahenuô, thǐ ki thè́htwǒprè̤ pyékyǎ tôprè̤prè̤ kihénuôma vǎ tè̤thû́ má̤ pǎto hò́.
26 Portanto, eu lhes declaro hoje que estou inocente do sangue de todos.
27 Me̤těhérò lò̌꤮ tè̤ dố Cò́marya taze-one tahenuô, vǎ dò́uốdò́bí ná tôcô꤮ to. Vǎ hésothè́gně pé̤ htuô̌lò̌hò́ thǐ hò́.
27 Pois não deixei de proclamar-lhes toda a vontade de Deus.
28 Myákhwè ní̤dyédû lahyǎ thǐné̤ rò myákhwè ní̤dyé lahyǎ lò̌꤮ thímí dố Thè́ Sǎsè̌ dyétǎ̤kyǎ pé̤ thǐ dố thǐ bè myákhwèní̤ yěnuô tahe ní꤮. Htwǒ lahyǎ prè̤kyě̤thímíphú dố a myákhwèní̤ athímí yětahe nuô tahe ní꤮. Myákhwèní̤ lahyǎ Cò́marya a prè̤zṳ̂́etè̤ plò́mṳphú dố aphúkhǔ ipri̤ka̤ htuô̌hò́ ná athwi ní̤dû yěnuô ní꤮.
28 Cuidem de vocês mesmos e de todo o rebanho sobre o qual o Espírito Santo os colocou como bispos, para pastorearem a igreja de Deus, que ele comprou com o seu próprio sangue.
29 Vǎ htecuốkyǎ htuô̌hò́ pǎnuô, vǎ thè́gně ná kayǎ dố a thyá ná htwimi̤ dố acyě̤ahǎ tahe ki hyǎnuô̌ dố thǐklè̌ pǎ, rò a ki nuô̌me̤bèsè̌ lò̌ thímí muố̤mṳ yětahe pǎ.
29 Sei que, depois da minha partida, lobos ferozes penetrarão no meio de vocês e não pouparão o rebanho.
30 Rò dố thǐklè̌nuô kayǎ ki oluô̌htya tahehe pǎ. Rò thyáphú èthǐ ki ilò̌ilyá cuốní̤ prè̤zṳ̂́etè̤phú tahe agně nuôrò, a ilolahǒ cuố èthǐ pǎ.
30 E dentre vocês mesmos se levantarão homens que torcerão a verdade, a fim de atrair os discípulos.
31 Phúnuô akhu-akhyě, rò̤ryě̤ní̤ lahyǎ thǐné̤ ní꤮. Rò vǎ ithyóithyaní̤ thǐ mò̤́khíkhí mò̤́sè̌klè̌klè̌ thuô̌na akǔ cò́. Htuô̌to pwǒ̤꤮ phuốphuố꤮ vǎ mèthèhtyětǎ̤ dố thǐgně è́nyacò́nuô thè́né̤htyabè lahyǎ dûní꤮.
31 Por isso, vigiem! Lembrem-se de que durante três anos jamais cessei de advertir a cada um de vocês disso, noite e dia, com lágrimas.
32 “Khǒnyá̤yě, vǎ dyétǎ̤kyǎ thǐ dố Cò́marya a tè̤myátè̤khwè akǔ ná abwídu-ataryěhtǔ a tè̤ritè̤kyǎ yěnuô akǔ hò́. A tè̤ritè̤kyǎ yěnuô a me̤duhtyahtǔhtya cyá̤ thǐ rò a ki dyé thǐ ucè̌tazè̌ dố a bedwó one pé̤ ná a kayǎsǎsè̌ lò̌꤮ plǐ yětahe agně nuô pǎ.
32 "Agora, eu os entrego a Deus e à palavra da sua graça, que pode edificá-los e dar-lhes herança entre todos os que são santificados.
33 Rû̌ bèbè, htè̌ bèbè, hyeca̤ lé̤kû̌lé̤thyá bèbè, vǎ thè́zṳ̂́thè́lò̌ nò́kuô̌ ná ǔtè̤ tôprè̤꤮ to.
33 Não cobicei a prata nem o ouro nem as roupas de ninguém.
34 Lò̌꤮ tè̤ dố vǎ ná vǎ khǒbò́thyó lobè tahenuô, vǎ me̤cwó̤ ní̤dyédû ná vǎné̤ nuôma thǐ thè́gně lò̌dûhò́.
34 Vocês mesmos sabem que estas minhas mãos supriram minhas necessidades e as de meus companheiros.
35 Thyáphú pè̤ ki me̤cwó̤ bè́kuô̌ kayǎ dố a hè̌cè̤́recè̤́ tahenuôrò, vǎ me̤ byábû̌ pé̤lò̌ htuô̌hò́ thǐ pwǒ̤꤮ tôcô ná pè̤ tǒbè krṳ̂̌ekrṳ̂̌rya̤ tè̤, phúnuô. Rò thè́né̤htyabè lahyǎ Byacè Jesǔ a tè̤hébè dố a hé, ‘Dyétè̤ nuô tè̤sò̌ri bè è́klò̌ pǎ cò́ ná ní̤bètè̤ cò́,’” Paulu hé pé̤ èthǐ phúnuô.
35 Em tudo o que fiz, mostrei-lhes que mediante trabalho árduo devemos ajudar os fracos, lembrando as palavras do próprio Senhor Jesus, que disse: ‘Há maior felicidade em dar do que em receber’ ".
36 Bí Paulu hébèhtuô̌hò́ akhè̌nuô, a dángṳ̂lya̤ tố̤kuô̌lò̌ ná èthǐ pwǒ̤꤮ tôprè̤ rò a kwǐcò́bè̌.
36 Tendo dito isso, ajoelhou-se com todos eles e orou.
37 Rò èthǐ phyábû́ nuô̤mû́ hémo̤héryákyǎ Paulu rò a nguố̤ lahyǎ cò́ pwǒ̤꤮ tôprè̤.
37 Todos choraram muito e, abraçando-o, o beijavam.
38 Èthǐ thè́plè̤̌nebè lốmahò́ Paulu hé èthǐ ná thǐ myáhtyenò́ pǎ vǎ tôphuố꤮ to pǎ, a hé èthǐ yětômû̌ nuôhò́. Rò èthǐ thǔcuố lǔ dố ǔ lé̤báo thòklyědu khǎlé̤.
38 O que mais os entristeceu foi a declaração de que nunca mais veriam a sua face. Então o acompanharam até o navio.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 20, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.