Atos 20

Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Bí tè̤súsá othuô htuô̌hò́ akhè̌nuô, Paulu è́plò́ prè̤zṳ̂́etè̤phú tahe rò a dyéhè̌dyére èthǐ, a hémo̤héryákyǎ èthǐ htuô̌rò a htecuố dố Macedonia ké̤kǔ.
1 Quando acabou a confusão, Paulo mandou chamar os irmãos e falou com eles para animá-los. Então se despediu deles e foi para a província da Macedônia.
2 Bí a cuốrwó dò̌ o bí klyálo̤ tahe akhè̌nuô, a dyéhè̌dyére cuố è́pé̤ lǎ ǔ. Htuô̌rò a cuố plehyǎ pó̤ dố Greece ké̤.
2 Atravessou aquelas regiões, animando muito com as suas mensagens os cristãos. Aí chegou à província da Acaia,
3 A cuốo bínuô thuô̌lè̌ htuô̌rò a o taritaryǎhò́ ané̤ ná a ki htecuố dố Syria ké̤ ná thòklyědu tadû́rò a thè́gně ná Judaphú tahe kre me̤thyě lǔ akhu-akhyě, a belya̤ khyěthyá athè́plò ná a ki kanuô̌ cuốtalwó khyěthyá Macedoniaké̤ ná akhǎduô.
3 onde ficou três meses. Quando já estava pronto para ir à província da Síria, soube que os judeus estavam fazendo planos contra ele. Então resolveu voltar pela Macedônia.
4 Vǐ̤ Beroeaphú Pyrrho aphúkhǔ Sopater ná vǐ̤ Thessaloniaphú Aristarko ná Secundo, htuô̌rò vǐ̤ Derbephú Gaio, ná Timothy, ná Asia ké̤phú Tykico ná Trophimo tahe krwǒcuố kuô̌ná lǔ.
4 Foram com ele as seguintes pessoas: Sópatro, filho de Pirro, da cidade de Bereia; Aristarco e Segundo, de Tessalônica; Gaio, de Derbe; Timóteo; e também Tíquico e Trófimo, que eram da província da Ásia.
5 Èthǐ cuốopò̤́ré̤ pè̤ dố vǐ̤ Troa akǔ.
5 Eles foram na frente e nos esperaram na cidade de Trôade.
6 Pwè̌ khò́mǔ sǒdǒ huô̌mûtapho htuô̌hò́hò́ná, pè̤ htyasidyání̤ thòklyědu bí vǐ̤ Philippi nuô rò pè̤ hyǎmyáhtye ná èthǐ dố vǐ̤ Troa. Pè̤ hyǎ dố klyálo̤ nuô a o cò́ nyǎ̤thè̌ cò́. Rò pè̤ hyǎ onyě̤ bínuô thuô̌thyótônyě.
6 Depois da Festa dos Pães sem Fermento , nós partimos da cidade de Filipos. Cinco dias depois nos encontramos com eles em Trôade e ficamos ali uma semana.
7 Bí mò̤́katò̤ mò̤́hé akhè̌nuô, pè̤ oplò́otố̤ khyěthyálǔ ná ki ibikyě khò́mǔ agně. Parǒpǎ nuô Paulu kíré̤ htecuốhò́ akhu-akhyě a hébè tuố̤ cò́ kayǎ bè́mṳ yětahenuô dố mò̤́ne̤khè̌ cò́.
7 No sábado à noite nós nos reunimos com os irmãos para partir o pão . Paulo falou nessa reunião e continuou falando até a meia-noite, pois ia viajar no dia seguinte.
8 Hidò́kǔ dố akhutôtó̤ bí pè̤ lé̤okúní̤ lǔ akhǎlé̤ nuô, ǔ isǐlǐ è́lǎ mi.
8 Havia muitas lamparinas acesas na sala onde nós estávamos reunidos, a qual ficava no terceiro andar da casa.
9 Pacè̤̌ prè̤khǔ phúthèphú dố amwi̤ ná Eutyko héyě tôprè̤nuô a onyǎo dố kadǎphúkhu. Paulu dônyǎ nyě̤nyacò́ rò Eutyko omyěkhǎ rò a omyění̤ hyǎlǎ. Yětôphuốrò a odố hikhu thuô̌tó̤tôtó̤ rò a latǎ̤ tuố̤dố hekhu. Bí ǔ cuố phyáhtya lǔ akhè̌nuô, a thyěhò́.
9 Um moço chamado Êutico estava sentado numa janela. E, como Paulo continuasse falando durante muito tempo, o sono do moço foi aumentando. De repente, ele dormiu e caiu da janela. Quando o levantaram, estava morto.
10 Rò Paulu hítǎ̤ dố hilè̤̌ rò a ngò̤tǎ̤ phyábû́ lǔ rò a hé, “Bèzò̤ tǎmé̤. A htwǒprè̤pǎ prè́!”
10 Então Paulo desceu, abaixou-se, abraçou o moço e disse: — Não se assustem, pois ele está vivo.
11 Htuô̌rò a kahtya khyěthyá dố hidò́kǔ rò a htya-ibikyě khò́mǔ rò a ki etố̤ǒtố̤kuô̌ tè̤ ná prè̤zṳ̂́etè̤phú tahe. A hébènyě̤ tố̤kuô̌ ná èthǐ tuố̤dố mò̤́lǐbǔ rò a htecuốkyǎ no prè́.
11 Em seguida Paulo subiu de novo, partiu o pão e comeu. Falou ainda muito tempo, até de manhã, e depois foi embora.
12 Èthǐ ka̤thǔ pacè̤̌ prè̤khǔphúthè Eútychus yě dố ahi. A htwǒprè̤ pǎprè́ akhu-akhyě, a mo̤khyě nyacò́ èthǐ thè́plò.
12 Aí levaram o moço, vivo, para a casa dele, e isso os deixou muito animados.
13 Paulu mekyǎ pè̤ ná cuốsidyá thòklyědu rò htecuố ré̤ dố vǐ̤ Asso nuô, rò Paulu ki cuố sidyá kuô̌ pè̤ bínuô pǎ. Me̤těhénuô è rò a ki cuố ná akhǎduô dố khǒkhu tôkyě pǎ.
13 Nós fomos na frente e embarcamos no navio que nos levou até o porto de Assôs, onde devíamos esperar Paulo. Ele mandou que fizéssemos isso porque queria ir por terra até lá.
14 Pè̤ myáhtyesû lǔ dố vǐ̤ Asso, rò pè̤ sidyácuố ró̤lǔ thòklyědu dố vǐ̤ Mitylene.
14 Quando ele se encontrou conosco em Assôs, nós o recebemos no navio e seguimos viagem até a cidade de Mitilene.
15 Pè̤ sidyá cuố thòklyěduyě rò parǒ tônyěnuô, pè̤ cuốtuố̤ dố Chio klû́. Dốkhyětônyě rò pè̤ cuốtuố̤ke dố Samo klû́. Dốkhyětônyě pó̤ rò pè̤ cuốtuố̤ dố vǐ̤ Mileto.
15 Então partimos dali e, no dia seguinte, passamos perto da ilha de Quios. No outro dia já estávamos na ilha de Samos e um dia depois chegamos ao porto de Mileto.
16 Thyáphú tè̤shuốtè̤khè̌ ki lò̌kyǎdě tǎ bí Asia ké̤kǔ yě tǎmé̤nuô, Paulu dyalya̤ athè́plò ná a ki cuố talwókyǎ vǐ̤ Epheso. Ki aryání̤ rò Paulu thè́zṳ̂́ cuốtuố̤ pryǎlè́ kuô̌ Pentecostopwè̌ ashuốakhè̌ bí vǐ̤ Jerusalem akǔnuô.
16 Paulo tinha resolvido não parar na cidade de Éfeso para não ficar muito tempo na província da Ásia. Ele estava com pressa, pois queria chegar a Jerusalém, se possível, antes do dia de Pentecostes .
17 Bí Paulu obí vǐ̤ Mileto akhè̌nuô, a mehyǎ prè̤zṳ̂́etè̤plò́mṳ muố̤prû̌muố̤prè̤́ dố a htwǒ khuklò́khuklyǎ rò a o lahyǎ dố vǐ̤ Epheso akǔ nuôtahe dố a o. Rò a hé èthǐ ná a ki hyǎ myáhtye tǎ̤sû lǔ bí vǐ̤ Mileto akǔyě.
17 Em Mileto Paulo mandou chamar os presbíteros da igreja de Éfeso para se encontrarem com ele.
18 Bí èthǐ hyǎtuố̤hò́ akhè̌nuô, Paulu hé èthǐ, “Cáhtya bí vǎ hyǎtuố̤lú dố Asia ké̤ nuôtônyě tǎ̤plehyǎnuô, vǎ ihtòonyǎ tố̤ná thǐ phútěphútěnuô thǐ thè́gně htuô̌dûhò́.
18 Quando eles chegaram, Paulo disse: — Vocês sabem como foi que passei todo o tempo que estivemos juntos, desde o primeiro dia em que cheguei à
19 Bí vǎ myáhtyebè cò́ ná tè̤pyá̤tè̤sè̌ dố Judaphú tahe kreme̤ mǔmyá̤ricyá̤ cò́ vǎ akhè̌nuô tadû́rò vǎ yǒ me̤tè̤ dố Cò́marya agně akhu-akhyě vǎ bè mèthèhtyě tǎ̤ cò́. Htuô̌to vǎ bè shyalya̤ tadû cò́ vǎ thè́plò.
19 Fiz o meu trabalho como servo do Senhor, com toda a humildade e com lágrimas. E isso apesar dos tempos difíceis que tive, por causa dos judeus que se juntavam contra mim.
20 Thǐ thè́gnědûhò́ ná tè̤hésodônyǎ tôcôcô dố a ki htwǒhtya tè̤me̤cwó̤ dố thǐgně hénuô, vǎ me̤bíme̤uốkyǎ ná tôcô꤮ to. Rò dố kayǎ bè́mṳ aklè̌ bèbè, dố thǐhithǐphyǎ akǔ bèbè, vǎ ithyóithya pé̤ htuô̌hò́ thǐ hò́.
20 Vocês também sabem que fiz tudo para ajudar vocês, anunciando o evangelho e ensinando publicamente e nas casas.
21 Judaphú tahe bèbè, Judaphú má̤to tahe bèbè, vǎ hétǎ̤sò̌ nyacò́ èthǐ nyě̤mṳlò̌, za̤ ní̤dû lahyǎ thǐné̤ rò zṳ̂́ka̤nyá̤ka̤ kuô̌ lahyǎ Byacè Jesǔ, vǎ hé pé̤ èthǐ phúnuô nuô.
21 Eu disse com firmeza aos judeus e aos não judeus que eles deviam se arrepender dos seus pecados, voltar para Deus e crer no nosso Senhor Jesus.
22 “Khǒnyá̤yě, vǎ ní̤dǎ Thè́ Sǎsè̌ Byacè angó̤ rò vǎ ki cuố dố vǐ̤ Jerusalem. Bínuôpǎrò tè̤ kíré̤ me̤-ané̤ ná vǎ phútěphútě pǎnuô, vǎ thè́gněto.
22 Agora eu vou para Jerusalém, obedecendo ao Espírito Santo, sem saber o que vai me acontecer lá.
23 Vǎ thè́gně prè́ tôcôcô꤮ tuô̌, dố vǐ̤ pwǒ̤tôvǐ̤ akǔnuô, Thè́ Sǎsè̌ Byacè dyérò̤ vǎ ná ǔ bè cò̌klò̤ma vǎ pǎ, rò prè̤ me̤pyá̤me̤sè̌ vǎ tahenuô, a opò̤́ onehò́ vǎklyá hò́.
23 Sei somente que em todas as cidades o Espírito Santo tem me avisado que prisões e sofrimentos estão me esperando.
24 Manárò thyáphú vǎ ki me̤htuô̌kyǎ tè̤me̤ dố Byacè Jesǔ dyélya̤kyǎ vǎyě agněnuô, vǎ dyadu thè́lǒ ní̤dyé pǎ cò́ vǎ thè́plò htwǒprè̤ yěnuô to hò́. Tè̤me̤ dố a nò̌me̤ vǎ yětahe nuôma má̤hò́ vǎ bè khyá vǎthè́ ná Cò́marya abwíataryě a tè̤thè́krṳ̂̌mila yě ari-akyǎ yěnuô hò́.
24 Mas eu não dou valor à minha própria vida. O importante é que eu complete a minha missão e termine o trabalho que o Senhor Jesus me deu para fazer. E a missão é esta: anunciar a boa notícia da graça de Deus.
25 “Khǒnyá̤yě vǎ thè́gněhò́ ná lò̌꤮ thǐ dố vǎ hésodônyǎ pé̤htuô̌ lò̤́hò́ ná Cò́marya ahtyěaké̤ ari-akyǎ yětahe nuô, cáhtya khǒnyá̤yě tǎ̤plehyǎ nuô thǐ myáhtye pǎ vǎ tôprè̤꤮ to hò́.
25 — Eu tenho estado entre vocês, anunciando o Reino de Deus , e agora sei que vocês não vão me ver mais.
26 Phúnuô akhu-akhyě, yětônyě, vǎ ki héluô̌ thè́gně tǎ̤te̤kyǎ pé̤ thǐ ná lò̌꤮ thǐ yětahenuô, thǐ ki thè́htwǒprè̤ pyékyǎ tôprè̤prè̤ kihénuôma vǎ tè̤thû́ má̤ pǎto hò́.
26 Por isso, com toda a certeza eu afirmo hoje que, se algum de vocês se perder, eu não sou o responsável.
27 Me̤těhérò lò̌꤮ tè̤ dố Cò́marya taze-one tahenuô, vǎ dò́uốdò́bí ná tôcô꤮ to. Vǎ hésothè́gně pé̤ htuô̌lò̌hò́ thǐ hò́.
27 Pois não deixei de lhes anunciar todo o plano de Deus.
28 Myákhwè ní̤dyédû lahyǎ thǐné̤ rò myákhwè ní̤dyé lahyǎ lò̌꤮ thímí dố Thè́ Sǎsè̌ dyétǎ̤kyǎ pé̤ thǐ dố thǐ bè myákhwèní̤ yěnuô tahe ní꤮. Htwǒ lahyǎ prè̤kyě̤thímíphú dố a myákhwèní̤ athímí yětahe nuô tahe ní꤮. Myákhwèní̤ lahyǎ Cò́marya a prè̤zṳ̂́etè̤ plò́mṳphú dố aphúkhǔ ipri̤ka̤ htuô̌hò́ ná athwi ní̤dû yěnuô ní꤮.
28 Cuidem de vocês mesmos e de todo o rebanho que o Espírito Santo entregou aos seus cuidados, como pastores da Igreja de Deus, que ele comprou por meio do sangue do seu próprio Filho.
29 Vǎ htecuốkyǎ htuô̌hò́ pǎnuô, vǎ thè́gně ná kayǎ dố a thyá ná htwimi̤ dố acyě̤ahǎ tahe ki hyǎnuô̌ dố thǐklè̌ pǎ, rò a ki nuô̌me̤bèsè̌ lò̌ thímí muố̤mṳ yětahe pǎ.
29 Pois eu sei que, depois que eu for, aparecerão lobos ferozes no meio de vocês e eles não terão pena do rebanho.
30 Rò dố thǐklè̌nuô kayǎ ki oluô̌htya tahehe pǎ. Rò thyáphú èthǐ ki ilò̌ilyá cuốní̤ prè̤zṳ̂́etè̤phú tahe agně nuôrò, a ilolahǒ cuố èthǐ pǎ.
30 E chegará o tempo em que alguns de vocês contarão mentiras, procurando levar os irmãos para o seu lado.
31 Phúnuô akhu-akhyě, rò̤ryě̤ní̤ lahyǎ thǐné̤ ní꤮. Rò vǎ ithyóithyaní̤ thǐ mò̤́khíkhí mò̤́sè̌klè̌klè̌ thuô̌na akǔ cò́. Htuô̌to pwǒ̤꤮ phuốphuố꤮ vǎ mèthèhtyětǎ̤ dố thǐgně è́nyacò́nuô thè́né̤htyabè lahyǎ dûní꤮.
31 Portanto, fiquem vigiando e lembrem que durante três anos, de dia e de noite, eu, chorando, não parei de ensinar cada um de vocês.
32 “Khǒnyá̤yě, vǎ dyétǎ̤kyǎ thǐ dố Cò́marya a tè̤myátè̤khwè akǔ ná abwídu-ataryěhtǔ a tè̤ritè̤kyǎ yěnuô akǔ hò́. A tè̤ritè̤kyǎ yěnuô a me̤duhtyahtǔhtya cyá̤ thǐ rò a ki dyé thǐ ucè̌tazè̌ dố a bedwó one pé̤ ná a kayǎsǎsè̌ lò̌꤮ plǐ yětahe agně nuô pǎ.
32 — E agora eu os entrego aos cuidados de Deus e da palavra da sua graça. Pois ele pode ajudá-los a progredir espiritualmente e pode dar-lhes as bênçãos que guarda para todo o seu povo.
33 Rû̌ bèbè, htè̌ bèbè, hyeca̤ lé̤kû̌lé̤thyá bèbè, vǎ thè́zṳ̂́thè́lò̌ nò́kuô̌ ná ǔtè̤ tôprè̤꤮ to.
33 Não cobicei nem a prata, nem o ouro, nem as roupas de ninguém.
34 Lò̌꤮ tè̤ dố vǎ ná vǎ khǒbò́thyó lobè tahenuô, vǎ me̤cwó̤ ní̤dyédû ná vǎné̤ nuôma thǐ thè́gně lò̌dûhò́.
34 Pelo contrário, vocês sabem que eu trabalhei com as minhas próprias mãos e consegui tudo o que eu e os meus companheiros de trabalho precisávamos.
35 Thyáphú pè̤ ki me̤cwó̤ bè́kuô̌ kayǎ dố a hè̌cè̤́recè̤́ tahenuôrò, vǎ me̤ byábû̌ pé̤lò̌ htuô̌hò́ thǐ pwǒ̤꤮ tôcô ná pè̤ tǒbè krṳ̂̌ekrṳ̂̌rya̤ tè̤, phúnuô. Rò thè́né̤htyabè lahyǎ Byacè Jesǔ a tè̤hébè dố a hé, ‘Dyétè̤ nuô tè̤sò̌ri bè è́klò̌ pǎ cò́ ná ní̤bètè̤ cò́,’” Paulu hé pé̤ èthǐ phúnuô.
35 Em tudo tenho mostrado a vocês que é trabalhando assim que podemos ajudar os necessitados. Lembrem das palavras do Senhor Jesus: “É mais feliz quem dá do que quem recebe.”
36 Bí Paulu hébèhtuô̌hò́ akhè̌nuô, a dángṳ̂lya̤ tố̤kuô̌lò̌ ná èthǐ pwǒ̤꤮ tôprè̤ rò a kwǐcò́bè̌.
36 Quando Paulo acabou de falar, ajoelhou-se com os irmãos e orou.
37 Rò èthǐ phyábû́ nuô̤mû́ hémo̤héryákyǎ Paulu rò a nguố̤ lahyǎ cò́ pwǒ̤꤮ tôprè̤.
37 Então todos choraram muito e abraçaram e beijaram Paulo.
38 Èthǐ thè́plè̤̌nebè lốmahò́ Paulu hé èthǐ ná thǐ myáhtyenò́ pǎ vǎ tôphuố꤮ to pǎ, a hé èthǐ yětômû̌ nuôhò́. Rò èthǐ thǔcuố lǔ dố ǔ lé̤báo thòklyědu khǎlé̤.
38 Estavam tristes, especialmente porque ele lhes tinha dito que nunca mais iam vê-lo. Então eles o acompanharam até o navio.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 20, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.