Atos 16

Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NAA

Sair da comparação
NAA Nova Almeida Atualizada 2017
1 Paulu cuố plehyǎ pó̤ dố nyě rò a cuốtuố̤ dố vǐ̤ Derbe ná vǐ̤ Lystra. Bí vǐ̤ Lystra akǔnuô, kayǎ zṳ̂́ka̤nyá̤ka̤tè̤ otôprè̤ rò amwi̤ ná Timothy. Rò amuố̤ ma Judaphú dố a zṳ̂́enyá̤etè̤ tôprè̤, manárò aphè̌ ma Greek myěcôphú tôprè̤.
1 Paulo chegou também a Derbe e a Listra. Havia ali um discípulo chamado Timóteo, filho de uma judia crente, mas de pai grego.
2 Prè̤zṳ̂́etè̤phú dố a o lahyǎ bí vǐ̤ Lystra ná vǐ̤ Iconio nuôtahe htuthè́ ní̤dyé nyacò́ lǔ cò́.
2 Os irmãos em Listra e Icônio davam bom testemunho dele.
3 Paulu thè́zṳ̂́ è́krwǒcuốní̤ Timothy akhu-akhyě, a dû́talí pé̤ lǔ phá. A cuốme̤ phúyě me̤těhérò, Judaphú dố a o lahyǎ bínuôtahe thè́gně lò̌plǐ ná Timothy aphè̌ nuôma Greek myěcôphú tôprè̤ akhu-akhyě tû́rò a dû́talí pé̤ lǔ phá prè́.
3 Paulo queria que Timóteo fosse em sua companhia e, por isso, circuncidou-o por causa dos judeus daqueles lugares; pois todos sabiam que o pai dele era grego.
4 Bí èthǐ cuố nuô̌tôvǐ̤ htetôvǐ̤ akhè̌nuô, a cuố ithyóithya htuô̌kyǎ pé̤ lò̌ hò́ prè̤zṳ̂́etè̤phú dố a o lahyǎ bí vǐ̤ nuôtahe akǔ nuôtahe hò́. Rò a ithyóithya pé̤ èthǐ phú Prè̤dônyǎphú ná prè̤zṳ̂́etè̤plò́mṳ muố̤prû̌muố̤prè̤́ khuklò́khuklyǎ dố a o lahyǎ dố vǐ̤ Jerusalem akǔ nuôtahe héklò̤héma betǎ̤bete̤ htuô̌hò́ tè̤mekyǎngó̤ nuôtahe hò́.
4 Ao passar pelas cidades, entregavam aos irmãos as decisões tomadas pelos apóstolos e presbíteros de Jerusalém, para que as observassem.
5 Phúnuô akhu-akhyě, prè̤zṳ̂́etè̤ plò́mṳphú tahe a tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ ashyo-asò̌ hyǎtó̤, htuô̌to prè̤zṳ̂́etè̤phú tahe oró̤htya ná oró̤htya cò́ pwǒ̤꤮ tônyěcò́.
5 Assim, as igrejas eram fortalecidas na fé e, dia a dia, aumentavam em número.
6 Bí Asia ké̤kǔ nuô Thè́ Sǎsè̌ Byacè nò̌cuố hésodônyǎ èthǐ ná Cò́marya alǎ̤angó̤ to akhu-akhyě èthǐ cuốkhó rò cuốplúbè́kyǎ ná Phrygia ké̤ ná Galasia ké̤.
6 E percorreram a região frígio-gálata, tendo sido impedidos pelo Espírito Santo de pregar a palavra na província da Ásia.
7 Bí èthǐ cuốtuố̤ dố Mysia ké̤kû̌ akhè̌nuô, èthǐ yácû́ cuốnuô̌ dố Bithynia ké̤kǔ tadû́rò Jesǔ a Thè́ Sǎsè̌ nò̌cuốnuô̌ èthǐ to.
7 Chegando perto de Mísia, tentaram ir para Bitínia, mas o Espírito de Jesus não o permitiu.
8 Phúnuô akhu-akhyě, èthǐ cuố talwókyǎ Mysia ké̤ rò cuố dố vǐ̤ Troa akǔ prè́.
8 E, tendo contornado Mísia, foram a Trôade.
9 Bínuôtôthè̌, Paulu myáhtyelwó tè̤tôcô. Rò a myáhtyelwó ná Macedonia ké̤phú tôprè̤ hyǎkahtò kwǐthè́zò̤ lǔ, “Hyǎnuô̌ me̤cwó̤ pé̤kuô̌ré̤ pè̤ dố Macedonia ké̤kǔyě.”
9 À noite, Paulo teve uma visão na qual um homem da Macedônia estava em pé e lhe rogava, dizendo: — Passe à Macedônia e ajude-nos.
10 Paulu myáhtyelwó htuô̌ tè̤ yěyě, pè̤ otaritaryǎ pè̤né̤ ná pè̤ ki htecuố dố Macedonia ké̤, me̤těhérò pè̤ zṳ̂́e ná Cò́marya è́ pè̤ ná pè̤ ki cuố hésodônyǎ pé̤kuô̌ Macedonia ké̤phú tahe ná tè̤thè́krṳ̂̌mila ari-akyǎ.
10 Assim que Paulo teve a visão, imediatamente procuramos partir para aquele destino, concluindo que Deus nos havia chamado para lhes anunciar o evangelho.
11 Pè̤ o bí vǐ̤ Troa nuô rò pè̤ sidyání̤ thòklyědu rò pè̤ htecuố tǒdè̌ cò́cò́ dố Samothrace klû́ oní̤ nuôtôpho, parǒ tônyěnuô, pè̤ cuố plehyǎ pó̤ dố vǐ̤ Neapoli.
11 Tendo, pois, navegado de Trôade, fomos diretamente para Samotrácia e, no dia seguinte, a Neápolis.
12 Pè̤ o bínuô rò, pè̤ htecuố dǐtû́pó̤ dố vǐ̤ Philippi. Vǐ̤yě tôvǐ̤ ma vǐ̤du tôvǐ̤ dố a o dố Macedonia ké̤kǔ rò kayǎ bínuô tahe ma Roma a htyěphúké̤phú lò̌ pwǒ̤꤮ tôprè̤ cò́. Rò pè̤ o bínuô thuô̌lwǐ̤nyǎ̤nyě.
12 Dali fomos a Filipos, cidade da Macedônia, primeira do distrito e colônia romana. Nesta cidade, permanecemos alguns dias.
13 Bí Judaphú Mò̤́nyěduô bèhò́ akhè̌nuô, pè̤ htecuố dố vǐ̤klò̌ rò pè̤ cuố dǐtû́ dố htyěklǒhtû̌. Bínuôma Judaphú tahe lé̤kwǐcò́bè̌ akhǎlé̤ okǒle pè̤ ne rò pè̤ cuố꤮, rò prè̤mò tahe hyǎoplò́ one ré̤ lahyǎ bínuô rò pè̤ onyǎhébè ná èthǐ.
13 No sábado, saímos da cidade para a beira do rio, onde nos pareceu haver um lugar de oração; e, assentando-nos, falamos às mulheres que haviam se reunido ali.
14 Prè̤mò dố a ní̤dǎ pè̤ tè̤hébè yě aklè̌ tôprè̤nuô, amwi̤ ná Lydia, è ma vǐ̤ Thyatiraphú tôprè̤ rò a isè̌ ikè̤̌ li̤lò́thò̌ ngṳdu tahe. È ma prè̤mò tôprè̤ dố a cò́bucò́bè̌ Cò́marya. Rò thyáphú a ki zṳ̂́ekuô̌ Paulu a tè̤dônyǎhébè pé̤ ǔ yětahe agněnuôrò, Cò́marya bámǒ pé̤ lǔthè́plò.
14 Certa mulher, chamada Lídia, da cidade de Tiatira, vendedora de púrpura, temente a Deus, nos escutava; o Senhor lhe abriu o coração para que estivesse atenta ao que Paulo dizia.
15 È ná a hiphúphyǎphú ná kayǎ o lǎkuô̌ bí Lydia ahikǔ nuôtahe plwǒ lahyǎ ané̤ ná htyě. Htuô̌rò a è́ka̤ pè̤ rò a hé, “Thǐ ki dyanyǎhò́ vǎ ná vǎ ma kayǎ tôprè̤ dố a zṳ̂́enyá̤e tǎ̤te̤ tôprè̤ hò́ hérò thǐ bè ka̤-olě tuố̤kuô̌ dố vǎhi,” a hé rò a è́tadû pè̤, rò pè̤ bè ka̤kuô̌ cò́ lǔ.
15 Depois de ser batizada, ela e toda a sua casa, nos fez este pedido: — Se julgam que eu sou fiel ao Senhor, venham ficar na minha casa. E nos constrangeu a isso.
16 Tônyěkhè̌ bí pè̤ cuố dố tè̤kwǐcò́bè̌ akhǎlé̤ tôpho akhè̌nuô, pè̤ myáhtye tǎ̤sû ná cṳ̂́muố̤ pacè̤̌phú tôprè̤, cṳ̂́muố̤phú yětôprè̤nuô khǐnékhǐnò̌ o dố lǔkǔ rò a nò̌hé lǔ, tè̤shuốtè̤khè̌ dố a ki hyǎhtwǒhtya dố nyě pǎ nuôtahe ari-akyǎ. Dố a héso pé̤ ǔ phúnuô akhu-akhyě abyacè tahe ní̤bè è́nyacò́ rû̌ ná èkhukhyě cò́.
16 Aconteceu que, indo nós para o lugar de oração, veio ao nosso encontro uma jovem possuída de espírito adivinhador, a qual, adivinhando, dava grande lucro aos seus donos.
17 A krwǒcuốkuô̌ Paulu ná pè̤ tahe akhyě rò, a è́htǒhtya, “Prè̤khǔ yětahe ma Cò́marya dố adu-ahtǔ tadû yětôprè̤ alulé tahe hò́. A hésodônyǎ luô̌ pé̤ thǐ ná Cò́marya me̤lwóhteka̤ thǐ ari-akyǎ hò́.”
17 Seguindo a Paulo e a nós, gritava, dizendo: — Estes homens são servos do Deus Altíssimo e anunciam a vocês o caminho da salvação.
18 A hé phúnuô mò̤́nyěmò̤́thè̌ nyě̤hò́ rò a súsádídyǎ nyacò́ Paulu athè́plò rò a tarí ka̤khyětǒ lǔ rò a hé khǐnékhǐnò̌yě, “Dố Jesǔ Krístu amwi̤ akǔnuô, vǎ nò̌htecuốkyǎ nè̤ dố prè̤mò yětôprè̤ akǔ,” a héhtuô̌ tôphuốtuô̌ khǐnékhǐnò̌ yětôduô̌ htecuốkyǎ dố lǔkǔ.
18 Isto se repetiu por muitos dias. Então Paulo, já indignado, voltando-se, disse ao espírito: — Em nome de Jesus Cristo, eu ordeno que você saia dela. E, na mesma hora, o espírito saiu.
19 Bí pacè̤̌muố̤phú yětôprè̤ abyacè thè́gněhò́ ná a lé̤ní̤bèrû̌ klyá o pǎto akhè̌nuô, èthǐ pṳ̂́ Paulu ná Sila rò cwicuố èthǐ dố khuklò́du khusuhtǔ tahe lé̤oní̤ akhǎlé̤ dố klè́kǔ nuô.
19 Quando os donos da jovem viram que se havia desfeito a esperança do lucro, agarraram Paulo e Silas e os arrastaram para a praça, à presença das autoridades.
20 Èthǐ è́cuố Paulu ná Sila dố Roma prè̤ciryatè̤ tahe a mèthènyě rò a hé èthǐ, “Kayǎ yětahe ma Judaphú rò a hyǎme̤ tathû̌talṳ̂̌ lò̌plǐ pè̤ vǐ̤kǔ.
20 E, levando-os aos magistrados, disseram: — Estes homens, sendo judeus, perturbam a nossa cidade,
21 Èthǐ ithyóithyatǎ̤ ngó̤ dố a khódû ná pè̤ tè̤thyótè̤thya alé̤klǒ tahe. Pè̤ ma Roma htyěphúké̤phú tahe akhu-akhyě, pè̤ cṳ̌e, krwǒme̤bè́ kuô̌cyá̤ èthǐ alé̤klǒ yětahe to,” èthǐ hé lahyǎ phúnuô.
21 propagando costumes que não podemos aceitar, nem praticar, porque somos romanos.
22 Lò̌꤮ kayǎ bè́mṳ yětahenuô a htésû kuô̌ lò̌plǐ Paulu ná Sila. Phúnuôrò prè̤ciryatè̤ tahenuô, a nò̌htò́zǎ̤kyǎ kayǎ yěthè́nyě̤ hyeca̤, rò a hétǎ̤ angó̤ ná bèmṳ̂̌ èthǐ ná iplírwí̤.
22 Então a multidão se levantou unida contra eles, e os magistrados, rasgando-lhes as roupas, mandaram açoitá-los com varas.
23 Ǔ mṳ̂̌cyě̤mṳ̂̌cṳ̂ nyacò́ èthǐ rò dốkhyěnuô, ǔ dò́nuô̌ èthǐ dố htò̌kǔ, rò ǔ nò̌ opò̤́ma tǎ̤te̤kyǎ èthǐ ná prè̤opò̤́ htò̌ akhuklò́ nuôtôprè̤.
23 E, depois de lhes darem muitos açoites, os lançaram na prisão, ordenando ao carcereiro que os guardasse com toda a segurança.
24 Bí ngó̤ hyǎtuố̤hò́ dố prè̤opò̤́ htò̌ khuklò́ yětôprè̤ a o akhè̌nuô, a dò́nuô̌ èthǐ dố htò̌kǔ dố akǔ tôtó̤ rò a klóma èthǐ khǎduô ná thòbyedu.
24 Este, recebendo tal ordem, levou-os para o cárcere interior e prendeu os pés deles no tronco.
25 Bí mò̤́ne̤khè̌nuô, Paulu ná Sila kwǐcò́bè̌ rò irǒ htuthè́htya Cò́marya akhè̌, kayǎ o dố htò̌kǔ tahe ní̤dǎ lahyǎ èthǐ tè̤kwǐcò́bè̌ tahe ná èthǐ irǒtè̤ tahe.
25 Por volta da meia-noite, Paulo e Silas oravam e cantavam louvores a Deus, e os demais companheiros de prisão escutavam.
26 Yětôphuốrò tanéhtò́dǐ htyakhyé rò a htò́ shyonyacò́ rò lé̤dò́ o htò̌ khǎshyé yěnuô a kazuô̤̌tuố̤ lò̌ cò́. Bínuô tôphuốtuô̌, lé̤dò́ o htò̌ kadǎdu tahe lṳmǒhtya ní̤dyé lò̌dû ané̤. Htuô̌to lò̌꤮ suplye̤tò̤́htè́ dố ǔ cò̌ma ná ǔ dò́o kayǎ tahenuô, a lalyě htekyǎ ní̤dyédû lò̌ ané̤.
26 De repente, sobreveio tamanho terremoto, que sacudiu os alicerces da prisão; todas as portas se abriram e as correntes de todos os presos se soltaram.
27 Bí prè̤opò̤́htò̌ khuklò́ yětôprè̤ thè́né̤htya rò a myáhtye ná kayǎhtò̌ akadǎ lṳmǒ akhè̌nuô, a tane̤ ná ǔ dò́tǎ̤ kayǎ tahe klyahteplè́ lò̌hò́ rò a báhte anè́ rò a kíré̤ sû̌thyělya̤ ní̤dyé ná ané̤.
27 O carcereiro despertou do sono e, vendo abertas as portas da prisão, puxando da espada, ia suicidar-se, pois pensou que os presos tinham fugido.
28 Bínuôkhè̌ Paulu è́htǒcuố lǔ, “Sû̌sè̌ dyétǎ nè̤né̤ tǎmé̤. Pè̤ o lò̌plǐ bíyě prè́.”
28 Mas Paulo gritou bem alto: — Não faça nenhum mal a si mesmo! Estamos todos aqui.
29 Prè̤opò̤́htò̌ khuklò́ nò̌phyéhyǎ ǔ mikò̌ rò a klyanuô̌ dángṳ̂tǎ̤ tanyǎ̤tadè dố Paulu ná Sila a khǎduôshyé.
29 Então o carcereiro, tendo pedido uma luz, entrou correndo e, trêmulo, prostrou-se diante de Paulo e Silas.
30 A me̤phúnuô htuô̌rò a è́hte Paulu ná Sila dố aklò̌ rò a sudyǎ èthǐ, “Puố̤vyá̤ thǐ꤮, thyáphú vǎ ki ní̤bèkuô̌ tè̤siplè́ka̤ agněnuô, vǎ tǒbè me̤phútě?”
30 Depois, trazendo-os para fora, disse: — Senhores, que devo fazer para que seja salvo?
31 Rò èthǐ hésû lǔ, “Zṳ̂́ka̤nyá̤ka̤ Byacè Jesǔ yěnuô, rò nè̤ ná kayǎ dố a hyǎ olǎkuô̌ ná nè̤ dố nè̤hikǔ tahenuô, a ki ní̤bè dû tè̤me̤lwóhteka̤ pǎ.”
31 Eles responderam: — Creia no Senhor Jesus e você será salvo — você e toda a sua casa.
32 Htuô̌rò Paulu ná Sila hésodônyǎ pé̤ è ná lò̌꤮ kayǎ o dố lǔhikǔ nuôtahe ná Byacè alǎ̤angó̤.
32 E pregaram a palavra de Deus ao carcereiro e a todos os que faziam parte da casa dele.
33 Bí nuôtôthè̌thè̌꤮ tuô̌ prè́, prè̤opò̤́htò̌ khuklò́ yětôprè̤nuô a sǐplǐkyǎ pé̤ èthǐ acu-ahtyǎ tahe, htuô̌rò tôphuốtuô̌ è ná lò̌꤮ a hiphúphyǎphú nuôtahe plwǒ lò̌ lahyǎ ané̤ ná htyě.
33 Naquela mesma hora da noite, cuidando deles, lavou-lhes as feridas dos açoites. Logo a seguir, ele e todos os membros da casa dele foram batizados.
34 A è́ka̤ní̤ Paulu ná Sila dố ahi, htuô̌rò a dyéedyéǒ pé̤ èthǐ sèesèǒ. È ná a hiphúphyǎphú tahe a zṳ̂́ka̤nyá̤ka̤ lahyǎ hò́ Cò́marya akhu-akhyě, a thè́krṳ̂̌thè́lò̌ lahyǎ kanó̤꤮ to.
34 Então, levando-os para a sua própria casa, deu-lhes de comer; e, com todos os seus, manifestava grande alegria por ter crido em Deus.
35 Dốkhyě tôrǒnuô, Roma prè̤ciryatè̤ tahe nò̌cuố klyěopò̤́ vǐ̤ tahe dố kayǎopò̤́htò̌ khuklò́ yětôprè̤ a o. Rò a nò̌cuốhé prè̤opò̤́htò̌ khuklò́ nuôtôprè̤, “Plwǒhtekyǎ kayǎ nuôtahe.”
35 Quando amanheceu, os magistrados enviaram oficiais de justiça, com a seguinte ordem para o carcereiro: — Ponha aqueles homens em liberdade.
36 Phúnuô rò, prè̤opò̤́htò̌ khuklò́ yětôprè̤ hésoluô̌ Paulu, “Prè̤ciryatè̤ tahe hétǎ̤hò́ angó̤ ná bèplwǒhtekyǎ nè̤ ná Sila akhu-akhyě, thǐ htecuố ní̤ hò́. Cuốmo̤mo̤ lahyǎ ní꤮.”
36 Então o carcereiro comunicou isso a Paulo, dizendo: — Os magistrados ordenaram que vocês fossem postos em liberdade. Portanto, vocês podem sair. Vão em paz.
37 Manárò Paulu hésû klyěopò̤́ vǐ̤phú tahe, “Pè̤ ma Roma htyěphúké̤phú tahe prè́. Èthǐ sudyǎce̤myá hí pè̤ tôphuố꤮ to rò a cuốmṳ̂̌cuốpò̤ lò̌plǐ pè̤ dố ǔ tôplutôphè mèthènyě, htuô̌to èthǐ cuốdò́tǎ̤ tuố̤ pè̤ dố htò̌kǔ cò́. Khǒnyá̤rò, èthǐ thè́zṳ̂́ nò̌htecuốhuô pè̤ è̌? Èthǐ cuốme̤phúyě ma aní̤ to. Roma prè̤ciryatè̤ yětahe tǒbè hyǎ bíyě rò bèhyǎplwǒhte pè̤ ná ané̤.”
37 Paulo, porém, lhes disse: — Sem ter havido processo formal contra nós, nos açoitaram publicamente e nos jogaram na cadeia, sendo nós cidadãos romanos. Querem agora nos mandar embora sem maior alarde? Nada disso! Pelo contrário, que eles venham e, pessoalmente, nos ponham em liberdade.
38 Klyěopò̤́ vǐ̤phú tahe hésoluô̌ ka̤khyě pé̤ khyěthyá tè̤ritè̤kyǎ yě dố Roma prè̤ciryatè̤ tahe a o rò bí èthǐ ní̤huô̌ ná Paulu ná Sila ma Roma htyěphúké̤phú tahe prè́ akhè̌nuô, èthǐ thè́isě lahyǎ.
38 Os oficiais de justiça comunicaram isso aos magistrados. Quando estes souberam que Paulo e Silas eram cidadãos romanos, ficaram com medo.
39 Phúnuô akhu-akhyě, Roma prè̤ciryatè̤ tahe hyǎ kwǐthè́zò̤ Paulu ná Sila rò èthǐ thǔhte lǔ dố htò̌klò̌ rò a kwǐthè́zò̤ èthǐ ná a ki htecuốtaphǎ dố vǐ̤kǔ yě.
39 Então foram até eles e lhes pediram desculpas; e, relaxando-lhes a prisão, pediram que se retirassem da cidade.
40 Paulu ná Sila o dố htò̌kǔ hte rò htecuố dố Lydia ahi. Èthǐ cuốmyáhtye ná prè̤zṳ̂́etè̤phú tahe bínuô. Rò èthǐ dyéhè̌dyére htuô̌ ǔ bínuô tahe rò èthǐ htecuốkyǎ.
40 Tendo saído da prisão, Paulo e Silas dirigiram-se para a casa de Lídia e, vendo os irmãos, os animaram. Depois partiram.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 16, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.