Atos 14
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs VC
1 Phú èthǐ me̤htuô̌hò́ dố vǐ̤ Antioko akǔnuô, Paulu ná Barnaba cuốnuô̌ dố Judaphú tahe tè̤cò́bè̌hǒkǔ dố a o dố vǐ̤ Iconio akǔ nuôtômě. Rò èthǐ hébèplǒphè́ pé̤ ryányacò́ ǔ ná Byacè Jesǔ ari-akyǎ akhu-akhyě Judaphú ná Judaphú má̤to tahe zṳ̂́ka̤nyá̤ka̤ è́kuô̌ èthǐ kanó̤꤮ to.
1 Em Icônio, Paulo e Barnabé, segundo seu costume, entraram na sinagoga dos judeus e ali pregaram, de tal modo que uma grande multidão de judeus e de gregos se converteu à fé.
2 Manárò Judaphú dố a zṳ̂́e kuô̌ǔ to tahenuô, a ryǎ̤ Judaphú má̤to tahe mikuố dố a ki htésûkyǎ kayǎ dố a zṳ̂́ka̤nyá̤ka̤ nuôtahe.
2 Mas os judeus, que tinham permanecido incrédulos, excitaram os ânimos dos pagãos contra os irmãos.
3 Prè̤dônyǎphú yěthè́nyě̤ onyě̤ kúlǎ bínuô. Rò èthǐ thè́lè̤htyaní̤ Byacè Jesǔ dố a ki me̤cwó̤ èthǐ akhu-akhyě, a hésodônyǎ khû̌hǎ pé̤ cò́ ǔ. Byacè dyé èthǐ tè̤me̤cyá̤ tè̤tapa̤ khyéthukhyéthè́ thǐtahe ná tè̤pro̤tè̤prya̤ a tè̤mátè̤dyǎ yětahe nuôma má̤hò́ Byacè khyáluô̌ athè́ ná tè̤bwítè̤taryě ari-akyǎ dố Prè̤dônyǎphú héso pé̤ ǔ tahe nuôma a má̤lakǒhò́ nuôprè́.
3 Não obstante, eles se demoraram ali por muito tempo, falando com desassombro e confiança no Senhor, que dava testemunho à palavra da sua graça pelos milagres e prodígios que ele operava por mãos dos apóstolos.
4 Vǐ̤kǔphú bínuô tahe lṳpruốkyǎ nyě̤mṳ, tômṳ rò apó̤ní̤dyé Judaphú, tômṳ rò apó̤ní̤dyé Prè̤dônyǎphú tahe.
4 A população da cidade achava-se dividida: uns eram pelos judeus, outros pelos apóstolos.
5 Judaphú má̤to tahe ná Judaphú tahe cuốotố̤kuô̌ ná èthǐ khuklò́dukhusuhtǔ rò hébè plû́htuô̌kyǎ ró̤lǔ ngó̤ ná ki me̤cyě̤me̤cṳ̂ Prè̤dônyǎphú tahe rò ki tá̤ èthǐ ná lò̤́ pǎ.
5 Mas como se tivesse levantado um motim dos gentios e dos judeus, com os seus chefes, para os ultrajar e apedrejar,
6 Bí Prè̤dônyǎphú tahe thè́gněhò́ ná ǔ tane̤ kreme̤mǔmyá̤ hò́ èthǐ akhè̌nuô, èthǐ hteklya cuốkyǎ dố vǐ̤ Lystra ná vǐ̤ Derbe dố a o dố Lycaonia ké̤ a tè̤pốalè̤̌ nuôtahe, ná khǎlé̤ otavǐtava̤ bínuôtahe.
6 ao saberem disso, fugiram para as cidades da Licaônia, Listra e Derbe e suas circunvizinhanças.
7 Rò èthǐ cuốlě hésodônyǎ plehyǎ pé̤ pó̤ ǔ tè̤thè́krṳ̂̌mila tavǐtava̤ bínuôtôpho.
7 Ali pregaram o Evangelho.
8 Bí vǐ̤ Lystra akǔnuô kayǎ khǎduôdá pǎ dố a muố̤hò́kǔ rò a cuốcyá̤to o tôprè̤.
8 Em Listra vivia um homem aleijado das pernas, coxo de nascença, que nunca tinha andado.
9 — ausente —
9 Sentado, ele ouvia Paulo pregar. Este, fixando nele os olhos e vendo que tinha fé para ser curado,
10 — ausente —
10 disse em alta voz: Levanta-te direito sobre os teus pés! Ele deu um salto e pôs-se a andar.
11 Bí kayǎ bè́mṳ myáhtye Paulu me̤tè̤phúyě akhè̌nuô, èthǐ è́htǒ hébè lǔ ná Lycaoniaphú angó̤ rò a hé, “cò́marya tahe klwohyǎlya̤ ané̤ phú prè̤lukayǎ dố pè̤o hò́.”
11 Vendo a multidão o que Paulo fizera, levantou a voz, gritando em língua licaônica: Deuses em figura de homens baixaram a nós!
12 Èthǐ è́ Barnaba amwi̤ ná Byacè “Zeo” htuô̌rò a è́ kuô̌ke Paulu mwi̤ ná Byacè “hema”. Me̤těhérò Paulu yǒ hébè è́klò̌ ná ǔ akhu-akhyěrò a è́ lǔ phúnuô.
12 Chamavam a Barnabé Zeus e a Paulo Hermes, porque era este quem dirigia a palavra.
13 Byacè Zeo a tè̤lǔhǒdu nuô, a o dố vǐ̤klò̌ rò Byacè Zeo a bwídu yětôprè̤nuô, è ná kayǎ bè́mṳ tahe thè́zṳ̂́ hyǎ lǔtyǎhtya Prè̤dônyǎphú tahe akhu-akhyě a cwihyǎní̤ pṳ́phè̌ tahe rò a phyéhyǎní̤ tè̤phǒ tahe dố tè̤lǔhǒdu kadǎhtû̌.
13 Um sacerdote de Zeus Propóleos trouxe para as portas touros ornados de grinaldas, querendo, de acordo com todo o povo, sacrificar-lhos.
14 Bí Barnaba ná Paulu ní̤huô̌ dố ǔ kíré̤ lǔtyǎhtya èthǐ akhè̌nuô, èthǐ htò́zè̤̌ ahyeca̤ rò, èthǐ klyahyǎnuô̌ dố kayǎ bè́mṳ tahe aklè̌ rò èthǐ è́htǒ hé kayǎ nuôtahe,
14 Mas os apóstolos Barnabé e Paulo, ao perceberem isso, rasgaram as suas vestes e saltaram no meio da multidão:
15 “Thǐ cuốme̤phúyě me̤tě? Pè̤ ma kayǎ thyáná thǐ prè́. Pè̤ hyǎhéso pé̤ thǐ tè̤thè́krṳ̂̌mila ari-akyǎ prè́. Pè̤ thè́zṳ̂́ hésoluô̌ pé̤ thǐ ná cò́bè̌pǎ tǎ lahyǎ tè̤ dố angó̤lasá oto nuôtahe tǎmé̤. Pè̤ thè́zṳ̂́ nò̌cò́bè̌ thǐ ná Cò́marya dố a htwǒprè̤ yětôprè̤. È ma Cò́marya dố a byálya̤ mò́khu, hekhu, htyědutava̤ ná tè̤o dố akǔ nuôtahe lò̌꤮ plǐ tôprè̤.
15 Homens, clamavam eles, por que fazeis isso? Também nós somos homens, da mesma condição que vós, e pregamos justamente para que vos convertais das coisas vãs ao Deus vivo, que fez o céu, a terra, o mar e tudo quanto neles há.
16 Dố nuôkhè̌ ma Cò́marya plwǒ lò̌ǔ pwǒ̤myěpwǒ̤cô ná cṳ́ ǔ thè́zṳ̂́ me̤dû ǔtè̤ phúnuô.
16 Ele permitiu nos tempos passados que todas as nações seguissem os seus caminhos.
17 Manárò Cò́marya dyéluô̌htuô̌hò́ ǔ ná a tè̤khyáthè́ pwǒ̤꤮ tôphuố hò́. A tè̤khyáthè́ yětahe ma ǐtě hérò a me̤tè̤ryá tahe dố thǐgně akhu-akhyě, yěma má̤hò́ a dyéluô̌ ná è o má̤lakǒ nuôhò́. A nò̌cṳ̂tǎ̤ pé̤ thǐ ké̤, a nò̌thèhte tǒshuốtǒkhè̌ pé̤ thǐ buốhuô̌dǐ ná thòthèvèphǒ tahe, a dyétǎ̤ lốbǎ pé̤ thǐ sèesèǒ rò a me̤ thè́luố̤phòphû̌ pé̤ thǐ thè́plò.”
17 Contudo, nunca deixou de dar testemunho de si mesmo, por seus benefícios: dando-vos do céu as chuvas e os tempos férteis, concedendo abundante alimento e enchendo os vossos corações de alegria.
18 Prè̤dônyǎphú tahe hésû cò́ èthǐ báyě tadû́rò èthǐ kíré̤ me̤tǎ̤tṳ̂̌sûbè́ kayǎ bè́mṳ dố a kíré̤ lǔtyǎhtya tè̤ dố èthǐ o yětahe nuô azǔ to.
18 Apesar dessas palavras, não foi sem dificuldade que contiveram a multidão de sacrificar a eles.
19 Htuô̌rò Judaphú tahehenuô, a o dố vǐ̤ Antioko ná dố vǐ̤ Iconio rò a hyǎ. Thyáphú kayǎ bè́mṳ yětahe ki thè́htekyǎ Paulu ná Barnaba, rò a ki thè́plò okuô̌ èthǐ tôkyě agněnuô, a cuốilo kayǎ bè́mṳ tahe. Htuô̌rò èthǐ tá̤htuô̌ Paulu ná lò̤́ rò a tane̤ lahyǎ ná a thyěhò́ rò èthǐ cwihte vǐkyǎ kyǎ lǔ dố vǐ̤klò̌.
19 Sobrevieram, porém, alguns judeus de Antioquia e de Icônio que persuadiram a multidão. Apedrejaram Paulo e, dando-o por morto, arrastaram-no para fora da cidade.
20 Manárò bí prè̤zṳ̂́etè̤phú tahe hyǎopò̤́tava̤ myá è akhè̌nuô, a kahtò khyěthyá rò a ka̤kanuô̌ khyěthyá dố vǐ̤kǔ. Dốkhyě tônyěnuô, è ná Barnaba htecuố dố vǐ̤ Derbe.
20 Os discípulos o rodearam. Ele se levantou e entrou na cidade. No dia seguinte, partiu com Barnabé para Derbe.
21 Paulu ná Barnaba hésodônyǎ pé̤ ǔ ná tè̤thè́krṳ̂̌mila bí vǐ̤ Derbe akǔ nuô, rò ǔ htwǒhtya è́lǎ a khǒpacè̤̌. Htuô̌rò dốkhyěnuô, èthǐ ka̤khyě khyěthyá dố vǐ̤ Lystra ná vǐ̤ Iconio ná vǐ̤ Antioko dố a o dố Pisidia ké̤kǔnuô tahe.
21 Depois de ter pregado o Evangelho à cidade de Derbe, onde ganharam muitos discípulos, voltaram para Listra, Icônio e Antioquia {da Pisídia}.
22 Thyáphú prè̤zṳ̂́etè̤phú tahe ki oklò̤sò́ma dố a tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ akǔ agněnuô, Paulu ná Barnaba dyéhè̌dyére htyaní̤ èthǐ, htuô̌to shyakrwǒní̤ èthǐkhyě. Èthǐ ithyóithya pé̤ ǔ, “Pè̤ kíré̤ cuốnuô̌ luplúbè́ tuố̤dố Cò́marya ahtyěaké̤kǔ yěnuôma pè̤ bè cuốtalwó è́lǎ ná tè̤pyá̤tè̤sè̌ thǐtahe cò́.”
22 Confirmavam as almas dos discípulos e exortavam-nos a perseverar na fé, dizendo que é necessário entrarmos no Reino de Deus por meio de muitas tribulações.
23 Dố prè̤zṳ̂́etè̤plò́mṳ tômṳ ná tômṳ akǔnuô, Paulu ná Barnaba nwóhtya pé̤ èthǐ muố̤prû̌muố̤prè̤́ dố a bè htwǒ khuklò́khuklyǎ tahe. Rò a kwǐcò́bè̌ pé̤ èthǐ, htuô̌rò a duôe sèesèǒ, a me̤htuô̌ phúnuôrò a dyétǎ̤kyǎ kayǎ yětahe dố Byacè dố èthǐ zṳ̂́e ní̤dyé yětôprè̤ a takhukǔ.
23 Em cada igreja instituíram anciãos e, após orações com jejuns, encomendaram-nos ao Senhor, em quem tinham confiado.
24 Èthǐ cuốplú talwókyǎ Pisidia ké̤ rò èthǐ cuốtuố̤ dố Pamphylia ké̤kǔ.
24 Atravessaram a Pisídia e chegaram a Panfília.
25 Èthǐ hésodônyǎ pé̤htuô̌hò́ ǔ tè̤thè́krṳ̂̌mila bí vǐ̤ Perga akǔnuô rò èthǐ cuố dǐtû́ pó̤ dố vǐ̤ Attalia.
25 Depois de ter anunciado a palavra do Senhor em Perge, desceram a Atália.
26 Èthǐ sidyání̤ thòklyědu bí vǐ̤ Attalia nuô rò ka̤khyě khyěthyá lahyǎ dố vǐ̤ Antioko. Vǐ̤ Antioko ma vǐ̤ dố a dyétǎ̤ Paulu ná Barnaba dố Cò́marya a takhukǔ dố a kimyákikhwèní̤ èthǐ dố a tè̤cuốlě dônyǎ ná Cò́marya alǎ̤angó̤ yěnuô hò́. Rò èthǐ me̤htuô̌hò́ tè̤phyétè̤me̤ yětahe hò́.
26 Dali navegaram para Antioquia {da Síria}, de onde tinham partido, encomendados à graça de Deus para a obra que estavam a completar.
27 Bí èthǐ ka̤tuố̤ dố vǐ̤ Antioko akhè̌nuô, èthǐ è́plò́ prè̤zṳ̂́etè̤ plò́mṳphú tahe rò a hésodônyǎ pé̤lò̌ èthǐ ná lò̌꤮ Cò́marya me̤tố̤kuô̌tè̤ ná èthǐ nuôtahe rò Judaphú má̤to tahe ki zṳ̂́ka̤nyá̤ka̤ kuô̌ agně nuô, Cò́marya bámǒhtya pé̤ èthǐ kadǎ.
27 Ali chegados, reuniram a igreja e contaram quão grandes coisas Deus fizera com eles, e como abrira a porta da fé aos gentios.
28 Èthǐ onyě̤kuô̌ nyacò́ ná prè̤zṳ̂́enyá̤ephú thǐtahe bínuô.
28 Demoraram-se com os discípulos longo tempo.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.