Atos 14
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NVT
1 Phú èthǐ me̤htuô̌hò́ dố vǐ̤ Antioko akǔnuô, Paulu ná Barnaba cuốnuô̌ dố Judaphú tahe tè̤cò́bè̌hǒkǔ dố a o dố vǐ̤ Iconio akǔ nuôtômě. Rò èthǐ hébèplǒphè́ pé̤ ryányacò́ ǔ ná Byacè Jesǔ ari-akyǎ akhu-akhyě Judaphú ná Judaphú má̤to tahe zṳ̂́ka̤nyá̤ka̤ è́kuô̌ èthǐ kanó̤꤮ to.
1 Em Icônio, Paulo e Barnabé também foram à sinagoga judaica e falaram de tal modo que muitos creram, tanto judeus como gentios.
2 Manárò Judaphú dố a zṳ̂́e kuô̌ǔ to tahenuô, a ryǎ̤ Judaphú má̤to tahe mikuố dố a ki htésûkyǎ kayǎ dố a zṳ̂́ka̤nyá̤ka̤ nuôtahe.
2 Alguns dos judeus que não creram, porém, incitaram os gentios e envenenaram a mente deles contra Paulo e Barnabé.
3 Prè̤dônyǎphú yěthè́nyě̤ onyě̤ kúlǎ bínuô. Rò èthǐ thè́lè̤htyaní̤ Byacè Jesǔ dố a ki me̤cwó̤ èthǐ akhu-akhyě, a hésodônyǎ khû̌hǎ pé̤ cò́ ǔ. Byacè dyé èthǐ tè̤me̤cyá̤ tè̤tapa̤ khyéthukhyéthè́ thǐtahe ná tè̤pro̤tè̤prya̤ a tè̤mátè̤dyǎ yětahe nuôma má̤hò́ Byacè khyáluô̌ athè́ ná tè̤bwítè̤taryě ari-akyǎ dố Prè̤dônyǎphú héso pé̤ ǔ tahe nuôma a má̤lakǒhò́ nuôprè́.
3 Ainda assim, os apóstolos passaram bastante tempo ali, falando corajosamente da graça do Senhor, que confirmava a mensagem deles concedendo-lhes poder para realizar sinais e maravilhas.
4 Vǐ̤kǔphú bínuô tahe lṳpruốkyǎ nyě̤mṳ, tômṳ rò apó̤ní̤dyé Judaphú, tômṳ rò apó̤ní̤dyé Prè̤dônyǎphú tahe.
4 Com isso, o povo da cidade ficou dividido: alguns tomaram partido dos judeus, e outros, dos apóstolos.
5 Judaphú má̤to tahe ná Judaphú tahe cuốotố̤kuô̌ ná èthǐ khuklò́dukhusuhtǔ rò hébè plû́htuô̌kyǎ ró̤lǔ ngó̤ ná ki me̤cyě̤me̤cṳ̂ Prè̤dônyǎphú tahe rò ki tá̤ èthǐ ná lò̤́ pǎ.
5 Então um grupo de gentios, judeus e seus líderes resolveu atacá-los e apedrejá-los.
6 Bí Prè̤dônyǎphú tahe thè́gněhò́ ná ǔ tane̤ kreme̤mǔmyá̤ hò́ èthǐ akhè̌nuô, èthǐ hteklya cuốkyǎ dố vǐ̤ Lystra ná vǐ̤ Derbe dố a o dố Lycaonia ké̤ a tè̤pốalè̤̌ nuôtahe, ná khǎlé̤ otavǐtava̤ bínuôtahe.
6 Quando os apóstolos souberam disso, fugiram para a região da Licaônia, para as cidades de Listra e Derbe e seus arredores.
7 Rò èthǐ cuốlě hésodônyǎ plehyǎ pé̤ pó̤ ǔ tè̤thè́krṳ̂̌mila tavǐtava̤ bínuôtôpho.
7 E ali anunciaram as boas-novas.
8 Bí vǐ̤ Lystra akǔnuô kayǎ khǎduôdá pǎ dố a muố̤hò́kǔ rò a cuốcyá̤to o tôprè̤.
8 Enquanto estavam em Listra, Paulo e Barnabé encontraram um homem com os pés aleijados. Sofria desse problema desde o nascimento e, portanto, nunca tinha andado. Estava sentado
9 — ausente —
9 e ouvia Paulo pregar. Paulo olhou diretamente para ele e, vendo que ele tinha fé para ser curado,
10 — ausente —
10 disse em alta voz: “Levante-se!”. O homem se levantou de um salto e começou a andar.
11 Bí kayǎ bè́mṳ myáhtye Paulu me̤tè̤phúyě akhè̌nuô, èthǐ è́htǒ hébè lǔ ná Lycaoniaphú angó̤ rò a hé, “cò́marya tahe klwohyǎlya̤ ané̤ phú prè̤lukayǎ dố pè̤o hò́.”
11 A multidão, vendo o que Paulo havia feito, gritou no dialeto local: “Os deuses vieram até nós em forma de homens!”.
12 Èthǐ è́ Barnaba amwi̤ ná Byacè “Zeo” htuô̌rò a è́ kuô̌ke Paulu mwi̤ ná Byacè “hema”. Me̤těhérò Paulu yǒ hébè è́klò̌ ná ǔ akhu-akhyěrò a è́ lǔ phúnuô.
12 Concluíram que Barnabé era o deus grego Zeus, e Paulo, o deus Hermes, pois era ele quem proclamava a mensagem.
13 Byacè Zeo a tè̤lǔhǒdu nuô, a o dố vǐ̤klò̌ rò Byacè Zeo a bwídu yětôprè̤nuô, è ná kayǎ bè́mṳ tahe thè́zṳ̂́ hyǎ lǔtyǎhtya Prè̤dônyǎphú tahe akhu-akhyě a cwihyǎní̤ pṳ́phè̌ tahe rò a phyéhyǎní̤ tè̤phǒ tahe dố tè̤lǔhǒdu kadǎhtû̌.
13 O sacerdote do templo de Zeus, que ficava na entrada da cidade, trouxe touros e coroas de flores até as portas da cidade, pois ele e a multidão queriam oferecer sacrifícios aos apóstolos.
14 Bí Barnaba ná Paulu ní̤huô̌ dố ǔ kíré̤ lǔtyǎhtya èthǐ akhè̌nuô, èthǐ htò́zè̤̌ ahyeca̤ rò, èthǐ klyahyǎnuô̌ dố kayǎ bè́mṳ tahe aklè̌ rò èthǐ è́htǒ hé kayǎ nuôtahe,
14 Quando Barnabé e Paulo ouviram o que estava acontecendo, rasgaram as roupas e correram para o meio do povo, gritando:
15 “Thǐ cuốme̤phúyě me̤tě? Pè̤ ma kayǎ thyáná thǐ prè́. Pè̤ hyǎhéso pé̤ thǐ tè̤thè́krṳ̂̌mila ari-akyǎ prè́. Pè̤ thè́zṳ̂́ hésoluô̌ pé̤ thǐ ná cò́bè̌pǎ tǎ lahyǎ tè̤ dố angó̤lasá oto nuôtahe tǎmé̤. Pè̤ thè́zṳ̂́ nò̌cò́bè̌ thǐ ná Cò́marya dố a htwǒprè̤ yětôprè̤. È ma Cò́marya dố a byálya̤ mò́khu, hekhu, htyědutava̤ ná tè̤o dố akǔ nuôtahe lò̌꤮ plǐ tôprè̤.
15 “Amigos, por que vocês estão fazendo isso? Somos homens como vocês! Viemos lhes anunciar as boas-novas, para que abandonem estas coisas sem valor e se voltem para o Deus vivo, que fez os céus e a terra, o mar e tudo que neles há.
16 Dố nuôkhè̌ ma Cò́marya plwǒ lò̌ǔ pwǒ̤myěpwǒ̤cô ná cṳ́ ǔ thè́zṳ̂́ me̤dû ǔtè̤ phúnuô.
16 No passado, ele permitiu que as nações seguissem seus próprios caminhos,
17 Manárò Cò́marya dyéluô̌htuô̌hò́ ǔ ná a tè̤khyáthè́ pwǒ̤꤮ tôphuố hò́. A tè̤khyáthè́ yětahe ma ǐtě hérò a me̤tè̤ryá tahe dố thǐgně akhu-akhyě, yěma má̤hò́ a dyéluô̌ ná è o má̤lakǒ nuôhò́. A nò̌cṳ̂tǎ̤ pé̤ thǐ ké̤, a nò̌thèhte tǒshuốtǒkhè̌ pé̤ thǐ buốhuô̌dǐ ná thòthèvèphǒ tahe, a dyétǎ̤ lốbǎ pé̤ thǐ sèesèǒ rò a me̤ thè́luố̤phòphû̌ pé̤ thǐ thè́plò.”
17 mas nunca as deixou sem evidências de sua existência e de sua bondade. Ele lhes concede chuvas e boas colheitas, e também alimento e um coração alegre”.
18 Prè̤dônyǎphú tahe hésû cò́ èthǐ báyě tadû́rò èthǐ kíré̤ me̤tǎ̤tṳ̂̌sûbè́ kayǎ bè́mṳ dố a kíré̤ lǔtyǎhtya tè̤ dố èthǐ o yětahe nuô azǔ to.
18 Apesar dessas palavras, Paulo e Barnabé tiveram dificuldade para impedir que o povo lhes oferecesse sacrifícios.
19 Htuô̌rò Judaphú tahehenuô, a o dố vǐ̤ Antioko ná dố vǐ̤ Iconio rò a hyǎ. Thyáphú kayǎ bè́mṳ yětahe ki thè́htekyǎ Paulu ná Barnaba, rò a ki thè́plò okuô̌ èthǐ tôkyě agněnuô, a cuốilo kayǎ bè́mṳ tahe. Htuô̌rò èthǐ tá̤htuô̌ Paulu ná lò̤́ rò a tane̤ lahyǎ ná a thyěhò́ rò èthǐ cwihte vǐkyǎ kyǎ lǔ dố vǐ̤klò̌.
19 Então alguns judeus chegaram de Antioquia e Icônio e instigaram a multidão. Apedrejaram Paulo e o arrastaram para fora da cidade, pensando que ele estivesse morto.
20 Manárò bí prè̤zṳ̂́etè̤phú tahe hyǎopò̤́tava̤ myá è akhè̌nuô, a kahtò khyěthyá rò a ka̤kanuô̌ khyěthyá dố vǐ̤kǔ. Dốkhyě tônyěnuô, è ná Barnaba htecuố dố vǐ̤ Derbe.
20 No entanto, quando os discípulos o rodearam, ele se levantou e entrou novamente na cidade. No dia seguinte, partiu com Barnabé para Derbe.
21 Paulu ná Barnaba hésodônyǎ pé̤ ǔ ná tè̤thè́krṳ̂̌mila bí vǐ̤ Derbe akǔ nuô, rò ǔ htwǒhtya è́lǎ a khǒpacè̤̌. Htuô̌rò dốkhyěnuô, èthǐ ka̤khyě khyěthyá dố vǐ̤ Lystra ná vǐ̤ Iconio ná vǐ̤ Antioko dố a o dố Pisidia ké̤kǔnuô tahe.
21 Depois de terem anunciado as boas-novas em Derbe e feito muitos discípulos, Paulo e Barnabé voltaram a Listra, Icônio e Antioquia da Pisídia,
22 Thyáphú prè̤zṳ̂́etè̤phú tahe ki oklò̤sò́ma dố a tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ akǔ agněnuô, Paulu ná Barnaba dyéhè̌dyére htyaní̤ èthǐ, htuô̌to shyakrwǒní̤ èthǐkhyě. Èthǐ ithyóithya pé̤ ǔ, “Pè̤ kíré̤ cuốnuô̌ luplúbè́ tuố̤dố Cò́marya ahtyěaké̤kǔ yěnuôma pè̤ bè cuốtalwó è́lǎ ná tè̤pyá̤tè̤sè̌ thǐtahe cò́.”
22 onde fortaleceram os discípulos. Eles os encorajaram a permanecer na fé, lembrando-os de que é necessário passar por muitos sofrimentos até entrar no reino de Deus.
23 Dố prè̤zṳ̂́etè̤plò́mṳ tômṳ ná tômṳ akǔnuô, Paulu ná Barnaba nwóhtya pé̤ èthǐ muố̤prû̌muố̤prè̤́ dố a bè htwǒ khuklò́khuklyǎ tahe. Rò a kwǐcò́bè̌ pé̤ èthǐ, htuô̌rò a duôe sèesèǒ, a me̤htuô̌ phúnuôrò a dyétǎ̤kyǎ kayǎ yětahe dố Byacè dố èthǐ zṳ̂́e ní̤dyé yětôprè̤ a takhukǔ.
23 Paulo e Barnabé também escolheram presbíteros em cada igreja e, com orações e jejuns, os entregaram aos cuidados do Senhor, em quem haviam crido.
24 Èthǐ cuốplú talwókyǎ Pisidia ké̤ rò èthǐ cuốtuố̤ dố Pamphylia ké̤kǔ.
24 Então viajaram de volta pela Pisídia até a Panfília.
25 Èthǐ hésodônyǎ pé̤htuô̌hò́ ǔ tè̤thè́krṳ̂̌mila bí vǐ̤ Perga akǔnuô rò èthǐ cuố dǐtû́ pó̤ dố vǐ̤ Attalia.
25 Pregaram a palavra em Perge e desceram para Atália.
26 Èthǐ sidyání̤ thòklyědu bí vǐ̤ Attalia nuô rò ka̤khyě khyěthyá lahyǎ dố vǐ̤ Antioko. Vǐ̤ Antioko ma vǐ̤ dố a dyétǎ̤ Paulu ná Barnaba dố Cò́marya a takhukǔ dố a kimyákikhwèní̤ èthǐ dố a tè̤cuốlě dônyǎ ná Cò́marya alǎ̤angó̤ yěnuô hò́. Rò èthǐ me̤htuô̌hò́ tè̤phyétè̤me̤ yětahe hò́.
26 Por fim, voltaram de navio para Antioquia, onde sua viagem tinha começado e onde haviam sido entregues à graça de Deus para realizar o trabalho que agora completavam.
27 Bí èthǐ ka̤tuố̤ dố vǐ̤ Antioko akhè̌nuô, èthǐ è́plò́ prè̤zṳ̂́etè̤ plò́mṳphú tahe rò a hésodônyǎ pé̤lò̌ èthǐ ná lò̌꤮ Cò́marya me̤tố̤kuô̌tè̤ ná èthǐ nuôtahe rò Judaphú má̤to tahe ki zṳ̂́ka̤nyá̤ka̤ kuô̌ agně nuô, Cò́marya bámǒhtya pé̤ èthǐ kadǎ.
27 Quando chegaram a Antioquia, reuniram a igreja e relataram tudo que Deus tinha feito por meio deles e como tinha aberto a porta da fé também para os gentios.
28 Èthǐ onyě̤kuô̌ nyacò́ ná prè̤zṳ̂́enyá̤ephú thǐtahe bínuô.
28 E permaneceram ali com os discípulos por muito tempo.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.