Atos 10

Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Bí vǐ̤ Caesarea akǔ nuô klyěkhuklò́ dố amwi̤ ná Cornelio otôprè̤, è ma Roma klyětôzè̤ akhuklò́ dố ǔ è́ ná Itali klyěklǒ.
1 Morava em Cesareia um oficial do exército romano chamado Cornélio, capitão do Regimento Italiano.
2 È ma kayǎ dố a mo̤ní̤ Cò́marya tôprè̤ rò è ná lò̌꤮ a hiphúphyǎphú tahenuô a beduzṳ̂́nyá̤ nyacò́ Cò́marya. A me̤cwó̤ è́nyacò́ kayǎ sǒphásǒrya̤phú tahe rò shuốkhè̌ dǎ tǒ kwǐcò́bè̌ hò́ hénuô, a kwǐcò́bè̌ pwǒ̤꤮ tôphuố cò́.
2 Era um homem devoto e temente a Deus, como era também toda a sua família. Dava aos pobres esmolas generosas e sempre orava ao Senhor.
3 Tônyěkhè̌ bí mò̤́hélya̤ thuô̌mû̌ phûbèhò́ akhè̌nuô, a myáhtyelwó one lǐphó cò́ Cò́marya a tanémò́khuphú tôprè̤ hyǎnuô̌ oluô̌khyé dố a hidò́kǔ rò a è́ lǔ, “Cornelio!” phúnuô.
3 Certa tarde, por volta das três horas, teve uma visão na qual viu um anjo de Deus vir em sua direção e dizer: “Cornélio!”.
4 A myá otyá̤sû tanémò́khuphú rò a thè́isě kanó̤꤮ to rò “Byacè, nè̤ thè́zṳ̂́ hé vǎ ǐtě?” A sudyǎ tanémò́khuphú phúnuô,
4 Temeroso, Cornélio olhou fixamente para o anjo e perguntou: “Que é, senhor?”. E o anjo respondeu: “Suas orações e esmolas subiram até Deus, e ele as guarda na memória.
5 Khǒnyá̤yě nò̌cuố è́hyǎmò̌ Simonè Petru ná kayǎ tahe dố vǐ̤ Joppa akǔ nuô.
5 Agora, envie alguns homens a Jope e mande buscar Simão, também chamado Pedro.
6 A cuốo dố Simonè dố a me̤phá nuôtôprè̤ ahi dố a o dố htyědutava̤htû̌ nuôtôprè̤.”
6 Ele está hospedado com Simão, um homem que trabalha com couro e mora à beira do mar”.
7 — ausente —
7 Assim que o anjo foi embora, Cornélio chamou dois servos de sua casa e um soldado devoto de seu grupo de auxiliares.
8 — ausente —
8 Ele lhes contou o que havia acontecido e os enviou a Jope.
9 Dốkhyětônyě bí èthǐ cuốtuố̤phûhò́ ná vǐ̤ Joppa akhè̌nuô, Petru htya dố hikhuklwó tabye tômě akhu rò a htya kwǐcò́bè̌. Bínuô akhè̌ ma atǒ ná mò̤́phû kíré̤ htuôhò́.
9 No dia seguinte, quando os mensageiros de Cornélio se aproximavam da cidade, Pedro subiu ao terraço para orar. Era cerca de meio-dia,
10 A thè́ethè́ǒ rò ǔ taritaryǎ pé̤ lǔ sèe akhè̌ a myáhtyelwó tè̤tôcô.
10 e ele estava com fome. Enquanto a refeição era preparada, entrou num êxtase.
11 A myáhtye mò́khu lṳmǒhtya rò tè̤tôcô dố athyáná tahû̌ lyá̤du dố aná̤ o lwǐ̤ná̤ tôba rò ǔ cya̤tǎ̤ ènuô.
11 Viu o céu aberto e algo semelhante a um grande lençol ser baixado por suas quatro pontas.
12 Lò̌꤮ tè̤phútè̤lye̤ dố a khǎduôo lwǐ̤khó nuôtahe ná lò̌꤮ tè̤phútè̤lye̤ dố a labácuố nuôtahe ná lò̌꤮ htuphúzuố̤phú dố a zuô̤ dố mò́lè̤̌ tahenuô a o lò̌plǐ dố tahû̌du yětôba akǔ.
12 No lençol havia toda espécie de animais, répteis e aves.
13 Ngó̤pra̤htya rò a hé lǔ, “Petru꤮ kahtò me̤thyěekyǎmò̌ tè̤yěnuôtahe.”
13 Então uma voz lhe disse: “Levante-se, Pedro; mate e coma”.
14 Manárò Petru hésû, “Byacè꤮ vǎ e cò́nyǎ taki꤮ to, tè̤ dố ǔ dyahò́ è ná a sǎsè̌to nuôtahe bèbè, má̤torò a mwǒ̤plǐthǐplo to nuôtahe bèbè, vǎ enò́ è tôphuố꤮ to.”
14 “De modo nenhum, Senhor!”, respondeu Pedro. “Jamais comi coisa alguma que fosse considerada impura e imprópria.”
15 Rò ngó̤pra̤htya pó̤, “Tè̤ dố Cò́marya dǎhéhò́ ná a mwǒ̤plǐ prè́, rò ení̤ prè́ a hé nuôtahenuô, hé tǎ è ná a mǔmyá̤ tǎmé̤.”
15 Mas a voz falou novamente: “Não chame de impuro o que Deus purificou”.
16 Tahû̌du dố tè̤phútè̤lye̤ o dố lǔkǔ yětôbanuô, akuô̌ tǎ̤luô̌ bǎ pé̤ lǔ thuô̌phuố htuô̌rò ǔ cò̤̌htya mé̤kyǎ khyě è dố mò́khu.
16 A mesma visão se repetiu três vezes. Então, subitamente, o lençol foi recolhido ao céu.
17 Bí Petru tane̤myání̤ Cò́marya a tè̤dyéluô̌ è tè̤myáhtyelwó yě angó̤lasá akhè̌nuô, kayǎ dố Cornelio nò̌hyǎ lǔ tahenuô, a hyǎ sudyǎ myápṳ̌ Simonè ahi rò a hyǎkahtòo bí ahinyěhyǎ lo̤kadǎhtû̌nuô.
17 Pedro ficou perplexo, pensando em qual seria o significado da visão. Nesse momento, os homens que Cornélio tinha enviado encontraram a casa de Simão. Eles se aproximaram do portão
18 Rò èthǐ sudyǎhtya, “Kayǎ mwi̤ ná Simonè Petru hénuô tôprè̤ ma a otǒ bíyě è̌?”
18 e perguntaram se estava hospedado ali Simão, também chamado Pedro.
19 Bí Petru tane̤ní̤pǎ tè̤myáhtyelwó yě akhè̌nuô, Thè́ Sǎsè̌ Byacè hé lǔ, “Simonè! Kayǎ hyǎmyápṳ̌ nè̤ thè́thuô̌.
19 Enquanto Pedro ainda refletia sobre a visão, o Espírito lhe disse: “Três homens vieram procurá-lo.
20 Phúnuô akhu-akhyě hítǎ̤mò̌ dố hilè̤̌ nuô, me̤ pyá̤zè̤́pyá̤sè̌ tǎmé̤, tarú krwǒcuốkuô̌ èthǐ nuôtahe akhyěnuô, me̤těhérò vǎ nò̌hyǎnyǎ èthǐ dố nè̤o.”
20 Levante-se, desça e vá encontrar-se com eles. Não hesite em acompanhá-los, pois eu os enviei”.
21 Phúnuôrò Petru hítǎ̤ dố hilè̤̌ rò a hé èthǐ, “Vǎ ma kayǎ dố thǐ hyǎ myápṳ̌ è nuôtôprè̤ hò́. Thǐ hyǎmyápṳ̌ vǎ me̤tě?”
21 Pedro desceu e disse aos homens: “Eu sou quem vocês procuram. Por que vieram?”.
22 Rò èthǐ hésû, “Klyěkhuklò́ Cornelio nò̌hyǎ pè̤. È ma kayǎcò́kayǎte̤ tôprè̤, htuô̌to kayǎ dố a bezṳ̂́benyá̤lǎ Cò́marya tôprè̤. Judaphú tahe bezṳ̂́nyá̤ní̤ lò̌plǐ cò́ lǔ pwǒ̤꤮ tôprè̤ cò́. Thyáphú a ki ní̤huô̌nò́ kuô̌ nè̤ tè̤hébèhésû̌ tahenuô rò Cò́marya a tanémò́khuphú hyǎ hé lǔ ná bè cuố è́hyǎ nè̤ dố lǔhi.”
22 Eles responderam: “Cornélio, um oficial romano, nos enviou. Ele é um homem devoto e temente a Deus, respeitado por todos os judeus. Um santo anjo o instruiu a chamar o senhor à casa dele para que ele ouça sua mensagem”.
23 Rò Petru è́ omyěsû èthǐ.
23 Então Pedro convidou os homens para se hospedarem ali aquela noite. No dia seguinte, foi com eles, acompanhado de alguns irmãos de Jope.
24 Rò dốkhyě tônyěnuô èthǐ cuốtuố̤ dố vǐ̤ Caesarea bí Cornelio lé̤è́plò́ ní̤dyé apuố̤vyá̤ tatò tahe ná akhǒathyó tahe akhǎlé̤, rò èthǐ bínuôtahe opò̤́myásû̌ ní̤ lahyǎ Petru.
24 Chegaram a Cesareia no dia seguinte. Cornélio os esperava e havia reunido seus parentes e amigos íntimos.
25 Bí Petru kíré̤ nuô̌ dố hidò́kǔ akhè̌nuô, Cornelio è́mo̤sû lǔ rò a dángṳ̂lya̤ ngò̤taklwítǎ̤ dố lǔ khǎduôshyé rò a cò́bè̌htya lǔ.
25 Quando Pedro chegou à casa, Cornélio veio ao seu encontro e prostrou-se diante dele, adorando-o.
26 Manárò Petru nò̌kahtòkhyě è rò a hé lǔ, “Kahtòmò̌꤮ vǎ ma prè̤lu kayǎ thyáná nè̤ prè́.”
26 Mas Pedro o levantou e disse: “Fique de pé! Eu sou apenas um homem como você”.
27 Bí Petru ná Cornelio hébè nánuô̌ dố hidò́kǔ akhè̌nuô, a myáhtye kayǎ hyǎoplu-ophè, oplò́one lahyǎ bínuô.
27 Os dois conversaram e depois entraram na casa, onde muitos outros estavam reunidos.
28 Petru hé èthǐ, “Thǐ thè́gně dûhò́, pè̤ Judaphú a tè̤thyótè̤thya oná Judaphú tôprè̤ kíré̤ cuốbò́thyókhè́khǒ tố̤ná Judaphú má̤to tahe bèbè, a kíré̤ cuốolěo kuô̌ prè́ èthǐ bèbè, aní̤ to. Manárò Cò́marya dyéluô̌hò́ vǎ ná Judaphú má̤to tahe nuôma a mwǒ̤plǐ kuô̌ǔ to, má̤torò a sǎsè̌ kuô̌ǔ to hé tǎ lahyǎ tǎmé̤, pè̤ tǒbè bò́thyó lò̌plǐ èthǐ, Cò́marya dyéluô̌ vǎ phúnuô.
28 Pedro lhes disse: “Vocês sabem que nossas leis proíbem que um judeu entre num lar gentio como este ou se associe com os gentios. No entanto, Deus me mostrou que não devo mais considerar ninguém impuro ou impróprio.
29 Phúnuô akhu-akhyě bí nè̤ è́hyǎ vǎ akhè̌nuô, vǎ hésû pǎ tôcô꤮ to, vǎ hyǎ tôphuốhyǎ prè́. Phúnuôrò khǒnyá̤yě vǎ thè́zṳ̂́ sudyǎ nè̤, nè̤ è́hyǎ vǎ me̤tě?” nuôprè́.
29 Por isso, vim assim que fui chamado, sem levantar objeções. Agora digam por que vocês mandaram me buscar”.
30 Rò Cornelio hé pé̤ lǔ, “Bí a talwókyǎ thuô̌thè̌ mò̤́hélya̤ thuô̌mû̌ athyáná khǒnyá̤khè̌ yěnuôhò́, vǎ kwǐcò́bè̌ tè̤. Bínuôakhè̌, kayǎ kû̌thyání̤ hyeca̤ takhè̌plyarashyǐ tôprè̤ hyǎkahtòo khyé dố vǎ mèthènyě.
30 Cornélio respondeu: “Quatro dias atrás, eu estava orando em casa por volta deste mesmo horário, às três da tarde. De repente, um homem vestido com roupas resplandecentes apareceu diante de mim.
31 Rò a hé vǎ, ‘Cornelio꤮ Cò́marya ní̤huô̌hò́ nè̤ tè̤kwǐcò́bè̌ hò́. A thè́né̤htyabè tuố̤ hò́ nè̤dyénè̤zṳ̌ pé̤ kayǎ sǒphásǒrya̤phú nuôtahe hò́.
31 Ele me disse: ‘Cornélio, Deus ouviu sua oração e se lembrou de suas esmolas.
32 Nò̌cuốmò̌ kayǎ tahe rò nò̌cuốè́ èthǐ ná kayǎ tôprè̤ dố amwi̤ ná Simonè Petru dố a o dố vǐ̤ Joppa nuôtôprè̤. Khǒnyá̤rò a cuố okuốkuô̌ dố amwǐ̤ Simonè ahi hò́. Simonè yěnuôma ahi o dố htyědutava̤htû̌, è ma prè̤me̤phá tôprè̤.’
32 Agora, envie mensageiros a Jope e mande buscar Simão, também chamado Pedro. Ele está hospedado na casa de Simão, um homem que trabalha com couro e mora à beira do mar’.
33 Phúnuôrò vǎ nò̌cuốè́ ǔ ná nè̤ tôphuốtuô̌ cò́, nè̤ hyǎtuố̤kuô̌ pè̤ rò aryá nyacò́. Thyáphú pè̤ ki ní̤huô̌nò́ kuô̌lò̌ Cò́marya hésotǎ̤ htuô̌hò́ nè̤ nuôtahe rò khǒnyá̤yě pè̤ hyǎ lò̌plǐ dố Cò́marya a mèthènyěhò́.”
33 Assim, mandei buscá-lo de imediato, e foi bom que tenha vindo. Agora estamos todos aqui, esperando diante de Deus para ouvir a mensagem que o Senhor mandou que você nos trouxesse”.
34 Petru cáhtya hébè, “Khǒnyá̤rò vǎ thè́gně ná Cò́marya myádumyápatí ǔ tôprè̤꤮ to nuôma a má̤lakǒ cò́.
34 Então Pedro respondeu: “Vejo claramente que Deus não mostra nenhum favoritismo.
35 Kayǎ myěcô ǐtětě꤮ bèbè, ki a bezṳ̂́benyá̤ Cò́marya rò a ki me̤tǒme̤bè tè̤ hénuôma Cò́marya è́mo̤sû èthǐ prè́.
35 Em todas as nações ele aceita aqueles que o temem e fazem o que é certo.
36 Thǐ thè́gně htuô̌dû hò́ tè̤ritè̤kyǎ dố Cò́marya nò̌hyǎ pé̤ Jesǔ dố Israel aklwǐalyǎ tahe agně rò a hyǎ hésoluô̌ pé̤ èthǐ ná tè̤thè́krṳ̂̌mila ari-akyǎ yěnuô hò́. Dố Jesǔ Krístu dố a htwǒ ǔ pwǒ̤꤮ tôprè̤ a Byacè yětôprè̤ akhu-akhyěrò pè̤ ní̤bèhò́ tè̤pě̤tè̤dwǒ hò́.
36 Esta é a mensagem de boas-novas para o povo de Israel: Há paz com Deus por meio de Jesus Cristo, que é Senhor de todos.
37 Dố Judaké̤ tôké̤lè̤̌ akǔnuô, Byacè Jesǔ me̤htuô̌hò́ kryá꤮ maǐtě nuôma thǐ thè́gně dû hò́. Bí Giovanni hésodônyǎ htuô̌pé̤hò́ ǔ ná plwǒhtyě ari-akyǎ akhè̌nuô, Jesǔ cáhtya me̤tè̤ dố Galilea ké̤kǔ.
37 Vocês sabem o que aconteceu em toda a Judeia, começando na Galileia, depois do batismo que João proclamou.
38 Htuô̌rò Cò́marya nwóhtya vǐ̤ Nazarèphú Jesǔ rò a dyé lǔ Thè́ Sǎsè̌ Byacè ná a tè̤pro̤tè̤prya̤ phútě nuô, thǐ thè́gně htuô̌dûhò́. Jesǔ lěcuố dố khǎlé̤ pwǒ̤꤮ tôpho rò cuố me̤bwíme̤taryě pé̤ ǔ, zasǐmé̤ka̤ kayǎ o dố khǐnéricyá̤ khuklò́ me̤nû̌me̤cá lǔ tahe, me̤těhérò Cò́marya okuô̌ ná è akhu-akhyě a me̤hò́ tè̤ phúnuô hò́.
38 Sabem também que Deus ungiu Jesus de Nazaré com o Espírito Santo e com poder. Então Jesus foi por toda parte fazendo o bem e curando todos os oprimidos pelo diabo, porque Deus estava com ele.
39 “Pè̤ ma kayǎ tahe dố a khyáluô̌ pé̤ lò̌ ǔ ná lò̌꤮ Jesǔ me̤htuô̌hò́ tè̤ dố Judaphú tahe o ní̤dyé ké̤ tahe, ná vǐ̤ Jerusalem akǔ yěnuôtahe ari-akyǎ prè́. Htuô̌rò èthǐ mṳ̂̌thyěhtyakyǎ Jesǔ dố krusu alo̤.
39 “E nós somos testemunhas de tudo que ele fez em toda a Judeia e em Jerusalém, onde o mataram. Penduraram-no numa cruz,
40 Manárò bí thuô̌thè̌ tôthè̌nuô, Cò́marya me̤htwǒprè̤ ihtòka̤khyě khyěthyá lǔ dố tè̤thyě rò a dyéoluô̌htya khyěthyá lǔ.
40 mas Deus o ressuscitou no terceiro dia e permitiu que ele fosse visto,
41 A oluô̌htya pé̤ ǔ pwǒ̤꤮ tôprè̤ má̤to. A oluô̌htya pé̤ tû́prè́ Cò́marya nwóhtyahò́ pè̤ dố pè̤ ki htwǒhtya prè̤khyáthè́ yětahe nuôprè́. A thyěihtò ka̤khyě htuô̌hò́ akhè̌nuô, pè̤ yětahenuô, pè̤ eró̤ǒró̤ tố̤kuô̌ htuô̌hò́ ná lǔ hò́.
41 não por todo o povo, mas por nós que fomos escolhidos por Deus de antemão para sermos suas testemunhas. Nós fomos os que comemos e bebemos com ele depois que ele ressuscitou dos mortos.
42 Rò a mekyǎ pó̤ pè̤ ná pè̤ ki cuố hésodônyǎ pé̤ ǔ ná tè̤thè́krṳ̂̌mila, htuô̌rò pè̤ ki cuốkhyáluô̌ pé̤ ǔ pè̤thè́ ná è ma kayǎ tôprè̤ dố Cò́marya nwóhtya lǔ rò è ma a ki htwǒ pé̤ kayǎ htwǒprè̤ tahe ná kayǎthyě tahe a prè̤ciryatè̤ pǎ.
42 E ele nos mandou anunciar sua mensagem em toda parte e testemunhar que Deus o designou juiz dos vivos e dos mortos.
43 Prè̤pro̤ pwǒ̤꤮ tôprè̤ hésodônyǎ one htuô̌hò́ è ari-akyǎ rò èthǐ hé, ‘Lò̌꤮ kayǎ dố a zṳ̂́enyá̤e lǔ tahenuô Cò́marya ki plwǒkyǎ dǐtû́ èthǐ atè̤thû́ ná èmwi̤khyě pǎ,’” Petru hé pé̤ èthǐ phúnuô.
43 É a respeito dele que todos os profetas dão testemunho, dizendo que todo o que nele crer receberá o perdão de seus pecados por meio de seu nome”.
44 Bí Petru hébè pǎprè́ akhè̌nuô, Thè́ Sǎsè̌ Byacè hyǎlya̤ dố kayǎ dố a ní̤dǎ tè̤ritè̤kyǎ yětahe alo̤ pwǒ̤꤮ tôprè̤.
44 Enquanto Pedro ainda falava, o Espírito Santo desceu sobre todos que ouviam a mensagem.
45 Cò́marya cuố dyélya̤ tuố̤kuô̌ Thè́ Sǎsè̌ Byacè dố Judaphú má̤to yětahe alo̤ akhu-akhyě, Judaphú dố a zṳ̂́ka̤nyá̤ka̤ hò́ tè̤ rò a o lahyǎ dố vǐ̤ Joppa akǔ rò a hyǎ ró̤kuô̌ ná Petru yětahenuô a khyéthukhyéthè́ nyacò́.
45 Os discípulos judeus que acompanhavam Pedro ficaram admirados de que o dom do Espírito Santo também fosse derramado sobre os gentios,
46 Me̤těhérò èthǐ ní̤huô̌ dû kayǎ yětahe hébè ná ngó̤khókhye tahe akhu-akhyě, èthǐ htuthè́htya lahyǎ Cò́marya.
46 pois os ouviram falar em outras línguas e louvar a Deus. Pedro perguntou:
47 “Kayǎ yětahe ní̤bèkuô̌ Thè́ Sǎsè̌ Byacè phú pè̤ ní̤bè htuô̌hò́ yěnuôhò́. Me̤phúnuôrò èthǐ ki plwǒ ané̤ ná htyě agněnuô maǔpě tôprè̤ ki me̤tǎ̤tṳ̂̌cyá̤ èthǐ pě.”
47 “Pode alguém se opor a que eles sejam batizados agora que, como nós, também receberam o Espírito Santo?”.
48 Phúnuô akhu-akhyě Petru hétǎ̤ngó̤ ná èthǐ ki plwǒ ané̤ ná htyě dố Jesǔ amwi̤ akǔ. Rò èthǐ kwǐthè́zò̤ Petru ná a okuô̌pó̤ ná èthǐ bínuô nyě̤thuô̌thè̌.
48 Então ordenou que fossem batizados em nome de Jesus Cristo. Depois, pediram que Pedro ficasse com eles alguns dias.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.