1 Pedro 2
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs BKJ
1 Phúnuôrò, thè́kháthè́hte pǎ tǎ ǔ tǎmé̤. Lò̌꤮ tè̤lahǒlahya, tè̤cyé̤zò́cò́te̤, tè̤thè́khwè́, tè̤dyámwi̤htyězo̤ thǐ tahenuô tǒbè oní̤ pǎto.
1 Abandonando toda a malícia, e todo o engano, e hipocrisias, e invejas, e toda a maledicência.
2 — ausente —
2 Como bebês recém-nascidos, desejai o leite genuíno da palavra, a fim de que assim possais crescer,
3 — ausente —
3 se é que já provastes que o Senhor é benévolo.
4 Hyǎ lahyǎ dố Byacè oyě, è ma athyáná lò̤́htwǒprè̤ tômě dố ǔ tane̤ lǔ ná angṳ-apri̤ oto, rò ǔ vǐkyǎ kyǎ lǔ tadû́rò Cò́marya nwóphyéhtya khyěthyá lǔ rò angṳdupri̤du nyacò́ dố lǔgně.
4 Chegando-vos para ele, como para uma pedra viva, reprovada, de fato, pelos homens, mas eleita por Deus, e preciosa.
5 Thǐ yětahenuô a thyá kuô̌dûhò́ ná lò̤́htwǒprè̤ tahe hò́. Cò́marya nò̌e lò̤́ dố a má̤hò́ thǐyě rò a ki isò́htya hi dốthudốthè́ tômě. Thǐ ki me̤tè̤ dố hikǔ yěnuô thyáná prè̤lǔtyǎ sǎsè̌ tahenuô pǎ, htuô̌to thǐ ki lǔhtya tè̤lǔ dố Cò́marya a o dốthudốthè́ tôkyě tahe pǎ. Dố Jesǔ Krístu akhu-akhyěrò Cò́marya ki phyésû thǐ tè̤lǔ yětahe pǎ.
5 Vós também, como pedras vivas, sois edificados uma casa espiritual, um sacerdócio santo, para oferecer sacrifícios espirituais, aceitáveis a Deus por Jesus Cristo.
6 Me̤těhérò lisǎsè̌kǔ hé,
6 Porquanto também a Escritura contém: Eis que ponho em Sião a principal pedra angular, eleita e preciosa; e aquele que nela crer não será confundido.
7 Rò lò̤́ yětôměnuô, angṳdupri̤du nyacò́ dố thǐ prè̤zṳ̂́etè̤ yětahe agně. Manárò kayǎ dố a zṳ̂́ekuô̌ lǔ to tahe agněnuô:
7 E assim para vós, os que credes, ele é precioso, mas para os desobedientes, a pedra que os construtores reprovaram, essa mesma foi feita a principal da esquina.
8 “Lò̤́yě tôměnuô a ki má̤dû lò̤́ dố ǔ lé̤sítakluô̌ è agně, rò a ki me̤lakhû́ ǔ agně.”
8 E uma pedra de tropeço e rocha de ofensa, também para aqueles que tropeçam na palavra, sendo desobedientes; para o que também foram destinados.
9 Manárò thǐ ma myěcô tôcô dố Cò́marya nwóhtya è, bwídu dố athyáná khwí tahe, myěcô dố a sǎsè̌, htuô̌to Cò́marya akayǎ ní̤dû cò́ tahe hò́. Cò́marya nwóhtya thǐ thyáphú thǐ ki hésoluô̌ Cò́marya a tè̤me̤ryá khódû tahe. Cò́marya è́htekyǎ thǐ dố tè̤khítè̤lò̤ alè̤̌ rò a thǔnuô̌ thǐ dố a tè̤lǐtè̤takhè̌ mo̤ akǔ hò́.
9 Mas vós sois uma geração escolhida, um sacerdócio real, uma nação santa, um povo peculiar, para que anuncieis os louvores daquele que vos chamou das trevas para a sua maravilhosa luz.
10 Tôphuốkhè̌nuô, thǐ ma Cò́marya akayǎ má̤to tadû́rò khǒnyá̤yě thǐ htwǒhò́ Cò́marya akayǎ hò́. Tôphuốkhè̌nuô, thǐ thè́gně Cò́marya a tè̤thè́zò̤klabè to tadû́rò khǒnyá̤yě thǐ ní̤bèhò́ a tè̤thè́zò̤klabè hò́.
10 Vós que em tempo passado não éreis povo, mas sois agora o povo de Deus; que não tínheis alcançado misericórdia, mas agora alcançastes misericórdia.
11 Vǎ khǒbò́thyómo̤ thǐ꤮, dố hekhuyěnuô thǐ ma athyáná kayǎ cuốhtwǒ htyěruôké̤klò̌phú ná sǐpré̤ tahe prè́. Vǎ kwǐthè́zò̤ thǐ ná thǐ ki cuố taphǎkyǎ lahyǎ ná thǐ né̤klò̤́ a tè̤thè́zṳ̂́thè́lò̌ mǔmyá̤ dố asá-apǎ̤ tamǒmǒ ní̤dyé thǐ thè́plò yěnuôtahe ní꤮.
11 Mui amados, rogo-vos, como estrangeiros e peregrinos, que vos abstenhais das concupiscências carnais, que guerreiam contra a alma.
12 Bí thǐ ohtwǒprè̤ dố myěcôruôphú dố a zṳ̂́e kuô̌ǔ Cò́marya to yětahe aklè̌, rò a dya tè̤thû́ thǐ ná thǐ ma kayǎ dố a me̤ tè̤mǔmyá̤ricyá̤ akhè̌nuô, ohtwǒprè̤ thǎryǎ ryá lahyǎ thǐné̤ ní꤮. Èthǐ ki myáhtye thǐ tè̤me̤ryá tahe pǎ rò shyé꤮ Cò́marya hyǎlya̤ amò̤́nyě pǎ tônyěnuô, a ki bedubezṳ̂́ lǔ pǎ.
12 Sendo o vosso comportamento honesto entre os gentios, para que, apesar de falarem mal de vós, como falam de malfeitores, possam glorificar a Deus no dia da visitação, pelas boas obras que em vós hão de contemplar.
13 Myá Byacè amèthè rò cṳ̌e ní̤dǎ lahyǎ lò̌꤮ hekhuphú dố a o ná a taryěshyosò̌ nuôtahe angó̤ ní꤮. Htuô̌to khwídu dố a o ná a taryěshyosò̌ lốǔ tahenuô bèbè cṳ̌e kuô̌ lahyǎ angó̤ní꤮.
13 Submetei-vos, pois, a todo decreto humano por amor ao Senhor; quer seja ao rei, como superior;
14 Htuô̌rò kayǎ dố khwídu nwóhtya èthǐ dố a ki htwǒduhtwǒkhu tahenuô cṳ̌e lahyǎ angó̤ ní꤮. Khwídu nò̌htyahtwǒ nyǎ èthǐ dố a ki cirya kayǎ dố a me̤ tè̤mǔmyá̤ricyá̤ nuôtahe rò a ki htuthè́ní̤ kayǎ dố a me̤ tè̤ryá nuôtahe nyǎnuô̌.
14 quer aos governadores, ou àqueles por ele enviados para castigo dos malfeitores, e para louvor dos que fazem o bem.
15 Cò́marya thè́zṳ̂́ nò̌me̤ thǐ tè̤ryá, me̤těhérò a thè́zṳ̂́ dố thǐ ki me̤ othuôokrěkyǎ kayǎ dố a hébèbò̌ hébèbye rò tane̤ ka̤khyě hyǎnyě pé̤ kuô̌ǔ to nuôtahe.
15 Porque assim é a vontade de Deus, que, fazendo o bem, possais silenciar a ignorância dos homens insensatos.
16 Ohtwǒprè̤ lahyǎ phú kayǎ ní̤ tè̤palǎ nuôtahe ní꤮. Manárò nò̌e tǎ thǐ tè̤palǎ yěnuô ná a ki me̤uốme̤bíkyǎ tǎ thǐ tè̤thû́nuô tǎmé̤. Má̤tôkhónuô ohtwǒprè̤ thyá lahyǎ ná Byacè acṳ̂́ tahenuô.
16 Como livres, e não usando a liberdade como uma capa para a malícia, mas como servos de Deus.
17 Bezṳ̂́benyá̤ lahyǎ ǔ pwǒ̤꤮ tôprè̤ ní꤮. Mo̤ní̤ lahyǎ thǐ puố̤vyá̤ Krístuphú tahe ní꤮. Thè́isě lahyǎ Cò́marya rò bezṳ̂́nyá̤ lǔ ní꤮. Dyaduzṳ̂́nyá̤ lahyǎ khwídu ní꤮.
17 Honrai a todos os homens. Amai a fraternidade. Temei a Deus. Honrai ao rei.
18 Thǐ dố a htwǒ cṳ̂́ tahenuô, thǐ bè cṳ̌e ní̤dǎ thǐbyacè angó̤ rò dyéluô̌ lốbǎ èthǐ ná thǐ tè̤bezṳ̂́benyá̤ lǔ nuô ní꤮. Me̤prè́tû́ Byacè dố a thè́zò̤ní̤ thǐ rò amyáakhwèryání̤ thǐ nuôtahe agněnuô tǎmé̤, Byacè dố ahǎaricyá̤ tahenuô bèbè, thǐ tǒbè bezṳ̂́nyá̤ lǔlǔ, rò thǐ tǒ cṳ̌e ní̤dǎ lǔngó̤ngó̤.
18 Servos, sujeitai-vos aos vossos senhores com todo o temor, não somente aos bons e gentis, mas também aos perversos.
19 Thǐ ki myá Cò́marya amèthè rò tè̤cyě̤ dố thǐ tǒkò khyá má̤to tadû́rò thǐ ki khyáthè́plòhtǔbè́ hénuô Cò́marya ki myáduní̤ thǐ pǎ.
19 Pois isso é digno de reconhecimento, que um homem, por causa da consciência para com Deus, passe por aflição, sofrendo injustamente.
20 Dố thǐ me̤thû́tè̤ akhu-akhyěrò ǔ kimṳ̂̌kipò̤ thǐ hénuô, abwítaryě obítě? Manárò dố thǐ me̤tǒtè̤ akhu-akhyěrò thǐ ki khyáthè́plòhtǔbè́ tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ hénuô, Cò́marya ki myádu ní̤dyé thǐ pǎ.
20 Porque, que glória será essa, se sois esbofeteados por vossas faltas, devendo suportar pacientemente? Mas se, fazendo o bem, sofreis por isso, e suportais pacientemente, isso é aceitável a Deus.
21 Thyáphú thǐ bè khyáthè́plòhtǔbè́ tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ yě agněnuôrò, Cò́marya è́hte hò́ thǐ hò́, me̤těhérò Krístu ané̤byacè ní̤dû khyá htuô̌hò́ tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ dố thǐgně hò́ rò thyáphú thǐ ki krwǒ zí̤kuô̌ akhǎduôkhè̌ agněnuô, a bekyǎ pé̤ hò́ thǐ lé̤myábû̌ hò́.
21 Porque para isto sois chamados; pois Cristo também sofreu por nós, deixando-nos um exemplo, para que sigais as suas pisadas.
22 “A me̤ tè̤thû́ tôcô꤮ to. Ǔ ní̤huô̌nò́ ná a hébè lahǒ tôprè̤꤮ to.”
22 O qual não pecou, e nem malícia se achou em sua boca.
23 Bí ǔ pacyé̤ishyé è akhè̌nuô, a pacyé̤ishyé ka̤khyěsû ǔ to. Bí ǔ me̤cyě̤me̤cṳ̂ è akhè̌nuô, a me̤thè́isě ka̤khyěsû ǔ to. Má̤tôkhónuô a tè̤ritè̤kyǎ tahenuô, a dyétǎ̤kyǎ ná Cò́marya dố a zṳ̂́ení̤ rò a ciryatè̤ cò́cò́te̤te̤ yětôprè̤ a takhukǔ prè́.
23 O qual, quando injuriado, não devolvia a injúria, e quando sofria, não ameaçava, mas entregava-se àquele que julga justamente.
24 Thyáphú pè̤ ki ícû̌pǎ tǎ ná tè̤thû́tè̤ora tahe tǎmé̤, htuô̌to thyáphú pè̤ ki ohtwǒprè̤bè́ kuô̌ dố tè̤cò́tè̤te̤ pǎ agněnuôrò, bí ǔ mṳ̂̌thyěhtya Krístu dố krusulo̤ akhè̌nuô, a phyéhtyakyǎhò́ pè̤ tè̤thû́tè̤ora yětahe dố ané̤lo̤ hò́. Dố a khyábè tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ yětahe akhu-akhyě a zasǐmé̤kyǎ lò̌hò́ thǐ hò́.
24 Aquele que em seu próprio corpo levou os nossos pecados sobre o madeiro, para que nós, mortos para os pecados, pudéssemos viver para a justiça; e pelas suas feridas fostes curados.
25 Thǐ yěnuô, athyáná thímí dố a cuốthû́klyá tahe. Manárò khǒnyá̤yě thǐ ka̤khyětǒ khyěthyá hò́ dố prè̤kyě̤ thímí dố a myákhwèní̤ thǐ thè́htwǒprè̤ yětôprè̤ a o hò́.
25 Porque éreis como ovelhas extraviadas; mas agora voltastes ao Pastor e Bispo das vossas almas.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Pedro 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.