1 Pedro 2

Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs ARIB

Sair da comparação
ARIB Almeida Revisada Imprensa Bíblica
1 Phúnuôrò, thè́kháthè́hte pǎ tǎ ǔ tǎmé̤. Lò̌꤮ tè̤lahǒlahya, tè̤cyé̤zò́cò́te̤, tè̤thè́khwè́, tè̤dyámwi̤htyězo̤ thǐ tahenuô tǒbè oní̤ pǎto.
1 Deixando, pois, toda a malícia, todo o engano, e fingimentos, e invejas, e toda a maledicência,
2 — ausente —
2 desejai, como meninos recém-nascidos, o leite racional, sem dolo, para que por ele cresçais para a salvação,
3 — ausente —
3 se é que já provastes que o Senhor é benigno.
4 Hyǎ lahyǎ dố Byacè oyě, è ma athyáná lò̤́htwǒprè̤ tômě dố ǔ tane̤ lǔ ná angṳ-apri̤ oto, rò ǔ vǐkyǎ kyǎ lǔ tadû́rò Cò́marya nwóphyéhtya khyěthyá lǔ rò angṳdupri̤du nyacò́ dố lǔgně.
4 e, chegando-vos para ele, pedra viva, rejeitada, na verdade, pelos homens, mas, para com Deus eleita e preciosa,
5 Thǐ yětahenuô a thyá kuô̌dûhò́ ná lò̤́htwǒprè̤ tahe hò́. Cò́marya nò̌e lò̤́ dố a má̤hò́ thǐyě rò a ki isò́htya hi dốthudốthè́ tômě. Thǐ ki me̤tè̤ dố hikǔ yěnuô thyáná prè̤lǔtyǎ sǎsè̌ tahenuô pǎ, htuô̌to thǐ ki lǔhtya tè̤lǔ dố Cò́marya a o dốthudốthè́ tôkyě tahe pǎ. Dố Jesǔ Krístu akhu-akhyěrò Cò́marya ki phyésû thǐ tè̤lǔ yětahe pǎ.
5 sois vós também quais pedras vivas, edificados como casa espiritual para serdes um sacerdócio santo, a fim de oferecerdes sacrifícios espirituais, aceitáveis a Deus por Jesus Cristo.
6 Me̤těhérò lisǎsè̌kǔ hé,
6 Por isso é que se acha na Escritura: Eis que ponho em Sião a principal pedra angular, eleita e preciosa, E aquele que nele crê, não será envergonhado.
7 Rò lò̤́ yětôměnuô, angṳdupri̤du nyacò́ dố thǐ prè̤zṳ̂́etè̤ yětahe agně. Manárò kayǎ dố a zṳ̂́ekuô̌ lǔ to tahe agněnuô:
7 Para vós, portanto, que credes é a honra; mas para aqueles que descrêem, A pedra que os edificadores rejeitaram, Esta foi posta como a pedra angular
8 “Lò̤́yě tôměnuô a ki má̤dû lò̤́ dố ǔ lé̤sítakluô̌ è agně, rò a ki me̤lakhû́ ǔ agně.”
8 e Como uma pedra de tropeço e uma rocha de escândalo; porque tropeçam na palavra, sendo desobedientes, para o que também foram postos.
9 Manárò thǐ ma myěcô tôcô dố Cò́marya nwóhtya è, bwídu dố athyáná khwí tahe, myěcô dố a sǎsè̌, htuô̌to Cò́marya akayǎ ní̤dû cò́ tahe hò́. Cò́marya nwóhtya thǐ thyáphú thǐ ki hésoluô̌ Cò́marya a tè̤me̤ryá khódû tahe. Cò́marya è́htekyǎ thǐ dố tè̤khítè̤lò̤ alè̤̌ rò a thǔnuô̌ thǐ dố a tè̤lǐtè̤takhè̌ mo̤ akǔ hò́.
9 Mas vós sois a geração eleita, o sacerdócio real, a nação santa, o povo todo seu para que proclameis as grandezas daquele que vos chamou das trevas para a sua maravilhosa luz,
10 Tôphuốkhè̌nuô, thǐ ma Cò́marya akayǎ má̤to tadû́rò khǒnyá̤yě thǐ htwǒhò́ Cò́marya akayǎ hò́. Tôphuốkhè̌nuô, thǐ thè́gně Cò́marya a tè̤thè́zò̤klabè to tadû́rò khǒnyá̤yě thǐ ní̤bèhò́ a tè̤thè́zò̤klabè hò́.
10 vós que em outro tempo éreis não povo, mas agora sois povo de Deus, vós que não havíeis alcançado misericórdia, mas agora a tendes alcançado.
11 Vǎ khǒbò́thyómo̤ thǐ꤮, dố hekhuyěnuô thǐ ma athyáná kayǎ cuốhtwǒ htyěruôké̤klò̌phú ná sǐpré̤ tahe prè́. Vǎ kwǐthè́zò̤ thǐ ná thǐ ki cuố taphǎkyǎ lahyǎ ná thǐ né̤klò̤́ a tè̤thè́zṳ̂́thè́lò̌ mǔmyá̤ dố asá-apǎ̤ tamǒmǒ ní̤dyé thǐ thè́plò yěnuôtahe ní꤮.
11 Amados, rogo-vos como peregrinos e forasteiros, que vos abstenhais dos desejos carnais, que combatem contra a alma,
12 Bí thǐ ohtwǒprè̤ dố myěcôruôphú dố a zṳ̂́e kuô̌ǔ Cò́marya to yětahe aklè̌, rò a dya tè̤thû́ thǐ ná thǐ ma kayǎ dố a me̤ tè̤mǔmyá̤ricyá̤ akhè̌nuô, ohtwǒprè̤ thǎryǎ ryá lahyǎ thǐné̤ ní꤮. Èthǐ ki myáhtye thǐ tè̤me̤ryá tahe pǎ rò shyé꤮ Cò́marya hyǎlya̤ amò̤́nyě pǎ tônyěnuô, a ki bedubezṳ̂́ lǔ pǎ.
12 tendo o vosso procedimento bom entre os gentios, a fim de que, naquilo em que murmuram de vós como de malfeitores, considerando-vos pelas vossas obras, glorifiquem a Deus no dia da visitação.
13 Myá Byacè amèthè rò cṳ̌e ní̤dǎ lahyǎ lò̌꤮ hekhuphú dố a o ná a taryěshyosò̌ nuôtahe angó̤ ní꤮. Htuô̌to khwídu dố a o ná a taryěshyosò̌ lốǔ tahenuô bèbè cṳ̌e kuô̌ lahyǎ angó̤ní꤮.
13 Sujeitai-vos a toda autoridade humana por amor do Senhor, quer ao rei, como soberano,
14 Htuô̌rò kayǎ dố khwídu nwóhtya èthǐ dố a ki htwǒduhtwǒkhu tahenuô cṳ̌e lahyǎ angó̤ ní꤮. Khwídu nò̌htyahtwǒ nyǎ èthǐ dố a ki cirya kayǎ dố a me̤ tè̤mǔmyá̤ricyá̤ nuôtahe rò a ki htuthè́ní̤ kayǎ dố a me̤ tè̤ryá nuôtahe nyǎnuô̌.
14 quer seja ao rei como supremo, quer seja aos governadores, como enviados por ele para castigo dos malfeitores e para louvor dos que fazem o bem.
15 Cò́marya thè́zṳ̂́ nò̌me̤ thǐ tè̤ryá, me̤těhérò a thè́zṳ̂́ dố thǐ ki me̤ othuôokrěkyǎ kayǎ dố a hébèbò̌ hébèbye rò tane̤ ka̤khyě hyǎnyě pé̤ kuô̌ǔ to nuôtahe.
15 Porque assim é a vontade de Deus, que, fazendo o bem, façais emudecer a ignorância dos homens imprudentes,
16 Ohtwǒprè̤ lahyǎ phú kayǎ ní̤ tè̤palǎ nuôtahe ní꤮. Manárò nò̌e tǎ thǐ tè̤palǎ yěnuô ná a ki me̤uốme̤bíkyǎ tǎ thǐ tè̤thû́nuô tǎmé̤. Má̤tôkhónuô ohtwǒprè̤ thyá lahyǎ ná Byacè acṳ̂́ tahenuô.
16 como livres, e não tendo a vossa liberdade para capa da malícia, mas como servos de Deus.
17 Bezṳ̂́benyá̤ lahyǎ ǔ pwǒ̤꤮ tôprè̤ ní꤮. Mo̤ní̤ lahyǎ thǐ puố̤vyá̤ Krístuphú tahe ní꤮. Thè́isě lahyǎ Cò́marya rò bezṳ̂́nyá̤ lǔ ní꤮. Dyaduzṳ̂́nyá̤ lahyǎ khwídu ní꤮.
17 Honrai a todos, amai a irmandade, temei a Deus, respeitai ao rei.
18 Thǐ dố a htwǒ cṳ̂́ tahenuô, thǐ bè cṳ̌e ní̤dǎ thǐbyacè angó̤ rò dyéluô̌ lốbǎ èthǐ ná thǐ tè̤bezṳ̂́benyá̤ lǔ nuô ní꤮. Me̤prè́tû́ Byacè dố a thè́zò̤ní̤ thǐ rò amyáakhwèryání̤ thǐ nuôtahe agněnuô tǎmé̤, Byacè dố ahǎaricyá̤ tahenuô bèbè, thǐ tǒbè bezṳ̂́nyá̤ lǔlǔ, rò thǐ tǒ cṳ̌e ní̤dǎ lǔngó̤ngó̤.
18 Servos, sede sujeitos com todo o temor a vossos senhores, não somente aos bons e moderados, mas também aos perversos.
19 Thǐ ki myá Cò́marya amèthè rò tè̤cyě̤ dố thǐ tǒkò khyá má̤to tadû́rò thǐ ki khyáthè́plòhtǔbè́ hénuô Cò́marya ki myáduní̤ thǐ pǎ.
19 Pois isto é agradável, se alguém, por ser cônscio de Deus, suporta tristezas, padecendo injustamente.
20 Dố thǐ me̤thû́tè̤ akhu-akhyěrò ǔ kimṳ̂̌kipò̤ thǐ hénuô, abwítaryě obítě? Manárò dố thǐ me̤tǒtè̤ akhu-akhyěrò thǐ ki khyáthè́plòhtǔbè́ tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ hénuô, Cò́marya ki myádu ní̤dyé thǐ pǎ.
20 Pois que glória é, se sofreis com paciência, quando cometeis pecado, e sois por isso esbofeteados? mas se sofreis com paciência, quando fazeis o bem e por isso padeceis, isto é agradável a Deus.
21 Thyáphú thǐ bè khyáthè́plòhtǔbè́ tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ yě agněnuôrò, Cò́marya è́hte hò́ thǐ hò́, me̤těhérò Krístu ané̤byacè ní̤dû khyá htuô̌hò́ tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ dố thǐgně hò́ rò thyáphú thǐ ki krwǒ zí̤kuô̌ akhǎduôkhè̌ agněnuô, a bekyǎ pé̤ hò́ thǐ lé̤myábû̌ hò́.
21 Pois para isto fostes chamados, porquanto também Cristo padeceu por vós, deixando-vos exemplo, para que sigais as suas pisadas.
22 “A me̤ tè̤thû́ tôcô꤮ to. Ǔ ní̤huô̌nò́ ná a hébè lahǒ tôprè̤꤮ to.”
22 Ele não cometeu pecado, nem tão pouco foi achado engano na sua boca,
23 Bí ǔ pacyé̤ishyé è akhè̌nuô, a pacyé̤ishyé ka̤khyěsû ǔ to. Bí ǔ me̤cyě̤me̤cṳ̂ è akhè̌nuô, a me̤thè́isě ka̤khyěsû ǔ to. Má̤tôkhónuô a tè̤ritè̤kyǎ tahenuô, a dyétǎ̤kyǎ ná Cò́marya dố a zṳ̂́ení̤ rò a ciryatè̤ cò́cò́te̤te̤ yětôprè̤ a takhukǔ prè́.
23 sendo injuriado, não injuriava, padecendo, não ameaçava, mas entregava-se àquele que julga justamente,
24 Thyáphú pè̤ ki ícû̌pǎ tǎ ná tè̤thû́tè̤ora tahe tǎmé̤, htuô̌to thyáphú pè̤ ki ohtwǒprè̤bè́ kuô̌ dố tè̤cò́tè̤te̤ pǎ agněnuôrò, bí ǔ mṳ̂̌thyěhtya Krístu dố krusulo̤ akhè̌nuô, a phyéhtyakyǎhò́ pè̤ tè̤thû́tè̤ora yětahe dố ané̤lo̤ hò́. Dố a khyábè tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ yětahe akhu-akhyě a zasǐmé̤kyǎ lò̌hò́ thǐ hò́.
24 levando ele próprio os nossos pecados em seu corpo sobre o madeiro, a fim de que, mortos aos pecados, vivamos à justiça. Por suas feridas fostes sarados.
25 Thǐ yěnuô, athyáná thímí dố a cuốthû́klyá tahe. Manárò khǒnyá̤yě thǐ ka̤khyětǒ khyěthyá hò́ dố prè̤kyě̤ thímí dố a myákhwèní̤ thǐ thè́htwǒprè̤ yětôprè̤ a o hò́.
25 Pois éreis desgarrados como ovelhas, mas agora vos haveis convertido ao Pastor e Bispo das vossas almas.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Pedro 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.