Atos 22
Topẽ vĩ rá (KGPNT) vs NTLH
1 “inh kanhkã',” he mũ. “Ijóg',” he tóg. “Isỹ ãjag mỹ inh jykre kãmén ke vẽ, ki ẽmẽ,” he tóg ag mỹ.
1 — Meus senhores, irmãos e pais, escutem o que eu vou dizer a vocês em minha defesa!
2 Kỹ ag tóg ti tỹ Hebreu vĩ ki ag mỹ vĩ mẽg mũ sir, kỹ ag tóg katy' he mũ sir.
2 Quando o ouviram falar em hebraico , eles ficaram mais quietos ainda. Então Paulo disse:
3 Kỹ tóg ag mỹ: “tỹ sóg Israel nĩ,” he mũ. “Cidade tỹ Tarso tá inh mur, ga tỹ Cilícia tá. Cidade tag ki sóg hã ra mog mũ, kỹ Gamaliel tóg inh kanhrãn. Inh mỹ tóg ẽg jóg'jóg ag jykre tó kãn, kỹ sóg to tar ja nĩ. Topẽ jykre to sóg tar tãvĩ ja nĩgtĩ, ãjag tỹ ũri han mũ ri kén,” he tóg. “Topẽ jykre hỹn, he sóg tĩ gé, ẽg jykre ẽn to, hã ra sóg kygnẽ.
3 — Eu sou judeu, nascido em Tarso, na região da Cilícia, mas fui criado aqui em Jerusalém como aluno de Gamaliel. Fui educado muito rigorosamente dentro da lei dos nossos antepassados. Eu era muito dedicado a Deus, como todos vocês aqui também são.
4 Hã kỹ sóg Jesus mré mũ ag to jũ tãvĩ ja nĩgtĩ. Ag kãgtén sór ja inh nĩgtĩ, ũn tãtá fag ke gé. Ag sigse ja sóg nĩgtĩ, vẽse ja kãki sóg ag vãm ja nĩgtĩ gé.
4 Persegui os que seguiam este Caminho e fiz com que alguns fossem condenados à morte. Prendi homens e mulheres e os joguei na cadeia.
5 Topẽ tũ ki rĩr tĩ to pã'i mág vỹ ki kanhró nĩ, kófa ag kar ke gé. Ag hã tóg inh mỹ permissão han ja nĩgtĩ, sỹ cidade tỹ Damasco ra tĩg jé, tá ẽg mré ke ag mỹ ven jé. Tá sóg Jesus mré ke ag sigse sór ja nĩ gé, Jerusalém ra ag tatĩ kãtĩg jé, tag ki ag vóg kónãn jé,” he tóg, Paulo ti.
5 O Grande Sacerdote e todo o Conselho Superior podem provar que estou dizendo a verdade, pois eu recebi cartas deles, escritas para os irmãos judeus que moram em Damasco. E fui até lá para prender os seguidores deste Caminho e trazê-los presos com correntes a Jerusalém, a fim de serem castigados.
6 “Isĩg kỹ sóg Damasco tá jun mũ. Kỹ tóg vãhã vẽnh jẽngrẽ tar tãvĩ tóg vãhã inh ki kómkóm ke mũ. Kanhkã tá ke vẽ, vẽnh jẽngrẽ tag ti. Rã tỹ ẽg nĩno kã sa ra tóg ke mũ.
6 E Paulo continuou: — Eu estava viajando, já perto de Damasco, e era mais ou menos meio-dia. De repente, uma forte luz que vinha do céu brilhou em volta de mim.
7 Kỹ sóg kutẽ mũ. Kỹ sóg vẽnh vĩ mẽg mũ, kỹ tóg inh mỹ: “Saulo', Saulo', ã tỹ ne jé isũ ag vóg kónãn nẽ?” he mũ, vẽnh vĩ ti.
7 Eu caí no chão e ouvi uma voz que me dizia: “Saulo, Saulo, por que você me persegue?”
8 Kỹ sóg ẽg Senhor mỹ: “ã tỹ ũ nẽ?” he mũ. Kỹ tóg inh mỹ: “tỹ sóg Jesus nĩ, Nazaré tá ke ẽn,” he mũ, “ã tỹ ũn vóg kónãn sór tĩ ẽn hã vỹ tỹ inh nĩ,” he tóg inh mỹ.
8 — Então eu perguntei: “Quem é o senhor?”
9 Inh mré mũ ag vỹ vẽnh jẽngrẽ ẽn vigvég mũ. Hã ra ag tóg ũ tỹ inh mỹ vĩ mũ mẽg tũ nĩ.
9 — Os homens que viajavam comigo viram a luz, porém não ouviram a voz de quem falava comigo.
10 Kỹ sóg ẽg Senhor ti mỹ: “kỹ sỹ hẽ ri kenh ke nẽ?” he mũ. Kỹ tóg inh mỹ: “jẽg nẽ ra,” he mũ. “Damasco ki rã. Tá ũ tóg ã mỹ tó kãn mũ, ã tỹ nén han ke ti,” he tóg inh mỹ, vẽnh vĩ ti.
10 Eu perguntei: “Senhor, o que devo fazer?” — E o Senhor respondeu:
11 Hã ra sóg nén ũ vég tũ nĩ, vẽnh jẽngrẽ ẽn tar tãvĩ nĩn kỹ. Kỹ inh mré mũ ag tóg inh nĩgé kãgmĩ kỹ inh pére mũ mũ. Hã ki ẽg tóg Damasco tá junjun mũ sir.
11 — Aquela luz brilhante tinha me deixado cego. Por isso os meus companheiros me pegaram pela mão e me levaram até Damasco.
12 Kỹ ũ tỹ Ananias he mũ ẽn tóg inh venh kãtĩ mũ. Moisés tỹ ẽg mỹ vẽnh jykre nĩm ja ẽn han kãn tóg nĩgtĩ, Ananias ti. Damasco tá ke kar vỹ ti to vĩ há han mũgtĩ, Israel ẽn ag kar.
12 Havia ali um homem chamado Ananias. Ele era religioso, obedecia à nossa Lei , e todos os judeus que moravam em Damasco o respeitavam.
13 Ẽn tóg inh venh kãtĩ mũ, kỹ tóg iso jun kỹ inh mỹ: “régré',” he mũ. “Saulo',” he tóg mũ. “Inh ki ẽvãnh ra,” he tóg. Kỹ sóg vẽsỹmér ti vég mũ sir.
13 Esse homem veio me procurar, chegou perto de mim e disse: “Irmão Saulo, veja de novo!” — No mesmo instante comecei a ver de novo e olhei para ele.
14 Kỹ tóg inh mỹ: “ẽg jóg'jóg ag tỹ Topẽ vỹ ã kuprẽg, vãsỹ,” he mũ, “ã tỹ ti jykre ki kanhró nĩ jé, ã tỹ ũn kuryj nĩ ẽn ve jé, Cristo ẽn. Ti hã tóg ã mré vĩnh mũ,” he tóg inh mỹ, Ananias ti.
14 Então ele disse: “Saulo, o Deus dos nossos antepassados escolheu você para conhecer a vontade dele, para ver o seu Bom Servo e para ouvir o Servo falar com você pessoalmente.
15 “Ã tỹ vẽnh kar mỹ ã tỹ nén vég mũ tónh ke vẽ, ã tỹ nén mẽg mũ ti,” he tóg inh mỹ.
15 Pois você será testemunha dele para dizer a todos aquilo que você tem visto e ouvido.
16 “Kỹ ẽmẽ kỹ nĩ tũg nĩ. Jẽg nẽ ra, ã tỹ kype kỹ jẽ jé, Topẽ tỹ ã tỹ ti vĩ mranh tỹ tũ' he jé. Ti mré vĩ, ti jiji tó kỹ,” he tóg inh mỹ, Ananias ti,” he tóg, Paulo ti.
16 E agora não espere mais. Levante-se, peça a ajuda do Senhor e seja batizado, e os seus pecados serão perdoados.”
17 “Isỹ Jerusalém ra vỹn ke kỹ sóg Topẽ jo ĩn krẽm ti mré vĩ mũ. Kỹ sóg nén nẽ vég mũ.
17 E Paulo terminou, dizendo: — Então eu voltei para Jerusalém. Quando estava orando no Templo, tive uma visão.
18 Ti hã vẽ, ẽg Senhor hã vẽ. Kỹ tóg inh mỹ: “kur Jerusalém tá kutẽ,” he mũ. “Ã vĩ mẽnh ke tũ ag nĩ, ã tỹ ag mỹ inh kãmén mũ ra,” he tóg inh mỹ.
18 Vi o Senhor, e ele me disse: “Saia depressa de Jerusalém porque as pessoas daqui não aceitarão o que você vai dizer a meu respeito.”
19 Kỹ sóg ẽg Senhor ti mỹ: “hã ra ag tóg isỹ nén han ja ki kanhró nỹtĩ,” he mũ. “Ag sigse han ja isóg tĩgtĩ. Vẽnh kanhrãn jafã krẽm sóg ag mrãnmrãn ja tĩgtĩ gé, ũ tỹ ã ki ge kỹ nỹtĩ ag,” he sóg ti mỹ.
19 — Eu respondi: “Senhor, eles sabem muito bem que eu ia às sinagogas , e prendia os que criam em ti, e batia neles.
20 “Kỹ sóg ag tỹ Estêvão tén kỹ, ag tỹ ũ tỹ ã vĩ tó mũ ẽn tén kỹ sóg tá jẽ ja nĩ gé, kỹ tóg inh mỹ há ja tĩ, ag tỹ ti tén kỹ. Ag kur ki sóg rĩr ja nĩgtĩ gé, ũ tỹ Estêvão tén mũ ag kur ki,” he sóg, ẽg Senhor mỹ.
20 Quando estavam matando Estêvão, que falava a respeito de ti, ó Senhor, eu estava ali, concordando com aquele crime. E até tomei conta das capas dos assassinos dele.”
21 Hã ra tóg inh mỹ: “vó, ha tĩg,” he mũ. “Kór há ra sóg ã jẽnẽnh mũ, kuvar há ra. Fóg kar to sóg ã jẽnẽnh mũ, kanhgág kar to ke gé,” he tóg inh mỹ,” he tóg, Paulo ti.
21 — Aí o Senhor disse: “Vá, pois eu vou enviá-lo para bem longe; vou enviá-lo aos não judeus.”
22 Hã ra vẽnh kar ẽn ag tóg ẽmẽ kỹ nỹtĩ nĩ. Ag tỹ ti vĩ tag mẽ kỹ ag tóg prẽnprẽr mũ sir. “!..Ti tén ra..!” he ag tóg. “!..Ũ tỹ ge vỹ kórég ne..!” he ag tóg. “!..Ti rĩr nĩn kỹ tóg ẽg mỹ tỹ ũ nỹnh mo..!” he ag tóg.
22 A multidão ficou ouvindo Paulo até que ele disse isso, mas aí eles começaram a gritar com toda a força: — Matem esse homem! — Ele não merece viver!
23 Prẽnprẽr ag tóg mũ. Ãjag kur vãm ag tóg mũ, ga funfur han ag tóg mũ sir. Ag jũgjũ vẽ.
23 Eles gritavam, sacudiam as capas no ar e jogavam poeira para cima.
24 Kỹ major vỹ: “ĩn kãra ti rãg,” he mũ. “Nén fár tỹ ti mrãnmrãn, cavalo tỹ mrãn ke jafã ri ke ẽn tỹ. Hã tỹ ti ki jẽmẽ. Ag tỹ hẽ ri ke jé ã to vĩ kónãn nẽ? hemnĩ ti mỹ,” he tóg, major ti, soldado ag mỹ. Major tóg Paulo tỹ ag mỹ nén tó ja ẽn mẽ ja tũ nĩ, ti tỹ Hebreu ag vĩ ki kagtĩg nĩn kỹ. Hã kỹ tóg soldado ag mỹ: “ti ki jẽmẽ,” he mũ sir.
24 Então o comandante mandou que os seus soldados levassem Paulo para dentro da fortaleza. Mandou também que o chicoteassem para que ele contasse por que a multidão estava gritando contra ele.
25 Kỹ ag tóg ti ség mũ, nén fár tỹ, ag tỹ ti mrãnmrãn jé. Hã ra Paulo tóg capitão mỹ, ũ tỹ tá jẽ ẽn mỹ tóg: “mỹ ã mỹ kuryj, ag tỹ inh mrãnmrãn ke ti?” he mũ. “Tỹ sóg Romano nĩ, hã ra ag tóg nén fár tỹ inh mrãnmrãn sór mũ, ũ tỹ inh ki jẽmẽg tũ ra, ag tỹ inh jyvẽn tũ ra,” he tóg, Paulo ti.
25 Porém, quando o estavam amarrando para chicoteá-lo, Paulo perguntou ao oficial romano que estava perto dele: — Será que vocês têm o direito de chicotear um cidadão romano, especialmente um que não foi condenado por nenhum crime?
26 Kỹ tóg capitão mỹ e tĩ, kỹ tóg major mỹ tónh tĩ mũ. Ti mỹ tóg: “ã tỹ ne han ke nẽ ha?” he mũ. “Romano vẽ mỹr,” he tóg ti mỹ.
26 Quando o oficial ouviu isso, foi falar com o comandante e disse: — O que é que o senhor vai fazer? Aquele homem é cidadão romano!
27 Kỹ major tóg ti to kãtĩ mũ, kỹ tóg ti mỹ: “kỹ ã mỹ tỹ Romano nĩ'?” he mũ. Kỹ Paulo tóg: “hỹ,” he mũ.
27 Então o comandante foi falar com Paulo e perguntou: — Me diga uma coisa: você é mesmo cidadão romano? — Sou! — respondeu Paulo.
28 Kỹ major tóg ti mỹ: “isỹ tỹ Romano nĩ jé sóg jãnkamy tỹ hẽn ri ke tỹ kajãm,” he mũ ti mỹ. Kỹ Paulo tóg ti mỹ: “inh mur kã sóg ge nĩ hã ra, inh panh ri kén,” he mũ.
28 Aí o comandante disse: — Eu também sou, e isso me custou muito dinheiro. Paulo respondeu: — Pois eu sou cidadão romano de nascimento.
29 Kỹ ag tóg ti tovãnh mũ sir, ũ tỹ ti mrãnmrãn ke mũ ẽn ag. Hã ra tóg major mỹ e tĩ, ti tỹ ti se kỹ. Ti tỹ ũn Romano senh ke tũ vẽ vẽ, hã kỹ tóg ti mỹ e tĩ.
29 Imediatamente os homens que iam chicoteá-lo recuaram. E o próprio comandante ficou com medo ao saber que Paulo era cidadão romano e ele tinha mandado amarrá-lo.
30 Tỹ vaj kỹ major tóg Israel ag ki jẽmẽ mãn sór mũ, ag tỹ hẽ ri ke kỹ Paulo to jũ mũ ti. Kỹ tóg ti kavãn mũ. Kỹ tóg Topẽ tũ ki rĩr tĩ to pã'i mág ag jé prẽr mũ, vẽnh jyvẽn tĩ kar ag ke gé. Kỹ tóg Paulo pére tĩ mũ, ag jo ti fẽg jé.
30 O comandante queria saber com certeza por que os judeus estavam acusando Paulo. Então, no dia seguinte, mandou que tirassem as correntes que o prendiam e ordenou que os chefes dos sacerdotes e todo o Conselho Superior se reunissem. Depois mandou que trouxessem Paulo e o colocassem em frente deles.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.