Atos 22
Topẽ vĩ rá (KGPNT) vs NAA
1 “inh kanhkã',” he mũ. “Ijóg',” he tóg. “Isỹ ãjag mỹ inh jykre kãmén ke vẽ, ki ẽmẽ,” he tóg ag mỹ.
1 — Irmãos e pais, escutem agora o que tenho a dizer em minha defesa.
2 Kỹ ag tóg ti tỹ Hebreu vĩ ki ag mỹ vĩ mẽg mũ sir, kỹ ag tóg katy' he mũ sir.
2 Quando ouviram que Paulo lhes falava em língua hebraica, fizeram mais silêncio ainda. Paulo continuou:
3 Kỹ tóg ag mỹ: “tỹ sóg Israel nĩ,” he mũ. “Cidade tỹ Tarso tá inh mur, ga tỹ Cilícia tá. Cidade tag ki sóg hã ra mog mũ, kỹ Gamaliel tóg inh kanhrãn. Inh mỹ tóg ẽg jóg'jóg ag jykre tó kãn, kỹ sóg to tar ja nĩ. Topẽ jykre to sóg tar tãvĩ ja nĩgtĩ, ãjag tỹ ũri han mũ ri kén,” he tóg. “Topẽ jykre hỹn, he sóg tĩ gé, ẽg jykre ẽn to, hã ra sóg kygnẽ.
3 — Eu sou judeu, nasci em Tarso da Cilícia, mas fui criado nesta cidade e aqui fui instruído aos pés de Gamaliel, segundo o rigor da Lei de nossos antepassados, sendo zeloso para com Deus, assim como todos vocês o são no dia de hoje.
4 Hã kỹ sóg Jesus mré mũ ag to jũ tãvĩ ja nĩgtĩ. Ag kãgtén sór ja inh nĩgtĩ, ũn tãtá fag ke gé. Ag sigse ja sóg nĩgtĩ, vẽse ja kãki sóg ag vãm ja nĩgtĩ gé.
4 Persegui este Caminho até a morte, prendendo homens e mulheres e lançando-os na cadeia.
5 Topẽ tũ ki rĩr tĩ to pã'i mág vỹ ki kanhró nĩ, kófa ag kar ke gé. Ag hã tóg inh mỹ permissão han ja nĩgtĩ, sỹ cidade tỹ Damasco ra tĩg jé, tá ẽg mré ke ag mỹ ven jé. Tá sóg Jesus mré ke ag sigse sór ja nĩ gé, Jerusalém ra ag tatĩ kãtĩg jé, tag ki ag vóg kónãn jé,” he tóg, Paulo ti.
5 Disto são testemunhas o sumo sacerdote e todos os anciãos. Deles eu recebi cartas para os irmãos judeus de Damasco, e fui até lá para trazer amarrados a Jerusalém os que também lá estivessem, para serem punidos.
6 “Isĩg kỹ sóg Damasco tá jun mũ. Kỹ tóg vãhã vẽnh jẽngrẽ tar tãvĩ tóg vãhã inh ki kómkóm ke mũ. Kanhkã tá ke vẽ, vẽnh jẽngrẽ tag ti. Rã tỹ ẽg nĩno kã sa ra tóg ke mũ.
6 — Ora, aconteceu que, enquanto eu viajava, já perto de Damasco, quase ao meio-dia, repentinamente, uma grande luz do céu brilhou ao redor de mim.
7 Kỹ sóg kutẽ mũ. Kỹ sóg vẽnh vĩ mẽg mũ, kỹ tóg inh mỹ: “Saulo', Saulo', ã tỹ ne jé isũ ag vóg kónãn nẽ?” he mũ, vẽnh vĩ ti.
7 Então caí por terra, ouvindo uma voz que me dizia: “Saulo, Saulo, por que você me persegue?”
8 Kỹ sóg ẽg Senhor mỹ: “ã tỹ ũ nẽ?” he mũ. Kỹ tóg inh mỹ: “tỹ sóg Jesus nĩ, Nazaré tá ke ẽn,” he mũ, “ã tỹ ũn vóg kónãn sór tĩ ẽn hã vỹ tỹ inh nĩ,” he tóg inh mỹ.
8 Perguntei: “Senhor, quem é você?” Ao que me respondeu: “Eu sou Jesus, o Nazareno, a quem você persegue.”
9 Inh mré mũ ag vỹ vẽnh jẽngrẽ ẽn vigvég mũ. Hã ra ag tóg ũ tỹ inh mỹ vĩ mũ mẽg tũ nĩ.
9 — Os que estavam comigo viram a luz, sem, contudo, perceber o sentido da voz de quem falava comigo.
10 Kỹ sóg ẽg Senhor ti mỹ: “kỹ sỹ hẽ ri kenh ke nẽ?” he mũ. Kỹ tóg inh mỹ: “jẽg nẽ ra,” he mũ. “Damasco ki rã. Tá ũ tóg ã mỹ tó kãn mũ, ã tỹ nén han ke ti,” he tóg inh mỹ, vẽnh vĩ ti.
10 Então perguntei: “Senhor, o que devo fazer?” E o Senhor me disse: “Levante-se, entre em Damasco, onde lhe dirão tudo o que você precisa fazer.”
11 Hã ra sóg nén ũ vég tũ nĩ, vẽnh jẽngrẽ ẽn tar tãvĩ nĩn kỹ. Kỹ inh mré mũ ag tóg inh nĩgé kãgmĩ kỹ inh pére mũ mũ. Hã ki ẽg tóg Damasco tá junjun mũ sir.
11 Tendo ficado cego por causa da intensidade daquela luz, guiado pela mão dos que estavam comigo, cheguei a Damasco.
12 Kỹ ũ tỹ Ananias he mũ ẽn tóg inh venh kãtĩ mũ. Moisés tỹ ẽg mỹ vẽnh jykre nĩm ja ẽn han kãn tóg nĩgtĩ, Ananias ti. Damasco tá ke kar vỹ ti to vĩ há han mũgtĩ, Israel ẽn ag kar.
12 — Um homem chamado Ananias, piedoso conforme a Lei, tendo bom testemunho de todos os judeus que ali moravam,
13 Ẽn tóg inh venh kãtĩ mũ, kỹ tóg iso jun kỹ inh mỹ: “régré',” he mũ. “Saulo',” he tóg mũ. “Inh ki ẽvãnh ra,” he tóg. Kỹ sóg vẽsỹmér ti vég mũ sir.
13 veio procurar-me e, chegando perto de mim, disse: “Irmão Saulo, recupere a visão!” Nessa mesma hora, recuperei a visão e olhei para ele.
14 Kỹ tóg inh mỹ: “ẽg jóg'jóg ag tỹ Topẽ vỹ ã kuprẽg, vãsỹ,” he mũ, “ã tỹ ti jykre ki kanhró nĩ jé, ã tỹ ũn kuryj nĩ ẽn ve jé, Cristo ẽn. Ti hã tóg ã mré vĩnh mũ,” he tóg inh mỹ, Ananias ti.
14 Então ele disse: “O Deus de nossos pais escolheu você de antemão para conhecer a vontade dele, ver o Justo e ouvir a voz dele.
15 “Ã tỹ vẽnh kar mỹ ã tỹ nén vég mũ tónh ke vẽ, ã tỹ nén mẽg mũ ti,” he tóg inh mỹ.
15 Porque você terá de ser testemunha dele diante de todos, anunciando as coisas que você tem visto e ouvido.
16 “Kỹ ẽmẽ kỹ nĩ tũg nĩ. Jẽg nẽ ra, ã tỹ kype kỹ jẽ jé, Topẽ tỹ ã tỹ ti vĩ mranh tỹ tũ' he jé. Ti mré vĩ, ti jiji tó kỹ,” he tóg inh mỹ, Ananias ti,” he tóg, Paulo ti.
16 E agora, o que está esperando? Levante-se, receba o batismo e lave os seus pecados, invocando o nome dele.”
17 “Isỹ Jerusalém ra vỹn ke kỹ sóg Topẽ jo ĩn krẽm ti mré vĩ mũ. Kỹ sóg nén nẽ vég mũ.
17 — Quando voltei para Jerusalém, enquanto orava no templo, sobreveio-me um êxtase,
18 Ti hã vẽ, ẽg Senhor hã vẽ. Kỹ tóg inh mỹ: “kur Jerusalém tá kutẽ,” he mũ. “Ã vĩ mẽnh ke tũ ag nĩ, ã tỹ ag mỹ inh kãmén mũ ra,” he tóg inh mỹ.
18 e vi o Senhor. Ele me disse: “Ande logo e saia imediatamente de Jerusalém, porque não aceitarão o seu testemunho a meu respeito.”
19 Kỹ sóg ẽg Senhor ti mỹ: “hã ra ag tóg isỹ nén han ja ki kanhró nỹtĩ,” he mũ. “Ag sigse han ja isóg tĩgtĩ. Vẽnh kanhrãn jafã krẽm sóg ag mrãnmrãn ja tĩgtĩ gé, ũ tỹ ã ki ge kỹ nỹtĩ ag,” he sóg ti mỹ.
19 Eu respondi: “Senhor, eles bem sabem que eu ia de sinagoga em sinagoga, prendendo e açoitando os que criam em ti.
20 “Kỹ sóg ag tỹ Estêvão tén kỹ, ag tỹ ũ tỹ ã vĩ tó mũ ẽn tén kỹ sóg tá jẽ ja nĩ gé, kỹ tóg inh mỹ há ja tĩ, ag tỹ ti tén kỹ. Ag kur ki sóg rĩr ja nĩgtĩ gé, ũ tỹ Estêvão tén mũ ag kur ki,” he sóg, ẽg Senhor mỹ.
20 Quando se derramava o sangue de Estêvão, tua testemunha, eu também estava presente, consentia nisso e até guardei as capas dos que o matavam.”
21 Hã ra tóg inh mỹ: “vó, ha tĩg,” he mũ. “Kór há ra sóg ã jẽnẽnh mũ, kuvar há ra. Fóg kar to sóg ã jẽnẽnh mũ, kanhgág kar to ke gé,” he tóg inh mỹ,” he tóg, Paulo ti.
21 Mas ele me disse: “Vá, porque eu o enviarei para longe, aos gentios.”
22 Hã ra vẽnh kar ẽn ag tóg ẽmẽ kỹ nỹtĩ nĩ. Ag tỹ ti vĩ tag mẽ kỹ ag tóg prẽnprẽr mũ sir. “!..Ti tén ra..!” he ag tóg. “!..Ũ tỹ ge vỹ kórég ne..!” he ag tóg. “!..Ti rĩr nĩn kỹ tóg ẽg mỹ tỹ ũ nỹnh mo..!” he ag tóg.
22 Até este ponto a multidão ficou ouvindo. Mas, quando Paulo disse isso, começaram a gritar bem alto: — Fora com ele! Mate-o, porque ele não merece viver!
23 Prẽnprẽr ag tóg mũ. Ãjag kur vãm ag tóg mũ, ga funfur han ag tóg mũ sir. Ag jũgjũ vẽ.
23 Enquanto eles gritavam, tiravam as suas capas e jogavam poeira para o ar,
24 Kỹ major vỹ: “ĩn kãra ti rãg,” he mũ. “Nén fár tỹ ti mrãnmrãn, cavalo tỹ mrãn ke jafã ri ke ẽn tỹ. Hã tỹ ti ki jẽmẽ. Ag tỹ hẽ ri ke jé ã to vĩ kónãn nẽ? hemnĩ ti mỹ,” he tóg, major ti, soldado ag mỹ. Major tóg Paulo tỹ ag mỹ nén tó ja ẽn mẽ ja tũ nĩ, ti tỹ Hebreu ag vĩ ki kagtĩg nĩn kỹ. Hã kỹ tóg soldado ag mỹ: “ti ki jẽmẽ,” he mũ sir.
24 o comandante ordenou que Paulo fosse recolhido à fortaleza e que, sob açoite, fosse interrogado para saber por que motivo estavam gritando assim contra ele.
25 Kỹ ag tóg ti ség mũ, nén fár tỹ, ag tỹ ti mrãnmrãn jé. Hã ra Paulo tóg capitão mỹ, ũ tỹ tá jẽ ẽn mỹ tóg: “mỹ ã mỹ kuryj, ag tỹ inh mrãnmrãn ke ti?” he mũ. “Tỹ sóg Romano nĩ, hã ra ag tóg nén fár tỹ inh mrãnmrãn sór mũ, ũ tỹ inh ki jẽmẽg tũ ra, ag tỹ inh jyvẽn tũ ra,” he tóg, Paulo ti.
25 Quando o estavam amarrando com correias, Paulo perguntou ao centurião que ali estava: — Será que vocês têm o direito de açoitar um cidadão romano, sem que ele tenha sido condenado?
26 Kỹ tóg capitão mỹ e tĩ, kỹ tóg major mỹ tónh tĩ mũ. Ti mỹ tóg: “ã tỹ ne han ke nẽ ha?” he mũ. “Romano vẽ mỹr,” he tóg ti mỹ.
26 Ouvindo isto, o centurião procurou o comandante e lhe disse: — Que é isso que o senhor está prestes a fazer? Saiba que aquele homem é cidadão romano.
27 Kỹ major tóg ti to kãtĩ mũ, kỹ tóg ti mỹ: “kỹ ã mỹ tỹ Romano nĩ'?” he mũ. Kỹ Paulo tóg: “hỹ,” he mũ.
27 Então o comandante veio e perguntou a Paulo: — Diga-me uma coisa: você é romano? Paulo respondeu: — Sou.
28 Kỹ major tóg ti mỹ: “isỹ tỹ Romano nĩ jé sóg jãnkamy tỹ hẽn ri ke tỹ kajãm,” he mũ ti mỹ. Kỹ Paulo tóg ti mỹ: “inh mur kã sóg ge nĩ hã ra, inh panh ri kén,” he mũ.
28 E o comandante disse: — Eu tive de gastar muito dinheiro para conseguir essa cidadania. Ao que Paulo respondeu: — Pois eu a tenho de nascença.
29 Kỹ ag tóg ti tovãnh mũ sir, ũ tỹ ti mrãnmrãn ke mũ ẽn ag. Hã ra tóg major mỹ e tĩ, ti tỹ ti se kỹ. Ti tỹ ũn Romano senh ke tũ vẽ vẽ, hã kỹ tóg ti mỹ e tĩ.
29 Imediatamente se afastaram os que iam interrogá-lo com açoites. O próprio comandante ficou com medo quando soube que Paulo era romano, porque tinha mandado amarrá-lo.
30 Tỹ vaj kỹ major tóg Israel ag ki jẽmẽ mãn sór mũ, ag tỹ hẽ ri ke kỹ Paulo to jũ mũ ti. Kỹ tóg ti kavãn mũ. Kỹ tóg Topẽ tũ ki rĩr tĩ to pã'i mág ag jé prẽr mũ, vẽnh jyvẽn tĩ kar ag ke gé. Kỹ tóg Paulo pére tĩ mũ, ag jo ti fẽg jé.
30 No dia seguinte, querendo certificar-se dos motivos por que Paulo vinha sendo acusado pelos judeus, o comandante o soltou e ordenou que se reunissem os principais sacerdotes e todo o Sinédrio. E, mandando trazer Paulo, apresentou-o diante deles.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.