Tiago 2
Ɛkáti Nku Nkɔ (KENNT) vs ARIB
1 Bɔ̌ma, tɛ̌ndu bǎbhɔŋɔ nɛka nɛ Yesu Kristo Acha ywɛsɛ mmu ábhɔ́ŋɔ́ kɛnókó kɛnkɛm, bǎkɛ́ chyɛ kɛnókó ntá bo abhɛn bǎghɔ́ bɛ́ báchí sayri, mǎmbyak abhɛn ɛyap ɛ́pú.
1 Meus irmãos, não tenhais a fé em nosso Senhor Jesus Cristo, Senhor da glória, em acepção de pessoas.
2 Sɛ́nsɔ́t bɛ́ bǒ bati apay bátwɔ ndǔ ɛchɛmɛ ɛyɛká. Amɔt ansɔbhɛri mmʉɛt nɛ ndɛn bɛyǎ nkáp nɛ mɛnyɨŋ ŋwaŋwǎŋwaŋ amʉɛt, nchɛ́bhɛ́mu nkwɔ́ antwɔ́ nɛ bɛsɨ́ ndɛn amʉɛt.
2 Porque, se entrar na vossa reunião algum homem com anel de ouro no dedo e com traje esplêndido, e entrar também algum pobre com traje sórdido.
3 Mbák mǎmfyɛ́ amɨ́k ntá anɛ áchí mǔnkáp mǎndɛm bɛ, “Ɛta twɔ́ chɔkɔ́ fá”, kɛ ntá nchɛ́bhɛ́ mmu mǎndɛm chí bɛ, “Tě awu. Mbák ɔbhɨ́kɨ́ te awu, twɔ́ sɛbhɛrí fá”.
3 e atentardes para o que vem com traje esplêndido e lhe disserdes: Senta-te aqui num lugar de honra; e disserdes ao pobre: Fica em pé, ou senta-te abaixo do escabelo dos meus pés,
4 Mbák mǎnkʉ́ nɔ, pú kɛ́rɨ́ŋámík nɔ bǎtɔ̀ŋ nɛ́ntɨ ɛnɛká? Ɛ́rɨ nɔ? Nɛ ɛyɔ ɛ́tɔ̀ŋ bɛ́ nkaysi yɛká abhɨ́kɨ́ rɨ.
4 não fazeis, porventura, distinção entre vós mesmos e não vos tornais juizes movidos de maus pensamentos?
5 Abhɛn ɛkɔŋ, tá ká batú mǎngók. Mandɛm ayap bo abhɛn báchí bachɛ́bhɛ́bho bɛsí bǒ mmɨk bɛ́ mámbɔ́ŋ nɛka nɛ Yesu, mámbɔŋ kɛfɔ bɛsí Mandɛm. Akʉ nkwɔ́ bɛ́ bɔ́ mámbák bo abhɛn yí ábhàk nɛ bhɔ́ mbɔ Mfɔ wap. Ɛnyu yɔ kɛ̌ yí afyɛ́ nyaka bariɛp bɛkʉ nɛ bo abhɛn bákɔ́ŋ yi.
5 Ouvi, meus amados irmãos. Não escolheu Deus os que são pobres quanto ao mundo para fazê-los ricos na fé e herdeiros do reino que prometeu aos que o amam?
6 Kɛ mbák chí bhe, bǎchyɛ bachɛ́bhɛ́bho ntíánwɔ́p! Ntɨkɨ bo báchyɛ̀ bhe ɛsɔŋɔri mánja nɔkɔ bhe ndǔ báchá manyé? Pú bǒ bakábhɛ?
6 Mas vós desonrastes o pobre. Porventura não são os ricos os que vos oprimem e os que vos arrastam aos tribunais?
7 Pú bɔ́ bhɔ kɛ bárɛ̀m bɛbɛ́ptí mɛnyɨŋ ndu bɛ́chɔ́ŋti ɛrɨ́tɨ́ nnyɛ́n Ɛtayɛka mmu ábhɔ́ŋɔ́ bhe?
7 Não blasfemam eles o bom nome pelo qual sois chamados?
8 Mbák tɛtɛ̌tɛp bǎbhʉɛrɛ nnɛ́m ɛbhé Mandɛm Mfɔ ywɛsɛ mbɔ ɛnyu ɛ́chí amɛm Ɛkáti Mandɛm bɛ, “Kɔŋ ntɨ nkwǎ mbɔ mmʉɛt ɛyɛ”, nɔ́ bǎkʉ̀ sayri.
8 Todavia, se estais cumprindo a lei real segundo a escritura: Amarás ao teu próximo como a ti mesmo, fazeis bem.
9 Kɛ mbák bǎchyɛ̀ kɛnókó ntá mbɔk bho, mǎmbyaka nɔkɔ abhɛ́nɛ́fú, nɔ́ bǎkʉ bɛbʉ́ ndǔ bǎkwɛ̀n ɛbhé Mandɛm nɛ ɛyɔ ɛ́tɔ̀ŋ bɛ́ bǎchí bo abhɛn bǎpú bhʉɛrɛ bɛbhé Mandɛm.
9 Mas se fazeis acepção de pessoas, cometeis pecado, sendo por isso condenados pela lei como transgressores.
10 Bǎrɨ́ŋɨ́ bɛ́ yɛ̌ agha anɛ ábhʉ̀ɛrɛ bɛbhé Mandɛm mɛnkɛm kɛ ankwɛ́n bɛ́bhʉrɛ ɛbhé ɛ́mɔ́t, bɛsí Mandɛm, achí ɛnyumɔ́t mbɔ mmu anɛ ákwɛ́nɛ́ bɛbhé mɛnkɛm.
10 Pois qualquer que guardar toda a lei, mas tropeçar em um só ponto, tem-se tornado culpado de todos.
11 Ɛ́chí ɛnyu ɛyɔ mbɔnyunɛ Mandɛm mmu árɛ́mɛ́ bɛ, “Ɔ́kɛ́ kwɛn bɛrwɔp”. Nkúbhɛ́ yí kɛ árɛ́mɛ́ bɛ, “Ɔ́kɛ́ wáy”. Ɛyɔ ɛ́tɔ̀ŋ yɛ bɛ́ mbák ɔ́ngwáy mmu, nɔ́ ɔ́kwɛ̌n ɛbhé Mandɛm yɛ̌ndu ɔ́bhɨ́kɨ́ kwɛ́n bɛrwɔp.
11 Porque o mesmo que disse: Não adulterarás, também disse: Não matarás. Ora, se não cometes adultério, mas és homicida, te hás tornado transgressor da lei.
12 Bǎbhɔŋ yɛ́ bɛ́ghɔ bɛ́ bɛyɔŋɔ́nyu ɛbhɛká nɛ mɛnyɨŋ ɛbhɛ́n bǎkʉ, mǎnkʉ bhɔ mbɔ bo abhɛn bákòŋo ɛbhé Mandɛm ɛnɛ́ ɛ́bhɔ́ŋɔ́ bɛtaŋ bɛ́fɛ́rɛ bɛsɛ́ ndǔ bɛbʉ́. Ɛbhé ɛyɔ kɛ̌ Mandɛm ásɔ̀t bɛ́táŋ bɛsɛ ndǔ ɛwak manyé.
12 Falai de tal maneira e de tal maneira procedei, como havendo de ser julgados pela lei da liberdade.
13 Bǎbhɔŋ bɛkʉ nɔ́ mbɔnyunɛ bo abhɛn bápú bhɔ́ŋ ntínso nɛ batɨ, Mandɛm ǎtáŋ bhɔ ɛwak manyé kɛbhɔ́ŋ ntínso. Kɛ mmu anɛ ábhɔ̀ŋ ntínso nɛ batɨ, Mandɛm ǎtɔ́ŋ yí ntínso ɛwak manyé.
13 Porque o juízo será sem misericórdia para aquele que não usou de misericórdia; a misericórdia triunfa sobre o juízo.
14 Bɔ̌ma, mbák mmu árɛm bɛ́ yí abhɔŋ nɛka nɛ Mandɛm kɛ yí kɛkʉ ɛnyɨŋ ɛnɛ Mandɛm áyàŋ yi ánkʉ, ɛyɔ ɛ́kwàk yi ná? Bɛ́rɛ́m chi nɛ nyu bɛ yi abhɔŋ nɛka nɛ Mandɛm, apú kwáy bɛ́pɛ́mɛ yi wáwák ndǔ ɛwak ɛnɛ Mandɛm átàŋ bo.
14 Que proveito há, meus irmãos se alguém disser que tem fé e não tiver obras? Porventura essa fé pode salvá-lo?
15 Sɛ́nsɔ́t bɛ́ mmu ywɛká amɔt, yɛ̌ ngɔrɛ́, yɛ̌ mbakanɛm, anɛ áchí ntɨ mmu Mandɛm abhɨ́kɨ́ bhɔŋ ndɛn ɛnɛ yí afyɛ́ amʉɛt nɛ nɛnyíɛ́ ɛnɛn yi ányìɛ.
15 Se um irmão ou uma irmã estiverem nus e tiverem falta de mantimento cotidiano,
16 Nɛ mmǔ ywɛka amɔt ághɔ́ nɔ́kɔ́ yi, andɔk antɨ́k yí nɛfí andɛm bɛ, “Ɔ́nkɔ sayri, Mandɛm anjɛt wɔ ɔ́mbɔ́ŋ bɛyǎ ndɛn nɛ nɛnyíɛ́”, kɛ yí kɛchyɛ yi mɛnyɨŋ ɛbhɛn yi áchɛ́bhɛ́, nɔ́ akwak yi ndǔ ntɨkɨ mbi?
16 e algum de vós lhes disser: Ide em paz, aquentai-vos e fartai-vos; e não lhes derdes as coisas necessárias para o corpo, que proveito há nisso?
17 Ɛnyu yɔ kɛ ɛ́chí nɛ nɛka. Mbák mmu ǎrɛm bɛ ábhɔ̌ŋ nɛka nɛ Mandɛm, kɛ yí kɛkʉ ɛnyɨŋ ɛnɛ Mandɛm áyàŋ yi ánkʉ́, nɔ́ nɛrɛm yí árɛ̀m bɛ abhɔ̌ŋ nɛka nɛ Mandɛm achi chi ndɛ́ndɛm.
17 Assim também a fé, se não tiver obras, é morta em si mesma.
18 Ngufú mmu ǎkwáy bɛ́kɛm ɛpʉ́ítí bɛ, “Akap Mandɛm áchyɛ́ mbɔk bho chi nɛka ɛnɛ́n bɔ́ bábhɔ́ŋ nɛ yí, ɛnɛ́ akap anɛ bo báchák chi bɛkʉ mɛnyɨŋ ɛbhɛn Mandɛm áyàŋ bo mánkʉ”. Kɛ ɛnyɨŋ ɛnɛ mbɔ́ŋɔ́ bɛ́rɛ́m ntá ɛnyǔ mmǔ wu chí bɛ, “Ghatí mɛ́ ɛnyɨŋ ɛnɛ ɛ́tɔ̀ŋ bɛ ɔbhɔŋ nɛka nɛ Mandɛm mbák ɔpú kʉ mɛnyɨŋ ɛbhɛn Mandɛm áyàŋ bo mánkʉ́?” Mbák chí mɛ́, mɛ̌kwáy bɛ́sɔ́t mɛnyɨŋ ɛbhɛn mɛ̌kʉ̀ ntɔ́ŋ wɔ́ bɛ́ nká nɛ Mandɛm tɛtɛp.
18 Mas dirá alguém: Tu tens fé, e eu tenho obras; mostra-me a tua fé sem as obras, e eu te mostrarei a minha fé pelas minhas obras.
19 Ɔnókó bɛ́ Mandɛm amɔt kɛ áchí, achák ápú? Ɛrɨ! Kɛ ɔ́kɛ́ ghɔkɔntɨk bɛ́ yɛ̌ chí bɛfóŋó bɛbʉ́bɛbʉ mɛ́nókó nkwɔ́ bɛ́ Mandɛm amɔt kɛ áchí nɛ ɛyɔ ɛ́chyɛ̀ bhɔ́ bɛcháy, mángwɛrɛ nɔkɔ gbagbǎgbak.
19 Crês tu que Deus é um só? Fazes bem; os demônios também o crêem, e estremecem.
20 Wɔ ɛchɨŋtɨ́ ɛnyɨŋ ɛnɛ, ɔ̌yàŋ mántɔ́ŋ wɔ́ bɛ mbák mmu anókó bɛ Mandɛm achi kɛ yi kɛbháká kʉ mɛnyɨŋ ɛbhɛn Mandɛm áyàŋ bo mánkʉ́, nɔ nɛnoko yi ánókó bɛ Mandɛm achi, achí chí ndɛ́ndɛmɛ́?
20 Mas queres saber, ó homem insensato, que a fé sem as obras é inútil?
21 Ɔ́kɛ́ ghɔkɔntɨk bɛ Mandɛm arɛm nyaka bɛ ɛtayɛsɛ Ábraham achi chak bɛsí bhi ɛ̌ti ɛnyɨŋ ɛnɛ yi ákʉ́. Nɔ́ chí ndǔ ásɔ́rɛ́ mɔ́ywi Áisek arɔk bɛchyɛ mbɔ akap ndǔ mpok anɛ Mandɛm aghati yi ánkʉ ɛnyuyɔ.
21 Porventura não foi pelas obras que nosso pai Abraão foi justificado quando ofereceu sobre o altar seu filho Isaque?
22 Ɛyɔ ɛ́tɔ̀ŋ bɛ́ Ábraham abhɔŋ nɛka nɛ Mandɛm tɛtɛp, aka bɛkʉ yɛ̌ntɨkɨ ɛnyɨŋ ɛnɛ Mandɛm ághátí yi ánkʉ́. Ɛnyɨŋ ɛnɛ yí ákʉ́, kɛ ɛ́tɔ́ŋ bɛ́ yi aká nɛ Mandɛm tɛtɛp.
22 Vês que a fé cooperou com as suas obras, e que pelas obras a fé foi aperfeiçoada.
23 Ɛnyɨŋ ɛnɛ kɛ básɨ́ŋɨ amɛm Ɛkáti Mandɛm bɛ, “Ábraham anókó nyaka Mandɛm, ɛ́kʉ́ Mandɛm arɛm bɛ́ Ábraham achí chak bɛsí bhi, nɛ bo báré bhɨŋɨ Ábraham bɛ́ mmʉɛrɛ Mandɛm”.
23 E se cumpriu a escritura que diz: E creu Abraão em Deus, e isso lhe foi imputado como justiça, e foi chamado amigo de Deus.
24 Bě babhɔŋ bǎkwáy yɛ́ bɛ́ghɔ bɛ́ bɛrɨ ɛbhɛn mmu ákʉ̀ kɛ bɛ́kʉ̀ Mandɛm ánsɔ́t yí mbɔ mmu anɛ áchí chak bɛsí bhi. Púyɛ chí nɛrɛm yí árɛ̀m nɛ nyu bɛ́ áká nɛ Mandɛm.
24 Vedes então que é pelas obras que o homem é justificado, e não somente pela fé.
25 Nkúbhɛ́ ɛnyu yɔ kɛ ɛ́chí nyaka nɛ Ráhab, ngɔrɛ́-nɛkɔ. Ɛnyɨŋ ɛnɛ yí ákʉ́ kɛ̌ Mandɛm ághɔ́, asɔt bɛ́ yí achí chak bɛsí bhi. Nɔ́ chí, Ráhab asɔt baghokotǐ kɛpɨ abhɛn báfú Israɛl abhɛsɛ amɛm ɛkɛt ɛyi, achyɛ bhɔ́ maniɛ́. Báfʉɛ́t yɛ́ mbi áchák bápɛtnsɛm Israɛl kɛbhɔ́ŋ ɛsɔŋɔri.
25 E de igual modo não foi a meretriz Raabe também justificada pelas obras, quando acolheu os espias, e os fez sair por outro caminho?
26 Tɛ̌ndu yi ákʉ́ ɛnyu yɔ kɛ Mandɛm ǎsɔ́t bɛ yi achi chak bɛsí bhi, dɨŋɨ́ ká bɛ, nkúbhɛ́ mbɔnyǔ mmu apu kway bɛbhak nɛpɛ́m mbák abhɨkɨ pɛrɛ bhɔŋ ɛ̌yú, nɔ́ kɛ ɛchi bɛ mbák mmu apú kʉ mɛnyɨŋ ɛbhɛn Mandɛm áyàŋ bo mankʉ, nɛrɛm yi árɛ̀m bɛ abhɔŋ nɛka nɛ Mandɛm ǎbhak chi ndɛ́ndɛm.
26 Porque, assim como o corpo sem o espírito está morto, assim também a fé sem obras é morta.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Tiago 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.