1 Samuel 25

Bayịburu Izii (IZZ) vs ARA

Sair da comparação
ARA Almeida Revista e Atualizada 1993
1 Ọo ya bụ; Sámẹlu bya anwụhu; ndu Ízurẹlu bya edzukọbe raa ẹkwa iya. Ẹphe bya elia ya l'ibe iya lẹ mkpụkpu Rama.
1 Faleceu Samuel; todos os filhos de Israel se ajuntaram, e o prantearam, e o sepultaram na sua casa, em Ramá. Davi se levantou e desceu ao deserto de Parã.
2 Ọ dụru nwoke lanụ bụ lẹ mkpụkpu Mawonu. Ọ bụ onye nweru ẹku lẹ mkpụkpu Kamẹlu; bya abụru onye nweru iphe shii. Atụru, o nweru enweru dụ ụnu ẹsaa l'ụkporo iri. Eghu iya dụ ụnu labọ l'ụkporo iri. Ọ nọdu lẹ Kamẹlu eseshi atụru iya ono ẹji l'ẹhu.
2 Havia um homem, em Maom, que tinha as suas possessões no Carmelo; homem abastado, tinha três mil ovelhas e mil cabras e estava tosquiando as suas ovelhas no Carmelo.
3 Ẹpha nwoke ono bụ Nebalụ; ẹpha nyee ya bụru Abigelu. Nyee ya ono bụru onye maru iphe ọkpobe amaru; bya amakwaphọ mma. Ọle ji iya bẹ dụ ẹhuka bya abụru onye ẹjo-obu l'iphe, oomekpọo ememe. Ọ bụ onye shi l'eri Kalẹbu.
3 Nabal era o nome deste homem, e Abigail, o de sua mulher; esta era sensata e formosa, porém o homem era duro e maligno em todo o seu trato. Era ele da casa de Calebe.
4 Dévidi nọdu l'echiẹgu nụma lẹ Nebalụ bẹ eseshi atụru iya ẹji l'ẹhu.
4 Ouvindo Davi, no deserto, que Nabal tosquiava as suas ovelhas,
5 Ọ bya ezia ụmadzu iri l'ime ụnwokorobya, ẹphe l'iya swị sụ phẹ: “Unu jepfu Nebalụ lẹ mkpụkpu Kamẹlu; unu ekeleru mu iya.
5 enviou dez moços e lhes disse: Subi ao Carmelo, ide a Nabal, perguntai-lhe, em meu nome, como está.
6 Unu sụ iya: ‘Gẹ ndzụ ngu tsekwaa ogologo. G'ẹhu dụkwa ngu guu lẹ ndibe ngu; mẹkpoo iphemiphe, i nweru enweru!
6 Direis àquele próspero: Paz seja contigo, e tenha paz a tua casa, e tudo o que possuis tenha paz!
7 Mu nụmaru l'i bushi atụru ngu ẹji. Teke anyi lẹ ndu nche-atụru ngu shi tụko nọdu l'ẹka lanụ bẹ anyi te emekpajẹkwaru phẹ ẹhu; ọphu ọ tọ dụdu iphe phẹ, phuhujeru nụ l'iphe, bụ teke anyi l'ẹphe nọkotaru lẹ Kamẹlu.
7 Tenho ouvido que tens tosquiadores. Os teus pastores estiveram conosco; nenhum agravo lhes fizemos, e de nenhuma coisa sentiram falta todos os dias que estiveram no Carmelo.
8 Ị -jịa ya ndu-ozi ngu bẹ ẹphe a-kọru ngu iya-a. Ọo ya bụ; g'obu ngu dụnu l'ẹka ụnwokorobya mu-a nọ eshi ọphu anyi byaru l'ọbo-iphe-a. Jiko nụnu ndu-ozi ngu; mẹ nwa ngu, bụ Dévidi iphe, ẹka ngu rwukpọerupho.’ ”
8 Pergunta aos teus moços, e eles to dirão; achem mercê, pois, os meus moços na tua presença, porque viemos em boa hora; dá, pois, a teus servos e a Davi, teu filho, qualquer coisa que tiveres à mão.
9 Ndu ozi Dévidi ono rwuẹpho; ẹphe bya eworu ozi ono, Dévidi ziru ono bya ezia Nebalụ; bya adaa ngabẹru iya.
9 Chegando, pois, os moços de Davi e tendo falado a Nabal todas essas palavras em nome de Davi, aguardaram.
10 Nebalụ bya asụ ndu-ozi Dévidi ono “?Bụ onye bụ Dévidi? Mu sụru: nwa Jiesi ?ọ bụ onye? Ndu nta-a bẹ dụakwaa igwerigwe anashịhu nnajịuphu phẹ agbakashịhu.
10 Respondeu Nabal aos moços de Davi e disse: Quem é Davi, e quem é o filho de Jessé? Muitos são, hoje em dia, os servos que fogem ao seu senhor.
11 ?Bụ k'ishi gụnu bẹ mu e-wota nri mu waa mini; mẹ anụ, mu gburu ndu ebushiru mu atụru mu ẹji woru nụ ndu mu ta amadụ ẹka ẹphe shi?”
11 Tomaria eu, pois, o meu pão, e a minha água, e a carne das minhas reses que degolei para os meus tosquiadores e o daria a homens que eu não sei donde vêm?
12 Ụnwokorobya ono dakọbe laphushia azụ je edokọtaru Dévidi iphe ono, o pfuru ono.
12 Então, os moços de Davi puseram-se a caminho, voltaram e, tendo chegado, lhe contaram tudo, segundo todas estas palavras.
13 Dévidi sụ phẹ: “Ngwa; onyenọnu wota ogu-echi iya turu!” Ọo ya bụ; onyenọnu bya ewotachaa ogu-echi iya turu. Dévidi bya etukwarụpho nkiya. Ndu ọphu tso Dévidi bẹ rwuru ụnu nemadzụ. Ụmadzu ụkporo iri nọdu swiru ivu phẹ.
13 Pelo que disse Davi aos seus homens: Cada um cinja a sua espada. E cada um cingiu a sua espada, e também Davi, a sua; subiram após Davi uns quatrocentos homens, e duzentos ficaram com a bagagem.
14 Nwokorọbya lanụ l'ime ndu-ozi Nebalụ je edooru nyee Nebalụ, bụ Abigelu sụ: “Lekpọdapho lẹ Dévidi bẹ nọ l'echiẹgu zia ndu-ozi iya g'ẹphe bya ekeleru iya nnajịuphu; ọ gbẹ meru iphe-iphere kpua phẹ.
14 Nesse meio tempo, um dentre os moços de Nabal o anunciou a Abigail, mulher deste, dizendo: Davi enviou do deserto mensageiros a saudar a nosso senhor; porém este disparatou com eles.
15 Ọle ndu ono mekwanụru anyi ree shii; ọphu ẹphe emekpajẹduru anyi ẹhu; ọphu iphe anyi te ephuhujeduru lẹ teke ono, anyi l'ẹphe tụkoru nọkotakpo lẹ mgbẹgu ono.
15 Aqueles homens, porém, nos têm sido muito bons, e nunca fomos agravados por eles e de nenhuma coisa sentimos falta em todos os dias de nosso trato com eles, quando estávamos no campo.
16 Eswe l'ẹnyashi mbọkumboku bẹ ẹphe shi abụjeru igbo-ụlo gbobuta anyi lẹ teke ono, anyi shi anọ-kubeje phẹ eche atụru anyi ono.
16 De muro em redor nos serviram, tanto de dia como de noite, todos os dias que estivemos com eles apascentando as ovelhas.
17 Nta bụkwa g'ị rịedu iya ọriri maru iphe, ii-me; noo kẹle ẹjo-iphe abyakwa adapfuta nnajịuphu anyi yẹe ndibe iya l'ophu; kẹle ọ kwatarụ bụru onye iwashị k'ọphu bụ l'ọ tọ dụdu onye ejiru iya ọnu dẹe.”
17 Agora, pois, considera e vê o que hás de fazer, porque já o mal está, de fato, determinado contra o nosso senhor e contra toda a sua casa; e ele é filho de Belial, e não há quem lhe possa falar.
18 Abigelu bya emekebe ẹgwegwa je achịta ishi buredi ụkporo iri; waa otumu mẹe labọ; waa atụru ise, e gburu hụchaa ya ahụ̀hù; bya ajaa ya àjàjà dobe; waa akpe, a hụru yejia ogbongu ise; waa ẹcha-mbekee ụkporo ise, e gude akpụru vayịnu ghee; waa ẹcha-mbekee ọphu dụ ụkporo iri, e gude akpụru figu ghee. O gwekọo ya tukobegbaa l'eli nkapfụ-ịgara.
18 Então, Abigail tomou, a toda pressa, duzentos pães, dois odres de vinho, cinco ovelhas preparadas, cinco medidas de trigo tostado, cem cachos de passas e duzentas pastas de figos, e os pôs sobre jumentos,
19 Ọ bya asụ ndu-ozi iya: “Unu tụgbua vuta ụzo; mu a-nọdu-a etso unu l'azụ.” Ọle o to pfukwanụru iya ji iya, bụ Nebalụ.
19 e disse aos seus moços: Ide adiante de mim, pois vos seguirei de perto. Porém nada disse ela a seu marido Nabal.
20 Ọ nọdu l'eli nkapfụ-ịgara iya agba agbazeta l'ụwuru, nọ l'úbvú ono; ọ bya l'amarụ Dévidi yẹle ndu ẹphe l'iya swị nọdu agbazetawaa abyapfuta iya. Ọ bya agba phẹ ndzuta.
20 Enquanto ela, cavalgando um jumento, descia, encoberta pelo monte, Davi e seus homens também desciam, e ela se encontrou com eles.
21 Ọ bụru teke ono bẹ Dévidi pfukwadụru-a sụ: “Ọ tọ dụdu urwu, ọ barụ mu mbụ echeche, mu shi echeru nwoke-a ẹku iya l'echiẹgu; mbụ chekọta iya k'ọphu bụ l'ọ tọ dụdu iphe, o nweru enweru dụru ọphu tuphahụru nụ. Ọ bụru ẹjo-iphe bẹ o gude pfụa mu ụgwo ree, mu meru iya.
21 Ora, Davi dissera: Com efeito, de nada me serviu ter guardado tudo quanto este possui no deserto, e de nada sentiu falta de tudo quanto lhe pertence; ele me pagou mal por bem.
22 Gẹ Chileke mekwaa mu iphe, o meru ndu ọhogu Dévidi; m'ọ bụru l'e rwuru l'ụtsu mu dobe m'onye lanụ, bụ nwoke ndzụ lẹ ndu o nwekọtaru.”
22 Faça Deus o que lhe aprouver aos inimigos de Davi, se eu deixar, ao amanhecer, um só do sexo masculino dentre os seus.
23 Abigelu bya ahụmaepho Dévidi; o nyizetakebe l'eli nkapfụ-ịgara iya ono; bya ephozeta l'iphu Dévidi bya eworu iphu kpube l'alị.
23 Vendo, pois, Abigail a Davi, apressou-se, desceu do jumento e prostrou-se sobre o rosto diante de Davi, inclinando-se até à terra.
24 Nwanyị ono daa gbushi ikpere l'iphu Dévidi sụ iya: “Nnajịuphu mu; g'ọ bụru mu rọ bẹ aa-ta ụta iya nwẹkinyi mu. Jiko gẹ mụbe nwozi ngu nwanyị pfunuru opfu yeru ngu. Ngabẹnuru mụbe nwozi ngu nwanyị nchị.
24 Lançou-se-lhe aos pés e disse: Ah! Senhor meu, caia a culpa sobre mim; permite falar a tua serva contigo e ouve as palavras da tua serva.
25 Ọ -bụru kẹ nnajịuphu mu; ba ngakwaru mkpọkoro nwoke ono, bụ Nebalụ nchị; kẹle ọo ẹpho g'ẹpha iya dụ bụ g'ọ dụ. Ọoza onye-eswe l'ẹpha; tẹme ọ nọdu emehukwaphọ eswe. Obenu lẹ mụbe nwozi ngu nwanyị gbẹ ọphu mu ta ahụmaduru ndu-ozi ono, gụbe nnajịuphu mu yeru ono.
25 Não se importe o meu senhor com este homem de Belial, a saber, com Nabal; porque o que significa o seu nome ele é. Nabal é o seu nome, e a loucura está com ele; eu, porém, tua serva, não vi os moços de meu senhor, que enviaste.
26 Ọle-a nnajịuphu mu; bẹ eshinu Chipfu sephuwaru ngu azụ g'i ti je egbua ọchi waa g'ị tị gwata ụgwo iphe, e meru ngu l'ẹka onwongu; bẹ Chipfu -nọdu-a ndzụ g'ọ nọ iya-a; gụbedua nọdu; bẹ bụkwa gẹ Nebalụ dụ bụ gẹ ndu ọhogu ngu waa iphe, bụkota ndu l'achọ g'ẹphe e-shi mekata gụbe nnajịuphu mu a-dụ.
26 Agora, pois, meu senhor, tão certo como vive o Senhor e a tua alma, foste pelo Senhor impedido de derramar sangue e de vingar-te por tuas próprias mãos. Como Nabal, sejam os teus inimigos e os que procuram fazer mal ao meu senhor.
27 G'e wonụru iphe-a, mụbe nwozi ngu nwanyị guderu gụbe nnajịuphu mu-a nụ ụnwokorobya ono, unu l'ẹphe swị ono.
27 Este é o presente que trouxe a tua serva a meu senhor; seja ele dado aos moços que seguem ao meu senhor.
28 Jiko gụaruro nwozi ngu nwanyị nvụ l'ẹka mu mesweru; noo kẹle a makahawaru lẹ Chipfu e-me g'abụ eze kẹ gụbe nnajịuphu mu nọo ọdu; kẹle ọo ọgu Chipfu bẹ ịilwu. G'ọ tọ dụkwa ẹjo-iphe, aa-hụma ngu l'ẹhu jasụ teke ịi-nọ-beru.
28 Perdoa a transgressão da tua serva; pois, de fato, o Senhor te fará casa firme, porque pelejas as batalhas do Senhor , e não se ache mal em ti por todos os teus dias.
29 O betakpọoru nemadzụ nọdu achị ngu k'egbugbu bẹ Chipfu, bụ Chileke ngu e-woẹrupho ndzụ gụbe nnajịuphu mu kwachia rengurengu l'ite ndzụ. Ọle ndzụ ndu ọhogu ngu phẹ bẹ aa-gbáphù ẹgube aagbaphuje mkpuma rọbo-a.
29 Se algum homem se levantar para te perseguir e buscar a tua vida, então, a tua vida será atada no feixe dos que vivem com o Senhor , teu Deus; porém a vida de teus inimigos, este a arrojará como se a atirasse da cavidade de uma funda.
30 Tọbudu iya bụ; teke Chipfu meẹrupho gụbe nnajịuphu mu iphe, dụ ree ono, o kweshigbaaru ngu ukwe iya ono; bya eworu ngu mee onye-ishi l'alị Ízurẹlu;
30 E há de ser que, usando o Senhor contigo segundo todo o bem que tem dito a teu respeito e te houver estabelecido príncipe sobre Israel,
31 ọ tọo bụeduru nnajịuphu mu aphụ; ọzoo g'obu waahaa ngu mini l'i gburu ọchi enwedu ishi; ọzoo l'ị gwataru ụgwo iphe, e meru ngu. Lẹ teke ono, Chipfu e-meshiru gụbe nnajịuphu mu iphe, dụ ree ono; nyatakwa mụbe nwozi ngu nwanyị.”
31 então, meu senhor, não te será por tropeço, nem por pesar ao coração o sangue que, sem causa, vieres a derramar e o te haveres vingado com as tuas próprias mãos; quando o Senhor te houver feito o bem, lembrar-te-ás da tua serva.
32 Dévidi sụ Abigelu: “G'ajaja bụru kẹ Chipfu, bụ Chileke kẹ Ízurẹlu; mbụ onye ziru ngu g'ị gba mu ndzuta ntanụ-a.
32 Então, Davi disse a Abigail: Bendito o Senhor , Deus de Israel, que, hoje, te enviou ao meu encontro.
33 Gẹ mmamiphe ngu bụkwaru iphe, a gọru ọnu-ọma nụ; tẹme g'a gọkwarupho ọnu-ọma nụ gụbedua gbobutaru mu gẹ mu te egbu ọchi lẹ ntanụ-a; waa gẹ mu te egude ẹka onwomu gwata ụgwo iphe, e meru mu.
33 Bendita seja a tua prudência, e bendita sejas tu mesma, que hoje me tolheste de derramar sangue e de que por minha própria mão me vingasse.
34 Ọme ọ tọ bụ l'ị gbaru ẹgwegwa bya mu ndzuta-a; bẹ mu shiakwa ribua nte sụ: ‘L'eshinu Chipfu, bụ Chileke kẹ ndu Ízurẹlu nọ ndzụ g'ọ nọ iya-a; mbụ onye ono, gbobutaru ọphu mu te emekaẹduru ngu iphe ono; bẹ ọ tọ dụkwa onye nwoke l'ibe Nebalụ m'onye lanụ mu gege egbuphodo mẹ o -rwutashịa l'ụtsu echele.’ ”
34 Porque, tão certo como vive o Senhor , Deus de Israel, que me impediu de que te fizesse mal, se tu não te apressaras e me não vieras ao encontro, não teria ficado a Nabal, até ao amanhecer, nem um sequer do sexo masculino.
35 Ọo ya bụ; Dévidi bya anata iya iphe ono, o gwetarụ iya ono; sụ iya: “Tọkwa ẹhu. Mu nụmawaru iphe, i pfuru bya ekwetawaa iphe, ị rwọru.”
35 Então, Davi recebeu da mão de Abigail o que esta lhe havia trazido e lhe disse: Sobe em paz à tua casa; bem vês que ouvi a tua petição e a ela atendi.
36 Abigelu bya alapfu Nebalụ je ahụma l'ọ nọroo abọ-iphe l'ibe iya; ẹgube ono, onye eze emeje ono. Ẹhu nọdu atsọ Nebalụ ụtso; kẹle mẹe atsụshi iya ike. Ọphu ọ tọ dụdu iphe, Abigelu pfuru iya jasụ nchi bọhu.
36 Voltou Abigail a Nabal. Eis que ele fazia em casa um banquete, como banquete de rei; o seu coração estava alegre, e ele, já mui embriagado, pelo que não lhe referiu ela coisa alguma, nem pouco nem muito, até ao amanhecer.
37 O -rwua l'ụtsu iya lẹ teke mẹe ono sahụwaru Nebalụ; nyee ya bya atụko iphemiphe ono dokọtaru iya; meji tọfu iya; ọ kpọ-kerehu gẹ mkpuma.
37 Pela manhã, estando Nabal já livre do vinho, sua mulher lhe deu a entender aquelas coisas; e se amorteceu nele o coração, e ficou ele como pedra.
38 A bya anọchaa iphe, dụ g'abalị iri; Chipfu chitsua Nebalụ; ọ bụru iya anwụhu.
38 Passados uns dez dias, feriu o Senhor a Nabal, e este morreu.
39 O be teke Dévidi byaru anụma lẹ Nebalụ nwụhuwaru ọ sụ: “G'ajaja bụru kẹ Chipfu; mbụ onye ono, gwataru ụgwo iphe-iphere ono, mu natarụ l'ẹka Nebalụ. Ọ bya egbobutakwaphọ mụbe nwozi iya gẹ mu te eye ẹka l'ẹjo-iphe. Chipfu bẹ wowaru ẹjo-ememe, Nebalụ meru kpukposhi iya l'ishi nkiya.”
39 Ouvindo Davi que Nabal morrera, disse: Bendito seja o Senhor , que pleiteou a causa da afronta que recebi de Nabal e me deteve de fazer o mal, fazendo o Senhor cair o mal de Nabal sobre a sua cabeça. Mandou Davi falar a Abigail que desejava tomá-la por mulher.
40 Ndu ozi Dévidi jeshia mkpụkpu Kamẹlu je ezia Abigelu sụ iya: “Dévidi bẹ zikwaru anyi g'anyi bya eduta ngu g'ị bụru nyee ya.”
40 Tendo ido os servos de Davi a Abigail, no Carmelo, lhe disseram: Davi nos mandou a ti, para te levar por sua mulher.
41 Abigelu gbalihu bya ephozeta iphu iya l'alị sụ: “Waa mụbe nwozi unu nwanyị baa; mbụ onye a-nọdu asajẹ ndu-ozi nnajịuphu mu ọkpa.”
41 Então, ela se levantou, e se inclinou com o rosto em terra, e disse: Eis que a tua serva é criada para lavar os pés aos criados de meu senhor.
42 Abigelu jịkobe ẹgwegwa bya eduta ụnwumgboko ise, l'ejeru iya ozi yeru onwiya; o nyikota eli nkapfụ-ịgara tsoru ndu ono, Dévidi ziru ozi ono; o je alụru Dévidi.
42 Abigail se apressou e, dispondo-se, cavalgou um jumento com as cinco moças que a assistiam; e ela seguiu os mensageiros de Davi, que a recebeu por mulher.
43 Dévidi bẹ alụhawaa Ahinowamu, bụ onye shi lẹ mkpụkpu Jiezerẹlu; yẹe Abigelu bya atụko bụru unyomu Dévidi.
43 Também tomou Davi a Ainoã de Jezreel, e ambas foram suas mulheres,
44 Teke ono bẹ Sọlu kutawaru nwada iya, bụ Mikalu; mbụ nyee Dévidi woru kee Paliti nwa Layishi; mbụ onye shi lẹ mkpụkpu Galimu.
44 porque Saul tinha dado sua filha Mical, mulher de Davi, a Palti, filho de Laís, o qual era de Galim.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Samuel 25, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.