1 Samuel 25

Bayịburu Izii (IZZ) vs ARIB

Sair da comparação
ARIB Almeida Revisada Imprensa Bíblica
1 Ọo ya bụ; Sámẹlu bya anwụhu; ndu Ízurẹlu bya edzukọbe raa ẹkwa iya. Ẹphe bya elia ya l'ibe iya lẹ mkpụkpu Rama.
1 Ora, faleceu Samuel; e todo o Israel se ajuntou e o pranteou; e o sepultaram na sua casa, em Ramá. E Davi se levantou e desceu ao deserto de Parã.
2 Ọ dụru nwoke lanụ bụ lẹ mkpụkpu Mawonu. Ọ bụ onye nweru ẹku lẹ mkpụkpu Kamẹlu; bya abụru onye nweru iphe shii. Atụru, o nweru enweru dụ ụnu ẹsaa l'ụkporo iri. Eghu iya dụ ụnu labọ l'ụkporo iri. Ọ nọdu lẹ Kamẹlu eseshi atụru iya ono ẹji l'ẹhu.
2 Havia um homem em Maom que tinha as suas possessões no Carmelo. Este homem era muito rico, pois tinha três mil ovelhas e mil Cabras e estava tosquiando as suas ovelhas no Carmelo.
3 Ẹpha nwoke ono bụ Nebalụ; ẹpha nyee ya bụru Abigelu. Nyee ya ono bụru onye maru iphe ọkpobe amaru; bya amakwaphọ mma. Ọle ji iya bẹ dụ ẹhuka bya abụru onye ẹjo-obu l'iphe, oomekpọo ememe. Ọ bụ onye shi l'eri Kalẹbu.
3 Chamava-se o homem Nabal, e sua mulher chamava-se Abigail; era a mulher sensata e formosa; o homem porém, era duro, e maligno nas suas ações; e era da casa de Calebe.
4 Dévidi nọdu l'echiẹgu nụma lẹ Nebalụ bẹ eseshi atụru iya ẹji l'ẹhu.
4 Ouviu Davi no deserto que Nabal tosquiava as suas ovelhas,
5 Ọ bya ezia ụmadzu iri l'ime ụnwokorobya, ẹphe l'iya swị sụ phẹ: “Unu jepfu Nebalụ lẹ mkpụkpu Kamẹlu; unu ekeleru mu iya.
5 e enviou-lhe dez mancebos, dizendo-lhes: Subi ao Carmelo, ide a Nabal e perguntai-lhe, em meu nome, como está.
6 Unu sụ iya: ‘Gẹ ndzụ ngu tsekwaa ogologo. G'ẹhu dụkwa ngu guu lẹ ndibe ngu; mẹkpoo iphemiphe, i nweru enweru!
6 Assim lhe direis: Paz seja contigo, e com a tua casa, e com tudo o que tens.
7 Mu nụmaru l'i bushi atụru ngu ẹji. Teke anyi lẹ ndu nche-atụru ngu shi tụko nọdu l'ẹka lanụ bẹ anyi te emekpajẹkwaru phẹ ẹhu; ọphu ọ tọ dụdu iphe phẹ, phuhujeru nụ l'iphe, bụ teke anyi l'ẹphe nọkotaru lẹ Kamẹlu.
7 Agora, pois, tenho ouvido que tens tosquiadores. Ora, os pastores que tens acabam de estar conosco; agravo nenhum lhes fizemos, nem lhes desapareceu coisa alguma por todo o tempo que estiveram no Carmelo.
8 Ị -jịa ya ndu-ozi ngu bẹ ẹphe a-kọru ngu iya-a. Ọo ya bụ; g'obu ngu dụnu l'ẹka ụnwokorobya mu-a nọ eshi ọphu anyi byaru l'ọbo-iphe-a. Jiko nụnu ndu-ozi ngu; mẹ nwa ngu, bụ Dévidi iphe, ẹka ngu rwukpọerupho.’ ”
8 Pergunta-o aos teus mancebos, e eles to dirão. Que achem, portanto, os teus servos graça aos teus olhos, porque viemos em boa ocasião. Dá, pois, a teus servos e a Davi, teu filho, o que achares à mão.
9 Ndu ozi Dévidi ono rwuẹpho; ẹphe bya eworu ozi ono, Dévidi ziru ono bya ezia Nebalụ; bya adaa ngabẹru iya.
9 Chegando, pois, os mancebos de Davi, falaram a Nabal todas aquelas palavras em nome de Davi, e se calaram.
10 Nebalụ bya asụ ndu-ozi Dévidi ono “?Bụ onye bụ Dévidi? Mu sụru: nwa Jiesi ?ọ bụ onye? Ndu nta-a bẹ dụakwaa igwerigwe anashịhu nnajịuphu phẹ agbakashịhu.
10 Ao que Nabal respondeu aos servos de Davi, e disse: Quem é Davi, e quem o filho de Jessé? Muitos servos há que hoje fogem ao seu senhor.
11 ?Bụ k'ishi gụnu bẹ mu e-wota nri mu waa mini; mẹ anụ, mu gburu ndu ebushiru mu atụru mu ẹji woru nụ ndu mu ta amadụ ẹka ẹphe shi?”
11 Tomaria eu, pois, o meu pão, e a minha água, e a carne das minhas reses que degolei para os meus tosquiadores, e os daria a homens que não sei donde vêm?
12 Ụnwokorobya ono dakọbe laphushia azụ je edokọtaru Dévidi iphe ono, o pfuru ono.
12 Então os mancebos de Davi se puseram a caminho e, voltando, vieram anunciar-lhe todas estas palavras.
13 Dévidi sụ phẹ: “Ngwa; onyenọnu wota ogu-echi iya turu!” Ọo ya bụ; onyenọnu bya ewotachaa ogu-echi iya turu. Dévidi bya etukwarụpho nkiya. Ndu ọphu tso Dévidi bẹ rwuru ụnu nemadzụ. Ụmadzu ụkporo iri nọdu swiru ivu phẹ.
13 Pelo que disse Davi aos seus homens: Cada um cinja a sua espada. E cada um cingiu a sua espada, e Davi também cingiu a sua, e subiram após Davi cerca de quatrocentos homens, e duzentos ficaram com a bagagem.
14 Nwokorọbya lanụ l'ime ndu-ozi Nebalụ je edooru nyee Nebalụ, bụ Abigelu sụ: “Lekpọdapho lẹ Dévidi bẹ nọ l'echiẹgu zia ndu-ozi iya g'ẹphe bya ekeleru iya nnajịuphu; ọ gbẹ meru iphe-iphere kpua phẹ.
14 um dentre os mancebos, porém, o anunciou a Abigail, mulher de Nabal, dizendo: Eis que Davi enviou mensageiros desde o deserto a saudar o nosso amo; e ele os destratou.
15 Ọle ndu ono mekwanụru anyi ree shii; ọphu ẹphe emekpajẹduru anyi ẹhu; ọphu iphe anyi te ephuhujeduru lẹ teke ono, anyi l'ẹphe tụkoru nọkotakpo lẹ mgbẹgu ono.
15 Todavia, aqueles homens têm-nos sido muito bons, e nunca fomos agravados deles, e nada nos desapareceu por todo o tempo em que convivemos com eles quando estávamos no campo.
16 Eswe l'ẹnyashi mbọkumboku bẹ ẹphe shi abụjeru igbo-ụlo gbobuta anyi lẹ teke ono, anyi shi anọ-kubeje phẹ eche atụru anyi ono.
16 De muro em redor nos serviram, assim de dia como de noite, todos os dias que andamos com eles apascentando as ovelhas.
17 Nta bụkwa g'ị rịedu iya ọriri maru iphe, ii-me; noo kẹle ẹjo-iphe abyakwa adapfuta nnajịuphu anyi yẹe ndibe iya l'ophu; kẹle ọ kwatarụ bụru onye iwashị k'ọphu bụ l'ọ tọ dụdu onye ejiru iya ọnu dẹe.”
17 Considera, pois, agora e vê o que hás de fazer, porque o mal já está de todo determinado contra o nosso amo e contra toda a sua casa; e ele é tal filho de Belial, que não há quem lhe possa falar.
18 Abigelu bya emekebe ẹgwegwa je achịta ishi buredi ụkporo iri; waa otumu mẹe labọ; waa atụru ise, e gburu hụchaa ya ahụ̀hù; bya ajaa ya àjàjà dobe; waa akpe, a hụru yejia ogbongu ise; waa ẹcha-mbekee ụkporo ise, e gude akpụru vayịnu ghee; waa ẹcha-mbekee ọphu dụ ụkporo iri, e gude akpụru figu ghee. O gwekọo ya tukobegbaa l'eli nkapfụ-ịgara.
18 Então Abigail se apressou, e tomou duzentos pães, dois odres de vinho, cinco ovelhas assadas, cinco medidas de trigo tostado, cem cachos de passas, e duzentas pastas de figos secos, e os pôs sobre jumentos.
19 Ọ bya asụ ndu-ozi iya: “Unu tụgbua vuta ụzo; mu a-nọdu-a etso unu l'azụ.” Ọle o to pfukwanụru iya ji iya, bụ Nebalụ.
19 E disse aos seus mancebos: Ide adiante de mim; eis que vos seguirei de perto. Porém não o declarou a Nabal, seu marido.
20 Ọ nọdu l'eli nkapfụ-ịgara iya agba agbazeta l'ụwuru, nọ l'úbvú ono; ọ bya l'amarụ Dévidi yẹle ndu ẹphe l'iya swị nọdu agbazetawaa abyapfuta iya. Ọ bya agba phẹ ndzuta.
20 E quando ela, montada num jumento, ia descendo pelo encoberto do monte, eis que Davi e os seus homens lhe vinham ao encontro; e ela se encontrou com eles.
21 Ọ bụru teke ono bẹ Dévidi pfukwadụru-a sụ: “Ọ tọ dụdu urwu, ọ barụ mu mbụ echeche, mu shi echeru nwoke-a ẹku iya l'echiẹgu; mbụ chekọta iya k'ọphu bụ l'ọ tọ dụdu iphe, o nweru enweru dụru ọphu tuphahụru nụ. Ọ bụru ẹjo-iphe bẹ o gude pfụa mu ụgwo ree, mu meru iya.
21 Ora, Davi tinha dito: Na verdade que em vão tenho guardado tudo quanto este tem no deserto, de sorte que nada lhe faltou de tudo quanto lhe pertencia; e ele me pagou mal por bem.
22 Gẹ Chileke mekwaa mu iphe, o meru ndu ọhogu Dévidi; m'ọ bụru l'e rwuru l'ụtsu mu dobe m'onye lanụ, bụ nwoke ndzụ lẹ ndu o nwekọtaru.”
22 Assim faça Deus a Davi, e outro tanto, se eu deixar até o amanhecer, de tudo o que pertence a Nabal, um só varão.
23 Abigelu bya ahụmaepho Dévidi; o nyizetakebe l'eli nkapfụ-ịgara iya ono; bya ephozeta l'iphu Dévidi bya eworu iphu kpube l'alị.
23 Vendo, pois, Abigail a Davi, apressou-se, desceu do jumento e prostrou-se sobre o seu rosto diante de Davi, inclinando-se à terra,
24 Nwanyị ono daa gbushi ikpere l'iphu Dévidi sụ iya: “Nnajịuphu mu; g'ọ bụru mu rọ bẹ aa-ta ụta iya nwẹkinyi mu. Jiko gẹ mụbe nwozi ngu nwanyị pfunuru opfu yeru ngu. Ngabẹnuru mụbe nwozi ngu nwanyị nchị.
24 e, prostrada a seus pés, lhe disse: Ah, senhor meu, minha seja a iniqüidade! Deixa a tua serva falar aos teus ouvidos, e ouve as palavras da tua serva.
25 Ọ -bụru kẹ nnajịuphu mu; ba ngakwaru mkpọkoro nwoke ono, bụ Nebalụ nchị; kẹle ọo ẹpho g'ẹpha iya dụ bụ g'ọ dụ. Ọoza onye-eswe l'ẹpha; tẹme ọ nọdu emehukwaphọ eswe. Obenu lẹ mụbe nwozi ngu nwanyị gbẹ ọphu mu ta ahụmaduru ndu-ozi ono, gụbe nnajịuphu mu yeru ono.
25 Rogo-te, meu senhor, que não faças caso deste homem de Belial, a saber, Nabal; porque tal é ele qual é o seu nome. Nabal é o seu nome, e a loucura está com ele; mas eu, tua serva, não vi os mancebos de meu senhor, que enviaste.
26 Ọle-a nnajịuphu mu; bẹ eshinu Chipfu sephuwaru ngu azụ g'i ti je egbua ọchi waa g'ị tị gwata ụgwo iphe, e meru ngu l'ẹka onwongu; bẹ Chipfu -nọdu-a ndzụ g'ọ nọ iya-a; gụbedua nọdu; bẹ bụkwa gẹ Nebalụ dụ bụ gẹ ndu ọhogu ngu waa iphe, bụkota ndu l'achọ g'ẹphe e-shi mekata gụbe nnajịuphu mu a-dụ.
26 Agora, pois, meu senhor, vive o Senhor, e vive a tua alma, porquanto o Senhor te impediu de derramares sangue, e de te vingares com a tua própria mão, sejam agora como Nabal os teus inimigos e os que procuram fazer o mal contra o meu senhor.
27 G'e wonụru iphe-a, mụbe nwozi ngu nwanyị guderu gụbe nnajịuphu mu-a nụ ụnwokorobya ono, unu l'ẹphe swị ono.
27 Aceita agora este presente que a tua serva trouxe a meu senhor; seja ele dado aos mancebos que seguem ao meu senhor.
28 Jiko gụaruro nwozi ngu nwanyị nvụ l'ẹka mu mesweru; noo kẹle a makahawaru lẹ Chipfu e-me g'abụ eze kẹ gụbe nnajịuphu mu nọo ọdu; kẹle ọo ọgu Chipfu bẹ ịilwu. G'ọ tọ dụkwa ẹjo-iphe, aa-hụma ngu l'ẹhu jasụ teke ịi-nọ-beru.
28 Perdoa, pois, a transgressão da tua serva; porque certamente fará o Senhor casa firme a meu senhor, pois meu senhor guerreia as guerras do Senhor; e não se achará mal em ti por todos os teus dias.
29 O betakpọoru nemadzụ nọdu achị ngu k'egbugbu bẹ Chipfu, bụ Chileke ngu e-woẹrupho ndzụ gụbe nnajịuphu mu kwachia rengurengu l'ite ndzụ. Ọle ndzụ ndu ọhogu ngu phẹ bẹ aa-gbáphù ẹgube aagbaphuje mkpuma rọbo-a.
29 Se alguém se levantar para te perseguir, e para buscar a tua vida, então a vida de meu senhor será atada no feixe dos que vivem com o Senhor teu Deus; porém a vida de teus inimigos ele arrojará ao longe, como do côncavo de uma funda.
30 Tọbudu iya bụ; teke Chipfu meẹrupho gụbe nnajịuphu mu iphe, dụ ree ono, o kweshigbaaru ngu ukwe iya ono; bya eworu ngu mee onye-ishi l'alị Ízurẹlu;
30 Quando o Senhor tiver feito para com o meu senhor conforme todo o bem que já tem dito de ti, e te houver estabelecido por príncipe sobre Israel,
31 ọ tọo bụeduru nnajịuphu mu aphụ; ọzoo g'obu waahaa ngu mini l'i gburu ọchi enwedu ishi; ọzoo l'ị gwataru ụgwo iphe, e meru ngu. Lẹ teke ono, Chipfu e-meshiru gụbe nnajịuphu mu iphe, dụ ree ono; nyatakwa mụbe nwozi ngu nwanyị.”
31 então, meu senhor, não terás no coração esta tristeza nem este remorso de teres derramado sangue sem causa, ou de haver-se vingado o meu senhor a si mesmo. E quando o Senhor fizer bem a meu senhor, lembra-te então da tua serva.
32 Dévidi sụ Abigelu: “G'ajaja bụru kẹ Chipfu, bụ Chileke kẹ Ízurẹlu; mbụ onye ziru ngu g'ị gba mu ndzuta ntanụ-a.
32 Ao que Davi disse a Abigail: Bendito seja o Senhor Deus de Israel, que hoje te enviou ao meu encontro!
33 Gẹ mmamiphe ngu bụkwaru iphe, a gọru ọnu-ọma nụ; tẹme g'a gọkwarupho ọnu-ọma nụ gụbedua gbobutaru mu gẹ mu te egbu ọchi lẹ ntanụ-a; waa gẹ mu te egude ẹka onwomu gwata ụgwo iphe, e meru mu.
33 E bendito seja o teu conselho, e bendita sejas tu, que hoje me impediste de derramar sangue, e de vingar-me pela minha própria mão!
34 Ọme ọ tọ bụ l'ị gbaru ẹgwegwa bya mu ndzuta-a; bẹ mu shiakwa ribua nte sụ: ‘L'eshinu Chipfu, bụ Chileke kẹ ndu Ízurẹlu nọ ndzụ g'ọ nọ iya-a; mbụ onye ono, gbobutaru ọphu mu te emekaẹduru ngu iphe ono; bẹ ọ tọ dụkwa onye nwoke l'ibe Nebalụ m'onye lanụ mu gege egbuphodo mẹ o -rwutashịa l'ụtsu echele.’ ”
34 Pois, na verdade, vive o Senhor Deus de Israel que me impediu de te fazer mal, que se tu não te apressaras e não me vieras ao encontro, não teria ficado a Nabal até a luz da manhã nem mesmo um menino.
35 Ọo ya bụ; Dévidi bya anata iya iphe ono, o gwetarụ iya ono; sụ iya: “Tọkwa ẹhu. Mu nụmawaru iphe, i pfuru bya ekwetawaa iphe, ị rwọru.”
35 Então Davi aceitou da mão dela o que lhe tinha trazido, e lhe disse: Sobe em paz à tua casa; vê que dei ouvidos à tua voz, e aceitei a tua face.
36 Abigelu bya alapfu Nebalụ je ahụma l'ọ nọroo abọ-iphe l'ibe iya; ẹgube ono, onye eze emeje ono. Ẹhu nọdu atsọ Nebalụ ụtso; kẹle mẹe atsụshi iya ike. Ọphu ọ tọ dụdu iphe, Abigelu pfuru iya jasụ nchi bọhu.
36 Ora, quando Abigail voltou para Nabal, eis que ele fazia em sua casa um banquete, como banquete de rei; e o coração de Nabal estava alegre, pois ele estava muito embriagado; pelo que ela não lhe deu a entender nada daquilo, nem pouco nem muito, até a luz da manhã.
37 O -rwua l'ụtsu iya lẹ teke mẹe ono sahụwaru Nebalụ; nyee ya bya atụko iphemiphe ono dokọtaru iya; meji tọfu iya; ọ kpọ-kerehu gẹ mkpuma.
37 Sucedeu, pois, que, pela manhã, estando Nabal já livre do vinho, sua mulher lhe contou essas coisas; de modo que o seu coração desfaleceu, e ele ficou como uma pedra.
38 A bya anọchaa iphe, dụ g'abalị iri; Chipfu chitsua Nebalụ; ọ bụru iya anwụhu.
38 Passados uns dez dias, o Senhor feriu a Nabal, e ele morreu.
39 O be teke Dévidi byaru anụma lẹ Nebalụ nwụhuwaru ọ sụ: “G'ajaja bụru kẹ Chipfu; mbụ onye ono, gwataru ụgwo iphe-iphere ono, mu natarụ l'ẹka Nebalụ. Ọ bya egbobutakwaphọ mụbe nwozi iya gẹ mu te eye ẹka l'ẹjo-iphe. Chipfu bẹ wowaru ẹjo-ememe, Nebalụ meru kpukposhi iya l'ishi nkiya.”
39 Quando Davi ouviu que Nabal morrera, disse: Bendito seja o Senhor, que me vingou da afronta que recebi de Nabal, e deteve do mal a seu servo, fazendo cair a maldade de Nabal sobre a sua cabeça. Depois mandou Davi falar a Abigail, para tomá-la por mulher.
40 Ndu ozi Dévidi jeshia mkpụkpu Kamẹlu je ezia Abigelu sụ iya: “Dévidi bẹ zikwaru anyi g'anyi bya eduta ngu g'ị bụru nyee ya.”
40 Vindo, pois, os servos de Davi a Abigail, no Carmelo, lhe falaram, dizendo: Davi nos mandou a ti, para te tomarmos por sua mulher.
41 Abigelu gbalihu bya ephozeta iphu iya l'alị sụ: “Waa mụbe nwozi unu nwanyị baa; mbụ onye a-nọdu asajẹ ndu-ozi nnajịuphu mu ọkpa.”
41 Ao que ela se levantou, e se inclinou com o rosto em terra, e disse: Eis que a tua serva servirá de criada para lavar os pés dos servos de meu senhor.
42 Abigelu jịkobe ẹgwegwa bya eduta ụnwumgboko ise, l'ejeru iya ozi yeru onwiya; o nyikota eli nkapfụ-ịgara tsoru ndu ono, Dévidi ziru ozi ono; o je alụru Dévidi.
42 Então Abigail se apressou e, levantando-se, montou num jumento, e levando as cinco moças que lhe assistiam, seguiu os mensageiros de Davi, que a recebeu por mulher.
43 Dévidi bẹ alụhawaa Ahinowamu, bụ onye shi lẹ mkpụkpu Jiezerẹlu; yẹe Abigelu bya atụko bụru unyomu Dévidi.
43 Davi tomou também a Ainoã de Jizreel; e ambas foram suas mulheres.
44 Teke ono bẹ Sọlu kutawaru nwada iya, bụ Mikalu; mbụ nyee Dévidi woru kee Paliti nwa Layishi; mbụ onye shi lẹ mkpụkpu Galimu.
44 Pois Saul tinha dado sua filha Mical, mulher de Davi, a Palti, filho de Laís, o qual era de Galim.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Samuel 25, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.