2 Samuel 15
Bayịburu Ikwo (IQW) vs VC
1 E metsua; Abusolomu abya edobe ụgbo-ịnya k'onwiya; chịru ịnya ye iya; mẹ ụkporo unwoke labụ l'unwoke iri, bụ ndu e-vutajeru iya ụzo.
1 Depois disso Absalão adquiriu para si um carro, cavalos e cinqüenta homens para escoltaram-no.
2 Yọo bụje; o -be l'ọnmewa ụtsu; Abusolomu egbeshi je evudo l'iku esu-ụzo l'ẹke eeshije abahụ l'obu-edukfu mkpụkpu ono. O -nweru onye eje ochi eze okfu; Abusolomu ekua ya; jị iya: “?Bụ mkpụkpu awe b'i shi?” Onye ono asụ iya: “Lẹ nwozi iya shikwa l'ikfu lanụ l'ikfu ndu Ízurẹlu.”
2 Colocava-se desde cedo à beira do caminho, junto à grande porta, e interpelava todos os que vinham procurar o rei para um julgamento, dizendo: De que cidade és tu? O outro respondia: Teu servo é de tal tribo de Israel.
3 Onye ọbu kfutsulephu ẹge ono; Abusolomu asụ iya: “Iphe, i kfuru dụkwa mma; bụru iphe, vudo nhamụnha. Obenu l'ẹ to nwedu onye a-nọ-chita ẹnya eze; nụa iphe, adaru unu.”
3 Vê, dizia-lhe Absalão; a tua causa é boa e justa; mas não há ninguém para te ouvir da parte do rei.
4 Iphe ọdo, Abusolomu ekfujefua bụ: “T'a sụkwaru l'a fọtaru iya tẹ ya bụru onye ikpe l'alị-a bẹ ọo-ga abụjekwaru: iphe, bụ onye wotaru iya okfu; m'ọ bụ onye byaru bya echia ya okfu; mẹ ya ekpee ya; kperu iya nụ iya.”
4 E Absalão ajuntava: Oh, quem me dera ser juiz desta terra! Todo o que tivesse um litígio ou uma questão e viesse ter comigo, eu lhe faria justiça.
5 Ọ kwaphụ ẹge ono bẹ ọobuje; o -nweru onye byakfutaru iya nụ tẹ ya bua ifu l'alị; kele iya ekele; yọ machịa ẹka; nmaa ya akpa; tsuta iya ọnu.
5 E se alguém se aproximava para se prostrar diante dele, estendia a mão, detinha-o e beijava-o.
6 Ono bụ ẹge Abusolomu shi emeje iphe, bụ ndu Ízurẹlu, gude ikpe bya k'eze ndono. Yo mee; yọ bụru yẹbedua bẹ ndu Ízurẹlu yeru obu.
6 Assim fazia Absalão com todos os israelitas que vinham procurar o rei para qualquer julgamento. E desse modo conquistou os corações dos israelitas.
7 A nọtsulephu afa ẹno; Abusolomu asụ eze: “Byiko; hanụa ya tẹ ya je Hẹ́buronu je emedzua ụkwa, ya kweru Ojejoje.
7 Quatro anos se passaram. Absalão disse ao rei: Deixa-me ir a Hebron para cumprir ali uma promessa que fiz ao Senhor.
8 Ishi iya abụru lẹ teke ono, yẹbe nwozi ngu nọkwadu lẹ Geshu l'alị Sayiria ono bẹ ya kweru ụkwa; sụ: ‘Ojejoje -mewa; ya alaphu azụ lẹ Jerúsalemu bẹ ya a-barụ Ojejoje ẹja.’ ”
8 Quando o teu servo estava em Gessur, fez este voto: se Senhor me reconduzir a Jerusalém, irei prestar-lhe culto em Hebron.
9 Eze asụ iya: “T'o jekwaa l'ẹhu-agu!” Ya ndono; yọ tụgbua jeshia Hẹ́buronu.
9 Vai em paz, disse-lhe o rei. E ele foi para Hebron.
10 Abusolomu abya ezifu ndu ozi lẹ mpya t'ẹphe jekota l'ikfu ndu Ízurẹlu l'ẹphe ha; je asụ ẹphe: “Unu -nụlephu ụpyoku; unu echia mkpu; sụ: ‘Abusolomu bụ eze lẹ Hẹ́buronu.’ ”
10 Absalão enviou emissários secretos a todas as tribos de Israel, com esta mensagem: Quando ouvirdes o som da trombeta, dizei: Absalão é rei em Hebron!
11 Ndu ẹphe lẹ Abusolomu shi Jerúsalemu yịru bẹ dụ ụkporo unwoke iri. Ndu ono bụ ndu e ziru nzi t'ẹphe bya. Ẹphe egude obu gụru iphoro jeshia; l'ẹ ba ma iphe, eme nụ.
11 Ora, tinham partido de Jerusalém com Absalão duzentos homens, convidados por ele, que o seguiam com simplicidade de coração, sem nada suspeitar.
12 Abusolomu egudekwadua ngwẹja ono l'ẹka egwo; zia t'e je ekuaru iya Ahitofẹlu kẹ Gilo lẹ mkpụkpu iya, bụ Gilo t'ọ bya. Ahitofẹlu ono bụ onye anọduje atụziru Dévidi ụzo. Ya ndono; ẹjo idzu ono, aachịru Dévidi ono abya aka nshinu; ndu awụ l'etso Abusolomu l'aka nshinu eje.
12 Enquanto oferecia os sacrifícios, Absalão mandou chamar também Aquitofel, gilonita, conselheiro de Davi, à sua cidade de Gilo. E assim a conjuração se fortificava e se tornava cada vez mais numerosa em torno de Absalão.
13 Tọ dụ iya bụ; nwozi lanụ agbaru bya asụ Dévidi: “?Ị marua lẹ ndu Ízurẹlu l'ẹphe ha bụwa l'ẹke Abusolomu nọ bẹ obu ẹphe nọ?”
13 Vieram então anunciar a Davi: Os israelitas aderem a Absalão!
14 Dévidi abya ekfuru yeru ndu ozi iya l'ẹphe ha, bụ ndu yẹle iya chịko nọdu lẹ Jerúsalemu; sụ ẹphe: “Unu gbeshikwa t'ayi gbalaa; ọdumeka b'ẹ to nwekwa ayi onye a-nahụ-ghe Abusolomu. Unu mekebe ẹgwegwa t'ayi tụgbua; a nọnyaa nụ; yọ tụ ayi l'ụkfu bya emee ayi ẹjo iphe; gude ogu-mbeke gbugbushia ndu mkpụkpu-wa.”
14 Davi disse então a todos os que estavam com ele em Jerusalém: Vamos, fujamos, porque não podemos de outro modo escapar a Absalão! Apressai-vos e parti, não suceda que ele nos surpreenda de repente, e nos inflija a ruína, passando a cidade ao fio da espada.
15 Ndu ozi eze asụ iya: “L'ọ kwa iphe, bụ iphe nggụbe onye nwe mu-nụ, bụ eze gbeburu bẹ ayịbe ndu ozi ngu e-me.”
15 Os servos do rei disseram-lhe: Faça-se como ordenar o rei, meu senhor; somos teus servos.
16 Tọ dụ iya bụ; eze atụgbua; ndibe iya l'ẹphe ha etso iya. Eze ahaa ụnwanyi iri ndu ọphu bụ nnufu iya phẹ t'ẹphe leta ẹnya l'ufu.
16 O rei partiu a pé com toda a sua família, mas deixou dez concubinas para guardar o palácio.
17 Eze atụgbua; yẹle ndu tso iya nụ l'ẹphe ha; ẹphe ejee ije ote-ẹnya; kfụshi.
17 O rei saiu, pois, a pé com todos os seus servos, e se detiveram na última casa.
18 Ndu ozi iya abya awụ-swekota; mbụ ndu Keretu; ndu Peletu; mẹ ụnu madzụ l'ụkporo iri ono, shi lẹ Gatụ tsoru iya ono. Ẹphe abya esweta eze; vuta ụzo.
18 Todo o seu exército desfilava ao seu lado; os cereteus, os feleteus e todos os geteus, em número de seiscentos homens que o tinham seguido desde Get, todos marchavam diante do rei.
19 Ya ndono; eze abya asụ Itayi, bụ onye Gatụ: “?Bụ ngụnu meru iphe i tso ayi? Laphukwa azụ lakfu eze Abusolomu; kẹ l'ị bụ onye ọhodo; bya abụru onye a kpụru lẹ ndzụ lẹ nk'unu.
19 O rei disse a Etai, o geteu: Por que vens também tu conosco? Volta e fica com o {novo} rei, pois és um estrangeiro, e mesmo um exilado de tua terra.
20 ?Nanụ ẹge ee-shi; yọ bụru nggụbe onye bụa nyaphụa b'ị byaru; bẹ ya e-me t'i tsoru ayi ghaphelahaa ririri; lẹ ya ẹ-ba ma ẹke ayi cheberu ifu. Chịta ndibe unu laphu azụ. Tẹ Ojejoje koshikwa obu-imiko iya l'ẹke ị nọ; yo koshikwaphu lẹ ya bụ onye eegude ire iya ẹka.”
20 Chegaste ontem, e hoje vou fazer que andes errante conosco, não sabendo eu mesmo aonde vou? Volta. Toma os teus contigo, e que o Senhor seja misericordioso e fiel para contigo.
21 Itayi asụ eze: “Kamẹnu; l'ọ kwa ẹke nggụbe eze, bụ onye nwe mu nụ nọ; bẹ yẹbe nwozi ngu nọ; lẹ ndzụ; m'ọ bụ l'ọnwu.”
21 Mas Etai respondeu ao rei: Pela vida do Senhor, e pela vida do rei, meu senhor! Onde estiver o meu senhor e rei, ali estará também o teu servo, tanto para a morte como para a vida.
22 Dévidi asụ Itayi: “Ngwaa; sweta vuta ụzo!” Itayi, bụ onye Gatụ abya esweta; mẹ ndu yẹle iya yị; mẹ ụnwegirima, tso iya nu.
22 Está bem, disse Davi, passa. E Etai, o geteu, desfilou com todos os seus homens e com toda a sua comitiva.
23 Ya ndono; ụzu-ẹkwa atụ l'alị ono lẹ ndu ono wụswederu. Eze; mẹ ndu ono yẹle iya yị ono eje adaa nggele Kídirọnu; chebe ifu l'ụzo echi-ẹgu.
23 E estando o rei junto do Cedron, enquanto desfilava o povo diante dele, tomando o caminho da oliveira do deserto, toda a terra chorava em alta voz.
24 Abiyáta abya esweta; Zadọku eswetakwaphu; mẹ ndu Lívayi l'ẹphe ha, bụ ndu pa Okpoko Ọgba-ndzụ Ojejoje. Ẹphe abya apazita Okpoko Ọgba-ndzụ Ojejoje ono dobe l'alị jeye teke ndu ono chịkoru wụfutakota lẹ mkpụkpu ono.
24 Veio também Sadoc com todos os seus levitas, trazendo a arca da aliança de Deus. Depuseram-na, enquanto Abiatar subia, e até que tivesse passado todo o povo que tinha saído da cidade.
25 Eze asụ Zadọku: “T'ọ paphu Okpoko Ọgba-ndzụ Ojejoje ono azụ l'ime mkpụkpu. Ọ -bụru lẹ ya nọ Ojejoje l'obu bẹ oo-duphuta iya-a azụ; mee tẹ ya phụfua Okpoko Ọgba-ndzụ Ojejoje; mẹ ẹke ono, ọonoduje ono ọdo.
25 Disse então o rei a Sadoc: Reconduz a arca de Deus à cidade. Se eu achar graça aos olhos do Senhor, ele me reconduzirá e me fará revê-la, bem como o lugar de sua habitação.
26 Ọ -bụru l'ẹhu ta atsọdu Nchileke ẹna l'ẹke ya nọ; bụnua ya ndọ-ọ; t'o mee ya ẹge dụ iya mma.”
26 Mas se disser que não quer mais saber de mim, eis-me aqui; faça de mim o que lhe aprouver.
27 Eze asụkwaphu Zadọku, bụ onye achịjeru Nchileke ẹja: “?Ọ kwaa l'ị phụjenua aphụ? Laphu azụ l'ime mkpụkpu l'ẹhu-agu; nggu lẹ nwatibe ngu, bụ Ahimazu; mẹ Jonátanu, bụ nwatibe Abiyáta.
27 O rei disse ainda a Sadoc: Vede: tu e Abiatar, voltai em paz para a cidade com Aquimaas, teu filho, e Jônatas, filho de Abiatar.
28 Ya a-nọdu-a l'ọkpa Ẹnyimu Jọ́danu ibyia ọphu eeru iya eruru l'ụzo echi-ẹgu kwabẹru ozi unu.”
28 Eu vou arrastar-me pelas campinas do deserto, esperando que me mandeis notícias.
29 Zadọku yẹle Abiyáta apata Okpoko Ọgba-ndzụ Ojejoje ono laphushia azụ lẹ Jerúsalemu je anọ-kirishia l'ẹke ono.
29 Sadoc e Abiatar reconduziram, pois, a arca de Deus para Jerusalém e lá ficaram.
30 Dévidi atụgbua kwasẹru; gude ẹkwa l'enyi Ugvu Olivu. Yo kpuchia iphe l'ishi; gbarụ ọkpa ọtu l'eje. Ndu etso iya nụ l'ẹphe ha achịko kpuchishikota iphe l'ishi; l'ara ẹkwa awụ etso iya.
30 Davi subiu chorando o monte das Oliveiras, cabeça coberta e descalço. Todo o povo que o acompanhava subia também chorando, com a cabeça coberta.
31 A bya ekfuru Dévidi: “Lẹ Ahitofẹlu tsokwa Abusolomu l'ẹjo idzu ono.” Ya ndono; Dévidi abya ekfuru nụ Nchileke; sụ iya: “Byiko Ojejoje; menua t'ụzo ono, Ahitofẹlu atụ-ziru Abusolomu ono bụru iphe-eswe.”
31 Foi anunciado a Davi que Aquitofel estava também entre os conjurados de Absalão. Davi disse: Fazei que se frustrem, ó Senhor, meu Deus, os desígnios de Aquitofel!
32 Dévidi enyirulẹphu eli eli ugvu ono, bụ ẹke aanọduje abaru Nchileke ẹja; ọwaa bụwa-a Hushayi kẹ Akụ l'ẹke ọ bya iya ndzuta. Uwe Hushayi agbajashịhu agbajashịhu; yo kpota ntụ kpua onwiya l'ishi.
32 Ora, chegando Davi ao cume do monte, no lugar onde se adorava Deus, veio-lhe ao encontro Cusai, o araquita, com a túnica em farrapos e a cabeça coberta de pó.
33 Dévidi asụ iya: “I -tsoru iya; bẹ ịi-bụkwaru ivu ẹra dụru iya.
33 Davi disse-lhe: Se vieres comigo, ser-me-ás pesado;
34 Laphuchia azụ lẹ Jerúsalemu je asụ Abusolomu: ‘L'ịi-bụru nwozi yẹbe eze; ẹge ono, i shi bụru nwozi nna iya Dévidi ono. Obenu lẹ nta-a; bẹ ịi-bụru nwozi iya.’ I -mee ya ẹge ono; bẹ ii-yetaru iya ẹka gbanwe ẹjo idzu ono, Ahitofẹlu achị ono.
34 mas se voltares à cidade e disseres a Absalão: eu quero ser, ó rei, teu servo, como fui outrora servo de teu pai; doravante servir-te-ei a ti - então desconcertarás a meu favor o desígnio de Aquitofel.
35 Zadọku; mẹ Abiyáta, bụ ndu achịjeru Nchileke ẹja bẹ nggu l'ẹphe a-chịko nọdu l'ẹke ono. Iphe bụ iphe, ị nụjeru lẹ k'eze; nggu ekfuru iya ẹphe.
35 Terás lá contigo os sacerdotes Sadoc e Abiatar, a quem comunicarás tudo o que souberes no palácio real.
36 Ụnwu ẹphe ẹphe ẹbo; mbụ Ahimazu Zadọku; mẹ Jonátanu Abiyáta bẹ ẹphe l'ẹphe chịko nọdu l'ẹke ono. Iphe, bụ iphe ị nụtaru; nggu ezia ẹphe t'ẹphe bya ekfuaru iya ẹya.”
36 Com eles estão os seus dois filhos, Aquimaas, filho de Sadoc, e Jônatas, filho de Abiatar; por eles me transmitireis tudo o que ouvirdes.
37 Ya ndono; yọ bụru teke Hushayi, bụ ọnya Dévidi eruta Jerúsalemu; bẹ Abusolomu erutakwaphu.
37 E Cusai, amigo de Davi, voltou para a cidade, no momento em que Absalão fazia a sua entrada em Jerusalém.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Samuel 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.