2 Samuel 15
Bayịburu Ikwo (IQW) vs NVT
1 E metsua; Abusolomu abya edobe ụgbo-ịnya k'onwiya; chịru ịnya ye iya; mẹ ụkporo unwoke labụ l'unwoke iri, bụ ndu e-vutajeru iya ụzo.
1 Algum tempo depois, Absalão providenciou para si uma carruagem com cavalos e contratou cinquenta guardas para servirem como sua guarda de honra.
2 Yọo bụje; o -be l'ọnmewa ụtsu; Abusolomu egbeshi je evudo l'iku esu-ụzo l'ẹke eeshije abahụ l'obu-edukfu mkpụkpu ono. O -nweru onye eje ochi eze okfu; Abusolomu ekua ya; jị iya: “?Bụ mkpụkpu awe b'i shi?” Onye ono asụ iya: “Lẹ nwozi iya shikwa l'ikfu lanụ l'ikfu ndu Ízurẹlu.”
2 Todas as manhãs, ele se levantava cedo e ia até o portão da cidade. Quando alguém trazia uma causa para ser julgada pelo rei, Absalão perguntava de que cidade a pessoa era, e ela lhe respondia a qual tribo de Israel pertencia.
3 Onye ọbu kfutsulephu ẹge ono; Abusolomu asụ iya: “Iphe, i kfuru dụkwa mma; bụru iphe, vudo nhamụnha. Obenu l'ẹ to nwedu onye a-nọ-chita ẹnya eze; nụa iphe, adaru unu.”
3 Então Absalão dizia: “Sua causa é justa e legítima. É pena que o rei não tenha ninguém para ouvi-la”.
4 Iphe ọdo, Abusolomu ekfujefua bụ: “T'a sụkwaru l'a fọtaru iya tẹ ya bụru onye ikpe l'alị-a bẹ ọo-ga abụjekwaru: iphe, bụ onye wotaru iya okfu; m'ọ bụ onye byaru bya echia ya okfu; mẹ ya ekpee ya; kperu iya nụ iya.”
4 E dizia ainda: “Quem me dera ser juiz. Então todos me apresentariam suas questões legais, e eu lhes faria justiça!”.
5 Ọ kwaphụ ẹge ono bẹ ọobuje; o -nweru onye byakfutaru iya nụ tẹ ya bua ifu l'alị; kele iya ekele; yọ machịa ẹka; nmaa ya akpa; tsuta iya ọnu.
5 Quando alguém ia se prostrar diante dele, Absalão não o permitia. Ao contrário, tomava-o pela mão e o beijava.
6 Ono bụ ẹge Abusolomu shi emeje iphe, bụ ndu Ízurẹlu, gude ikpe bya k'eze ndono. Yo mee; yọ bụru yẹbedua bẹ ndu Ízurẹlu yeru obu.
6 Fazia isso com todos que vinham ao rei pedir justiça e, desse modo, ia conquistando o coração de todos em Israel.
7 A nọtsulephu afa ẹno; Abusolomu asụ eze: “Byiko; hanụa ya tẹ ya je Hẹ́buronu je emedzua ụkwa, ya kweru Ojejoje.
7 Passados quatro anos, Absalão disse ao rei: “Deixe-me ir a Hebrom para cumprir o voto que fiz ao S enhor .
8 Ishi iya abụru lẹ teke ono, yẹbe nwozi ngu nọkwadu lẹ Geshu l'alị Sayiria ono bẹ ya kweru ụkwa; sụ: ‘Ojejoje -mewa; ya alaphu azụ lẹ Jerúsalemu bẹ ya a-barụ Ojejoje ẹja.’ ”
8 Enquanto eu estava em Gesur, na Síria, prometi oferecer sacrifícios ao S enhor em Hebrom caso ele me trouxesse de volta a Jerusalém”.
9 Eze asụ iya: “T'o jekwaa l'ẹhu-agu!” Ya ndono; yọ tụgbua jeshia Hẹ́buronu.
9 “Está bem”, disse o rei. “Vá e cumpra seu voto.” Então Absalão foi a Hebrom.
10 Abusolomu abya ezifu ndu ozi lẹ mpya t'ẹphe jekota l'ikfu ndu Ízurẹlu l'ẹphe ha; je asụ ẹphe: “Unu -nụlephu ụpyoku; unu echia mkpu; sụ: ‘Abusolomu bụ eze lẹ Hẹ́buronu.’ ”
10 Enquanto estava lá, porém, enviou em segredo mensageiros para todas as tribos de Israel. Eles diziam às pessoas: “Assim que ouvirem as trombetas, digam: ‘Absalão foi coroado rei em Hebrom!’”.
11 Ndu ẹphe lẹ Abusolomu shi Jerúsalemu yịru bẹ dụ ụkporo unwoke iri. Ndu ono bụ ndu e ziru nzi t'ẹphe bya. Ẹphe egude obu gụru iphoro jeshia; l'ẹ ba ma iphe, eme nụ.
11 Absalão levou consigo duzentos homens de Jerusalém como seus convidados, mas eles não faziam ideia de suas intenções.
12 Abusolomu egudekwadua ngwẹja ono l'ẹka egwo; zia t'e je ekuaru iya Ahitofẹlu kẹ Gilo lẹ mkpụkpu iya, bụ Gilo t'ọ bya. Ahitofẹlu ono bụ onye anọduje atụziru Dévidi ụzo. Ya ndono; ẹjo idzu ono, aachịru Dévidi ono abya aka nshinu; ndu awụ l'etso Abusolomu l'aka nshinu eje.
12 Enquanto Absalão oferecia os sacrifícios, mandou chamar Aitofel, um dos conselheiros de Davi que vivia na cidade de Gilo. Em pouco tempo, muitos outros se uniram a Absalão, e a conspiração ganhou força.
13 Tọ dụ iya bụ; nwozi lanụ agbaru bya asụ Dévidi: “?Ị marua lẹ ndu Ízurẹlu l'ẹphe ha bụwa l'ẹke Abusolomu nọ bẹ obu ẹphe nọ?”
13 Logo, um mensageiro chegou a Jerusalém para informar Davi: “Todo o Israel se uniu a Absalão!”.
14 Dévidi abya ekfuru yeru ndu ozi iya l'ẹphe ha, bụ ndu yẹle iya chịko nọdu lẹ Jerúsalemu; sụ ẹphe: “Unu gbeshikwa t'ayi gbalaa; ọdumeka b'ẹ to nwekwa ayi onye a-nahụ-ghe Abusolomu. Unu mekebe ẹgwegwa t'ayi tụgbua; a nọnyaa nụ; yọ tụ ayi l'ụkfu bya emee ayi ẹjo iphe; gude ogu-mbeke gbugbushia ndu mkpụkpu-wa.”
14 “Então devemos fugir de imediato, ou será tarde demais!”, disse Davi a seus conselheiros. “Rápido! Se sairmos de Jerusalém antes que Absalão chegue, escaparemos e impediremos que ele mate todos os moradores da cidade.”
15 Ndu ozi eze asụ iya: “L'ọ kwa iphe, bụ iphe nggụbe onye nwe mu-nụ, bụ eze gbeburu bẹ ayịbe ndu ozi ngu e-me.”
15 “O senhor tem o nosso apoio”, responderam seus conselheiros. “Faça o que lhe parecer melhor.”
16 Tọ dụ iya bụ; eze atụgbua; ndibe iya l'ẹphe ha etso iya. Eze ahaa ụnwanyi iri ndu ọphu bụ nnufu iya phẹ t'ẹphe leta ẹnya l'ufu.
16 Então o rei e toda a sua família partiram de imediato. Ele deixou para trás apenas dez concubinas para cuidarem do palácio.
17 Eze atụgbua; yẹle ndu tso iya nụ l'ẹphe ha; ẹphe ejee ije ote-ẹnya; kfụshi.
17 O rei e todos que o acompanhavam foram a pé e pararam na última casa da cidade,
18 Ndu ozi iya abya awụ-swekota; mbụ ndu Keretu; ndu Peletu; mẹ ụnu madzụ l'ụkporo iri ono, shi lẹ Gatụ tsoru iya ono. Ẹphe abya esweta eze; vuta ụzo.
18 a fim de deixar os soldados do rei passarem e tomarem a dianteira. Também iam com Davi sua guarda pessoal e seiscentos homens de Gate.
19 Ya ndono; eze abya asụ Itayi, bụ onye Gatụ: “?Bụ ngụnu meru iphe i tso ayi? Laphukwa azụ lakfu eze Abusolomu; kẹ l'ị bụ onye ọhodo; bya abụru onye a kpụru lẹ ndzụ lẹ nk'unu.
19 Então o rei se voltou para Itai, comandante dos homens de Gate, e disse: “Por que você está vindo conosco? Volte para o novo rei, pois Israel não é sua pátria; você é um estrangeiro no exílio.
20 ?Nanụ ẹge ee-shi; yọ bụru nggụbe onye bụa nyaphụa b'ị byaru; bẹ ya e-me t'i tsoru ayi ghaphelahaa ririri; lẹ ya ẹ-ba ma ẹke ayi cheberu ifu. Chịta ndibe unu laphu azụ. Tẹ Ojejoje koshikwa obu-imiko iya l'ẹke ị nọ; yo koshikwaphu lẹ ya bụ onye eegude ire iya ẹka.”
20 Chegou faz pouco tempo, e não seria certo eu obrigá-lo a vir conosco. Nem sei para onde vamos. Volte e leve consigo seus parentes, e que a bondade e a fidelidade o acompanhem!”.
21 Itayi asụ eze: “Kamẹnu; l'ọ kwa ẹke nggụbe eze, bụ onye nwe mu nụ nọ; bẹ yẹbe nwozi ngu nọ; lẹ ndzụ; m'ọ bụ l'ọnwu.”
21 Itai, porém, disse ao rei: “Tão certo como vive o S enhor e como vive o rei, eu juro que, não importa o que aconteça, irei aonde for o meu senhor, o rei, seja para viver ou para morrer!”.
22 Dévidi asụ Itayi: “Ngwaa; sweta vuta ụzo!” Itayi, bụ onye Gatụ abya esweta; mẹ ndu yẹle iya yị; mẹ ụnwegirima, tso iya nu.
22 Davi respondeu: “Muito bem, venha conosco”. E Itai, todos os seus homens e suas famílias acompanharam Davi.
23 Ya ndono; ụzu-ẹkwa atụ l'alị ono lẹ ndu ono wụswederu. Eze; mẹ ndu ono yẹle iya yị ono eje adaa nggele Kídirọnu; chebe ifu l'ụzo echi-ẹgu.
23 Por onde passavam o rei e os que o seguiam, todo o povo chorava em alta voz. Atravessaram o vale de Cedrom e foram em direção ao deserto.
24 Abiyáta abya esweta; Zadọku eswetakwaphu; mẹ ndu Lívayi l'ẹphe ha, bụ ndu pa Okpoko Ọgba-ndzụ Ojejoje. Ẹphe abya apazita Okpoko Ọgba-ndzụ Ojejoje ono dobe l'alị jeye teke ndu ono chịkoru wụfutakota lẹ mkpụkpu ono.
24 Zadoque e todos os levitas também os acompanharam, carregando a arca da aliança de Deus. Puseram a arca no chão, e Abiatar ofereceu sacrifícios até que todos tivessem saído da cidade.
25 Eze asụ Zadọku: “T'ọ paphu Okpoko Ọgba-ndzụ Ojejoje ono azụ l'ime mkpụkpu. Ọ -bụru lẹ ya nọ Ojejoje l'obu bẹ oo-duphuta iya-a azụ; mee tẹ ya phụfua Okpoko Ọgba-ndzụ Ojejoje; mẹ ẹke ono, ọonoduje ono ọdo.
25 Então Davi ordenou a Zadoque: “Leve a arca de Deus de volta para a cidade. Se for da vontade do S enhor , ele me trará de volta para ver novamente a arca e o santuário.
26 Ọ -bụru l'ẹhu ta atsọdu Nchileke ẹna l'ẹke ya nọ; bụnua ya ndọ-ọ; t'o mee ya ẹge dụ iya mma.”
26 Mas, se ele não se agradar mais de mim, que faça comigo o que lhe parecer melhor”.
27 Eze asụkwaphu Zadọku, bụ onye achịjeru Nchileke ẹja: “?Ọ kwaa l'ị phụjenua aphụ? Laphu azụ l'ime mkpụkpu l'ẹhu-agu; nggu lẹ nwatibe ngu, bụ Ahimazu; mẹ Jonátanu, bụ nwatibe Abiyáta.
27 O rei também disse ao sacerdote Zadoque: “Preste atenção. Você deve voltar à cidade, com seu filho Aimaás e com Jônatas, filho de Abiatar.
28 Ya a-nọdu-a l'ọkpa Ẹnyimu Jọ́danu ibyia ọphu eeru iya eruru l'ụzo echi-ẹgu kwabẹru ozi unu.”
28 Farei uma parada em um dos pontos de travessia do Jordão e ficarei ali esperando notícias suas”.
29 Zadọku yẹle Abiyáta apata Okpoko Ọgba-ndzụ Ojejoje ono laphushia azụ lẹ Jerúsalemu je anọ-kirishia l'ẹke ono.
29 Então Zadoque e Abiatar levaram a arca de Deus de volta para Jerusalém e ali permaneceram.
30 Dévidi atụgbua kwasẹru; gude ẹkwa l'enyi Ugvu Olivu. Yo kpuchia iphe l'ishi; gbarụ ọkpa ọtu l'eje. Ndu etso iya nụ l'ẹphe ha achịko kpuchishikota iphe l'ishi; l'ara ẹkwa awụ etso iya.
30 Davi prosseguiu pelo caminho para o monte das Oliveiras, chorando enquanto andava. Estava com a cabeça coberta e os pés descalços. Os que iam com ele também tinham a cabeça coberta e choravam enquanto subiam ao monte.
31 A bya ekfuru Dévidi: “Lẹ Ahitofẹlu tsokwa Abusolomu l'ẹjo idzu ono.” Ya ndono; Dévidi abya ekfuru nụ Nchileke; sụ iya: “Byiko Ojejoje; menua t'ụzo ono, Ahitofẹlu atụ-ziru Abusolomu ono bụru iphe-eswe.”
31 Quando alguém informou a Davi que Aitofel, seu conselheiro, agora apoiava Absalão, Davi orou: “Ó S enhor , faze que Aitofel dê conselhos errados a Absalão!”.
32 Dévidi enyirulẹphu eli eli ugvu ono, bụ ẹke aanọduje abaru Nchileke ẹja; ọwaa bụwa-a Hushayi kẹ Akụ l'ẹke ọ bya iya ndzuta. Uwe Hushayi agbajashịhu agbajashịhu; yo kpota ntụ kpua onwiya l'ishi.
32 Quando Davi chegou ao alto do monte, onde o povo costumava adorar a Deus, Husai, o arquita, o esperava ali. Husai havia rasgado suas roupas e colocado terra sobre a cabeça.
33 Dévidi asụ iya: “I -tsoru iya; bẹ ịi-bụkwaru ivu ẹra dụru iya.
33 Mas Davi lhe disse: “Se você vier comigo, será apenas um peso.
34 Laphuchia azụ lẹ Jerúsalemu je asụ Abusolomu: ‘L'ịi-bụru nwozi yẹbe eze; ẹge ono, i shi bụru nwozi nna iya Dévidi ono. Obenu lẹ nta-a; bẹ ịi-bụru nwozi iya.’ I -mee ya ẹge ono; bẹ ii-yetaru iya ẹka gbanwe ẹjo idzu ono, Ahitofẹlu achị ono.
34 Volte à cidade e diga a Absalão: ‘Agora serei seu conselheiro, ó rei, como no passado fui conselheiro de seu pai’. Assim, você poderá frustrar os conselhos de Aitofel.
35 Zadọku; mẹ Abiyáta, bụ ndu achịjeru Nchileke ẹja bẹ nggu l'ẹphe a-chịko nọdu l'ẹke ono. Iphe bụ iphe, ị nụjeru lẹ k'eze; nggu ekfuru iya ẹphe.
35 Os sacerdotes Zadoque e Abiatar estarão lá. Informe-os dos planos feitos no palácio,
36 Ụnwu ẹphe ẹphe ẹbo; mbụ Ahimazu Zadọku; mẹ Jonátanu Abiyáta bẹ ẹphe l'ẹphe chịko nọdu l'ẹke ono. Iphe, bụ iphe ị nụtaru; nggu ezia ẹphe t'ẹphe bya ekfuaru iya ẹya.”
36 e eles enviarão seus filhos Aimaás e Jônatas para me contar o que se passa”.
37 Ya ndono; yọ bụru teke Hushayi, bụ ọnya Dévidi eruta Jerúsalemu; bẹ Abusolomu erutakwaphu.
37 Assim, Husai, amigo de Davi, voltou para Jerusalém e ali chegou na mesma hora em que Absalão entrava na cidade.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Samuel 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.