2 Samuel 15
Bayịburu Ikwo (IQW) vs NTLH
1 E metsua; Abusolomu abya edobe ụgbo-ịnya k'onwiya; chịru ịnya ye iya; mẹ ụkporo unwoke labụ l'unwoke iri, bụ ndu e-vutajeru iya ụzo.
1 Depois disso Absalão mandou preparar para si um carro com cavalos e cinquenta homens para correrem na sua frente.
2 Yọo bụje; o -be l'ọnmewa ụtsu; Abusolomu egbeshi je evudo l'iku esu-ụzo l'ẹke eeshije abahụ l'obu-edukfu mkpụkpu ono. O -nweru onye eje ochi eze okfu; Abusolomu ekua ya; jị iya: “?Bụ mkpụkpu awe b'i shi?” Onye ono asụ iya: “Lẹ nwozi iya shikwa l'ikfu lanụ l'ikfu ndu Ízurẹlu.”
2 Ele se levantava cedo e ficava no portão da cidade, onde a estrada terminava. Quando uma pessoa chegava ali com algum caso para o rei Davi resolver, Absalão a chamava e perguntava de onde era. E, quando a pessoa respondia: “Senhor, eu sou de tal tribo de Israel”,
3 Onye ọbu kfutsulephu ẹge ono; Abusolomu asụ iya: “Iphe, i kfuru dụkwa mma; bụru iphe, vudo nhamụnha. Obenu l'ẹ to nwedu onye a-nọ-chita ẹnya eze; nụa iphe, adaru unu.”
3 Absalão dizia: “Olhe! A lei está do seu lado, mas não há um representante do rei para ouvir o seu caso.”
4 Iphe ọdo, Abusolomu ekfujefua bụ: “T'a sụkwaru l'a fọtaru iya tẹ ya bụru onye ikpe l'alị-a bẹ ọo-ga abụjekwaru: iphe, bụ onye wotaru iya okfu; m'ọ bụ onye byaru bya echia ya okfu; mẹ ya ekpee ya; kperu iya nụ iya.”
4 Absalão também dizia: “Ah! Se eu fosse o juiz aqui! Então qualquer pessoa que tivesse uma questão ou um pedido poderia me procurar, e eu faria justiça.”
5 Ọ kwaphụ ẹge ono bẹ ọobuje; o -nweru onye byakfutaru iya nụ tẹ ya bua ifu l'alị; kele iya ekele; yọ machịa ẹka; nmaa ya akpa; tsuta iya ọnu.
5 E, quando alguém chegava perto de Absalão para se curvar diante dele, ele o segurava, abraçava e beijava.
6 Ono bụ ẹge Abusolomu shi emeje iphe, bụ ndu Ízurẹlu, gude ikpe bya k'eze ndono. Yo mee; yọ bụru yẹbedua bẹ ndu Ízurẹlu yeru obu.
6 Absalão fazia isso com todos os israelitas que iam pedir ao rei Davi que fizesse justiça, e assim ele conquistava o coração do povo de Israel.
7 A nọtsulephu afa ẹno; Abusolomu asụ eze: “Byiko; hanụa ya tẹ ya je Hẹ́buronu je emedzua ụkwa, ya kweru Ojejoje.
7 Quatro anos depois, Absalão disse ao rei Davi: — Deixe-me ir à cidade de Hebrom para pagar uma promessa que fiz a Deus, o
8 Ishi iya abụru lẹ teke ono, yẹbe nwozi ngu nọkwadu lẹ Geshu l'alị Sayiria ono bẹ ya kweru ụkwa; sụ: ‘Ojejoje -mewa; ya alaphu azụ lẹ Jerúsalemu bẹ ya a-barụ Ojejoje ẹja.’ ”
8 Enquanto estava morando em Gesur, na Síria, eu prometi que, se o Senhor me trouxesse de volta a Jerusalém, eu o adoraria em Hebrom.
9 Eze asụ iya: “T'o jekwaa l'ẹhu-agu!” Ya ndono; yọ tụgbua jeshia Hẹ́buronu.
9 — Vá em paz! — disse o rei. Aí Absalão foi a Hebrom.
10 Abusolomu abya ezifu ndu ozi lẹ mpya t'ẹphe jekota l'ikfu ndu Ízurẹlu l'ẹphe ha; je asụ ẹphe: “Unu -nụlephu ụpyoku; unu echia mkpu; sụ: ‘Abusolomu bụ eze lẹ Hẹ́buronu.’ ”
10 Mas enviou mensageiros a todas as tribos de Israel, para dizerem o seguinte: — Quando vocês ouvirem o toque de cornetas, digam: “Absalão se tornou rei em Hebrom!”
11 Ndu ẹphe lẹ Abusolomu shi Jerúsalemu yịru bẹ dụ ụkporo unwoke iri. Ndu ono bụ ndu e ziru nzi t'ẹphe bya. Ẹphe egude obu gụru iphoro jeshia; l'ẹ ba ma iphe, eme nụ.
11 Duzentos homens saíram de Jerusalém com Absalão, como convidados; eles não sabiam nada daquele plano e foram com toda a boa-fé.
12 Abusolomu egudekwadua ngwẹja ono l'ẹka egwo; zia t'e je ekuaru iya Ahitofẹlu kẹ Gilo lẹ mkpụkpu iya, bụ Gilo t'ọ bya. Ahitofẹlu ono bụ onye anọduje atụziru Dévidi ụzo. Ya ndono; ẹjo idzu ono, aachịru Dévidi ono abya aka nshinu; ndu awụ l'etso Abusolomu l'aka nshinu eje.
12 Enquanto estava oferecendo sacrifícios , Absalão também mandou chamar Aitofel, da cidade de Gilo. Aitofel era um dos conselheiros de Davi. Assim a revolta contra o rei ficou mais forte, e os seguidores de Absalão aumentaram.
13 Tọ dụ iya bụ; nwozi lanụ agbaru bya asụ Dévidi: “?Ị marua lẹ ndu Ízurẹlu l'ẹphe ha bụwa l'ẹke Abusolomu nọ bẹ obu ẹphe nọ?”
13 Então veio um mensageiro e contou a Davi que os israelitas haviam passado para o lado de Absalão.
14 Dévidi abya ekfuru yeru ndu ozi iya l'ẹphe ha, bụ ndu yẹle iya chịko nọdu lẹ Jerúsalemu; sụ ẹphe: “Unu gbeshikwa t'ayi gbalaa; ọdumeka b'ẹ to nwekwa ayi onye a-nahụ-ghe Abusolomu. Unu mekebe ẹgwegwa t'ayi tụgbua; a nọnyaa nụ; yọ tụ ayi l'ụkfu bya emee ayi ẹjo iphe; gude ogu-mbeke gbugbushia ndu mkpụkpu-wa.”
14 Aí Davi disse a todos os seus oficiais que estavam com ele em Jerusalém: — Se queremos escapar de Absalão, temos de fugir logo. Vamos depressa; se não, ele vai nos alcançar aqui, vai nos vencer e matar todos os que estiverem na cidade!
15 Ndu ozi eze asụ iya: “L'ọ kwa iphe, bụ iphe nggụbe onye nwe mu-nụ, bụ eze gbeburu bẹ ayịbe ndu ozi ngu e-me.”
15 — Sim. Nós, os seus servidores, estamos prontos para fazer tudo o que o senhor disser! — responderam eles.
16 Tọ dụ iya bụ; eze atụgbua; ndibe iya l'ẹphe ha etso iya. Eze ahaa ụnwanyi iri ndu ọphu bụ nnufu iya phẹ t'ẹphe leta ẹnya l'ufu.
16 Aí o rei saiu acompanhado por toda a sua família e pelos seus funcionários. Deixou somente dez concubinas para cuidarem do palácio.
17 Eze atụgbua; yẹle ndu tso iya nụ l'ẹphe ha; ẹphe ejee ije ote-ẹnya; kfụshi.
17 Quando o rei e todo o seu povo estavam saindo da cidade, pararam na última casa.
18 Ndu ozi iya abya awụ-swekota; mbụ ndu Keretu; ndu Peletu; mẹ ụnu madzụ l'ụkporo iri ono, shi lẹ Gatụ tsoru iya ono. Ẹphe abya esweta eze; vuta ụzo.
18 Todos os funcionários ficaram de pé diante do rei enquanto os queretitas e os peletitas desfilaram em frente dele. Os seiscentos soldados que o haviam seguido desde a cidade de Gate também passaram diante dele.
19 Ya ndono; eze abya asụ Itayi, bụ onye Gatụ: “?Bụ ngụnu meru iphe i tso ayi? Laphukwa azụ lakfu eze Abusolomu; kẹ l'ị bụ onye ọhodo; bya abụru onye a kpụru lẹ ndzụ lẹ nk'unu.
19 Então Davi disse a Itai, o líder deles: — Por que é que você está indo com a gente? Volte e fique com o novo rei. Você é um estrangeiro, um refugiado que está longe da sua pátria.
20 ?Nanụ ẹge ee-shi; yọ bụru nggụbe onye bụa nyaphụa b'ị byaru; bẹ ya e-me t'i tsoru ayi ghaphelahaa ririri; lẹ ya ẹ-ba ma ẹke ayi cheberu ifu. Chịta ndibe unu laphu azụ. Tẹ Ojejoje koshikwa obu-imiko iya l'ẹke ị nọ; yo koshikwaphu lẹ ya bụ onye eegude ire iya ẹka.”
20 Você só viveu aqui pouco tempo. Então por que eu faria você seguir comigo? Eu não sei para onde vou. Volte e leve os seus companheiros. E que o amor e a fidelidade do Senhor estejam com você!
21 Itayi asụ eze: “Kamẹnu; l'ọ kwa ẹke nggụbe eze, bụ onye nwe mu nụ nọ; bẹ yẹbe nwozi ngu nọ; lẹ ndzụ; m'ọ bụ l'ọnwu.”
21 Porém Itai respondeu: — Ó rei, eu juro, em nome do
22 Dévidi asụ Itayi: “Ngwaa; sweta vuta ụzo!” Itayi, bụ onye Gatụ abya esweta; mẹ ndu yẹle iya yị; mẹ ụnwegirima, tso iya nu.
22 — Muito bem! — respondeu Davi. — Então passe adiante! Itai foi em frente com todos os seus homens e os seus dependentes.
23 Ya ndono; ụzu-ẹkwa atụ l'alị ono lẹ ndu ono wụswederu. Eze; mẹ ndu ono yẹle iya yị ono eje adaa nggele Kídirọnu; chebe ifu l'ụzo echi-ẹgu.
23 Enquanto os seguidores de Davi saíam, o povo chorava alto. O rei atravessou o riacho de Cedrom, e todos os seus homens também, e foram na direção do deserto.
24 Abiyáta abya esweta; Zadọku eswetakwaphu; mẹ ndu Lívayi l'ẹphe ha, bụ ndu pa Okpoko Ọgba-ndzụ Ojejoje. Ẹphe abya apazita Okpoko Ọgba-ndzụ Ojejoje ono dobe l'alị jeye teke ndu ono chịkoru wụfutakota lẹ mkpụkpu ono.
24 Zadoque, o sacerdote, estava com eles, e também os levitas , carregando a arca sagrada da aliança. Os levitas colocaram a arca no chão até que todo o povo acabou de sair da cidade. Abiatar também estava ali.
25 Eze asụ Zadọku: “T'ọ paphu Okpoko Ọgba-ndzụ Ojejoje ono azụ l'ime mkpụkpu. Ọ -bụru lẹ ya nọ Ojejoje l'obu bẹ oo-duphuta iya-a azụ; mee tẹ ya phụfua Okpoko Ọgba-ndzụ Ojejoje; mẹ ẹke ono, ọonoduje ono ọdo.
25 Então o rei disse a Zadoque: — Leve a arca da aliança de volta para a cidade. Se o
26 Ọ -bụru l'ẹhu ta atsọdu Nchileke ẹna l'ẹke ya nọ; bụnua ya ndọ-ọ; t'o mee ya ẹge dụ iya mma.”
26 Mas, se ele não está satisfeito, que faça comigo o que quiser!
27 Eze asụkwaphu Zadọku, bụ onye achịjeru Nchileke ẹja: “?Ọ kwaa l'ị phụjenua aphụ? Laphu azụ l'ime mkpụkpu l'ẹhu-agu; nggu lẹ nwatibe ngu, bụ Ahimazu; mẹ Jonátanu, bụ nwatibe Abiyáta.
27 E Davi continuou a falar com Zadoque: — Olhe! Leve seu filho Aimaás e também Jônatas, filho de Abiatar, e volte em paz para a cidade.
28 Ya a-nọdu-a l'ọkpa Ẹnyimu Jọ́danu ibyia ọphu eeru iya eruru l'ụzo echi-ẹgu kwabẹru ozi unu.”
28 Enquanto isso, eu vou ficar esperando nos caminhos do deserto, até receber notícias de vocês.
29 Zadọku yẹle Abiyáta apata Okpoko Ọgba-ndzụ Ojejoje ono laphushia azụ lẹ Jerúsalemu je anọ-kirishia l'ẹke ono.
29 Então Zadoque e Abiatar levaram a arca de volta para Jerusalém e ficaram lá.
30 Dévidi atụgbua kwasẹru; gude ẹkwa l'enyi Ugvu Olivu. Yo kpuchia iphe l'ishi; gbarụ ọkpa ọtu l'eje. Ndu etso iya nụ l'ẹphe ha achịko kpuchishikota iphe l'ishi; l'ara ẹkwa awụ etso iya.
30 Davi subiu o monte das Oliveiras chorando; ele estava descalço e havia coberto a cabeça em sinal de tristeza. Todos os que o seguiam cobriram a cabeça e também choravam.
31 A bya ekfuru Dévidi: “Lẹ Ahitofẹlu tsokwa Abusolomu l'ẹjo idzu ono.” Ya ndono; Dévidi abya ekfuru nụ Nchileke; sụ iya: “Byiko Ojejoje; menua t'ụzo ono, Ahitofẹlu atụ-ziru Abusolomu ono bụru iphe-eswe.”
31 Quando contaram a Davi que Aitofel havia passado para o lado de Absalão, ele disse: — Ó
32 Dévidi enyirulẹphu eli eli ugvu ono, bụ ẹke aanọduje abaru Nchileke ẹja; ọwaa bụwa-a Hushayi kẹ Akụ l'ẹke ọ bya iya ndzuta. Uwe Hushayi agbajashịhu agbajashịhu; yo kpota ntụ kpua onwiya l'ishi.
32 Quando Davi chegou ao alto do monte, onde havia um lugar de adoração, o seu fiel amigo Husai, da família dos arquitas, foi encontrar-se com ele ali. Husai estava com as roupas rasgadas e tinha posto terra na cabeça em sinal de tristeza.
33 Dévidi asụ iya: “I -tsoru iya; bẹ ịi-bụkwaru ivu ẹra dụru iya.
33 Davi lhe disse: — Não venha comigo, pois isso não me ajudará.
34 Laphuchia azụ lẹ Jerúsalemu je asụ Abusolomu: ‘L'ịi-bụru nwozi yẹbe eze; ẹge ono, i shi bụru nwozi nna iya Dévidi ono. Obenu lẹ nta-a; bẹ ịi-bụru nwozi iya.’ I -mee ya ẹge ono; bẹ ii-yetaru iya ẹka gbanwe ẹjo idzu ono, Ahitofẹlu achị ono.
34 Mas você poderá me ajudar, fazendo com que os conselhos de Aitofel fiquem sem efeito. Quando voltar à cidade, diga a Absalão: “Ó rei, eu agora vou servir o senhor como servia o seu pai.”
35 Zadọku; mẹ Abiyáta, bụ ndu achịjeru Nchileke ẹja bẹ nggu l'ẹphe a-chịko nọdu l'ẹke ono. Iphe bụ iphe, ị nụjeru lẹ k'eze; nggu ekfuru iya ẹphe.
35 Os sacerdotes Zadoque e Abiatar vão estar lá, e você contará a eles tudo o que ouvir no palácio do rei.
36 Ụnwu ẹphe ẹphe ẹbo; mbụ Ahimazu Zadọku; mẹ Jonátanu Abiyáta bẹ ẹphe l'ẹphe chịko nọdu l'ẹke ono. Iphe, bụ iphe ị nụtaru; nggu ezia ẹphe t'ẹphe bya ekfuaru iya ẹya.”
36 Os filhos deles, Aimaás e Jônatas, vão estar lá também, e você poderá me mandar por eles todas as informações que conseguir.
37 Ya ndono; yọ bụru teke Hushayi, bụ ọnya Dévidi eruta Jerúsalemu; bẹ Abusolomu erutakwaphu.
37 Então Husai, o conselheiro particular de Davi, foi e chegou à cidade justamente quando Absalão estava chegando lá.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Samuel 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.