2 Samuel 15

Bayịburu Ikwo (IQW) vs NVI

Sair da comparação
NVI Nova Versão Internacional
1 E metsua; Abusolomu abya edobe ụgbo-ịnya k'onwiya; chịru ịnya ye iya; mẹ ụkporo unwoke labụ l'unwoke iri, bụ ndu e-vutajeru iya ụzo.
1 Algum tempo depois, Absalão adquiriu uma carruagem, cavalos e uma escolta de cinqüenta homens.
2 Yọo bụje; o -be l'ọnmewa ụtsu; Abusolomu egbeshi je evudo l'iku esu-ụzo l'ẹke eeshije abahụ l'obu-edukfu mkpụkpu ono. O -nweru onye eje ochi eze okfu; Abusolomu ekua ya; jị iya: “?Bụ mkpụkpu awe b'i shi?” Onye ono asụ iya: “Lẹ nwozi iya shikwa l'ikfu lanụ l'ikfu ndu Ízurẹlu.”
2 Ele se levantava cedo e ficava junto ao caminho que levava à porta da cidade. Sempre que alguém trazia uma causa para ser decidida pelo rei, Absalão o chamava e perguntava de que cidade vinha. A pessoa respondia que era de uma das tribos de Israel,
3 Onye ọbu kfutsulephu ẹge ono; Abusolomu asụ iya: “Iphe, i kfuru dụkwa mma; bụru iphe, vudo nhamụnha. Obenu l'ẹ to nwedu onye a-nọ-chita ẹnya eze; nụa iphe, adaru unu.”
3 e Absalão dizia: "A sua causa é válida e legítima, mas não há nenhum representante do rei para ouvi-lo".
4 Iphe ọdo, Abusolomu ekfujefua bụ: “T'a sụkwaru l'a fọtaru iya tẹ ya bụru onye ikpe l'alị-a bẹ ọo-ga abụjekwaru: iphe, bụ onye wotaru iya okfu; m'ọ bụ onye byaru bya echia ya okfu; mẹ ya ekpee ya; kperu iya nụ iya.”
4 E Absalão acrescentava: "Quem me dera ser designado juiz desta terra! Todos os que tivessem uma causa ou uma questão legal viriam a mim, e eu lhe faria justiça".
5 Ọ kwaphụ ẹge ono bẹ ọobuje; o -nweru onye byakfutaru iya nụ tẹ ya bua ifu l'alị; kele iya ekele; yọ machịa ẹka; nmaa ya akpa; tsuta iya ọnu.
5 E sempre que alguém se aproximava dele para prostrar-se em sinal de respeito, Absalão estendia a mão, abraçava-o e beijava-o.
6 Ono bụ ẹge Abusolomu shi emeje iphe, bụ ndu Ízurẹlu, gude ikpe bya k'eze ndono. Yo mee; yọ bụru yẹbedua bẹ ndu Ízurẹlu yeru obu.
6 Absalão agia assim com todos os israelitas que vinham pedir que o rei lhes fizesse justiça. Assim ele foi conquistando a lealdade dos homens de Israel.
7 A nọtsulephu afa ẹno; Abusolomu asụ eze: “Byiko; hanụa ya tẹ ya je Hẹ́buronu je emedzua ụkwa, ya kweru Ojejoje.
7 Ao final de quatro anos, Absalão disse ao rei: "Deixa-me ir a Hebrom para cumprir um voto que fiz ao Senhor.
8 Ishi iya abụru lẹ teke ono, yẹbe nwozi ngu nọkwadu lẹ Geshu l'alị Sayiria ono bẹ ya kweru ụkwa; sụ: ‘Ojejoje -mewa; ya alaphu azụ lẹ Jerúsalemu bẹ ya a-barụ Ojejoje ẹja.’ ”
8 Quando o teu servo estava em Gesur, na Síria, fez este voto: Se o Senhor me permitir voltar a Jerusalém, prestarei culto a ele em Hebrom".
9 Eze asụ iya: “T'o jekwaa l'ẹhu-agu!” Ya ndono; yọ tụgbua jeshia Hẹ́buronu.
9 "Vá em paz! ", disse o rei. E ele foi para Hebrom.
10 Abusolomu abya ezifu ndu ozi lẹ mpya t'ẹphe jekota l'ikfu ndu Ízurẹlu l'ẹphe ha; je asụ ẹphe: “Unu -nụlephu ụpyoku; unu echia mkpu; sụ: ‘Abusolomu bụ eze lẹ Hẹ́buronu.’ ”
10 Absalão enviou secretamente mensageiros a todas as tribos de Israel, dizendo: "Assim que vocês ouvirem o som das trombetas, digam: Absalão é rei em Hebrom".
11 Ndu ẹphe lẹ Abusolomu shi Jerúsalemu yịru bẹ dụ ụkporo unwoke iri. Ndu ono bụ ndu e ziru nzi t'ẹphe bya. Ẹphe egude obu gụru iphoro jeshia; l'ẹ ba ma iphe, eme nụ.
11 Absalão levou duzentos homens de Jerusalém. Eles tinham sido convidados e nada sabiam nem suspeitavam do que estava acontecendo.
12 Abusolomu egudekwadua ngwẹja ono l'ẹka egwo; zia t'e je ekuaru iya Ahitofẹlu kẹ Gilo lẹ mkpụkpu iya, bụ Gilo t'ọ bya. Ahitofẹlu ono bụ onye anọduje atụziru Dévidi ụzo. Ya ndono; ẹjo idzu ono, aachịru Dévidi ono abya aka nshinu; ndu awụ l'etso Abusolomu l'aka nshinu eje.
12 Depois de oferecer sacrifícios, Absalão mandou chamar da cidade de Gilo Aitofel, que era de Gilo, conselheiro de Davi. A conspiração ganhou força, e cresceu o número dos que seguiam Absalão.
13 Tọ dụ iya bụ; nwozi lanụ agbaru bya asụ Dévidi: “?Ị marua lẹ ndu Ízurẹlu l'ẹphe ha bụwa l'ẹke Abusolomu nọ bẹ obu ẹphe nọ?”
13 Então um mensageiro chegou e disse a Davi: "Os israelitas estão com Absalão! "
14 Dévidi abya ekfuru yeru ndu ozi iya l'ẹphe ha, bụ ndu yẹle iya chịko nọdu lẹ Jerúsalemu; sụ ẹphe: “Unu gbeshikwa t'ayi gbalaa; ọdumeka b'ẹ to nwekwa ayi onye a-nahụ-ghe Abusolomu. Unu mekebe ẹgwegwa t'ayi tụgbua; a nọnyaa nụ; yọ tụ ayi l'ụkfu bya emee ayi ẹjo iphe; gude ogu-mbeke gbugbushia ndu mkpụkpu-wa.”
14 Então Davi disse aos conselheiros que estavam com ele em Jerusalém: "Vamos fugir; caso contrário não escaparemos de Absalão. Se não partirmos imediatamente ele nos alcançará, causará a nossa ruína e matará o povo à espada".
15 Ndu ozi eze asụ iya: “L'ọ kwa iphe, bụ iphe nggụbe onye nwe mu-nụ, bụ eze gbeburu bẹ ayịbe ndu ozi ngu e-me.”
15 Os conselheiros do rei lhe responderam: "Teus servos estão dispostos a fazer tudo o que o rei, nosso senhor, decidir".
16 Tọ dụ iya bụ; eze atụgbua; ndibe iya l'ẹphe ha etso iya. Eze ahaa ụnwanyi iri ndu ọphu bụ nnufu iya phẹ t'ẹphe leta ẹnya l'ufu.
16 O rei partiu, seguido por todos os de sua família; deixou, porém, dez concubinas para tomarem conta do palácio.
17 Eze atụgbua; yẹle ndu tso iya nụ l'ẹphe ha; ẹphe ejee ije ote-ẹnya; kfụshi.
17 Assim, o rei partiu com todo o povo. Pararam na última casa da cidade,
18 Ndu ozi iya abya awụ-swekota; mbụ ndu Keretu; ndu Peletu; mẹ ụnu madzụ l'ụkporo iri ono, shi lẹ Gatụ tsoru iya ono. Ẹphe abya esweta eze; vuta ụzo.
18 e todos os seus soldados marcharam, passando por ele: todos os queretitas e peletitas, e os seiscentos giteus que o acompanhavam desde Gate.
19 Ya ndono; eze abya asụ Itayi, bụ onye Gatụ: “?Bụ ngụnu meru iphe i tso ayi? Laphukwa azụ lakfu eze Abusolomu; kẹ l'ị bụ onye ọhodo; bya abụru onye a kpụru lẹ ndzụ lẹ nk'unu.
19 O rei disse então a Itai, de Gate: "Por que você está indo conosco? Volte e fique com o novo rei, pois você é estrangeiro, um exilado de sua terra.
20 ?Nanụ ẹge ee-shi; yọ bụru nggụbe onye bụa nyaphụa b'ị byaru; bẹ ya e-me t'i tsoru ayi ghaphelahaa ririri; lẹ ya ẹ-ba ma ẹke ayi cheberu ifu. Chịta ndibe unu laphu azụ. Tẹ Ojejoje koshikwa obu-imiko iya l'ẹke ị nọ; yo koshikwaphu lẹ ya bụ onye eegude ire iya ẹka.”
20 Faz pouco tempo que você chegou. Como eu poderia fazê-lo acompanhar-me? Volte e leve consigo os seus irmãos. Que o Senhor o trate com bondade e fidelidade! "
21 Itayi asụ eze: “Kamẹnu; l'ọ kwa ẹke nggụbe eze, bụ onye nwe mu nụ nọ; bẹ yẹbe nwozi ngu nọ; lẹ ndzụ; m'ọ bụ l'ọnwu.”
21 Itai, contudo, respondeu ao rei: "Juro pelo nome do Senhor e por tua vida que onde quer que o rei, meu senhor, esteja, ali estará o seu servo, para viver ou para morrer! "
22 Dévidi asụ Itayi: “Ngwaa; sweta vuta ụzo!” Itayi, bụ onye Gatụ abya esweta; mẹ ndu yẹle iya yị; mẹ ụnwegirima, tso iya nu.
22 Então Davi disse a Itai: "Está bem, pode ir adiante". E Itai, o giteu, marchou, com todos os seus soldados e com as famílias que estavam com ele.
23 Ya ndono; ụzu-ẹkwa atụ l'alị ono lẹ ndu ono wụswederu. Eze; mẹ ndu ono yẹle iya yị ono eje adaa nggele Kídirọnu; chebe ifu l'ụzo echi-ẹgu.
23 Todo o povo do lugar chorava em alta voz enquanto o exército passava. O rei atravessou o vale do Cedrom e todo o povo foi com ele em direção ao deserto.
24 Abiyáta abya esweta; Zadọku eswetakwaphu; mẹ ndu Lívayi l'ẹphe ha, bụ ndu pa Okpoko Ọgba-ndzụ Ojejoje. Ẹphe abya apazita Okpoko Ọgba-ndzụ Ojejoje ono dobe l'alị jeye teke ndu ono chịkoru wụfutakota lẹ mkpụkpu ono.
24 Zadoque também estava lá, e com ele todos os levitas que carregavam a arca da aliança de Deus; Abiatar também estava lá. Puseram no chão a arca de Deus até que todo o povo saísse da cidade.
25 Eze asụ Zadọku: “T'ọ paphu Okpoko Ọgba-ndzụ Ojejoje ono azụ l'ime mkpụkpu. Ọ -bụru lẹ ya nọ Ojejoje l'obu bẹ oo-duphuta iya-a azụ; mee tẹ ya phụfua Okpoko Ọgba-ndzụ Ojejoje; mẹ ẹke ono, ọonoduje ono ọdo.
25 Então o rei disse a Zadoque: "Leve a arca de Deus de volta para a cidade. Se o Senhor mostrar benevolência a mim, ele me trará de volta e me deixará ver a arca e o lugar onde ela deve permanecer.
26 Ọ -bụru l'ẹhu ta atsọdu Nchileke ẹna l'ẹke ya nọ; bụnua ya ndọ-ọ; t'o mee ya ẹge dụ iya mma.”
26 Mas, se ele disser que já não sou do seu agrado, aqui estou! Faça ele comigo o que for de sua vontade".
27 Eze asụkwaphu Zadọku, bụ onye achịjeru Nchileke ẹja: “?Ọ kwaa l'ị phụjenua aphụ? Laphu azụ l'ime mkpụkpu l'ẹhu-agu; nggu lẹ nwatibe ngu, bụ Ahimazu; mẹ Jonátanu, bụ nwatibe Abiyáta.
27 Disse ainda o rei ao sacerdote Zadoque: "Fique alerta! Volte em paz para a cidade, você, Aimaás, seu filho, e Jônatas, filho de Abiatar.
28 Ya a-nọdu-a l'ọkpa Ẹnyimu Jọ́danu ibyia ọphu eeru iya eruru l'ụzo echi-ẹgu kwabẹru ozi unu.”
28 Junto às torrentes do deserto ficarei esperando notícias de vocês".
29 Zadọku yẹle Abiyáta apata Okpoko Ọgba-ndzụ Ojejoje ono laphushia azụ lẹ Jerúsalemu je anọ-kirishia l'ẹke ono.
29 Então Zadoque e Abiatar levaram a arca de Deus de volta para Jerusalém, e lá permaneceram.
30 Dévidi atụgbua kwasẹru; gude ẹkwa l'enyi Ugvu Olivu. Yo kpuchia iphe l'ishi; gbarụ ọkpa ọtu l'eje. Ndu etso iya nụ l'ẹphe ha achịko kpuchishikota iphe l'ishi; l'ara ẹkwa awụ etso iya.
30 Davi, porém, continuou subindo o monte das Oliveiras, caminhando e chorando, e com a cabeça coberta e os pés descalços. E todos os que iam com ele também tinham a cabeça coberta e subiam chorando.
31 A bya ekfuru Dévidi: “Lẹ Ahitofẹlu tsokwa Abusolomu l'ẹjo idzu ono.” Ya ndono; Dévidi abya ekfuru nụ Nchileke; sụ iya: “Byiko Ojejoje; menua t'ụzo ono, Ahitofẹlu atụ-ziru Abusolomu ono bụru iphe-eswe.”
31 Quando informaram a Davi que Aitofel era um dos conspiradores que apoiavam Absalão, Davi orou: "Ó Senhor, transforma em loucura os conselhos de Aitofel".
32 Dévidi enyirulẹphu eli eli ugvu ono, bụ ẹke aanọduje abaru Nchileke ẹja; ọwaa bụwa-a Hushayi kẹ Akụ l'ẹke ọ bya iya ndzuta. Uwe Hushayi agbajashịhu agbajashịhu; yo kpota ntụ kpua onwiya l'ishi.
32 Quando Davi chegou ao alto do monte, ao lugar onde o povo costumava adorar a Deus, veio ao seu encontro o arquita Husai, com a roupa rasgada e com terra sobre a cabeça.
33 Dévidi asụ iya: “I -tsoru iya; bẹ ịi-bụkwaru ivu ẹra dụru iya.
33 E Davi lhe disse: "Não adianta você vir comigo.
34 Laphuchia azụ lẹ Jerúsalemu je asụ Abusolomu: ‘L'ịi-bụru nwozi yẹbe eze; ẹge ono, i shi bụru nwozi nna iya Dévidi ono. Obenu lẹ nta-a; bẹ ịi-bụru nwozi iya.’ I -mee ya ẹge ono; bẹ ii-yetaru iya ẹka gbanwe ẹjo idzu ono, Ahitofẹlu achị ono.
34 Mas se voltar à cidade, poderá dizer a Absalão: ‘Estarei a teu serviço, ó rei. No passado estive a serviço de teu pai, mas agora estarei a teu serviço’. Assim você me ajudará, frustrando o conselho de Aitofel.
35 Zadọku; mẹ Abiyáta, bụ ndu achịjeru Nchileke ẹja bẹ nggu l'ẹphe a-chịko nọdu l'ẹke ono. Iphe bụ iphe, ị nụjeru lẹ k'eze; nggu ekfuru iya ẹphe.
35 Os sacerdotes Zadoque e Abiatar estarão lá com você. Informe-os do que você souber no palácio.
36 Ụnwu ẹphe ẹphe ẹbo; mbụ Ahimazu Zadọku; mẹ Jonátanu Abiyáta bẹ ẹphe l'ẹphe chịko nọdu l'ẹke ono. Iphe, bụ iphe ị nụtaru; nggu ezia ẹphe t'ẹphe bya ekfuaru iya ẹya.”
36 Também estão lá os dois filhos deles: Aimaás e Jônatas. Por meio deles me informe de tudo que você ouvir".
37 Ya ndono; yọ bụru teke Hushayi, bụ ọnya Dévidi eruta Jerúsalemu; bẹ Abusolomu erutakwaphu.
37 Então Husai, amigo de Davi, chegou a Jerusalém quando Absalão estava entrando na cidade.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Samuel 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.