Marcos 14

Chru (CJE) vs NAA

Sair da comparação
NAA Nova Almeida Atualizada 2017
1 Dua hơrơi dơlhơu tơ pơnuaĭ pơjŭm 'bơ̆ng Nau-Găn sơ̆ng pơjŭm 'bơ̆ng Pah 'Buh Hũ Tơpơi, du mơnih gơnuăr apăn-akŏ pơyă phơ̆n duh-dơlbăt găm sơ̆ng du mơnih gơnuăr-pơto pơnuaĭ adăt-adia, tămbơyai duah pơnuaĭ tô mă sơ̆ng pơmơtai Yàng Jêsu.
1 Dois dias depois seria celebrada a Páscoa e a Festa dos Pães sem Fermento. Os principais sacerdotes e os escribas procuravam uma forma de prender Jesus, à traição, para matá-lo.
2 Buơl guñu tămbơyai lài: “Juơi ngă bruă ni lăm hơrơi pơjŭm 'bơ̆ng, huơĭ ngă sơlŭng-sơlăng klùk-klờk lăm buơl làng.”
2 Pois diziam: — Não durante a festa, para que não haja tumulto entre o povo.
3 Tŭ Yàng Jêsu dò tơ plơi 'Bethani, lăm sàng Simôn la mơnih dŭn. Tŭ Pô dò guh tơ anih c̆ơnừng huă 'bơ̆ng, hũ sa aràng mơnih kơmơi tơma, apăn tui sa boh blŏ ngă sơ̆ng pơtơu-màng, lăm dơrlăm blŏ hũ mơñà 'bơu bơlhơu c̆ơk-màng biă. Ñu pờng pơc̆ah blŏ mơñà sơ̆ng tuh mơñà 'bơu bơlhơu tơ akŏ Pô.
3 Quando Jesus estava em Betânia, fazendo uma refeição na casa de Simão, o leproso, veio uma mulher, trazendo um frasco feito de alabastro com um perfume muito valioso, de nardo puro; e, quebrando o frasco, derramou o perfume sobre a cabeça de Jesus.
4 Bloh hũ du mơnih dò tơ anih nư̆n anok hơtai đờm sơ̆ng gơŭ: “Kơđa hơgĕ pròng-preh mơñà 'bơu bơlhơu yơu nư̆n?
4 Alguns dos que estavam ali ficaram indignados e diziam entre si: — Para que este desperdício de perfume?
5 Kơyoa mơñà ni hũ rơgơi pơblơi jiơ̆ng rơlau klơu rơtùh đơnie, mă priă nư̆n bloh dŏng mơnih rơ'bah.” Buơl guñu đờm traŭ pơnuaĭ sơ̆ng mơnih kơmơi.
5 Este perfume poderia ter sido vendido por mais de trezentos denários, para ser dado aos pobres. E murmuravam contra ela.
6 Bloh Yàng Jêsu đờm: “Kừ luơi kơđơ̆ng tơ ñu ngă. Kơđa hơgĕ buơl guhã khiăng ngă kăn-dơmăn tơ mơnih nư̆n? Ñu hũ ngă sa bruă siàm tơ Kơu.
6 Mas Jesus disse:
7 Kơyoa buơl guhã hũ mơnih rơ'bah dò găm mĭt sơ̆ng drơi, buơl guhã khiăng ngă bruă siàm anĭt-dŏng tơ buơl guñu tŭ lơi kŭng jiơ̆ng; bloh 'buh iơŭ tŭ lơi buơl guhã kŭng hũ Kơu mĭt ơu.
7 Porque os pobres estarão sempre com vocês, e, quando quiserem, podem fazer-lhes o bem, mas a mim vocês nem sempre terão.
8 Ñu hũ ngă pơnuaĭ drơi hũ rơgơi ngă jiơ̆ng. Ñu hũ lŭ mơñà tơ rùp Kơu dơlhơu, tô rơc̆ăng tơ bruă dơ̆r.
8 Ela fez o que pôde: ungiu o meu corpo antecipadamente para a sepultura.
9 Iơŭ biă, Kơu đờm sơ̆ng buơl guhã, lăm abih dun-ya ni, anih lơi Pơnuaĭ-Siàm ni hũ pơto-akhàn, nư̆n bruă mơnih kơmơi ni hũ ngă kŭng rơŭ hũ đờm pơsơdơ̆r wơ̆ tô sơdơ̆r truh ñu.”
9 Em verdade lhes digo que, onde for pregado em todo o mundo o evangelho, também será contado o que ela fez, para memória dela.
10 Juđa Iskariôt, sa aràng lăm sa-pluh dua aràng mơnih tơdi-tơdài, truh tòm du mơnih gơnuăr apăn-akŏ pơyă phơ̆n duh-dơlbăt, tô pơblơ̆ jào Yàng Jêsu tơ buơl guñu.
10 E Judas Iscariotes, um dos doze, foi falar com os principais sacerdotes, para lhes entregar Jesus.
11 Mơhư̆ yơu nư̆n buơl guñu sờh biă, sơ̆ng đờm pơguăn brơi tơ ñu priă. Nư̆n Juđa duah tŭ hơnàn-siàm tô jào Pô.
11 Eles, ouvindo isto, se alegraram e prometeram dar dinheiro a ele; nesse meio-tempo, Judas buscava uma boa ocasião para entregar Jesus.
12 Lăm hơrơi c̆ơmrừp pơjŭm 'bơ̆ng Pah 'Buh Hũ Tơpơi, la hơrơi aràng pơmơtai abo anà pơjŭm 'bơ̆ng Nau-Găn, du mơnih tui-mơgru đờm sơ̆ng Yàng Jêsu: “Pô-Pơto khiăng buơl dơlhă nau rơc̆ăng tơ Pô-Pơto 'bơ̆ng pơjŭm 'bơ̆ng Nau-Găn tơ anih lơi?”
12 E, no primeiro dia da Festa dos Pães sem Fermento, quando se fazia o sacrifício do cordeiro pascal, os discípulos de Jesus lhe perguntaram: — Onde quer que façamos os preparativos para que o senhor possa comer a Páscoa?
13 Pô pơđăr dua aràng mơnih tui-mơgru nau, sơ̆ng đờm kơkơi pơđăr: “Nau tơma bĕ lăm plơi-prŏng, hũ sa aràng mơnih đoa bìng ia rơŭ păp buơl guhã. Nau bĕ tui mơnih nư̆n,
13 Então Jesus enviou dois dos seus discípulos, dizendo-lhes:
14 mơnih nư̆n tơma sàng lơi, buơl guhã truh bĕ đờm sơ̆ng mơnih pô sàng nư̆n lài: ‘Pô-Pơto tơnia: Adŭ pioh tơ thuai, la anih Kơu rơŭ 'bơ̆ng pơnuaĭ pơjŭm 'bơ̆ng Nau-Găn sơ̆ng du mơnih tui-mơgru Kơu tơ anih lơi?’
14 Sigam esse homem e digam ao dono da casa em que ele entrar que o Mestre pergunta: “Onde fica o meu aposento no qual comerei a Páscoa com os meus discípulos?”
15 Mơnih pô sàng rơŭ pơto tơ buơl guhã sa adŭ prŏng tơ ngŏ glòng sàng, hũ rơc̆ăng lờih abih bơjơ. Sơ̆ng tơ anih nư̆n, buơl guhã rơc̆ăng pồ bĕ tơ buơl gudrơi.”
15 E ele lhes mostrará um espaçoso cenáculo mobiliado e pronto; ali façam os preparativos.
16 Dua aràng mơnih tui-mơgru nau tơma lăm plơi-prŏng sơ̆ng păp tơgrơ̆ bruă iơŭ yơu pơnuaĭ Pô hũ đờm. Bloh nư̆n buơl guñu rơc̆ăng pồ pơnuaĭ pơjŭm 'bơ̆ng Nau-Găn tơ anih nư̆n.
16 Os discípulos saíram, foram à cidade e, achando tudo como Jesus lhes tinha dito, prepararam a Páscoa.
17 Glai diơŭ, Yàng Jêsu sơ̆ng sa-pluh dua aràng mơnih tui-mơgru truh.
17 Ao cair da tarde, Jesus chegou com os doze.
18 Lăm tŭ dò guh 'bơ̆ng, Yàng Jêsu đờm: “Iơŭ biă, Kơu đờm sơ̆ng buơl guhã, lăm buơl guhã hũ sa aràng mơnih dò guh 'bơ̆ng găm sơ̆ng Kơu, rơŭ pơblơ̆-dră Kơu.”
18 Quando estavam à mesa e comiam, Jesus disse:
19 Du mơnih tui-mơgru dơnuh-dơnà biă. Buơl guñu tui gơŭ mư̆ng aràng ni truh aràng dih tơnia Pô: “Hũ iơŭ la dơlhă ơu?”
19 E eles começaram a entristecer-se e a perguntar-lhe, um por um: — Por acaso seria eu?
20 Pô đờm: “Nư̆n la sa aràng lăm sa-pluh dua aràng, la mơnih c̆ik pah lăm sa prèng sơ̆ng Kơu.
20 Jesus respondeu:
21 Anà Mơnih păl nau tui yơu pơnuaĭ hũ wă mư̆ng Pô, bloh gleh-glăr dồn-să biă tơ mơnih pơblơ̆-dră Anà Mơnih! Yah ñu 'buh hũ đih apui tơbiă la siàm rơlau.”
21 Pois o Filho do Homem vai, como está escrito a seu respeito; mas ai daquele por quem o Filho do Homem está sendo traído! Melhor seria para ele se nunca tivesse nascido!
22 Lăm tŭ dò 'bơ̆ng, Yàng Jêsu mă pah, ưnjơmừn, bloh nư̆n 'bĕt brơi tơ du mơnih tui-mơgru, sơ̆ng đờm: “Đồ-mă bĕ, ni la rùp-phàp Kơu.”
22 E, enquanto comiam, Jesus pegou um pão e, abençoando-o, o partiu e lhes deu, dizendo:
23 Pô mă c̆uàn, ưnjơmừn, bloh nư̆n brơi tơ du mơnih tui-mơgru, sơ̆ng abih tơgrơ̆ aràng buơl guñu mơñŭm.
23 A seguir, Jesus pegou um cálice e, tendo dado graças, o deu aos seus discípulos; e todos beberam dele.
24 Pô đờm sơ̆ng buơl guñu: “Ni la drah Kơu, drah pơnuaĭ pơguăn-pơđoàn, tuh tơbiă tơ lô mơnih.
24 Então lhes disse:
25 Iơŭ biă, Kơu đờm sơ̆ng buơl guhã, Kơu rơŭ 'buh mơñŭm ia ño ni tra, tơ̆l truh tơ hơrơi Kơu rơŭ mơñŭm ia ño bơrhơu lăm lơgăr Yàng Pô Lơngì.”
25 Em verdade lhes digo que nunca mais beberei do fruto da videira, até aquele dia em que beberei o vinho novo, no Reino de Deus.
26 Hơdơi tŭ adoh pơnuaĭ pơđik-adoh sơc̆ih-sri, Yàng Jêsu sơ̆ng du mơnih tui-mơgru tơbiă nau, đì tơ c̆ơ̆ Ôlibe.
26 E, tendo cantado um hino, saíram para o monte das Oliveiras.
27 Yàng Jêsu đờm sơ̆ng du mơnih tui-mơgru: “Abih buơl guhã rơŭ klà luơi Kơu. Kơyoa hũ pơnuaĭ wă lài:
27 E Jesus disse aos discípulos:
28 Bloh hơdơi tŭ Kơu hơdiŭ wơ̆, Kơu rơŭ truh tơ Galile dơlhơu buơl guhã.”
28 Mas, depois da minha ressurreição, irei adiante de vocês para a Galileia.
29 Pier đờm sơ̆ng Pô: “Yah abih tơgrơ̆ mơnih klà luơi Pô, bloh dơlhă rơŭ 'buh tŭ lơi klà luơi Pô ơu.”
29 Então Pedro disse a Jesus: — Ainda que o senhor venha a ser um tropeço para todos, não o será para mim!
30 Yàng Jêsu đờm sơ̆ng ñu: “Iơŭ biă, Kơu đờm sơ̆ng hã: hơrơi ni, kŭng lăm mơlăm ni, dơlhơu tŭ mơnŭ kơ-iòk dua amăng, hã rơŭ klơu amăng đờm kơmlah lài hã 'buh thơu Kơu.”
30 Mas Jesus lhe disse:
31 Bloh Pier đờm nìn-kơjăp rơlau wơ̆: “Yah dơlhă păl kŏng mơtai sơ̆ng Pô-Pơto, dơlhă kŭng 'buh kơmlah-luơi Pô-Pơto ơu.” Abih du mơnih tui-mơgru pơkơ̆n kŭng đờm yơu nư̆n rơi.
31 Mas Pedro insistia com mais veemência: — Ainda que me seja necessário morrer com o senhor, de modo nenhum o negarei. E todos os outros diziam a mesma coisa.
32 Hơdơi mư̆ng nư̆n, Yàng Jêsu sơ̆ng du mơnih tui-mơgru Pô nau truh tơ sa anih, angăn la Getsemane. Pô đờm sơ̆ng du mơnih tui-mơgru: “Dò guh bĕ tơ anih ni lăm tŭ Kơu nau iơu-lài.”
32 Então foram a um lugar chamado Getsêmani. Ali, Jesus disse aos seus discípulos:
33 Pô ba Pier, Jakơ, sơ̆ng Jăng nau tui. Mư̆ng tŭ nư̆n, lăm hơtai-hơtiàn Pô tơma dơnuh-dơnà sơ̆ng rơu-ri biă.
33 E, levando consigo Pedro, Tiago e João, começou a sentir-se tomado de pavor e de angústia.
34 Pô đờm sơ̆ng buơl guñu: “Bơngă-joa Kơu dơnuh-dơnà pơđì-pơđoa tơ̆l truh mơtai. Buơl guhã dò bĕ tơ anih ni, sơ̆ng mơdơh-kraŭ.”
34 E lhes disse:
35 Pô nau atàh rơlau sa-sĭt tra, bloh nư̆n pơđih rùp tơ ala lơ̆n sơ̆ng iơu-lài, tô yah hũ rơgơi jiơ̆ng, nư̆n yòng jơ ni nau rơlau klàh mư̆ng Pô.
35 E, adiantando-se um pouco, prostrou-se em terra; e orava para que, se possível, lhe fosse poupada aquela hora.
36 Pô đờm: “Aba, khoai Ama, Ama hũ rơgơi ngă jiơ̆ng abih tơgrơ̆ bruă. Yòng Ama suă c̆uàn ni klàh mư̆ng Anà, bloh 'buh tui hơtai Anà khiăng, bloh tui hơtai Ama khiăng.”
36 E dizia:
37 Bloh nư̆n Pô gài mơrai, 'buh klơu aràng buơl guñu dò đih; Pô đờm sơ̆ng Pier: “Simôn, hã dò đih nư̆n? Hã 'buh rơgơi dò mơdơh guah jiơ̆ng sa jơ ơu?
37 E, voltando, achou-os dormindo. E disse a Pedro:
38 Păl mơdơh-kraŭ sơ̆ng iơu-lài bĕ, tô buơl guhã 'buh lĕ-tơma lăm pơnuaĭ pơluơ-ơñiai. Hơtai-bơngă nư̆n khiăng biă, bloh rùp-phàp drah-rơlo nư̆n gleh-lơmŭn, 'buh tơ̆l pràn tô ngă jiơ̆ng.”
38 Vigiem e orem, para que não caiam em tentação; o espírito, na verdade, está pronto, mas a carne é fraca.
39 Sa amăng tra wơ̆, Yàng Jêsu tơbiă nau iơu-lài mơhiơ̆ yơu dơlhơu.
39 Retirando-se de novo, orou repetindo as mesmas palavras.
40 Bloh nư̆n Pô gài mơrai sơ̆ng 'buh buơl guñu sơđaŭ dò đih, kơyoa mơta buơl guñu dùi traŭ yŭp-yŭp bơjơ. Buơl guñu 'buh thơu đờm sơđồ hơyơu lơi sơ̆ng Pô.
40 E voltando, achou-os outra vez dormindo, porque os olhos deles estavam pesados; e não sabiam o que lhe responder.
41 Pô gài wơ̆ amăng klơu, đờm sơ̆ng buơl guñu lài: “Tŭ ni bloh buơl guhã sơđaŭ dò đih sơ̆ng dò pơgleh jiơ̆ng? Đih kàr nư̆n tơ̆l bơjơ. Tŭ jơ hũ truh bơjơ! Ni, Anà Mơnih rơŭ kŏng jào lăm tơngàn du mơnih glài-sơnoh.
41 E, quando voltou pela terceira vez, Jesus lhes disse:
42 Tơgồ dơ̆ng bĕ, buơl gudrơi nau. Dih, mơnih pơblơ̆-dră Kơu hũ truh jĕ bơjơ.”
42 Levantem-se, vamos embora! Eis que o traidor se aproxima.
43 Lăm tŭ Yàng Jêsu dò đờm, nư̆n Juđa, sa aràng lăm sa-pluh dua aràng mơnih tơdi-tơdài truh. Nau găm sơ̆ng ñu hũ sa tơrpuơl lô mơnih apăn đào sơ̆ng gai, kơyoa mư̆ng du mơnih gơnuăr apăn-akŏ pơyă phơ̆n duh-dơlbăt, du mơnih gơnuăr-pơto pơnuaĭ adăt-adia, sơ̆ng du mơnih gơnuăr-tha pơđăr mơrai truh.
43 E logo, enquanto Jesus ainda falava, chegou Judas, um dos doze, e, com ele, uma multidão com espadas e porretes, vinda da parte dos principais sacerdotes, escribas e anciãos.
44 Dơlhơu tơ nư̆n, mơnih pơblơ̆-dră Yàng Jêsu hũ brơi tơ guñu sa nàl ni: “Yah kơu c̆ŭm aràng sơi, nư̆n la mơnih nư̆n; mă bĕ sơ̆ng ba nau tô nĭ-nùn.”
44 Ora, o traidor tinha dado a eles um sinal: “Aquele que eu beijar, é esse; prendam e levem-no com segurança.”
45 Kơyoa nư̆n, tŭ truh anih, Juđa mơrai truh jĕ Pô sơ̆ng đờm: “Ơ Pô-Pơto,” bloh nư̆n ñu c̆ŭm Pô.
45 E logo que chegou, aproximando-se de Jesus, Judas disse: — Mestre! E o beijou.
46 Buơl mơnih dih mă Pô mư.
46 Então eles agarraram Jesus e o prenderam.
47 Bloh sa aràng lăm du mơnih dò dơ̆ng jĕ tơ anih nư̆n suă đào, ngă sa aràng mơnih hơlŭn-hơlă mơnih gơnuăr prŏng apăn-akŏ pơyă phơ̆n duh-dơlbăt, tă kloh tơnia ñu.
47 Nisto, um dos que estavam ali, sacando da espada, feriu o servo do sumo sacerdote e cortou-lhe a orelha.
48 Yàng Jêsu đờm sơ̆ng buơl guñu: “Kơđa hơgĕ buơl guhã apăn đào sơ̆ng gai truh mă Kơu yơu mă sa aràng mơnih klĕ-blơ̆ yơu nư̆n?
48 Jesus lhes disse:
49 Yàu hơrơi Kơu dò tơkrah buơl guhã, pơto-mơblàng lăm sàng duh-dơlbăt, bloh buơl guhã 'buh mă Kơu. Bloh bruă păl tơbiă truh yơu ni tô pơnuaĭ lăm 'Bồn Bơ-àr Sơc̆ih Sri hũ tơbiă iơŭ tơpă biă.”
49 Todos os dias eu estava com vocês no templo, ensinando, e vocês não me prenderam; mas isto é para que se cumprissem as Escrituras.
50 Tŭ nư̆n, abih tơgrơ̆ mơnih tui-mơgru luơi Pô bloh đuaĭ dơŭ abih.
50 Então todos o deixaram e fugiram.
51 Hũ sa aràng mơnih lơkơi dăm nau tui Pô, lăm rùp mĭn mơsŭm sa blah khăn. Buơl nư̆n mă mơnih lơkơi dăm nư̆n,
51 Um jovem, coberto unicamente com um lençol, seguia Jesus. Eles o agarraram,
52 bloh ñu klà luơi khăn wơ̆, dò kŭl đuaĭ klàh mư̆ng tơngàn buơl mơnih nư̆n.
52 mas ele largou o lençol e fugiu nu.
53 Buơl guñu ba Yàng Jêsu truh tơ sàng mơnih gơnuăr prŏng apăn-akŏ pơyă phơ̆n duh-dơlbăt. Abih du mơnih gơnuăr apăn-akŏ pơyă phơ̆n duh-dơlbăt, du mơnih gơnuăr-tha, sơ̆ng du mơnih gơnuăr-pơto pơnuaĭ adăt-adia, pơgùm-pơtòm gơŭ tơ̆l abih tơ anih nư̆n.
53 E levaram Jesus ao sumo sacerdote, e então se reuniram todos os principais sacerdotes, os anciãos e os escribas.
54 Pier nau tui Pô đoh-đoh, tơma truh gah dơrlăm 'blàng sàng-glăng mơnih gơnuăr prŏng apăn-akŏ pơyă phơ̆n duh-dơlbăt, bloh nư̆n dò guh dò apui găm sơ̆ng buơl lĭng khiă-gàr.
54 Pedro seguiu Jesus de longe até o interior do pátio do sumo sacerdote e estava assentado entre os servos, aquentando-se ao fogo.
55 Du mơnih gơnuăr apăn-akŏ pơyă phơ̆n duh-dơlbăt sơ̆ng abih Tơrpuơl Gơnuăr Apăn-Akŏ, duah c̆ơ̆ng-grơh tămdră-wơ̆ sơ̆ng Yàng Jêsu tô pơmơtai Pô, bloh 'buh duah hũ pơnuaĭ hơgĕ.
55 E os principais sacerdotes e todo o Sinédrio procuravam algum testemunho contra Jesus para o condenar à morte, mas não achavam nada.
56 Kơyoa hũ lô mơnih ngă grơh lơ̆r tămdră-wơ̆ sơ̆ng Pô, bloh du pơnuaĭ buơl guñu đờm ngă grơh nư̆n 'buh hũ rơgăm iơŭ sơ̆ng gơŭ.
56 Pois muitos testemunhavam falsamente contra Jesus, mas os depoimentos não eram coerentes.
57 Tŭ nư̆n, hũ du mơnih dò dơ̆ng đờm ngă grơh lơ̆r tămdră-wơ̆ sơ̆ng Pô lài:
57 E, levantando-se alguns, testemunhavam falsamente, dizendo:
58 “Buơl dơlhă hũ mơhư̆ mơnih ni đờm: ‘Kơu rơŭ ngă jơrlơh-tơrlŭng sàng duh-dơlbăt kơyoa mư̆ng tơngàn anà mơnih bơ̆ pơdơ̆ng ni, bloh nư̆n hơdơi klơu hơrơi Kơu rơŭ bơ̆ pơdơ̆ng wơ̆ sa boh sàng duh-dơlbăt pơkơ̆n, 'buh iơŭ kơyoa tơngàn anà mơnih bơhiàn ngă tơbiă.’ ”
58 — Nós o ouvimos declarar: “Eu destruirei este santuário edificado por mãos humanas e, em três dias, construirei outro, não por mãos humanas.”
59 Bloh mư̆ng pơnuaĭ ni, pơnuaĭ buơl guñu ngă grơh kŭng 'buh rơgăm iơŭ sơ̆ng gơŭ ơu rơi.
59 Nem assim o testemunho deles era coerente.
60 Tŭ nư̆n, mơnih gơnuăr prŏng apăn-akŏ pơyă phơ̆n duh-dơlbăt tơgồ dơ̆ng tơkrah Tơrpuơl Gơnuăr Apăn-Akŏ sơ̆ng tơnia Yàng Jêsu: “Hã 'buh đờm sơđồ hơgĕ mư̆ng tơgrơ̆ pơnuaĭ bloh du mơnih ni đờm yă hã ơu?”
60 E, levantando-se o sumo sacerdote, no meio, perguntou a Jesus: — Você não diz nada em resposta ao que estes depõem contra você?
61 Bloh Pô sơđaŭ dò kơđơ̆ng, 'buh đờm sơđồ sa boh pơnuaĭ. Mơnih gơnuăr prŏng apăn-akŏ pơyă phơ̆n duh-dơlbăt tơnia wơ̆: “Hã hũ iơŭ la Pô Krist, Anà Yàng Pô Lơngì, Pô iơŭ păl hũ mơyòm-pơglòng ơu?”
61 Jesus, porém, guardou silêncio e nada respondeu. O sumo sacerdote tornou a interrogá-lo: — Você é o Cristo, o Filho do Deus Bendito?
62 Yàng Jêsu đờm: “Biă iơŭ yơu nư̆n. Rùp-phŭn Kơu la Pô Krist. Bloh ni buơl guhã rơŭ 'buh Anà Mơnih dò guh tơ gah hơnuă Pô Gơnăp-Gơnuăr, sơ̆ng rơŭ dò tơkrah hwăl lơngì bloh truh.”
62 Jesus respondeu:
63 Tŭ nư̆n, mơnih gơnuăr prŏng apăn-akŏ pơyă phơ̆n duh-dơlbăt hĕt ào drơi sơ̆ng đờm: “Buơl gudrơi c̆àng hơgĕ du mơnih ngă grơh tra?
63 O sumo sacerdote, rasgando as suas vestes, disse: — Por que ainda precisamos de testemunhas?
64 Buơl guhã hũ mơhư̆ loh-làng bơjơ pơnuaĭ ñu đờm sơk-sơrbĭl khĭn-dơmĭn truh tơ Yàng Pô Lơngì, buơl guhã sơnư̆ng hơyơu?” Abih Tơrpuơl Gơnuăr Apăn-Akŏ sa hơtai ngă nìn-glài Pô păl mơtai.
64 Vocês ouviram a blasfêmia. Qual é o parecer de vocês? E todos o julgaram réu de morte.
65 Hũ du mơnih kơc̆uh ia bơbah lăm Pô. Buơl guñu kơbơ̆ mơta Pô wơ̆, bloh nư̆n sơ-ơnŭ Pô sơ̆ng đờm: “C̆ơ đờm hwơ̆r bĕ!” Du mơnih lĭng khiă-gàr kŭng mă Pô sơ̆ng pah ngă Pô.
65 Alguns começaram a cuspir nele, a cobrir-lhe o rosto, a bater nele e a dizer-lhe: — Profetize! E os guardas davam-lhe bofetadas.
66 Tŭ Pier dò tơ ala anih 'blàng sàng, sa aràng mơnih kơmơi hơlŭn-hơlă mơnih gơnuăr prŏng apăn-akŏ pơyă phơ̆n duh-dơlbăt nau truh,
66 Estando Pedro embaixo no pátio, veio uma das empregadas do sumo sacerdote
67 'buh Pier dò guh dò apui tơ anih nư̆n, ñu truh jĕ, c̆ơ tơ 'bò mơta Pier sơ̆ng đờm: “Kơi kŭng la mơnih dò sơ̆ng Jêsu mơnih Nasaret rơi!”
67 e, vendo Pedro, que se aquecia, fixou os olhos nele e disse: — Você também estava com Jesus, o Nazareno.
68 Bloh Pier đờm kơmlah: “Kơu 'buh thơu, kŭng 'buh wờng hã khiăng đờm hơgĕ.” Bloh nư̆n Pier tơgồ dơ̆ng, nau tơbiă tơ anih 'blàng gah anaŭ sàng, nư̆n mơnŭ kơ-iòk.
68 Mas ele negou, dizendo: — Não o conheço, nem compreendo o que você está falando. E saiu para o pórtico. E o galo cantou.
69 'Buh Pier truh tơ anih nư̆n, mơnih hơlŭn-hơlă kơmơi nau truh đờm sơ̆ng du mơnih dò dơ̆ng jĕ tơ anih nư̆n: “Mơnih ni kŭng dò lăm tơrpuơl buơl nư̆n rơi.”
69 E a empregada, vendo-o, tornou a dizer aos que estavam ali: — Este é um deles.
70 Bloh Pier đờm kơmlah sa amăng tra wơ̆. Hơdơi mư̆ng nư̆n 'buh suơi, du mơnih dò dơ̆ng tơ anih nư̆n đờm sơ̆ng Pier: “Iơŭ tơbiă biă, hã kŭng la mơnih lăm tơrpuơl nư̆n rơi, kơyoa hã la mơnih Galile.”
70 Mas ele negou outra vez. E, pouco depois, os que estavam ali disseram outra vez a Pedro: — Com certeza você é um deles, porque também é galileu.
71 Nư̆n Pier pơc̆ĕ bloh đờm tơpah-sri lài: “Kơu 'buh thơu mơnih bloh buơl guhã đờm nư̆n.”
71 Ele, porém, começou a praguejar e a jurar: — Não conheço esse homem de quem vocês estão falando!
72 Lăm tŭ nư̆n mư, mơnŭ kơ-iòk amăng dua. Pier sơdơ̆r wơ̆ pơnuaĭ Yàng Jêsu hũ đờm sơ̆ng drơi: “Dơlhơu tŭ mơnŭ kơ-iòk dua amăng, hã rơŭ klơu amăng đờm kơmlah la hã 'buh thơu kơu.” Ñu sơdơ̆r truh nư̆n hia sơngơh-sơngờt.
72 E no mesmo instante o galo cantou pela segunda vez. Então Pedro se lembrou da palavra que Jesus lhe tinha dito: “Antes que o galo cante duas vezes, você me negará três vezes.” E, caindo em si, começou a chorar.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.