Lucas 19
Chru (CJE) vs NTLH
1 Hơdơi tŭ tơma lăm Jerikô, Yàng Jêsu nau găn plơi-prŏng nư̆n.
1 Jesus entrou em Jericó e estava atravessando a cidade.
2 Tơ anih nư̆n, hũ sa aràng mơnih angăn la Sac̆e. Ñu la mơnih apăn-akŏ du mơnih rì-mă jia, sơ̆ng la mơnih mơda gơn-hư̆p.
2 Morava ali um homem rico, chamado Zaqueu, que era chefe dos cobradores de impostos.
3 Ñu khiăng duah ngă hơyơu tô c̆ơ thơu Yàng Jêsu la aràng sơi, bloh 'bu 'buh jiơ̆ng, kơyoa tơrpuơl buơl làng nư̆n lô, bloh rùp ñu nư̆n bièr.
3 Ele estava tentando ver quem era Jesus, mas não podia, por causa da multidão, pois Zaqueu era muito baixo.
4 Yơu nư̆n, Sac̆e đuaĭ dơlhơu, đì tơ ngŏ kơyơu hra, tô hũ rơgơi c̆ơ 'buh Yàng Jêsu, kơyoa Pô kơjĕ nau găn nư̆n.
4 Então correu adiante da multidão e subiu numa figueira brava para ver Jesus, que devia passar por ali.
5 Tŭ Yàng Jêsu truh anih nư̆n, Pô tơ̆ mơta c̆ơ tơ ngŏ bloh đờm sơ̆ng ñu: “Ơ Sac̆e, trŭn sơmăr bĕ, kơyoa hơrơi ni Kơu păl dò lăm sàng hã!”
5 Quando Jesus chegou àquele lugar, olhou para cima e disse a Zaqueu:
6 Sac̆e tơmbah-tơmbàn trŭn sơ̆ng sờh-sài wă-rò Pô.
6 Zaqueu desceu depressa e o recebeu na sua casa, com muita alegria.
7 'Buh yơu nư̆n, buơl làng yuăm đờm sơ̆ng gơŭ: “Kơđa hơgĕ Pô-Pơto tơma lăm sàng mơnih glài-sơnoh bloh dò!”
7 Todos os que viram isso começaram a resmungar: — Este homem foi se hospedar na casa de um pecador!
8 Bloh Sac̆e dò dơ̆ng tơ anaŭ Yàng sơ̆ng đờm: “Khoai Yàng, ni, dơlhă mă sa mơtưh phơ̆n-bơna dơlhă bloh brơi tơ mơnih rơ'bah, sơ̆ng yah dơlhă hũ lơ̆r pơ̆ng-gơla mă soh phơ̆n hơgĕ mư̆ng aràng sơi, dơlhă yòng bơ-yàr wơ̆ pà amăng.”
8 Zaqueu se levantou e disse ao Senhor: — Escute, Senhor, eu vou dar a metade dos meus bens aos pobres. E, se roubei alguém, vou devolver quatro vezes mais.
9 Yàng Jêsu đờm sơ̆ng ñu: “Hơrơi ni, pơnuaĭ dŏng-pơklàh hũ tơma sàng ni, kơyoa mơnih ni kŭng la anà-tơc̆o Abraham.
9 Então Jesus disse:
10 Kơyoa Anà Mơnih hũ truh tô duah sơ̆ng dŏng du mơnih kơđòng lơhiă.”
10 Porque o
11 Lăm tŭ buơl guñu păng du pơnuaĭ nư̆n, Yàng Jêsu đờm pơtơ̆l sa pơnuaĭ pơgăp-pơmơyơu tra, kơyoa Pô kơjĕ truh tơ plơi-prŏng Jerusalem, sơ̆ng aràng sơnư̆ng lài lơgăr Yàng Pô Lơngì rơŭ tơbiă truh mư.
11 Jesus contou uma parábola para os que ouviram o que ele tinha dito. Agora ele estava perto de Jerusalém, e por isso eles estavam pensando que o Reino de Deus ia aparecer logo.
12 Kơyoa nư̆n, Pô đờm: “Hũ sa aràng mơnih prŏng-màng, nau truh tơ sa lơgăr atàh tô đồ-mă gơnuăr pơtau, bloh nư̆n gài mơrai wơ̆.
12 Então Jesus disse:
13 Ñu iơu sa-pluh aràng lăm tơrpuơl mơnih hơlŭn-hơlă drơi truh, jào tơ buơl guñu sa-pluh kleh priă sơ̆ng đờm: ‘Apăn bĕ priă ni nau pơblơi-sơlih akă-bơnia tơ̆l truh tơ tŭ kơu gài mơrai wơ̆!’
13 Antes de viajar, chamou dez dos seus empregados, deu a cada um uma moeda de ouro e disse: “Vejam o que vocês conseguem ganhar com este dinheiro, até a minha volta.”
14 Bloh buơl làng lăm lơgăr ñu mơbai ñu, nư̆n pơđăr sa tơrpuơl mơnih nau tui hơdơi ñu sơ̆ng đờm lài: ‘Buơl dơlhă 'buh khiăng mơnih ni apăn-akŏ buơl dơlhă!’
14 — Acontece que o povo do seu país o odiava e por isso mandou atrás dele uma comissão para dizer que não queriam que aquele homem fosse feito rei deles.
15 Hơdơi tŭ hũ đồ-mă gơnuăr pơtau gài mơrai wơ̆, pơtau iơu du mơnih hơlŭn-hơlă bloh ñu hũ jào priă truh, tô thơu yàu aràng pơblơi-sơlih akă-bơnia ngă tơbiă phŭn-hơjŭng hũ hơdùm.
15 — O homem foi feito rei e voltou para casa. Aí mandou chamar os empregados a quem tinha dado o dinheiro, para saber quanto haviam conseguido ganhar.
16 Mơnih hơlŭn-hơlă c̆ơmrừp truh đờm akhàn: ‘Ơ pô, kleh priă pô tơbiă phŭn-hơjŭng hũ sa-pluh kleh.’
16 O primeiro chegou e disse: “Patrão, com aquela moeda de ouro que o senhor me deu, eu ganhei dez.”
17 Mơnih pô đờm: ‘Ơ mơnih hơlŭn-hơlă tơpă-siàm dih, iơŭ biă! Kơyoa hã hũ tơpă sa hơtai-hơtiàn lăm bruă tìt, hã rơŭ hũ apăn-akŏ sa-pluh plơi-prŏng.’
17 — “Muito bem!” — respondeu ele. — “Você é um bom empregado! E, porque foi fiel em coisas pequenas, você vai ser o governador de dez cidades.”
18 Mơnih hơlŭn-hơlă dua truh đờm akhàn: ‘Ơ pô, kleh priă pô tơbiă phŭn-hơjŭng hũ lơma kleh.’
18 — O segundo empregado veio e disse: “Patrão, com aquela moeda de ouro que o senhor me deu, eu ganhei cinco.”
19 Mơnih pô đờm sơ̆ng mơnih nư̆n: ‘Hã hũ apăn-akŏ lơma plơi-prŏng.’
19 — “Você vai ser o governador de cinco cidades!” — disse o patrão.
20 Sa aràng mơnih hơlŭn-hơlă pơkơ̆n truh đờm akhàn: ‘Ơ pô, ni la kleh priă pô, dơlhă hũ mă c̆ơnră pơpò wơ̆ sơ̆ng pioh rơmiă nĭ-nùn.
20 — O outro empregado chegou e disse: “Patrão, aqui está a sua moeda. Eu a embrulhei num lenço e a escondi.
21 Kơyoa dơlhă huơĭ pô, kơyoa pô la mơnih kơđơ̆ng-mơsak, jiăng mă lăm anih 'buh daŭ, yuă lăm anih 'buh drà.’
21 Tive medo do senhor, porque sei que é um homem duro, que tira dos outros o que não é seu e colhe o que não plantou.”
22 Mơnih pô đờm: ‘Ơ mơnih hơlŭn-hơlă mơsak-jơhà dih! Kừ tui yơu pơnuaĭ hã đờm bloh kơu c̆ahrơña hã. Hã thơu kơu la mơnih mơsak-kơđơ̆ng, mă lăm anih 'buh daŭ, yuă lăm anih 'buh drà.
22 — Ele respondeu: “Você é um mau empregado! Vou usar as suas próprias palavras para julgá-lo. Você sabia que sou um homem duro, que tiro dos outros o que não é meu e colho o que não plantei.
23 Yơu nư̆n kơđa hơgĕ hã 'buh jào priă kơu tơ mơnih pơblơi-sơlih priă, tô tŭ kơu mơrai wơ̆, rơŭ rì-mă wơ̆ găm priă phŭn sơ̆ng priă hơjŭng?’
23 Então por que você não pôs o meu dinheiro no banco? Assim, quando eu voltasse da viagem, receberia o dinheiro com juros.”
24 Bloh nư̆n mơnih pô đờm sơ̆ng du mơnih dò dơ̆ng tơ anih nư̆n: ‘Mă bĕ kleh priă mư̆ng ñu sơ̆ng brơi tơ mơnih hũ sa-pluh kleh priă.’
24 — E disse para os que estavam ali: “Tirem dele a moeda e deem ao que tem dez.”
25 Buơl guñu đờm: ‘Ơ pô, mơnih nư̆n hũ sa-pluh kleh bơjơ!’
25 Eles responderam:
26 ‘Kơu đờm sơ̆ng buơl guhã: Aràng sơi hũ, rơŭ hũ brơi pơtơ̆l rơlau, bloh aràng sơi 'buh hũ, nư̆n găm tơgrơ̆ hơgĕ buơl guñu hũ kŭng rơŭ kŏng mă abih rơi.
26 — E o patrão disse:
27 Dò tơrpuơl mơnih mơbai-tămdră sơ̆ng Kơu dih, du mơnih 'buh khiăng Kơu ngă pơtau apăn-akŏ buơl guñu, nư̆n ba bĕ guñu mơrai tơ anih ni, sơ̆ng pơmơtai guñu tơ anaŭ kơu.’ ”
27 E agora tragam aqui os meus inimigos, que não queriam que eu fosse o rei deles, e os matem na minha frente.”
28 Hơdơi tŭ đờm du pơnuaĭ nư̆n, Yàng Jêsu nau dơlhơu, ba akŏ buơl guñu đì tơ plơi-prŏng Jerusalem.
28 Depois de dizer isso, Jesus foi adiante deles para Jerusalém.
29 Tŭ truh jĕ plơi 'Betphage sơ̆ng 'Bethani, tơ gah rơnòng c̆ơ̆ angăn la c̆ơ̆ Ôlibe, Pô pơđăr dua aràng mơnih tui-mơgru Pô nau,
29 Quando iam chegando aos povoados de Betfagé e Betânia, que ficam perto do monte das Oliveiras, enviou dois discípulos na frente,
30 sơ̆ng đờm pơđăr lài: “Nau tơma bĕ lăm plơi dò tơ anaŭ buơl guhã. Tŭ tơma lăm plơi, buơl guhã rơŭ 'buh sa drơi alàng anà, ka tŭ lơi hũ aràng sơi đì, aràng akă lờih tơ anih nư̆n. Tơleh bĕ tơlơi sơ̆ng dùi ñu mơrai tơ Kơu.
30 com a seguinte ordem:
31 Yah hũ aràng sơi tơnia: ‘Kơđa hơgĕ buơl sơ-ai tơleh alàng?’ nư̆n đờm sơđồ bĕ: ‘Yàng khiăng angui ñu!’ ”
31 Se alguém perguntar por que vocês estão fazendo isso, digam que o Mestre precisa dele.
32 Dua aràng mơnih tui-mơgru nư̆n tơbiă nau, sơ̆ng păp tơgrơ̆ bruă iơŭ tơpă yơu Yàng Jêsu hũ đờm.
32 Eles foram e acharam tudo como Jesus tinha dito.
33 Lăm tŭ buơl guñu dò tơleh tơlơi alàng, nư̆n du mơnih pô alàng đờm sơ̆ng buơl guñu: “Kơđa hơgĕ buơl sơ-ai tơleh alàng ni?”
33 Quando estavam desamarrando o jumentinho, os donos perguntaram: — Por que é que vocês estão desamarrando o animal?
34 Buơl guñu đờm sơđồ: “Yàng khiăng angui ñu.”
34 Eles responderam: — O Mestre precisa dele.
35 Dua aràng buơl guñu dùi alàng mơrai tơ Yàng Jêsu, bloh nư̆n mă ào drơi làng tơ rŏng alàng, sơ̆ng đơ̆ng Pô đì.
35 Então eles levaram o jumentinho para Jesus, puseram as suas capas sobre o animal e ajudaram Jesus a montar.
36 Tŭ Yàng Jêsu đì alàng nau, hũ lô mơnih làng ào drơi lăm jơlàn.
36 Conforme ele ia passando, o povo estendia as suas capas no caminho.
37 Tŭ truh jĕ tơkai c̆ơ̆ Ôlibe, abih tơrpuơl mơnih tui-mơgru mă ngă sờh-sài, sơ̆ng prŏng săp adoh-mơyòm Yàng Pô Lơngì mư̆ng abih tơgrơ̆ bruă gơnăp-gơnuăr bloh buơl guñu hũ 'buh.
37 Quando Jesus chegou perto de Jerusalém, na descida do monte das Oliveiras, uma grande multidão de seguidores ia com ele. E eles, cheios de alegria, começaram a louvar a Deus em voz alta por tudo o que tinham visto.
38 Buơl guñu driau prŏng đờm:
38 Eles diziam: — Que Deus abençoe o Rei que vem em nome do Senhor! Paz no céu e
39 Hũ du mơnih Pharisi dò lăm tơrpuơl mơnih lô đờm sơ̆ng Pô: “Ơ Pô-Pơto, yòng đờm puaĭ tơ du mơnih tui-mơgru Pô-Pơto!”
39 Aí alguns fariseus que estavam no meio da multidão disseram a Jesus: — Mestre, mande que os seus seguidores calem a boca!
40 Pô đờm: “Kơu đờm sơ̆ng buơl guhã, yah buơl guñu dò kơđơ̆ng, nư̆n pơtơu rơŭ driau!”
40 Jesus respondeu:
41 Tŭ Yàng Jêsu truh jĕ plơi-prŏng Jerusalem, Pô 'buh plơi-prŏng, nư̆n hia mư̆ng ñu sơ̆ng đờm:
41 Quando Jesus chegou perto de Jerusalém e viu a cidade, chorou com pena dela
42 “Lơkơu hơgĕ hơrơi ni, hã wờng-thơu jiơ̆ng pơnuaĭ hơgĕ apăn pơnuaĭ rĭng-lơngai truh tơ hã! Bloh tŭ ni, pơnuaĭ nư̆n sơđaŭ dò kơđòng ac̆ĭng-tơrđơŭ, mơta hã 'bu 'buh jiơ̆ng.
42 e disse:
43 Kơyoa du hơrơi truh, buơl lĭng mơbai-tămdră sơ̆ng hã rơŭ klơi lơbàng tòmdăr hã, gơrwàng-sơkă hã kơjăp mư̆ng pà gah.
43 Pois chegarão os dias em que os inimigos vão cercá-la com rampas de ataque, e vão rodeá-la, e apertá-la de todos os lados.
44 Buơl guñu rơŭ pơluĭ-pơlơhiă hã găm sơ̆ng du anà dò tơkrah hã. Buơl guñu rơŭ 'buh luơi sa boh pơtơu lơi rờng tơ ngŏ sa boh pơtơu lơi. Kơyoa hã 'buh kràn-thơu tŭ-hơrơi drơi hũ Yàng Pô Lơngì c̆uă-rơwăng.”
44 Eles destruirão completamente você e todos os seus moradores. Não ficará uma pedra em cima da outra, porque você não reconheceu o tempo em que Deus veio para salvá-la.
45 Yàng Jêsu tơma lăm sàng duh-dơlbăt, prơh abih du mơnih dò pơblơi-sơlih lăm nư̆n tơbiă tơ agàh.
45 Jesus entrou no pátio do Templo e começou a expulsar dali os vendedores.
46 Pô đờm sơ̆ng buơl guñu: “Hũ pơnuaĭ wă: ‘Sàng Kơu rơŭ la sàng iơu-lài,’ bloh buơl guhã hũ ngă tơ ñu tơbiă jiơ̆ng gồ-lơbàng buơl klĕ blơ̆!”
46 Ele lhes disse:
47 Yàu hơrơi, Pô pơto-mơblàng lăm sàng duh-dơlbăt. Du mơnih gơnuăr apăn-akŏ pơyă phơ̆n duh-dơlbăt, du mơnih gơnuăr-pơto pơnuaĭ adăt-adia, sơ̆ng du mơnih apăn-akŏ lăm buơl làng, duah pơnuaĭ pơmơtai Pô,
47 Jesus ensinava no pátio do Templo todos os dias. Os chefes dos sacerdotes, os mestres da Lei e os líderes do povo queriam matá-lo.
48 bloh buơl guñu 'buh thơu păl ngă hơyơu, kơyoa abih buơl làng aràng sơi kŭng khiăng biă sơ̆ng nĭ-nùn păng Pô pơto-mơblàng.
48 Mas não achavam jeito de fazer isso, pois todos o escutavam com muita atenção.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 19, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.