João 13
Chru (CJE) vs NTLH
1 Dơlhơu pơnuaĭ pơjŭm 'bơ̆ng Nau-Găn, Yàng Jêsu thơu tŭ jơ Pô păl luơi dun-ya ni tô gài wơ̆ sơ̆ng Pô Yàng Ama hũ truh. Pô hũ rơnăm du mơnih găm sơ̆ng Pô lăm dun-ya, nư̆n Pô kừ rơnăm buơl guñu tơ̆l truh luĭ-dŭt.
1 Faltava somente um dia para a Festa da Páscoa . Jesus sabia que tinha chegado a hora de deixar este mundo e ir para o Pai. Ele sempre havia amado os seus que estavam neste mundo e os amou até o fim.
2 Lăm tŭ 'bơ̆ng diơŭ, kơmlài-jĭnràk hũ daŭ pơnuaĭ pơblơ̆-dră Pô lăm hơtai-hơtiàn Juđa Iskariôt, anà Simôn.
2 Jesus e os seus discípulos estavam jantando. O Diabo já havia posto na cabeça de Judas, filho de Simão Iscariotes, a ideia de trair Jesus.
3 Yàng Jêsu thơu lài Ama hũ jào abih tơgrơ̆ mơta lăm tơngàn Pô, sơ̆ng Pô mư̆ng Yàng Pô Lơngì truh, kŭng rơŭ mơrai wơ̆ sơ̆ng Yàng Pô Lơngì,
3 Jesus sabia que o Pai lhe tinha dado todo o poder. E sabia também que tinha vindo de Deus e ia para Deus.
4 nư̆n Pô tơgồ dơ̆ng mư̆ng anih c̆ơnừng 'bơ̆ng, wà ào agàh, mă c̆ơnră wăr găn kơ-iăng drơi,
4 Então se levantou, tirou a sua capa , pegou uma toalha e amarrou na cintura.
5 bloh nư̆n Pô tuh ia lăm thồng 'bàt, sơ̆ng rào tơkai tơ du mơnih tui-mơgru. Pô kŭng mă c̆ơnră hũ wăr tơ kơ-iăng drơi bloh uă tơkai tơ buơl guñu.
5 Em seguida pôs água numa bacia e começou a lavar os pés dos discípulos e a enxugá-los com a toalha.
6 Tŭ Pô truh sơ̆ng Simôn Pier, nư̆n Pier đờm: “Ơ Yàng, rùp-phŭn Yàng bloh rào tơkai tơ dơlhă?”
6 Quando chegou perto de Simão Pedro, este lhe perguntou: — Vai lavar os meus pés, Senhor?
7 Yàng Jêsu đờm: “Tŭ ni, hã ka wờng bruă Kơu ngă, bloh hơdơi ni hã rơŭ wờng.”
7 Jesus respondeu:
8 Pier đờm: “Dơlhă rơŭ 'buh tŭ lơi luơi Yàng rào tơkai dơlhă ơu.” Yàng Jêsu đờm: “Yah Kơu 'buh rào tơ hã, nư̆n hã 'buh hũ pơ-ơnah hơgĕ sơ̆ng Kơu tra.”
8 — O senhor nunca lavará os meus pés! — disse Pedro.
9 Simôn Pier đờm: “Ơ Yàng, yah yơu nư̆n 'buh iơŭ mĭn rào tơkai soh, bloh yòng rào abih găm tơngàn sơ̆ng akŏ dơlhă rơi.”
9 — Então, Senhor, não lave somente os meus pés; lave também as minhas mãos e a minha cabeça! — pediu Simão Pedro.
10 Yàng Jêsu đờm: “Aràng sơi hũ mơnưi bơjơ, mĭn păl rào tơkai soh, nư̆n hũ goh abih. Buơl guhã hũ goh-sơc̆ih bơjơ, bloh 'buh iơŭ la abih tơgrơ̆ aràng buơl guhã hũ goh-sơc̆ih ơu.”
10 Aí Jesus disse:
11 Kơyoa Pô thơu aràng sơi rơŭ pơblơ̆-dră Pô, nư̆n jiơ̆ng Pô đờm: “'Buh iơŭ la abih tơgrơ̆ aràng buơl guhã hũ goh-sơc̆ih ơu.”
11 Jesus sabia quem era o traidor. Foi por isso que disse: “Todos menos um.”
12 Hơdơi tŭ rào tơkai tơ du mơnih tui-mơgru, Pô c̆ù ào wơ̆, bloh nư̆n dò guh tơ anih c̆ơnừng 'bơ̆ng sơ̆ng đờm: “Buơl guhã hũ wờng bruă Kơu pơrpa ngă tơ buơl guhã ơu?
12 Depois de lavar os pés dos seus discípulos, Jesus vestiu de novo a capa, sentou-se outra vez à mesa e perguntou:
13 Buơl guhã iơu Kơu la Pô-Pơto, la Yàng. Buơl guhã đờm iơŭ, kơyoa Kơu biă yơu nư̆n.
13 Vocês me chamam de “Mestre” e de “Senhor” e têm razão, pois eu sou mesmo.
14 Bloh yah Kơu la Pô-Pơto, la Yàng, bloh dò rào tơkai tơ buơl guhã, nư̆n buơl guhã kŭng păl rào tơkai tơ gơŭ yơu nư̆n rơi.
14 Se eu, o Senhor e o Mestre, lavei os pés de vocês, então vocês devem lavar os pés uns dos outros.
15 Kơyoa Kơu hũ ngă krơh tơ buơl guhã, tô buơl guhã kŭng ngă yơu Kơu hũ ngă tơ buơl guhã.
15 Pois eu dei o exemplo para que vocês façam o que eu fiz.
16 Iơŭ biă, Kơu đờm sơ̆ng buơl guhã: Hơlŭn-hơlă 'buh prŏng rơlau mơnih pô, mơnih kŏng pơđăr 'buh prŏng rơlau mơnih pơđăr drơi.
16 Eu afirmo a vocês que isto é verdade: o empregado não é mais importante do que o patrão, e o mensageiro não é mais importante do que aquele que o enviou.
17 Yah buơl guhã thơu du pơnuaĭ ni sơ̆ng ngă tui, nư̆n buơl guhã hũ lơngai-pơtuah.
17 Já que vocês conhecem esta verdade, serão felizes se a praticarem.
18 Kơu 'buh đờm mư̆ng abih tơgrơ̆ aràng buơl guhã ơu. Kơu thơu du mơnih Kơu hũ rơwah. Bloh pơnuaĭ ni lăm 'Bồn Bơ-àr Sơc̆ih-Sri păl hũ iơŭ tơpă: ‘Mơnih 'bơ̆ng pah Kơu, gài kơđuơ̆l tơkai tămdră wơ̆ sơ̆ng Kơu.’
18 — Não estou falando de vocês todos; eu conheço aqueles que escolhi. Pois tem de se cumprir o que as
19 Tŭ ni, Kơu đờm pơnuaĭ ni sơ̆ng buơl guhã dơlhơu tŭ bruă tơbiă truh, tô tŭ bruă tơbiă truh, buơl guhã rơŭ păng-tui Kơu la Pô nư̆n.
19 Digo isso a vocês agora, antes que aconteça, para que, quando acontecer, vocês creiam que “
20 Iơŭ biă, Kơu đờm sơ̆ng buơl guhã, aràng sơi wă-rò mơnih Kơu pơđăr truh, nư̆n la wă-rò Kơu, sơ̆ng aràng sơi wă-rò Kơu, nư̆n la wă-rò Pô hũ pơđăr Kơu.”
20 Eu afirmo a vocês que isto é verdade: quem receber aquele que eu enviar estará também me recebendo; e quem me recebe recebe aquele que me enviou.
21 Hơdơi tŭ đờm du pơnuaĭ nư̆n bơjơ, lăm hơtai-bơngă Pô 'buh suk dò. Yàng Jêsu đờm loh-làng: “Iơŭ biă, Kơu đờm sơ̆ng buơl guhã, sa aràng lăm buơl guhã rơŭ pơblơ̆-dră Kơu.”
21 Depois de dizer isso, Jesus ficou muito aflito e declarou abertamente aos discípulos:
22 Du mơnih tui-mơgru c̆ơ mơta gơŭ, 'buh thơu Pô đờm mư̆ng aràng sơi.
22 Então eles olharam uns para os outros, sem saber de quem ele estava falando.
23 Sa aràng lăm du mơnih tui-mơgru, la mơnih hũ Yàng Jêsu rơnăm, mơnih nư̆n dò guh jĕ Pô.
23 Ao lado de Jesus estava sentado um deles, a quem Jesus amava.
24 Simôn Pier ngă nàl tơ mơnih nư̆n, pơđăr tơnia Pô c̆ơ: aràng sơi la mơnih bloh Pô đờm nư̆n.
24 Simão Pedro fez um sinal para ele e disse: — Pergunte de quem o Mestre está falando.
25 Mơnih tui mơgru ni pơkiăng rùp drơi jĕ tơ hărda Yàng Jêsu, sơ̆ng tơnia: “Ơ Yàng, mơnih nư̆n la aràng sơi?”
25 Então aquele discípulo chegou mais perto de Jesus e perguntou: — Senhor, quem é ele?
26 Yàng Jêsu đờm: “Nư̆n la mơnih bloh Kơu rơŭ brơi pĕt pah Kơu kơjĕ ơñrŭ ni.” Bloh nư̆n Pô ơñrŭ sa pĕt pah sơ̆ng brơi tơ Juđa Iskariôt, anà Simôn.
26 — É aquele a quem vou dar um pedaço de pão passado no molho! — respondeu Jesus. Em seguida pegou um pedaço de pão, passou no molho e deu a Judas, filho de Simão Iscariotes.
27 Hơdơi tŭ Juđa đồ-mă pĕt pah, nư̆n Satăn tơma lăm hơtai-hơtiàn ñu. Yàng Jêsu đờm sơ̆ng Juđa: “Bruă hã ngă, nư̆n ngă sơmăr bĕ.”
27 E assim que Judas recebeu o pão, Satanás entrou nele. Então Jesus disse a Judas:
28 Bloh 'buh sa aràng mơnih lơi dò guh lăm anih c̆ơnừng 'bơ̆ng thơu kơđa hơgĕ Pô đờm sơ̆ng ñu yơu nư̆n.
28 Nenhum dos que estavam à mesa entendeu por que Jesus disse isso.
29 Hũ du mơnih sơnư̆ng lài, kơyoa Juđa la mơnih pioh kơdŭng priă, nư̆n Yàng Jêsu pơđăr ñu nau blơi du phơ̆n păl hũ tô angui lăm pơnuaĭ pơjŭm 'bơ̆ng, halài nau dŏng-kờl mơnih rơ'bah.
29 Como era Judas que tomava conta da bolsa do dinheiro, alguns pensaram que Jesus tinha mandado que ele comprasse alguma coisa para a festa ou desse alguma ajuda aos pobres.
30 Hơdơi tŭ đồ-mă pĕt pah bơjơ, Juđa tơbiă nau mư. Tŭ nư̆n, lơngì kơnăm bơjơ.
30 Judas recebeu o pão e saiu logo. E era noite.
31 Tŭ Juđa tơbiă nau bơjơ, Yàng Jêsu đờm: “Tŭ ni Anà Mơnih hũ màng-kơc̆rà, sơ̆ng Yàng Pô Lơngì hũ màng-kơc̆rà anih Anà Mơnih.
31 Quando Judas saiu, Jesus disse:
32 Yah Yàng Pô Lơngì hũ màng-kơc̆rà anih Anà Mơnih, nư̆n Yàng Pô Lơngì kŭng rơŭ ngă màng-kơc̆rà Anà Mơnih lăm rùp-phŭn Pô, sơ̆ng Pô rơŭ ngă màng-kơc̆rà mư.
32 E, se por meio dele a natureza gloriosa de Deus for revelada, então Deus revelará em si mesmo a natureza divina do Filho do Homem. E Deus fará isso agora mesmo.
33 Ơ du anà tìt Kơu, Kơu mĭn dò sơ̆ng buơl guhã sa-sĭt suơi tra soh. Buơl guhã rơŭ duah Kơu, sơ̆ng yơu Kơu hũ đờm sơ̆ng mơnih Juđa lài: ‘Anih Kơu nau buơl guhã 'buh rơgơi truh jiơ̆ng,’ nư̆n tŭ ni Kơu kŭng đờm sơ̆ng buơl guhã yơu nư̆n rơi.
33 Meus filhos, não vou ficar com vocês por muito tempo. Vocês vão me procurar, mas eu digo agora o que já disse aos líderes judeus: vocês não podem ir para onde eu vou.
34 Kơu brơi tơ buơl guhã sa pơnuaĭ adăt-pơđăr bơrhơu, nư̆n la buơl guhã păl rơnăm gơŭ. Yơu Kơu hũ rơnăm buơl guhã hơyơu hơi, nư̆n buơl guhã kŭng păl rơnăm gơŭ bĕ yơu nư̆n rơi.
34 Eu lhes dou este novo mandamento: amem uns aos outros. Assim como eu os amei, amem também uns aos outros.
35 Yah buơl guhã rơnăm gơŭ, nư̆n kơyoa pơnuaĭ nư̆n, tơgrơ̆ mơnih rơŭ kràn-thơu buơl guhã la mơnih tui-mơgru Kơu.”
35 Se tiverem amor uns pelos outros, todos saberão que vocês são meus discípulos.
36 Simôn Pier đờm sơ̆ng Yàng Jêsu: “Ơ Yàng, Yàng nau anih lơi?” Yàng Jêsu đờm: “Anih Kơu nau, tŭ ni hã 'buh rơgơi tui jiơ̆ng, bloh hơdơi ni hã rơŭ tui.”
36 Simão Pedro perguntou a Jesus: — Senhor, para onde é que o senhor vai? Jesus respondeu:
37 Pier tơnia Pô: “Khoai Yàng, kơđa hơgĕ tŭ ni dơlhă 'buh rơgơi tui Yàng jiơ̆ng? Dơlhă rơŭ prah-luơi pơnuaĭ hơdiŭ dơlhă kơyoa Yàng!”
37 Pedro tornou a perguntar: — Senhor, por que eu não posso segui-lo agora? Eu estou pronto para morrer pelo senhor!
38 Yàng Jêsu đờm: “Hã rơŭ prah-luơi pơnuaĭ hơdiŭ hã kơyoa Kơu? Iơŭ biă, Kơu đờm sơ̆ng hã: Dơlhơu tŭ mơnŭ kơ-iòk, hã rơŭ klơu amăng kơmlah la hã 'buh thơu Kơu.”
38 — Está mesmo? — perguntou Jesus. — Pois eu afirmo a você que isto é verdade: antes que o galo cante, você dirá três vezes que não me conhece.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 13, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.