Atos 23
Chru (CJE) vs VC
1 Pôl c̆ơ tơpă tơ Tơrpuơl Gơnuăr Apăn-Akŏ Buơl Làng Juđa sơ̆ng đờm: “Ơ buơl adơi-ai, tơ anaŭ Yàng Pô Lơngì, dơlhă hũ hơdiŭ sơ̆ng sa hơtai-hơtiàn tơpă-siàm tơ̆l truh tơ hơrơi ni.”
1 Paulo, fitando os olhos nos membros do conselho, disse: Irmãos, eu tenho procedido diante de Deus com toda a boa consciência ate o dia de hoje...
2 Bloh Anania, mơnih gơnuăr prŏng apăn-akŏ pơyă phơ̆n duh-dơlbăt pơđăr du mơnih dò dơ̆ng jĕ Pôl pah găn kàng Pôl.
2 Mas Ananias, sumo sacerdote, mandou aos que estavam ao seu lado que lhe batessem na boca.
3 Pôl đờm: “Ơ thĕng-bơga bah c̆ùr kò dih, Yàng Pô Lơngì rơŭ ngă kơi! Kơi dò guh tô c̆ahrơña dơlhă tui pơnuaĭ adăt-adia, bloh kơi lài ngă sŭng pơnuaĭ adăt-adia, kơyoa ka hơgĕ kơi hũ pơđăr mơnih ngă dơlhă bơjơ!”
3 Então Paulo lhe disse: Deus te ferirá também a ti, hipócrita! Tu estás aí assentado para julgar-me segundo a lei, e contra a lei mandas que eu seja ferido?
4 Du mơnih dò dơ̆ng jĕ tơ anih nư̆n đờm: “Mơnih gơnuăr prŏng apăn-akŏ pơyă phơ̆n duh-dơlbăt Yàng Pô Lơngì bloh hã khĭn đờm traŭ pơnuaĭ yơu nư̆n?”
4 Os assistentes disseram: Tu injurias o sumo sacerdote de Deus.
5 Pôl đờm sơđồ: “Ơ buơl adơi-ai, dơlhă 'buh thơu kơi nư̆n la mơnih gơnuăr prŏng apăn-akŏ pơyă phơ̆n duh-dơlbăt; kơyoa hũ pơnuaĭ wă: ‘Hã 'buh hũ đờm jơhà-pơtăt tơ du mơnih gơnuăr apăn-akŏ buơl làng drơi.’ ”
5 Respondeu Paulo: Não sabia, irmãos, que é o sumo sacerdote. Pois está escrito: Não falarás mal do príncipe do teu povo {Ex 22,28}.
6 Pôl thơu lăm Tơrpuơl Gơnuăr Apăn-Akŏ Buơl Làng Juđa, hũ du mơnih la mơnih Sađuse sơ̆ng du mơnih pơkơ̆n la mơnih Pharisi, nư̆n Pôl đờm prŏng: “Ơ buơl adơi-ai, dơlhă la mơnih Pharisi, anà sa aràng mơnih Pharisi. Dơlhă kŏng pơnuaĭ c̆ahrơña hơrơi ni la kơyoa gơnừm-c̆àng tơ pơnuaĭ hơdiŭ wơ̆ mư̆ng mơnih mơtai.”
6 Paulo sabia que uma parte do Sinédrio era de saduceus e a outra de fariseus e disse em alta voz.: Irmãos, eu sou fariseu, filho de fariseus. Por causa da minha esperança na ressurreição dos mortos é que sou julgado.
7 Tŭ păng Pôl đờm yơu nư̆n, du mơnih Pharisi tămmơsau gơŭ sơ̆ng du mơnih Sađuse, sơ̆ng tơrpuơl pơgùm-pơtòm pơklah-krơi ngă dua tơrpuơl.
7 Ao dizer ele estas palavras, houve uma discussão entre os fariseus e os saduceus, e dividiu-se a assembléia.
8 Kơyoa mơnih Sađuse đờm lài 'buh hũ pơnuaĭ hơdiŭ wơ̆, kŭng 'buh hũ mơnih gơdrưh halài bơngă gơdrưh hơgĕ ơu; dò mơnih Pharisi nư̆n păng-tui abih du pơnuaĭ nư̆n la hũ.
8 {Pois os saduceus afirmam não haver ressurreição, nem anjos, nem espíritos, mas os fariseus admitem uma e outra coisa.}
9 Nư̆n la hũ sa pơnuaĭ tămmơsau gơŭ prŏng săp tơbiă truh. Hũ du mơnih gơnuăr-pơto pơnuaĭ adăt-adia lăm tơrpuơl Pharisi tơgồ dơ̆ng đờm tămpơrjai-mơsau khăng-pràn lài: “Buơl dơlhă 'buh duah 'buh mơnih ni hũ glài sŭng hơgĕ. Thơu jơ bơngă gơdrưh halài mơnih gơdrưh hũ đờm sơ̆ng ñu pơnuaĭ hơgĕ?”
9 Originou-se, então, grande vozearia. Levantaram-se alguns escribas dos fariseus e contestaram ruidosamente: Não achamos mal algum neste homem. {Quem sabe} se não lhe falou algum espírito ou um anjo...
10 Kơyoa pơnuaĭ tămpơrjai-mơsau 'brŏ tŭ 'brŏ pràn-mơsak rơlau, mơnih kwăng apăn-akŏ buơl lĭng huơĭ buơl làng rơŭ hĕt rơlo Pôl, nư̆n pơđăr du mơnih lĭng trŭn hua Pôl tơbiă klàh mư̆ng tơkrah buơl mơnih nư̆n, sơ̆ng ba Pôl nau wơ̆ tơ đồn-lĭng.
10 A discussão fazia-se sempre mais violenta. O tribuno temeu que Paulo fosse despedaçado por eles e mandou aos soldados que descessem, o tirassem do meio deles e o levassem para a cidadela.
11 Mơlăm nư̆n, Yàng tơbiă truh dò dơ̆ng tơ gah Pôl sơ̆ng đờm: “Hĭl-kơjăp hơtai-hơtiàn bĕ. Anà hũ ngă grơh tơ Kơu lăm Jerusalem hơyơu lơi, nư̆n anà kŭng păl ngă grơh tơ Kơu lăm Rôma yơu nư̆n rơi!”
11 Na noite seguinte, apareceu-lhe o Senhor e lhe disse: Coragem! Deste testemunho de mim em Jerusalém, assim importa também que o dês em Roma.
12 Truh ờm hơrơi hơdơi, mơnih Juđa tămbơyai sơ̆ng gơŭ, bloh đờm tơpah-sri lài rơŭ 'buh huă 'buh 'bơ̆ng tơ̆l truh tơ tŭ pơmơtai gơhũ Pôl ka luơi.
12 Quando amanheceu, coligaram-se alguns judeus e juraram com imprecações não comer nem beber nada, enquanto não matassem Paulo.
13 Hũ rơlau pà pluh aràng sa hơtai đờm tơpah-sri sơ̆ng gơŭ tô ngă bruă nư̆n.
13 Eram mais de quarenta as pessoas que fizeram essa conjuração.
14 Buơl guñu truh tòm du mơnih gơnuăr apăn-akŏ pơyă phơ̆n duh-dơlbăt sơ̆ng du mơnih gơnuăr-tha bloh đờm: “Buơl dơlhă hũ tơpah-sri sơ̆ng gơŭ la rơŭ 'buh huă 'buh 'bơ̆ng hơgĕ tơ̆l truh tơ tŭ pơmơtai gơhũ Pôl ka luơi.
14 Foram apresentar-se aos sumos sacerdotes e aos cidadãos, dizendo: Juramos solenemente nada comer enquanto não matarmos Paulo.
15 Nư̆n tŭ ni, yòng buơl kơi sơ̆ng Tơrpuơl Gơnuăr Apăn-Akŏ Buơl Làng đờm sơ̆ng mơnih kwăng apăn-akŏ buơl lĭng Rôma ba ñu trŭn tòm buơl kơi sa amăng tra wơ̆, ngă yơu buơl kơi khiăng tơnia mư̆ng bruă-kơnuă ñu tô loh-làng rơlau. Dò buơl dơlhă, buơl dơlhă rơŭ rơc̆ăng kraŭ lờih tô pơmơtai ñu dơlhơu tơ tŭ ñu truh tơ anih ni.”
15 Vós, pois, ide com o conselho requerer do tribuno que o conduza à vossa presença, como se houvésseis de investigar com mais precisão a sua causa; e nós estamos prontos para matá-lo durante o trajeto.
16 Bloh anà lơkơi gơŭ kơmơi Pôl mơhư̆ thơu jiơ̆ng mư̆ng bruă mơsak-jơhà buơl guñu tămbơyai nư̆n; ñu nau truh tơ đồn-lĭng, tơma akhàn pơthơu dơlhơu tơ Pôl.
16 Mas um filho da irmã de Paulo, inteirado da cilada, dirigiu-se à cidadela e o comunicou a Paulo.
17 Pôl iơu sa aràng mơnih apăn-akŏ tơrpuơl lĭng sơ̆ng đờm: “Yòng ba bĕ lơkơi dăm-tìt ni truh tòm sơ̆ng mơnih kwăng apăn-akŏ buơl lĭng, kơyoa ñu hũ bruă khiăng đờm akhàn tơ kơi nư̆n thơu.”
17 Este chamou a si um dos centuriões e disse-lhe: Leva este moço ao tribuno, porque tem alguma coisa a lhe transmitir.
18 Nư̆n, mơnih apăn-akŏ tơrpuơl lĭng ba lơkơi dăm-tìt nư̆n truh tòm sơ̆ng mơnih kwăng apăn-akŏ buơl lĭng, sơ̆ng đờm: “Mơnih dò jàm angăn la Pôl, hũ yòng dơlhă ba lơkơi dăm-tìt ni truh tòm kơi, kơyoa ñu hũ pơnuaĭ khiăng đờm akhàn sơ̆ng kơi.”
18 Ele o introduziu à presença do tribuno e lhe disse: O preso Paulo rogou-me que trouxesse este moço à tua presença, porque tem alguma coisa a dizer-te.
19 Mơnih kwăng apăn-akŏ buơl lĭng apăn tơ tơngàn lơkơi dăm-tìt, ba ñu tơbiă krơi tơ agàh sơ̆ng tơnia: “Adơi hũ bruă hơgĕ păl đờm akhàn tơ kơu thơu, iơŭ ơu?”
19 O tribuno, tomando-o pela mão, retirou-se com ele à parte e perguntou: Que tens a dizer-me?
20 Lơkơi dăm-tìt nư̆n đờm: “Mơnih Juđa hũ sa hơtai tămbơyai sơ̆ng gơŭ, la rơŭ đờm yòng kơi ba Pôl trŭn tòm Tơrpuơl Gơnuăr Apăn-Akŏ Buơl Làng sa amăng tra wơ̆, ngă lơ̆r yơu buơl guñu khiăng tơnia mư̆ng bruă ni tô loh-làng rơlau.
20 Respondeu-lhe ele: Os judeus têm combinado rogar-te amanhã que apresentes Paulo ao Grande Conselho, como se houvessem de inquirir dele alguma coisa com mais precisão.
21 Bloh yòng kơi juơi păng-tui buơl guñu, kơyoa hũ rơlau pà pluh aràng lăm tơrpuơl buơl guñu dò dơŭ-kraŭ lờih tô pơmơtai Pôl. Buơl guñu hũ đờm tơpah-sri sơ̆ng gơŭ lài rơŭ 'buh 'bơ̆ng 'buh mơñŭm hơgĕ tơ̆l truh tơ tŭ pơmơtai gơhũ Pôl ka luơi. Sơ̆ng tŭ ni buơl guñu hũ rơc̆ăng lờih bơjơ, mĭn dò c̆àng kơi brơi gơnuăr ba Pôl nau soh.”
21 Mas tu não creias, porque mais de quarenta homens dentre eles lhe armam traição. Juraram solenemente nada comer, nem beber, enquanto não o matarem. Eles já estão preparados e só esperam a tua permissão.
22 Mơnih kwăng apăn-akŏ buơl lĭng brơi lơkơi dăm-tìt nư̆n nau wơ̆, sơ̆ng đờm kơkơi: “Juơi đờm tơ aràng sơi thơu mư̆ng tơgrơ̆ pơnuaĭ adơi hũ truh đờm akhàn sơ̆ng kơu.”
22 Então o tribuno despediu o moço, ordenando-lhe que a ninguém dissesse que o havia avisado.
23 Mơnih kwăng apăn-akŏ buơl lĭng iơu dua aràng mơnih apăn-akŏ tơrpuơl lĭng truh, sơ̆ng đờm kơkơi pơđăr: “Rơc̆ăng lờih bĕ dua rơtùh lĭng nau tơkai, tơjuh pluh lĭng đì aseh, sơ̆ng dua rơtùh lĭng apăn srà, tô lăm tơ̆lpăl jơ mơlăm ni, nau tơ Sesare.
23 Depois disso, chamou ele dois centuriões e disse-lhes: Preparai duzentos soldados, setenta cavaleiros e duzentos lanceiros para irem a Cesaréia à terceira hora da noite.
24 Kŭng păl rơc̆ăng bĕ aseh, tô ba bơnau Pôl truh rĭng-lơngai tơ kơi Phelik, la kwăng apăn-akŏ du c̆àr lăm lơgăr.”
24 Aprontai também cavalgaduras para Paulo, que tendes de levar com toda a segurança ao governador Félix.
25 Ñu kŭng wă pơyoa tơ kwăng apăn-akŏ du c̆àr lăm lơgăr sa blah bơ-àr, yơu ni:
25 E ele escreveu uma carta nestes termos:
26 “Klôdơ Lisia, pơyoa tơ pô Phelik, kwăng apăn-akŏ du c̆àr lăm lơgăr.
26 Cláudio Lísias ao excelentíssimo governador Félix, saúde!
27 Mơnih Juđa hũ mă mơnih ni, sơ̆ng sơmŏng pơmơtai. Bloh dơlhă hũ ba buơl lĭng truh sơ̆ng dŏng ñu tơbiă jiơ̆ng, kơyoa thơu lài ñu la sa aràng mơnih buơl làng phŭn Rôma.
27 Esse homem foi preso pelos judeus e estava a ponto de ser morto por eles, quando eu, sobrevindo com a tropa, o livrei, ao saber que era romano.
28 Kơyoa dơlhă khiăng thơu buơl guñu yă mơnih ni mư̆ng glài hơgĕ, nư̆n dơlhă hũ ba ñu truh tòm Tơrpuơl Gơnuăr Apăn-Akŏ Buơl Làng Juđa.
28 Então, querendo saber a causa por que o acusavam, levei-o ao Grande Conselho.
29 Dơlhă kràn-thơu mơnih ni kơđòng yă-bă mĭn kơyoa mư̆ng du bruă hũ tŭp truh tơ pơnuaĭ adăt-adia tui jơlàn buơl guñu duh-dơlbăt, bloh 'buh hũ ngă glài-sơnoh hơgĕ tô iơŭ păl kŏng mơtai halài kŏng jàm-krơ̆.
29 Soube que era acusado sobre questões da lei deles, sem haver nele delito algum que merecesse morte ou prisão.
30 Bloh kơyoa dơlhă hũ mơhư̆ thơu mư̆ng bruă mơnih Juđa tămbơyai sơ̆ng gơŭ tô ngă jơhà tơ mơnih ni, nư̆n dơlhă lăm tơk ba bơnau ñu truh tơ pô, sơ̆ng kŭng hũ đờm tơ du mơnih yă ñu thơu lài yah buơl guñu khiăng yă-bă mơnih ni pơnuaĭ hơgĕ, nư̆n păl truh bĕ tơ anaŭ pô bloh đờm yă.”
30 Mas, como tivesse chegado a mim a notícia das traições que maquinavam contra ele, envio-o com urgência a ti, intimando também aos acusadores que recorram a ti. Adeus.
31 Yơu nư̆n, buơl lĭng ngă tui pơnuaĭ gơnuăr-pơđăr, lăm glai mơlăm buơl guñu ba Pôl nau, sơ̆ng ba bơnau ñu truh tơ Antipatri.
31 Os soldados, conforme lhes fora ordenado, tomaram Paulo e o levaram de noite a Antipátride.
32 Hơrơi hơdơi, buơl guñu luơi tơrpuơl lĭng đì aseh nau sơ̆ng Pôl, dò buơl guñu nư̆n gài mơrai wơ̆ tơ đồn-lĭng.
32 No dia seguinte, voltaram para a guarnição, deixando que os soldados da cavalaria o escoltassem.
33 Tŭ truh tơ Sesare, buơl guñu brơi bơ-àr wă pơyoa sơ̆ng jào Pôl tơ kwăng apăn-akŏ du c̆àr lăm lơgăr.
33 À sua chegada a Cesaréia, entregaram ao governador a carta e apresentaram-lhe também Paulo.
34 Hơdơi tŭ c̆ơ bơ-àr wă pơyoa, kwăng apăn-akŏ du c̆àr lăm lơgăr tơnia Pôl la mơnih dò c̆àr lơi, sơ̆ng tŭ thơu Pôl la mơnih c̆àr Silisi,
34 Ele, depois de lê-la e perguntar de que província ele era, sabendo que era da Cilícia, disse:
35 nư̆n đờm: “Tŭ lơi du mơnih đờm yă hã truh tơ anih ni, kơu rơŭ c̆ahrơña bruă hã.” Bloh nư̆n kwăng-prŏng pơđăr ba jàm Pôl lăm sàng-glăng Herôt.
35 Ouvir-te-ei quando chegarem teus acusadores. Mandou, então, que Paulo fosse guardado no pretório de Herodes.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 23, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.