Atos 23

Chru (CJE) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Pôl c̆ơ tơpă tơ Tơrpuơl Gơnuăr Apăn-Akŏ Buơl Làng Juđa sơ̆ng đờm: “Ơ buơl adơi-ai, tơ anaŭ Yàng Pô Lơngì, dơlhă hũ hơdiŭ sơ̆ng sa hơtai-hơtiàn tơpă-siàm tơ̆l truh tơ hơrơi ni.”
1 Paulo olhou fixamente para o conselho dos líderes do povo e disse: “Irmãos, tenho vivido diante de Deus com a consciência limpa”.
2 Bloh Anania, mơnih gơnuăr prŏng apăn-akŏ pơyă phơ̆n duh-dơlbăt pơđăr du mơnih dò dơ̆ng jĕ Pôl pah găn kàng Pôl.
2 No mesmo instante, o sumo sacerdote Ananias ordenou aos que estavam perto de Paulo que lhe dessem um tapa na boca.
3 Pôl đờm: “Ơ thĕng-bơga bah c̆ùr kò dih, Yàng Pô Lơngì rơŭ ngă kơi! Kơi dò guh tô c̆ahrơña dơlhă tui pơnuaĭ adăt-adia, bloh kơi lài ngă sŭng pơnuaĭ adăt-adia, kơyoa ka hơgĕ kơi hũ pơđăr mơnih ngă dơlhă bơjơ!”
3 Então Paulo lhe disse: “Deus o ferirá, seu grande hipócrita! Que espécie de juiz é o senhor, desrespeitando a lei ao mandar me agredir dessa forma?”.
4 Du mơnih dò dơ̆ng jĕ tơ anih nư̆n đờm: “Mơnih gơnuăr prŏng apăn-akŏ pơyă phơ̆n duh-dơlbăt Yàng Pô Lơngì bloh hã khĭn đờm traŭ pơnuaĭ yơu nư̆n?”
4 Os que estavam perto de Paulo lhe disseram: “Você ousa insultar o sumo sacerdote de Deus?”.
5 Pôl đờm sơđồ: “Ơ buơl adơi-ai, dơlhă 'buh thơu kơi nư̆n la mơnih gơnuăr prŏng apăn-akŏ pơyă phơ̆n duh-dơlbăt; kơyoa hũ pơnuaĭ wă: ‘Hã 'buh hũ đờm jơhà-pơtăt tơ du mơnih gơnuăr apăn-akŏ buơl làng drơi.’ ”
5 “Irmãos, não sabia que ele era o sumo sacerdote”, respondeu Paulo. “Pois as Escrituras dizem: ‘Não fale mal de suas autoridades’.”
6 Pôl thơu lăm Tơrpuơl Gơnuăr Apăn-Akŏ Buơl Làng Juđa, hũ du mơnih la mơnih Sađuse sơ̆ng du mơnih pơkơ̆n la mơnih Pharisi, nư̆n Pôl đờm prŏng: “Ơ buơl adơi-ai, dơlhă la mơnih Pharisi, anà sa aràng mơnih Pharisi. Dơlhă kŏng pơnuaĭ c̆ahrơña hơrơi ni la kơyoa gơnừm-c̆àng tơ pơnuaĭ hơdiŭ wơ̆ mư̆ng mơnih mơtai.”
6 Sabendo Paulo que alguns membros do conselho dos líderes do povo eram saduceus e outros fariseus, gritou: “Irmãos, sou fariseu, como eram meus antepassados! E estou sendo julgado por causa de minha esperança na ressurreição dos mortos!”.
7 Tŭ păng Pôl đờm yơu nư̆n, du mơnih Pharisi tămmơsau gơŭ sơ̆ng du mơnih Sađuse, sơ̆ng tơrpuơl pơgùm-pơtòm pơklah-krơi ngă dua tơrpuơl.
7 Quando Paulo disse isso, o conselho se dividiu, fariseus contra saduceus,
8 Kơyoa mơnih Sađuse đờm lài 'buh hũ pơnuaĭ hơdiŭ wơ̆, kŭng 'buh hũ mơnih gơdrưh halài bơngă gơdrưh hơgĕ ơu; dò mơnih Pharisi nư̆n păng-tui abih du pơnuaĭ nư̆n la hũ.
8 pois os saduceus afirmam não haver ressurreição, nem anjos, nem espíritos, mas os fariseus creem em todas essas coisas.
9 Nư̆n la hũ sa pơnuaĭ tămmơsau gơŭ prŏng săp tơbiă truh. Hũ du mơnih gơnuăr-pơto pơnuaĭ adăt-adia lăm tơrpuơl Pharisi tơgồ dơ̆ng đờm tămpơrjai-mơsau khăng-pràn lài: “Buơl dơlhă 'buh duah 'buh mơnih ni hũ glài sŭng hơgĕ. Thơu jơ bơngă gơdrưh halài mơnih gơdrưh hũ đờm sơ̆ng ñu pơnuaĭ hơgĕ?”
9 Houve grande alvoroço. Alguns dos mestres da lei que eram fariseus se levantaram e começaram a discutir energicamente. “Não vemos nada de errado com este homem!”, gritavam. “Talvez um espírito ou um anjo tenha falado a ele!”
10 Kơyoa pơnuaĭ tămpơrjai-mơsau 'brŏ tŭ 'brŏ pràn-mơsak rơlau, mơnih kwăng apăn-akŏ buơl lĭng huơĭ buơl làng rơŭ hĕt rơlo Pôl, nư̆n pơđăr du mơnih lĭng trŭn hua Pôl tơbiă klàh mư̆ng tơkrah buơl mơnih nư̆n, sơ̆ng ba Pôl nau wơ̆ tơ đồn-lĭng.
10 A discussão ficou cada vez mais violenta, e o comandante teve medo de que Paulo fosse feito em pedaços. Assim, ordenou que os soldados o retirassem à força e o levassem de volta à fortaleza.
11 Mơlăm nư̆n, Yàng tơbiă truh dò dơ̆ng tơ gah Pôl sơ̆ng đờm: “Hĭl-kơjăp hơtai-hơtiàn bĕ. Anà hũ ngă grơh tơ Kơu lăm Jerusalem hơyơu lơi, nư̆n anà kŭng păl ngă grơh tơ Kơu lăm Rôma yơu nư̆n rơi!”
11 Naquela noite, o Senhor apareceu a Paulo e disse: “Tenha ânimo, Paulo! Assim como você testemunhou a meu respeito aqui em Jerusalém, deve fazê-lo também em Roma”.
12 Truh ờm hơrơi hơdơi, mơnih Juđa tămbơyai sơ̆ng gơŭ, bloh đờm tơpah-sri lài rơŭ 'buh huă 'buh 'bơ̆ng tơ̆l truh tơ tŭ pơmơtai gơhũ Pôl ka luơi.
12 Na manhã seguinte, alguns judeus se juntaram para conspirar, jurando solenemente que não comeriam nem beberiam antes de matar Paulo.
13 Hũ rơlau pà pluh aràng sa hơtai đờm tơpah-sri sơ̆ng gơŭ tô ngă bruă nư̆n.
13 A conspiração envolveu mais de quarenta homens.
14 Buơl guñu truh tòm du mơnih gơnuăr apăn-akŏ pơyă phơ̆n duh-dơlbăt sơ̆ng du mơnih gơnuăr-tha bloh đờm: “Buơl dơlhă hũ tơpah-sri sơ̆ng gơŭ la rơŭ 'buh huă 'buh 'bơ̆ng hơgĕ tơ̆l truh tơ tŭ pơmơtai gơhũ Pôl ka luơi.
14 Foram aos principais sacerdotes e aos líderes do povo e lhes disseram: “Juramos solenemente, sob pena de castigo divino, que não comeremos nem beberemos antes de matar Paulo.
15 Nư̆n tŭ ni, yòng buơl kơi sơ̆ng Tơrpuơl Gơnuăr Apăn-Akŏ Buơl Làng đờm sơ̆ng mơnih kwăng apăn-akŏ buơl lĭng Rôma ba ñu trŭn tòm buơl kơi sa amăng tra wơ̆, ngă yơu buơl kơi khiăng tơnia mư̆ng bruă-kơnuă ñu tô loh-làng rơlau. Dò buơl dơlhă, buơl dơlhă rơŭ rơc̆ăng kraŭ lờih tô pơmơtai ñu dơlhơu tơ tŭ ñu truh tơ anih ni.”
15 Agora peçam, vocês e o conselho dos líderes do povo, que o comandante traga Paulo de volta ao conselho. Finjam que os senhores desejam examinar o caso com mais detalhes. Nós o mataremos no caminho”.
16 Bloh anà lơkơi gơŭ kơmơi Pôl mơhư̆ thơu jiơ̆ng mư̆ng bruă mơsak-jơhà buơl guñu tămbơyai nư̆n; ñu nau truh tơ đồn-lĭng, tơma akhàn pơthơu dơlhơu tơ Pôl.
16 Contudo, o sobrinho de Paulo, filho de sua irmã, soube do plano deles e foi à fortaleza contar a seu tio.
17 Pôl iơu sa aràng mơnih apăn-akŏ tơrpuơl lĭng sơ̆ng đờm: “Yòng ba bĕ lơkơi dăm-tìt ni truh tòm sơ̆ng mơnih kwăng apăn-akŏ buơl lĭng, kơyoa ñu hũ bruă khiăng đờm akhàn tơ kơi nư̆n thơu.”
17 Então Paulo mandou chamar um dos oficiais romanos e disse: “Leve este rapaz ao comandante. Ele tem algo importante para lhe contar”.
18 Nư̆n, mơnih apăn-akŏ tơrpuơl lĭng ba lơkơi dăm-tìt nư̆n truh tòm sơ̆ng mơnih kwăng apăn-akŏ buơl lĭng, sơ̆ng đờm: “Mơnih dò jàm angăn la Pôl, hũ yòng dơlhă ba lơkơi dăm-tìt ni truh tòm kơi, kơyoa ñu hũ pơnuaĭ khiăng đờm akhàn sơ̆ng kơi.”
18 O oficial o levou ao comandante e explicou: “O preso Paulo me chamou e pediu que eu trouxesse ao senhor este rapaz, pois ele tem algo a lhe contar”.
19 Mơnih kwăng apăn-akŏ buơl lĭng apăn tơ tơngàn lơkơi dăm-tìt, ba ñu tơbiă krơi tơ agàh sơ̆ng tơnia: “Adơi hũ bruă hơgĕ păl đờm akhàn tơ kơu thơu, iơŭ ơu?”
19 O comandante tomou o rapaz pela mão e o levou à parte. “O que você quer me dizer?”, perguntou.
20 Lơkơi dăm-tìt nư̆n đờm: “Mơnih Juđa hũ sa hơtai tămbơyai sơ̆ng gơŭ, la rơŭ đờm yòng kơi ba Pôl trŭn tòm Tơrpuơl Gơnuăr Apăn-Akŏ Buơl Làng sa amăng tra wơ̆, ngă lơ̆r yơu buơl guñu khiăng tơnia mư̆ng bruă ni tô loh-làng rơlau.
20 O sobrinho de Paulo respondeu: “Alguns judeus pedirão que o senhor apresente Paulo diante da reunião do conselho amanhã, fingindo que desejam obter mais informações.
21 Bloh yòng kơi juơi păng-tui buơl guñu, kơyoa hũ rơlau pà pluh aràng lăm tơrpuơl buơl guñu dò dơŭ-kraŭ lờih tô pơmơtai Pôl. Buơl guñu hũ đờm tơpah-sri sơ̆ng gơŭ lài rơŭ 'buh 'bơ̆ng 'buh mơñŭm hơgĕ tơ̆l truh tơ tŭ pơmơtai gơhũ Pôl ka luơi. Sơ̆ng tŭ ni buơl guñu hũ rơc̆ăng lờih bơjơ, mĭn dò c̆àng kơi brơi gơnuăr ba Pôl nau soh.”
21 Não acredite neles. Há mais de quarenta homens emboscados para matar Paulo. Juraram solenemente, sob pena de castigo divino, que não comeriam nem beberiam antes de matá-lo. Estão de prontidão, apenas esperando sua permissão”.
22 Mơnih kwăng apăn-akŏ buơl lĭng brơi lơkơi dăm-tìt nư̆n nau wơ̆, sơ̆ng đờm kơkơi: “Juơi đờm tơ aràng sơi thơu mư̆ng tơgrơ̆ pơnuaĭ adơi hũ truh đờm akhàn sơ̆ng kơu.”
22 O comandante despediu o rapaz e o advertiu: “Não deixe ninguém saber que você me contou isso”.
23 Mơnih kwăng apăn-akŏ buơl lĭng iơu dua aràng mơnih apăn-akŏ tơrpuơl lĭng truh, sơ̆ng đờm kơkơi pơđăr: “Rơc̆ăng lờih bĕ dua rơtùh lĭng nau tơkai, tơjuh pluh lĭng đì aseh, sơ̆ng dua rơtùh lĭng apăn srà, tô lăm tơ̆lpăl jơ mơlăm ni, nau tơ Sesare.
23 Então o comandante chamou dois de seus oficiais e ordenou: “Preparem duzentos soldados para partir a Cesareia hoje às nove da noite. Levem também duzentos lanceiros e setenta soldados a cavalo.
24 Kŭng păl rơc̆ăng bĕ aseh, tô ba bơnau Pôl truh rĭng-lơngai tơ kơi Phelik, la kwăng apăn-akŏ du c̆àr lăm lơgăr.”
24 Providenciem um cavalo para Paulo e levem-no em segurança ao governador Félix”.
25 Ñu kŭng wă pơyoa tơ kwăng apăn-akŏ du c̆àr lăm lơgăr sa blah bơ-àr, yơu ni:
25 Em seguida, escreveu a seguinte carta ao governador:
26 “Klôdơ Lisia, pơyoa tơ pô Phelik, kwăng apăn-akŏ du c̆àr lăm lơgăr.
26 “De Cláudio Lísias ao excelentíssimo governador Félix. Saudações.
27 Mơnih Juđa hũ mă mơnih ni, sơ̆ng sơmŏng pơmơtai. Bloh dơlhă hũ ba buơl lĭng truh sơ̆ng dŏng ñu tơbiă jiơ̆ng, kơyoa thơu lài ñu la sa aràng mơnih buơl làng phŭn Rôma.
27 “Este homem foi capturado por alguns judeus que estavam prestes a matá-lo quando cheguei com meus soldados. Ao ser informado de que ele era cidadão romano, transferi-o para um lugar seguro.
28 Kơyoa dơlhă khiăng thơu buơl guñu yă mơnih ni mư̆ng glài hơgĕ, nư̆n dơlhă hũ ba ñu truh tòm Tơrpuơl Gơnuăr Apăn-Akŏ Buơl Làng Juđa.
28 Então levei-o diante do conselho supremo dos judeus para investigar o motivo das acusações.
29 Dơlhă kràn-thơu mơnih ni kơđòng yă-bă mĭn kơyoa mư̆ng du bruă hũ tŭp truh tơ pơnuaĭ adăt-adia tui jơlàn buơl guñu duh-dơlbăt, bloh 'buh hũ ngă glài-sơnoh hơgĕ tô iơŭ păl kŏng mơtai halài kŏng jàm-krơ̆.
29 Não demorei a descobrir que ele era acusado de algo relacionado à lei religiosa, sem dúvida nada que justificasse a pena de morte ou mesmo a prisão.
30 Bloh kơyoa dơlhă hũ mơhư̆ thơu mư̆ng bruă mơnih Juđa tămbơyai sơ̆ng gơŭ tô ngă jơhà tơ mơnih ni, nư̆n dơlhă lăm tơk ba bơnau ñu truh tơ pô, sơ̆ng kŭng hũ đờm tơ du mơnih yă ñu thơu lài yah buơl guñu khiăng yă-bă mơnih ni pơnuaĭ hơgĕ, nư̆n păl truh bĕ tơ anaŭ pô bloh đờm yă.”
30 Fui informado, porém, de uma conspiração para matá-lo e enviei-o de imediato ao senhor. Também informei aos acusadores que devem apresentar suas denúncias diante do senhor”.
31 Yơu nư̆n, buơl lĭng ngă tui pơnuaĭ gơnuăr-pơđăr, lăm glai mơlăm buơl guñu ba Pôl nau, sơ̆ng ba bơnau ñu truh tơ Antipatri.
31 Naquela noite, os soldados cumpriram as ordens que haviam recebido e levaram Paulo até Antipátride.
32 Hơrơi hơdơi, buơl guñu luơi tơrpuơl lĭng đì aseh nau sơ̆ng Pôl, dò buơl guñu nư̆n gài mơrai wơ̆ tơ đồn-lĭng.
32 Voltaram à fortaleza na manhã seguinte, enquanto a cavalaria prosseguiu com ele.
33 Tŭ truh tơ Sesare, buơl guñu brơi bơ-àr wă pơyoa sơ̆ng jào Pôl tơ kwăng apăn-akŏ du c̆àr lăm lơgăr.
33 Quando chegaram a Cesareia, apresentaram Paulo e a carta ao governador Félix.
34 Hơdơi tŭ c̆ơ bơ-àr wă pơyoa, kwăng apăn-akŏ du c̆àr lăm lơgăr tơnia Pôl la mơnih dò c̆àr lơi, sơ̆ng tŭ thơu Pôl la mơnih c̆àr Silisi,
34 O governador leu a carta e perguntou a Paulo de que província ele era. “Da Cilícia”, respondeu Paulo.
35 nư̆n đờm: “Tŭ lơi du mơnih đờm yă hã truh tơ anih ni, kơu rơŭ c̆ahrơña bruă hã.” Bloh nư̆n kwăng-prŏng pơđăr ba jàm Pôl lăm sàng-glăng Herôt.
35 “Ouvirei seu caso pessoalmente quando seus acusadores chegarem”, disse o governador. Em seguida, ordenou que Paulo fosse mantido na prisão do palácio que Herodes havia construído.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 23, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.