Atos 23
Chru (CJE) vs NAA
1 Pôl c̆ơ tơpă tơ Tơrpuơl Gơnuăr Apăn-Akŏ Buơl Làng Juđa sơ̆ng đờm: “Ơ buơl adơi-ai, tơ anaŭ Yàng Pô Lơngì, dơlhă hũ hơdiŭ sơ̆ng sa hơtai-hơtiàn tơpă-siàm tơ̆l truh tơ hơrơi ni.”
1 Paulo, fixando os olhos no Sinédrio, disse: — Meus irmãos, tenho vivido até o dia de hoje com a consciência limpa diante de Deus.
2 Bloh Anania, mơnih gơnuăr prŏng apăn-akŏ pơyă phơ̆n duh-dơlbăt pơđăr du mơnih dò dơ̆ng jĕ Pôl pah găn kàng Pôl.
2 Mas Ananias, o sumo sacerdote, mandou aos que estavam perto de Paulo que lhe batessem na boca.
3 Pôl đờm: “Ơ thĕng-bơga bah c̆ùr kò dih, Yàng Pô Lơngì rơŭ ngă kơi! Kơi dò guh tô c̆ahrơña dơlhă tui pơnuaĭ adăt-adia, bloh kơi lài ngă sŭng pơnuaĭ adăt-adia, kơyoa ka hơgĕ kơi hũ pơđăr mơnih ngă dơlhă bơjơ!”
3 Então Paulo lhe disse: — Deus há de ferir você, parede branqueada! Você está aí sentado para me julgar de acordo com a Lei e, contra a Lei, ordena que eu seja agredido?
4 Du mơnih dò dơ̆ng jĕ tơ anih nư̆n đờm: “Mơnih gơnuăr prŏng apăn-akŏ pơyă phơ̆n duh-dơlbăt Yàng Pô Lơngì bloh hã khĭn đờm traŭ pơnuaĭ yơu nư̆n?”
4 Os que estavam ali perguntaram a Paulo: — Você está insultando o sumo sacerdote de Deus?
5 Pôl đờm sơđồ: “Ơ buơl adơi-ai, dơlhă 'buh thơu kơi nư̆n la mơnih gơnuăr prŏng apăn-akŏ pơyă phơ̆n duh-dơlbăt; kơyoa hũ pơnuaĭ wă: ‘Hã 'buh hũ đờm jơhà-pơtăt tơ du mơnih gơnuăr apăn-akŏ buơl làng drơi.’ ”
5 Paulo respondeu: — Eu não sabia, irmãos, que ele é sumo sacerdote. Porque está escrito: “Não fale mal de uma autoridade do seu povo.”
6 Pôl thơu lăm Tơrpuơl Gơnuăr Apăn-Akŏ Buơl Làng Juđa, hũ du mơnih la mơnih Sađuse sơ̆ng du mơnih pơkơ̆n la mơnih Pharisi, nư̆n Pôl đờm prŏng: “Ơ buơl adơi-ai, dơlhă la mơnih Pharisi, anà sa aràng mơnih Pharisi. Dơlhă kŏng pơnuaĭ c̆ahrơña hơrơi ni la kơyoa gơnừm-c̆àng tơ pơnuaĭ hơdiŭ wơ̆ mư̆ng mơnih mơtai.”
6 Como Paulo sabia que uma parte do Sinédrio se compunha de saduceus e outra, de fariseus, exclamou: — Irmãos, eu sou fariseu, filho de fariseus. Estou sendo julgado por causa da esperança e da ressurreição dos mortos!
7 Tŭ păng Pôl đờm yơu nư̆n, du mơnih Pharisi tămmơsau gơŭ sơ̆ng du mơnih Sađuse, sơ̆ng tơrpuơl pơgùm-pơtòm pơklah-krơi ngă dua tơrpuơl.
7 Ditas estas palavras, começou uma grande discussão entre fariseus e saduceus, e o Sinédrio se dividiu.
8 Kơyoa mơnih Sađuse đờm lài 'buh hũ pơnuaĭ hơdiŭ wơ̆, kŭng 'buh hũ mơnih gơdrưh halài bơngă gơdrưh hơgĕ ơu; dò mơnih Pharisi nư̆n păng-tui abih du pơnuaĭ nư̆n la hũ.
8 Pois os saduceus dizem que não há ressurreição, nem anjo, nem espírito, ao passo que os fariseus admitem todas essas coisas.
9 Nư̆n la hũ sa pơnuaĭ tămmơsau gơŭ prŏng săp tơbiă truh. Hũ du mơnih gơnuăr-pơto pơnuaĭ adăt-adia lăm tơrpuơl Pharisi tơgồ dơ̆ng đờm tămpơrjai-mơsau khăng-pràn lài: “Buơl dơlhă 'buh duah 'buh mơnih ni hũ glài sŭng hơgĕ. Thơu jơ bơngă gơdrưh halài mơnih gơdrưh hũ đờm sơ̆ng ñu pơnuaĭ hơgĕ?”
9 Houve, pois, muita gritaria no Sinédrio. E, levantando-se alguns escribas que eram do partido dos fariseus, discutiam, dizendo: — Não achamos neste homem mal algum. E se, de fato, algum espírito ou anjo falou com ele?
10 Kơyoa pơnuaĭ tămpơrjai-mơsau 'brŏ tŭ 'brŏ pràn-mơsak rơlau, mơnih kwăng apăn-akŏ buơl lĭng huơĭ buơl làng rơŭ hĕt rơlo Pôl, nư̆n pơđăr du mơnih lĭng trŭn hua Pôl tơbiă klàh mư̆ng tơkrah buơl mơnih nư̆n, sơ̆ng ba Pôl nau wơ̆ tơ đồn-lĭng.
10 Como a discussão ficava cada vez mais intensa, o comandante, temendo que Paulo fosse despedaçado por eles, mandou descer a guarda para que o retirassem dali e o levassem para a fortaleza.
11 Mơlăm nư̆n, Yàng tơbiă truh dò dơ̆ng tơ gah Pôl sơ̆ng đờm: “Hĭl-kơjăp hơtai-hơtiàn bĕ. Anà hũ ngă grơh tơ Kơu lăm Jerusalem hơyơu lơi, nư̆n anà kŭng păl ngă grơh tơ Kơu lăm Rôma yơu nư̆n rơi!”
11 Na noite seguinte, o Senhor, pondo-se ao lado de Paulo, disse:
12 Truh ờm hơrơi hơdơi, mơnih Juđa tămbơyai sơ̆ng gơŭ, bloh đờm tơpah-sri lài rơŭ 'buh huă 'buh 'bơ̆ng tơ̆l truh tơ tŭ pơmơtai gơhũ Pôl ka luơi.
12 Quando amanheceu, os judeus se reuniram e juraram que não haviam de comer, nem beber, enquanto não matassem Paulo.
13 Hũ rơlau pà pluh aràng sa hơtai đờm tơpah-sri sơ̆ng gơŭ tô ngă bruă nư̆n.
13 Eram mais de quarenta os que se envolveram nessa conspiração.
14 Buơl guñu truh tòm du mơnih gơnuăr apăn-akŏ pơyă phơ̆n duh-dơlbăt sơ̆ng du mơnih gơnuăr-tha bloh đờm: “Buơl dơlhă hũ tơpah-sri sơ̆ng gơŭ la rơŭ 'buh huă 'buh 'bơ̆ng hơgĕ tơ̆l truh tơ tŭ pơmơtai gơhũ Pôl ka luơi.
14 Estes foram falar com os principais sacerdotes e os anciãos e disseram: — Juramos, sob pena de maldição, não comer coisa alguma, enquanto não matarmos Paulo.
15 Nư̆n tŭ ni, yòng buơl kơi sơ̆ng Tơrpuơl Gơnuăr Apăn-Akŏ Buơl Làng đờm sơ̆ng mơnih kwăng apăn-akŏ buơl lĭng Rôma ba ñu trŭn tòm buơl kơi sa amăng tra wơ̆, ngă yơu buơl kơi khiăng tơnia mư̆ng bruă-kơnuă ñu tô loh-làng rơlau. Dò buơl dơlhă, buơl dơlhă rơŭ rơc̆ăng kraŭ lờih tô pơmơtai ñu dơlhơu tơ tŭ ñu truh tơ anih ni.”
15 Por isso, agora, juntamente com o Sinédrio, mandem um recado ao comandante para que ele o apresente a vocês, sob o pretexto de que desejam investigar mais acuradamente o caso dele; e nós, antes que ele chegue, estaremos prontos para matá-lo.
16 Bloh anà lơkơi gơŭ kơmơi Pôl mơhư̆ thơu jiơ̆ng mư̆ng bruă mơsak-jơhà buơl guñu tămbơyai nư̆n; ñu nau truh tơ đồn-lĭng, tơma akhàn pơthơu dơlhơu tơ Pôl.
16 Mas o filho da irmã de Paulo, tendo ouvido a respeito da trama, foi, entrou na fortaleza e contou tudo a Paulo.
17 Pôl iơu sa aràng mơnih apăn-akŏ tơrpuơl lĭng sơ̆ng đờm: “Yòng ba bĕ lơkơi dăm-tìt ni truh tòm sơ̆ng mơnih kwăng apăn-akŏ buơl lĭng, kơyoa ñu hũ bruă khiăng đờm akhàn tơ kơi nư̆n thơu.”
17 Então este, chamando um dos centuriões, disse: — Leve este rapaz ao comandante, porque tem algo a dizer.
18 Nư̆n, mơnih apăn-akŏ tơrpuơl lĭng ba lơkơi dăm-tìt nư̆n truh tòm sơ̆ng mơnih kwăng apăn-akŏ buơl lĭng, sơ̆ng đờm: “Mơnih dò jàm angăn la Pôl, hũ yòng dơlhă ba lơkơi dăm-tìt ni truh tòm kơi, kơyoa ñu hũ pơnuaĭ khiăng đờm akhàn sơ̆ng kơi.”
18 O centurião levou o rapaz ao comandante e disse: — O prisioneiro Paulo me chamou e pediu que eu trouxesse à sua presença este rapaz, pois tem algo a dizer ao senhor.
19 Mơnih kwăng apăn-akŏ buơl lĭng apăn tơ tơngàn lơkơi dăm-tìt, ba ñu tơbiă krơi tơ agàh sơ̆ng tơnia: “Adơi hũ bruă hơgĕ păl đờm akhàn tơ kơu thơu, iơŭ ơu?”
19 O comandante pegou o rapaz pela mão e, levando-o para um lado, perguntou-lhe: — O que você tem para me dizer?
20 Lơkơi dăm-tìt nư̆n đờm: “Mơnih Juđa hũ sa hơtai tămbơyai sơ̆ng gơŭ, la rơŭ đờm yòng kơi ba Pôl trŭn tòm Tơrpuơl Gơnuăr Apăn-Akŏ Buơl Làng sa amăng tra wơ̆, ngă lơ̆r yơu buơl guñu khiăng tơnia mư̆ng bruă ni tô loh-làng rơlau.
20 Ele respondeu: — Os judeus decidiram pedir ao senhor que, amanhã, apresente Paulo ao Sinédrio, sob o pretexto de que desejam fazer uma investigação mais acurada a respeito dele.
21 Bloh yòng kơi juơi păng-tui buơl guñu, kơyoa hũ rơlau pà pluh aràng lăm tơrpuơl buơl guñu dò dơŭ-kraŭ lờih tô pơmơtai Pôl. Buơl guñu hũ đờm tơpah-sri sơ̆ng gơŭ lài rơŭ 'buh 'bơ̆ng 'buh mơñŭm hơgĕ tơ̆l truh tơ tŭ pơmơtai gơhũ Pôl ka luơi. Sơ̆ng tŭ ni buơl guñu hũ rơc̆ăng lờih bơjơ, mĭn dò c̆àng kơi brơi gơnuăr ba Pôl nau soh.”
21 Não se deixe persuadir, porque mais de quarenta deles armaram uma emboscada. Fizeram um pacto de, sob pena de maldição, não comer, nem beber, enquanto não matarem Paulo; e agora estão prontos, esperando que o senhor prometa atender o pedido deles.
22 Mơnih kwăng apăn-akŏ buơl lĭng brơi lơkơi dăm-tìt nư̆n nau wơ̆, sơ̆ng đờm kơkơi: “Juơi đờm tơ aràng sơi thơu mư̆ng tơgrơ̆ pơnuaĭ adơi hũ truh đờm akhàn sơ̆ng kơu.”
22 Então o comandante despediu o rapaz, recomendando-lhe que não dissesse a ninguém ter lhe trazido estas informações.
23 Mơnih kwăng apăn-akŏ buơl lĭng iơu dua aràng mơnih apăn-akŏ tơrpuơl lĭng truh, sơ̆ng đờm kơkơi pơđăr: “Rơc̆ăng lờih bĕ dua rơtùh lĭng nau tơkai, tơjuh pluh lĭng đì aseh, sơ̆ng dua rơtùh lĭng apăn srà, tô lăm tơ̆lpăl jơ mơlăm ni, nau tơ Sesare.
23 Chamando dois centuriões, ordenou: — Tenham de prontidão duzentos soldados, setenta cavaleiros e duzentos lanceiros para irem até Cesareia a partir das nove horas da noite.
24 Kŭng păl rơc̆ăng bĕ aseh, tô ba bơnau Pôl truh rĭng-lơngai tơ kơi Phelik, la kwăng apăn-akŏ du c̆àr lăm lơgăr.”
24 Preparem também animais para fazer Paulo montar e levem-no com segurança ao governador Félix.
25 Ñu kŭng wă pơyoa tơ kwăng apăn-akŏ du c̆àr lăm lơgăr sa blah bơ-àr, yơu ni:
25 O comandante escreveu uma carta nestes termos:
26 “Klôdơ Lisia, pơyoa tơ pô Phelik, kwăng apăn-akŏ du c̆àr lăm lơgăr.
26 “Cláudio Lísias ao excelentíssimo governador Félix. Saudações.
27 Mơnih Juđa hũ mă mơnih ni, sơ̆ng sơmŏng pơmơtai. Bloh dơlhă hũ ba buơl lĭng truh sơ̆ng dŏng ñu tơbiă jiơ̆ng, kơyoa thơu lài ñu la sa aràng mơnih buơl làng phŭn Rôma.
27 Este homem foi preso pelos judeus e estava prestes a ser morto por eles, quando eu, sobrevindo com a guarda, o livrei, por saber que ele era romano.
28 Kơyoa dơlhă khiăng thơu buơl guñu yă mơnih ni mư̆ng glài hơgĕ, nư̆n dơlhă hũ ba ñu truh tòm Tơrpuơl Gơnuăr Apăn-Akŏ Buơl Làng Juđa.
28 Querendo certificar-me do motivo por que o acusavam, levei-o ao Sinédrio deles.
29 Dơlhă kràn-thơu mơnih ni kơđòng yă-bă mĭn kơyoa mư̆ng du bruă hũ tŭp truh tơ pơnuaĭ adăt-adia tui jơlàn buơl guñu duh-dơlbăt, bloh 'buh hũ ngă glài-sơnoh hơgĕ tô iơŭ păl kŏng mơtai halài kŏng jàm-krơ̆.
29 Descobri que ele era acusado de coisas referentes à lei que os rege, mas nada que justificasse morte ou mesmo prisão.
30 Bloh kơyoa dơlhă hũ mơhư̆ thơu mư̆ng bruă mơnih Juđa tămbơyai sơ̆ng gơŭ tô ngă jơhà tơ mơnih ni, nư̆n dơlhă lăm tơk ba bơnau ñu truh tơ pô, sơ̆ng kŭng hũ đờm tơ du mơnih yă ñu thơu lài yah buơl guñu khiăng yă-bă mơnih ni pơnuaĭ hơgĕ, nư̆n păl truh bĕ tơ anaŭ pô bloh đờm yă.”
30 Sendo eu informado de que ia haver uma emboscada contra o homem, tratei de enviá-lo imediatamente ao senhor, intimando também os acusadores a irem dizer, na sua presença, o que eles têm contra ele. Passe bem.”
31 Yơu nư̆n, buơl lĭng ngă tui pơnuaĭ gơnuăr-pơđăr, lăm glai mơlăm buơl guñu ba Pôl nau, sơ̆ng ba bơnau ñu truh tơ Antipatri.
31 Então os soldados, conforme lhes foi ordenado, pegaram Paulo e, durante a noite, o conduziram até Antipátride.
32 Hơrơi hơdơi, buơl guñu luơi tơrpuơl lĭng đì aseh nau sơ̆ng Pôl, dò buơl guñu nư̆n gài mơrai wơ̆ tơ đồn-lĭng.
32 No dia seguinte, voltaram para a fortaleza, tendo deixado os cavaleiros encarregados de seguir viagem com ele.
33 Tŭ truh tơ Sesare, buơl guñu brơi bơ-àr wă pơyoa sơ̆ng jào Pôl tơ kwăng apăn-akŏ du c̆àr lăm lơgăr.
33 Quando estes chegaram a Cesareia, entregaram a carta ao governador e também lhe apresentaram Paulo.
34 Hơdơi tŭ c̆ơ bơ-àr wă pơyoa, kwăng apăn-akŏ du c̆àr lăm lơgăr tơnia Pôl la mơnih dò c̆àr lơi, sơ̆ng tŭ thơu Pôl la mơnih c̆àr Silisi,
34 Lida a carta, o governador perguntou de que província Paulo era. E, quando soube que era da Cilícia,
35 nư̆n đờm: “Tŭ lơi du mơnih đờm yă hã truh tơ anih ni, kơu rơŭ c̆ahrơña bruă hã.” Bloh nư̆n kwăng-prŏng pơđăr ba jàm Pôl lăm sàng-glăng Herôt.
35 disse: — Ouvirei você quando chegarem os seus acusadores. E mandou que ele ficasse preso no Pretório de Herodes.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 23, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.