Atos 22
Chru (CJE) vs NVT
1 “Ơ buơl adơi-ai, buơl ama, yòng păng bĕ pơnuaĭ dơlhă đờm mơblàng-dŏng mư̆ng rùp-phŭn dơlhă tơ anaŭ buơl adơi-ai gơŭ.”
1 “Irmãos e pais”, disse Paulo. “Ouçam-me enquanto apresento minha defesa.”
2 Tŭ păng Pôl đờm sơ̆ng ia Hebrơ, buơl guñu 'brŏ dò kơđơ̆ng rik rơlau. Pôl đờm:
2 Quando o ouviram falar em aramaico, o silêncio foi ainda maior.
3 “Dơlhă la mơnih Juđa, đih apui lăm Tarsơ, c̆àr Silisi, bloh hũ ròng prŏng lăm plơi-prŏng ni, mơgru tơ tơkai Gamaliel. Dơlhă hũ mơgru nĭ-nùn biă mư̆ng pơnuaĭ adăt-adia kơi-kŏ pàng-yau buơl gudrơi. Dơlhă abih hơtai-hơtiàn biă sơ̆ng Yàng Pô Lơngì, kŭng yơu abih buơl kơi hơrơi ni rơi.
3 Então Paulo disse: “Sou judeu, nascido em Tarso, cidade da Cilícia. Fui criado aqui em Jerusalém e educado por Gamaliel. Como aluno dele, fui instruído rigorosamente em nossas leis e nos costumes judaicos. Tornei-me muito zeloso de honrar a Deus em tudo que fazia, como vocês são hoje.
4 Dơlhă hũ mă-pơkơŭ du mơnih tui jơlàn duh-dơlbăt ni tơ̆l truh mơtai; mă c̆aŭ sơ̆ng krơ̆ buơl guñu lăm sàng jàm 'buh kơrhia la lơkơi halài kơmơi.
4 E fui ao encalço dos seguidores do Caminho, perseguindo alguns até a morte, prendendo homens e mulheres e lançando-os na prisão.
5 Mư̆ng pơnuaĭ nư̆n, mơnih gơnuăr prŏng apăn-akŏ pơyă phơ̆n duh-dơlbăt sơ̆ng abih tơrpuơl mơnih gơnuăr-tha hũ rơgơi ngă grơh tơ dơlhă. Kơyoa dơlhă hũ đồ-mă mư̆ng tơngàn buơl guñu du bơ-àr wă pơyoa tơ buơl adơi-ai lăm Đamas, đờm brơi thơu mư̆ng dơlhă, tô dơlhă truh tơ anih nư̆n mă c̆aŭ du mơnih păng-tui jơlàn duh-dơlbăt ni bloh ba mơrai wơ̆ tơ Jerusalem tô ngă glài.
5 O sumo sacerdote e todo o conselho dos líderes do povo podem confirmar isso. Recebi deles cartas para nossos irmãos judeus em Damasco que me autorizavam a trazer os seguidores do Caminho de lá para Jerusalém, em cadeias, para serem castigados.
6 Lăm tŭ dơlhă nau jơlàn, kơjĕ truh tơ plơi-prŏng Đamas, pơgăp tơkrah ia-hơrơi dơ̆ng, mơre-mơro hũ sa pơnuaĭ sơrdah kơc̆rà biă mư̆ng ngŏ lơngì pơsàng trŭn tòmdăr dơlhă.
6 “Quando me aproximava de Damasco, por volta do meio-dia, de repente uma luz muito intensa brilhou ao meu redor.
7 Dơlhă lơbuh tơ ala lơ̆n, sơ̆ng mơhư̆ hũ săp đờm sơ̆ng dơlhă lài: ‘Ơ Sol, Sol, kơđa hơgĕ hã mă-pơkơŭ Kơu?’
7 Caí no chão e ouvi uma voz que me disse: ‘Saulo, Saulo, por que você me persegue?’.
8 Dơlhă đờm sơđồ lài: ‘Khoai Yàng, Yàng la aràng sơi?’ Pô đờm: ‘Kơu la Jêsu mơnih Nasaret bloh hã dò mă-pơkơŭ.’
8 “‘Quem és tu, Senhor?’, perguntei. “E a voz respondeu: ‘Sou Jesus, o nazareno,
9 Du mơnih nau găm sơ̆ng dơlhă 'buh pơnuaĭ sơrdah nư̆n, bloh 'buh mơhư̆ săp Pô đờm sơ̆ng dơlhă.
9 Os que me acompanhavam viram a luz, mas não entenderam a voz daquele que falava comigo.
10 Dơlhă tơnia: ‘Khoai Yàng, anà păl ngă hơgĕ?’ Yàng đờm: ‘Tơgồ dơ̆ng bĕ, nau truh tơ plơi-prŏng Đamas, tơ anih nư̆n rơŭ hũ mơnih đờm tơ anà thơu mư̆ng abih tơgrơ̆ bruă Kơu hũ ngă-nìn tơ anà păl ngă!’
10 “Então perguntei: ‘Que devo fazer, Senhor?’. “E o Senhor me disse: ‘Levante-se e entre em Damasco, onde lhe dirão tudo que você deve fazer’.
11 Du buơl adơi-ai gơŭ nau jơlàn găm sơ̆ng dơlhă apăn tơngàn, dùi dơlhă truh tơ plơi-prŏng Đamas, kơyoa pơnuaĭ sơrdah kơc̆rà nư̆n hũ ngă tơ mơta dơlhă jiơ̆ng mơsrư̆, 'bu 'buh hơgĕ tra.
11 “A luz intensa havia me deixado cego, e meus companheiros tiveram de levar-me pela mão a Damasco.
12 Lăm plơi-prŏng nư̆n hũ Anania, la mơnih abih hơtai-hơtiàn păng-rơmiă ngă tui pơnuaĭ adăt-adia, hũ abih tơgrơ̆ mơnih Juđa hơdiŭ lăm Đamas ngă grơh siàm mư̆ng ñu.
12 Vivia ali Ananias, um homem devoto, dedicado à lei e muito respeitado por todos os judeus da cidade.
13 Ñu truh duah dơlhă, dò dơ̆ng jĕ tơ gah dơlhă sơ̆ng đờm: ‘Ơ sơ-ai Sol, sơrdah bĕ mơta wơ̆!’ Lăm tŭ jơ nư̆n mư, dơlhă hũ sơrdah mơta wơ̆ sơ̆ng c̆ơ 'buh Anania.
13 Ele veio, colocou-se ao meu lado e disse: ‘Irmão Saulo, volte a enxergar’. E, naquele mesmo instante, pude vê-lo.
14 Bloh nư̆n ñu đờm: ‘Yàng Pô Lơngì kơi-kŏ pàng-yau buơl gudrơi hũ rơwah sơ-ai, tô brơi sơ-ai thơu hơtai-khiăng Pô, tô sơ-ai hũ c̆ơ 'buh Pô Rĭng-Tơpă, sơ̆ng hũ mơhư̆ săp mư̆ng kàng Pô đờm tơbiă.
14 “Então ele disse: ‘O Deus de nossos antepassados escolheu você para conhecer a vontade dele e para ver o Justo e ouvi-lo falar.
15 Kơyoa sơ-ai rơŭ ngă grơh tơ Pô tơ anaŭ abih tơgrơ̆ mơnih, mư̆ng du bruă sơ-ai hũ 'buh sơ̆ng mơhư̆.
15 Você será testemunha dele, dizendo a todos o que viu e ouviu.
16 Tŭ ni, sơ-ai dò c̆àng hơgĕ wơ̆? Tơgồ dơ̆ng bĕ, iơu-lơkơu angăn Yàng bloh đồ-mă pơnuaĭ 'baptem sơ̆ng ngă pơsơc̆ih-goh glài-sơnoh drơi bĕ!’
16 O que está esperando? Levante-se e seja batizado! Fique limpo de seus pecados invocando o nome do Senhor’.
17 Hơdơi mư̆ng nư̆n, dơlhă gài wơ̆ tơ Jerusalem. Lăm tŭ dơlhă dò iơu-lài lăm sàng duh-dơlbăt, nư̆n dơlhă hũ pơnuaĭ Yàng brơi pơ'buh.
17 “Depois que voltei a Jerusalém, estava orando no templo e tive uma visão,
18 Dơlhă 'buh Yàng đờm sơ̆ng dơlhă: ‘Sơmăr bĕ, lăm tơk tơbiă klàh mư̆ng Jerusalem, kơyoa buơl guñu rơŭ 'buh păng-tui đồ-mă pơnuaĭ anà ngă grơh mư̆ng Kơu ơu.’
18 na qual o Senhor me dizia: ‘Depressa! Saia de Jerusalém, pois o povo daqui não aceitará seu testemunho a meu respeito’.
19 Dơlhă đờm: ‘Khoai Yàng, rùp-phŭn buơl guñu thơu loh-làng anà ni la mơnih hũ truh lăm yàu boh sàng pơtòm, mă jàm-krơ̆ sơ̆ng pờng-ngă du mơnih păng-tui Yàng.
19 “E eu respondi: ‘Senhor, sem dúvida eles sabem que em cada sinagoga eu prendia e açoitava aqueles que criam em ti.
20 Sơ̆ng tŭ Etien la mơnih ngă grơh tơ Yàng kŏng hŏ drah, nư̆n rùp-phŭn anà kŭng hũ mơta tơ anih nư̆n rơi, anà sa hơtai sơ̆ng buơl guñu, sơ̆ng c̆ơ apăn khăn-ào tơ du mơnih pơmơtai Etien.’
20 E quando Estêvão, tua testemunha, foi morto, eu estava inteiramente de acordo. Fiquei ali e guardei os mantos que eles tiraram quando foram apedrejá-lo’.
21 Yàng đờm sơ̆ng dơlhă: ‘Nau bĕ, kơyoa Kơu rơŭ pơđăr anà truh sơ̆ng du buơl làng agàh dò tơ du anih atàh.’ ”
21 “Mas o Senhor me disse: ‘Vá, pois eu o enviarei para longe, para os gentios’”.
22 Buơl guñu dò kơđơ̆ng păng Pôl đờm, bloh tŭ păng truh pơnuaĭ nư̆n, buơl guñu kơmrào driau prŏng: “Pơluĭ-pơlơhiă bĕ mơnih yơu nư̆n klàh mư̆ng lơ̆n! Ñu 'buh iơŭ păl tô hơdiŭ tra!”
22 A multidão ouviu Paulo até ele dizer essa palavra. Então começaram a gritar: “Fora com esse sujeito! Ele não merece viver!”.
23 Buơl guñu driau kơmrào, wà ào prah, sơ̆ng pơ̆l hơbơu lơ̆n tơ ngŏ lơngì.
23 Gritavam, arrancavam seus mantos e jogavam poeira para o alto.
24 Mơnih kwăng apăn-akŏ buơl lĭng pơđăr ba Pôl tơma lăm đồn-lĭng, mă tơlơi klì glih tơnia-khào Pôl, tô thơu kơđa hơgĕ buơl làng driau kơmrào tămdră-wơ̆ sơ̆ng ñu yơu nư̆n.
24 O comandante trouxe Paulo para dentro e ordenou que ele fosse açoitado e interrogado a fim de descobrir por que a multidão tinha ficado tão furiosa.
25 Tŭ buơl guñu dò kơtŭng akă Pôl tô glih, nư̆n Pôl đờm sơ̆ng mơnih apăn-akŏ tơrpuơl lĭng dò dơ̆ng jĕ tơ anih nư̆n: “Buơl kơi hũ gơnuăr glih sa aràng mơnih buơl làng phŭn Rôma tŭ mơnih nư̆n ka hũ c̆ahrơña ngă nìn-glài ơu?”
25 Quando amarravam Paulo para açoitá-lo, ele disse ao oficial que estava ali: “A lei permite açoitar um cidadão romano sem que ele tenha sido julgado?”.
26 Mơhư̆ yơu nư̆n, mơnih apăn-akŏ tơrpuơl lĭng truh đờm akhàn wơ̆ sơ̆ng mơnih kwăng apăn-akŏ buơl lĭng lài: “Kơi sơmŏng ngă hơgĕ ni? Kơyoa mơnih ni la mơnih buơl làng phŭn Rôma!”
26 Ao ouvir isso, o oficial foi ao comandante e perguntou: “O que o senhor está fazendo? Este homem é cidadão romano!”.
27 Mơnih kwăng apăn-akŏ buơl lĭng truh tòm Pôl sơ̆ng tơnia: “Đờm bĕ tơ dơlhă thơu, sơ-ai hũ iơŭ la mơnih buơl làng phŭn Rôma ơu?” Pôl đờm sơđồ: “Biă iơŭ yơu nư̆n!”
27 O comandante perguntou a Paulo: “Diga-me, você é cidadão romano?”. Ele respondeu: “Sim, eu sou”.
28 Mơnih kwăng apăn-akŏ buơl lĭng đờm: “Dơlhă păl lơhiă lô priă biă nư̆n ka blơi hũ gơnuăr mơnih buơl làng phŭn Rôma nư̆n.” Pôl đờm: “Dò dơlhă, nư̆n mư̆ng tŭ pơrpa đih apui tơbiă dơlhă hũ gơnuăr nư̆n bơjơ.”
28 “Eu também”, disse o comandante. “E paguei caro por minha cidadania!” Paulo respondeu: “Mas eu sou cidadão de nascimento”.
29 Lăm tơk tŭ nư̆n mư, du mơnih sơmŏng glih tơnia-khào Pôl rŭt-gơdŭn abih, sơ̆ng mơnih kwăng apăn-akŏ buơl lĭng huơĭ kơ-ù biă tŭ thơu mơnih drơi hũ mă c̆aŭ nư̆n la sa aràng mơnih buơl làng phŭn Rôma.
29 Quando os soldados que estavam prestes a interrogar Paulo ouviram que ele era cidadão romano, retiraram-se de imediato. Até mesmo o comandante ficou com medo ao saber que Paulo era cidadão romano, pois tinha mandado amarrá-lo.
30 Hơrơi hơdơi, mơnih kwăng apăn-akŏ buơl lĭng khiăng thơu loh-làng kơyoa pơnuaĭ hơgĕ bloh Pôl kơđòng mơnih Juđa yă, nư̆n pơđăr tơleh tơlơi c̆aŭ tơ Pôl, sơ̆ng pơđăr iơu du mơnih gơnuăr apăn-akŏ pơyă phơ̆n duh-dơlbăt găm sơ̆ng abih Tơrpuơl Gơnuăr Apăn-Akŏ Buơl Làng Juđa pơgùm-pơtòm wơ̆, bloh nư̆n ba Pôl tơbiă dò dơ̆ng tơ anaŭ buơl guñu.
30 No dia seguinte, o comandante ordenou que os principais sacerdotes se reunissem com o conselho dos líderes do povo. Queria descobrir exatamente qual era o problema, por isso soltou Paulo e mandou que o trouxessem diante deles.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.