Atos 22

Chru (CJE) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 “Ơ buơl adơi-ai, buơl ama, yòng păng bĕ pơnuaĭ dơlhă đờm mơblàng-dŏng mư̆ng rùp-phŭn dơlhă tơ anaŭ buơl adơi-ai gơŭ.”
1 — Meus senhores, irmãos e pais, escutem o que eu vou dizer a vocês em minha defesa!
2 Tŭ păng Pôl đờm sơ̆ng ia Hebrơ, buơl guñu 'brŏ dò kơđơ̆ng rik rơlau. Pôl đờm:
2 Quando o ouviram falar em hebraico , eles ficaram mais quietos ainda. Então Paulo disse:
3 “Dơlhă la mơnih Juđa, đih apui lăm Tarsơ, c̆àr Silisi, bloh hũ ròng prŏng lăm plơi-prŏng ni, mơgru tơ tơkai Gamaliel. Dơlhă hũ mơgru nĭ-nùn biă mư̆ng pơnuaĭ adăt-adia kơi-kŏ pàng-yau buơl gudrơi. Dơlhă abih hơtai-hơtiàn biă sơ̆ng Yàng Pô Lơngì, kŭng yơu abih buơl kơi hơrơi ni rơi.
3 — Eu sou judeu, nascido em Tarso, na região da Cilícia, mas fui criado aqui em Jerusalém como aluno de Gamaliel. Fui educado muito rigorosamente dentro da lei dos nossos antepassados. Eu era muito dedicado a Deus, como todos vocês aqui também são.
4 Dơlhă hũ mă-pơkơŭ du mơnih tui jơlàn duh-dơlbăt ni tơ̆l truh mơtai; mă c̆aŭ sơ̆ng krơ̆ buơl guñu lăm sàng jàm 'buh kơrhia la lơkơi halài kơmơi.
4 Persegui os que seguiam este Caminho e fiz com que alguns fossem condenados à morte. Prendi homens e mulheres e os joguei na cadeia.
5 Mư̆ng pơnuaĭ nư̆n, mơnih gơnuăr prŏng apăn-akŏ pơyă phơ̆n duh-dơlbăt sơ̆ng abih tơrpuơl mơnih gơnuăr-tha hũ rơgơi ngă grơh tơ dơlhă. Kơyoa dơlhă hũ đồ-mă mư̆ng tơngàn buơl guñu du bơ-àr wă pơyoa tơ buơl adơi-ai lăm Đamas, đờm brơi thơu mư̆ng dơlhă, tô dơlhă truh tơ anih nư̆n mă c̆aŭ du mơnih păng-tui jơlàn duh-dơlbăt ni bloh ba mơrai wơ̆ tơ Jerusalem tô ngă glài.
5 O Grande Sacerdote e todo o Conselho Superior podem provar que estou dizendo a verdade, pois eu recebi cartas deles, escritas para os irmãos judeus que moram em Damasco. E fui até lá para prender os seguidores deste Caminho e trazê-los presos com correntes a Jerusalém, a fim de serem castigados.
6 Lăm tŭ dơlhă nau jơlàn, kơjĕ truh tơ plơi-prŏng Đamas, pơgăp tơkrah ia-hơrơi dơ̆ng, mơre-mơro hũ sa pơnuaĭ sơrdah kơc̆rà biă mư̆ng ngŏ lơngì pơsàng trŭn tòmdăr dơlhă.
6 E Paulo continuou: — Eu estava viajando, já perto de Damasco, e era mais ou menos meio-dia. De repente, uma forte luz que vinha do céu brilhou em volta de mim.
7 Dơlhă lơbuh tơ ala lơ̆n, sơ̆ng mơhư̆ hũ săp đờm sơ̆ng dơlhă lài: ‘Ơ Sol, Sol, kơđa hơgĕ hã mă-pơkơŭ Kơu?’
7 Eu caí no chão e ouvi uma voz que me dizia: “Saulo, Saulo, por que você me persegue?”
8 Dơlhă đờm sơđồ lài: ‘Khoai Yàng, Yàng la aràng sơi?’ Pô đờm: ‘Kơu la Jêsu mơnih Nasaret bloh hã dò mă-pơkơŭ.’
8 — Então eu perguntei: “Quem é o senhor?”
9 Du mơnih nau găm sơ̆ng dơlhă 'buh pơnuaĭ sơrdah nư̆n, bloh 'buh mơhư̆ săp Pô đờm sơ̆ng dơlhă.
9 — Os homens que viajavam comigo viram a luz, porém não ouviram a voz de quem falava comigo.
10 Dơlhă tơnia: ‘Khoai Yàng, anà păl ngă hơgĕ?’ Yàng đờm: ‘Tơgồ dơ̆ng bĕ, nau truh tơ plơi-prŏng Đamas, tơ anih nư̆n rơŭ hũ mơnih đờm tơ anà thơu mư̆ng abih tơgrơ̆ bruă Kơu hũ ngă-nìn tơ anà păl ngă!’
10 Eu perguntei: “Senhor, o que devo fazer?” — E o Senhor respondeu:
11 Du buơl adơi-ai gơŭ nau jơlàn găm sơ̆ng dơlhă apăn tơngàn, dùi dơlhă truh tơ plơi-prŏng Đamas, kơyoa pơnuaĭ sơrdah kơc̆rà nư̆n hũ ngă tơ mơta dơlhă jiơ̆ng mơsrư̆, 'bu 'buh hơgĕ tra.
11 — Aquela luz brilhante tinha me deixado cego. Por isso os meus companheiros me pegaram pela mão e me levaram até Damasco.
12 Lăm plơi-prŏng nư̆n hũ Anania, la mơnih abih hơtai-hơtiàn păng-rơmiă ngă tui pơnuaĭ adăt-adia, hũ abih tơgrơ̆ mơnih Juđa hơdiŭ lăm Đamas ngă grơh siàm mư̆ng ñu.
12 Havia ali um homem chamado Ananias. Ele era religioso, obedecia à nossa Lei , e todos os judeus que moravam em Damasco o respeitavam.
13 Ñu truh duah dơlhă, dò dơ̆ng jĕ tơ gah dơlhă sơ̆ng đờm: ‘Ơ sơ-ai Sol, sơrdah bĕ mơta wơ̆!’ Lăm tŭ jơ nư̆n mư, dơlhă hũ sơrdah mơta wơ̆ sơ̆ng c̆ơ 'buh Anania.
13 Esse homem veio me procurar, chegou perto de mim e disse: “Irmão Saulo, veja de novo!” — No mesmo instante comecei a ver de novo e olhei para ele.
14 Bloh nư̆n ñu đờm: ‘Yàng Pô Lơngì kơi-kŏ pàng-yau buơl gudrơi hũ rơwah sơ-ai, tô brơi sơ-ai thơu hơtai-khiăng Pô, tô sơ-ai hũ c̆ơ 'buh Pô Rĭng-Tơpă, sơ̆ng hũ mơhư̆ săp mư̆ng kàng Pô đờm tơbiă.
14 Então ele disse: “Saulo, o Deus dos nossos antepassados escolheu você para conhecer a vontade dele, para ver o seu Bom Servo e para ouvir o Servo falar com você pessoalmente.
15 Kơyoa sơ-ai rơŭ ngă grơh tơ Pô tơ anaŭ abih tơgrơ̆ mơnih, mư̆ng du bruă sơ-ai hũ 'buh sơ̆ng mơhư̆.
15 Pois você será testemunha dele para dizer a todos aquilo que você tem visto e ouvido.
16 Tŭ ni, sơ-ai dò c̆àng hơgĕ wơ̆? Tơgồ dơ̆ng bĕ, iơu-lơkơu angăn Yàng bloh đồ-mă pơnuaĭ 'baptem sơ̆ng ngă pơsơc̆ih-goh glài-sơnoh drơi bĕ!’
16 E agora não espere mais. Levante-se, peça a ajuda do Senhor e seja batizado, e os seus pecados serão perdoados.”
17 Hơdơi mư̆ng nư̆n, dơlhă gài wơ̆ tơ Jerusalem. Lăm tŭ dơlhă dò iơu-lài lăm sàng duh-dơlbăt, nư̆n dơlhă hũ pơnuaĭ Yàng brơi pơ'buh.
17 E Paulo terminou, dizendo: — Então eu voltei para Jerusalém. Quando estava orando no Templo, tive uma visão.
18 Dơlhă 'buh Yàng đờm sơ̆ng dơlhă: ‘Sơmăr bĕ, lăm tơk tơbiă klàh mư̆ng Jerusalem, kơyoa buơl guñu rơŭ 'buh păng-tui đồ-mă pơnuaĭ anà ngă grơh mư̆ng Kơu ơu.’
18 Vi o Senhor, e ele me disse: “Saia depressa de Jerusalém porque as pessoas daqui não aceitarão o que você vai dizer a meu respeito.”
19 Dơlhă đờm: ‘Khoai Yàng, rùp-phŭn buơl guñu thơu loh-làng anà ni la mơnih hũ truh lăm yàu boh sàng pơtòm, mă jàm-krơ̆ sơ̆ng pờng-ngă du mơnih păng-tui Yàng.
19 — Eu respondi: “Senhor, eles sabem muito bem que eu ia às sinagogas , e prendia os que criam em ti, e batia neles.
20 Sơ̆ng tŭ Etien la mơnih ngă grơh tơ Yàng kŏng hŏ drah, nư̆n rùp-phŭn anà kŭng hũ mơta tơ anih nư̆n rơi, anà sa hơtai sơ̆ng buơl guñu, sơ̆ng c̆ơ apăn khăn-ào tơ du mơnih pơmơtai Etien.’
20 Quando estavam matando Estêvão, que falava a respeito de ti, ó Senhor, eu estava ali, concordando com aquele crime. E até tomei conta das capas dos assassinos dele.”
21 Yàng đờm sơ̆ng dơlhă: ‘Nau bĕ, kơyoa Kơu rơŭ pơđăr anà truh sơ̆ng du buơl làng agàh dò tơ du anih atàh.’ ”
21 — Aí o Senhor disse: “Vá, pois eu vou enviá-lo para bem longe; vou enviá-lo aos não judeus.”
22 Buơl guñu dò kơđơ̆ng păng Pôl đờm, bloh tŭ păng truh pơnuaĭ nư̆n, buơl guñu kơmrào driau prŏng: “Pơluĭ-pơlơhiă bĕ mơnih yơu nư̆n klàh mư̆ng lơ̆n! Ñu 'buh iơŭ păl tô hơdiŭ tra!”
22 A multidão ficou ouvindo Paulo até que ele disse isso, mas aí eles começaram a gritar com toda a força: — Matem esse homem! — Ele não merece viver!
23 Buơl guñu driau kơmrào, wà ào prah, sơ̆ng pơ̆l hơbơu lơ̆n tơ ngŏ lơngì.
23 Eles gritavam, sacudiam as capas no ar e jogavam poeira para cima.
24 Mơnih kwăng apăn-akŏ buơl lĭng pơđăr ba Pôl tơma lăm đồn-lĭng, mă tơlơi klì glih tơnia-khào Pôl, tô thơu kơđa hơgĕ buơl làng driau kơmrào tămdră-wơ̆ sơ̆ng ñu yơu nư̆n.
24 Então o comandante mandou que os seus soldados levassem Paulo para dentro da fortaleza. Mandou também que o chicoteassem para que ele contasse por que a multidão estava gritando contra ele.
25 Tŭ buơl guñu dò kơtŭng akă Pôl tô glih, nư̆n Pôl đờm sơ̆ng mơnih apăn-akŏ tơrpuơl lĭng dò dơ̆ng jĕ tơ anih nư̆n: “Buơl kơi hũ gơnuăr glih sa aràng mơnih buơl làng phŭn Rôma tŭ mơnih nư̆n ka hũ c̆ahrơña ngă nìn-glài ơu?”
25 Porém, quando o estavam amarrando para chicoteá-lo, Paulo perguntou ao oficial romano que estava perto dele: — Será que vocês têm o direito de chicotear um cidadão romano, especialmente um que não foi condenado por nenhum crime?
26 Mơhư̆ yơu nư̆n, mơnih apăn-akŏ tơrpuơl lĭng truh đờm akhàn wơ̆ sơ̆ng mơnih kwăng apăn-akŏ buơl lĭng lài: “Kơi sơmŏng ngă hơgĕ ni? Kơyoa mơnih ni la mơnih buơl làng phŭn Rôma!”
26 Quando o oficial ouviu isso, foi falar com o comandante e disse: — O que é que o senhor vai fazer? Aquele homem é cidadão romano!
27 Mơnih kwăng apăn-akŏ buơl lĭng truh tòm Pôl sơ̆ng tơnia: “Đờm bĕ tơ dơlhă thơu, sơ-ai hũ iơŭ la mơnih buơl làng phŭn Rôma ơu?” Pôl đờm sơđồ: “Biă iơŭ yơu nư̆n!”
27 Então o comandante foi falar com Paulo e perguntou: — Me diga uma coisa: você é mesmo cidadão romano? — Sou! — respondeu Paulo.
28 Mơnih kwăng apăn-akŏ buơl lĭng đờm: “Dơlhă păl lơhiă lô priă biă nư̆n ka blơi hũ gơnuăr mơnih buơl làng phŭn Rôma nư̆n.” Pôl đờm: “Dò dơlhă, nư̆n mư̆ng tŭ pơrpa đih apui tơbiă dơlhă hũ gơnuăr nư̆n bơjơ.”
28 Aí o comandante disse: — Eu também sou, e isso me custou muito dinheiro. Paulo respondeu: — Pois eu sou cidadão romano de nascimento.
29 Lăm tơk tŭ nư̆n mư, du mơnih sơmŏng glih tơnia-khào Pôl rŭt-gơdŭn abih, sơ̆ng mơnih kwăng apăn-akŏ buơl lĭng huơĭ kơ-ù biă tŭ thơu mơnih drơi hũ mă c̆aŭ nư̆n la sa aràng mơnih buơl làng phŭn Rôma.
29 Imediatamente os homens que iam chicoteá-lo recuaram. E o próprio comandante ficou com medo ao saber que Paulo era cidadão romano e ele tinha mandado amarrá-lo.
30 Hơrơi hơdơi, mơnih kwăng apăn-akŏ buơl lĭng khiăng thơu loh-làng kơyoa pơnuaĭ hơgĕ bloh Pôl kơđòng mơnih Juđa yă, nư̆n pơđăr tơleh tơlơi c̆aŭ tơ Pôl, sơ̆ng pơđăr iơu du mơnih gơnuăr apăn-akŏ pơyă phơ̆n duh-dơlbăt găm sơ̆ng abih Tơrpuơl Gơnuăr Apăn-Akŏ Buơl Làng Juđa pơgùm-pơtòm wơ̆, bloh nư̆n ba Pôl tơbiă dò dơ̆ng tơ anaŭ buơl guñu.
30 O comandante queria saber com certeza por que os judeus estavam acusando Paulo. Então, no dia seguinte, mandou que tirassem as correntes que o prendiam e ordenou que os chefes dos sacerdotes e todo o Conselho Superior se reunissem. Depois mandou que trouxessem Paulo e o colocassem em frente deles.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.