2 Coríntios 12
Dios ã jáap naáwát tólih (CBV) vs VC
1 Bʉʉ weemdíh ded pah biíh ã yapatjidih wã jwʉ́ʉb naóhbipna caá. Queét yee bohénitboó “Jwiítjeh caá oo jʉ́mat dée jígohatdih enna, chah jéihnit jwĩ jʉmʉp”, ĩ niíj naóhna yʉh caá. Obohjeéhtih, jwĩ Maáh weemdíhbʉt oo máh enat dée pah ã jígohop jĩ. Páant ã jígohatjidih yeebdíh wã naóhbipna caá. Ded pah weemdíh ã jéihyaatdihbʉt wã naóhbipna caá.
1 Importa que me glorie? Na verdade, não convém! Passarei, entretanto, às visões e revelações do Senhor.
2 — ausente —
2 Conheço um homem em Cristo que há catorze anos foi arrebatado até o terceiro céu. Se foi no corpo, não sei. Se fora do corpo, também não sei; Deus o sabe.
3 — ausente —
3 E sei que esse homem - se no corpo ou se fora do corpo, não sei; Deus o sabe -
4 Ã pebhboó, Paraíso wʉ̃t jʉmʉpna jʉibínit, ã naáwáchah wã joyóp jĩ. Jwiít cã́acwãjeh jwĩ jéih naóh bʉʉjácat déedih wã joyóp jĩ. Páant caandíh wã joyóchah yʉhna, weemdíh ã jwʉ́ʉb naóh yapaat tʉ́ʉtcap jĩ.
4 foi arrebatado ao paraíso e lá ouviu palavras inefáveis, que não é permitido a um homem repetir.
5 — ausente —
5 Desse homem eu me gloriarei, mas de mim mesmo não me gloriarei, a não ser das minhas fraquezas.
6 — ausente —
6 Pois, ainda que me quisesse gloriar, não seria insensato, porque diria a verdade. Mas abstenho-me, para que ninguém me tenha em conta de mais do que vê em mim ou ouve dizer de mim.
7 Chah tʉ́ini oo jʉ́mat déedih enna, “Weém caá bácah chah jéihni”, wã niíj jenah joyát weemdíh ã tobohna caá. Páant ã tobohat pínahdih jéihna, Dios Satanásdih weemdíh yeejép ãt yapat tʉ́ʉtʉp taga, “Weemjéh wẽpcanni caá”, wã niíj jenah joyát pínah niijná.
7 Demais, para que a grandeza das revelações não me levasse ao orgulho, foi-me dado um espinho na carne, um anjo de Satanás para me esbofetear e me livrar do perigo da vaidade.
8 Pánih jʉmna, biíc peihcanni láa jwĩ Maáh Jesúsdih caán yeejép yapatdih ã yohat pínahdih wã ʉʉ́bʉ́p yʉh be.
8 Três vezes roguei ao Senhor que o apartasse de mim.
9 Obohjeéhtih, weemdíh nin pah ã niíj jepahap be: “Caandíh wã yohcan niít. Obohjeéhtih, caandíh yohcan yʉhna, meemdíh bʉ́dí oinit, wã tʉ́i teo wáacbipna caá. Pánih wẽpcannijeh jʉmna, wã oi teo wáacat pínahdih chah ma bidbipna caá. Pánihna, meemdíh bʉ́dí wã teo wáacachah ennit, wã wẽpatboodíh nihat cã́acwã ĩ jéihbipna caá”, Jesús weemdíh ã niíj jepahap be. Páant ã niijíchah joinít, wã wẽpcatdih wã wẽi naóhbipna caá, ã wẽpatjĩh weemdíh bʉ́dí ã teo wáacat pínah niijná.
9 Mas ele me disse: Basta-te minha graça, porque é na fraqueza que se revela totalmente a minha força. Portanto, prefiro gloriar-me das minhas fraquezas, para que habite em mim a força de Cristo.
10 Páant tigaá Jesúíh wã jʉmat jíib yeejép yapna, bʉ́dí wã wẽina caá. Bita weemdíh yeejép ĩ wéhenachah, yeejép ĩ chãjachah, ĩ jĩ́gahanachah, dedé biíh weemdíh yeejép ã yapachah yʉhna, wãpĩ́ tʉ́i jʉmna caá. Pánih wẽpcanni wã jʉmʉchah, Jesús ã wẽpatdih chah bʉ́dí bidnit, “Weém jéihcanni wã jʉmna yʉhna, ã teo wáacatjĩh wã tʉ́i bʉʉjábipna caá”, wã niíj jéihna caá.
10 Eis por que sinto alegria nas fraquezas, nas afrontas, nas necessidades, nas perseguições, no profundo desgosto sofrido por amor de Cristo. Porque quando me sinto fraco, então é que sou forte.
11 Bita weemdíh yeejép ĩ naáwáchah joinít, yeébboó queétdih ñi naóh bóod chʉñʉchah, ãta tʉ́i tagaá. Obohjeéhtih, páant ñi niijcáh, weemjéh yeebdíh wã míic wẽi naóhna caá. Weém oboh jʉmni dée wã jʉmʉchah yʉhna, queét yee bohénit “Jwiít caá bácah Dios ã bohéát tʉ́ʉtnit”, niijnítboó wã chah ĩ jʉmcan caá.
11 Tenho-me tornado insensato! Vós a isso me obrigastes. Vós é que deveríeis fazer o meu elogio, visto que em nada fui inferior a esses eminentes apóstolos, se bem que nada sou.
12 Ñijeéh wã jʉmʉchah, Dios ã naáwát tʉ́ʉtni wã jʉmatdih jʉ́ʉtíhna, ã wẽpatjĩh weemdíh bʉ́dí ãpĩ́ teo wáacap jĩ. Páant ã teo wáacachah, dawá láa wʉnnitdih booanit, nemépwãdihbʉt wã yohop jĩ. Pánih chãjnit, jwiít cã́acwã jwĩ jéih chãjca naáhdih ã wẽpatjĩhjeh wã chãj jʉ́ʉtʉp jĩ. Weemdíh eníhcannit ĩ yéejaíhichah yʉhna, wã chʉʉná yʉhna, wã teo cádahcap jĩ.
12 Os sinais distintivos do verdadeiro apóstolo se realizaram em vosso meio através de uma paciência a toda prova, de sinais, prodígios e milagres.
13 “Pablo jwĩjeéh jʉmna, biíh tʉ́tchidih moondíh ã tʉ́i chãjat pah jwiítdih ã tʉ́i chãjcap jĩ”, ¿yeéb ñi niíj jenah joí niít? Nihat tʉ́tchidih moondíh biíc yoobó wãpĩ́ tʉ́i chãjna caá. Obohjeéhtih, yeebdíhjeh wĩ́ih pínah dinerodih wã ʉʉ́bh tac bʉʉgácap jĩ. ¿Pánih ʉʉ́bh tac bʉʉgácan, yeebdíh wã yéej chãjnit jĩí? Caán yeejép ã jʉmʉchah, wã jĩ́gahna caá. Caán yéejatdih weemdíh ñi yohoó.
13 Em que fostes inferiores às outras igrejas, senão no fato de que a vós não vos fui pesado? Relevai-me esta injúria!...
14 Nin wã naáwát pínahdih ñi tʉ́i joyoó: Chéne láa jʉibíniji bʉʉ ñi pebhna jwʉ́ʉb bejat tʉ́ʉt caá wã chãjap, páant mʉntih. Ñi pebhna jʉibínit, yeebdíh wĩ́ih dinero pínahdih con láa wã ʉʉ́bhcatji pah, bʉʉ láabʉt wã ʉʉ́bh tac bʉʉgácan niít. Ñíih dinerodih náahcan, Jesúsdih tʉ́i joinít ñi jʉmat caá yeebdíh wã náah yacap. Wébít ĩ mána ĩ náahatdih wʉ̃hnit pínah nihcan caá. Obohjeéhtih ĩ mána caá queét wébítboodíh ĩ náahatdih ĩpĩ́ wʉ̃hʉp. Páant ĩ chãjat pah yeéb wã weh panihnit ñi jʉmʉchah, wã náahatdih yeebdíh wã ʉʉ́bhcan niít.
14 Eis que estou pronto a ir ter convosco pela terceira vez. Não vos serei oneroso, porque não busco os vossos bens, mas sim a vós mesmos. Com efeito, não são os filhos que devem entesourar para os pais, mas os pais para os filhos.
15 Ñi íip panihni jʉmna, yeebdíh bʉ́dí oinit, nihat wã bíbohatdih wẽi wʉ̃hnit, yeebdíh wã teo wáaquíhna caá. Pánih teo wáaquíhna, bʉ́dí chʉʉná yʉhna, wã teo cádahcan niít. Páant yeebdíh chah wã oyochah yʉhna, ¿yeéb weemdíh nʉmp ñi oi niít?
15 De mui boa vontade darei o que é meu, e me darei a mim mesmo pelas vossas almas, ainda que, amando-vos mais, seja menos amado por vós.
16 “Pablo jwĩjeéh jʉmnit, ã́ih pínah dinerodih ãpĩ́ ʉʉ́bh tac bʉʉgácap jĩ”, ñi niíj jéihna caá. Obohjeéhtih, biquína ñijeéh jʉmnit weemdíh nin pah ĩt niíj jenah joi tágaá: “Jwĩ́ih dinerodih moh yéejnitdih ã wʉ̃h wáacat tʉ́ʉtnit, jwiítdih jéihcha dʉ́ʉc wáiniabeh tagaá”, ĩ niíj jenah joiná caá.
16 Mas seja! Não vos fui pesado. Como, porém, sou esperto, apanhei-vos pela astúcia...
17 Páant ĩ niiját pahjeh chãjni jʉmna, ¿ded pah tigaá caandíh wãta nih chãj? ¿Ñi pebhna wã wahnitdih nit beé yeebdíh wã jéihcha nʉʉmát tʉ́ʉtʉp? Páant wã chãjcap jĩ.
17 Acaso tirei proveito de vós por meio de algum daqueles que vos enviei?
18 Jã́tih Titodih ñi pebhna bejat tʉ́ʉtnit, biíh Jesúíhdihbʉt ãjeéh wã pej jʉm bejat tʉ́ʉtʉp jĩ. Páant ñi pebhboó jʉibínit, ¿Tito yeebdíh ã jéihcha nʉʉmnít jĩí? “Nʉʉmcánni caá”, ñi niíj jéihna caá. Jwiít chénat pah biíc yoobó jwĩ maáh ã weñat pínahdih chãjnit caá. Pánih jʉmnit, yeebdíh oinit, tʉ́inijeh ã chãjat pah, weembʉ́t biíc yoobó yeebdíh tʉ́inijeh wãpĩ́ chãjna caá.
18 Roguei a Tito, e com ele enviei um irmão que conheceis. Por acaso tirou Tito de vós alguma coisa? Não andamos nós com o mesmo espírito, sobre as mesmas pegadas?
19 Páant wã jãh niijíchah joinít, ¿ded pah ñita niíj jenah joí? “Caandíh jwĩ wẽi niiját pínahdihjeh caá ã bidip”, ¿ñi niíj jenah joí niít? Obohjeéhtih, weém Cristoíh jʉmna, Dios weemdíh ennit, “Ma tʉ́i chãjna beé”, ã wẽi niiját pínahdihjeh caá wã náahap. Yeebdíh teo wáaquíhna, ded pah wã chãjatjidih wã naóh beedánap be, jwĩ Maáhdih chah ñi tʉ́i jepahat pínah niijná.
19 Já há muito pensais que nos justificamos diante de vós. Perante Deus, em Cristo, é que nós falamos; mas tudo isto, meus caríssimos, para vossa edificação.
20 Ñi pebhboó wã jʉibínachah, wã náah yacat pah ñi chãjcah, bʉ́dí yeebdíh wã ʉ́ʉm yacna caá. Páant ñi tʉ́i chãjcah, caanná jʉibínit, weembʉ́t yeéb ñi náah yacat pah wãta chãjcan tagaá. Pánihna, yeebdíh bʉ́dí wã jenah joiná caá. ¿Páantjeh ñi míic jʉ̃ih niít? ¿Páantjeh bitaíh bií déedih ñi en ñinah íij niít? ¿Bʉ́dí ñi míic íija niít? ¿Biquína páantjeh ĩ́ih pínahdihjeh bid niít? ¿Bʉʉbʉt páantjeh bitadih ñi yee naóh niít? ¿Yeejép dooná ñi jʉmatdih ñi cádah jwʉhcan niít? ¿“Weém nihat jéihni caá”, páantjeh ñi míic wẽi niíj niít? ¿Tʉbit ñi míic en naóh cádah jwʉhcan niít? ¿Yeéb biquína ñi jenah joyátdihjeh niít ñi chãjap? Yeéb páant ñi chãjatdih wã ʉ́ʉm yacna caá.
20 Temo que, quando for, não vos ache quais eu quisera, e que vós me acheis qual não quereríeis. Receio encontrar entre vós contendas, invejas, rixas, dissensões, calúnias, murmurações, arrogâncias e desordens.
21 Pánihna, ñi pebhna jʉibínit, ñi tʉ́ʉt nʉʉmcátdih wã enechah, Dios weemdíh ãta tíicat tʉ́ʉt tagaá. Jon jã́tih yéej chãjnitji dawá páantjeh ĩ yéej chãjatdih cádahcah enna, bʉ́dí wãta jĩ́gah taga. Ií náah chãjat, yeejép chãjíhat jenah joyát, ĩ náahat pahjeh chãjatdihbʉt ĩ cádahcah enna, bʉ́dí wãta jĩ́gah taga. Páant ñi chãjatdih páant bóojeh ñi cádahaá, caanná jʉibínit, wã jʉ̃ihcat pínah niijná.
21 Receio que à minha chegada entre vós Deus me humilhe ainda a vosso respeito; e tenha de chorar por muitos daqueles que pecaram e não fizeram penitência da impureza, fornicação e dissolução que cometeram.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Coríntios 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.