Romanos 7

Melɛ̌ Mékɔ̄ɔ̄lē (BSSNT) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 A-baányaŋ, nyêdíi bad ábe bébíí mbéndé. Nyéebíiʼɛ́ bán mbéndé ekamlan mod dásɔ̄ á póndé eche ádíí á aloŋgé-yɛ?
1 Meus irmãos, vocês todos podem compreender muito bem o que vou dizer. Vocês conhecem as leis e sabem que elas só têm poder sobre uma pessoa enquanto essa pessoa está viva.
2 Détêd eláŋsɛ́n áyə̄l e ehɔ́b é eʼwóŋgé. Nzé mmwaád awóó nchóm, mbéndé ehɔ́be nɛ́n bán atə́ŋgɛ́né abɛ́ ne nchóm póndé esyəə́l eche nchóm ádíí á aloŋgé. Boŋ nzé nchóm awédé, mbéndé e eʼwóŋgé eekóbɛ́ɛ́ mɔ́ ámpē.
2 Por exemplo, a mulher casada está ligada pela lei ao marido enquanto ele estiver vivo; mas, se ele morrer, ela estará livre da lei que a liga ao marido.
3 Né-ɔɔ́, nzé adyɛɛ́né mod ampée áde nchóm ádíi ádíí á aloŋgé né bɛ́chəg mɔ́ bán adíi nkáb-a-mesón. Boŋ nzé nchóm awédé né awóó kunze áʼsō éʼ mbéndé, nzé awóó-ʼɛ nchóm ampée, ene póndé, né eekábɛɛ́ asón.
3 De modo que, se ela viver com outro homem enquanto o marido estiver vivo, ela será chamada de adúltera. Mas, se o marido morrer, ela estará legalmente livre e não cometerá adultério se casar com outro homem.
4 A-baányaŋ, nê dɔ́ɔ édíí ne nyémpē. Mbéndé eékamlánné nyé ámpē áyə̄le awɛ́ áde Yesuɛ áwédé, nyémpē nyêwédé. Bɔɔb-pɔɔ́, nyêdíi bad ábe mod ampée, Yesuɛ awě Dyǒb ápúúdté, âbɛl boŋ nyébɛle Dyǒb bwâm.
4 O mesmo acontece com vocês, meus irmãos. Do ponto de vista da lei, vocês também já morreram, pois são parte do corpo de Cristo. E agora pertencem a ele, que foi ressuscitado para que nós possamos viver uma vida útil no serviço de Deus.
5 Áyə̄le á póndé eche áded abɛ́ á moonyoŋ ákámlánnáá syánē, mbéndé epuúdtéʼáá syánē esíí é mekan mé ekob é yə̌l áte. Nɛ́n ábɛ́láá débɛléʼ mekan mé mbéb ḿme mépɛɛneʼ kwééd.
5 Pois, quando vivíamos de acordo com a nossa natureza humana, os maus desejos despertados pela lei agiam em todo o nosso ser e nos levavam para a morte.
6 Boŋ bɔɔb dehǐdté ásē e mbéndé, awɛ́ áde déwédé. Né-ɔɔ́, mbéndé echě ekǎmlánnáá syánē nɛ́ɛ betâŋ eékamlánné ne syánē ámpē. Nɛ́n ábɛ́lé dehíde dásɔ̄ nzii ekɔ́ɔ́lé bɔɔb âbɛle Dyǒb. Debɛnle mɔ́ nyaa echě Edəə́dəŋ é Dyǒb élâŋgɛɛ́ syánē, saké nhídtɛn ne mbéndé éche bétélé ásē.
6 Porém agora estamos livres da lei porque já morremos para aquilo que nos mantinha prisioneiros. Por isso somos livres para servir a Deus não da maneira antiga, obedecendo à lei escrita, mas da maneira nova, obedecendo ao Espírito de Deus.
7 Chán-nɔ̄ dɛ́hɔ̄bpē bɔɔb? Nɛ́dē déhɔ̂b bán mbéndé edé mbéb-ɛ? Aáy, deéhɛ̄lɛ̄ɛ̄-sɛ dehɔ́b nɛ̂. Boŋ mbéndé chɔ́ ekəə́ boŋ mbíí chǒm éche mbéb ńdíí. Nzé mbéndé enkênhɔ́b aá mod eesíídé chǒm é mod, né meebíiʼɛ́ nɛ́n mɛɛ́ âsíi chǒm é mod ádé mbéb.
7 O que vamos dizer então? Que a própria lei é pecado? É claro que não! Mas foi a lei que me fez saber o que é pecado. Pois eu não saberia o que é a cobiça se a lei não tivesse dito: “Não cobice.”
8 Boŋ ene mbéndé ennyěm mɛ mewêmtɛn mé mbéb ásē, ébɛl ḿbootéd bwěm éʼ bad asíi nyaa ne nyaa. Nzé mbéndé eésɛ̌, né mbéb méesaá dyamdyam.
8 Porém o pecado se aproveitou dessa lei para despertar em mim todo tipo de cobiça. Porque, se não existe a lei, o pecado é uma coisa morta.
9 Póndé ebédé echě ménkêmbííʼɛ́ mbéndé. Boŋ á póndé echě ḿbíí mbéndé, esíí é abɛl dé mbéb êmpuú mɛ áte, nwɛ́-ʼɛ.
9 Pois houve um tempo em que eu não conhecia a lei e estava vivo. Mas, quando fiquei conhecendo o mandamento, o pecado começou a viver,
10 Mbéndé eche Dyǒb ábágé aá chɔ́ɔ epɛɛne aloŋgé chɔ́chɔ́ étīm mɛ awúu.
10 e eu morri. E o próprio mandamento que me devia trazer a vida me trouxe a morte.
11 Mbéb mênkud etə́l ámbīd e mbéndé, ńdōg mɛ, ḿbɛl mbéb. Né-ɔɔ́ mbéb mɔ́ɔ ńwúú mɛ.
11 Porque o pecado, aproveitando a oportunidade dada pelo mandamento, me enganou e, por meio do mandamento, me matou.
12 Né-ɔɔ́, denyíne nɛ́n bán mbéndé chěn esáá, chǒm-ɛ́ɛ mbéndé éhɔ́bɛɛ́ ésáá, étə́ŋgɛ́né, édé-ʼɛ bwâm.
12 Assim a lei vem de Deus; e o mandamento também vem de Deus, diz o que é certo e é bom.
13 Nɛ́dē nɛ̂ álûmte nɛ́n bán chǒm éche édé bwâm étímé mɛ nɛ̂ kwééd apiined-ɛ? Aáy, éesaá nɛ̂. Saké mbéndé chɔ́ epiínédé mɛ kwééd, mbéb mɔ́ɔ ḿpóó ámbīd e mbéndé, chǒm echě edé bwâm, âpiined mɛ kwééd. Nɛ́n dêmbɛnléd âbɛl nɛ́n bad bényîn ngáne mbéb ńdíí. Né-ɔɔ́, mbéndé e Dyǒb ebɛleʼ mbéb ńlûmte eche ngíne bwâmbwam.
13 Então será que o que é bom me levou à morte? É claro que não! Foi o pecado que fez isso. Pois o pecado, usando o que é bom, me trouxe a morte para que ficasse bem claro aquilo que o pecado realmente é. E assim, por meio do mandamento, o pecado se mostrou mais terrível ainda.
14 Debíí nɛ́n bán mbéndé eche déhɔ́bɛɛ́ edíi chǒm é edəə́dəŋ. Boŋ ndíi moonyoŋ a ekob. Ndíi nɛ́ɛ mod awě bésómé ásē e mbéb nɛ́ɛ ntâŋ.
14 Sabemos que a lei é divina; mas eu sou humano e fraco e fui vendido ao pecado para ser seu escravo.
15 Meesóŋtánné mbɛltéd ḿmêm. Mam ḿme ńhɛdɛɛ́ abɛl, meébɛ̄lɛ̄ɛ̄ mɔ́. Mam ḿme ńkɔ́ɔ́ mɔ́ɔ̄ ńtimɛɛ́ abɛl.
15 Eu não entendo o que faço, pois não faço o que gostaria de fazer. Pelo contrário, faço justamente aquilo que odeio.
16 Bɔɔb-pɔɔ́, abɛl áde ḿbɛlɛɛ́ chǒm éche méehɛdɛ́ɛ́ abɛl, nɛ́n álûmte bán nkwɛ̌ntɛ́né mɛɛ́ mbéndé edé bwâm.
16 Se faço o que não quero, isso prova que reconheço que a lei diz o que é certo.
17 Boŋ á mbále saké mměn nkooʼ abɛl, mbéb ḿme ńdé mɛ áte mɔ́ɔ̄ ḿbɛlte mɛ nɛ̂.
17 E isso mostra que, de fato, já não sou eu quem faz isso, mas o pecado que vive em mim é que faz.
18 Mbíí mɛɛ́ dyam á bwâm ké ahɔ́g déesaá mɛ áte, nɛ́dē, ne nlém ḿ moonyoŋ ḿme ńwóó, kénɛ́ɛ édíí bán nlém ńdé mɛ áte âbɛl dyam á bwâm, meéhɛ̄lɛ̄ɛ̄ dɔ́ abɛl.
18 Pois eu sei que aquilo que é bom não vive em mim, isto é, na minha natureza humana. Porque, mesmo tendo dentro de mim a vontade de fazer o bem, eu não consigo fazê-lo.
19 Meébɛ̄lɛ̄ɛ̄ dyam á bwâm áde ńdə́ə́ abɛl, boŋ dyam dé mbéb áde méehɛdɛ́ɛ́ abɛl, dɔ́ɔ ńtimɛɛ́ abɛl.
19 Pois não faço o bem que quero, mas justamente o mal que não quero fazer é que eu faço.
20 Bɔɔb-pɔɔ́ abɛl áde ḿbɛlɛɛ́ dyam áde méehɛdɛ́ɛ́ abɛl, nɛ́n alûmte nɛ́n bán saké mměn nkooʼ ḿmê mam abɛl ámpē. Boŋ mbéb ḿme ńdé mɛ áte mɔ́ɔ̄ ḿbɛlte mɛ mɔ́.
20 Mas, se faço o que não quero, já não sou eu quem faz isso, mas o pecado que vive em mim é que faz.
21 Né-ɔɔ́, nnyíne nɛ́n mɛɛ́ mbéndé edé echě ekamlan mɛ. Póndé tɛ́ɛ́ áde ńhɛdɛɛ́ dyam á bwâm abɛl, mbéb mɔ́ɔ̄ ńwâmsan mɛ ekáá apɛ.
21 Assim eu sei que o que acontece comigo é isto: quando quero fazer o que é bom, só consigo fazer o que é mau.
22 Áwêm nlém-tê, mbéndé e Dyǒb chɔ́ɔ ńdə́ə́ ahíd ne nlém ńsyə̄ə̄l.
22 Dentro de mim eu sei que gosto da lei de Deus.
23 Boŋ nnyíne nɛ́n mɛɛ́ mbéndé empée edé echě ekamlan échêm ekob é yə̌l, echě ewane nzum ne mbéndé echě ḿmêm nlém ńdə́ə́. Ene mbéndé ehaá mɛ, ebɛlé-ʼɛ ndé ntâŋ a mbéb. Ḿmê mbéb mɔ́-ʼaá nkamlan échêm ekob é yə̌l.
23 Mas vejo uma lei diferente agindo naquilo que faço, uma lei que luta contra aquela que a minha mente aprova. Ela me torna prisioneiro da lei do pecado que age no meu corpo.
24 Ebə́l é etyəg éche étáné mɛ! Nzɛ́-módɛ́ ǎsǒŋ mɛ á mekáá mé échɛ́n ekob é yə̌l, éche épiinad mɛ kwééd?
24 Como sou infeliz! Quem me livrará deste corpo que me leva para a morte?
25 Nságnɛn ḿbɛ̂ ne Dyǒb. Asoó ádêm aloŋgé mbwiined ne Mwǎn, awɛd Sáŋgwɛ́ɛ́, Yesu Krǐstəə. Né-ɔɔ́, mměmpɛn ndé mbíd ébɛ, ḿmêm nlém ńlâŋge mɛ âhíd mbéndé é Dyǒb boŋ échêm ekob é yə̌l éhíde mbéb ḿme ńdé mɛ áte.
25 Que Deus seja louvado, pois ele fará isso por meio do nosso Senhor Jesus Cristo! Portanto, esta é a minha situação: no meu pensamento eu sirvo à lei de Deus, mas na prática sirvo à lei do pecado.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Romanos 7, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.