Romanos 7
Melɛ̌ Mékɔ̄ɔ̄lē (BSSNT) vs ARA
1 A-baányaŋ, nyêdíi bad ábe bébíí mbéndé. Nyéebíiʼɛ́ bán mbéndé ekamlan mod dásɔ̄ á póndé eche ádíí á aloŋgé-yɛ?
1 Porventura, ignorais, irmãos (pois falo aos que conhecem a lei), que a lei tem domínio sobre o homem toda a sua vida?
2 Détêd eláŋsɛ́n áyə̄l e ehɔ́b é eʼwóŋgé. Nzé mmwaád awóó nchóm, mbéndé ehɔ́be nɛ́n bán atə́ŋgɛ́né abɛ́ ne nchóm póndé esyəə́l eche nchóm ádíí á aloŋgé. Boŋ nzé nchóm awédé, mbéndé e eʼwóŋgé eekóbɛ́ɛ́ mɔ́ ámpē.
2 Ora, a mulher casada está ligada pela lei ao marido, enquanto ele vive; mas, se o mesmo morrer, desobrigada ficará da lei conjugal.
3 Né-ɔɔ́, nzé adyɛɛ́né mod ampée áde nchóm ádíi ádíí á aloŋgé né bɛ́chəg mɔ́ bán adíi nkáb-a-mesón. Boŋ nzé nchóm awédé né awóó kunze áʼsō éʼ mbéndé, nzé awóó-ʼɛ nchóm ampée, ene póndé, né eekábɛɛ́ asón.
3 De sorte que será considerada adúltera se, vivendo ainda o marido, unir-se com outro homem; porém, se morrer o marido, estará livre da lei e não será adúltera se contrair novas núpcias.
4 A-baányaŋ, nê dɔ́ɔ édíí ne nyémpē. Mbéndé eékamlánné nyé ámpē áyə̄le awɛ́ áde Yesuɛ áwédé, nyémpē nyêwédé. Bɔɔb-pɔɔ́, nyêdíi bad ábe mod ampée, Yesuɛ awě Dyǒb ápúúdté, âbɛl boŋ nyébɛle Dyǒb bwâm.
4 Assim, meus irmãos, também vós morrestes relativamente à lei, por meio do corpo de Cristo, para pertencerdes a outro, a saber, aquele que ressuscitou dentre os mortos, a fim de que frutifiquemos para Deus.
5 Áyə̄le á póndé eche áded abɛ́ á moonyoŋ ákámlánnáá syánē, mbéndé epuúdtéʼáá syánē esíí é mekan mé ekob é yə̌l áte. Nɛ́n ábɛ́láá débɛléʼ mekan mé mbéb ḿme mépɛɛneʼ kwééd.
5 Porque, quando vivíamos segundo a carne, as paixões pecaminosas postas em realce pela lei operavam em nossos membros, a fim de frutificarem para a morte.
6 Boŋ bɔɔb dehǐdté ásē e mbéndé, awɛ́ áde déwédé. Né-ɔɔ́, mbéndé echě ekǎmlánnáá syánē nɛ́ɛ betâŋ eékamlánné ne syánē ámpē. Nɛ́n ábɛ́lé dehíde dásɔ̄ nzii ekɔ́ɔ́lé bɔɔb âbɛle Dyǒb. Debɛnle mɔ́ nyaa echě Edəə́dəŋ é Dyǒb élâŋgɛɛ́ syánē, saké nhídtɛn ne mbéndé éche bétélé ásē.
6 Agora, porém, libertados da lei, estamos mortos para aquilo a que estávamos sujeitos, de modo que servimos em novidade de espírito e não na caducidade da letra.
7 Chán-nɔ̄ dɛ́hɔ̄bpē bɔɔb? Nɛ́dē déhɔ̂b bán mbéndé edé mbéb-ɛ? Aáy, deéhɛ̄lɛ̄ɛ̄-sɛ dehɔ́b nɛ̂. Boŋ mbéndé chɔ́ ekəə́ boŋ mbíí chǒm éche mbéb ńdíí. Nzé mbéndé enkênhɔ́b aá mod eesíídé chǒm é mod, né meebíiʼɛ́ nɛ́n mɛɛ́ âsíi chǒm é mod ádé mbéb.
7 Que diremos, pois? É a lei pecado? De modo nenhum! Mas eu não teria conhecido o pecado, senão por intermédio da lei; pois não teria eu conhecido a cobiça, se a lei não dissera: Não cobiçarás.
8 Boŋ ene mbéndé ennyěm mɛ mewêmtɛn mé mbéb ásē, ébɛl ḿbootéd bwěm éʼ bad asíi nyaa ne nyaa. Nzé mbéndé eésɛ̌, né mbéb méesaá dyamdyam.
8 Mas o pecado, tomando ocasião pelo mandamento, despertou em mim toda sorte de concupiscência; porque, sem lei, está morto o pecado.
9 Póndé ebédé echě ménkêmbííʼɛ́ mbéndé. Boŋ á póndé echě ḿbíí mbéndé, esíí é abɛl dé mbéb êmpuú mɛ áte, nwɛ́-ʼɛ.
9 Outrora, sem a lei, eu vivia; mas, sobrevindo o preceito, reviveu o pecado, e eu morri.
10 Mbéndé eche Dyǒb ábágé aá chɔ́ɔ epɛɛne aloŋgé chɔ́chɔ́ étīm mɛ awúu.
10 E o mandamento que me fora para vida, verifiquei que este mesmo se me tornou para morte.
11 Mbéb mênkud etə́l ámbīd e mbéndé, ńdōg mɛ, ḿbɛl mbéb. Né-ɔɔ́ mbéb mɔ́ɔ ńwúú mɛ.
11 Porque o pecado, prevalecendo-se do mandamento, pelo mesmo mandamento, me enganou e me matou.
12 Né-ɔɔ́, denyíne nɛ́n bán mbéndé chěn esáá, chǒm-ɛ́ɛ mbéndé éhɔ́bɛɛ́ ésáá, étə́ŋgɛ́né, édé-ʼɛ bwâm.
12 Por conseguinte, a lei é santa; e o mandamento, santo, e justo, e bom.
13 Nɛ́dē nɛ̂ álûmte nɛ́n bán chǒm éche édé bwâm étímé mɛ nɛ̂ kwééd apiined-ɛ? Aáy, éesaá nɛ̂. Saké mbéndé chɔ́ epiínédé mɛ kwééd, mbéb mɔ́ɔ ḿpóó ámbīd e mbéndé, chǒm echě edé bwâm, âpiined mɛ kwééd. Nɛ́n dêmbɛnléd âbɛl nɛ́n bad bényîn ngáne mbéb ńdíí. Né-ɔɔ́, mbéndé e Dyǒb ebɛleʼ mbéb ńlûmte eche ngíne bwâmbwam.
13 Acaso o bom se me tornou em morte? De modo nenhum! Pelo contrário, o pecado, para revelar-se como pecado, por meio de uma coisa boa, causou-me a morte, a fim de que, pelo mandamento, se mostrasse sobremaneira maligno.
14 Debíí nɛ́n bán mbéndé eche déhɔ́bɛɛ́ edíi chǒm é edəə́dəŋ. Boŋ ndíi moonyoŋ a ekob. Ndíi nɛ́ɛ mod awě bésómé ásē e mbéb nɛ́ɛ ntâŋ.
14 Porque bem sabemos que a lei é espiritual; eu, todavia, sou carnal, vendido à escravidão do pecado.
15 Meesóŋtánné mbɛltéd ḿmêm. Mam ḿme ńhɛdɛɛ́ abɛl, meébɛ̄lɛ̄ɛ̄ mɔ́. Mam ḿme ńkɔ́ɔ́ mɔ́ɔ̄ ńtimɛɛ́ abɛl.
15 Porque nem mesmo compreendo o meu próprio modo de agir, pois não faço o que prefiro, e sim o que detesto.
16 Bɔɔb-pɔɔ́, abɛl áde ḿbɛlɛɛ́ chǒm éche méehɛdɛ́ɛ́ abɛl, nɛ́n álûmte bán nkwɛ̌ntɛ́né mɛɛ́ mbéndé edé bwâm.
16 Ora, se faço o que não quero, consinto com a lei, que é boa.
17 Boŋ á mbále saké mměn nkooʼ abɛl, mbéb ḿme ńdé mɛ áte mɔ́ɔ̄ ḿbɛlte mɛ nɛ̂.
17 Neste caso, quem faz isto já não sou eu, mas o pecado que habita em mim.
18 Mbíí mɛɛ́ dyam á bwâm ké ahɔ́g déesaá mɛ áte, nɛ́dē, ne nlém ḿ moonyoŋ ḿme ńwóó, kénɛ́ɛ édíí bán nlém ńdé mɛ áte âbɛl dyam á bwâm, meéhɛ̄lɛ̄ɛ̄ dɔ́ abɛl.
18 Porque eu sei que em mim, isto é, na minha carne, não habita bem nenhum, pois o querer o bem está em mim; não, porém, o efetuá-lo.
19 Meébɛ̄lɛ̄ɛ̄ dyam á bwâm áde ńdə́ə́ abɛl, boŋ dyam dé mbéb áde méehɛdɛ́ɛ́ abɛl, dɔ́ɔ ńtimɛɛ́ abɛl.
19 Porque não faço o bem que prefiro, mas o mal que não quero, esse faço.
20 Bɔɔb-pɔɔ́ abɛl áde ḿbɛlɛɛ́ dyam áde méehɛdɛ́ɛ́ abɛl, nɛ́n alûmte nɛ́n bán saké mměn nkooʼ ḿmê mam abɛl ámpē. Boŋ mbéb ḿme ńdé mɛ áte mɔ́ɔ̄ ḿbɛlte mɛ mɔ́.
20 Mas, se eu faço o que não quero, já não sou eu quem o faz, e sim o pecado que habita em mim.
21 Né-ɔɔ́, nnyíne nɛ́n mɛɛ́ mbéndé edé echě ekamlan mɛ. Póndé tɛ́ɛ́ áde ńhɛdɛɛ́ dyam á bwâm abɛl, mbéb mɔ́ɔ̄ ńwâmsan mɛ ekáá apɛ.
21 Então, ao querer fazer o bem, encontro a lei de que o mal reside em mim.
22 Áwêm nlém-tê, mbéndé e Dyǒb chɔ́ɔ ńdə́ə́ ahíd ne nlém ńsyə̄ə̄l.
22 Porque, no tocante ao homem interior, tenho prazer na lei de Deus;
23 Boŋ nnyíne nɛ́n mɛɛ́ mbéndé empée edé echě ekamlan échêm ekob é yə̌l, echě ewane nzum ne mbéndé echě ḿmêm nlém ńdə́ə́. Ene mbéndé ehaá mɛ, ebɛlé-ʼɛ ndé ntâŋ a mbéb. Ḿmê mbéb mɔ́-ʼaá nkamlan échêm ekob é yə̌l.
23 mas vejo, nos meus membros, outra lei que, guerreando contra a lei da minha mente, me faz prisioneiro da lei do pecado que está nos meus membros.
24 Ebə́l é etyəg éche étáné mɛ! Nzɛ́-módɛ́ ǎsǒŋ mɛ á mekáá mé échɛ́n ekob é yə̌l, éche épiinad mɛ kwééd?
24 Desventurado homem que sou! Quem me livrará do corpo desta morte?
25 Nságnɛn ḿbɛ̂ ne Dyǒb. Asoó ádêm aloŋgé mbwiined ne Mwǎn, awɛd Sáŋgwɛ́ɛ́, Yesu Krǐstəə. Né-ɔɔ́, mměmpɛn ndé mbíd ébɛ, ḿmêm nlém ńlâŋge mɛ âhíd mbéndé é Dyǒb boŋ échêm ekob é yə̌l éhíde mbéb ḿme ńdé mɛ áte.
25 Graças a Deus por Jesus Cristo, nosso Senhor. De maneira que eu, de mim mesmo, com a mente, sou escravo da lei de Deus, mas, segundo a carne, da lei do pecado.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Romanos 7, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.