Apocalipse 6
Melɛ̌ Mékɔ̄ɔ̄lē (BSSNT) vs ARIB
1 Dɔ́ɔ ńnyíné ane Mwǎn-a-Ńdyɔŋ ḿ mbód adǐbpé edibɛn ehɔ́g átîntê e eʼdibɛn saámbé. Hɛ́ɛ ńwógé nyam pɔ́g átîntê e échê nyam éniin éhɔ̄bē aá “Hyǎg!” Ehɔ́b ébédé chɔ́ nɛ́ɛ dyǒb ákume áte.
1 E vi quando o Cordeiro abriu um dos sete selos, e ouvi um dos quatro seres viventes dizer numa voz como de trovão: Vem!
2 Hɛ́ɛ ńnɔ́né boŋ ńnyīnē hɔ́sɛ echě épúbeʼ. Mod awě andií chɔ́ anwálé épwɛsɛ bébɛ̄-ʼɛ mɔ́ ekóté e nkamlɛn. Abédé mod awě ayɔ̌gké nzum atóm áte akagéʼáá-ʼɛ âkɛ dɛ́tóm nzum émpēe áte éche áwanné ne bad bé ekɔyí.
2 Olhei, e eis um cavalo branco; e o que estava montado nele tinha um arco; e foi-lhe dada uma coroa, e saiu vencendo, e para vencer.
3 Dɔ́ɔ ńnyíné ane Mwǎn-a-Ńdyɔŋ ḿ mbód adibpe edibɛn éche élóntɛ́né éʼbɛ. Dɔ́ɔ ńwógé nyam echě élóntɛ́né ébɛ, átîntê échě nyam éniin ehɔ́be aá, “Hyǎg!”
3 Quando ele abriu o segundo selo, ouvi o segundo ser vivente dizer: Vem!
4 Hɛ́ɛ hɔ́sɛ empée, echě eyəge bwâmbwam, ébídé áwed. Bêmbɛ̌ mod awě andií chɔ́ kunze bán áhûd nsaŋ á nkǒŋsé-te âbɛl boŋ baányoŋ béwúɛʼ nhɔ́g ne aníníí. Bêmbɛ̌-ʼɛ mɔ́ sáŋkalaa a nkwáté.
4 E saiu outro cavalo, um cavalo vermelho; e ao que estava montado nele foi dado que tirasse a paz da terra, de modo que os homens se matassem uns aos outros; e foi-lhe dada uma grande espada.
5 Áde ńnyíné ane Mwǎn-a-Ńdyɔŋ ḿ mbód adibpe eʼdibɛn ábe éʼlóntɛ́né éʼláán, dɔ́ɔ ńwógé nyam echě élóntɛ́né éláán, átîntê e échê nyam éniin ehɔ́beʼ aá, “Hyǎg!” Hɛ́ɛ ńnyíné hɔ́sɛ echě ehíneʼ. Mod awě andií chɔ́ anwálé kílo á ekáá.
5 Quando abriu o terceiro selo, ouvi o terceiro ser vivente dizer: Vem! E olhei, e eis um cavalo preto; e o que estava montado nele tinha uma balança na mão.
6 Dɔ́ɔ ńwógé ehɔ́b nɛ̂ŋgáne ehɔ́b éche ébídé átîntê e échê nyam éniin, éhɔ́be nɛ́n aá, “Asii á ngun ahɔ́g ngɛ̂n áyə̄l e nsábe mé nsɔ́n mé epun é bǐn ne mesii mé báli méláán ḿme méelɛle nkun áyə̄l e nsábe mé epun é bǐn. Boŋ pɛn mod eebébté mǒl ne mǐm.”
6 E ouvi como que uma voz no meio dos quatro seres viventes, que dizia: Um queniz de trigo por um denário, e três quenizes de cevada por um denário; e não danifiques o azeite e o vinho.
7 Dɔ́ɔ ane Mwǎn-a-Ńdyɔŋ ḿ mbód ádíbpé edibɛn éche élóntɛ́né éʼniin. Hɛ́ɛ ńwógé nyam echě elóntɛ́né éniin ehɔ́beʼ aá “Hyǎg!”
7 Quando abriu o quarto selo, ouvi a voz do quarto ser vivente dizer: Vem!
8 Hɛ́ɛ ńnyíné hɔ́sɛ echě edé mbále. Mod awě andií chɔ́ béchə́géʼáá mɔ́ bán Kwééd, Mbwɔ́g e kwéédɛ-ʼɛ áhīdē mɔ́ ámbīd. Bêmbɛ̌ bɔ́ ngíne âkamlɛn epɛd é nkǒŋsé ehɔ́g átîntê eʼpɛd éniin. Bénhɔ̄b bán ábɛnlad nkwáté, nzaa, nkole ne eʼloo nyam áwúɛne bad, á nkǒŋsé te.
8 E olhei, e eis um cavalo amarelo, e o que estava montado nele chamava-se Morte; e o inferno seguia com ele; e foi-lhe dada autoridade sobre a quarta parte da terra, para matar com a espada, e com a fome, e com a peste, e com as feras da terra.
9 Dɔ́ɔ ane Mwǎn-a-Ńdyɔŋ ḿ mbód ádíbpé edibɛn éche élóntɛ́né éʼtáan. Hɛ́ɛ ńnɔ́né á menyán mé eʼtwɛ́ sé, boŋ ńnyīnēʼ eʼdəə́dəŋ ábɛ̄ bad ábe bénwūūʼɛ́ áyə̄le békáléʼáá eyale é Dyǒb béhɔ̄bē-ʼɛ mam mé mbále tə̂ŋgɛne Dyǒb nyaa eche sébíí bán mbále chɔ́ edé.
9 Quando abriu o quinto selo, vi debaixo do altar as almas dos que tinham sido mortos por causa da palavra de Deus e por causa do testemunho que deram.
10 Ábê eʼdəə́dəŋ éʼhɔ́béʼáá ne ehɔ́b éche échə́gké bán, “A-Sáŋ Dyǒb a Ngum, wɛ awě esáá ebɛ́-ʼɛ mbále, kə́ə́ŋse póndé ehéé wɛ́kāādtē bad bé nkǒŋsé boŋ ékūn mekií ḿmɛ̄d ḿme bésyɔ́gé?”
10 E clamaram com grande voz, dizendo: Até quando, ó Soberano, santo e verdadeiro, não julgas e vingas o nosso sangue dos que habitam sobre a terra?.
11 Hɛ́ɛ bébágé bɔ́ mod tɛ́ɛ́ mengombe ḿme mépúbeʼ, béláá-ʼɛ bɔ́ bán bésine mwǎmpīn ḿ póndé, kə́ə́ŋ ne á póndé eche mesoŋgé mé baányaŋ bé bembəledɛ ne baányaŋ bé Krǐsto mɛ́lōnnē, ábe bɛ́wūūʼɛ́ bɔ́mpē melemlem ngáne bénwūūʼɛ́ bɔ́.
11 E foram dadas a cada um deles compridas vestes brancas e foi-lhes dito que repousassem ainda por um pouco de tempo, até que se completasse o número de seus conservos, que haviam de ser mortos, como também eles o foram.
12 Dɔ́ɔ ane Mwǎn-a-Ńdyɔŋ ḿ mbód ádíbpé edibɛn éche élóntɛ́né ntóób. Hɛ́ɛ ńnyíné ngáne ndɔɔb énə́ŋnédé ne ngíne, enyɛn-nɛ énhīn bwâmbwam, ngɔn esyəə́l-lɛ éyəgeʼ nɛ́ɛ mekií.
12 E vi quando abriu o sexto selo, e houve um grande terremoto; e o sol tornou-se negro como saco de cilício, e a lua toda tornou-se como sangue;
13 Betintinɛ bénhūn á nkǒŋsé ngáne eʼpum éʼ mɛl éʼsoodɛɛ́ nchɔle áde epub éságté alín á bwɛl.
13 e as estrelas do céu caíram sobre a terra, como quando a figueira, sacudida por um vento forte, deixa cair os seus figos verdes.
14 Abobe dénnyōŋ nɛ̂ŋgáne bédə́ə́ nhíbe ń kálag áte ḿme bénnyīīʼɛ́ áte. Mbɔɔd ésyə̄ə̄l ne mbwɔ́g ésyə̄ə̄l éche mendíb mélə́ŋnédé bênhidé á eʼdii.
14 E o céu recolheu-se como um livro que se enrola; e todos os montes e ilhas foram removidos dos seus lugares.
15 Hɛ́ɛ kə̂ŋ é nkǒŋsé, ndəle é bad, bad bémbáá bé sə́nze, behɔn bé bad, ngíne é bad, betâŋ ne kunze békóŋgé yə̌l á pwɔ́g é meláá tê ne á meláá ḿme mébédé á mbɔɔd mǐn.
15 E os reis da terra, e os grandes, e os chefes militares, e os ricos, e os poderosos, e todo escravo, e todo livre, se esconderam nas cavernas e nas rochas das montanhas;
16 Béchə́géʼáá mbɔɔd ne meláá béhɔ̄bē bán “Nyéhûnted sé ámīn nyékútɛn sé âbɛl boŋ ane awě adé á atii dé nkamlɛn eenyíné sé, meliŋgá mé Mwǎn-a-Ńdyɔŋ ḿ mbód-tɛ méepiidé sé.
16 e diziam aos montes e aos rochedos: Caí sobre nós, e escondei-nos da face daquele que está assentado sobre o trono, e da ira do Cordeiro;
17 Epun é ebébtéd éche ḿmāb meliŋgá mébídɛɛ́ áwed émáá apɛ, modmod éehɛnlé-ʼaá chɔ́ atə̂ŋgɛn.”
17 porque é vindo o grande dia da ira deles; e quem poderá subsistir?
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Apocalipse 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.