Rute 1
Tai Dam (BLT) vs VC
1 Nẳng pang ꞌpứng phủ cốc ꞌpá ꞌtuốn uôn ꞌdệt dú nẳng phén đin ꞌmướng ꞌI‑ꞌsa‑ên, đảy ứt dák khảu#lai. ꞌSướng ꞌnặn ꞌmí phủ ꞌchái#ꞌnưng dú nẳng bản Bết‑ꞌlê‑ꞌhêm ꞌmướng Du‑đa chắng au ꞌlụk ꞌmía ꞌpai#sia, pay dú sắc ꞌdan đaư nẳng phén đin ꞌmướng ꞌMô‑áp.
1 No tempo que governavam os juízes, sobreveio uma fome na terra. Um homem partiu de Belém de Judá, com sua mulher e seus dois filhos, indo morar nos campos de Moab.
2 Phua ꞌchư Ê‑ꞌli‑ꞌmê‑lếc, ꞌmía ꞌchư ꞌNa‑ô‑ꞌmi, ꞌmí ꞌlụk ꞌchái ꞌchư ꞌMa‑ꞌlôn, cắp Ki‑ꞌli‑ôn, sau pên ꞌcốn ꞌhọ ꞌsóng Ê‑ꞌpha‑ꞌla‑ꞌtha. Cuông ꞌchớ sau đang dú nẳng ꞌmướng ꞌMô‑áp,
2 Chamava-se Elimelec, e sua mulher Noêmi; seus dois filhos chamavam-se Maalon e Quelion; eram efrateus de Belém de Judá. Chegados à terra de Moab, estabeleceram-se ali.
3 Ê‑ꞌli‑ꞌmê‑lếc ꞌcọ mết#ꞌchua, ꞌnhắng ꞌto sam ꞌme ꞌlụk hák#dú.
3 Elimelec, marido de Noêmi, morreu, deixando-a com seus dois filhos.
4 Lăng ꞌmá ꞌlụk ꞌchái ꞌtếng song phaư#ꞌcọ au ꞌmía ꞌcốn ꞌMô‑áp, phủ#ꞌnưng ꞌchư#ꞌLụt, phủ#ꞌnưng ꞌchư Ô‑pa. ꞌChúa ꞌhướn ꞌNa‑ô‑ꞌmi dú hẳn dáo síp#pi,
4 Estes casaram com mulheres moabitas, chamadas uma Orfa e outra Rute. Viveram lá aproximadamente dez anos.
5 ꞌlụk ꞌchái ꞌtếng song ꞌcọ tai sia#máư, ꞌNa‑ô‑ꞌmi hák dú báu#ꞌmí phua báu#ꞌmí#ꞌlụk.
5 Maalon e Quelion morreram ficando Noêmi só, sem seus dois filhos e sem seu marido.
6 ꞌMe ꞌda khék ꞌchư ꞌva ꞌNa‑ô‑ꞌmi, cuông ꞌchớ dú nẳng phén đin ꞌmướng ꞌMô‑áp, chắng đảy ꞌnghín kháo đi ꞌva Chảu ꞌGiê‑ꞌhô‑ꞌva cóp ꞌphái bun hảư ꞌtáng bản cáu ꞌmướng lăng đảy khảu ꞌmạk mák#ꞌtứ. ꞌSướng ꞌnặn, ꞌNa‑ô‑ꞌmi chắng ꞌkhặn ꞌkháng ꞌpá ꞌlụk ꞌpạư ꞌtếng song ꞌnhại ꞌcứn ꞌmứa ha ꞌmướng Du‑đa#ꞌtoi.
6 Então, levantou-se Noêmi e partiu da região de Moab com suas duas noras, porque ouviu dizer que o Senhor tinha visitado o seu povo e lhe tinha dado pão.
7 ꞌMe ꞌda ꞌpọm song ꞌlụk ꞌpạư dú nẳng phén đin ꞌmướng ꞌMô‑áp đảy ók ꞌtáng ꞌmứa sú ꞌmướng Du‑đa cá phén đin ꞌmướng ꞌI‑ꞌsa‑ên.
7 Deixou, pois, aquele lugar onde habitara com suas duas noras e pôs-se a caminho de volta para a terra de Judá.
8 Cuông ꞌchớ sau ꞌtiếu ꞌtáng#ꞌmứa, ꞌme ꞌda chắng bók song ꞌpạư#ꞌva, “ꞌLụk#ꞌhới, ꞌkhạy su ꞌcứn pay sú ꞌhướn ha dảo ꞌếm ꞌpứng ꞌlụk#ꞌnớ. ꞌPứng ꞌlụk ꞌmí chaư quảng tó#ꞌda tó#phua phủ tai#pay. ꞌDa so Chảu ꞌGiê‑ꞌhô‑ꞌva ꞌchoi phớng ꞌdứa ꞌpứng#ꞌlụk.
8 Ide, voltai para a casa de vossa mãe, disse ela às suas noras. O Senhor use convosco de misericórdia, como vós usastes com os que morreram e comigo!
9 So Chảu ꞌGiê‑ꞌhô‑ꞌva cóp ꞌphái bun hảư ꞌpứng ꞌlụk ha ꞌhướn máư đảy sáng bang#ꞌnớ.”
9 Que ele vos conceda paz em vossos lares, cada uma em casa de seu marido! E beijou-as. Elas puseram-se a chorar:
10 ꞌtếng ꞌvạu#ꞌva, “ꞌPứng ꞌlụk ꞌchí pay dú bản cáu ꞌmướng lăng ꞌtoi#ꞌda.”
10 Nós iremos contigo para o teu povo, disseram elas.
11 ꞌLẹo ꞌme ꞌda chắng ꞌvạu ỏn sau#ꞌva, “ꞌLụk#ꞌhới, hảư ꞌcứn sú ꞌhướn ha ꞌếm su#ꞌnớ. Su chắng ꞌchí pay ꞌtoi ꞌda ꞌdệt săng#ꞌlế? Báu ꞌchư ꞌda ꞌnhắng ꞌchí ꞌmí ꞌlụk ꞌchái ꞌvạy hảư pên phua su máư cá#đaư.
11 Ide, minhas filhas, replicou Noêmi. Por que haveis de vir comigo? Porventura tenho eu ainda em meu seio filhos que possam tornar-se vossos maridos?
12 ꞌCứn ꞌmứa ꞌhướn su#ꞌnớ. ꞌDa thảu lai#ꞌlẹo, báu au phua máư ꞌlẹo#lo. Thả#ꞌva ꞌda ꞌchí au phua cuông ꞌcứn ꞌnị tam ꞌquám pháư, hảư ꞌmí ꞌlụk#ꞌchái,
12 Voltai, minhas filhas, porque já estou demasiado velha para casar-me de novo. E ainda que eu tivesse alguma esperança, e que esta noite mesmo me fosse dado ter marido, e viesse a gerar filhos,
13 su ꞌcọ ꞌchí báu thả sau nháư pên phua su#đảy. Su ꞌcọ báu é pên mải dú#ꞌquá. ꞌViạk khí khôm khong ꞌda ꞌnhắng ꞌvén ꞌsứa#su, ꞌcọ ꞌpưa Chảu ꞌGiê‑ꞌhô‑ꞌva hảư ꞌda chuốp ꞌpọ ꞌluống ꞌhại#ꞌló.”
13 esperá-los-íeis crescer, sem vos casardes de novo, até que se tornassem grandes? Não, minhas filhas, minha dor é muito maior do que a vossa, porque a mão do Senhor pesou sobre mim.
14 Đảy ꞌnghín ꞌsướng ꞌnặn, ꞌlụk ꞌpạư ꞌtếng song khék hảy#khửn. ꞌNáng Ô‑pa phủ pên ꞌnọng ꞌpạư chắng cót#ꞌcó, sắng ꞌme ꞌda ꞌlẹo páy ꞌlá ꞌcứn pay#ꞌhướn. ꞌPạư phủ cốc ꞌchư ꞌnáng ꞌLụt báu é háng ꞌme ꞌda#pay.
14 Então elas desataram de novo a chorar. Orfa beijou a sua sogra, porém Rute não quis separar-se dela.
15 ꞌSướng ꞌnặn ꞌNa‑ô‑ꞌmi chắng ꞌvạu cắp ꞌnáng ꞌLụt máư#ꞌva, “ꞌNọng ꞌlúa ꞌcứn pay bản cáu ꞌmướng lăng sú ꞌpi ꞌnọng cắp ꞌthớn théng sau#ꞌlẹo. ꞌLụk ꞌcứn pay sắp ꞌmắn#ꞌí.”
15 Eis que tua cunhada voltou para o seu povo e para os seus deuses, disse-lhe Noêmi; vai com ela.
16 ꞌNáng ꞌLụt tóp ꞌme ꞌda#ꞌva, “ꞌNhá chăm ꞌlụk pay háng sia ꞌda#ꞌí. Pay ꞌtáng đaư ꞌlụk ꞌcọ ꞌchí pay#ꞌtoi, dú bón đaư ꞌcọ ꞌchí dú ꞌtoi ꞌda#ꞌló. ꞌPi ꞌnọng ꞌchựa sai ꞌda ꞌcọ pên ꞌpi ꞌnọng ꞌchựa sai#ꞌlụk. ꞌDa dú cuông ꞌhôm ꞌngáu Chảu Pua ꞌPhạ, ꞌlụk ꞌchí so dú#ꞌtoi.
16 Não insistas comigo, respondeu Rute, para que eu te deixe e me vá longe de ti. Aonde fores, eu irei; aonde habitares, eu habitarei. O teu povo é meu povo, e o teu Deus, meu Deus.
17 ꞌDa mết ꞌlới dú bón#đaư, ꞌlụk so tai phăng dú bón#ꞌnặn. ꞌVện sia ꞌto ꞌvến#tai, ꞌva hák ꞌmí khu săng pắt hảư ꞌlụk pay háng sia#ꞌda, ꞌcọ so Chảu ꞌGiê‑ꞌhô‑ꞌva hảư ꞌlụk thứk ꞌtội#nắc.”
17 Na terra em que morreres, quero também eu morrer e aí ser sepultada. O Senhor trate-me com todo o rigor, se outra coisa, a não ser a morte, me separar de ti!
18 ꞌSướng ꞌnặn, ꞌNa‑ô‑ꞌmi chắng hên chaư ꞌlụk ꞌpạư so dú ꞌtoi báu#nhá, ꞌmắn ꞌdiến báu ꞌvạu#săng.
18 Ante tal resolução, Noêmi não insistiu mais.
19 ꞌLẹo ꞌme ꞌda ꞌlụk ꞌpạư chắng pay ꞌhọt bản Bết‑ꞌlê‑ꞌhêm. ꞌMưa sau pay ꞌhọt#ꞌlẹo, ꞌtếng#cá bản phaư#ꞌcọ tứn#đủng. ꞌPứng ꞌme ꞌnhính cuông bản chắng tham, “Chảu ꞌmen pả ꞌNa‑ô‑ꞌmi#báu?”
19 Seguiram juntas o seu caminho até Belém; ali chegando, comoveu-se toda a cidade; as mulheres diziam.: Eis aí Noêmi!
20 ꞌNa‑ô‑ꞌmi tóp sau#ꞌva, “ꞌNhá khék khỏi ꞌNa‑ô‑ꞌmi ꞌtọn#ꞌnớ, khék khỏi ꞌchư ꞌMa‑ꞌla thôi, ꞌpưa ꞌva Chảu Pua ꞌPhạ phủ ꞌmí ꞌquiến sung sút sống ꞌluống ꞌtộc khôm ꞌmá hảư#khỏi.
20 Não me chameis mais Noêmi, replicou ela, mas chamai-me Mara; porque o Todo-poderoso me encheu de amargura.
21 ꞌMưa ꞌchớ ók ꞌmướng pay ꞌcọ ꞌmí ꞌpiếng#ꞌpó, hák Chảu ꞌGiê‑ꞌhô‑ꞌva hảư khỏi ꞌcứn ꞌmá song phá ꞌmứ páu#thôi. ꞌChí khék khỏi ꞌNa‑ô‑ꞌmi săng#máư, ꞌpưa ꞌva Chảu ꞌGiê‑ꞌhô‑ꞌva phủ ꞌmí ꞌquiến sung sút hảư khỏi chuốp ꞌluống ꞌhại ꞌsướng ꞌviạk khí khôm khong khỏi ꞌnị#lo.”
21 Parti com as mãos cheias, e o Senhor fez-me voltar com as mãos vazias. Por que me chamais Noêmi, se o Senhor se declarou contra mim e o Onipotente me inundou de aflição?
22 ꞌSướng ꞌnặn ꞌNa‑ô‑ꞌmi pay dú cá phén đin ꞌmướng ꞌMô‑áp đảy ꞌcứn ꞌmứa ha bản Bết‑ꞌlê‑ꞌhêm phén đin ꞌmướng ꞌI‑ꞌsa‑ên, ꞌpọm cắp ꞌlụk ꞌpạư ꞌchư ꞌnáng ꞌLụt ꞌcốn ꞌMô‑áp. Sau ꞌmứa ꞌhọt ꞌcọ ꞌmen ꞌnhám kiếu#khảu.
22 Foi assim que voltaram dos campos de Moab, Noêmi e sua nora Rute, a moabita. Chegaram a Belém quando se começava a segar a cevada.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Rute 1, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.