Atos 18
Tai Dam (BLT) vs NVT
1 Lăng ꞌmá, ꞌtan Pôn đảy ók ꞌmướng ꞌA‑ꞌthen pay cá ꞌmướng Cô‑ꞌlin‑ꞌthô.
1 Algum tempo depois, Paulo deixou Atenas e foi para Corinto.
2 ꞌTan ꞌpọ ꞌcốn ꞌDiu phủ#ꞌnưng ꞌchư ꞌA‑ki‑ꞌla, pên ꞌcốn ꞌmướng Pôn‑tô, ꞌmía ꞌchư Pi‑ꞌsa‑ki‑ꞌla, phua ꞌmía sau hính ꞌnhại ꞌmá té cá phén đin ꞌmướng ꞌI‑ta‑ꞌli, ꞌpưa#ꞌva Chảu Cai‑ꞌsa ꞌchư Ca‑ꞌla‑đia đảy ók ꞌquám sắng hảư ꞌcốn ꞌDiu ꞌpai ók sia ꞌmướng Lôm#mết. ꞌTan Pôn chắng pay ha phua ꞌmía#sau.
2 Ali encontrou um judeu chamado Áquila, natural do Ponto, que havia chegado recentemente da Itália com sua esposa, Priscila, depois que Cláudio César expulsou todos os judeus de Roma.
3 Sau pên ꞌchang ꞌdệt túp phả ꞌsướng điêu ꞌtan#Pôn, ꞌsướng ꞌnặn ꞌtan chắng ꞌdặng dú nẳng#sau, ꞌdệt ꞌviạk ꞌtoi#căn.
3 Paulo foi morar e trabalhar com eles, pois eram fabricantes de tendas, como ele.
4 ꞌChu ꞌmự ꞌdặng ꞌcắm ꞌtan Pôn ꞌcọ khảu pay ổ ꞌtố bók son nẳng cuông ꞌhướn ꞌsúm ꞌcốn#ꞌDiu, chướng ꞌchứa sau kéng ꞌcốn Ca‑ꞌlịch khảu ꞌmá#ꞌchưa.
4 Todos os sábados, Paulo ia à sinagoga e buscava convencer tanto judeus como gregos.
5 ꞌMưa ꞌtan ꞌSi‑ꞌla cắp ꞌtạo Ti‑ꞌmô‑ꞌthiêu ꞌmá té tỉnh ꞌMa‑kê‑đô‑ꞌnia ꞌlẹo, ꞌtan Pôn ꞌmí ꞌto ꞌkhớng nả ꞌviạk páo ꞌquám Chảu Pua#ꞌPhạ, nhẳn pên chứng páo hảư ꞌcốn ꞌDiu ꞌhụ#ꞌva, Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌmen Chảu ꞌKha‑ꞌlịt ꞌtẹ.
5 Depois que Silas e Timóteo chegaram da Macedônia, Paulo se dedicou totalmente à pregação da palavra e testemunhava aos judeus que Jesus era o Cristo.
6 ꞌChớ ꞌcốn ꞌDiu khắt khoang ꞌtếng pák đu#ꞌngai, ꞌtan Pôn ꞌcọ ꞌpứ sửa sáư pên ꞌnéo báu#sôm chaư#sau, “Khỏi đảy ꞌmá bók ꞌlẹo su ꞌcọ báu#ꞌchưa, ꞌkhạy hảư ꞌtội ꞌchọ tai tốc sáư hua#su, tẳng té ꞌnị pay#nả, khỏi ꞌchí pay bók son ꞌcốn táng ꞌphắn#thôi.”
6 Mas, quando eles se opuseram a Paulo e o insultaram, ele sacudiu o pó da roupa e disse: “Vocês são responsáveis por sua própria destruição! Eu sou inocente. De agora em diante, pregarei aos gentios”.
7 ꞌTan Pôn chắng ꞌpai ók sia ꞌhướn ꞌsúm ꞌcốn ꞌDiu ꞌlẹo khảu pay [bók son] dú nẳng ꞌhướn ꞌtan Ti‑ô Du‑ꞌsa‑tô pên ꞌcốn ꞌhụ vảy ꞌháu Chảu Pua#ꞌPhạ, ꞌhướn ꞌmắn dú ꞌkém sảng ꞌhướn ꞌsúm ꞌcốn#ꞌDiu.
7 Então saiu dali e foi à casa de Tício Justo, um gentio temente a Deus que morava ao lado da sinagoga.
8 ꞌLẹo ꞌtan Ki‑ꞌsa‑pô phủ pên cốc ꞌhướn ꞌsúm ꞌcốn#ꞌDiu, ꞌtếng#cá ꞌchúa ꞌhướn ꞌtan ꞌmá ꞌchưa ꞌGiê‑ꞌsu phủ pên Chảu#Chom. Lai ꞌcốn ꞌmướng Cô‑ꞌlin‑ꞌthô đảy ꞌphắng ꞌquám ꞌtan Pôn bók son ꞌlẹo sau ꞌcọ au căn ꞌchưa Chảu ꞌGiê‑ꞌsu, chắng ꞌdệt ꞌhịt bắp‑ti‑sa‑ꞌma.
8 Crispo, o líder da sinagoga, e toda a sua família creram no Senhor. Muitos outros em Corinto também ouviram Paulo, creram e foram batizados.
9 — ausente —
9 Certa noite, o Senhor falou a Paulo numa visão: “Não tenha medo! Continue a falar e não se cale,
10 — ausente —
10 pois estou com você, e ninguém o atacará nem lhe fará mal, porque muita gente nesta cidade me pertence”.
11 ꞌSướng ꞌnặn ꞌtan Pôn chắng dú nẳng ꞌmướng Cô‑ꞌlin‑ꞌthô đảy pi#ꞌnưng hốc#bươn, bók ꞌquám Chảu Pua ꞌPhạ hảư dên ꞌpay ꞌmướng ꞌnặn#ꞌphắng.
11 Então Paulo permaneceu ali um ano e meio, ensinando a palavra de Deus.
12 Pang án ꞌnhá ꞌKha‑ꞌli‑ôn khửn téng đa tỉnh ꞌA‑ꞌkha‑da, ꞌpứng ꞌcốn ꞌDiu ꞌpọm chaư căn tó ꞌsốn ꞌtan#Pôn, ꞌdiến pắt au ꞌtan pay ha bón ꞌván#ꞌviạk,
12 Quando Gálio se tornou governador da Acaia, alguns judeus se levantaram contra Paulo e o levaram diante do governador para ser julgado.
13 ꞌlẹo ꞌcọ ha ꞌquám sáư ꞌtan#ꞌva, “Phủ ꞌnị ꞌchuốn dên ꞌpay vảy ꞌháu Chảu Pua ꞌPhạ ꞌnéo phít ꞌluống#ꞌtáng.”
13 Eles o acusaram de convencer as pessoas a adorar a Deus de maneira contrária à lei judaica.
14 ꞌTan Pôn đang ꞌchí ꞌvạu, án ꞌnhá ꞌKha‑ꞌli‑ôn ꞌdiến ꞌvạu hảư ꞌcốn ꞌDiu#ꞌva, “ꞌNéo ꞌcốn ꞌDiu su#ꞌhới, ꞌva su ꞌchí ꞌvạu ꞌmá ꞌtáng ꞌván ꞌviạk ꞌcốn ꞌmí ꞌtội ꞌhứ#ꞌva ꞌcốn ꞌdệt ác ꞌhại#ꞌló, ꞌcọ ꞌchí hảư khỏi ứt chaư ꞌphắng su ꞌvạu#dú.
14 Mas, assim que Paulo começou a apresentar sua defesa, Gálio se voltou para os acusadores e disse: “Ouçam, judeus! Se sua queixa envolvesse algum delito ou crime grave, eu teria motivo para aceitar o caso.
15 Hák ăn ꞌnị lỏ#pên ꞌviạk ꞌcại thiêng căn nẳng khót nẳng ꞌchư nẳng ꞌquám sắng bók son ꞌhịt ꞌkhóng su#thôi, khỏi ꞌnị ꞌcọ ꞌchí báu#pên phủ ta ꞌván hảư#su, hảư su hák pay ta ꞌván căn#ꞌnớ.”
15 Mas, como se trata apenas de uma questão de palavras e nomes e da sua lei, resolvam isso vocês mesmos. Recuso-me a julgar essas coisas”.
16 ꞌLẹo án ꞌnhá chắng sắp ꞌpứng ꞌcốn ꞌDiu ꞌnặn ók pay sia bón ta ꞌván#ꞌviạk.
16 E os expulsou do tribunal.
17 Dên ꞌpay ꞌdiến au căn pắt ꞌtan ꞌSô‑ꞌsa‑ten phủ pên cốc ꞌhướn ꞌsúm ꞌcốn ꞌDiu ꞌnặn ꞌmá ꞌtặp ti tó nả bón ta ꞌván#ꞌviạk, án ꞌnhá ꞌKha‑ꞌli‑ôn ꞌcọ báu#kiểu săng nẳng ꞌpứng ꞌviạk#ꞌnặn.
17 A multidão agarrou Sóstenes, o novo líder da sinagoga, e o espancou ali mesmo, no tribunal. Gálio, no entanto, não se importou com isso.
18 ꞌTan Pôn ꞌdặng dú nẳng ꞌmướng Cô‑ꞌlin‑ꞌthô hơng lai#ꞌmự, chắng páy ꞌlá ꞌpi ꞌnọng phủ ꞌchưa Chảu ꞌGiê‑ꞌsu [pay cá ꞌmướng Kên‑ꞌkhê‑ay]. ꞌMưa ꞌchớ ꞌnhắng dú nẳng ꞌmướng Kên‑ꞌkhê‑ay, ꞌtan ꞌcọ đảy tắt phôm sia [ꞌtoi ꞌhịt ꞌkhóng ꞌcốn ꞌDiu] ꞌchớ ꞌdệt ꞌlẹo nả ꞌviạk đảy chao ꞌhẹn tó nả Chảu Pua ꞌPhạ ꞌsướng#đaư. ꞌLẹo ꞌtan chắng khảu ꞌhứa khảm ꞌnặm bể pay cá tỉnh ꞌSi‑ꞌlia. ꞌTan ꞌA‑ki‑ꞌla kéng ꞌmía ꞌchư Pi‑ꞌsa‑ki‑ꞌla ꞌcọ pay#ꞌtoi.
18 Paulo ainda permaneceu em Corinto por algum tempo. Então se despediu dos irmãos e foi a Cencreia, onde raspou a cabeça, de acordo com o costume judaico para marcar o fim de um voto. Em seguida, partiu de navio para a Síria, levando consigo Priscila e Áquila.
19 ꞌMưa pay ꞌhọt ꞌmướng Ê‑ꞌphê‑ꞌsô ꞌlẹo ꞌtan Pôn ꞌcọ páy ꞌlá phua ꞌmía sau nẳng ꞌmướng#ꞌnặn. ꞌTan lỏ#khảu pay ổ ꞌtố bók son ꞌcốn ꞌDiu nẳng ꞌhướn ꞌsúm#sau.
19 Chegaram ao porto de Éfeso, onde Paulo os deixou. Enquanto estava ali, foi à sinagoga para debater com os judeus.
20 ꞌPứng sau ꞌmới ꞌtan ꞌdặng nẳng sắc ꞌdan đaư#cón, hák ꞌtan ꞌcọ ꞌcọp sau#sia.
20 Eles pediram que ficasse mais tempo, mas ele recusou.
21 ꞌChớ ꞌtan páy ꞌlá ꞌcọ đảy bók#sau, “ꞌVa Chảu Pua ꞌPhạ sôm chaư hảư#ꞌmá, khỏi chắng ꞌchí ꞌcứn ꞌmá ha ꞌpi ꞌnọng máư#ꞌnớ.” ꞌLẹo ꞌtan ꞌcọ khảu ꞌhứa ók ꞌmướng Ê‑ꞌphê‑ꞌsô pay.
21 Ao despedir-se, Paulo disse: “Voltarei depois, se Deus quiser”. Então zarpou de Éfeso.
22 ꞌMứa ꞌhọt ꞌta ꞌhứa ꞌmướng Cai‑ꞌsa‑ꞌlia ꞌlẹo, ꞌtan ꞌdiến ók ꞌmứa dam tham kháo ꞌsúm ꞌhốm Chảu ꞌGiê‑ꞌsu [nẳng ꞌmướng ꞌGiê‑ꞌlu‑ꞌsa‑ꞌlêm]. ꞌLẹo chắng ók pay cá ꞌmướng Ăn‑ti‑ô.
22 A parada seguinte foi no porto de Cesareia, de onde subiu a Jerusalém e visitou a igreja. Em seguida, voltou para Antioquia.
23 ꞌTan Pôn ꞌdặng dú nẳng ꞌmướng Ăn‑ti‑ô đảy kỉ ꞌdan ꞌlẹo ꞌcọ ók pay cá tỉnh ꞌKha‑ꞌla‑tia kéng tỉnh ꞌPhi‑ꞌkhia, ꞌlẹo pay bók son lom ꞌmướng hảư ꞌpứng ꞌcốn ꞌtoi ꞌtáng Chảu ꞌGiê‑ꞌsu mẳn chaư ꞌchưa khửn#tứm.
23 Depois de passar algum tempo ali, voltou pela Galácia e pela Frígia, visitando e fortalecendo todos os discípulos.
24 ꞌMí ꞌcốn ꞌDiu phủ ꞌnưng ꞌchư ꞌA‑pô‑ꞌlô, pên ꞌcốn ꞌmướng ꞌA‑ꞌlệc‑ꞌsăn‑đia, đảy pay ꞌmướng Ê‑ꞌphê‑ꞌsô. ꞌTan pên ꞌcốn ꞌchang pák ꞌchang#ꞌvạu, ꞌhụ ꞌpặp ꞌchiến ꞌquám Chảu Pua ꞌPhạ ꞌnặn#đi.
24 Enquanto isso, chegou a Éfeso vindo de Alexandria, no Egito, um judeu chamado Apolo. Era um orador eloquente que conhecia bem as Escrituras.
25 ꞌTan đảy ép ꞌhụ ꞌluống ꞌtáng ꞌGiê‑ꞌsu phủ pên Chảu Chom ꞌmá cón#ꞌlẹo, ꞌtan sút chaư páo bók son ꞌtáng Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌtoi ꞌnéo#ꞌmen. Hák#ꞌva ꞌviạk ꞌhịt bắp‑ti‑sa‑ꞌma ꞌnặn, ꞌtan ꞌcọ ꞌhụ ꞌto pang Dô‑ꞌhăn đảy bók son ꞌvạy ꞌnặn#thôi.
25 Tinha sido instruído no caminho do Senhor e ensinava a respeito de Jesus com profundo entusiasmo e exatidão, embora só conhecesse o batismo de João.
26 ꞌTan ꞌA‑pô‑ꞌlô ꞌcọ ꞌmí chaư cả bók son nẳng ꞌhướn ꞌsúm ꞌcốn#ꞌDiu. ꞌMưa ꞌtan ꞌA‑ki‑ꞌla kéng ꞌmía ꞌchư Pi‑ꞌsa‑ki‑ꞌla đảy ꞌnghín ꞌtan ꞌvạu#ꞌlẹo, ꞌdiến tỏn au ꞌtan ꞌmá cá ꞌhướn#sau, kẻ ꞌluống ꞌtáng Chảu Pua ꞌPhạ hảư ꞌtan ꞌhụ chẻng tứm#máư.
26 Quando o ouviram falar corajosamente na sinagoga, Priscila e Áquila o chamaram de lado e lhe explicaram com mais exatidão o caminho de Deus.
27 ꞌLẹo ꞌtan ꞌA‑pô‑ꞌlô ngắm é khảm pay ꞌtáng tỉnh ꞌA‑ꞌkha‑da. ꞌPứng ꞌpi ꞌnọng phủ ꞌchưa Chảu ꞌGiê‑ꞌsu [nẳng ꞌmướng Ê‑ꞌphê‑ꞌsô] ꞌnặn ꞌcọ đi chaư é hảư ꞌtan#pay. Sau ꞌcọ tẻm sư phák pay ha ꞌpứng ꞌcốn ꞌtoi ꞌtáng Chảu ꞌGiê‑ꞌsu nẳng tỉnh ꞌA‑ꞌkha‑da hảư bớng ꞌdéng ꞌhặp tỏn#ꞌtan. ꞌSướng#ꞌnặn, ꞌmưa ꞌtan ꞌA‑pô‑ꞌlô pay ꞌhọt tỉnh ꞌA‑ꞌkha‑da, ꞌtan ꞌcọ đảy ꞌchoi ꞌpứng ꞌpi ꞌnọng phủ Chảu Pua ꞌPhạ phớng ꞌdứa hảư ꞌmá ꞌchưa Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌnặn lai#ꞌnéo,
27 Apolo queria percorrer a Acaia, e os irmãos de Éfeso o incentivaram. Escreveram uma carta aos discípulos de lá, pedindo que o recebessem bem. Ao chegar, foi de grande ajuda àqueles que, pela graça, haviam crido,
28 ꞌpưa#ꞌva ꞌtan đảy cố ꞌhéng ꞌtộ thiêng cắp ꞌpứng ꞌcốn ꞌDiu chao ꞌpẹ tó nả ꞌcốn ꞌtếng#lai, ꞌpơng inh nẳng ꞌpặp ꞌchiến ꞌquám Chảu Pua ꞌPhạ ꞌchị bók hảư ꞌhụ#ꞌva, Chảu ꞌGiê‑ꞌsu lỏ#ꞌmen Chảu ꞌKha‑ꞌlịt#ꞌtẹ.
28 pois, em debates públicos, refutava os judeus com fortes argumentos. Usando as Escrituras, demonstrava-lhes que Jesus é o Cristo.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 18, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.