Lucas 17
Nyɩhyɛ Fʋfɔlɛʼn (ANY) vs NVT
1 Ɛhɩ, Zozi kɔ han kɔ hele yɩ́ menian'n-mɔ kɛ: “Ɔ mgba man yɩ́ nwʋn, ngaa wɔ ɛbɛlɛ mɔ ɔ 'man menian'n-mɔ tɔ ɛtɛ nɩn anun ɔ. Nan munnzue hán sʋanlan m'ɔ kɔ man yɩ́ manngʋn kɔ tɔ ɛtɛ nɩn anun'n.
1 Jesus disse a seus discípulos: “Sempre haverá o que leve as pessoas a cair em pecado, mas que aflição espera quem causa a tentação!
2 Ɔ tɩ kpa man yɩ́ kɛ bɛ tʋ́ yɩ́ kɔmɩn ɛbʋɛ kpili kʋn bɛ jú yɩ́ bɛ tʋ́ asue jenvie nɩn anun. Ɔ le sʋ nvasʋɛ tala kɛ ɔ kɔ man mmatʋnman ɛhɩ-mɔ anun kʋn kɔ tɔ ɛtɛ nɩn anun'n.
2 Seria melhor ser lançado no mar com uma pedra de moinho amarrada ao pescoço que fazer um destes pequeninos pecar.
3 Yɩ́ ti, ɛmɔ síe bɛ́ nwʋn ye kpa o!
3 Portanto, tenham cuidado! “Se um irmão pecar, repreenda-o e, se ele se arrepender, perdoe-o.
4 Sɛ ɔ yɔ wɔ́ ɛtɛ kpɛ̂ nsʋ alɩhɩan kʋn anun an, yɩ́ kʋalaa m'ɔ kɔ yɔ'n, sɛ ɔ ba tʋ wɔ́ ɔ kan kɛ: ‘Mɩn 'kaci mɩ́n abalabɔ'n,’ sɛ ɔ yɔ yɩ́ sɔ a, yaci yɩ́ ɛtɛ'n ce yɩ́.”
4 Mesmo que ele peque contra você sete vezes por dia e, a cada vez, se arrependa e peça perdão, perdoe-o”.
5 Mmɔfʋɛ'n-mɔ kɔ han kɔ hele yɛ́ Mɩn kɛ: “Gua yɛ́ dedi nɩn asʋ.”
5 Os apóstolos disseram ao Senhor: “Faça nossa fé crescer!”.
6 Mɔ bɛ hanlɩn sɔ'n, yɛ́ Mɩn nwan: “Sɛ ɛmɔ le dedi mɔ yɩ́ kpili'n nʋn muntadɩ baa sɛ a, ɛmɔ kʋala se baka ɛhɩ kɛ: ‘Tu wɔ́ bʋ kɔ jinlan jenvie nɩn anun ɛlɔ.’ Baka sɔ'n 'tu yɩ́ bʋ ɔ kɔ jinlan jenvie nɩn anun ɛlɔ.”
6 O Senhor respondeu: “Se tivessem fé, ainda que tão pequena quanto um grão de mostarda, poderiam dizer a esta amoreira: ‘Arranque-se e plante-se no mar’, e ela lhes obedeceria.
7 Zozi nwan: “Yɛ bú yɩ́ kɛ ɛmɔ anun kʋn le yɩ́ akʋa kʋn. Yɩ́ akʋa sɔ'n di yɩ́ ebo nɩn asʋ junman anaan ɔ nɩan yɩ́ ayɛmʋa'n-mɔ asʋ. Sɛ ɔ nwun kɛ yɩ́ akʋa'n fi ebolo a a, asʋ ɔ 'kan kele yɩ́ kɛ: ‘Kan wɔ́ nwʋn, tanlan asɩ di like’?
7 “Quando um servo chega do campo depois de arar ou cuidar das ovelhas, o senhor lhe diz: ‘Venha logo para a mesa comer conosco’?
8 Ɔ ngan man sɔ. Nan ɔ 'kan kele yɩ́ akʋa'n kɛ: ‘Sesie mɩ́n like'n, kɔ kaci wɔ́ nwʋn bala yɩ mɩ́n alɩɛ dɩɛ'n man mɩ́n maan n ní n nʋ́n nzue. Sɛ mɩn yue a, ɛ kɔ li wɔ́ dɩɛ ɛ kɔ nʋn nzue.’
8 Não, ele diz: ‘Prepare minha refeição, apronte-se e sirva-me enquanto como e bebo. Você pode comer depois’.
9 Junman'n mɔ ɔ'a man yɩ́ akʋa nɩn a li'n, asɩ nâ nnʋn man nun.
9 E acaso o senhor agradece ao servo por fazer o que lhe foi ordenado?
10 Kɛ ɔ tɩ yɩ́ man ɛmɔ kʋsʋ nɩn ala'n. Sɛ ɛmɔ yue junman'n kʋalaa mɔ b'a hele ɛmɔ'n di a, ɛmɔ hán kɛ: ‘Yɛ tɩ ngʋa mgban, like m'ɔ sɛ kɛ yɛ yɔ'n yɛ̂ y'a yɔ ɔ.’”
10 Da mesma forma, quando vocês obedecem, devem dizer: ‘Somos servos inúteis; apenas cumprimos nosso dever’”.
11 Mɔ Zozi 'kɔ Zoluzalɛmʋn'n, ɔ sɩnlɩn Samali nʋn Galile ɛyɛ nɩn asʋ.
11 Dirigindo-se a Jerusalém, Jesus chegou à fronteira entre a Galileia e Samaria.
12 Anɩn ɔ ka kaan ju kulo kʋn asʋ, kokobefʋɛ bulu kɔ hɔ kɔ kpa yɩ́ atɩn. Bɛ jinlanlɩn mʋa,
12 Ao entrar num povoado dali, dez leprosos, mantendo certa distância,
13 anɩn bɛ lɛ tɩan bɛ kan kɛ: “Kpain Zozi, nwun yɛ́ nwʋn anwunnvoe!”
13 clamaram: “Jesus, Mestre, tenha misericórdia de nós!”.
14 Mɔ Zozi nwunlin bɛ́'n, ɔ kɔ han kɔ hele bɛ́ kɛ: “Ɛmɔ hɔ́ bɛ fá bɛ́ nwʋn bɛ héle tɛɛyɩfʋɛ'n-mɔ.” Mɛlɛ mɔ bɛ falɩ atɩn'n mɔ bɛ 'kɔ'n, bɛ́ nwʋn kɔ sa.
14 Ele olhou para eles e disse: “Vão e apresentem-se aos sacerdotes”. E, enquanto eles iam, foram curados da lepra.
15 Mɔ kokobefʋɛ bulu nɩn anun kʋn nwunlin kɛ yɩ́ nwʋn a sa'n, ɔ kɔ sa yɩ́ nzin. Ɔ 'ba a, anɩn ɔ lɛ tɩan ɔ yɩ Nyanmɩan ayɛ.
15 Um deles, ao ver-se curado, voltou a Jesus, louvando a Deus em alta voz.
16 Ɔ kɔ tutu kɔ tɔ Zozi aja nun, ɔ kɔ butu yɩ́ nyɩn asɩ, ɔ kɔ yɔ yɩ́ mo. Kanngʋ anɩn sʋanlan sɔ'n tɩ Samali sʋanlan.
16 Lançou-se a seus pés, agradecendo-lhe pelo que havia feito. Esse homem era samaritano.
17 Ɛhɩ a, Zozi nwan: “Bɛ́ kokobefʋɛ bulu'n, asʋ bɛ́ kʋalaa bɛ́ nwʋn a nza man ɔ? Nan kokobefʋɛ ngʋanlan ɛhɩnlɩn, bɛ halɩ bɛ́ dɩɛ nin?
17 Jesus perguntou: “Não curei dez homens? Onde estão os outros nove?
18 Bɛ́ nun bie fɩ́ɩ́ a nza a mma nyɩ man Nyanmɩan ayɛ kɛ ɛyɛfʋɛ ɛhɩ ala?”
18 Ninguém voltou para dar glórias a Deus, exceto este estrangeiro?”.
19 M'ɔ yɔlɩ sɔ yuelɩ'n, Zozi kɔ han kɔ hele kokobefʋɛ'n kɛ: “Jasʋ kɔ, wɔ́ dedi nɩn a le wɔ́ ngʋan.”
19 E disse ao homem: “Levante-se e vá. Sua fé o curou”.
20 Ɛlɛhʋn kʋn *Falisifʋɛ'n-mɔ kɛ bisa Zozi kɛ: “Cɩan benin yɛ̂ Nyanmɩan 'di yɩ́ belemgbin nɩn ɔ?”
20 Certo dia, os fariseus perguntaram a Jesus: “Quando virá o reino de Deus?”. Jesus respondeu: “O reino de Deus não é detectado por sinais visíveis.
21 Bɛ ngan man kɛ: ‘Ɛ 'nwun yɩ́’ anaan ‘Yɩ́ ahɩ’. Afɩ ɛmɔ nwún yɩ́ kɛ Nyanmɩan lɛ di yɩ́ belemgbin nɩn ɛmɔ afian ɛwa.”
21 Não se poderá dizer: ‘Está aqui!’ ou ‘Está ali!’, pois o reino de Deus já está entre vocês”.
22 Ɛhɩ anzin, Zozi kɔ han kɔ hele yɩ́ menian'n-mɔ kɛ: “Mɛlɛ'n 'ba ju mɔ cɩan kʋn ɛmɔ alʋa 'ba lɔ *Mân Baa'n, kʋsʋ ɛmɔ ngɔ nwun man yɩ́.
22 Então ele disse a seus discípulos: “Aproximam-se os dias em que desejarão ver o tempo do Filho do Homem, mas não o verão.
23 Menian'n-mɔ 'ba han kele ɛmɔ kɛ: ‘Bɛ nɩ́an, ɔ wɔ ɛwa o!’ anaan ‘Bɛ nɩ́an, ɔ wɔ ɛlɔ o!’ Bɛ kan sɔ a, nán bɛ tu bɛ́ bʋ bɛ nwanndi bɛ kɔ lɩka fɩ́ɩ́.
23 Dirão a vocês: ‘Vejam, lá está!’ ou ‘Aqui está ele!’, mas não os sigam.
24 Kɛmɔ nyanmɩan'n kpɛ mɩaɩn, ɔ fite ebue kʋn ɔ ta kɔ ebue kʋn'n, kɛ Mân Baa'n kʋsʋ ɛwalɛ cɩan'n 'ba yɔ yɩ́ nɩn anɩn.
24 Porque, assim como o relâmpago lampeja e ilumina o céu de uma extremidade a outra, assim será no dia em que vier o Filho do Homem.
25 Nan kʋsʋ ɔ di kɛ ɔ nwun yalɛ kpa, ɛsɛ ɔ di kɛ ajulisʋ menian'n-mɔ yɩ yɩ́ tʋ kʋalaaka.
25 Mas primeiro é necessário que ele sofra terrivelmente e seja rejeitado por esta geração.
26 “Ɛjɔlɛ m'ɔ walɩ Nowe mɛlɛ sʋ'n, ɛjɔlɛ sɔ'n kʋnmgba yɛ̂ ɔ 'ba a Mân Baa nɩn ɛwalɛ cɩan nɩn ɔ.
26 “Quando o Filho do Homem voltar, será como no tempo de Noé.
27 Dede m'ɔ juli cɩan mɔ Nowe 'fʋ meli nɩn anun, mɔ asuyie kpili'n 'bu asɩ ɔ kun menian'n-mɔ kʋalaatin'n, anɩn Nowe mɛlɛ sʋ menian'n-mɔ lɛ didi, bɛ lɛ nʋn nzan, bɛ lɛ jija bɛ́ nwʋn, ɛsɛ anɩn bɛ lɛ fa bɛ́ mma'n-mɔ ajaa.
27 Naqueles dias, o povo seguia sua rotina de banquetes, festas e casamentos, até o dia em que Noé entrou na arca e veio o dilúvio, que destruiu a todos.
28 “Mân Baa nɩn ɛwalɛ cɩan'n 'ba yɔ kɛ Lɔtʋ mɛlɛ sʋ. Lɔtʋ mɛlɛ sʋ, anɩn menian'n-mɔ lɛ didi, bɛ lɛ nʋn nzan, bɛ lɛ tunndo ninnge, bɛ lɛ tɔnɩn ninnge, bɛ lɛ dodua ninnge ɛsɛ anɩn bɛ lɛ sisi sua.
28 “E o mundo será como no tempo de Ló. O povo se ocupava de seus afazeres diários, comendo e bebendo, comprando e vendendo, cultivando e construindo,
29 Nan cɩan mɔ Lɔtʋ fi *Sodɔmʋn jasʋlɩ'n, Nyanmɩan manlɩn sɩ̂n esue ɔ nʋn like kʋn, ɔ ban nvan kɛ tui ndunmunlan, bɛ tɔlɩ gualɩ bɛ hunlin menian sɔ'n-mɔ kʋalaatin.
29 até o dia em que Ló deixou Sodoma. Então fogo e enxofre ardente caíram do céu e destruíram a todos.
30 “Cɩan mɔ Mân Baa'n 'ba yɩ yɩ́ nwʋn kele'n, kɛ ɛjɔlɛ'n 'ba yɔ yɩ́ nɩn anɩn.
30 Sim, tudo será como sempre foi até o dia em que o Filho do Homem for revelado.
31 Cɩan sɔ'n, sʋanlan m'ɔ kɔ fʋ kɔ tanlan yɩ́ sua nɩn ati sʋ'n, n'ɔ ju ɔ wʋlʋ sua nɩn anun ɔ fa yɩ́ ninnge'n m'ɔ wɔ ɛbɛlɛ'n. Sʋanlan kʋsʋ m'ɔ kɔ hɔ ebolo'n, n'ɔ sa yɩ́ nzin ɔ ba kulo.
31 Nesse dia, quem estiver na parte de cima da casa, não desça para pegar suas coisas. Quem estiver no campo, não volte para casa.
32 Ɛmɔ ati kácɩ Lɔtʋ ayɩ'n!
32 Lembrem-se do que aconteceu à esposa de Ló!
33 Sʋanlan m'ɔ tɩ ahyʋan ɔ kulo yɩ́ kunnun'n, ɔ nnyan man ngʋan. Nan sʋanlan mɔ eyuadɩ ɛtɛ ɛhɩ anun ɔ kulo ɛhɩnlɩn-mɔ ɔ bʋka bɛ́'n, sʋanlan sɔ'n, ɔ 'nyan nyanmɩansʋ ngʋan m'ɔ le man ayuelɩɛ'n.
33 Quem se apegar à própria vida a perderá; quem abrir mão de sua vida a salvará.
34 Mɩɩn kan mɩn kele ɛmɔ kɛ cɩan sɔ'n kɔngɔɛ, sɛ menian nnyuan la ɛbɛɛ kʋn asʋ a, bɛ nʋn kʋn kɔ, kʋn ka ɛbɛlɛ.
34 Naquela noite, duas pessoas estarão dormindo na mesma cama; uma será levada, e a outra, deixada.
35 Mmalasua nnyuan mɔ bɛ lɛ futu *bele bɛ yɩ yɩ́ fali'n, bɛ nʋn kʋn kɔ, kʋn ka ɛbɛlɛ.” [
35 Duas mulheres estarão moendo cereal no moinho; uma será levada, e a outra, deixada.
36 Mmelenzua nnyuan mɔ bɛ kɔ hɔ ebolo'n, bɛ nʋn kʋn kɔ, bɛ yaci kʋn.]
36 Dois homens estarão trabalhando juntos num campo; um será levado, e o outro, deixado”.
37 Zozi menian'n-mɔ kɔ bisa yɩ́ kɛ: “Yɛ́ Mɩn, anɩn nin lɩka dɩɛ yɛ̂ ɛjɔlɛ sɔ'n 'ba te ɔ?”
37 “Senhor, onde isso acontecerá?”, perguntaram os discípulos. Jesus respondeu: “Onde estiver o cadáver, ali se ajuntarão os abutres”.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 17, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.