João 6

Nyɩhyɛ Fʋfɔlɛʼn (ANY) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Ɛhɩ anzin, Zozi kɔ sa kɔ hɔ Galile mân nɩn anun ɛlɔ. Cɩan kʋn ɔ kɔ kpɛ Galile asue kpili'n mɔ bɛ fɛlɛ yɩ́ biekun kɛ *Tibeliadɩ'n, ɔ kɔ hɔ yɩ́ nzin ɛlɔ.
1 Depois disso, Jesus atravessou o mar da Galileia, conhecido também como mar de Tiberíades.
2 Menian dɔʋn kpa kɔ si yɩ́ sʋ, ɔ sanlɩn kɛ bɛ nwunlin asinbɛnwʋn ninnge m'ɔ yɔlɩ manlɩn nwuluwafʋɛ'n-mɔ anwʋn salɩ'n.
2 Uma grande multidão o seguia por toda parte, pois tinham visto os sinais que ele havia realizado ao curar os enfermos.
3 Zozi nʋn yɩ́ menian'n-mɔ kɔ fʋ kɔ tanlan bʋka kʋn asʋ.
3 Então Jesus subiu a um monte e sentou-se com seus discípulos.
4 Ɔ 'ba yɔ sɔ'n, anɩn Zufʋ'n-mɔ *Pakɩ elie'n ka kaan ju biekun.
4 Era quase tempo da festa judaica da Páscoa.
5 Ɛhɩ a, bɛ tɩ ɛbɛlɛ kaan mɔ ɔ 'kɔ bie'n, Zozi 'tʋ yɩ́ nyɩn nɩan an, menian dɔʋn kpa lɛ ba yɩ́ nwʋn, nán ɔ'a bisa Filipʋ kɛ: “Filipʋ, ninhan yɛ̂ yɛ 'nyan like yɛ to yɛ man menian nwala ɛhɩ di ɔ?”
5 Jesus logo viu uma grande multidão que vinha a seu encontro. Voltando-se para Filipe, perguntou: “Onde podemos comprar pão para alimentar toda essa gente?”.
6 Ɔ 'kan sɔ nán ɔ nɩan mɔ Filipʋ 'ba bua'n. Ɔ sanlɩn kɛ yɩ́ muonun ɔ sɩ like mɔ ɔ 'ba yɔ ɔ.
6 Disse isso para pôr Filipe à prova, pois já sabia o que ia fazer.
7 Filipʋ nwan: “Sɛ bɔbɔ yɛ fa jɛtɛ fufue mma ɛya nnyuan yɛ to kpaʋn an, ɔ nza man fɩ́ɩ́ mɔ bɛ́ nun kʋn biala nyan sin kaan sʋa di ɔ.”
7 Filipe respondeu: “Mesmo que trabalhássemos vários meses, não teríamos dinheiro suficiente para dar alimento a todos!”.
8 M'ɔ Filipʋ anʋan tɔlɩ'n, Zozi menian'n-mɔ anun kʋn, bɛ fɛlɛ yɩ́ Andele m'ɔ tɩ Simʋn Pɩɛlɩ anianman'n nwan:
8 Então um de seus discípulos, André, irmão de Simão Pedro, falou:
9 “Kpafɛlɛ kaan kʋn wɔ ɛwa, ɔ le *ɔlɩzʋ kpaʋn nnun nʋn ejue nnyuan. Nan kʋsʋ menian nwala ɛhɩ, nzukɛ yɛ̂ ɔ 'sa yɩ́ yɔ ɔ?”
9 “Aqui está um rapaz com cinco pães de cevada e dois peixes. Mas que adianta isso para tanta gente?”.
10 Zozi nwan: “Ɛmɔ mán menian'n-mɔ kʋalaa tɛ́tanlan asɩ.” Lɩka sɔ'n tɩ tɛtɛlɛ kpa, ndile dɔʋn kʋsʋ wɔ ɛbɛlɛ. Mɔ Zozi hanlɩn sɔ'n, bɛ́ kʋalaa bɛ kɔ tɛtanlan asɩ. Bɛ́ mɔ bɛ walɩ ɛbɛlɛ'n, mmelenzua mɔ bɛ wɔ bɛ́ nun'n, bɛ ju kɔ yɔ akpɩɩ nnun.
10 Jesus respondeu: “Digam ao povo que se sente”. Todos se sentaram na grama que cobria o monte. Só os homens eram cerca de cinco mil.
11 Zozi kɔ fa kpaʋn nnun'n ɔ kɔ la Nyanmɩan asɩ ɔ kɔ hye kɔ man bɛ́. Ɛsɛ ɔ kɔ fa ejue nnyuan'n ɔ kɔ la Nyanmɩan asɩ biekun ɔ kɔ hye kɔ man bɛ́. Sʋanlan kʋn biala nyanlɩn mɔ yɩ́ kunnun jɔ yɩ́ nwʋn ɔ lili.
11 Então Jesus tomou os pães, agradeceu a Deus e os repartiu entre o povo. Em seguida, fez o mesmo com os peixes. E todos comeram à vontade.
12 Mɔ bɛ́ kʋalaa bɛ yuelɩ didi'n, Zozi kɔ han kɔ hele yɩ́ menian'n-mɔ kɛ: “Ɛmɔ sɩ́sa yɩ́ bʋ'n mɔ ɔ'a ha'n, nán bɛ ju fɩ́ɩ́ bɛ tʋ.”
12 Depois que todos estavam satisfeitos, Jesus disse a seus discípulos: “Agora juntem os pedaços que sobraram, para que nada se desperdice”.
13 Ɔlɩzʋ kpaʋn nnun'n, bɛ lili dede m'ɔ halɩ yɩ́ bʋ mɔ Zozi menian'n-mɔ sɩsalɩ'n, ɔ tɩ ece mma bulu nʋn nnyuan.
13 Eles juntaram o que restou e encheram doze cestos com as sobras.
14 Mɔ menian'n-mɔ nwunlin asinbɛnwʋn like'n mɔ Zozi yɔlɩ'n, bɛ́ nwan: “Nyanmɩan *kpɔmanfʋɛ'n mɔ bɛ kan kɛ ɔ lɛ ba'n, sakpa, yɩ́ y'ɔ le bian ɛhɩka.”
14 Quando o povo viu Jesus fazer esse sinal, exclamou: “Sem dúvida ele é o profeta que haveria de vir ao mundo!”.
15 Mɔ Zozi nwunlin kɛ bɛ 'kpʋnndɛ bɛ fa yɩ́ bɛ sie bɛ́ belemgbin'n, yɩ́ ngʋnmɩn ɔ tɩlɩ yɩ́ nwʋn ɔ hɔlɩ bʋka nɩn asʋ ɛlɔ biekun.
15 Jesus sabia que pretendiam obrigá-lo a ser rei deles, de modo que se retirou, sozinho, para o monte.
16 Mɔ alɩ́ɛ'n tɔlɩ nun'n, Zozi menian'n-mɔ hɔlɩ asue nɩn anʋan ɛlɔ.
16 Ao entardecer, os discípulos de Jesus desceram à praia,
17 Bɛ kɔ fʋ ɛlɛɛ kʋn anun bɛ lɛ kpɛ asue'n bɛ kɔ Kapɛɛnawɔmʋn kulo nɩn asʋ. Ɔ 'ba yɔ sɔ'n, anɩn alɩ́ɛ nɩn a muan sʋ a yue, kʋsʋ Zozi a mma ndʋ man bɛ́.
17 entraram no barco e atravessaram o mar em direção a Cafarnaum. Quando escureceu, porém, Jesus ainda não tinha vindo se encontrar com eles.
18 Anɩn asutue kʋsʋ lɛ tu sɛlɛ kpa.
18 Logo, um vento forte veio sobre eles, e o mar ficou muito agitado.
19 Bɛ hanlɩn ɛlɛɛ'n bɛ hɔlɩ dede kɔ yɔ cilo nnun anaan nsian'n, anɩn Zozi nanndɩ asue nɩn anyɩnsʋ ɔ lɛ ba bɛ́ nwʋn ɛbɛlɛ. Ɛbɛlɛ ala, esulo kɔ han bɛ́, bɛ jʋnlɩn kɛ like bie ɔ.
19 Depois de remarem cinco ou seis quilômetros, de repente viram Jesus caminhando sobre o mar, em direção ao barco. Ficaram aterrorizados,
20 Nan m'ɔ walɩ dede m'ɔ ka kaan tʋ bɛ́'n, yɩ́ nwan: “Mɩ́n ɔ, nán bɛ sulo.”
20 mas ele lhes disse: “Sou eu! Não tenham medo”.
21 Sian'n m'ɔ hanlɩn sɔ'n, anɩn bɛ kulo kɛ bɛ fa yɩ́ ɛlɛɛ nɩn anun. Ɛbɛlɛ ala, bɛ kɔ si asɩ, bɛ kɔ ju lɩka mɔ bɛ lɛ kɔ'n.
21 Eles o receberam no barco e, logo em seguida, chegaram a seu destino.
22 Ɛhɩ, meninsʋnman'n mɔ bɛ halɩ asue nɩn anzin ɛlɔ'n nwunlin kɛ mɛlɛ mɔ Zozi menian'n-mɔ 'kpɛ asue'n, anɩn ɛlɛɛ kʋnmgba cein yɛ̂ ɔ si ɛbɛlɛ ɔ. Bɛ sɩ kɛ Zozi a nvʋ man nun bie, yɩ́ menian'n-mɔ angʋnmɩn ala yɛ̂ bɛ fʋlɩ nun bɛ hɔlɩ ɔ. Kʋsʋ mɔ alɩ́ɛ hɩnlɩn'n, meninsʋnman'n 'ba ju a, anɩn Zozi nnʋn man ɛbɛlɛ.
22 No dia seguinte, a multidão que tinha ficado do outro lado do mar viu que os discípulos haviam pegado o único barco dali e que Jesus não fora com eles.
23 Ɛlɛɛ mmie-mɔ kʋsʋ fi Tibeliadɩ kulo nɩn asʋ, bɛ kɔ a kɔ sisi m'ɔ mantan lɩka mɔ yɛ́ Mɩn lalɩ Nyanmɩan asɩ, ɔ falɩ kpaʋn'n manlɩn meninsʋnman'n lili'n.
23 Alguns barcos de Tiberíades se aproximaram do lugar onde o povo tinha comido os pães depois que o Senhor os abençoou.
24 Nan mɔ meninsʋnman'n nwunlin kɛ Zozi nʋn yɩ́ menian'n-mɔ nnʋn man ɛbɛlɛ'n, bɛ́ kʋsʋ bɛ kɔ fa ɛlɛɛ sɔ'n-mɔ bɛ kɔ hɔ Zozi ɛkpʋnndɛ Kapɛɛnawɔmʋn.
24 Quando a multidão viu que nem Jesus nem os discípulos estavam ali, todos entraram nos barcos e atravessaram para Cafarnaum, a fim de procurá-lo.
25 Menian'n-mɔ kɔ hɔ kɔ tʋ Zozi asue nɩn ebue kʋn ɛlɔ Kapɛɛnawɔmʋn kulo nɩn asʋ, bɛ́ nwan: “Labi, ɛ juli ɛwa cɩan benin?”
25 Encontraram-no do outro lado do mar e lhe perguntaram: “Rabi, quando o senhor chegou aqui?”.
26 Zozi nwan: “Mɩɩn kan yɩ́ ananhɔlɛ mɩn kele ɛmɔ kɛ nán kɛ asinbɛnwʋn ninnge'n mɔ ɛmɔ tɩ yɩ́ bʋ nɩn ati yɛ̂ ɛmɔ lɛ kpʋnndɛ mɩ́n ɔ. Nan kpaʋn'n mɔ ɛmɔ a li dede bɛ́ kʋ a yi'n, yɩ́ ti yɛ̂ ɛmɔ lɛ kpʋnndɛ mɩ́n ɔ.
26 Jesus respondeu: “Eu lhes digo a verdade: vocês querem estar comigo não porque entenderam os sinais, mas porque lhes dei alimento.
27 Alɩɛ'n m'ɔ sɛcɩ'n, ɛmɔ nán bɛ di yɩ́ nwʋn junman. Nan ɛmɔ lí alɩɛ'n m'ɔ man bɛ nyan ngʋan m'ɔ le man ayuelɩɛ nɩn anwʋn junman. Alɩɛ sɔ'n, *Mân Baa'n yɛ̂ ɔ fa man ɔ. Yɩ́ yɛ̂ Sɩɛ Nyanmɩan Kpili a man yɩ́ atɩn kɛ ɔ fá alɩɛ sɔ'n mán mân nɩn ɔ.”
27 Não se preocupem tanto com coisas que se estragam, como a comida, mas usem suas energias buscando o alimento que permanece para a vida eterna, o qual o Filho do Homem pode lhes dar. Pois Deus, o Pai, colocou em mim seu selo de aprovação”.
28 Bɛ́ nwan: “Nzu yɛ̂ yɛ 'yɔ nán y'a li junman mɔ Nyanmɩan kulo ɔ?”
28 “Nós também queremos realizar as obras de Deus”, disseram eles. “O que devemos fazer?”
29 Zozi nwan: “Junman'n mɔ Nyanmɩan kulo kɛ ɛmɔ di'n y'ɔ le kɛ ɛmɔ lé sʋanlan'n mɔ ɔ'a sʋan yɩ́'n bɛ lí.”
29 Jesus lhes disse: “Esta é a única obra que Deus quer de vocês: creiam naquele que ele enviou”.
30 Bɛ́ nwan: “Nzukɛ asinbɛnwʋn like dɩɛ yɛ̂ ɛ 'yɔ maan yɛ nwun yɩ́ nán y'a le wɔ́ y'a li ɔ? Nzu junman dɩɛ yɛ̂ ɛ kʋala yɩ́ di ɔ?
30 Eles responderam: “Se deseja que creiamos no senhor, mostre-nos um sinal. O que o senhor pode fazer?
31 Daba, ɛwâ nɩn anun ɛlɔ, yɛ́ nannan-mɔ lili *mannan kɛ Ɛhɛlɛ Ɛjɔlɛ'n kan yɩ́'n. Yɩ́ nwan: Ɔ'a man bɛ́ nyanmɩansʋ kpaʋn b'a li.”
31 Afinal, nossos antepassados comeram maná no deserto! As Escrituras dizem: ‘Moisés lhes deu de comer pão do céu’”.
32 Zozi nwan: “Mɩɩn kan yɩ́ ananhɔlɛ mɩn kele ɛmɔ kɛ, kpaʋn'n mɔ *Moyizɩ falɩ manlɩn ɛmɔ anan-mɔ'n, nán nyanmɩansʋ kpaʋn kpa nɩn ɔ. Nan nyanmɩansʋ kpaʋn kpa'n y'ɔ le mɔ mɩ́n Sɩ lɛ fa man ɛmɔ'n.
32 Jesus disse: “Eu lhes digo a verdade: não foi Moisés quem lhes deu pão do céu. É meu Pai quem dá o verdadeiro pão do céu a vocês.
33 Ɔ sanlɩn kɛ, kpaʋn kpa'n mɔ Nyanmɩan fa man menian'n-mɔ'n y'ɔ le sʋanlan'n m'ɔ fi nyanmɩansʋ ɔ'a ju asɩ m'ɔ man mân'n nyan ngʋan'n.”
33 O verdadeiro pão de Deus é aquele que desce do céu e dá vida ao mundo”.
34 Ɛhɩ a, bɛ́ nwan: “Yɛmɩnlɩn, anɩn fa kpaʋn sɔ'n bie man yɛ́ cɩan daa e.”
34 “Senhor, dê-nos desse pão todos os dias”, disseram eles.
35 Zozi nwan: “Kpaʋn'n m'ɔ man bɛ nyan nyanmɩansʋ ngʋan'n y'ɔ le mɩ́n. Sʋanlan biala m'ɔ kɔ a mɩ́n nwʋn'n, ɛhɔɛ ngun man yɩ́ lé. Yɛ̂ sʋanlan biala m'ɔ kɔ le mɩ́n kɔ li'n, nzuhoe ngun man yɩ́ lé.
35 Jesus respondeu: “Eu sou o pão da vida. Quem vem a mim nunca mais terá fome. Quem crê em mim nunca mais terá sede.
36 Nan m'an han m'an hele ɛmɔ, ɛmɔ a nwun mɩ́n, kʋsʋ afɩ ɛmɔ nne man mɩ́n nni man.
36 Mas vocês não creram em mim, embora me tenham visto.
37 Sʋanlan biala mɔ Sɩɛ'n kɔ fa yɩ́ kɔ man mɩ́n'n, ɔ 'ba mɩ́n nwʋn. Yɛ̂ sʋanlan biala m'ɔ kɔ a mɩ́n nwʋn'n, cɩan bie lé, mɩn nyɩ man yɩ́.
37 Contudo, aqueles que o Pai me dá virão a mim, e eu jamais os rejeitarei.
38 Ɔ sanlɩn kɛ n vi nyanmɩansʋ m'an mma man kɛ mɩn 'ba yɔ like mɔ mɩn kulo ɔ. Nan m malɩ kɛ mɩn 'ba yɔ like mɔ sʋanlan'n mɔ ɔ'a sʋan mɩ́n'n kulo'n.
38 Pois desci do céu para fazer a vontade daquele que me enviou, e não minha própria vontade.
39 Like mɔ sʋanlan'n mɔ ɔ'a sʋan mɩ́n'n kulo'n y'ɔ le kɛ bɛ́ mɔ ɔ'a fa bɛ́ ɔ'a man mɩ́n'n fɩ́ɩ́ n'ɔ minlin mɩ́n sa nun. Nan cɩan m'ɔ li sian nɩn anun, n dínnge bɛ́ fi ewue nun maan bɛ nyan nyanmɩansʋ ngʋan m'ɔ le man ayuelɩɛ'n.
39 E esta é a vontade de Deus: que eu não perca um sequer de todos que ele me deu, mas que ressuscite todos no último dia.
40 Like mɔ Sɩɛ'n kulo'n y'ɔ le kɛ bɛ́ kʋalaa mɔ bɛ kɔ nwun Baa'n mɔ bɛ kɔ le yɩ́ bɛ kɔ li'n, bɛ nyán nyanmɩansʋ ngʋan'n. Ɛsɛ cɩan m'ɔ li sian nɩn anun, n dínnge bɛ́ maan bɛ fi ewue nun bɛ jásʋ.”
40 Pois é a vontade de meu Pai que todo aquele que olhar para o Filho e nele crer tenha a vida eterna, e eu o ressuscitarei no último dia”.
41 Mɔ Zozi hanlɩn sɔ yuelɩ'n, Zufʋ'n-mɔ kɔ fɛ yɩ́ nwʋn ɛya, bɛ lɛ jʋjɔ yɩ́ bɛ́ konvin abʋ kɛ yɩ́ nwan: “Kpaʋn'n m'ɔ fi nyanmɩansʋ'n y'ɔ le mɩ́n”.
41 Então os judeus começaram a criticá-lo, pois ele havia afirmado: “Eu sou o pão que desceu do céu”.
42 Bɛ́ nwan: “Zozi sɔ'n muonun, nán Zozɛfʋ awa dɩɛ nɩn ɔ? Yɛ sɩ yɩ́ sɩ nʋn yɩ́ nin. Yɛ̂ ɔ yɔ sɛ m'ɔ kan kɛ ɔ fi nyanmɩansʋ yɛ̂ ɔ'a ju ɔ?”
42 Diziam: “Este não é Jesus, filho de José? Conhecemos seu pai e sua mãe. Como ele pode dizer: ‘Desci do céu?’”.
43 Zozi nwan: “Ɛmɔ yáci bɛ́ konvin abʋ ɛjʋjɔlɛ'n.
43 Jesus, porém, respondeu: “Parem de me criticar.
44 Sɛ ɛmɔ nwun kɛ sʋanlan kʋn lɛ ba mɩ́n nwʋn an, anɩn Sɩɛ'n mɔ ɔ'a sʋan mɩ́n'n y'ɔ nʋn yɩ́ a a ɔ. Mɩ́n kʋsʋ cɩan m'ɔ li sian nɩn anun, mɩn 'tinnge yɩ́ maan ɔ fi ewue nun jasʋ.
44 Pois ninguém pode vir a mim se o Pai, que me enviou, não o trouxer a mim; e no último dia eu o ressuscitarei.
45 Afɩ b'a hɛlɛ wɔ Nyanmɩan mgbɔmanfʋɛ'n-mɔ kalata nɩn anun kɛ: Nyanmɩan 'ba hehele menian'n-mɔ kʋalaa ninnge. Yɩ́ sɔ ati, sʋanlan biala m'ɔ kɔ tie Sɩɛ'n kɔ fa yɩ́ atɩn dɩɛ nɩn asʋ'n, ɔ 'ba mɩ́n nwʋn.
45 Como dizem as Escrituras: ‘Todos eles serão ensinados por Deus’. Todo aquele que ouve o Pai e aprende dele vem a mim.
46 Nán kɛ sʋanlan bie a nwun Sɩɛ'n lé ti ɔ, nan sʋanlan'n m'ɔ fi Nyanmɩan anwʋn ɛlɔ ɔ'a ju'n, yɩ́ ngʋnmɩn ala yɛ̂ ɔ'a nwun Sɩɛ nɩn ɔ.
46 Não que alguém tenha visto o Pai; somente eu, que fui enviado por Deus, o vi.
47 Mɩɩn kan yɩ́ ananhɔlɛ mɩn kele ɛmɔ kɛ sʋanlan biala m'ɔ kɔ le mɩ́n kɔ li'n, ɔ 'nyan ngʋan m'ɔ le man ayuelɩɛ'n.
47 “Eu lhes digo a verdade: quem crê tem a vida eterna.
48 Ɔ sanlɩn kɛ alɩɛ mɔ bɛ di a, bɛ nyan ngʋan'n y'ɔ le mɩ́n.
48 Sim, eu sou o pão da vida!
49 Kɛ ɛmɔ anan-mɔ lili mannan nɩn ɛwâ nɩn asʋ ɛlɔ'n, anun bɛ halɩ ɛbɛlɛ ɔ? Ɔ yɔlɩ dede bɛ́ kʋalaa bɛ yuelɩ wu.
49 Seus antepassados comeram maná no deserto, mas morreram;
50 Nan kpaʋn'n m'ɔ fi nyanmɩansʋ'n dɩɛ, sʋanlan m'ɔ kɔ li bie'n, ɔ nwu man lé.
50 quem comer o pão do céu, no entanto, jamais morrerá.
51 Ngʋan kpaʋn kpa'n m'ɔ fi nyanmɩansʋ'n y'ɔ le mɩ́n. Sʋanlan m'ɔ kɔ li kpaʋn sɔ'n bie'n, ɔ le ngʋan cɩan daa. Kpaʋn'n mɔ mɩn 'fa mɩn man'n y'ɔ le mɩ́n nwʋnnaan'n. Mɩn 'fa mɩn man maan mân nɩn anun menian'n-mɔ nyan ngʋan.”
51 Eu sou o pão vivo que desceu do céu. Quem comer deste pão viverá para sempre; e este pão, que eu oferecerei para que o mundo viva, é a minha carne”.
52 Ɛjɔlɛ sɔ'n m'ɔ hanlɩn nɩn anwʋn, Zufʋ'n-mɔ kɔ su akpʋlʋwa kpili kpa bɛ́ afian ɛlɔ, bɛ́ nwan: “Nan sʋanlan ɛhɩ muonun, ɔ 'yɔ sɛ nán ɔ'a fa yɩ́ nwʋnnaan'n ɔ'a man y'a li?”
52 Então os judeus começaram a discutir entre si a respeito do que ele queria dizer. “Como pode esse homem nos dar sua carne para comer?”, perguntavam.
53 Zozi nwan: “Mɩɩn kan yɩ́ ananhɔlɛ mɩn kele ɛmɔ kɛ sɛ ɛmɔ a nni man *Mân Baa nɩn anwʋnnaan'n, ɛsɛ sɛ ɛmɔ a nnʋn man yɩ́ moja nɩn an, anɩn ɛmɔ le man ngʋan.
53 Então Jesus disse novamente: “Eu lhes digo a verdade: se vocês não comerem a carne do Filho do Homem e não beberem o seu sangue, não terão a vida em si mesmos.
54 Sʋanlan m'ɔ kɔ li mɩ́n nwʋnnaan'n, m'ɔ kɔ nʋn mɩ́n moja'n, ɔ le nyanmɩansʋ ngʋan m'ɔ le man ayuelɩɛ'n, ɛsɛ cɩan m'ɔ li sian nɩn anun, mɩn 'tinnge yɩ́ maan ɔ fi ewue nun ɔ jasʋ.
54 Mas quem come minha carne e bebe meu sangue terá a vida eterna, e eu o ressuscitarei no último dia.
55 Afɩ ɛmɔ nwún yɩ́ kɛ, alɩɛ kpa'n y'ɔ le mɩ́n nwʋnnaan'n yɛ̂ nzan kpa'n y'ɔ le mɩ́n moja'n.
55 Pois minha carne é a verdadeira comida, e meu sangue é a verdadeira bebida.
56 Sʋanlan m'ɔ kɔ li mɩ́n nwʋnnaan'n, mɔ ɛsɛ ɔ kɔ nʋn mɩ́n moja'n, anɩn ɔ nʋn mɩ́n tɩ, mɩ́n kʋsʋ, mɩn nʋn yɩ́ tɩ.
56 Quem come minha carne e bebe meu sangue permanece em mim, e eu nele.
57 Kɛmɔ Sɩɛ'n mɔ ɔ'a sʋan mɩ́n'n tɩ asɩ mɔ yɩ́ dunman nun yɛ̂ mɩ́n kʋsʋ n dɩ asɩ'n, yɩ́ sɔ kʋsʋ ala, sʋanlan m'ɔ kɔ li mɩ́n nwʋnnaan'n, mɩ́n dunman nun, ɔ 'nyan ngʋan.
57 Eu vivo por causa do Pai, que vive e me enviou; da mesma forma, quem se alimenta de mim viverá por minha causa.
58 Kpaʋn'n m'ɔ fi nyanmɩansʋ'n, kɛ ɔ tɩ yɩ́ nɩn anɩn. Ɔ tɩ man kɛ mɔ ɛmɔ anan-mɔ lili bɛ wuli'n. Sʋanlan m'ɔ kɔ li kpaʋn sɔ'n, ɔ 'nyan ngʋan ɔ tanlan asɩ dahuu.”
58 Eu sou o verdadeiro pão que desceu do céu. Seus antepassados comeram maná e morreram; quem comer este pão não morrerá, mas viverá para sempre”.
59 Tɛmʋn mɔ Zozi 'kan ɛjɔlɛ ɛhɩ-mɔ ɔ kekele menian'n-mɔ ninnge'n, anɩn ɔ wɔ Kapɛɛnawɔmʋn, Zufʋ'n-mɔ asɔnɩn sua nɩn anun.
59 Ele disse essas coisas quando ensinava na sinagoga de Cafarnaum.
60 Mɔ Zozi menian'n-mɔ dɔʋn tɩlɩ yɩ́ ɛjɔlɛ'n m'ɔ hanlɩn'n, bɛ́ nwan: “Hei! Ɛjɔlɛ ɛhɩ dɩɛ ɔ yɔ sɩ o! Nwan sʋanlan dɩɛ yɛ̂ ɔ kʋala sʋ di ɔ?”
60 Muitos de seus discípulos disseram: “Sua mensagem é dura. Quem é capaz de aceitá-la?”.
61 Mɔ Zozi nwunlin kɛ ɛhɩ anwʋn yɛ̂ yɩ́ menian'n-mɔ lɛ jʋjɔ bɛ́ konvin abʋ'n, yɩ́ nwan: “Yɩ́ ti, ɛhɩ yɔ sɩ man ɛmɔ ɔ?
61 Jesus, sabendo que seus discípulos reclamavam, disse: “Isso os ofende?
62 Nan anɩn sɛ cɩan bie ɛmɔ nwun kɛ *Mân Baa'n lɛ fʋ kɔ lɩka m'ɔ fi walɩ nɩn an, yɩ́ dɩɛ, ɛmɔ 'yɔ bɛ́ nwʋn sɛ?
62 Então o que pensarão se virem o Filho do Homem subir ao céu, onde estava antes?
63 Nyanmɩan Wawɛ'n yɛ̂ ɔ man bɛ nyan ngʋan ɔ. Anwʋnnaan'n tɩ man like fɩ́ɩ́. Ɛjɔlɛ'n mɔ m'an han m'an hele ɛmɔ'n, ɔ kele kɛ bɛ kpɩn bɛ nyan Nyanmɩan Wawɛ'n ɔ nʋn nyanmɩansʋ ngʋan'n.
63 Somente o Espírito dá vida. A natureza humana não realiza coisa alguma. E as palavras que eu lhes disse são espírito e vida.
64 Nan kʋsʋ ɛmɔ anun mmie-mɔ nne nni man.” Zozi hanlɩn kɛ menian'n mmie-mɔ nne nni man, ɔ sanlɩn kɛ mɔ ɔ 'bɔ yɩ́ junman nɩn abʋ'n, ɔ sɩ menian mɔ bɛ nne bɛ nni man'n, ɛsɛ ɔ sɩ sʋanlan'n mɔ ɔ 'kpɛ yɩ́ nwʋn atɩn maan bɛ cɩ yɩ́'n.
64 Mas alguns de vocês não creem em mim”. Pois Jesus sabia, desde o princípio, quem não acreditava nele e quem iria traí-lo.
65 Mɔ Zozi hanlɩn sɔ yuelɩ'n, ɛsɛ yɩ́ nwan: “Ɛhɩka ati, sʋanlan biala mɔ mɩ́n Sɩ a nyɩ man yɩ́ kɛ ɔ bála mɩ́n nwʋn'n, ɔ ngʋala man mɩ́n nwʋn ba.”
65 E acrescentou: “Por isso eu disse que ninguém pode vir a mim a menos que o Pai o dê a mim”.
66 Ɔ fi ɛbɛlɛ, yɩ́ menian'n mmie-mɔ dɔʋn yacili yɩ́ tʋlɩ, b'a nzi man yɩ́ sʋ kʋ́n.
66 Nesse momento, muitos de seus discípulos se afastaram dele e o abandonaram.
67 M'ɔ yɔlɩ sɔ'n, nán Zozi a bisa yɩ́ menian bulu nʋn nnyuan'n kɛ: “Nan ɛmɔ lɩlɩ, ɛmɔ dɩɛ bɛ ngɔ man?”
67 Então Jesus se voltou para os Doze e perguntou: “Vocês também vão embora?”.
68 Kɛ Zozi anʋan 'tɔ ala, Simʋn Pɩɛlɩ kukuli yɩ́ nʋan sʋ a, yɩ́ nwan: “Yɛ́ Mɩn, anɩn nwan sʋanlan dɩɛ anwʋn yɛ̂ yɛ 'kɔ ɔ? Wɔ́ yɛ̂ wɔ́ nʋan ɛjɔlɛ'n man bɛ nyan nyanmɩansʋ ngʋan m'ɔ le man ayuelɩɛ nɩn ɔ.
68 Simão Pedro respondeu: “Senhor, para quem iremos? O senhor tem as palavras da vida eterna.
69 Yɛ́ dɩɛ yɛ de wɔ́ yɛ di, ɛsɛ y'a nwun kɛ Sʋanlan Nwannzan-nwannzan'n mɔ Nyanmɩan a sʋan yɩ́'n y'ɔ le wɔ́.”
69 Nós cremos e sabemos que o senhor é o Santo de Deus”.
70 Mɔ Simʋn Pɩɛlɩ hanlɩn sɔ yuelɩ'n, Zozi nwan: “Ɛmɔ menian bulu nʋn nnyuan'n, asʋ nán mɩ́n yɛ̂ n vɛlɛlɩ ɛmɔ ɔ? Nan kʋsʋ ɛmɔ anun kʋn tɩ busuɔfʋɛ.”
70 Então Jesus disse: “Eu escolhi vocês doze, mas um de vocês é um diabo”.
71 Sʋanlan sɔ'n mɔ Zozi lɛ kan yɩ́ ɛjɔlɛ'n y'ɔ le Simʋn Isikaliɔtɩ awa Zudasɩ mɔ cɩan bie ɔ 'yɩ Zozi man'n. Zudasɩ sɔ'n tɩ Zozi menian bulu nʋn nnyuan nɩn anun kʋn.
71 Ele se referia a Judas, filho de Simão Iscariotes, um dos Doze, que mais tarde o trairia.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.