Romanos 14

Ŋwɛ menomenyɛɛ́ mekɛ́ (ANVNT) vs BKJ

Sair da comparação
1 Sɛgé muú ayi álá bɛne né depɔré Ɛsɔwɔ wɔ́, dényɛɛ́gé fɔ́ mbeé ne ji né genó ɛyi ji áfɛ́rege, yɛ́ gelú cho yɛ́ gelú gyɛɛ́.
1 Recebei ao fraco na fé, mas não para discutir assuntos duvidosos.
2 Muú ayi fɔ, metɔɔ́ ɛwé ji afyɛɛ́ ne Ɛsɔwɔ ɛgarége ji nnó anyɛgé yɛ́ndégenó. Yɛ́mbɔ muú ayi álá bɛné né depɔré Ɛsɔwɔ wɔ́, metɔɔ́ ɛwuú ɛgarége ji nnó anyɛ́gé lé ulá.
2 Porque um crê que ele pode comer todas as coisas, e outro, que é fraco, come ervas.
3 Ne ɛ́kágé muú ayi anyɛɛ́ yɛ́ndégenó, ábyágé ayi álá anyɛɛ́. Ne ɛ́kágé muú ayi álá anyɛɛ́ yɛ́ndégenó ajɔ́gé nnó ayi anyɛɛ́ yɛ́ndégenó alu gyɛɛ́, néndé Ɛsɔwɔ asɛ ji ntó nnó alú muú wuú.
3 Quem come não despreze o que não come; e o que não come, não julgue o que come; porque Deus o recebeu.
4 Wɔ ɔlú waá ayi ɔ́jɔ́gé nnó maá utɔɔ́ muú yicha alu gyɛɛ́? Muú ayi abɔɔ́ maá utɔɔ́ yimbɔ ne ákágé garé mbɔgé alu gyɛɛ́ yɛ́ alu cho. Ne abɛɛ́ nyɛ cho néndé Ɛsɔwɔ apyɛ nyɛ ji atɛne cho.
4 Quem és tu que julgas o servo de outro homem? Para seu próprio senhor ele está em pé ou cai; mas ele estará firme, porque Deus é capaz de o fazer ficar em pé.
5 Bɔɔ́ abifɔ áfɛrege nnó bií uma uŋea gemɛ upwɔ ɛbifɔ ne abifɔ áfɛrege nnó yɛ́ bií bi uŋea gemɛ upwɔ ntɛ upɔ́. Yɛ́ndémuú abɔ mamfɛré né metɔɔ́ wuú akaá genó ɛyi gelú cho.
5 Um homem considera um dia superior ao outro; e outro, considera todos os dias iguais. Seja cada homem completamente convicto em sua própria mente.
6 Bɔɔ́ abi áfɛré nnó bií uma uŋea gemɛ upwɔ ɛbifɔ, ápyɛmbɔ manógé Ata. Bɔɔ́ abi anyɛɛ́ yɛ́ndégenó, apyɛɛ́ mbɔ manógé Ata néndé ɛbwɔ́ achyɛgé matame mbaá Ɛsɔwɔ gétúgé menyɛɛ́ yimbɔ ne anyɛ́. Bɔɔ́ abi áshyá manyɛ́ ufɔɔ́ menyɛɛ́ ɛbifɔ, ápyɛmbɔ manógé Ata ne achyɛgé ntó Ɛsɔwɔ matame.
6 Aquele que considera o dia, considere para o Senhor; e aquele que não considera o dia, para o Senhor não considera; e quem come, para o Senhor come porque dá graças a Deus; e o que não come, para o Senhor não come, e dá graças a Deus.
7 Yɛ́ muú sé fɔ́ apɔ́ mebɛ, mampyɛge ɛlé unó bi ji akɛlege. Ne yɛ́ muú sé fɔ́ ntó ayi akɛlege nnó agboó néndé mbɔ ne ji akɛlege apɔ́.
7 Porque nenhum de nós vive para si, e nenhum homem morre para si.
8 Yɛ́ mbɔgé ɛsé débɛgé abɛ ɛlú ɛlé nnó dénógé Ata. Ne yɛ́ mbɔgé dégbo lé gboó ɛlú lé nnó dénógé Ata. Ndɛre ɛlúmbɔ, yɛ́ délu abɛ yɛ́ dégbó délu lé bɔɔ́ Ɛsɔwɔ.
8 Porque se vivemos, para o Senhor vivemos; e se morremos, para o Senhor morremos. Portanto, vivendo ou morrendo, somos do Senhor.
9 Né gétú ɛyigémbɔ Kras agbó, ne akwilé né negbo nnó ji abɛ Ata mbaá bɔɔ́ abi álu abɛ ne abi agboó.
9 Porque para isto Cristo morreu, e ressuscitou, e tornou a viver, para que ele pudesse ser Senhor tanto dos mortos como dos vivos.
10 Ulannó yɛ́ ne wɔ ɔgaregé ntɛ meŋmɛ nnó alu gyɛɛ́? Yɛ́ wɔ ntó ulannó ne wɔ ɔbyaá ntɛ meŋmɛ wyɛɛ́? Ɛsé ako détɛnege nyɛ né mbɛ ushu Ɛsɔwɔ, asɔ mpa sé.
10 Mas por que tu julgas o teu irmão? Ou por que tu desprezas teu irmão? Porquanto, todos nós compareceremos diante do tribunal de Cristo.
11 Ásá né ŋwɛ Ɛsɔwɔ nnó, “Ata aké tɛ mbaá me nlú wáwálé, yɛ́ndémuú atome nyɛ mano né mbɛ ushu wa, ne yɛ́ndémuú agarége nyɛ ne meno wuú nnó, me nlú Ɛsɔwɔ.”
11 Porque está escrito: Como eu vivo, diz o Senhor, todo joelho se dobrará diante de mim, e toda língua confessará a Deus.
12 Ndɛré ɛlúmbɔ, yɛ́ndémuú sé jimbɔɔ́ agaregé nyɛ Ɛsɔwɔ ama mpa ndɛre ji apyɛɛ́ ne geŋwá jií.
12 Assim, então, cada um de nós dará conta de si mesmo a Deus.
13 Gétú ɛyigémbɔ, débɔ manlyaá mangarege nnó muú yina alu cho ayina alu gyɛɛ́. Yɛ́mbɔ tóge ɛshyɛ mangɛ nnó ɛ́kágé dépyɛ genó ɛyi gépyɛɛ́ ntɛ meŋmɛ yifɔ akparé yɛ́ nnó ákpɛ́ né gabo.
13 Portanto não nos julguemos mais uns aos outros; mas antes decidi isto, em não pordes tropeço ou escândalo no caminho do seu irmão.
14 Me, ndɛre muú ayi nchomé mmyɛ ne Ata Jisɔs, nkaá nnó yɛ́ menyɛɛ́ fɔ́ ayi alu, ála apɔ́ fɔ́ pópó apɔ́. Yɛ́mbɔ muú ákamege nnó gefɔge menyɛɛ́ ayifɔ apɔ́ fɔ́ pópó, ɛbyɛnnó apɔ́ fɔ́ pópó né ɛta wuú.
14 Eu sei, e estou convencido no Senhor Jesus, que não há coisa alguma imunda em si mesma, mas para aquele que pensa que alguma coisa é imunda, para esse é imunda.
15 Ne mbɔgé genó ɛyigé wɔ ɔnyɛɛ́ gepyɛɛ́ aŋmɛ abifɔ ábɔɔ́ ɛfwyale né metɔɔ́, ɛbyɛnnó wɔ ɔlɛrege fɔ́ gejeé. Ɛkágé gétúgé genó ɛyigé wɔ ɔnyɛɛ́ ɔchɔ ntɛ meŋmɛ wyɛɛ́ muú Kras agboó ntó gétú jií.
15 Mas, se teu irmão se entristecer com o teu alimento, tu já não andas em amor. Não destruas com o teu alimento aquele por quem Cristo morreu.
16 Ɛ́kágé ɔpyɛɛ́ genó ɛyigé ɔfɛré nnó gelú cho, mbɔgé gepyɛ nnó ntɛ meŋmɛ wyɛ apyɛ gabo. Ɔpyɛge mbɔ bɔɔ́ ákage chɔɔ́ mabɔ nyú bɔɔ́ Ɛsɔwɔ,
16 Não seja, pois, blasfemado o vosso bem.
17 néndé gefwa ɛyigé Ɛsɔwɔ ágbárege, gebɔɔ́ fɔ́ genó mampyɛ ne manyɛ́gé ne manyúgé wɔ́. Ɛlé mampyɛ unó bi úlú cho, mambɛ nesɔ ne bɔɔ́, ne mambɛ ne metɔɔ́ megɔmegɔ, unó bi Mendoó Ukpea ɛchyɛgé.
17 Porque o reino de Deus não é comida nem bebida, mas justiça, e paz, e alegria no Espírito Santo.
18 Ne muú aké apyɛɛ́ utɔɔ́ Kras né gefɔɔ́ ɛyi, apyɛɛ́ metɔɔ́ ɛgɔɔ́ Ɛsɔwɔ ne bɔɔ́ ntó áfɛgé nyɛ ji.
18 Porque quem nestas coisas serve a Cristo, é aceitável a Deus, e aprovado pelos homens.
19 Ndɛre ɛlúmbɔ, débɔ mafyɛ mekpo mampyɛgé lé unó bi uchwɔɔ́ ne nesɔ ne démmyɛ nnó ɛsé défyɛgé atɛ aŋmɛ ɛshyɛ né depɔré Ɛsɔwɔ.
19 Sigamos, pois, as coisas que contribuem para a paz e as coisas que são para a edificação de uns para com os outros.
20 Ɛkágé gétúgé menyɛɛ́ ɔchɔ unó bi Ɛsɔwɔ apyɛɛ́. Yɛ́ndé genó ɛyigé ányɛɛ́ gelú pópó. Yɛ́mbɔ ɛlú gyɛɛ́ manyɛ́ yɛ́ndégenó ɛyi gepyɛ ntɛ meŋmɛ yifɔ akwe né gabo.
20 Não destruas por causa do alimento a obra de Deus. Todas as coisas são de fato puras, mas são más para o homem que come com escândalo.
21 Ɛlú galɔ́gálɔ́ nnó wɔ ɔlyaá manyɛ́gé menya, manyúgé mmɔɔ́ yɛ́ mampyɛgé yɛ́ndégenó ɛyi gékágé pyɛ ntɛ meŋmɛ wyɛ akwe né gabo.
21 Bom é não comer carne, nem beber vinho, nem alguma coisa que teu irmão tropece, ou se ofenda, ou se enfraqueça.
22 Ndɛre ɛlúmbɔ, ɛ́kágé ɔlyaá nnó muú fɔ akaá genó ɛyigé wɔ ɔkamé né mechɔ ɛwéna, yɛ́mbɔ wyɛ lé ɛnyú ne Ɛsɔwɔ ne dékage kaá geji. Metɔɔ́ megɔmegɔ ɛbɛ ne muú ayi álá shulege fɔ́ ndo né gemɛ ji gétúgé apyɛ genó ɛyigé ji akaá nnó gelú cho.
22 Tens tu fé? Tem-na em ti mesmo diante de Deus. Feliz é aquele que não se condena a si mesmo nas coisas que aprova.
23 Yɛ́mbɔ muú abɛgé ne dembyɔ́ né unó bi ji anyɛɛ́, Ɛsɔwɔ agaré nnó akwe mpa, gétúgé ányɛ́ unó bi mbɔ ayi álá kamé fɔ nnó ɛlú cho nnó ji anyɛ́ ubi wɔ́. Ne yɛ́ndégenó ɛyigé muú apyɛɛ́ ayi álá kamé nnó gelu cho ɛlé gabo.
23 Mas aquele que tem dúvidas, é condenado se comer, porque ele não come por fé; pois tudo o que não provém de fé é pecado.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Romanos 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.