Marcos 5
Ŋwɛ menomenyɛɛ́ mekɛ́ (ANVNT) vs ARA
1 Jisɔs ne baá utɔɔ́ bií áchyagé gentoógé mewaá Galilií, ákwɔné mbale nnyi kwɔ́kwɔ́lé né gebagé mewaá Garɛsɛne.
1 Entrementes, chegaram à outra margem do mar, à terra dos gerasenos.
2 Ndɛre Jisɔs átané né ɛ́kpe ashule né mbale nnyi, mende fɔ yi awya meló nchyɛ atané né manome ayi áchomé né ɛtárávɛ́ abó gatɛlé áchwɔ́ báne ji,
2 Ao desembarcar, logo veio dos sepulcros, ao seu encontro, um homem possesso de espírito imundo,
3 ji ajwɔlege le né manome. Yɛ́ muú yi akáge wɛ́ se ji ne bɔ mkpokovɛ apɔ́,
3 o qual vivia nos sepulcros, e nem mesmo com cadeias alguém podia prendê-lo;
4 Ndɔ ndɔ ne ndɔ ábɔ́ áwɛ́le mɛ́ ji uka ne amu yɛ́mbɔ asɔrege bɔ ŋkpɔkovɛ ne use bi úlú ji uka agbɛ. Mende yina atoó kpaá apwɔ́ ayi muú álá kágé ba ji mme awɛ.
4 porque, tendo sido muitas vezes preso com grilhões e cadeias, as cadeias foram quebradas por ele, e os grilhões, despedaçados. E ninguém podia subjugá-lo.
5 Utuú ne nwɔmésé mende yimbɔ akɛne tametame né manome ne mfaá makwɛ, akalege ne asɔrege menyammyɛ wuú ne mataá awuú ubale.
5 Andava sempre, de noite e de dia, clamando por entre os sepulcros e pelos montes, ferindo-se com pedras.
6 Aké agɛne Jisɔs tɛtɛ, abó gatɛlé, ajyɛ tó manó né mbɛ ushu Jisɔs.
6 Quando, de longe, viu Jesus, correu e o adorou,
7 Apyɛgé mbɔ, alile akalege kéŋké aké, “Ɛ ɛ́ Jisɔs, Maá Ɛsɔwɔ Anyata! Ɔbɔ́ ndé mechɔ́ ne me? Kélé mabɔ Ɛsɔwɔ nnó ɔchyɛgé fɔ́ me ɛfwyale.”
7 exclamando com alta voz: Que tenho eu contigo, Jesus, Filho do Deus Altíssimo? Conjuro-te por Deus que não me atormentes!
8 Ajɔgembɔ ɛlé Jisɔs abɔ́ anyane ji nnó, “Wɔ meló nchyɛ táné mende yina mmyɛ.”
8 Porque Jesus lhe dissera: Espírito imundo, sai desse homem!
9 Ɛwyagé Jisɔs agií ji aké, “Mabɔ myɛ makamege nnó?” Mende yimbɔ ashuú ji meko aké, “Nkamege ‘Gejamé’, néndé ɛse delú gejamé.”
9 E perguntou-lhe: Qual é o teu nome? Respondeu ele: Legião é o meu nome, porque somos muitos.
10 Ne aló nchyɛ anɛ Jisɔs mmyɛ nnó ɛkágé ábú ɛbwɔ́ átané né gebagé mewaá ɛyigémbɔ.
10 E rogou-lhe encarecidamente que os não mandasse para fora do país.
11 Wyɛ ɛfɛɛ́, nfɔné mekwɛnde fɔ nébɔ́ nényɛɛ́ kwɔ́kwɔ́lé né mbyɔ Mékwɛ.
11 Ora, pastava ali pelo monte uma grande manada de porcos.
12 Aló nchyɛ bimbɔ ánɛ Jisɔs mmyɛ nnó álya ɛbwɔ́ ájyɛ́ kpɛ mekwɛnde ɛyimbɔ mmyɛ.
12 E os espíritos imundos rogaram a Jesus, dizendo: Manda-nos para os porcos, para que entremos neles.
13 Jisɔs akamé. Aló nchyɛ bimbɔ átané ájyɛ kpɛ́ nfɔné mekwɛnde ɛníné mbɔ né mmyɛ. Ákpɛgé mbɔ, nébó néshulé Mékwɛ, nékwé mmu gentoóge mewaá néke. Nfɔné mekwɛnde ɛniné mbɔ nelú genógé bɔ dɛlé ápea.
13 Jesus o permitiu. Então, saindo os espíritos imundos, entraram nos porcos; e a manada, que era cerca de dois mil, precipitou-se despenhadeiro abaixo, para dentro do mar, onde se afogaram.
14 Ámbamé mekwɛnde yimbɔ ágɛ́gé, ábó afɛ́ né melɔ́ mangaré genó ɛyi gepyɛɛ́, abifɔ afɛ́ né makɔɔ́ ágarege abya yimbɔ. Ne bɔɔ́ átané nnó áchwɔ́ ágɛ mechɔ ɛwé ɛpyɛɛ́.
14 Os porqueiros fugiram e o anunciaram na cidade e pelos campos. Então, saiu o povo para ver o que sucedera.
15 Ne ɛbwɔ́ ákwɔ́négé mbaá ayi Jisɔs alu, ágɛ́ ntó mende ayi abɔ awya gejamégé aló nchyɛ ndɛre ajwɔlé ɛfɛɛ́ ne mandeé jií mmyɛ, akéré menyammyɛ wuú. Ɛbwɔ́ ágɛ́gé mbɔ ɛfɔ ɛkwɔ́ ɛbwɔ́ matɔɔ́.
15 Indo ter com Jesus, viram o endemoninhado, o que tivera a legião, assentado, vestido, em perfeito juízo; e temeram.
16 Bɔɔ́ bí abɔ ágɛné genó ɛyígé pyɛ́ álɔ mangaré mechɔ ɛwé ɛpyɛ ne mende yi abɔ́ awya aló nchyɛ, ágarege ntó mechɔ ɛwé ɛpyɛ ne mekwɛnde.
16 Os que haviam presenciado os fatos contaram-lhes o que acontecera ao endemoninhado e acerca dos porcos.
17 Ne ɛbwɔ́ álɔ mánɛ Jisɔs mmyɛ nnó ályaá gebagé bwɔ́ ájyɛ.
17 E entraram a rogar-lhe que se retirasse da terra deles.
18 Ndɛre Jisɔs ábɔ́ akpɛ́ne mmu ɛkpée, mende yi abɔ awya aló nchyɛ anɛ Jisɔs mmyɛ nnó agɔ ji akwɔ́lé ji.
18 Ao entrar Jesus no barco, suplicava-lhe o que fora endemoninhado que o deixasse estar com ele.
19 Yɛ́mbɔ Jisɔs akamé wɔ́. Agare le ji aké, “Kere meso mbaá bɔɔ́ byɛ ne ɔgare ntó ɛbwɔ́ nkane Ɛsɔwɔ agɛné wɔ meshwɛ, apoó wɔ ne unó uko bi ápyɛɛ́ ɛta wyɛ́.”
19 Jesus, porém, não lho permitiu, mas ordenou-lhe: Vai para tua casa, para os teus. Anuncia-lhes tudo o que o Senhor te fez e como teve compaixão de ti.
20 Mende yimbɔ afɛ́ né gebagé mewaá ɛyigé ákuú geji nnó Dekapolis, mme malɔ ufya, alɔ mankɛné ne agarege galɔ́gálɔ́ ayi Jisɔs ápyɛɛ́ ɛta wuú. Mechɔ ɛwena ɛ́pyɛ yɛ́ndémuú ayi awuú ala meno mekpo fuú.
20 Então, ele foi e começou a proclamar em Decápolis tudo o que Jesus lhe fizera; e todos se admiravam.
21 Bɔ Jisɔs ama kpɛ ɛ́kpe áchyá ákéré ɛgbɛ́ gentógé mewaá Galilií. Ne ndɛre atɛné mapeá nnyi, njuné bɔɔ́ néchwɔ́ nɔ́ ji mme.
21 Tendo Jesus voltado no barco, para o outro lado, afluiu para ele grande multidão; e ele estava junto do mar.
22 Ne Jarɔs muú kpaá né ɛcha mmyɛmenɛne ɛwe ɛlu ɛfɛɛ́ abɔ́ alu nto geluage bɔɔ́ bimbɔ. Gébégé agɛné Jisɔs, ajyɛ tó manó mbɛ ushu wuú.
22 Eis que se chegou a ele um dos principais da sinagoga, chamado Jairo, e, vendo-o, prostrou-se a seus pés
23 Alɔ manɛné Jisɔs mmyɛ ne metɔɔ́ wuú meko nnó apoó ji. Aké, “Maá wa ayi kɔɔ́ mendée ameé ne achwɔ́ gbó. Ata, chwɔ́ nɛre ji ɛbwɔ mmyɛ, apege nyɛ.”
23 e insistentemente lhe suplicou: Minha filhinha está à morte; vem, impõe as mãos sobre ela, para que seja salva, e viverá.
24 Jisɔs alya, alɔ manjyɛ ne Jarɔs. Ne njuné bɔɔ́ nekwɔlege ji, ɛgbɛ we ne ɛwe áŋmerege atɛ mme.
24 Jesus foi com ele. Grande multidão o seguia, comprimindo-o.
25 Né geluage bɔɔ́ bimbɔ mendée fɔ abɔ́ alu ayi manoó mátánege ji mbɛ, málɛ́ aŋmɛ́ áfyáneápeá.
25 Aconteceu que certa mulher, que, havia doze anos, vinha sofrendo de uma hemorragia
26 Mendée yina agɛ́ mɛ ɛfwyale dɔɔ́, achɔ ŋka mbaá bɔ maka kpaá yɛɛ́ galɔ́gálɔ́ apɔ́. Yɛ́mbɔ ɛ́bɔ́ɔ wyɛ bɔ́ɔ.
26 e muito padecera à mão de vários médicos, tendo despendido tudo quanto possuía, sem, contudo, nada aproveitar, antes, pelo contrário, indo a pior,
27 Mendée yimbɔ abɔ áwuú ngɔ Jisɔs akɛ né mpu ɛkwɔ́ bɔɔ́ ɛwémbɔ, achwɔ́ ji né meso, anyaá ɛbwɔ, atá nku wuú.
27 tendo ouvido a fama de Jesus, vindo por trás dele, por entre a multidão, tocou-lhe a veste.
28 Ajɔge ne gemɛ jií aké, “Mbɔgé ntagé yɛ́ lé mandée jií, ntoge nyɛ.”
28 Porque, dizia: Se eu apenas lhe tocar as vestes, ficarei curada.
29 Atágé mbɔ, tɛ́nétɛ́né manoó mansɔ́. Ne awuú menyammyɛ wuú nnó atoó.
29 E logo se lhe estancou a hemorragia, e sentiu no corpo estar curada do seu flagelo.
30 Wyɛ né gébé ɛyigémbɔ Jisɔs awuú nnó uto útané ji mmyɛ, ábwɔlé mmyɛ ne njuné bɔɔ́ aké, “Waá ataá mandeé ya”?
30 Jesus, reconhecendo imediatamente que dele saíra poder, virando-se no meio da multidão, perguntou: Quem me tocou nas vestes?
31 Baá utɔɔ́ bií áké ne ji, “Gɛ nkane gejámégé bɔɔ́ ánɔ́ɔ wɔ mme, ɛpyɛɛ́mbɔ nnó ne ɔgige nnó waá ataá wɔ?”
31 Responderam-lhe seus discípulos: Vês que a multidão te aperta e dizes: Quem me tocou?
32 Yɛ́ lé ɛbwɔ́ ájɔɔ́mbɔ, Jisɔs ashií wyɛ mampɛle agyage, agíge muú yi abɔ ataá ji.
32 Ele, porém, olhava ao redor para ver quem fizera isto.
33 Mendée yimbɔ ákaáge genó ɛyigé gepyɛɛ́ né menyammyɛ wuú, atané metɔɔ́metɔɔ́ bɔɔ́ bimbɔ awere ne ɛfɔ metɔɔ́ achwɔ́ kwé mbɛ ushu Jisɔs. Apyɛge mbɔ, agare ji abya wuú meko.
33 Então, a mulher, atemorizada e tremendo, cônscia do que nela se operara, veio, prostrou-se diante dele e declarou-lhe toda a verdade.
34 Ne Jisɔs aké ne ji, “Maá wa, ɔtoó getúgé ɔfyɛɛ́ metɔɔ́ wyɛ ne me. Ɔ́mágé wú sé ubale. Kɛ pere.”
34 E ele lhe disse: Filha, a tua fé te salvou; vai-te em paz e fica livre do teu mal.
35 Ndɛre Jisɔs abɔ alú jɔɔ́ge ne mendée yimbɔ, bɔɔ́ dentɔɔ́ átané né gepúgé Jarɔs áchwɔ́ gáre Jarɔs áké, “Maá wyɛ agbó mɛ́, ɔchyɛgé sé ménlɛré ɛfwyale detú.”
35 Falava ele ainda, quando chegaram alguns da casa do chefe da sinagoga, a quem disseram: Tua filha já morreu; por que ainda incomodas o Mestre?
36 Ne Jisɔs afyɛɛ́ mekpo né depɔ ɛtiré ájɔgé wɔ́, yɛ́mbɔ aké ne Jarɔs, “Ɔfɔgé, fyɛ́ lé metɔɔ́ ne me.”
36 Mas Jesus, sem acudir a tais palavras, disse ao chefe da sinagoga: Não temas, crê somente.
37 Akamé fɔ́ nnó muú yicha akwɔlé ji wɔ́ ɛ́kosé Pita ne Jɛmsi ne meŋmó wuú Jɔn.
37 Contudo, não permitiu que alguém o acompanhasse, senão Pedro e os irmãos Tiago e João.
38 Ákɛ́gé ákwɔ́négé gepúge Jarɔs, Jisɔs agɛ nkane bɔɔ́ ákwené tametame áyiáge, ádorege mmyɛ mme álíle keŋke.
38 Chegando à casa do chefe da sinagoga, viu Jesus o alvoroço, os que choravam e os que pranteavam muito.
39 Jisɔs akpɛ́ mmu aké ne ɛbwɔ́, “Ndé ɛnyú déyiáge délíle? Maá mesɔ́ mendée yina agbo wɔ́, abɛlege lé géjyá.”
39 Ao entrar, lhes disse: Por que estais em alvoroço e chorais? A criança não está morta, mas dorme.
40 Áwúgé mbɔ álɔ manjwáné ji jwané, ɛfɛɛ́ ne alé bú ɛbwɔ́ ako átané dafyɛ, asɛ́ le mma ne ntɛ maá yimbɔ ne baá utɔɔ́ bií alɛɛ́, ájyɛ́ kpɛ mbaá ayi ábelé maá yimbɔ.
40 E riam-se dele. Tendo ele, porém, mandado sair a todos, tomou o pai e a mãe da criança e os que vieram com ele e entrou onde ela estava.
41 Ne Jisɔs agbare ji ɛbwɔ ajɔɔ́ né meko aramaic aké, “Tabita kumi. Ula utɛné nnó, mesɔ mendée njɔge ne wɔ nnó kwilé ka.”
41 Tomando-a pela mão, disse: Talitá cumi!, que quer dizer: Menina, eu te mando, levanta-te!
42 Maá yimbɔ akwilé, tɛ́nétɛ́né alɔ mankɛné. Mesɔ mendée yimbɔ alu aŋmɛ́ áfyanéápeá. Bɔɔ́ bi ágɛne mechɔ ɛwé, mano áwule ɛbwɔ́ mmu ukokó.
42 Imediatamente, a menina se levantou e pôs-se a andar; pois tinha doze anos. Então, ficaram todos sobremaneira admirados.
43 Jisɔs aji ɛbwɔ́ matu nnó ɛkagé ágaré muú yicha mechɔ́ ɛwe. Anérégé aké ne ɛbwɔ́, “Chyɛge maá yimbɔ menyɛɛ́ anyɛɛ́.”
43 Mas Jesus ordenou-lhes expressamente que ninguém o soubesse; e mandou que dessem de comer à menina.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 5, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.