Marcos 3
Ŋwɛ menomenyɛɛ́ mekɛ́ (ANVNT) vs BKJ
1 Jisɔs ama jyɛ né ɛcha mmyɛmenɛne ne mende ayi ɛbwɔ ɛgboó ji abɔ́ alú wyɛ.
1 E ele entrou novamente na sinagoga, e estava ali um homem que tinha uma das mãos seca.
2 Ɛ́fɛɛ́ mbɔntó, bɔɔ́ fɔ́ abi ákɛ́lege meti mánjɔɔ́ nnó Jisɔs ápyɛ genó gebo álú wyɛ ápɛ́le ji dome mangɛ nnó apyɛ nyɛ mende yimbɔ atoó né bií uwyaá bwɔ́ ne ájɔɔ́ nnó ákwé ɛbɛ́.
2 E eles o observavam se o curaria no dia do shabat, para poder acusá-lo.
3 Jisɔs aké ne mende yimbɔ, “Kwilé, chwɔ́ tɛ́né mbɛ ushu bwɔ́.”
3 E ele disse ao homem que tinha a mão seca: Fique de pé.
4 Agií ɛbwɔ́ aké, “Ɛbɛ́ ɛsé ɛké depyɛ ndé né bií uwyaá? Ɛke dépyɛ galɔ́gálɔ́ wá gabogabo? Mampyɛ mekwaá apó wá mánlyaá ji agbó?”
4 E ele disse-lhes: É lícito no dia do shabat fazer bem, ou fazer mal? Salvar a vida, ou matar? Eles, porém, se calaram.
5 Metɔɔ́ ɛsɔɔ́ Jisɔs dɔɔ́ apɛ ɛbwɔ́ agyaá yɛ́mbɔ meshwɛ akwɔ́ ji metɔɔ́ gétúgé áŋeá matɔɔ́. Ajɔɔ́ ne mende yimbɔ aké, “Nyaá ɛbwɔ wyɛ.” Ányágé ɛbwɔ wuú ɛtoó.
5 E olhando-os ao redor com ira, entristecido pela dureza de seus corações, disse ao homem: Estende a tua mão. E ele a estendeu, e sua mão foi completamente restaurada como a outra.
6 Tɛ́nétɛ́né yimbɔ bɔɔ́ Farasi átáné dafyɛ ájyɛ báne ɛkwɔ́ Hɛrɔd, ásɔ́ mala nnó ápyɛ Jisɔs áwá.
6 E os fariseus, saindo dali, tomaram logo conselho com os herodianos contra ele, como eles poderiam destruí-lo.
7 Jisɔs ne baá utɔɔ́ bií ályaá áfɛ́ ne mbále gentoge mewaá Galilií, né gejamégé bɔɔ́ ákwɔlége ji abi átáné gebage mewaá Galilií, Judiya,
7 Mas Jesus se retirou com os seus discípulos para o mar, e seguia-o uma grande multidão da Galileia, e da Judeia,
8 Jɛrosalɛ, Idumiya, abi átáné ɛgbɛ́ ɛbɛɛ́ Jodan, ne gebagé mewaá ɛyi gelu kwɔ́kwɔ́lé ne Tiya ne Sidɔn. Bɔɔ́ bina áko ábɔ́ áchwɔ ɛfɛɛ́ gétúgé áwú unó bi Jisɔs ápyɛɛ́.
8 e de Jerusalém, e da Idumeia, e do outro lado do Jordão, e os de Tiro e de Sidom; uma grande multidão que, ouvindo quão grandes coisas ele fazia, vinha até ele.
9 Jisɔs agaré baá utɔɔ́ bií nnó ákwyɛ ɛkpeé ji akpɛ mmu, néndé bɔɔ́ ája dɔɔ́ ɛkagé áŋmɛ́ré ji mme.
9 E ele falou aos seus discípulos que deveria ter um barquinho o esperando, por causa da multidão, para que não o apertasse,
10 Ne gétúgé ji apyɛ gejamégé bɔɔ́ atoó, bɔɔ́ mameé ako ámmyɛ mánchwɔ́ ji mmyɛ nnó áta ji.
10 Pois ele havia curado muitos, de modo que eles o pressionavam para tocá-lo, todos os que tinham pragas.
11 Yɛ́ndégébé bɔɔ́ bi áwya aló nchyɛ ágɛgé Jisɔs, aló nchyɛ bimbɔ ápyɛ ɛbwɔ́ akwéne mme mbɛ ushu wuú ákálege áké, “Wɔ ɔlu Maá Ɛsɔwɔ.”
11 E os espíritos imundos, quando o viam, prostravam-se diante dele e clamavam, dizendo: Tu és o Filho de Deus.
12 Yɛ́mbɔ Jisɔs anyáne abi nnó ɛ́kágé ájyɛ ágáré bɔɔ́ ákaá gefɔge muú yi ji alu.
12 E ele os repreendia fortemente, para que não o dessem a conhecer.
13 Ɛ́wyagé Jisɔs afɛ́ mfaá mekwɛ́, akuú bɔɔ́ bí ji akɛlege nnó ákwɔ́le ji, áchwɔ́gé,
13 E subiu a um monte, e chamou a si os que ele queria; e vieram a ele.
14 ajya bɔɔ́ áfyanéápeá nnó ábɛ́ ne ji, achyɛ ɛbwɔ́ mabo nnó áŋgbá. Agare ɛbwɔ́ aké, “Ntɔ́me nyɛ ɛnyú dafyɛ nnó déjyɛ́ degarége mekomejɔɔ́ Ɛsɔwɔ melɔ́mélɔ́,
14 E ele ordenou doze, para que estivessem com ele, e que ele pudesse enviar para pregar,
15 ne uto bií déférégé aló nchyɛ bi áchyɛge bɔɔ́ ɛfwyale mmyɛ.”
15 e ter poder para curar enfermidades e expulsar os demônios:
16 Gɛ mabɔ bɔɔ́ abi ji ajyá na, Simun ayi Jisɔs achyɛ ji mabɔ amifɔ nnó Pita,
16 Simão, a quem pôs o sobrenome Pedro,
17 Jɛmsi ne meŋmɛ wuú Jɔn baá Sɛbɛdee, Jisɔs achyɛ bwɔ́ mabɔ nnó Banagis, ula útɛné nnó baá nénfée.
17 e Tiago, filho de Zebedeu, e João, irmão de Tiago, de sobrenome Boanerges, que significa: Filhos do trovão;
18 Andru, Filip, Batolomyo, Matyo, Tɔmasi, Jɛmsi maá Alfɔs, Tadyɔs ne Simun ayi alu muú ɛkwɔ bɔɔ́ Kanɛnia,
18 e André, e Filipe, e Bartolomeu, e Mateus, e Tomé, e Tiago, filho de Alfeu, e Tadeu, e Simão, o cananita,
19 ne Judas Iscarot ayi meso gébé achyɛ́ Jisɔs maŋkwaá.
19 e Judas Iscariotes, que também o traiu; e eles entraram em uma casa.
20 Ndɛre bɔ Jisɔs akérégé mmu, gejamégé bɔɔ́ ama chwɔ́ ɛfɛɛ́ ája kpaá ápyɛ ji ne ákwɔlé bií gébé gepɔ́ ɛyi ɛbwɔ́ ákáge nyɛɛ́ yɛ́ menyɛɛ́.
20 E a multidão vinha junto outra vez, de tal modo que eles nem podiam comer pão.
21 Bɔɔ́ ula gepú Jisɔs áwuúge ndɛre bɔɔ́ ájɔ́ge nnó Jisɔs alé meé gebwɔ́ áfɛ́ manjyɛ sɛ ji.
21 E quando seus amigos ouviram isto, saíram para o prender; porque eles diziam: Ele está fora de si.
22 Ne ánlɛré mabɛ́ Ɛsɔwɔ fɔ abi átané Jɛrosalɛ ábɔ́ ájɔɔ́ge áké, “Jisɔs awya melo nchyɛ ayi ákuú nnó Bɛlsɛbɔb mfwa áló nchyɛ. Ji ne achyɛ́gé Jisɔs utó nnó ábúgé aló nchyɛ.”
22 E os escribas, que tinham descido de Jerusalém, diziam: Ele tem a Belzebu, e pelo príncipe dos demônios expulsa demônios.
23 Jisɔs awúgembɔ, akúu bɔɔ́ bimbɔ nnó áchwɔ́, áchwɔ́ge alɔ mántó ɛbwɔ́ makámejɔɔ́ aké, “Danchɔmeló ákáge bú mbɔ gemɛ jií nnó?
23 E, chamando-os a si, disse-lhes por parábolas: Como pode Satanás expulsar Satanás?
24 Mbɔgé melɔ ɛkarégé ɛké ɛmyɛ́ ne atɛ, melɔ ɛwémbɔ ɛtɛ́négé.
24 E, se um reino se dividir contra si mesmo, tal reino não pode subsistir.
25 Mbɔgé ula gepú ukarégé, uké umyɛ ne atɛ utyage.
25 E, se uma casa se dividir contra si mesma, tal casa não pode subsistir.
26 Ne mbɔgé danchɔmeló aké amyɛ ne bɔɔ́ bií, ɛbyɛnnó ɛwú ɛbyɛ.
26 E, se Satanás se levantar contra si mesmo, e for dividido, não pode subsistir; antes, tem um fim.
27 “Muú ákaágé kpɛ fɔ́ gepúgé meto muú ájó genó mbɔgé álá bɔmbɛ áwɛ́ ji wɔ. Ɛ́kosé nnó abɔgé mbɛ awɛge ji ne ákaáge kpɛ ajó yɛ́ndégenó.
27 Nenhum homem pode entrar na casa de um homem forte e saquear os seus bens, exceto se primeiro amarrar o homem forte; e então lhe saqueará a casa.
28 “Ne ɛnyú kaáge wáwálé nnó Ɛsɔwɔ ajigente gabo yi muú apyɛ ne mejɔɔ́ mebomebo ɛwé ɛ́tánege ji meno.
28 Na verdade eu vos digo: Todos os pecados serão perdoados aos filhos dos homens, e as blasfêmias com que tiverem blasfemado;
29 Yɛ́mbɔ ájígé fɔ́ nte muú ayi ájɔ́gé mejɔɔ́ mebomebo ne Mendoó Ukpea, gabo yimbɔ alaá ji mmyɛ tɛ kwyakwya.”
29 mas aquele que blasfemar contra o Espírito Santo, nunca terá perdão, mas está em perigo de condenação eterna;
30 (Jisɔs ajɔ́mbɔ gétúgé bɔɔ́ ábɔ́ ájɔgé nnó, “Ji awyaá meló nchyɛ.”)
30 porque eles diziam: Ele tem um espírito imundo.
31 Mmá Jisɔs ne aŋmó bií áchwɔ́ tɛ́ne dafyɛ, átɔ́ muú nnó akúu ji.
31 Vindo, então, seus irmãos e sua mãe e, em pé do lado de fora, mandaram chamá-lo.
32 Ne gejamégé bɔɔ́ bí ájwɔ́lé ánɔɔ́ Jisɔs mme, ágaré ji áke, “Mmá wyɛ ne aŋmó byɛɛ́ álú dafyɛ ákɛ́lege wɔ.”
32 E a multidão estava assentada ao seu redor, e disseram-lhe: Eis que tua mãe e teus irmãos estão lá fora e te procuram.
33 Jisɔs ashuú ɛbwɔ́ meko aké, “Gɔge me ngaré ɛnyú ntó muú ayi alú mmá wa ne áŋmó ba”.
33 E ele lhes respondeu, dizendo: Quem é minha mãe, ou meus irmãos?
34 Abwɔlé apɛ bɔɔ́ bí ájwɔlé ánɔɔ́ ji mme aké, Gɛ́ge mmá wa ne aŋmó ba na.
34 E ele olhando em redor para os que estavam assentados junto dele, disse: Eis aqui minha mãe e meus irmãos!
35 Yɛ́ndémuú ayi awuú ne ápyɛ́ genó ɛyígé Ɛsɔwɔ ákɛlege, ji ne alú meŋmó wa ne mmá wa.
35 Porque aquele que fizer a vontade de Deus, este é meu irmão, e minha irmã e mãe.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 3, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.