Atos 9

Ŋwɛ menomenyɛɛ́ mekɛ́ (ANVNT) vs NVI

Sair da comparação
NVI Nova Versão Internacional
1 Yɛ́mbɔ Sɔl alú tóme ɛshyɛ, afelege bɔɔ́ Jisɔs amɛ nnó awane ɛbwɔ́, nká wu ne ajyɛ agɛ́ ɛtukpɛ ampyɛ́ upɛ Ɛsɔwɔ,
1 Enquanto isso, Saulo ainda respirava ameaças de morte contra os discípulos do Senhor. Dirigindo-se ao sumo sacerdote,
2 nnó asá bɔ ŋwɛ atɔ́ né macha mmyɛmenɛne bɔɔ́ Jus áyi álú né melɔ Damaskɔs nnó mbɔgé ajyɛgé agɛ́gé bɔɔ́ bi akwɔlege meti Jisɔs, apyɛ bwɔ́, awɛ́, achwɔ́ ne ɛbwɔ́ né Jɛrosalɛ.
2 pediu-lhe cartas para as sinagogas de Damasco, de maneira que, caso encontrasse ali homens ou mulheres que pertencessem ao Caminho, pudesse levá-los presos para Jerusalém.
3 Ndɛre alya ajyɛ́, gébégé alɛ kwɔ́kwɔ́lé ne Damaskɔs wyɛ mbélépó geŋgbɔ́ gétané mfaánebuú, geshwané gegyá ji mme.
3 Em sua viagem, quando se aproximava de Damasco, de repente brilhou ao seu redor uma luz vinda do céu.
4 Geŋgbɔ́ ɛyimbɔ gékpɛ́gé ji amɛ, akwé mme ne awú nkane muú fɔ akuú ji aké, “Sɔl, Sɔl, ndé ɔkɛlege manchɔ me geŋwá?”
4 Ele caiu por terra e ouviu uma voz que lhe dizia: "Saulo, Saulo, por que você me persegue? "
5 Sɔl agií aké, “Wɔ waá Átá?” Meko yimbɔ aké, “Ɛ́lé me Jisɔs ayi ɔkɛlege manchɔ ji geŋwá.
5 Saulo perguntou: "Quem és tu, Senhor? " Ele respondeu: "Eu sou Jesus, a quem você persegue.
6 Yɛ́mbɔ kwili ka, kwɔné né melɔ ɛwémbɔ, ɛfɛɛ́ ágárege nyɛ́ wɔ geno ɛyige ɔbɔɔ́ mampyɛ.”
6 Levante-se, entre na cidade; alguém lhe dirá o que você deve fazer".
7 Bɔɔ bi ábɔ́ ákɛ́ne ne Sɔl áwúgé meko yimbɔ, ágɛ́ muú fɔ wɔ́, matyɛ mawá bwɔ́ meno.
7 Os homens que viajavam com Saulo pararam emudecidos; ouviam a voz mas não viam ninguém.
8 Sɔl akwilege tɛné, agɛ́né sé mbaá. Ágbaré ji ɛbwɔ áfɛ́ ne ji né Damaskɔs.
8 Saulo levantou-se do chão e, abrindo os olhos, não conseguia ver nada. E eles o levaram pela mão até Damasco.
9 Abɛlé ndɔ ɛlɛɛ́ né melɔ ɛwémbɔ, yɛ mbaá agɛné, menyɛɛ́ anyɛɛ́, manaá anyú.
9 Por três dias ele esteve cego, não comeu nem bebeu.
10 Muú Jisɔs fɔ abɔ́ alú né Damaskɔs yimbɔ ákuú ji Ananya. Ne bií fɔ́ agɛ́ Jisɔs né amɛ gejyá, ne Jisɔs akuú ji aké, “Ananya” ne Ananya ashuú ji meko aké, “Átá gɛ́ me na.”
10 Em Damasco havia um discípulo chamado Ananias. O Senhor o chamou numa visão: "Ananias! " "Eis-me aqui, Senhor", respondeu ele.
11 Ne Jisɔs aké ne ji, “Kwile ka, ɔjyɛ́ né menɔ meti ayi ákuú nnó Cho. Ɔkwɔnégé né gepú Judas, gií mende fɔ ayi atané melɔ Tasɔs, ákuú ji Sɔl. Alu ɛfɛɛ́ anɛnemmyɛ,
11 O Senhor lhe disse: "Vá à casa de Judas, na rua chamada Direita, e pergunte por um homem de Tarso chamado Saulo. Ele está orando;
12 ne abɔ́ agɛ́ amɛ gejyá ndɛre mende yi ákuú ji Ananya achwɔ nɛre ji amu mmyɛ nnó ama lɔ́ mangɛné.”
12 numa visão viu um homem chamado Ananias chegar e impor-lhe as mãos para que voltasse a ver".
13 Yɛ́mbɔ Ananya aké, “Átá, gejamégé bɔɔ́ ágaré mɛ́ me nkane mende yina akɛlege manií mbwɛ bɔɔ́ byɛ né Jɛrosalɛ.
13 Respondeu Ananias: "Senhor, tenho ouvido muita coisa a respeito desse homem e de todo o mal que ele tem feito aos teus santos em Jerusalém.
14 Ne anɔɔ́ baá áchyɛ́ ji uto nnó áchwɔ pyɛ bɔɔ́ ako bi anɛ́nemmyɛ ákuú mabɔ myɛ.”
14 Ele chegou aqui com autorização dos chefes dos sacerdotes para prender todos os que invocam o teu nome".
15 Ne Átá Jisɔs aké ne ji, “Chó wyɛ ɛwu néndé njya mende yimbɔ nkane muú utɔɔ́ wa nnó agaré mekomejɔɔ́ wa mbaá bɔɔ́ abi álá pɔ́ bɔɔ́ Jus ne afwa bwɔ́ ne bɔɔ́ Isrɛli ntó.
15 Mas o Senhor disse a Ananias: "Vá! Este homem é meu instrumento escolhido para levar o meu nome perante os gentios e seus reis, e perante o povo de Israel.
16 Me nlɛrege nyɛ ji nkane ábɔɔ́ mangɛ́ gejamégé ɛfwyale getú ya.”
16 Mostrarei a ele o quanto deve sofrer pelo meu nome".
17 Ne Ananya ajyɛ kpɛ́ mmu gepú ɛyigé Sɔl alu wyɛ, anɛ́ré ji amu mmyɛ ne ajɔɔ́ ne ji aké, “Meŋmɛ́ wa Sɔl, ɛle Ata Jisɔs ayi ɔbɔ́ ɔgɛné né meti gébégé ɔchwɔ fa, ne atɔmé me nnó nchwɔ́ mpyɛ wɔ ɔma ɔgɛ́né ne nnó Mendoó Ukpea ɛchwɔ kpɛ ɛgbeé wɔ metɔɔ́.”
17 Então Ananias foi, entrou na casa, impôs as mãos sobre Saulo e disse: "Irmão Saulo, o Senhor Jesus, que lhe apareceu no caminho por onde você vinha, enviou-me para que você volte a ver e seja cheio do Espírito Santo".
18 Wyɛ tɛnétɛné yimbɔ, Sɔl awuú unó fɔ́ ɛké ufá meshuú utané ji amɛ ne alɔ mangɛ́né. Ne akwili ka, áwyá ji manaá Ɛsɔwɔ.
18 Imediatamente, algo como escamas caiu dos olhos de Saulo e ele passou a ver novamente. Levantando-se, foi batizado
19 Ne ama lɔ menyɛɛ́ manyɛɛ́, anyɛge abɔ́ ɛshyɛ.
19 e, depois de comer, recuperou as forças. Saulo passou vários dias com os discípulos em Damasco.
20 afɛ́ tɛnétɛné né macha mmyɛmenɛne bɔɔ́ Jus, agarege bɔɔ́ nnó Jisɔs alu Maá Ɛsɔwɔ.
20 Logo começou a pregar nas sinagogas que Jesus é o Filho de Deus.
21 Bɔɔ́ áwúgé mbɔ, ɛpwɔ́ ɛbwɔ uto ne ágigé atɛ áké, “Pɔ́ mende yi akɛ́ne, awáne bɔɔ́ bi akwɔlege Jisɔs né Jɛrosalɛ na? Pɔ́ achwɔ fa manwɛ́ bɔɔ́ ájyɛ ne ɛbwɔ́ né Jerúsalɛ”?
21 Todos os que o ouviam ficavam perplexos e perguntavam: "Não é ele o homem que procurava destruir em Jerusalém aqueles que invocam este nome? E não veio para cá justamente para levá-los presos aos chefes dos sacerdotes? "
22 Yɛ́mbɔ Sɔl ajyɛ wyɛ mbɛ, agarege mekomejɔɔ́ Jisɔs ne ɛshyɛ ne apyɛ bɔɔ́ ákaá né gejamégé mati nnó Jisɔs alu Muú yi Ɛsɔwɔ akweré ji ɛlá gefwa. Ɛwémbɔ ɛpyɛ bɔɔ́ Jus abi álu ɛfɛɛ́ né Damaskɔs ápɔ́ sé ne meko manshuú ji.
22 Todavia, Saulo se fortalecia cada vez mais e confundia os judeus que viviam em Damasco, demonstrando que Jesus é o Cristo.
23 Ɛbɛ́légé gejamégé ndɔ, bɔɔ́ Jus áchomé ásɔ́ mala manwá Sɔl.
23 Decorridos muitos dias, os judeus decidiram de comum acordo matá-lo,
24 Yɛ́mbɔ Sɔl áwuú geju nnó bɔɔ́ Jus ájwɔlé né mano geŋkagé melɔ, ábáme nnó ágɛ́gé ji awá.
24 mas Saulo ficou sabendo do plano deles. Dia e noite eles vigiavam as portas da cidade a fim de matá-lo.
25 Yɛ́mbɔ bɔɔ́ bi akamé mekomejɔɔ́ Sɔl, ásɛ ji utuú uma, afyɛ né gésá, ápyɛ ji achyá mfaá geŋka, áshulé ji mme nnó ábó ajyɛ.
25 Mas os seus discípulos o levaram de noite e o fizeram descer num cesto, através de uma abertura na muralha.
26 Sɔl akérége né Jɛrosalɛ, afɛ́ mancho ne bɔɔ́ Jisɔs, ɛbwɔ́ ábó néndé ɛbwɔ́ ákamé fɔ́ nnó Sɔl áfyɛɛ́ metɔɔ́ ne Jisɔs wɔ́.
26 Quando chegou a Jerusalém, tentou reunir-se aos discípulos, mas todos estavam com medo dele, não acreditando que fosse realmente um discípulo.
27 Yɛ́mbɔ Banabas achwɔ́ sɛ ji, áfɛ́ mbaá áŋgbá Jisɔs. Ne agaré ɛbwɔ́ nkane Sɔl agɛné Átá Jisɔs né meti Damaskɔs, ne nkane Atá Jisɔs ajɔɔ́ mejɔɔ́ ne ji. Ama garé nkane Sɔl abɔ́ agaré depɔ ɛtire Jisɔs gbɔgɔnɔ né melɔ ɛwémbɔ.
27 Então Barnabé o levou aos apóstolos e lhes contou como, no caminho, Saulo vira o Senhor, que lhe falara, e como em Damasco ele havia pregado corajosamente em nome de Jesus.
28 Ɛfɛɛ́ alɔ mankɛné ne bɔɔ́ Jisɔs ako né Jɛrosalɛ, agarege depɔré Jisɔs ayi álá pɔ ne ɛfɔ.
28 Assim, Saulo ficou com eles, e andava com liberdade em Jerusalém, pregando corajosamente em nome do Senhor.
29 Gébé ɛyi gefɔ, Sɔl agarege bɔɔ́ Jus abi ajɔge Grek ne anyɛ mbeé ne ɛbwɔ́ né depɔré Jisɔs. Ne ɛbwɔ́ ákɛ́lege meti manwá ji.
29 Falava e discutia com os judeus de fala grega, mas estes tentavam matá-lo.
30 Bɔɔ́ Jisɔs áwúgé geju ɛyigembɔ, ásɛ ji áshulé áfɛ́ né melɔ Kaisaria ne até ji nnó ajyɛ melɔ́ Tasɔs.
30 Sabendo disso, os irmãos o levaram para Cesaréia e o enviaram para Tarso.
31 Né gébé ɛyigembɔ machomele bɔɔ́ Jisɔs ayi álu né gebagé mewaá Judiya, né Galilií ne Samariya ápɔ́ sé ne ɛfɔ metɔɔ́. Ɛbwɔ́ ánóge Ɛsɔwɔ ne áwuú le mekomejɔɔ́ wú. Mendoó Ukpea ɛfyɛɛ́ bwɔ́ ɛshyɛ ne machomele bwɔ́ áwɛne ájyɛ mbɛ.
31 A igreja passava por um período de paz em toda a Judéia, Galiléia e Samaria. Ela se edificava e, encorajada pelo Espírito Santo, crescia em número, vivendo no temor do Senhor.
32 Pita abɔ akɛne malɔmalɔ agɛne bɔɔ́ Ɛsɔwɔ. Ne bií uma afɛ́ né melɔ Lyda mangɛ́ bɔɔ́ Jisɔs abi alu ɛwu.
32 Viajando por toda parte, Pedro foi visitar os santos que viviam em Lida.
33 Ɛfɛɛ́ agɛ́ mende fɔ ayi ameé uchanchi, ákuú ji Ɛnias. Nemeé ɛni néba ji mme né aŋmɛ́ aneé.
33 Ali encontrou um paralítico chamado Enéias, que estava acamado fazia oito anos.
34 Ne Pita ajɔɔ́ ne ji aké, “Ɛnias, Jisɔs Kras alɔ mampyɛ wɔ nnó ɔtoó, kwili ka, pwi gébɔ jyɛ.” Tɛnétɛné yimbɔ Ɛnias akwili ka.
34 Disse-lhe Pedro: "Enéias, Jesus Cristo vai curá-lo! Levante-se e arrume a sua cama". Ele se levantou imediatamente.
35 Ne bɔɔ́ ako abi alú né Lyda ágɛgé nnó mende yimbɔ atoó, ɛbwɔ́ áfyɛ́ matɔɔ́ ne Jisɔs wyɛmbɔ ntó ne bɔɔ́ bi álú né gebage mewaá Sharɔn áwuúge mbɔ áfyɛ ntó matɔɔ́ ne Jisɔs.
35 Todos os que viviam em Lida e Sarona o viram e se converteram ao Senhor.
36 Mendée fɔ abɔ alu né melɔ Jopa, ákuú ji Tabita, alu maá utɔɔ́ Jisɔs. (Ne ákuú ji né meko Grek nnó Dokas, ula utɛné nnó mekwɔbu.) Abɔ́ apyɛ galɔ́gálɔ́ yɛndegébé, apoóge ubyá bɔɔ́.
36 Em Jope havia uma discípula chamada Tabita, que em grego é Dorcas, que se dedicava a praticar boas obras e dar esmolas.
37 Né gébé ɛyigémbɔ, akwé nemée, ala mbɔ agbó. Ne áshwɔné geŋkwɔ ji ábɛlé mmu maá gepú né mfaá ɛyɔŋ.
37 Naqueles dias ela ficou doente e morreu, e seu corpo foi lavado e colocado num quarto do andar superior.
38 Jopa yina alu kwɔ́kwɔ́lé ne Lyda. Bɔɔ́ Jisɔs áwuúgé nnó Pita alu né Lyda átɔ́ ande apea ɛwu, ájyɛgé áké ne ji, “Ntɛ ɛsé, chwɔ́ wáwá.”
38 Lida ficava perto de Jope, e quando os discípulos ouviram falar que Pedro estava em Lida, mandaram-lhe dois homens dizer-lhe: "Não se demore em vir até nós".
39 Ne Pita akpomé mmyɛ, akwili, afɛ́ ne ɛbwɔ́. Ákwɔ́négé ásɛ ji akwɔ́ mfaá ɛyɔŋ. Ne akwi andée ako abi alu ɛfɛɛ́, áchomé ánɔ ji mme, álíli álɛrege Pita ufɔɔ́ mandeé ayi Dokas ájomé ɛbwɔ́ gébégé ji alu mebɛ.
39 Pedro foi com eles e, quando chegou, foi levado para o quarto do andar superior. Todas as viúvas o rodearam, chorando e mostrando-lhe os vestidos e outras roupas que Dorcas tinha feito quando ainda estava com elas.
40 Pita abú ɛbwɔ́ ako atané dafyɛ, ató manó mme anɛnemyɛ mbaá Ɛsɔwɔ. Ɛké ɛwyage apɛ geŋkwɔ́gé mendée yimbɔ ama akuú ji ake, “Tabita, kwili ka”. Tabita anene amɛ, agɛ́gé Pita, akwili, ajwɔlé ka.
40 Pedro mandou que todos saíssem do quarto; depois, ajoelhou-se e orou. Voltando-se para a mulher morta, disse: "Tabita, levante-se". Ela abriu os olhos e, vendo Pedro, sentou-se.
41 Pita agbaré ji ɛbwɔ, apoó ji akwili tɛ́né. Akuú bɔɔ́ Jisɔs ne akwi andé bimbɔ, áchwɔ́gé achyɛ ji ɛta bwɔ́
41 Tomando-a pela mão, ajudou-a a pôr-se de pé. Então, chamando os santos e as viúvas, apresentou-a viva.
42 Bɔɔ́ ako né gebagé Jopa áwu abya yina ne gejámé áfyɛɛ́ matɔɔ́ ne Ata.
42 Este fato se tornou conhecido em toda a cidade de Jope, e muitos creram no Senhor.
43 Ne Pita abɛlé gejamégé ndɔ né Jopa né gepúgé Simun, mende yi apame mekɔ́menya.
43 Pedro ficou em Jope durante algum tempo, com um curtidor de couro chamado Simão.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.