Atos 9
Ŋwɛ menomenyɛɛ́ mekɛ́ (ANVNT) vs ARA
1 Yɛ́mbɔ Sɔl alú tóme ɛshyɛ, afelege bɔɔ́ Jisɔs amɛ nnó awane ɛbwɔ́, nká wu ne ajyɛ agɛ́ ɛtukpɛ ampyɛ́ upɛ Ɛsɔwɔ,
1 Saulo, respirando ainda ameaças e morte contra os discípulos do Senhor, dirigiu-se ao sumo sacerdote
2 nnó asá bɔ ŋwɛ atɔ́ né macha mmyɛmenɛne bɔɔ́ Jus áyi álú né melɔ Damaskɔs nnó mbɔgé ajyɛgé agɛ́gé bɔɔ́ bi akwɔlege meti Jisɔs, apyɛ bwɔ́, awɛ́, achwɔ́ ne ɛbwɔ́ né Jɛrosalɛ.
2 e lhe pediu cartas para as sinagogas de Damasco, a fim de que, caso achasse alguns que eram do Caminho, assim homens como mulheres, os levasse presos para Jerusalém.
3 Ndɛre alya ajyɛ́, gébégé alɛ kwɔ́kwɔ́lé ne Damaskɔs wyɛ mbélépó geŋgbɔ́ gétané mfaánebuú, geshwané gegyá ji mme.
3 Seguindo ele estrada fora, ao aproximar-se de Damasco, subitamente uma luz do céu brilhou ao seu redor,
4 Geŋgbɔ́ ɛyimbɔ gékpɛ́gé ji amɛ, akwé mme ne awú nkane muú fɔ akuú ji aké, “Sɔl, Sɔl, ndé ɔkɛlege manchɔ me geŋwá?”
4 e, caindo por terra, ouviu uma voz que lhe dizia: Saulo, Saulo, por que me persegues?
5 Sɔl agií aké, “Wɔ waá Átá?” Meko yimbɔ aké, “Ɛ́lé me Jisɔs ayi ɔkɛlege manchɔ ji geŋwá.
5 Ele perguntou: Quem és tu, Senhor? E a resposta foi: Eu sou Jesus, a quem tu persegues;
6 Yɛ́mbɔ kwili ka, kwɔné né melɔ ɛwémbɔ, ɛfɛɛ́ ágárege nyɛ́ wɔ geno ɛyige ɔbɔɔ́ mampyɛ.”
6 mas levanta-te e entra na cidade, onde te dirão o que te convém fazer.
7 Bɔɔ bi ábɔ́ ákɛ́ne ne Sɔl áwúgé meko yimbɔ, ágɛ́ muú fɔ wɔ́, matyɛ mawá bwɔ́ meno.
7 Os seus companheiros de viagem pararam emudecidos, ouvindo a voz, não vendo, contudo, ninguém.
8 Sɔl akwilege tɛné, agɛ́né sé mbaá. Ágbaré ji ɛbwɔ áfɛ́ ne ji né Damaskɔs.
8 Então, se levantou Saulo da terra e, abrindo os olhos, nada podia ver. E, guiando-o pela mão, levaram-no para Damasco.
9 Abɛlé ndɔ ɛlɛɛ́ né melɔ ɛwémbɔ, yɛ mbaá agɛné, menyɛɛ́ anyɛɛ́, manaá anyú.
9 Esteve três dias sem ver, durante os quais nada comeu, nem bebeu.
10 Muú Jisɔs fɔ abɔ́ alú né Damaskɔs yimbɔ ákuú ji Ananya. Ne bií fɔ́ agɛ́ Jisɔs né amɛ gejyá, ne Jisɔs akuú ji aké, “Ananya” ne Ananya ashuú ji meko aké, “Átá gɛ́ me na.”
10 Ora, havia em Damasco um discípulo chamado Ananias. Disse-lhe o Senhor numa visão: Ananias! Ao que respondeu: Eis-me aqui, Senhor!
11 Ne Jisɔs aké ne ji, “Kwile ka, ɔjyɛ́ né menɔ meti ayi ákuú nnó Cho. Ɔkwɔnégé né gepú Judas, gií mende fɔ ayi atané melɔ Tasɔs, ákuú ji Sɔl. Alu ɛfɛɛ́ anɛnemmyɛ,
11 Então, o Senhor lhe ordenou: Dispõe-te, e vai à rua que se chama Direita, e, na casa de Judas, procura por Saulo, apelidado de Tarso; pois ele está orando
12 ne abɔ́ agɛ́ amɛ gejyá ndɛre mende yi ákuú ji Ananya achwɔ nɛre ji amu mmyɛ nnó ama lɔ́ mangɛné.”
12 e viu entrar um homem, chamado Ananias, e impor-lhe as mãos, para que recuperasse a vista.
13 Yɛ́mbɔ Ananya aké, “Átá, gejamégé bɔɔ́ ágaré mɛ́ me nkane mende yina akɛlege manií mbwɛ bɔɔ́ byɛ né Jɛrosalɛ.
13 Ananias, porém, respondeu: Senhor, de muitos tenho ouvido a respeito desse homem, quantos males tem feito aos teus santos em Jerusalém;
14 Ne anɔɔ́ baá áchyɛ́ ji uto nnó áchwɔ pyɛ bɔɔ́ ako bi anɛ́nemmyɛ ákuú mabɔ myɛ.”
14 e para aqui trouxe autorização dos principais sacerdotes para prender a todos os que invocam o teu nome.
15 Ne Átá Jisɔs aké ne ji, “Chó wyɛ ɛwu néndé njya mende yimbɔ nkane muú utɔɔ́ wa nnó agaré mekomejɔɔ́ wa mbaá bɔɔ́ abi álá pɔ́ bɔɔ́ Jus ne afwa bwɔ́ ne bɔɔ́ Isrɛli ntó.
15 Mas o Senhor lhe disse: Vai, porque este é para mim um instrumento escolhido para levar o meu nome perante os gentios e reis, bem como perante os filhos de Israel;
16 Me nlɛrege nyɛ ji nkane ábɔɔ́ mangɛ́ gejamégé ɛfwyale getú ya.”
16 pois eu lhe mostrarei quanto lhe importa sofrer pelo meu nome.
17 Ne Ananya ajyɛ kpɛ́ mmu gepú ɛyigé Sɔl alu wyɛ, anɛ́ré ji amu mmyɛ ne ajɔɔ́ ne ji aké, “Meŋmɛ́ wa Sɔl, ɛle Ata Jisɔs ayi ɔbɔ́ ɔgɛné né meti gébégé ɔchwɔ fa, ne atɔmé me nnó nchwɔ́ mpyɛ wɔ ɔma ɔgɛ́né ne nnó Mendoó Ukpea ɛchwɔ kpɛ ɛgbeé wɔ metɔɔ́.”
17 Então, Ananias foi e, entrando na casa, impôs sobre ele as mãos, dizendo: Saulo, irmão, o Senhor me enviou, a saber, o próprio Jesus que te apareceu no caminho por onde vinhas, para que recuperes a vista e fiques cheio do Espírito Santo.
18 Wyɛ tɛnétɛné yimbɔ, Sɔl awuú unó fɔ́ ɛké ufá meshuú utané ji amɛ ne alɔ mangɛ́né. Ne akwili ka, áwyá ji manaá Ɛsɔwɔ.
18 Imediatamente, lhe caíram dos olhos como que umas escamas, e tornou a ver. A seguir, levantou-se e foi batizado.
19 Ne ama lɔ menyɛɛ́ manyɛɛ́, anyɛge abɔ́ ɛshyɛ.
19 E, depois de ter-se alimentado, sentiu-se fortalecido. Então, permaneceu em Damasco alguns dias com os discípulos.
20 afɛ́ tɛnétɛné né macha mmyɛmenɛne bɔɔ́ Jus, agarege bɔɔ́ nnó Jisɔs alu Maá Ɛsɔwɔ.
20 E logo pregava, nas sinagogas, a Jesus, afirmando que este é o Filho de Deus.
21 Bɔɔ́ áwúgé mbɔ, ɛpwɔ́ ɛbwɔ uto ne ágigé atɛ áké, “Pɔ́ mende yi akɛ́ne, awáne bɔɔ́ bi akwɔlege Jisɔs né Jɛrosalɛ na? Pɔ́ achwɔ fa manwɛ́ bɔɔ́ ájyɛ ne ɛbwɔ́ né Jerúsalɛ”?
21 Ora, todos os que o ouviam estavam atônitos e diziam: Não é este o que exterminava em Jerusalém os que invocavam o nome de Jesus e para aqui veio precisamente com o fim de os levar amarrados aos principais sacerdotes?
22 Yɛ́mbɔ Sɔl ajyɛ wyɛ mbɛ, agarege mekomejɔɔ́ Jisɔs ne ɛshyɛ ne apyɛ bɔɔ́ ákaá né gejamégé mati nnó Jisɔs alu Muú yi Ɛsɔwɔ akweré ji ɛlá gefwa. Ɛwémbɔ ɛpyɛ bɔɔ́ Jus abi álu ɛfɛɛ́ né Damaskɔs ápɔ́ sé ne meko manshuú ji.
22 Saulo, porém, mais e mais se fortalecia e confundia os judeus que moravam em Damasco, demonstrando que Jesus é o Cristo.
23 Ɛbɛ́légé gejamégé ndɔ, bɔɔ́ Jus áchomé ásɔ́ mala manwá Sɔl.
23 Decorridos muitos dias, os judeus deliberaram entre si tirar-lhe a vida;
24 Yɛ́mbɔ Sɔl áwuú geju nnó bɔɔ́ Jus ájwɔlé né mano geŋkagé melɔ, ábáme nnó ágɛ́gé ji awá.
24 porém o plano deles chegou ao conhecimento de Saulo. Dia e noite guardavam também as portas, para o matarem.
25 Yɛ́mbɔ bɔɔ́ bi akamé mekomejɔɔ́ Sɔl, ásɛ ji utuú uma, afyɛ né gésá, ápyɛ ji achyá mfaá geŋka, áshulé ji mme nnó ábó ajyɛ.
25 Mas os seus discípulos tomaram-no de noite e, colocando-o num cesto, desceram-no pela muralha.
26 Sɔl akérége né Jɛrosalɛ, afɛ́ mancho ne bɔɔ́ Jisɔs, ɛbwɔ́ ábó néndé ɛbwɔ́ ákamé fɔ́ nnó Sɔl áfyɛɛ́ metɔɔ́ ne Jisɔs wɔ́.
26 Tendo chegado a Jerusalém, procurou juntar-se com os discípulos; todos, porém, o temiam, não acreditando que ele fosse discípulo.
27 Yɛ́mbɔ Banabas achwɔ́ sɛ ji, áfɛ́ mbaá áŋgbá Jisɔs. Ne agaré ɛbwɔ́ nkane Sɔl agɛné Átá Jisɔs né meti Damaskɔs, ne nkane Atá Jisɔs ajɔɔ́ mejɔɔ́ ne ji. Ama garé nkane Sɔl abɔ́ agaré depɔ ɛtire Jisɔs gbɔgɔnɔ né melɔ ɛwémbɔ.
27 Mas Barnabé, tomando-o consigo, levou-o aos apóstolos; e contou-lhes como ele vira o Senhor no caminho, e que este lhe falara, e como em Damasco pregara ousadamente em nome de Jesus.
28 Ɛfɛɛ́ alɔ mankɛné ne bɔɔ́ Jisɔs ako né Jɛrosalɛ, agarege depɔré Jisɔs ayi álá pɔ ne ɛfɔ.
28 Estava com eles em Jerusalém, entrando e saindo, pregando ousadamente em nome do Senhor.
29 Gébé ɛyi gefɔ, Sɔl agarege bɔɔ́ Jus abi ajɔge Grek ne anyɛ mbeé ne ɛbwɔ́ né depɔré Jisɔs. Ne ɛbwɔ́ ákɛ́lege meti manwá ji.
29 Falava e discutia com os helenistas; mas eles procuravam tirar-lhe a vida.
30 Bɔɔ́ Jisɔs áwúgé geju ɛyigembɔ, ásɛ ji áshulé áfɛ́ né melɔ Kaisaria ne até ji nnó ajyɛ melɔ́ Tasɔs.
30 Tendo, porém, isto chegado ao conhecimento dos irmãos, levaram-no até Cesareia e dali o enviaram para Tarso.
31 Né gébé ɛyigembɔ machomele bɔɔ́ Jisɔs ayi álu né gebagé mewaá Judiya, né Galilií ne Samariya ápɔ́ sé ne ɛfɔ metɔɔ́. Ɛbwɔ́ ánóge Ɛsɔwɔ ne áwuú le mekomejɔɔ́ wú. Mendoó Ukpea ɛfyɛɛ́ bwɔ́ ɛshyɛ ne machomele bwɔ́ áwɛne ájyɛ mbɛ.
31 A igreja, na verdade, tinha paz por toda a Judeia, Galileia e Samaria, edificando-se e caminhando no temor do Senhor, e, no conforto do Espírito Santo, crescia em número.
32 Pita abɔ akɛne malɔmalɔ agɛne bɔɔ́ Ɛsɔwɔ. Ne bií uma afɛ́ né melɔ Lyda mangɛ́ bɔɔ́ Jisɔs abi alu ɛwu.
32 Passando Pedro por toda parte, desceu também aos santos que habitavam em Lida.
33 Ɛfɛɛ́ agɛ́ mende fɔ ayi ameé uchanchi, ákuú ji Ɛnias. Nemeé ɛni néba ji mme né aŋmɛ́ aneé.
33 Encontrou ali certo homem, chamado Eneias, que havia oito anos jazia de cama, pois era paralítico.
34 Ne Pita ajɔɔ́ ne ji aké, “Ɛnias, Jisɔs Kras alɔ mampyɛ wɔ nnó ɔtoó, kwili ka, pwi gébɔ jyɛ.” Tɛnétɛné yimbɔ Ɛnias akwili ka.
34 Disse-lhe Pedro: Eneias, Jesus Cristo te cura! Levanta-te e arruma o teu leito. Ele, imediatamente, se levantou.
35 Ne bɔɔ́ ako abi alú né Lyda ágɛgé nnó mende yimbɔ atoó, ɛbwɔ́ áfyɛ́ matɔɔ́ ne Jisɔs wyɛmbɔ ntó ne bɔɔ́ bi álú né gebage mewaá Sharɔn áwuúge mbɔ áfyɛ ntó matɔɔ́ ne Jisɔs.
35 Viram-no todos os habitantes de Lida e Sarona, os quais se converteram ao Senhor.
36 Mendée fɔ abɔ alu né melɔ Jopa, ákuú ji Tabita, alu maá utɔɔ́ Jisɔs. (Ne ákuú ji né meko Grek nnó Dokas, ula utɛné nnó mekwɔbu.) Abɔ́ apyɛ galɔ́gálɔ́ yɛndegébé, apoóge ubyá bɔɔ́.
36 Havia em Jope uma discípula por nome Tabita, nome este que, traduzido, quer dizer Dorcas; era ela notável pelas boas obras e esmolas que fazia.
37 Né gébé ɛyigémbɔ, akwé nemée, ala mbɔ agbó. Ne áshwɔné geŋkwɔ ji ábɛlé mmu maá gepú né mfaá ɛyɔŋ.
37 Ora, aconteceu, naqueles dias, que ela adoeceu e veio a morrer; e, depois de a lavarem, puseram-na no cenáculo.
38 Jopa yina alu kwɔ́kwɔ́lé ne Lyda. Bɔɔ́ Jisɔs áwuúgé nnó Pita alu né Lyda átɔ́ ande apea ɛwu, ájyɛgé áké ne ji, “Ntɛ ɛsé, chwɔ́ wáwá.”
38 Como Lida era perto de Jope, ouvindo os discípulos que Pedro estava ali, enviaram-lhe dois homens que lhe pedissem: Não demores em vir ter conosco.
39 Ne Pita akpomé mmyɛ, akwili, afɛ́ ne ɛbwɔ́. Ákwɔ́négé ásɛ ji akwɔ́ mfaá ɛyɔŋ. Ne akwi andée ako abi alu ɛfɛɛ́, áchomé ánɔ ji mme, álíli álɛrege Pita ufɔɔ́ mandeé ayi Dokas ájomé ɛbwɔ́ gébégé ji alu mebɛ.
39 Pedro atendeu e foi com eles. Tendo chegado, conduziram-no para o cenáculo; e todas as viúvas o cercaram, chorando e mostrando-lhe túnicas e vestidos que Dorcas fizera enquanto estava com elas.
40 Pita abú ɛbwɔ́ ako atané dafyɛ, ató manó mme anɛnemyɛ mbaá Ɛsɔwɔ. Ɛké ɛwyage apɛ geŋkwɔ́gé mendée yimbɔ ama akuú ji ake, “Tabita, kwili ka”. Tabita anene amɛ, agɛ́gé Pita, akwili, ajwɔlé ka.
40 Mas Pedro, tendo feito sair a todos, pondo-se de joelhos, orou; e, voltando-se para o corpo, disse: Tabita, levanta-te! Ela abriu os olhos e, vendo a Pedro, sentou-se.
41 Pita agbaré ji ɛbwɔ, apoó ji akwili tɛ́né. Akuú bɔɔ́ Jisɔs ne akwi andé bimbɔ, áchwɔ́gé achyɛ ji ɛta bwɔ́
41 Ele, dando-lhe a mão, levantou-a; e, chamando os santos, especialmente as viúvas, apresentou-a viva.
42 Bɔɔ́ ako né gebagé Jopa áwu abya yina ne gejámé áfyɛɛ́ matɔɔ́ ne Ata.
42 Isto se tornou conhecido por toda Jope, e muitos creram no Senhor.
43 Ne Pita abɛlé gejamégé ndɔ né Jopa né gepúgé Simun, mende yi apame mekɔ́menya.
43 Pedro ficou em Jope muitos dias, em casa de um curtidor chamado Simão.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.