Atos 22

Ŋwɛ menomenyɛɛ́ mekɛ́ (ANVNT) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 “Antɛ ba ne aŋmɛ ba, wuúge nkane nkɛ́lege maŋmɛné mmyɛ ya.”
1 — Meus senhores, irmãos e pais, escutem o que eu vou dizer a vocês em minha defesa!
2 Ɛbwɔ́ áwuúgé nkane ji ajɔɔ́ né mekómejɔɔ́ Hibru, ákpɛ kwéne mejɔɔ́. Ne alɔ yɛ manjɔɔ́ ne ɛbwɔ́ aké,
2 Quando o ouviram falar em hebraico , eles ficaram mais quietos ainda. Então Paulo disse:
3 “Nlu muú Jus, ábyɛ́ me né Tasɔs né gebagé mewaá Silisya, ne nwɛ́ fa né melɔ Jɛrosalɛ. Gamalya ne alɛ́ré me ŋwɛ, alɛré me nnó mbélé mabɛ́ ukwéne antɛ sé cháŋéné, ne mbɔ́ nkpa gechyɛ́ né depɔre Ɛsɔwɔ wyɛ nkane ɛnyú delu mbɔ fi.
3 — Eu sou judeu, nascido em Tarso, na região da Cilícia, mas fui criado aqui em Jerusalém como aluno de Gamaliel. Fui educado muito rigorosamente dentro da lei dos nossos antepassados. Eu era muito dedicado a Deus, como todos vocês aqui também são.
4 Mbɔ́ nkɛlege manchɔ geŋwágé bɔɔ́ bi ákwɔlégé meti Jisɔs. Mpyɛne ɛbwɔ́ andée ne ande mfyɛ denɔ.
4 Persegui os que seguiam este Caminho e fiz com que alguns fossem condenados à morte. Prendi homens e mulheres e os joguei na cadeia.
5 Ɛtukpe ampyɛ upɛ Ɛsɔwɔ ne uchome ákpakpa melɔ meko ákáge garé nnó mechɔ́ ɛwé menjɔge mbɔ na ɛlu wáwálé. Ɛbwɔ́ ambɔɔ́ áchyɛ́ me ŋwɛ nnó njyɛge nchyɛ mbaá bɔɔ́ Jus abi alu né Damaskɔs nnó mpyɛ́ bɔɔ́ bi ákwɔlege meti Jisɔs, nwɛ́ ɛbwɔ́ ne nchwɔ́ ne ɛbwɔ́ né Jɛrosalɛ nnó achyɛ ɛbwɔ́ ɛfwyale.
5 O Grande Sacerdote e todo o Conselho Superior podem provar que estou dizendo a verdade, pois eu recebi cartas deles, escritas para os irmãos judeus que moram em Damasco. E fui até lá para prender os seguidores deste Caminho e trazê-los presos com correntes a Jerusalém, a fim de serem castigados.
6 “Ndɛre njyɛ, gebégé nchwɔ́ kwɔne Damaskɔs genógé metɔɔ ŋwɔmese, tɛ́nétɛ́né yimbɔ gekpɛ́kpɛ́gé geŋgbɔ́ getané mfaánebuú geshwané gegya me mme.
6 E Paulo continuou: — Eu estava viajando, já perto de Damasco, e era mais ou menos meio-dia. De repente, uma forte luz que vinha do céu brilhou em volta de mim.
7 Ɛpyɛgé mbɔ nkwé mme ne nwuú meko muú fɔ akuú aké, ‘Sɔl, Sɔl ndé ɔkɛlege manií me mbwɛ’?
7 Eu caí no chão e ouvi uma voz que me dizia: “Saulo, Saulo, por que você me persegue?”
8 Ne ngií nké, ‘Wɔ waá Ata’? Ashuú me meko aké, ‘Ɛlé me Jisɔs muú Nasarɛt ayi ɔkɛlege manií ji mbwɛ’.
8 — Então eu perguntei: “Quem é o senhor?”
9 Bɔɔ́ bi abɔ́ ákɛne ne me ágɛ́ geŋgbɔ́ ɛyigembɔ ne áwuú meko muú yi ajɔge ne me wɔ́.
9 — Os homens que viajavam comigo viram a luz, porém não ouviram a voz de quem falava comigo.
10 Ne mma gií nké, ‘Ata nana mpyɛ nnó’? Ashuú me meko aké, ‘Kwile ka, chó né Damaskɔs. Ɔkwɔ́négé ɛwú ágarege nyɛ wɔ unó uko ɛbi Ɛsɔwɔ ábelé nnó ɔpyɛ.’
10 Eu perguntei: “Senhor, o que devo fazer?” — E o Senhor respondeu:
11 Ndɛre nkwile ka ngɛ́né sé mbaá getúge geŋgbɔ́ ɛyigembɔ gekpɛné me ámɛ. Ne bɔɔ́ bi abɔ akɛne ne me ágbaré me ɛbwɔ dekwɔné Damaskɔs.
11 — Aquela luz brilhante tinha me deixado cego. Por isso os meus companheiros me pegaram pela mão e me levaram até Damasco.
12 “Mende fɔ abɔ́ alu né melɔ ɛwémbɔ ákamege Ananya, anóge Ɛsɔwɔ dɔɔ́ ne abelege mabɛ́ Mosis ne bɔɔ́ Jus ako ɛfɛɛ́ áfɛge ji.
12 Havia ali um homem chamado Ananias. Ele era religioso, obedecia à nossa Lei , e todos os judeus que moravam em Damasco o respeitavam.
13 Achwɔ́ gɛ́ me atɛne me neŋkuné mmyɛ aké, ‘Meŋmɛ́ wa Sɔl, lɔ mangɛ́ne’. Wyɛ né gébé ɛyigembɔ nlɔ mangɛ́ne mbaá ne ngɛ́ ji.
13 Esse homem veio me procurar, chegou perto de mim e disse: “Irmão Saulo, veja de novo!” — No mesmo instante comecei a ver de novo e olhei para ele.
14 Ne ajɔɔ́ ne me aké, ‘Ɛsɔwɔ ayi ukwéne antɛ sé ajya wɔ nnó ɔkaá genó ɛyige Ɛsɔwɔ akɛlege ɔpyɛ. Ne apyɛ́ nnó ɔgɛ́ muú utɔɔ́ wuú ayi wáwálé ne ɔwuú meko wuú.
14 Então ele disse: “Saulo, o Deus dos nossos antepassados escolheu você para conhecer a vontade dele, para ver o seu Bom Servo e para ouvir o Servo falar com você pessoalmente.
15 Wɔ ɔgarege nyɛ́ bɔɔ́ ako nkane ji alu, ɔma ɔgarege ɛbwɔ́ unó bi ɔwuú ne ɔgɛné.
15 Pois você será testemunha dele para dizer a todos aquilo que você tem visto e ouvido.
16 Ne nkane ɛlúmbɔ, ɔgili nde nana. Kwile ka, áwyaá wɔ manaá Ɛsɔwɔ, ne kuúgé Ata Jisɔs nnó ashwɔné gabo wyɛ’.
16 E agora não espere mais. Levante-se, peça a ajuda do Senhor e seja batizado, e os seus pecados serão perdoados.”
17 “Nkerégé né Jɛrosalɛ njyɛ kpɛ né ɛcha upɛ Ɛsɔwɔ ne ndɛre nnɛnemmyɛ, ngɛ́ amɛ gejya.
17 E Paulo terminou, dizendo: — Então eu voltei para Jerusalém. Quando estava orando no Templo, tive uma visão.
18 Ngɛ́ Jisɔs ne ajɔɔ́ ne me aké, ‘Kwile lyaá Jɛrosalɛ wáwá nende bɔɔ́ abi alu fa áwuú nyɛ fɔ mekomejɔɔ́ ayi ɔchwɔ garé getú ya’.
18 Vi o Senhor, e ele me disse: “Saia depressa de Jerusalém porque as pessoas daqui não aceitarão o que você vai dizer a meu respeito.”
19 Nshuú ji meko nké, ‘Ata ɛbwɔ́ ákaá cháŋéné nkane mbɔ́ nkɛ́ne né macha mmyɛmenɛne, mpyɛ́ne bɔɔ́ bi áfyɛɛ́ matɔɔ́ ne wɔ, ntulege.
19 — Eu respondi: “Senhor, eles sabem muito bem que eu ia às sinagogas , e prendia os que criam em ti, e batia neles.
20 Ndɛre ábɔ́ áwáne Stɛfɛn ayi apyɛ bɔɔ́ nnó ákaá wɔ agarege bɔɔ́ depɔ tyɛ́, mbɔ nlu wyɛ nkamege né bɔɔ́ bi áwáne ji, ne mbame mandeé bwɔ́.’
20 Quando estavam matando Estêvão, que falava a respeito de ti, ó Senhor, eu estava ali, concordando com aquele crime. E até tomei conta das capas dos assassinos dele.”
21 Ne Jisɔs ajɔɔ́ ne me aké, ‘Kwile chó, ntɔme nyɛ wɔ tɛtɛ né malɔ bɔɔ́ abi álá pɔ́ bɔɔ́ Jus.’”
21 — Aí o Senhor disse: “Vá, pois eu vou enviá-lo para bem longe; vou enviá-lo aos não judeus.”
22 Ndɛre bɔɔ́ bimbɔ áwuú nkane Pɔl ajɔɔ́ genó ɛyigé na, mekomejɔɔ́ yina atanege ji meno, ɛbwɔ́ álɔ mando delúlú aké, “Wáge mende yina, akwane fɔ́ mambɛ fa mme wɔ́.”
22 A multidão ficou ouvindo Paulo até que ele disse isso, mas aí eles começaram a gritar com toda a força: — Matem esse homem! — Ele não merece viver!
23 Ndɛre ájɔɔ́ mbɔ, ákalege mbɔ, áfú bɔ nku bwɔ́ ne áchwɛ́le mpúpú atya mfaá.
23 Eles gritavam, sacudiam as capas no ar e jogavam poeira para cima.
24 Menɔ muú bɔɔ́ bee yimbɔ agɛ́ge mbɔ, agaré bɔɔ́ bií nnó ásɛ Pɔl akpɛ né dachi bwɔ́. Ajyɛgé aké atulé Pɔl, agaré geno ɛyige bɔɔ́ Jus ákalege ji ula.
24 Então o comandante mandou que os seus soldados levassem Paulo para dentro da fortaleza. Mandou também que o chicoteassem para que ele contasse por que a multidão estava gritando contra ele.
25 Ne áwɛ ji. Ndɛre áchwɔ́ túlé ji, Pɔl agií muú kpaá ama ayi abɔ atɛne ɛfɛɛ́ ake, “Nno ɛbɛ́ ɛse ɛkamé nnó átulé muú ayi áchyɛ ji melu nnó ábɛ́ muú Rom, ayi álá ápa mpa wuú wɔ́?”
25 Porém, quando o estavam amarrando para chicoteá-lo, Paulo perguntou ao oficial romano que estava perto dele: — Será que vocês têm o direito de chicotear um cidadão romano, especialmente um que não foi condenado por nenhum crime?
26 Muú kpaá bɔɔ́ bee yimbɔ ajyɛ bane menɔ muú bwɔ́ ne ake ne ji. “Sɛ gébé nnó ɛkage ɔkpaá mechɔ, mende yina alu muú Rom. Mende yina alu muú ayi áchyɛ ji melu nnó ábɛ́ muú Rom.”
26 Quando o oficial ouviu isso, foi falar com o comandante e disse: — O que é que o senhor vai fazer? Aquele homem é cidadão romano!
27 Muú kpaá bwɔ́ yimbɔ awúgé achwɔ́ gií Pɔl aké, “Wáwálé nnó ɔlu muú yi achyɛ ji uto nno ábɛ́ muú Rom?” Pɔl akame aké, “Ɛh.”
27 Então o comandante foi falar com Paulo e perguntou: — Me diga uma coisa: você é mesmo cidadão romano? — Sou! — respondeu Paulo.
28 Ne ama jɔɔ́ ne Pɔl aké, “Nchɔ ŋka dɔɔ́ ne nlu mbɔ muú Rom.” Pɔl ashuú ji meko aké, “Nlu muú Rom ayi áchyɛɛ́ ji uto nnó ábɛ́ muú Rom, tɛ gébégé ábyɛné me.”
28 Aí o comandante disse: — Eu também sou, e isso me custou muito dinheiro. Paulo respondeu: — Pois eu sou cidadão romano de nascimento.
29 Bɔɔ́ bee abi abɔ́ álú mantulé Pɔl nnó agarege genó ɛyigé ji apyɛ́, áwugé mbɔ aja mmyɛ meso. Ne ɛfɔ́ ɛkwɔ́ ntó menɔ muú bwɔ́ yimbɔ metɔɔ́ gétúgé ábɔ́ áwɛ́le Pɔl ne bɔ mkpokɔvɛ́ ayi Pɔl alu muú Rom.
29 Imediatamente os homens que iam chicoteá-lo recuaram. E o próprio comandante ficou com medo ao saber que Paulo era cidadão romano e ele tinha mandado amarrá-lo.
30 Yɛ́mbɔ menɔ muú bwɔ́ yimbɔ alu kɛlege mankaá genó ɛyigé Pɔl apyɛ ne bɔɔ́ Jus akálege ji ula, ne bií újyágé aferé Pɔl bɔ mkpokɔvɛ́ né amu ne akuú anɔɔ́ baá ne ákpakpa melɔ ako nnó áchomé. Áchómégé áchwɔ́ ne Pɔl né mbɛ ushu bwɔ́.
30 O comandante queria saber com certeza por que os judeus estavam acusando Paulo. Então, no dia seguinte, mandou que tirassem as correntes que o prendiam e ordenou que os chefes dos sacerdotes e todo o Conselho Superior se reunissem. Depois mandou que trouxessem Paulo e o colocassem em frente deles.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.