Mateus 17
Autaahaatɨhomɨ Pɨwɨha Gaaha Wanɨha (AGM) vs VC
1 Aihɨ asisɨha ikwɨrɨ naasairɨtihɨ wihɨnɨramɨ naasaahɨ 6 kiyatɨ sanotɨ namɨhaasɨhɨ Jisaasiho Pitaahoaisunɨ saaho saingɨho Jemɨsiyɨ Joniyai numwaasi sisɨho utaarɨhoaasɨnapɨ sawanaahɨhɨ niyawaayopo.
1 Seis dias depois, Jesus tomou consigo Pedro, Tiago e João, seu irmão, e conduziu-os à parte a uma alta montanha.
2 Naiwɨ sawingwaasɨhɨ bindawaawɨ komɨ otɨpɨpatɨhingwaasamɨ ndɨhetɨ Jisaasihomɨ ambɨpatɨ ketɨ netɨ wipendaise. Netɨ wipendaatɨ komɨ ndɨmaahomwaaŋɨ ipɨhomatiya apɨpaahɨ nausaatatɨ saasanotatɨ amɨ komɨ apotɨhɨrɨ noaipatɨ kɨhoepɨtatɨ apɨpaahɨ amɨnaahɨ taanahɨtɨtatɨ urahurɨhɨrɨ nuramataise.
2 Lá se transfigurou na presença deles: seu rosto brilhou como o sol, suas vestes tornaram-se resplandecentes de brancura.
3 Aihɨ nehɨ ketɨ kuraanɨhɨ noaipapɨ Mosesiyɨ Eraijaaya Jisaasihoaisamɨ pɨwaatinjɨhɨ komɨ otɨpɨpatɨhingwaasɨ iwinjawaayopo.
3 E eis que apareceram Moisés e Elias conversando com ele.
4 Sandɨ saimainjɨhɨ Pitaaho Jisaasihoai saundataase. “Awaisɨhoŋe, nyahɨ gaanɨhɨ kɨmbɨhɨ bindɨhaayo. Gaanɨhɨ bindɨhaayonɨ kɨnyɨ gaasɨ kaime disamaahɨ nɨnɨ aŋaaŋɨ nausarɨhaiwa maurɨ maaŋɨ aŋɨmatɨtaano, waaŋɨ kinyapɨtanɨhɨ waaŋɨ Mosesihopɨtanɨhɨ amɨ waaŋɨ Eraijaahopo,” undataase.
4 Pedro tomou então a palavra e disse-lhe: Senhor, é bom estarmos aqui. Se queres, farei aqui três tendas: uma para ti, uma para Moisés e outra para Elias.
5 Pitaaho taatɨ satatɨ Jisaasihoai kaundihɨ tɨwipatɨ apɨpaahɨ saasanotatɨ nausaatahatɨ ketɨ nihɨtisa kiyaisɨ numwaasataise. Numwaasatɨ amɨ pɨwɨha wa tɨwipataatɨhapɨ satatɨ noaipataise. “Kɨmo nisɨ apohɨpataatɨhapɨ maasɨhɨho akohore. Nɨnɨ koaisɨ nisɨ maarɨho apɨpaahɨ awaindɨhandɨ nunyatɨ wɨwitɨhore. Isɨ sahɨ koaisɨ baiwɨ atɨwiwɨse,” ndaase.
5 Falava ele ainda, quando veio uma nuvem luminosa e os envolveu. E daquela nuvem fez-se ouvir uma voz que dizia: Eis o meu Filho muito amado, em quem pus toda minha afeição; ouvi-o.
6 Aihɨ otɨpɨpatɨhingwaasɨ pɨwɨha sa atisawaawɨ apɨpaahɨ awaindɨhandɨ yaiwɨ kiyaamɨ ndɨmaahomwaaŋɨ yapɨpatetɨmapɨ yatɨhɨ tɨmahiyawaayopo.
6 Ouvindo esta voz, os discípulos caíram com a face por terra e tiveram medo.
7 Siyauhɨ Jisaasiho nasatɨ kingwaasi wiwatɨ saundataase. “Saingwaasaatɨ wɨndɨ yamaiwɨ naingaatɨwɨ nepapɨse,” undataase.
7 Mas Jesus aproximou-se deles e tocou-os, dizendo: Levantai-vos e não temais.
8 Saundihɨ kingwaasɨ nepapɨ naingaapɨ jawa isɨhiya usai wɨndɨ maawinjapɨ nehɨ Jisaasiho sawahoaisaahɨ usonawaayopo.
8 Eles levantaram os olhos e não viram mais ninguém, senão unicamente Jesus.
9 Saiwa saimainjɨhɨ mmowɨmapɨ kingwaasɨ komɨ otɨpɨpatɨhingwaasɨ Jisaasihoaisawɨ sisɨhoaasɨnɨ taawɨ noaatɨpapɨ nowaayopo. Noaatɨpapɨ nowaawɨ Jisaasiho kingwaasi saundataase. “Saingwaasaatɨ sisɨhoaasɨnɨ noaipasɨhɨ mmohohɨtɨmandapɨ isɨhiyaisɨ ausaapɨ apɨpaahɨ wɨndɨ kamundɨwɨmapɨse. Kamundɨwɨmapɨ nehɨ sawanaatamɨhetɨhɨ kɨsamwɨndinja Nɨnɨ Isɨhiyaamɨ Saahonɨnɨ Jɨhonɨnɨ napomatatɨ japɨhɨ nepasanɨhuraapo,” undatɨ kaundataase.
9 E, quando desciam, Jesus lhes fez esta proibição: Não conteis a ninguém o que vistes, até que o Filho do Homem ressuscite dos mortos.
10 Aihɨ kingwaasɨ sisɨhoaasɨnɨ Eraijaaho noaipatɨ Jisaasihoai pɨwaundihɨ iwinjahohɨtɨhandapɨ gwɨnyapenawaawɨ Jisaasihoai saundɨwɨ nunjenawaayopo. “Isɨhiya wɨnɨhapɨpa katɨwunjohiyɨhiya satɨwɨ katohɨtɨndɨ Isɨhiyai Japɨhɨ Numwaatɨ Iwinjatɨtandɨ Autaahaatɨho Ahɨwisɨho napɨtandɨ detɨtanɨhɨ komɨ jɨhɨ Eraijaaho napɨtaise tohɨtɨndɨ napaapɨ topo?” undɨwɨ nunjenawaayopo.
10 Em seguida, os discípulos o interrogaram: Por que dizem os escribas que Elias deve voltar primeiro?
11 Nunjenɨhauhɨ amɨ Jisaasiho komɨha kingwaasi saundataase. “Ye, sa akaahaare. Akaahaasɨ Autaahaatɨho jɨhɨ Eraijaahoai natausaasonɨhɨ nasatɨ komɨ Utaaho ipotɨ natausaasɨtandɨhopɨ kahapaamapɨpa netɨ tɨtɨhemwaitandɨ gwɨnyaatɨ katihɨhaapɨ topo.”
11 Jesus respondeu-lhes: Elias, de fato, deve voltar e restabelecer todas as coisas.
12 Sata katihɨhaapɨ towɨ amɨ nɨnɨ sangi wanɨ kɨmandɨ kasatataato. “Utaaho wo Eraijaahopɨ nanɨpimatɨ aimɨ napise. Aimɨ napihɨ isɨhiya koaisɨ wɨndɨ baiwɨ usowɨ namumwaapɨ nehɨ kiya sawanaamɨ gwɨnyapehohɨrɨhɨretɨ nepɨ mɨmaipɨwiwɨ kawisopo. Koai saiwɨ mɨmaipɨwisowɨ sɨrɨ kɨretɨ Nɨnɨ Isɨhiyaamɨ Saahonɨnɨ Jɨhonisangi isɨhiya katɨ kanitaapo,” undatɨ komɨ otɨpɨpatɨhingwaasi kaundataase.
12 Mas eu vos digo que Elias já veio, mas não o conheceram; antes, fizeram com ele quanto quiseram. Do mesmo modo farão sofrer o Filho do Homem.
13 Saundihɨ komɨ otɨpɨpatɨhingwaasɨ kingwaasɨ Jisaasiho nyangi sanyatindɨmandɨ Jonɨho Isɨhiyai Baawusisɨhopɨ nyatise tɨwɨ gwɨnyaawaayopo.
13 Os discípulos compreenderam, então, que ele lhes falava de João Batista.
14 Aihɨ Jisaasiho komɨ otɨpɨpatɨhingwaasisatɨ mɨhaapɨ sisɨhomɨ auhɨraapɨhɨ noaatɨpapɨ nuwɨ noaipawaayopo. Nuwɨ noaipapɨ isɨhiya wɨrɨsandɨhandɨ sapɨhɨ bitohauhɨ iwinjawaayopo. Iwinjahauhɨ utaaho wo nasatɨ Jisaasihomɨ utatototɨ tɨmahiyatɨ atotɨpɨwesataise.
14 E, quando eles se reuniram ao povo, um homem aproximou-se deles e prostrou-se diante de Jesus,
15 Iyatɨ Jisaasihoai saundataase, “Awaisɨhoŋe, kɨnyɨ nisɨ metɨhoai maarɨho asɨpɨnɨwime. Ko apɨpaahɨ naharisa taatɨ tɨmahiya nepatɨ asisɨha wiwetɨ sisɨhaapɨhɨ tɨmahiya tɨhoaatatɨ amɨ wiwetɨ osetetɨ tɨmahiya tɨmandaatatoandaahoso.
15 dizendo: Senhor, tem piedade de meu filho, porque é lunático e sofre muito: ora cai no fogo, ora na água...
16 Aihɨ nɨnɨ kinyɨ otɨpɨpatɨhiya nepɨ tɨtɨhɨwiwɨtondɨ koai numwaasi niyonɨhɨ kiya wɨndɨ nepɨ tɨtɨhɨmaawihowo,” undataase.
16 Já o apresentei a teus discípulos, mas eles não o puderam curar.
17 Undihɨ Jisaasiho komɨha isɨhiya atitaatɨwɨ saundataase. “Sahɨ isɨhiyaatɨ nisapɨ apɨpaahɨ maipɨhonjɨsangi gɨmaanunyaapɨ asɨretɨ gwɨnyapepɨhiyaate. Sangisatɨ nɨnɨ asisɨha kɨnaungwɨha napitaindɨhaiwaara bimaamɨ naisanɨhɨ sahɨ nisɨ watɨpɨhaiwaapɨ gɨnunyaitaatɨwe? Sahɨ siyohɨtɨmandapɨ nehɨ jainjaatɨ nɨnɨ sangisatɨ konɨnɨhɨ bimaamɨ nutando? Metɨhoai kɨmbɨhɨ nɨngi numwaasipɨwɨninyawɨse,” undataase.
17 Respondeu Jesus: Raça incrédula e perversa, até quando estarei convosco? Até quando hei de aturar-vos? Trazei-mo.
18 Undihɨ metɨhoai numwaasi koaapɨhɨ nasawaayopo. Iyauhɨ Jisaasiho itɨpɨho maipɨho metɨhomɨhatɨhɨ bimisɨhoai nehɨhaatɨ noaipasi pɨnumwe undihɨ itɨpɨho metɨhomɨhatɨhapɨ noaipasi nehɨhaatɨ notaise. Noaipasi naihɨ nehɨ ketɨ kuraanɨhɨ metɨho tɨtɨhitataise.
18 Jesus ameaçou o demônio e este saiu do menino, que ficou curado na mesma hora.
19 Aihɨ nyahɨ komɨ otɨpɨpatɨhiyaanɨnɨ yawanaanɨnɨ Jisaasihoaisaatɨ bindɨhaawɨ koai saundaatɨ nunjenɨhaayo. “Itɨpɨho soai nyahɨ napindapɨ nehɨhaatɨ wɨndɨ newa yamoto?” undɨhaato.
19 Então os discípulos lhe perguntaram em particular: Por que não pudemos nós expulsar este demônio?
20 Saundaatɨ nunjenɨhonɨhɨ ko nyangi sanyatataase. “Sahɨ itɨpɨho nemaamahohɨtɨndɨ sandɨ apaapɨmaahe, samɨ nisapɨ gɨnunyaahohɨtɨhandɨ maipɨhonjɨ masɨhonjɨndaate. Isɨ kɨmandɨ kasatɨtaanɨ baiwɨ gwɨnyaapɨse sahɨ nisapɨ gɨnunyaahohɨtɨhandɨ ipatamɨ yandɨpɨho apɨpaahɨ turɨkaarehonjɨ nutatɨ ipatɨ awaipatɨtipatamataiwɨ awaindemawaawaahɨ watɨpɨhaiwa kaitaapo. Aiwɨ sahɨ kɨmo sisɨmoai saundɨwɨ nga kaundɨtaapo. ‘Sisɨmoŋɨ kɨmbɨhɨ namasi sapɨhapɨ numwe,’ undisaihɨ amɨ ko atɨsisatɨ dosi nutaise. Aiwɨ amɨ sahɨ kahapaamapɨpa watɨpɨhaiwa nahatewa nga kaitaapo.
20 Jesus respondeu-lhes: Por causa de vossa falta de fé. Em verdade vos digo: se tiverdes fé, como um grão de mostarda, direis a esta montanha: Transporta-te daqui para lá, e ela irá; e nada vos será impossível.
21 (Iyataatɨ itɨpɨho maipɨho siyahoai nehɨ pɨwɨha wɨndɨ nemaamaitaise. Gaapɨpatɨ waatɨ andɨtitɨwɨ gaapundɨwɨ amɨ nandapa onaiwɨ Autaahaatɨhoai gɨwusehohɨtɨhandaahɨhɨ nemaitaise,” nyatatɨ Jisaasiho komɨ otɨpɨpatɨhiyaanangi kanyatataase).
21 Quanto a esta espécie de demônio, só se pode expulsar à força de oração e de jejum.
22 Aihɨ nyahɨ komɨ otɨpɨpatɨhiyaanɨnɨ Jisaasihoaisaatɨ yapɨpatɨ Garirihanda daayaatɨ bitotɨhaawɨ Jisaasiho nyangi sanyatataase. “Nɨnɨ Isɨhiyaamɨ Saahonɨnɨ Jɨhonɨnɨhi nɨwahonisɨ isɨhiya Judaahiya nepɨ wɨnirapɨ nanɨmaasi nuwɨ isɨhiya usa Romɨhandaahapɨhiyaamɨ ikwɨraatɨhɨ ahɨnitaapo.
22 Enquanto caminhava pela Galiléia, Jesus lhes disse: O Filho do Homem deve ser entregue nas mãos dos homens.
23 Aisaihɨ isɨhiya Romɨhandaahapɨhiya nɨngi sohonɨnɨhi nɨwɨtaapo. Sohonɨnɨhi nɨwisaihɨ napomatatɨhonɨnɨ konɨnɨ amɨ asisɨha mairɨ metɨ Autaahaatɨho ahonimatɨ japɨhɨ nanɨmaahonɨhɨ nepaito,” nyatataase. Sanyatihɨ nyahɨ komɨ otɨpɨpatɨhiyaanangi maarɨho apɨpaahɨ yaasanyisatɨ nyatataise.
23 Matá-lo-ão, mas ao terceiro dia ressuscitará. E eles ficaram profundamente aflitos.
24 Aihɨ nyahɨ komɨ otɨpɨpatɨhiyaanɨnɨ Jisaasihoaisaatɨ aunahɨpatɨ Kapaniyaamɨhanda nasawaatɨ noaipɨhaayo. Nasawa noaipahonɨhɨ aŋɨ awaindɨhandi nawɨho kɨnaungwɨha nɨnaasetɨ iwinjatɨtandɨho nehohiyɨhiya noaipapɨ Pitaahoai saundɨwɨ nunjenawaayopo. “Sangi katasɨsisɨho aŋɨ awaindɨhandamɨ otɨpɨpati nawɨho nunyahonaahoesɨ akɨto?” undɨwɨ nunjenawaayopo.
24 Logo que chegaram a Cafarnaum, aqueles que cobravam o imposto da didracma aproximaram-se de Pedro e lhe perguntaram: Teu mestre não paga a didracma?
25 Nunjenɨhauhɨ Pitaaho kiyai saundataase. “Ye nunyahore,” undatɨ kiyai kaundataase. Kiyai saundamapɨ aŋɨpɨpɨhɨ Jisaasiho bimimbɨpɨhapɨ notaise. Notɨ nandaasɨhɨ Jisaasiho Pitaaho nunjendandɨ gwɨnyaapɨ napisɨha aimɨ mmonatosatɨ jɨhɨ tɨpwɨhɨwatɨ Pitaahoai saundatɨ nunjenataise. “Saimonɨhoŋe, kɨnyɨ napitaimbɨ gwɨnyaapaise? Mambɨ isɨhiya awaisawɨhiya gamanɨhiyai isɨhiya dɨndiyaanɨhɨ nawɨho takisihandɨ tɨmapɨ nunyawaayopo? Isɨhiya awaisawɨhiya gamanɨhiyaamɨ yapɨpataahapɨ sawanaamɨ isɨhiyaaro e isɨhiya wɨtaahapɨhiya kiya urɨpatiwɨ iwinjaawɨ bimohiyɨhiyaaro?” undatɨ nunjenataise.
25 Paga sim, respondeu Pedro. Mas quando chegaram à casa, Jesus preveniu-o, dizendo: Que te parece, Simão? Os reis da terra, de quem recebem os tributos ou os impostos? De seus filhos ou dos estrangeiros?
26 Aihɨ Pitaaho komɨha saundataase. “Isɨhiya yapɨpatɨ wɨtaahapɨhiyaahɨhɨ isɨhiya usa awaisawɨhiya gamanɨhiyaimatɨwɨ kiyaisɨ urɨpatiwɨ winjaawɨ bimohiyɨhiyai nawɨho takisihandɨ nunyawaayopo,” undatɨ Pitaaho Jisaasihoai kaundataase. Undihɨ amɨ Jisaasiho Pitaahoai saundataase. “O amɨ isɨhiya awaisawɨhiya gamanɨhiyaamɨ yapɨpataahapɨhiya nawɨho takisihandɨ wɨndɨ gamanɨhiyai tɨmapɨ namumwisaihaahɨ yahuraaŋɨ Autaahaatɨhomɨ mwaahuraaŋɨsɨ nawɨho nanyɨsehohɨho wɨndɨ namumwɨtɨhaawono?
26 Pedro respondeu: Dos estrangeiros. Jesus replicou: Os filhos, então, estão isentos.
27 Namumwɨtɨhatɨ katɨ yɨhoaaŋɨ wiwa saisaihɨ kiyai yɨhoaanyapɨ apowɨtaisɨ gaasɨ numwɨtɨhaawo. Isɨ kɨnyɨ durɨhɨrainɨ numbwɨ araihopɨ wɨrɨhɨrɨ ukɨhɨrɨ wɨrapɨ tɨmape. Tɨmapɨ yeye tɨpɨ araiho nohingomɨ maahomwaaŋɨ nawɨho windɨtaise. Windisɨho so kɨnyɨ noaapɨ maisɨhoaanyapɨ gaatɨtaisɨ ko nesi naimbɨ aŋɨ awaindɨhandapɨ nawɨho nehohiyɨhiyai nanyunye,” undatɨ Jisaasiho Pitaahoai kaundataase.
27 Mas não convém escandalizá-los. Vai ao mar, lança o anzol, e ao primeiro peixe que pegares abrirás a boca e encontrarás um estatere. Toma-o e dá-o por mim e por ti.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 17, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.