Hebreus 11

Autaahaatɨhomɨ Pɨwɨha Gaaha Wanɨha (AGM) vs NAA

Sair da comparação
NAA Nova Almeida Atualizada 2017
1 Nyahɨ wapaapɨ gwɨnyaahotɨhandamɨ tanyaaha siyate: Nyahɨ wapa naitɨhaawɨ gwɨnyaawaatɨ jatohɨpɨpa kapai nyamɨ ndɨhaara sangɨ mmonɨhaahandɨ kandɨ yahapa taatɨ nasataisɨ amɨ kapa akɨtɨ naito taatɨ mmonaatɨ gwɨnyaahaayo. Iyaatɨ amɨ kapa akɨtɨ ahondaisɨ amɨ kapa noaipaitaise taatɨ mmonɨhaayo.
1 Ora, a fé é a certeza de coisas que se esperam, a convicção de fatos que não se veem.
2 Gɨwunyaahohɨtɨhandɨ kɨmɨkandapɨ nyahɨ isɨhiya jɨhuraahiyaapɨ gwɨnyapenɨhaayo. Kiya Autaahaatɨhopɨ gɨwunyaahauhɨ kandapɨ kiyai Autaahaatɨho saundatɨ, “Sahɨ tɨtɨhiyaate,” undatɨ kiyai usonataise.
2 Pois, pela fé, os antigos obtiveram bom testemunho.
3 Nyahɨ Autaahaatɨhopɨ gɨwunyaahohɨtɨhandaahɨ ko nyangi netɨ siyatɨ gɨnunyaataise. Yamɨhapatunɨ amɨ yapɨpatunɨ amɨ kahapaamapɨpa nahataapaunɨ Autaahaatɨho komɨ watɨpɨhandɨsa nehɨ pɨwɨhaara katihɨ amɨ kapa katirɨhɨretɨ noaipatɨ ahondaise. Isɨ amɨ kahapaamapɨpa nyamɨ ndɨhetɨ auta ahotihɨ mmonɨhohɨpɨpaamunɨ amɨ kahapaamapɨpa wapa wɨndɨ auta ahɨmotihɨ nyahɨ nyamɨ ndɨhaara monɨhohɨpɨpaamunɨ mmonatɨ netɨ Autaahaatɨho kiyatɨ ahaihɨ ahondaise.
3 Pela fé, entendemos que o universo foi formado pela palavra de Deus, de maneira que o visível veio a existir das coisas que não são visíveis.
4 Iyataatɨ jɨhɨ aimehura Aberɨho Autaahaatɨho pɨwɨha katisɨha biyatɨ atɨwisatɨ amɨ Autaahaatɨhopɨ gɨwunyaatɨ nandapa maahoaipatɨ kohasɨpɨho tɨtɨhɨ Autaahaatɨho maaritimbɨpa kapa tɨhatɨ koai dɨpumanɨtandɨ nesi notaise. Aihɨ Autaahaatɨhomɨ ndɨhetɨ Aberɨhomɨ gaarehandɨ saaho Kenɨhomɨhapai nusatipɨhaatɨ gaahamwaaŋɨ noaipataise. Aihɨ Autaahaatɨho Aberɨhoai saundatɨ, “Kɨnyɨ nisɨ ndɨhetɨ tɨtɨhoŋe,” undataase. Aihɨ amɨ Aberɨho aimɨ napotɨ owendihɨhandɨ kandɨ ko Autaahaatɨhoai biyatɨ atɨwisatɨ amɨ gɨwunyaasɨtɨhanda nyangi wanɨsangi konɨhɨ taatɨ pɨwaanyatataase.
4 Pela fé, Abel ofereceu a Deus um sacrifício mais excelente do que Caim, pelo qual obteve testemunho de ser justo, tendo a aprovação de Deus quanto às suas ofertas. Por meio da fé, mesmo depois de morto, ainda fala.
5 Inokɨho so Autaahaatɨhopɨ nga gɨwunyaatɨ amɨ ko isɨhiya usaamatiyatɨ wɨndɨ napotaamaise. Ko Autaahaatɨhoai netɨ komɨ maarɨho usaawiwatɨ wɨwisɨhɨ amɨ Autaahaatɨho Inokɨhoai autaahɨ ambɨpatisatɨ ahoyatɨ asohoai numwaasi yamɨhapataatɨhapɨ niyataise. Aihɨ sandapɨ komɨ ambɨpatɨ usa wɨndɨ mohopo. Owetise.
5 Pela fé, Enoque foi levado a fim de não passar pela morte; não foi achado, porque Deus o havia levado. Pois, antes de ser levado, obteve testemunho de que havia agradado a Deus.
6 Isɨ amɨ utaaho itapaatɨ wo waatɨ nehɨ Autaahaatɨhopaahiyatɨ nga gɨmaawunyaataataahɨ amɨ so saatapɨ Autaahaatɨho apɨpaahɨ wɨndɨ maarɨmitɨtaise. Owetɨtaise. Amɨ nɨnɨ sandɨ katotɨmandɨ apaapɨmaato. Amɨ wo waatɨ Autaahaatɨhomɨhinɨ detɨ naitandaahɨ Autaahaatɨhometirɨhɨretapɨ akɨte tatɨ kɨmaurɨ gwɨnyaane. Autaahaatɨho akɨtɨho akohosɨ amɨ ko yaho bindataise tatɨ gwɨnyaane. Iyatɨ ko isɨhiya kopaahaiwɨ kopɨ maaritɨwɨ daahohiyɨhiyai kapa wihoaaŋɨhapa nunyahoe tɨwɨ gwɨnyaapɨse.
6 De fato, sem fé é impossível agradar a Deus, porque é necessário que aquele que se aproxima de Deus creia que ele existe e que recompensa os que o buscam.
7 Jɨhura Autaahaatɨho komɨ ndɨhetɨ isɨhiya apɨpaahɨ maipɨhaiwa kiyohiyɨhiyai nemaitandɨ gwɨnyaataise. Iyatɨ Nowaahoai jɨhɨ tɨmanatɨ kaundihɨ amɨ Nowaaho Autaahaatɨhopɨ nga gɨwunyaahosɨ komɨ gɨwunyaasɨtɨhandɨ kandaahɨ pɨwɨha koai Autaahaatɨho kaundisɨha atɨwisataise amɨ kapa Autaahaatɨho kaitandɨ katimbɨpa Nowaaho komɨ ndɨhaara wɨndɨ monataahando. Siyatɨ Autaahaatɨhoai atɨwisatɨ kopuho apɨpaahɨ awaisɨho kotɨ komɨhusasisatɨ wɨndɨ nepɨ nopɨsasɨnɨwɨ owemetɨwɨ nga bimɨtaatɨwɨ kiyataise. Iyatɨ ko Nowaaho Autaahaatɨhopɨ gɨwunyaasɨtɨhanda isɨhiya maipɨhaiwa kiyohiyɨhiyai sahɨ maipɨhiyaate undatɨ netɨ nunjataise. Iyatɨ ko komɨ gɨwunyaasɨtɨhanda noaipatɨ utaaho tɨtɨhondaise isɨhiya nga Autaahaatɨhopɨ gɨwunyaahohiyɨhiyaamɨ otɨhatɨhapo.
7 Pela fé, Noé, divinamente instruído a respeito de acontecimentos que ainda não se viam e sendo temente a Deus, construiu uma arca para a salvação de sua família. Assim, ele condenou o mundo e se tornou herdeiro da justiça que vem da fé.
8 Abɨraahamɨho Autaahaatɨhopɨ aimɨ watɨpɨtatɨ gɨwunyaahosɨ amɨ Autaahaatɨho koai sata kaundataase. “Kɨnyɨ kɨmbɨhɨ kinyɨ aŋɨpɨpɨhɨ namasi kaanɨhɨ wapɨhapɨ numwe,” undataase. Saundihɨ Abɨraahamɨho Autaahaatɨhomɨ pɨwɨha atɨwisatɨ komɨ aunahɨpatɨ namatɨ dosi wapɨhapɨ notaise. Ko siyatɨ dosi wapɨhapɨ Autaahaatɨhomɨ pɨwɨhetɨ naimbɨpɨhɨ sapɨhɨ yapɨpatɨ wɨtɨ ipotɨhura Autaahaatɨho koai nunyonɨhɨ katɨ noaipatɨ tɨtɨhɨ komɨhatimatɨtandɨhataahapɨ notaise. Iyataatɨ sapɨhɨ naimbɨpɨhɨ apɨpaahɨ ko wɨndɨ monahondaahandɨ kandɨ gɨwumyaasɨtɨhanda kapɨhapɨ nehɨ notaise.
8 Pela fé, Abraão, quando chamado, obedeceu, a fim de ir para um lugar que devia receber como herança; e partiu sem saber para onde ia.
9 — ausente —
9 Pela fé, peregrinou na terra da promessa como em terra alheia, habitando em tendas com Isaque e Jacó, herdeiros com ele da mesma promessa.
10 — ausente —
10 Porque Abraão aguardava a cidade que tem fundamentos, da qual Deus é o arquiteto e construtor.
11 Amɨ Saraahaatisangi Autaahaatɨhopɨ gɨwunyaataise. Iyatɨ kaatɨ maaha namwɨtandɨhura nusatipatɨ nehɨ yatɨtɨpɨhaatɨ bimaamɨ nasatɨ aimɨ aungwaamaatɨndaise. Iyataahandɨ kandɨ kaatɨ Autaahaatɨhopɨ gɨwunyaasɨhɨ amɨ Autaahaatɨho kaati maaha namwɨtandɨ watɨpɨhandɨ nunyatɨ netɨ andɨtɨwiwataise. Aihɨ amɨ kaatɨ satatɨ nɨnɨ maaha namwɨtandɨ Autaahaatɨho aimɨ jɨhɨ tɨmanatɨ katindɨhandisɨ maaha tɨtɨhɨ namwɨto tatɨ kopɨ gɨwunyaasɨtɨhandɨ kandaahɨ Autaahaatɨho kaati watɨpɨhandɨ numwihɨ netɨ andɨtitatɨ watɨpɨtatɨ gwɨsɨtatɨ maaha wohoai namotaise.
11 Pela fé, também, a própria Sara, apesar de não poder ter filhos e já ser idosa, recebeu poder para ser mãe, pois considerou fiel aquele que lhe havia feito a promessa.
12 Aihɨ kaatamɨ warɨho Abɨraahamɨho so apɨpaahɨ aimɨ aungwɨhondaatɨ ko napwɨtandɨhandɨ aimɨ detɨndaise. Ko setahondaahandɨ kandɨ amɨ ko noaipatɨ isɨhiya apɨpaahɨ taahɨtɨhandamɨ satɨhoematataise. Aihɨ utaaho kɨmɨko naasoetapɨ isɨhiya apɨpaahɨ taahɨtɨhandɨ ambɨpatɨ owehandɨ saiwɨ kaumbwaatɨ isɨhiya wɨndɨ nga awɨmɨtɨwɨ amɨ waapɨhaatamɨ aripatɨ wɨndɨ nga awɨmɨtopatamataiwɨ wɨndɨ awɨmɨtɨwɨhandɨ namoyaatɨwɨ noaipawaayopo.
12 Por isso, também de um só homem, praticamente morto, saiu uma posteridade tão numerosa como as estrelas do céu e inumerável como a areia que está na praia do mar.
13 Iyataatɨ amɨ kusasɨ Abɨraahamɨho amɨ Isaakɨho amɨ Jekopɨho sangɨ napopɨ bindawaahura kusasɨnɨhɨ Autaahaatɨhopɨ watɨpɨtɨwɨ gɨwunyaapɨ nuwɨhusase. Aiwɨ amɨ kusasɨ napowaawisangi gɨwunyaahohɨtɨhandɨ kandisawɨ ahoyawɨ gɨwunyaapɨ napowaayopo. Aiwɨ Autaahaatɨho kaundimbɨpa sangɨ numwihɨ sangɨ mmonɨwɨ nepɨhiyaare. Aiwɨ kiya kapaapɨ maaritɨwɨ amɨ kiyaamɨ maarɨhomɨ ndɨhaara nehɨ kaanɨhapɨ Autaahaatɨho kaundimbɨpai winjapɨhiyaare. Aiwɨ kiya isɨhiya kapɨhɨ yapɨpatamɨ satoya maasɨ bimohiyɨhiyai wɨndɨ namitanɨwɨ saundɨwɨ kaundɨwɨhiyaare. “Nyahɨ nehɨ gohaparɨhiyaanɨ samɨhatɨhɨ kɨmbɨhɨ gohɨ bindɨhaayo. Nyahɨ nehɨ nyangi wapɨhapɨhiyaane amɨ nyangi usaanɨnɨ yapɨpataapɨhɨ bindɨhaayo,” undɨwɨ kaundɨwɨhiyaare.
13 Todos estes morreram na fé. Não obtiveram as promessas, mas viram-nas de longe e se alegraram com elas, confessando que eram estrangeiros e peregrinos na terra.
14 Iyataatɨ amɨ kɨmiya katohiyɨmiya yapɨpatɨ nuwɨ bimohɨmatapɨ nyamɨhatɨmaahe gohɨhata bindɨhaayo tɨwɨ gwɨnyaapɨhiyaare ndɨ katotɨmandɨ apaapɨmaahe, kɨmandape. Isɨhiya satɨwɨ katohiyɨhiya siya yapɨpatɨ kiyaapɨhatɨ apɨpaahatɨ kiyaamɨhatimatonɨhɨ nepɨ kiyaamɨ aunahɨpatɨ amɨ anɨpɨpɨhimatonɨhɨ bimɨtaatɨwɨhatɨ naitaatɨwɨhatapɨ jatɨmɨ nowaahiya katawaatopo.
14 Porque os que falam desse modo manifestam estar procurando uma pátria.
15 Amɨ kiya yapɨpatɨ aunahɨpatɨ jɨhura bimambɨwɨ kapɨhɨ namasi nasohɨpataahapɨ gwɨnyaapɨ katawaawaahɨ, amɨ kiya dopɨ kiyaamapa nepɨ isɨsi kiyaamɨ yapɨpatɨ aunahɨpataahapɨ japɨhɨ naitauhe.
15 E, se, na verdade, se lembrassem daquela de onde saíram, teriam oportunidade de voltar.
16 Amɨ kiyaahɨ nehɨ yapɨpatɨ wɨtɨ gaahatɨ nga itatamanɨnɨwɨ maapɨ yapɨpataapɨhɨ bimohɨrɨhɨretɨ nusatipɨhaapɨ nehɨ kiyai wamwaaŋɨ sanahɨwaiwɨ bimɨtaatɨwɨhatapɨ gwɨnyaawaatawaawɨ katawaatopo. Sandɨhɨ amɨ kiya aunahɨpatɨ gaahatɨ yamɨhapataatɨhɨ naitaatɨwɨhatapɨ gwɨnyaawaatawaawe. Iyataatɨ amɨ sandɨ kandaahɨ kiya Autaahaatɨhopɨ satɨwɨ nyamɨ Autaahaatɨhoe tɨwɨ katauhɨ amɨ Autaahaatɨho kiya satɨtaatɨwɨ wɨndɨ mamaawise. Ko kiya komɨ isɨhiyaimatɨtaatɨwɨ kiyaapɨ maaritataise kiya nisɨhiyaaso tato. Siyatɨ ko kiyaapɨ aunahɨpatɨ awaipatɨ anurɨmatatɨ netɨ tɨtɨhemasɨho.
16 Mas, agora, desejam uma pátria superior, isto é, celestial. Por isso, Deus não se envergonha deles, de ser chamado o seu Deus, porque lhes preparou uma cidade.
17 — ausente —
17 Pela fé, Abraão, quando posto à prova, ofereceu Isaque. Aquele que acolheu as promessas de Deus estava a ponto de sacrificar o seu único filho,
18 — ausente —
18 do qual havia sido dito: “A sua descendência virá por meio de Isaque.”
19 Amɨ Abɨraahamɨho Autaahaatɨhoai atɨwisatɨ sandɨ kaindɨmandɨ amɨ ko siyatɨ gwɨnyaataate: Autaahaatɨho isɨhiya napohiyɨhiyai nga japɨhɨ ahowimatɨ numwaahosɨ amɨ kɨmɨkɨretɨ nisɨ metɨho Isaaskɨhoai nɨnɨ titɨ tɨhɨtɨ koai numwisanɨhɨ ko Isaakɨhoai japɨhɨ nanɨmɨtaiso tatɨ gwɨnyaataatɨ sandɨ kiyataise. Amɨ kɨmɨrɨ kɨretɨ Abɨraahamɨho Autaahaatɨhopɨ gɨwunyaasɨpatamatiyatɨ sɨwipatɨ noaipataise. Ko komɨ mwaaho Isaakɨhoai sohoai tiwɨtandɨ tɨmetihɨ Autaahaatɨho ikwɨrɨ tipɨndatɨ sandɨ kɨnyɨ Isaakɨhoai kamaawime undatɨ nematɨ nɨwisapusɨtɨmandapɨ Abɨraahamɨhohɨ siyatɨ gwɨnyaataise, nisɨ metɨho Isaakɨho aimɨ soho napomasɨhoai Autaahaatɨho sawaho ahowimatɨ numwaatɨ nɨngi japɨhɨ naninyataise, tatɨ komɨ maarɨhoaatɨhɨ gwɨnyaataise.
19 Abraão considerou que Deus era poderoso até para ressuscitar Isaque dentre os mortos, de onde também figuradamente o recebeu de volta.
20 Iyataatɨ amɨ Isaakɨho Autaahaatɨhopɨ gɨwunyaatɨ kopaahiyaahosɨ ko satatɨ Autaahaatɨho metɨho Jekopɨhoai apɨpaahɨ gaahaiwa kawitaiso tatɨ komɨ maarɨhoaatɨhapɨ gwɨnyaataise. Siyatɨ gwɨnyaataatɨ Isaakɨho komɨ mwaaho Jekopɨhoai pɨwɨha gaaha amɨ apɨpaahɨ watɨpɨha kaunda saundataase. “Autaahaatɨho gi apɨpaahɨ gaahaiwa kahisatɨ nahɨmɨtaise,” undatɨ netɨ nunjataise. Iyataatɨ amɨ kɨmɨkɨretɨ komɨ mwaaho Isohoai saundataase. “Autaahaatɨho gi wapa kahisatɨ nahɨmɨtaise,” undatɨ watɨpɨha kaundataase. Iyataatɨ kurisunɨ amɨ kuramɨ saisatoya ipotɨ ipotɨhiyaisunɨ ipotɨ wapa nusoaipatɨ kawimatɨtandɨhapaapɨ Autaahaatɨho gwɨnyaatɨ maaritirɨhɨretɨ mmonatɨ jatetinjatɨ Isaakɨho mwaahuri ausaatɨ kaundatɨ netɨ nunjataise.
20 Pela fé, igualmente Isaque abençoou Jacó e Esaú, a respeito de coisas que ainda estavam para vir.
21 Iyataatɨ Jekopɨho Autaahaatɨhopɨ gɨwunyaatɨ nehɨ kopaahaimɨ nunjatɨ aimɨ apɨpaahɨ aungwɨhotatɨ napwɨtandɨ detɨtihɨ komɨ ngɨrɨhɨrɨ isɨwatɨ mwɨtɨpisatɨ dairɨhɨretɨ mwɨndɨwitatɨ bindataise. Siyatɨ bindataatɨ komɨ satohurɨ Josepɨhomɨ mwaahuri Autaahaatɨho gaahandɨ nunyatɨ kawitandɨhandapɨ kaundataise. Iyatɨ aimɨ aungwɨhondaatɨ andɨtitɨtandɨhandɨ owetihɨ komɨ ngɨrɨhɨraasɨnɨ mwɨndɨwitatɨ tɨtɨhɨ bitondaatɨ Autaahaatɨhoai netɨ mepɨ autaahemwataise.
21 Pela fé, Jacó, quando estava para morrer, abençoou cada um dos filhos de José e, apoiado sobre a extremidade do seu bordão, adorou a Deus.
22 Iyataatɨ amɨ Josepɨhoaisangi Autaahaatɨhopɨ gɨwunyaasɨtɨhandaahɨ ko taatɨ napotaahetɨ Isɨraherɨhiya ipotɨhura Isipɨhandɨ namasi nutaatɨwɨhandapɨ pɨwɨha kandaase. Katatɨ Isɨraherɨhiya Isipɨhandɨ namasi nowaahura komɨ ambɨpatɨ Kenaanɨhandaahapɨ nesi nutaatɨwɨhandapɨ pɨwɨha kiyai kaundatɨ wɨnɨhundataase.
22 Pela fé, José, próximo do seu fim, fez menção do êxodo dos filhos de Israel, bem como deu ordens a respeito de seus próprios ossos.
23 Mosesihomɨ saniyɨ sapiya Autaahaatɨhopɨ gɨwunyaasɨtɨhandaahɨ Mosesihoai sanaatɨ aimɨ namwihɨ ipotɨ waatɨ murɨmopɨ noaasamaise. Kasanyurɨ Mosesihoai usonama koai apɨpaahɨ gaaho amɨ nehɨ koai wamwaaŋɨhotihɨ Isipɨhandɨ jatisɨho awaisɨho kiŋɨho Ipɨruhiyaamɨ manyinya sangɨhiya usɨhiya nahatiyai saniya namwisaihɨ nehɨ ketɨ kuraanɨhɨ siyɨhiyai tipɨ owemapɨse tatɨ wɨnɨhapɨpa wapa ahaihɨhandɨ kandɨ kapurɨ kapaapɨ yamaimɨ sandɨ kiyamaise.
23 Pela fé, Moisés, depois de nascer, foi escondido por seus pais durante três meses, porque viram que era um menino bonito e não temeram o decreto do rei.
24 Mosesiho aimɨ gwɨnyanatɨ awaisɨhotatɨ amɨ ko Autaahaatɨhopɨ gɨwunyaataise. Ko siyatɨ gɨwunyaasɨtɨhanda kopɨ isɨhiya satɨwɨ Isipɨhandɨ jatisɨho awaisɨho kiŋɨ Perohomɨ maataatamɨ mwaahoe tɨwɨ katɨtaatɨwɨhandapɨ ko wɨndɨ maarɨmitise. Ko nehɨ pohipiyataise.
24 Pela fé, Moisés, sendo homem feito, recusou ser chamado filho da filha de Faraó,
25 Ko siyatɨ gwɨnyaasɨtɨmandɨ apaapɨmaahe. Amɨ isɨhiya nehɨ sawanaamɨ ambɨpatɨ maaritatɨ gaawimainjɨpɨpa ketɨ masɨhonjetɨ owetɨtandɨhapa kiyohɨrɨhɨretɨ ko kaitandɨ wɨndɨ maarɨmitataate. Ko nehɨ komɨ isɨhiya kɨmɨkiya Autaahaatɨhomɨ isɨhiya yaawɨhaiwa kiyai Isipɨhiya nunyauhɨ nepɨ bimohɨpatamatiyatɨ koaisangi kɨretɨ kiyaisatɨ maasɨ yaawɨhaiwa naitandɨ gwɨnyaataate.
25 preferindo ser maltratado junto com o povo de Deus a usufruir prazeres transitórios do pecado.
26 Ko siyatɨ Kɨraisihoai mawɨhaiwa nunyohɨwaiwa nɨnɨ naitando tatɨ gwɨnyaatɨ amɨ Isipɨhandamɨ gaahapa anaahɨpɨpa nawɨho gorɨhandɨ siriwaahandɨ amɨ wapa gaahapa kapetɨ isɨhiya kiyaamɨ maarɨho ahiyawɨ nahoesaahohɨpɨpai daatɨpatɨpatamatiyatɨ mmonataise. Iyatɨ amɨ ko sandɨ kaindɨmandɨ amɨ koai Autaahaatɨho ipotɨhura gaahapa wihoaaŋɨhapa nunyonɨhɨ naitandɨhapaapɨ watɨpɨtatɨ konɨhɨ gwɨnyaataate.
26 Ele entendeu que ser desprezado por causa de Cristo era uma riqueza maior do que os tesouros do Egito, porque contemplava a recompensa.
27 Iyatɨ amɨ Mosesiho watɨpɨtatɨ Autaahaatɨhopɨ gɨwunyaasɨtɨhanda awaisɨho kiŋɨ Peroho Mosesihopɨ apowɨtandɨhandapɨ wɨndɨ yamaayatɨ Isipɨhandɨ namataise. Namatɨ ko apɨpaahɨ watɨpɨtatɨ Autaahaatɨhoai isɨhiya usa mausohohɨhoai ko aimɨ taatɨ usonataahomatiyatɨ daayataise. Siyatɨ ko daahɨ sɨretɨ watɨpɨtatɨ bitotɨ bindataise.
27 Pela fé, Moisés abandonou o Egito, não ficando amedrontado com a ira do rei, pois permaneceu firme como quem vê aquele que é invisível.
28 Iyataatɨ amɨ Mosesiho Autaahaatɨhopɨ watɨpɨtatɨ gɨwunyaatɨ kimbapɨho pasopaahandɨ namaasataise. Iyatɨ ko gɨwunyaasɨtɨhanda sipɨsipɨho tiwatɨ amɨ komɨ jɨtɨpatɨ anɨhaiwaamɨ matawipɨhaiwetɨ maasomwaaŋɨ jaapɨse undatɨ Isɨraherɨhiyai kaundihɨ jaawaayopo, amɨ Autaahaatɨhomɨ enjerɨho yamɨhapataatɨhapɨ otɨpɨpatɨho Isipɨhiyaamɨ manyinya usɨhiya bwandɨpɨhiyai tiwamaitandɨ natausaasisɨho amɨ jɨtɨpatɨ mmonataatɨ Isɨraherɨhiyaamɨ manyinya bwandɨpɨhiyai wɨndɨ tɨmaawatɨ nehɨ nusatipaitando.
28 Pela fé, celebrou a Páscoa e o derramamento do sangue, para que o exterminador não tocasse nos primogênitos dos israelitas.
29 Iyataatɨ amɨ Isɨraherɨhiya Autaahaatɨho nyangi nyamɨ tiworisaamɨ ikwɨraatɨhapɨ nga tinjaatɨ nanyamaitaiso tɨwɨ kopɨ gɨwunyaapɨ kandaahɨ Durɨhɨrɨ Amatenɨhɨrɨ yapɨpatɨ awasatɨ ikwahɨpatetamataiwɨ itɨpapɨ nahaitawaayopo. Iyauhɨ amɨ kiyaamɨ tiworisa Isipɨhiya ipotɨ Isɨraherɨhiyai wɨrainji nuwɨ Durɨ Amatenɨhɨramɨ otɨhapɨtihɨ amɨ durɨhɨrɨ ikwananaatamatiyatɨ wihɨwihoaaŋɨ napopiwatɨ ahetirɨhɨrɨ japɨhɨ nasatɨ bitatatɨ Isipɨhiya kiyaisɨnɨhɨ netɨ nanatɨ nawatisamataise.
29 Pela fé, os israelitas atravessaram o mar Vermelho como por terra seca. Quando os egípcios tentaram fazer o mesmo, foram engolidos pelo mar.
30 Iyataatɨ amɨ Isɨraherɨhiya Autaahaatɨhopɨ gɨwunyaapɨ kandɨ gɨwunyaahotɨhanda satɨwɨ Autaahaatɨho kɨmatɨ aunahɨpatɨ awaipatɨ Jerikomandamɨ matambɨ mwipɨ biseminji netɨ ahoyonɨhɨ nawatatesi yapɨpataapɨhɨ tɨmɨhaitaiso tɨwɨ asisɨha nahatewetɨ sepenɨ kaiwɨhaara kapa matambɨpai nepɨ otaatemapɨ nesɨwesɨpɨ ikwauhɨrɨ nawaapɨ nepɨ tɨmapɨ kapa matambɨpaamɨ ipaahaapɨ mangɨrainɨ daiwɨ bitohauhɨ amɨ Jerikohandamɨ matambɨpa asisɨha sepenɨhetɨ ahoinatɨ nawatatatɨ tɨmahiya ikɨsɨmwinje.
30 Pela fé, ruíram as muralhas de Jericó, depois de rodeadas por sete dias.
31 Iyataatɨ amɨ apopaatɨ waatɨ kaatamɨ ambɨpatɨ Rehepɨhaatɨ jɨhura daihɨraapɨhaatimatatɨ dainjahaatɨ kaatɨ Autaahaatɨhopɨ gɨwunyaasɨtɨhanda amɨ kaatɨ isɨhiya maipɨhiya Autaahaatɨhopɨ pohipaiwɨ amɨ koai atɨhomaawisohiyɨhiyaisatɨ maasɨ wɨndɨ namwaapwise. Amɨ sandɨ kaatɨ wɨndɨ namwaapwindɨmandɨ amɨ isɨhiya aunahɨpa Jerikohandɨ napitetahate tɨwɨ jawɨ mmonɨwɨ usɨtaitaatɨwɨ Josuwaaho natausaasisawɨhiyai kaatamɨ aŋaaŋɨ napaisaatɨ numwaatɨ iwɨtatamasɨtɨhandaahe.
31 Pela fé, Raabe, a prostituta, não foi destruída com os desobedientes, porque acolheu os espias com paz.
32 Iyataatɨ amɨ isɨhiya Autaahaatɨhopɨ gɨwunyaapɨ nehɨ kopaahiyohiyɨhiya yahandɨ apɨpaahɨ taahɨtɨhande. Isɨ amɨ nɨnɨ natindɨ nahatiyaapɨ kasatɨmɨ naisanɨhɨ amɨ notɨ apɨpaahɨ utaarɨtamaitaise. Isɨ amɨ nɨnɨ usa nehɨ usiyɨhiyaapɨ nyamɨ asoya asisa ahiye ndɨ tarɨwaindɨ siyaare ndɨ kasatɨtaano. Kiyaamɨ ambɨpatɨ kɨmiyaare: Gidiyonɨho Baraakɨho Samɨsonɨho Jepɨtaaho siyaare. Aihɨ amɨ Daawitɨho Samwerɨhoe. Aihɨ amɨ isɨhiya usa jɨhura Autaahaatɨho pɨwɨha kaundihɨ atiwɨ nepɨ Autaahaatɨhopɨ awusaapɨ amɨ isɨhiyai ausaapɨ kopɨ kawundɨwɨ kaundohiyɨhiya pɨropetɨhiyaare.
32 E que mais direi? Certamente me faltará o tempo necessário para falar de Gideão, de Baraque, de Sansão, de Jefté, de Davi, de Samuel e dos profetas,
33 Iyataatɨ isɨmiya kɨmiya nahatiya ambɨhɨtohiyɨmiyaunɨ amɨ isɨhiya usa ambɨhɨmaatohiyɨhiyaunɨ nasisoaarɨ Autaahaatɨhopɨ gɨwunyaapɨ nehɨ kopaahaiwɨhiyaare. Saiwɨ kiya watɨpɨtɨwɨ gɨwunyaapɨhiyaasɨ wiwa sawanaamɨ watɨpɨhandɨ andɨtitotɨhanda wɨndɨ kamaitaahetahaiwa amɨ nehɨ Autaahaatɨho netɨ kiyai andɨtɨwisɨhɨ kiya kaiwa nga nanɨhaiwɨ kiyawaayopo. Aiwɨ kiyaamɨ usa isɨhiya apɨpaahɨ watɨpɨhiya kiŋɨhiya yapɨhaiwa wiwa jatohiyɨhiyaisawunɨ amɨ kiyaamɨ tunnɨwɨ yahwɨnɨwɨ pwɨsɨpɨ yaipa kiyohiyɨhiyaisawɨ tunnɨwɨ yahwɨnɨwɨ amɨ kiyaahematɨwɨ tipɨ yahwɨwɨ ipɨhatiwɨ owemawaayopo. Aiwɨ isɨhiya amɨ yapɨpatɨ wiwaaraahiya Autaahaatɨhoai maatɨmaatɨwisohiyɨhiyai kiyaamɨ maatɨmaatɨrapɨ tɨtɨhɨ gaahatɨ kaiwɨ amɨ wihoaaŋɨhandɨ yaawɨhandɨ nunyawɨ amɨ Autaahaatɨho kiyai wapa numwɨtandɨ jɨhɨ pɨwɨha katimbɨpa kapa tɨtɨhɨ kiya newaayopo. Aiwɨ amɨ kiyaamɨ usa suhɨrɨ awairɨhɨrɨ ainjɨhɨrɨhɨrɨ tɨmwipɨhɨramɨ maahomwaaŋɨ nepɨ nɨwisapuhauhɨ amɨ kɨrɨ kiyai wɨndɨ ikotɨ namainje.
33 os quais, por meio da fé, conquistaram reinos, praticaram a justiça, obtiveram promessas, fecharam a boca de leões,
34 Amɨ kiyaamɨ usa Autaahaatɨhopɨ gɨwunyaahotɨhanda sisɨha awaiwaiwa tɨhwɨtɨhɨrɨ naitɨpurisatɨ tɨhihɨhaiwai nepɨ nisapuhauhɨ amɨ kiyai wɨndɨ tɨhamaamase. Aiwɨ amɨ kiyaamɨ usa namatanaatɨ bainatɨhɨra isɨhiya wɨndɨ tɨmaawopo amɨ kiya nawɨsawitɨwɨ yanɨhɨmɨhauho. Amɨ kiyaamɨ usa aimɨ napaindɨtɨma kaasarɨhatɨmaimatɨwawɨhiya kiya amɨ jɨhaatɨ noaipapɨ watɨpɨhiyaimatawaayopo. Aiwɨ amɨ kiyaamɨ usa tunawaahura kiya noaipapɨ apɨpaahɨ watɨpɨhiya tɨmwipɨhiyaimatawaayopo. Aiwɨ tiworisaisawɨ tunnɨwɨ yahwɨnohiyɨhiya taahiyɨhiya yapɨpatɨ wɨtaahapɨhiya kiyai tiwɨtaatɨwɨ nasohiyɨhiyai tahamanauhɨ yanɨhɨmawaayopo.
34 extinguiram a violência do fogo, escaparam de ser mortos à espada, da fraqueza tiraram força, fizeram-se poderosos na guerra, puseram em fuga exércitos estrangeiros.
35 Asɨhiya usa kiyaamɨhiya aimɨ napomɨhauhɨhiyai Autaahaatɨho ahowimasɨhɨ kiya japɨhɨ nepapɨ asiyaimatauhɨ amɨ kiyai asɨhiya japɨhɨ numwaawaayopo. Amɨ usaisɨ kiyaamɨ tiworisa napupwɨ kiyaamɨ ambɨpatɨ tipɨ nopɨsasɨwɨ apɨpaahɨ waatɨ yaawɨhaiwa nunyauhɨ kiya napwɨtɨhatɨ katɨ namwaapopo. Aiwɨ kiya Autaahaatɨhopɨ gɨwunyaahohɨtɨhandɨ wɨndɨ namaamahopo. Amɨ kiya napopɨ mɨhaatɨ yamɨhapataatɨhɨ naiwɨ Autaahaatɨhoaisawɨ nga baiwɨ kiyaanɨhɨ bimɨtaatɨwɨ maaritɨwɨ gwɨnyaawaawo.
35 Mulheres receberam, pela ressurreição, os seus mortos. Alguns foram torturados, não aceitando seu resgate, para obterem superior ressurreição;
36 Amɨ usai kiyaamɨ tiworisa sisɨpundɨwɨ mɨmaipɨwiwɨ maahoaipurɨpwɨ mawɨhaiwa nunyawɨ nepɨ yupawaayopo. Amɨ usaisɨ akɨtɨnɨhɨ nepɨ daahɨ apɨpaahɨ mɨmaipɨwiwɨ wɨrɨhɨrɨ watɨpɨhɨrɨ senɨhanda nepɨ wɨsasawɨ wɨrapɨ nimaapɨ amɨ nepɨ isɨhiya naputohɨpɨpɨhɨ napuwawaayopo.
36 outros, por sua vez, passaram pela prova de zombarias e açoites, sim, até de algemas e prisões.
37 Amɨ usaisɨ nawɨhaara tipɨ tipɨ niyauhɨ napopɨ amɨ usai otɨhapɨhapɨ sohanda namandipapɨ tipɨ amɨ usai namatanaatɨ bainatɨhɨra timawaayopo. Amɨ usa nehɨhaatɨ yapɨpata nuwɨ napɨwaiwɨ sipɨsipɨhandɨ amɨ memetɨhɨramɨ atɨtatɨ nupwɨ ahoaapɨ gwɨnɨwɨ niyopɨ namaasatawaayopo. Aiwɨ amɨ usa gaahapa apotɨhɨrɨ yutɨhɨrɨ niyopɨ namaasatɨtaatɨwɨhapa owetatɨ amɨ nandaatɨwɨhapa nausetɨtahiya daiwɨ bindawaayopo. Iyauhɨ kiyai kiyaamɨ tiworisa mandɨtɨpɨwiwɨ mɨmaipɨwiwɨ amɨ kiyaanɨhɨ tipɨ mupwɨ yaawɨhaiwa nunyamɨ niyauhɨ kiya naaŋɨhaiwa kɨhaiwa kɨhaiwa waatɨ newaayopo.
37 Foram apedrejados, serrados ao meio, mortos ao fio da espada. Andaram como peregrinos, vestidos de peles de ovelhas e de cabras; passaram por necessidades, foram afligidos e maltratados.
38 Isɨhiya yapɨpatambɨhiya apɨpaahɨ daahɨ maipɨtɨwɨmawaawɨ amɨ kiya wɨndɨ nga isɨhiya Autaahaatɨhopɨ gɨwunyaahohiyɨhiyai nehɨ winjasaihɨ kiyaamɨhatɨhɨ bimɨtaatɨwɨhandɨ owendaise. Sandɨ setihɨ usa nehɨhaatɨ ipatɨ irɨwɨrɨho amɨ aŋaaŋɨ owehapɨhɨ nuwɨ napɨwaiwɨ kɨhapɨhɨ kɨhapɨhɨmapɨ amɨ sisɨho sɨhoaarɨhɨretɨ daiwɨ bindawaayopo. Kiya aŋɨpɨpɨhɨ aŋaaŋɨ owehiya kɨhapɨhɨ kɨhapɨhɨmapɨ daiwɨ nawipatɨ yamwaasɨhaara amɨ akosɨha waapaipata nanopɨ bindawaayopo.
38 O mundo não era digno deles. Andaram errantes pelos desertos, pelos montes, pelas covas, pelos antros da terra.
39 Iyataatɨ isɨmiya nahatiya nɨnɨ pɨwɨha katɨmɨ nasohiyɨmiya Autaahaatɨhopɨ watɨpɨtɨwɨ gɨwunyaapɨhiyaare. Iyauhɨ amɨ Autaahaatɨho kiyai saundatɨ, “Sahɨ nisapɨ gɨnunyaahohɨtɨhandɨ nisɨ ndɨhetɨ apɨpaahɨ gaatatɨ tɨtɨhɨndaise,” undahiyaare. Iyataahandɨ kandɨ amɨ Autaahaatɨho kiyai wapa nunyatɨ kawitandɨ jɨhɨ pɨwɨha tɨmanatɨ katimbɨpa wɨndɨ namumwise.
39 Todos estes, mesmo tendo obtido bom testemunho por meio da fé, não obtiveram a concretização da promessa,
40 Amɨ sandɨ apaapɨmaahe, ko aimɨ jɨhɨ mmonatɨ netɨ apɨpaahɨ gaahapa nyapɨ nyamanatɨ nyaiwatataate. Iyataatɨ kiyaunɨ amɨ nyahunɨ maasɨtisaihɨhuraahɨhɨ ko kapa gaahapa kanyisonɨhɨ, kiyaunɨ amɨ nyahunɨ noaipawaatɨ apɨpaahɨ tɨtɨhɨ gaatatɨ amɨ ko nyangi netɨ gaanyamatɨ gaahiyaanenyamaitando.
40 porque Deus tinha previsto algo melhor para nós, para que eles, sem nós, não fossem aperfeiçoados.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Hebreus 11, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.